Turek jako rozbuška agrese, nenávisti a poptávky po veřejném zlu

Válečné ekonomice vstříc, co se opravdu dohodlo na sumitu NATO v Ankaře?

Evropský parlament schválil brutální zásah do soukromí občanů.

Salon o kratomu a dalších drogách a o tom, zda je lepší prevence či represe, to a mnoho dalšího v týdeníku Echo číslo 29, který je právě v prodeji.

Milí posluchači a čtenáři týdeníku Echo, hezky vás zdravím u další 167. epizody podcastu Echo porada.

Dnes jsme jen tři. Jirka je na Slovensku a bude nám tady chybět, protože k tématům, které budeme otvírat, by určitě měl jiný pohled. I když já nevím vlastně, co vypadne zaad. Uvidíme.

Eh, Tereza se věnuje studiu a proto tady se mnou sedí Daniel Kaiser.

Dobrý den.

A Adam Růžička.

Dobrý den.

A my vlastně jsme se tady nějak jako připravovali o tom, o čem tady budeme mluvit a cítíme obrovský deficit v tom, že se řeší v českých médiích nepodstatné, banální a hodně emocionálně vypjaté témata. Vypjatá témata místo těch, které jsou skutečně důležité, které máme na titulní straně.

Tady to rozhodnutí dát na titulní stranu téma, které zpracoval Adam, který se tomu, kterému se tématu o soukromí věnuje dlouhodobě a systematicky, tak to jsme dali na titulní stranu s vědomím toho, že to v podstatě nikoho nebude zajímat. Jo, ale my to považujem za strašně důležitou věc.

Je to prodloužení takzvaného chat control a to všechno Adam vysvětlí, co to znamená, protože v podstatě to znamená, že všichni můžou číst naše textové nebo jakékoliv textové zprávy poslané přes jakoukoliv aplikaci, pokud nejsou koncově šifrované.

Tohle si nám potom řekneš, žádáme, jak to máme koncově šifrovat, zvlášť nám mně a Danovi, protože my jsme v tom úplný trotlové.

Ml za sebe.

No tak mi to vysvětlíš, Danete.

Jo.

Eh, samozřejmě ve vydání Týdeníku Echo se bavíme. Ondřej Šmigol píše o summitu v Ankaře, kterej taky byl zastíněn spíš těmi eh vnějšími kosmetickými věcmi, jako kdo nebo parametry, jako kdo kde, s kým se vyfotil, nevyfotil.

A eh bylo to samozřejmě ozdobené dvojhlavým drakem, který eh do Ankar jel za Českou republiku jako symbol. Tak máme dvouasého lva.

A máme téma o drogách, které jako chvíli taky bylo důležitým tématem, ale už moc není.

A Martin Vájí se vrací ještě k odstřelení nebo likvidaci Nordstreamu. Eh, protože do této kauzy jsme si taky psali, že jo, a tenkrát byl jako jednoznačný eh povel psát, že to udělali Rusové, i když to vůbec nedávalo logiku. My jsme naznačovali, že to může být samozřejmě, jak jinak nakonec se prokázalo, že to byla akce ukrajinské rozvedky.

Ono se to dokazuje, ono je to i v Německu u soudu, ale jako všechno k tomu naznačuje a Martin tuším recenzuje knihu Bojana Pančevského, který rekonstruuje a zastává tezi, že to byli Ukrajinci a ten Pančevský je tuším reportér Wall Street Journalu.

Hm.

Tak ale předtím jsme dostávali kouř, ale na to my jsme zvyklí s tím my takhle pracujeme, že musíme snést to, že si myslíme něco jiného a nebo že víme něco jiného, než je zrovna eh než je diktátem doby emocí.

Nezkrácené epizody podcastu Echo porada najdete na Echo Prime. Získejte navíc přístup ke všem textům, komentářům i esejím našich autorů. Vše. Připojte se k nám na echoprime.cz.

Diktátem doby emocí je samozřejmě i Filip Turek. Já k tomu nemám vůbec, já k němu nemám žádnou emoci pozitivní ani negativní. Jako nějak to tak sleduju. Eh mám eh pocit, že neexistuje člověk, který by byl českým pod větším drobnohledem českých médií tak jako Filip Turek. Myslím, že je to nejsledovanější eh figura.

