Uctění obětí německé nacistické okupace - Technická 18.6.2026

Pozorči věnců věnce uchopit.

[hudba]

Nevím, že já mám, takže tady budu doprava strá zň.

Vážení přítomní, dámy a pánové, sestry a bratři.

Jménem organizátorů, to je Českého svazu bojovníků za svobodu, Sdružení vojenských a válečných veteránů a sdružení domácího boje a partyzánu a Československého svazu protifašistických bojovníků, vás vítám u pomníku věnovaném parašutistům československé zahraniční armády a jejich spolupracovníkům z domácího odboje padlým v letech druhé světové války 1941 až 1945.

Pomník byl odhalen v roce 1995.

Na pomníku se nachází nápis Strom svobody.

Bývá občas zaléván krví katanů i vlastenců.

Než přistoupím, než přivítám přítomné hosty, dovolte mě z dnešního pěkného aktu omluvit pana Tomíra Okamotu, předsedu poslanecké sněmovny parlamentu České republiky.

Z hostů, kteří se k dnešnímu pětímu aktu dostavili, vítám za ministerstvo obrany pana plukovníka inž. Roberta Spejchala, ředitele odboru pro válečné veterány a válečné hroby.

Dále pana Josefa Slámu, místopředsedu strany Trikolora, pana Milana Venzla, předsedu hnutí Antonína Švehly.

Mgr. Jiřího Kobzu, zastupitele Středočeského kraje, pana Petra Mrázka, zastupitele městské části Praha 17, předsedu Československého svazu protifašistických bojovníků a předsedu vojenského sdružení rehabilitovaných AČR, pana plukovníka ve výslužbě inž. Miloše Šátka a Miroslava Maršálka, zastupující klub Českého pohraničí.

Dále pana Pavla Hrybáře, zastupujícího kruh občanů vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, pana Miroslava Ribijéra, richtáře obce Baráčník, Petra G. Račany.

Ten se nikde schoval, za roh se schoval. Zapomene.

No a nakonec mi dovolte přivítat pana Jaroslava Vodičku, předsedu Českého svazu bojovníků, a s ním všechny přítomné zástupce a členy oblastních organizací Českého svazu bojovníků za svobodu, kterému jsme se zde dnes sešli.

Jsme zahájili položením květinových darů pomníku.

A nyní uctíme památku padlých parašutistů a účastníků domácího odboje minutou ticha.

Poté budou následovat projevy přihlášených hostů a pětý akt ukončí česká státní hymna.

Nyní prosím o symbolickou minutu ticha.

Děkuji.

Nyní prosím o první vystoupení pana plukovníka inž. Roberta Spejchala, ředitele odboru pro válečné veterány a válečné hroby ministerstva obrany.

Vážené dámy, vážení pánové, pane předsedo, bratři a sestry, dovolte mi, abych vás co nejsrdečněji pozdravil za ministerstvo obrany České republiky, nejenom za odbor, který mám tu čest vést.

A chtěl bych takovou osobní poznámku.

Já jsem tady v roce 1995 jako čerstvý maturant stál se svým tátou, který byl místopředseda historické skupiny Zpravodajská brigáda, takže mi činí čest po tolika letech tady zase být, tentokrát za ministerstvo obrany.

Já bych chtěl připomenout, že se zapomíná, že dneska je významný den České republiky, který se jmenuje Den hrdinů druhého odboje. Jako je 27. květen, to je ten den národního vzdoru, kdy parašutisté zlikvidovali Heydricha. A dneska tedy je výročí toho boje, tak si připomínáme všechny parašutisty ze všech paraskupin, jak ze západu, tak z východu a jejich pomocníky.

A připomněl bych, když jsem zmiňoval zpravodajskou brigádu, tak před 14 dny zemřel úplně poslední příslušník této historické skupiny. To byla přitom mládežnická organizace mezi 15 a 19 lety.

A v současné době máme na našem území pouze zhruba 39 druhoválečných veteránů a některým z nich je 99 let.

Snažíme se o ně pečovat.

Děkuji vám za uspořádání této akce.

Díky.

Děkuji plukovníku inž. Robertu Spejchalovi za jeho vystoupení. Nyní prosím o vystoupení pana Josefa Slámu, místopředsedu strany Trikolora.

Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové.

Je tomu dnes 84 let, co zemřeli statečnou a hrdinskou smrtí vojáci, kteří provedli útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

U nás v mnohých myslích je taková představa, že jsme byli nehrdinští a že jsme dostatečně nebojovali.

Já tomu říkám, že to je takový mnichovský syndrom, ale důkazem toho je tento pomník a tito hrdinové. My jsme bojovali na obou stranách, jak na západní, tak na východní frontě. A velmi statečně jsou důkazem, že český národ v době druhé světové války neselhal.

Myslím si, že bychom si měli připomínat taková jména, nejen jako je Gabčík a Kubiš, ale třeba protektorátní premiér, který byl popraven, a to byl Eliáš. Byl to jediný premiér, který byl popraven nacisty v celé Evropě.

Ta válka dopadla jak dopadla.

Dokázalo se porazit Hitlerovo Německo. A myslím si, že tu zásluhu, kterou mají právě vojáci tehdejšího Československa, je nesmírná. A je dobře si toto hrdinství tady takto připomínat.

Děkuji vám za pozornost.

Děkuji panu Josefu Slámovi za jeho vystoupení. Nyní prosím o vystoupení pana mgr. Jiřího Kobzu, zastupitele Středočeského kraje.

Pane předsedo, dámy a pánové, bratři a sestry.

Scházíme se tady nejenom proto, abychom uctili památku vojáků, kteří bojovali na všech frontách, jak na západní, tak na východní proti nacismu, ale abychom uctili památku i všech civilistů, všech jejich pomocníků, všech těch, kteří nenesou slavná jména, ale kteří za to, že jim pomáhali, tak riskovali nejenom svůj vlastní život, ale životy svých blízkých, své rodiny, svých dětí.

A já si myslím, že toto hrdinství samo o sobě stojí za to, aby bylo připomínáno, aby bylo to poselství neseno dál, předáváno mladším generacím. Protože to právě ukazuje na statečnost českého národa právě proto, že obyčejní lidé byli ochotni pro to, aby pomohli vojákům, byli ochotni riskovat daleko víc, než bylo obvyklé a než se možná i od nich čekalo.

Ta krutost toho režimu, tak jak mě to vyprávěli moje rodiče, kteří ho zažili v plné šíři a v plné hrůze, byla nesmírná. A přes všechno, přes všechny ty dlouhé seznamy popravených, které byly zveřejňovány pravidelně, přes řádění opilých SSáků, kteří byli beztrestní a mohli dělat, co chtěli, až po Gestapo, až po koncentrační tábory, český národ se nevzdal.

A já jsem vděčný, že tady mohu být, že to mohu připomenout. A rád bych vás požádal, abyste toto poselství nenechali zapadnout, abyste to poselství statečných obyčejných Čechů, kteří stáli tváří v tvář strašlivé mašinérii nacistické okupace, abyste to nesli dál.

Děkuji vám.

Děkuji mgr. Jiřímu Kobzu za jeho vystoupení. Prosím o vystoupení pana Petra Mrázka, zastupitele městské části Praha 17.

Dámy a pánové, vážení hosté, sestry a bratři.

Scházíme se na tomto místě již řadu let, abychom uctili památku hrdinů.

Skládáme hold bojovníkům druhé světové války a zde zvláště parašutistům. Téměř dvě stovky z nich přitom položili své životy. A jejich spojovníkům z domácího odboje, kteří v mnohých případech skončili úplně stejně.

Německá okupace v letech 1938 až 1945 to není pouhá kapitola našich dějin.

Je to především nedílná součást vývoje vědomí a svědomí nás všech.

Kdy jsi dávno někdo moudrý řekl, že neexistuje nic takového jako jedna budoucnost. Budoucností je mnoho. Minulost je pouze jediná.

Abychom se správně rozhodovali, nesmíme hloupě a tupě ignorovat zkušenosti shromážděné našimi předky.

A právě to, co prožili tito hrdinové, před jejichž pomníkem zde stojíme, to je historická zkušenost nabitá za cenu nejvyšší, za cenu vlastních životů.

A to je závažný a důrazný zdroj poučení o pomílivé současnosti a vodítko k žádoucí budoucnosti.

