Vaše otázky, naše portréty! Kreslíme se s Mírou. | KOVY

Nyní tu pro vás máme příběh, který jakoby se stal večer, ale je skutečně z České republiky.

Ze šoku ztratila řeč. Zdena Novotná v Řídelově na Jihlavsku se svými kamarády.

Ahoj všichni, tady Kovi.

Ahoj všichni, je tady Míra.

Dneska pro vás máme speciální formát.

Já jsem nedávno na Instagramu představil svůj portrét mé kamarádky. Já jsem ho neviděl několik let, takže sám nevím. Chci to zjistit. A tak jsem si řekl, že by bylo skvělé se dneska nakreslit vzájmu.

Kája má tadle skvělé nápady, takže jsme tady dneska pod střechou v 45 stupních a budeme se kreslit.

Ale aby to nebylo tak jednoduché, budeme ještě dneska odpovídat na vaše otázky z Instagramu.

My jsme ještě nikdy nedělali společný, společný, ne?

Jsem zvědav, jaký to bude.

Tak jdem na to.

Takže já tady vytahuju papíry.

Ó, tady máš, kámo.

Děkuji.

Ta firma existuje od roku 1584.

Podle mě na to ještě nikdo nenakreslil nic tak hrozného jako dneska já.

Tak se nebude snažit, nebo právě, že budu a o to to bude smutlejší.

My jsme šli nakoupit pomůcky do obchodu s uměním a tam se nás ptali na spoustu různých doplňujících dotazů.

Do obchodu s uměním.

Do obchodu.

No, to byl umělecký obchod.

To byly umělecké potřeby.

Máš pro mě nějakou radu jakožto absolvent grafického designu?

Nepřemýšlej a jdi do toho. Ale ne, ne, ne, ne, ne.

Moje rada je začít světlými odstíny a pokračovat těmi tmavšími. Na začátku si udělej nákres, třeba žlutou, pak přidávej tmavší odstíny.

Jo, vy jste nám psali spoustu dotazů na Instáči vzhledem k tomu, že je to první Q&A. Tak pojďme na to.

Marku, jaký je první dotaz?

Nejoblíbenější dva na tom druhém.

Ó, já mám u Míry rád, že je přímo čarej.

Já si vzpomínám, když jsem byl jednou na výletě s kamarády, tak můj kamarád Pedro mi tehdy říkal: "Hele, ty seš takovej splachovací, prostě ty se necháš všechno líbit, prostě. Měl bys být spíš takovej víc asertivní a přímo čarej." Takže na tom já jsem hodně pracoval a to mně přišlo atraktivní, protože ty seš přímo čarej. Ne? Asi dělám něco špatně.

Já na Kájovi obdivuju soustředěnost.

Soustředěnost. Vždyť já jsem nejvíc roztěkanej člověk.

No, ne.

Když třeba vytváříš koncepty nebo když třeba nevím, organizuješ dovolenou, tak mně se hrozně líbí, že si sedneš u toho počítače, uděláš veškerou rešerši. Já jsem víc takovej prostě uvidíme. Jo, vibes.

A taky, že máš pořádek ve všech administrativních věcech. To já nemám. To je pravda.

Byrokracii já rád.

Já jsem ten nos začal dělat úplně u té sponky nahoře a pak mně došlo, že máš ještě tohle. Mám tě malovat z profilu nebo tě mám malovat čelně? Protože já tě vidím takhle. Tě vidím z profilu hodně a ty se po těch letošních na mě ještě musíš dívat.

Káo, ze šoku ztratila řeč.

Tak se snaž.

Tak bojuj. Ne, budu.

A mám dělat víc karikaturou nebo reálně?

Protože jsi studoval umění, ale to je před 15 lety.

To je jedno.

Jak jsme se seznámili?

Jak jsme se seznámili?

Nejvíc skrze focení pro časopis Forman, kde Míra byl fashion director a já jsem nahrazoval zemřelého Karla Gotta.

Když to řekneš takhle.

To focení bylo super.

Vy jste měli ten koncept, že jste fotili ty lidi na cover u nich doma, takže já jsem byl ve svém rodném domě, kde jsem měl oranžový pokojíček, kde bydlela moje babička. Mírovi jsem začal ukazovat všechny svoje plyšáky z dětství.

Míra se nezalek. Naopak mu to přišlo asi něčím fascinující a potom jsme spolu strávili celý den. Pak jsme sedli do auta, já jsem chtěl zůstat v Pardubicích, ale pak jsem si to rozmyslel, seděli jsme vzadu, tvoje kolegyně byla úplně v šoku, že jsem ji poslal dopředu, protože tam snad nikdy v životě neseděla.