A teď se dostal do eh pozornosti médií svojí nehodou na eh náměstí nebo na křižovatce IP Pavlová, která je skutečně jedna z nejméně přehledných v Praze, kdy došlo k nehodě mezi jeho vozidlem a vozidlem eh nemocnice na Homolce.

Sanitka.

Vlastně ne, nebyla.

To je hrozně důležitý, asi důležitý to je jeden z takovýchto momentů, kdy právě že nešlo o sanitku. Kdyby šlo o sanitku, tak by možná ten řidič sanitky, který je nebo nepochybně zkušenější než ten, kde občas převeze krev, tak by třeba jako byl trošku taky opatrnější při průjezdu té eh křižovatky a sociální sítě a řada médií má naprosto jasno a všichni konečně dostali důkaz, další potvrzující důkaz, že Filip Turek je nesympatický, arogantní člověk. A tak se asi tak jeho obraz se podařilo vykreslit. Nepochybně on sám tomu nějakým způsobem přispívá, významným způsobem přispívá. Nicméně je to teďka téma číslo jedna, které zastínilo všechno ostatní, ale mě vlastně na tom tématu nejvíc as děsí, nebo to, co se kolem toho děje, ta obrovská spousta emocí a ta nenávist, která je jako soustředěná. Se trochu bojím víc té atmosféry a těch reakcí, než to eh co vlastně ten Filip Turek způsobil.

Tak jak to působí na vás, pánové?

Tak je to takový, když říká, že Filip Turek je pod rovnohledem, e to je pravda a trošku to působí dojmem. Víte, tak dlouho mi nasazovali psí hlavu, jak se mi tu psí hlavu vzalo z ruky a nasadil jsem jí na tu hlavu sám. Přesnej popis.

To tak je.

No, ale hele, uvidíme. Tak jako měli jsme o tom dneska dlouhou rozpravu na poradě jako nikoliv tady té podcastové, ale na poradě, kde připravujeme týdenník, že jo. A některý kolegové, kteří asi nejsou motoristi s velkým, že by je volili, ale kteří jsou motoristi, protože mají řidičskej průkaz.

Tady je třeba říct, že většina novinářů jsou katastrofálními řidiči.

A lepší jsou lepší, když vůbec neřídí.

Ale vlastně tam jako říkali, že by vůbec se nedivili, kdyby policie to nakonec eh prošetřila s tím, že Turek vlastně nic špatného neudělal. A nebo varianta, že vina je na obou dvou stranách, protože se objevila dvě videa, což je teda jako taky zajímavý a patří to k tomu, eh, co ukazuje, co se ukazuje, že fakt není víc kompromateriálu na někoho jiného, než jako na Filipa Turka, protože ten záběr ten druhý, který ukazuje, jak přejíždí z jednoho, ne pravděpodobně neoprávně, já se necítím jako dopravně expert. Ale jako řidič bych řekl, že takhle bych zahnout doprava neměl. Eh, tak jak se to dostane do médií dřív než třeba vyšetřovacím orgánům, že jo. To je ten druhé video z toho přejezdu do toho druhého prahu.

Adame, co ty řídíš rád?

No, mě já jsem chtěl říct, že mě napadají dvě věci. Asi bych nekomentoval tu dopravní situaci samotnou, protože já mám řidičák čtyři roky, možná pět let a svoji řidičskou kariéru jsem zahájil tím, že jsem vyjel narazit se u Bulhara do tříproudové jednosměrky špatným směrem, protože jsem si myslel, že když jsou tam tři proudy, tak jeden musí být můj. Takže já tady v tomhle ohledu se jako nevyznám.

Eh, ty jsi zmínil to, jak tě jako děsí ta nenávist.

Já popravdě, mně to přijde, že to je vlastně jenom kontinuum takový přepálené rétoriky, kterou tady máme už od těch předvolebního období, kde jsem si myslel, že ta teze, řekněme fialovská, která byla nastolena těmi rudými billboardy a tím apelem na to stát na správné straně, tak jsem si myslel, že se uklidní po volbách.