A to je ten pravý důvod, který nás vede ke vzpomínkám na minulost, činy hrdinům, vše, co jim předcházelo, ale i vše, copak následovalo, to je jejich dar nám. Je to dar vykoupení krví. Je to dar nesmírné ceny. Dar, který nesmíme nechat marně protéci mezi prsty.

A není to jen vzpomínka. Je to povinnost. Je to osobní povinnost každého z nás.

Děkuji.

---

Děkuji panu Petru Mrázkovi za jeho vystoupení a nyní prosím o vystoupení pana Miroslava Maršálka.

Vážené sestry a bratři, přítelkyně a přátelé, vážení hosté, dovolte mi, abych pozdravil naše setkání jménem klubu Českého pohraničí a jménem jeho novězvaleného předsedy Zdeňka Tripé.

Je mi velkou ctí, že tady v tento památný den na tomto památném místě mohu k vám krátce promluvit.

Celý život se setkávám s mladými lidmi. Mají různé znalosti o naší historii a tato památná místa pomáhají k tomu, abysme jim tu historii alespoň zprostředkovaně přiblížili.

Setkávám se s mladými lidmi od 13 do 21 let v památníku Pečkárna. Byl jsem překvapen setkáním s těmi prvními z nich, jak hodně vědí o tom, co se u nás v minulosti konalo. Již jsou připraveni od svých pedagogů na to, s čím se v Pečkárně setkají, ale přesto mě udivilo, s jakým zájmem sledují všechno, co se tam říká, jak sledují panely a vitríny s těmi artefakty, které svědčí o naší minulosti.

Jsem hrozně rád, že oni vnímají i to, jak těžko se vracela Československá republika ke své existenci v květnu 1945, jak je obrovské množství lidí, kteří položili život, nebo kteří trpěli za hadičády na gestapu, v koncentračních táborech i na popravištích.

Mnozí z nich se osvobození nedožili, ale ti, kteří se dožili, mezi nimi byli i takoví, kteří o tom svém trápení, o tom děsu, který prožili, dokázali hovořit, dokázali vytvořit podmínky k tomu, aby se nové generace, včetně té naší, včetně těch budoucích, dozvídali o tom, co všechno stálo za tím, že osvobozenecké armády měly co a koho osvobozovat.

Moc si vážím toho, že jsem vás mohl pozdravit a moc děkuji za pozornost i za tu snahu, aby ta budoucnost byla lepší.

Děkuju.

---

Děkuji panu Miroslavu Maršálkovi za jeho vystoupení a nyní o závěrečné slovo prosím pana Jaroslava Voděčku, předsedu Českého svazu bojovníků za svobodu.

Dámy a pánové, sestry a bratři, vážení hosté.

My tady všichni hezky hovoříme o historii, o všem, co se dělo. Ale že tady stálo šest lidí na chodníku, pak přišla mládež, tu jsme vůbec neoslovili. A to je naše největší chyba, kterou pácháme.

My totiž neumíme oslovit mládež a dokud neoslovíme mládež, aby ta pochopila, co se v těch letech stalo ve druhé světové válce, tak nemáme nic.

A proto vás žádám, prosím, když uvidíte mládež, mluvte na ně a bavme se s nima.

Promařili jsme dneska jeden okamžik dvou skupin lidí.

Dámy a pánové, já děkuji armádě České republiky, panu podplukovníku Schvalovi za to, že jsme tady a že můžeme existovat.

Děkuji vám.

---

Děkuji panu Jaroslavu Voděčkovi za jeho vystoupení.

A nyní prosím, jestliže se nikdo už do proslovu nepřihlásil, takže bychom ukončili náš pietní akt českou státní hymnou.

---

Na závěr mi dovolte, abych jménem organizátorů poděkoval ještě jednou ministerstvu obrany a armádě České republiky za pomoc s uskutečením tohoto aktu.

Dále bych chtěl poděkovat vám všem, že jste se k tomuto bohoslužbě dostavili, zejména pak organizacím, které se tady zúčastnily se svými prapory. A to je nejen Český svaz bojovníků za svobodu, ale Sokolská organizace a zejména delegace obce Baráčníků, Petr Kuchařany z Hračan, vlastně z nedalekých Hračan.

Děkuju vám ještě jednou, že jste se dostavili a přeji vám příjemné prožití zbytku dnešního dne.