A povídali jsme si a já jsem pak nechal prostě v autě Airpody. Jsem zapomněl, takže jsme se museli znovu potkat.

My jsme se potom loučili s tím, že jsme šli na metro, i když ani jeden z nás na metro nepotřeboval. Pak jsme tam vlezli, jeli jsme na můstek, i když ani jeden z nás nejel na můstek. Pak jsme vylezli na můstku, šli jsme a pak jsme se dohodli, že každej jdeme jiným směrem, ale vlastně jsme spolu chtěli být co nejdýl.

Je to tak.

A pak už to začalo první schůzky a já jsem potom do televize řekl, že mám partnera.

Mě to poslala kamarádka napřek tomle video.

Já si vzpomínám, že jsem byl v redakci tou dobou. Měli jsme uzávěrku, měl jsem strašně moc práce a najednou kamarádka poslala tohle video.

To byla jediná kamarádka zatím, která o tobě věděla a poslala mi tohle video slovy, že asi mluvíš o mně. Trochu jsem doufal, že to bylo o mě.

Plot twist. Jé, to je někdo jiný.

Mega mě zajímá, kdo třeba vyznal lásku první, nebo jak jste to měli.

To je dobrá.

Já bych řekl, že ty Kája hodně mluvíš.

Jo, což obecně všichni víme, ale i v tom našem partnerském vztahu Kája hodně mluví. Ty prostě víc potřebuješ to slovní ujištění. To je tvůj jazyk lásky. Takže myslím, že to byl asi určitě Kája.

Můj jazyk lásky je jídlo, společné zážitky a mluvení hodně.

A jak dlouho jste spolu teďka?

6 a půl roku. Letos to bude sezóna.

6 a půl roku. To je krása.

Wow.

Čas tak rychle letí, když se člověk dobře baví, že viďte, pane Potře.

Čas hrozně letí, když se člověk dobře baví.

Co je vaše nejoblíbenější everyday thing, co děláte společně?

Já mám hrozně rád to, že si na sebe dokážu udělat čas a že spolu máme kvalitní čas. I když máme hodně práce, tak většinou držíme nějaké večery, docela i víkendy většinou, takže se nám daří spolu trávit hezkej kvalitní čas navzdory tomu, že jsme oba zaměstnaní.

Kde ti končí ucho?

Tady.

Co je tvoje oblíbená everyday thing?

Počkej, co tu děláš?

Já stínuju. Jako prstem. Ano, to je pastel.

Tam jsme vzdušce nedošli.

Počkej, já se přiznám, že mám hrozně rád snídaně. My snídáme docela často spolu.

Teď se soustředíš na co?

Nekoukej se tam. Nekoukej se tam. Já se snažím. To je můj proces.

Pravda, dělám snídaně pravidelně. Nejvíc podle mě děláme ovsěnou kaši a já se ale snažím občas tě něčím překvapit. Třeba tím, že snídaně nestihnu udělat.

To bude hrozné.

Podívej se na mě. Takovejto a takovej to.

Jom.

Kdyby měl Míra dabovat jednu postavičku z Prasátka s Lízinkem, která by to byla?

To je krásná otázka.

Já myslím, že ty bys byl perfektní pro pana Jebáčka.

Kde je pan Jebáček?

Teď si projevil úplně základní neznalost. To je jedna z klíčových postav. Je tam asi 15 vteřin.

Vezmem papír, vezmem pečátku a takto to tam švihnem.

Upřímný panenka. Opravdu práce na úrovni dospělého člověka.

Je to Slovák. Mluví slovensky hezky.

A proč se jmenuje pane Jebáček?

No, protože všechny ty jména, vždyť tam je Lenina, Putina. Prostě já do teď nevěděl, že máme přímění.

Merlin byl vytěšil. Merlin vytěšil, jako čaroděj, ne?

Merlin malej, malý prasátko Merlin.

>> A on nemluví, ne?

>> Ne, Petrun >> to dělal Merlin slovensky.

>> Používáš slovenský slovíčka, co tě Jíra naučil ve videích?

>> Mně přijde, že to je takový zbytečný flex, tak nemusím všem ukazovat, jak moc slovenských slov znám.

Prostě olovrant a orgovan a cenul.

>> Co je orgovan?

>> Orgovan je orgovan, je šeřík.

>> Mhm.

>> No, jako nemůžu říct, že bych to úplně používal pravidelně.

Ty už jdeš do barev.