Přijímám, že ta opozice vlastně v tom pokračuje dále a pokračuje dále i v tom, že už před těmi volbami ten slogan byl vlastně prázdný. Neřešily se jako ty konkrétní politické kroky, ale řešila se jenom ta abstraktní atmosférická retorika a přijímám, že ta opozice to drží pořád.

Takže to, že přišla ta reakce taková, jaká přišla, to se dalo očekávat.

Byly tam ty řekněme výzvy k odvolání nebo k tomu, aby Filip Turek složil mandát. To mě nepřekvapilo.

Zvláště když ta videa k tomu úplně vybízela. To video na té křižovatce, jak tam odletí to auto, spadne na střechu — to je úplně spektakulární.

Takže tomu se nedivím.

Na druhou stranu bych zase úplně neřekl, že ta kritika nebo ten drobnohled, který se zmínili směrem k Filipu Turkovi, je úplně vykonstruovaný.

Mně vlastně přijde, že těch kauz různých je už tolik, že ta kvantita nabývá svoji specifickou kvalitu. Samozřejmě se jednotlivosti vždycky dají nějak odvysvětlit, ale u toho Turka je jich zkrátka tolik.

No právě proto, že na Turka je soustředěná tady ta pozornost, protože zastává poměrně nemódní a v jistém smyslu pro progresivně liberální část jako nepřijatelné politické postoje. To znamená adoraci spalovacích motorů a rychlou jízdu.

On je prostě červeným hadrem pro ně.

A když se podívám na starosty a na jejich průšvihy, tak ta intenzita soustředění se na jejich průšvihy a na průšvihy Filipa Turka je prostě diametrálně odlišná.

A když si vezmeme ty kauzy, můžeme si myslet, že je vysoce pravděpodobné, že psal tady ty divné posty, ale nikdo, ani Deník N, který má tu odpovědnost za to, aby to prokázal, to doposud neudělal.

Obvinění z násilí na bývalé přítelkyni bylo policií odloženo. Vytáhla se nějaká nábojnice. Dan to tady připomínal, že dal někomu nějakému saúdskému diplomatovi nábojnici na auto. To je i natočené.

Ale jako najednou se to zjevilo. Pokud není poptávka politická, společenská po těchto věcech, já si myslím, že je divné, že ministr vnitra Rakušan používá šifrovaný telefon — víc než nějaká nábojnice.

Nejdřív říkal, že to dal dětem na hraní, a pak přiznal, že ho skutečně používal.

To, že ministr vnitra používá šifrovaný telefon od divné skupiny lidí, která stojí před soudem, to přece je mnohem závažnější. To vyvolává závažnější podezření než nějaká nábojnice.

A taky to bylo hodnoceno tehdy jako přestupek a najednou se to objevilo a padá to jedna věc za druhou.

Dan to řekl správně, jak mu nasazovali tu příhlavu, tak si ji teďka nasadil sám, protože skutečně prokázal.

Nevíme, jak to nakonec vyšetří policie, ale určitě o něm nelze říct, že je ohleduplný, pozorný řidič, který vnímá dopravu kolem sebe a ostatní řidiče.

Jak říkáš to s tím drobnohledem — padlo tady už slovo Ring?

To se dá docela dobře ilustrovat na tom, jak v posledních týdnech se Ring věnoval velké texty, vždycky na celou stránku tomu, že na ministerstvu životního prostředí zaměstnali Filipu Turkovi nějakého influencera za nevím kolik desítek tisíc korun.

Přitom předchozí ministr životního prostředí Petr Hladík vyplatil influencerům 39 milionů Kč takovým youtuberům.

Nikdy o tom nikdo podle mě nepsal. Nebo rozhodně ne v Deníku N.

Čili se to vlastně pohybuje — je to jakoby jiná číselná řada, jiná kvalita. Mnohem závažnější je to, mnohem závažnější podezření.

Já se nechci dostat do situace, abych se ho zastával, ale vidím tady tu obrovskou disproporci. A to, co mě skutečně naplňuje obavami, je ta ohromná spousta negativních, agresivních emocí, které jsou s tím spojeny a které nejsou adekvátní k tomu, co ten člověk dělá, protože on je obecně vnímaný jako nesympaticky.

Podle mého dohadu asi 70 % veřejnosti ty motory skutečně nesnáší. Může to být i víc. A oni se v tom trochu vyžívají, utvrzují to. Mám takovej pocit, že čím větší bude ta emoce vůči nim pokračovat, tím bude to posilovat některé z těch zbývajících 30 %, které jsou mezi nimi — jsou tam neutrální a jsou tam jejich skalní voliči.

Protože ta disbalance, ta nerovnováha v tom, jaká je věnovaná pozornost Filipu Turkovi a jaká je nevěnovaná pozornost průšvihům těch lidí, kteří takzvaně stojí na správné straně a reprezentují ty správné a jediné dobré hodnoty — to vyvolá nakonec opačnou reakci.

Je zajímavé sledovat, jakého stupně hysterie teď vidím ze strany těch lepších médií, ve smyslu hodnotově zakotve­ných, a politiků, kteří motoristy nemají rádi.

Jakého stupně bude muset ta hysterie dosáhnout, aby se překlopila, aby jim to padlo na hlavu těm rozmíchávačům?

Já se ale obávám, že úroveň, kdy by hysterie začala být kontraproduktivní, bohužel se zvyšuje.

Bývaly doby, kdy delikty politiků za volantem nebyly považovány za věc, po kterou by se je vyzývalo k rezignaci nebo odstoupení.

Vzpomínali jsme, jak Václav Havel v roce 1999 jel v podstatě před Zrakovou na Fabii, vyjíždímal z ní prostě rychlost 160 km na nějaké okresní silnici.

Tak to byla Fábie, nebyla to Octavie? To je jedno. Já myslím, že Fábie, nejsem znalec toho, kdy kterýterý model Škodovky byl uvedený na trh.

Ale tehdy to byla situace, že generální ředitel Škody Mladá Boleslav pan Kulánek přivezl prezidentovi ukázat nový model auta. Sedli si spolu do auta a Havel na to šlápnul. Dopustil se prezident tehdy docela hezké věty. Říkal: „Vůbec bych nevylučoval, že jsem jel takhle prostě přes limit a klidně bych zaplatil i pokutu, ale nikdo to po mně nežádá."

Ale Dane, já si vzpomínám, že... a pardon, a samozřejmě, že něco jiného je rychlé, když se s někým nesrazíš, a něco jiného, když jako narazíš do auta, kterej vezze krevní destičky, či co se to teď bohužel podařilo Filipu Turkovi. Ale přece stejní lidi, který chtějí dneska Turkovu demisi a politicky ho popravit, žádali jeho o demisi už když dal tu hloupou fotku, jak jede někde prostě po dálnici.

>> Hm.

A ukazoval tam fotku, jak má takhle tachometr na 250 nebo kolik.

>> To byl havlovskej delikt a ty lidi se tvářili, že tady tím se otevřely brány pekla, že Turek musí okamžitě odjít z politiky.

>> On si to málokdo vzpomíná, ale v té době Václav Havel v té druhé polovině 90. let nepatřil mezi miláčky médií. On dokonce, jako Dane, přestal psát do Lidových novin. Uchylil se vlastně - a to byl paradox života Václava Havla - k tomu, že dával rozhovor jenom Právu a jenom jednomu vybranému redaktorovi Českého rozhlasu. On to už si dnes, jak je na druhé straně glorifikovaný, tak ten závěr té jeho kariéry byl ve znamení nějakého vyloučení a nepatřil... jako říkáš, že to tak není.

Já jsem tenkrát pracoval v Proveistech a velmi intenzivně jsem se podíval na démonizaci Václava Havla tenkdy, protože byl na Nově, viď?

Novu se týkalo jako... Nova Havla trápila, bych řekl.

Jo, ale tak lidi to mohlo připadat jenom měřeno.

>> Tenkrát se na to dívalo 3,5 milionu lidí na správné televizaci.

>> To je pravda, kvůli tobě.

Ale takhle ti to mohlo připadat, protože to měřil mírou až zabitého Václava Havla z počátku 90. let.

Ale když poměříš, jak se Havlovi chovali novináři i v době, kdy to od nich jakoby relativně nejvíc schytával, s tím, jak se chovají k Filipu Turkovi, tak je to stále neuvěřitelnej nepoměr.