Tmavej >> víš, že jo.

>> Znals Kovyho z YouTube ještě předtím, ne? Jste se poznali z těch videí?

>> No, přiznám se, že neznal.

To možná není špatně, když si vzpomínáme na prasátko s Lezinu.

>> Zase teďkom zpětně mi Kája občas tu a tam nějaký svůj poklad ukáže.

>> Válku parodií jsem ti pouštěl, když jsme se poznali.

>> To je hm. To je pravda.

>> A to tě moc nezaujalo.

Je pravda.

>> Ty potom říkal, žeš to vypnout, protože já jsem, mně to nepřije moc vtipný, nebo jak jsi to říkal tehdy.

>> No, tak jedna mi nepřišla moc vtipná.

No >> pošťák prd.

Ježíši, co to je za shit?

>> Cringe pošťák, prd.

Ne.

>> Dokázali byste se shodnout na jedné destinaci, kterou jste navštívili, která byla pro vás úplně nejlepší?

>> 3 2 1, Austrálie.

>> Já jsem řekl Řecko.

>> Tys řekl Řecko.

>> A víš proč?

To >> byla naše první dovolená.

Byť Australii miluju a je to tam krásný a máme to tam rádi společně, tak na tu první dovolenou člověk nezapomene. To bylo vlastně ještě speciální tím, že to bylo za covidu a byli jsme v Aténách skoro sami.

Na Akropoli bylo reálně třeba pět lidí. Měli jsme pocit, jak kdybychom byli zpátky v čase, ještě v dobách, kdy vlastně turismus nebyl.

A pak si vzpomínám, že jsme pluli lodí na ostrov Egina a je to takový ostrov, kam jezděj spíš Řekové a tam to bylo hrozně hezký a byli jsme tam opravdu skoro sami.

>> Nejoblíbenější podniky v Pardubicích?

Hm. No, v Pardubicích hrád galerie kafe, protože to je v krásným parku Teršových Sadů. Tam to mám moc rád.

>> A já mám zase rád lampóny, protože tam mají dokonalou pastu.

>> Já jsem měl poslechnout tu tvoji radu.

>> Kterou z nich?

>> Příběh našeho života.

>> Jak se Jíra dostal ke stylingu interpreta na Eurovizi?

>> Tak do toho prvního ročníku, kterej jsem dělal, eh, tam mě oslovil Adam.

Adam se rozhodl propojit své přátelé, kteří mu v průběhu let pomáhali. Letos vlastně mě oslovila samotná Eurovize.

Myslím si, že nás to v obou případech s těmi lidmi, s tím týmem, dost blížilo.

>> Jo, jsem rád, že vám to můžu skrz vlogy ukázat.

>> To je pravda.

>> Jak teda zvládáte partnerský a zároveň pracovní život?

>> Právě, co jsem zmiňoval ohledně toho společného kvalitního času, že to je přesně ten recept.

I když máte té práce hodně, tak si umět prostě na sebe udělat ten čas. A nebo si aspoň říct, já si vzpomínám minulej rok, když byly volby, tak jsem věděl, že budu dělat spoustu videí a říkal jsem ti měsíc nebo možná dva dopředu: „Hele, září bude fakt jako šílený a konec srpna," a trošku jsem tě na to připravil.

No a pak někdy ale přijdou i období, kde se na to připravit nemůžete a tam je důležitý podle mě trpělivost, trpělivost, trpělivost a mluvit o těch věcech, což já jsem dlouho neuměl.

Já sice mám rád, když mě někdo vyjadřuje slovy lásku, ale často jsem moc neuměl popisovat, co se mi děje v hlavě a tak, a na tom furt pracuju a to se furt učím.

>> Máte radu pro někoho, kdo je v lásce zatím neúspěšný?

>> Mně třeba pomohlo to, že jsem si uvědomil, že to je to pravý, když jsem pochopil, že nemusím nic předstírat.

>> Nehrát hry a komunikovat.

To si myslím, že >> jo, takový to nepodpovídej tolik dní a potom napiš a pak zas nenapiš.

A tole, že to je tak docela lej.

>> Já jsem zažil dva roky, tři roky, kdy jsem si říkal, že tady nikoho nenajdu a že láska na mě nečeká a že musím někam odjet a tam hledat štěstí a tak.

A pak se ukázalo, že v ten moment, kdy jsem jako přestal hledat a nějak to overfinkovat a prostě jsem jen jako žil a byl jsem srovnanej sám se sebou. A to podle mě je taky důležitý, protože pak jako víc vyzařujete to, kým jste.

Hele, někdo má kliku, najde to rychle, ve 13 už má první vztah a jsou celej život spolu. Jenom jinej jim to prostě trvá.

>> Dokážete říct nějakou jednu věc, kterou máte společnou, a jednu věc, kterou máte ale úplně rozdílnou?

>> No, já myslím, že společnou vlastnost máme to, že jsme v některejch věcech trochu takoví jako salámisti.

>> Jo, máme na salámu.

Cháp, >> máme na salámu, vlastně jako spoustu věcí.

Já musím říct, že máme stejný smysl pro humor a ten smysl pro humor je hrozně důležitej, když tam je.

>> Já jsem se rozesmál při pohledu na to, co tady tvořím.

>> Eh, můžeš se na mě podívat, >> Kájo?

Třeba rozesměj i sám sebe, takže >> podívej se na mě.

>> Jo, je to tam.

>> To máte naopak úplně odlišný.

>> Nevím, proč mě napadl uklid třeba teďkom.

No, ale když uklízíme, tak já jsem víc takovej >> systematičtější. Já taky akorát mám jinej systém.

Prostě, jako v pokoji najdu jednu věc, tu odnesu do ložnice, tam chvíli uklízím, pak najdu další věc, kterou přenesu do koupelny, uklidím kus koupelny, odtamudnesu nějakou věc do koše, uklidím kolem koše a postupně touhle metodou uklidím celej byt.

Je to tak?

>> Jak seš na tom?

>> Fenomenálně.

Já už jedu košili.

>> No, já už taky finišuju.

Já >> poznáš, co teď dělám?

Řasy.

>> Mhm.

Mám hotovo.

>> Fakt trochu definice potřebuju.

>> A co momentálně definuješ?

>> Tvoje rty.

>> Důležitá otázka na povězení od Jirky Buříčka.

Proč jsem tak krásný?

>> Od Jirky Buříčka.

Pokud potřebuješ stylistické služby, stačí se obrátit na mě. Zaplatit.

>> A jestli chceš natočit společné video, tak už jsme jedno k tobě natočili.

>> Teď ukažte, jak jste krásný.

>> Nejdřív to ukážem divákům a pak sobě.

>> Jo.

>> Takže 3 2 1 diváci.

Mě by zajímalo, jestli jsem si porovnaný.

>> Já myslím, že jo.

>> Myslím, že jo.

>> Já jsem tě takhle zdokumentoval, protože jsme se bavili o tom Řecku a tak nějak přirozeně to tam naskočilo a už jsem si nemohl pomoct.

Takže, takže to seš Kájo, ty v Řecku.

>> Já jsem tě zdokumentoval v tvé přirozené kráse optikou, eh, někoho, kdo i když se soustředí a snaží, možná ne všechno dokáže ztvárnit tak, jak to vidí.

Eh, v překladu nevypadá to tak, jak jsem doufal, ale existuje to. Měl jsem nějakou vizi a dopadlo to jinak.

No tak >> a proč to dopadlo jinak?

>> Protože existuje limit toho, co dokážu.

>> 3 2 1 >> Ježíš, to je roztilý.

>> Co to je?

To to je skvělý.

>> Co to je?

>> No to seš ty.

Eh, >> to je krá.

>> Vypadá to jak, já nevím, nějakej portrét hledaného na útěku.

>> Je to hezký, Káo.

Je to moc hezký.

Jo, vypadám tam jako nějaký unavený pán, který pracuje už asi měsíc intenzivně a asi by si měl odpočinout.

No, tady ty dopadly tváře.

>> Já jsem ti chtěl udělat Joiné.

Akorát pak mě došlo, že jí dělám, že ji dělám uši.

No hezký. A líbí se mi, že máme oba dva ty modrý topy.

>> Dělám todle.

>> Todle děláš často.

>> Třeba když chodíš, tak máš ruce za zády.

>> Jo, já chodím jako dědeček.

Já mám obě ruce zezdy.

Jsem takovej lehce předkloněnj a dům.

>> No, to co seš ty?

To se ti povedlo tole.

To seš taky ty?

>> No, dobře.

>> Tak děkujeme, že jste koukali. Děkujeme za ty otázky a kdybyste si chtěli pustit nějaká naše předchozí videa, ať už když mě učím starořečtinu, on mě slovenštinu, jak společně cestujeme, zažíváme kouče a tak dále. Všechno to najdete v popisku nebo tady v kartách kolem nás.

Díky, že jste koukali. Mějte se krásně. Měte se.

>> Ahoj.