Jo, to jo, to s tebou naprosto souhlasím. Ale nebyl, neměl na růži ustláno Václav Havel.

Já si - pardon, jenom - nicméně promiň, nikdo tehdy, e, nikdo by neřekl, jako nikdo z politiků, i třeba z jeho soupeřů - tehdy už propuklo otevřené nepřátelství mezi Havlem a Klausem - tak rozhodně by Václav Klaus se nepostavil na vlastně směšnou pozici, kdyby říkal, tak on měl těch 160 km, ať odejde z hradu.

Nee, to je strašlivě důležitej moment, že vlastně tenkrát i ti politici, ti opoziční nebo ti, kteří spolu soupeřili, se věcem tohodle typu vůbec nevyjadřovali. Teďka vidíš, jako Rakušan, Petr Fiala - oni nemají žádný jiný důležitější téma, než aby se vyjadřovali k hovadům tohodle typu.

Navíc když skutečně tam se musí proběhnout policejní vyšetřování, kdy všichni se nějak dohadujou, všichni jsou teda skutečně dopravními experty, a ta situace je v mnoha ohledech... To ta nehoda samotná a její průběh je sporný.

Jo.

>> Ano.

Filip TK neřídí jako rozvážný řidič.

Jo.

A je to spíš... ten styl jeho jízdy je jednoznačně agresivní.

Jo.

To je fakt, jo.

Ale musí to vyšetřit policie.

>> Jestli ještě - pardon - můžu jenom, možná, abych trochu zastal tu pozici, kterou jako Jirka, kterej tady není, jo? Že... ale nemusíš se do toho stylizovat teda za každou cenu. Víš, jak potom Jirkovi dopadá v těch komentářích.

>> Zdravím, zdravím komentátory na YouTube.

Ale chtěl bych zmínit jednu věc. Já souhlasím s váma, že tady je řečeno nacherovsky ten dvojí metr, a myslím si, že je tady velká poptávka po nějakém zlu ve veřejném prostoru, kterej podle mě naplňují - řekl bych - spíše esteticky než jakkoli jinak tím motoristé.

A myslím si, že třeba demonstrace - miliónů chvilek pro demokracii - říkal jsem milionů.

>> Milionů jsem říkal.

Demonstrace jsou stoprocentně, jsou jich miliony.

>> Tak jako tady ty demonstrace mi přijde, že jsou takové nostalgické larpování 17. listopadu, protože se reálně zase tolik nic neděje.

Jo.

Na druhou stranu já se trochu ošívám, když to tady srovnáváme prostě chování Filipa Turka třeba s Václavem Havelem a tak dále, protože já si myslím, že on tam reálně nemá tu protiváhu. Protože kromě toho, že on řekněme byl jakýmsi influencerem pravicového typu, tak nevidím, že by za sebou měl nějaké konkrétní výsledky.

Jo, podle mě to srovnání, které tady můžeme udělat, je třeba s Donaldem Trumpem, kterej je vlastně podobný typ, který takhle byl taky řekněme trnem v oku establishmentu - esteticky prostě nelibá postava - ale zároveň, to bylo před časem, o tom psal kolega Maciej Rucaj, kde měl článek, který se jmenoval "Trump jako beranidlo". On vlastně skrze ten svůj styl měl i ty konkrétní politické kroky, kterým něco rozsahoval, jo. Což u Filipa Turka já nevidím.

A například kolega z motoristů, Petr Macenka, jakožto předseda strany a ministr... tvůj kolega - ne aby jako jeho kolega, kolega Filipa Turka - přesně, to je pardon. Jako ministr zahraničí mi přijde, že ho prostě naprosto přesahuje, jo. Že Filip Turek mi přijde, že je v současnosti taková zvláštní politická figura už téměř na ústupu, mi přijde.

>> No, to je pravda, Dane, ale zmí... nebo opravte mě, jestli on reálně něco udělal.

>> Já tě hned opravím.

>> Tak zkus to.

Ne, nememe. Je to pravda, ne, čili je to taková oprava. Neoprava, jo, je to pravda.

Nicméně tady přece od začátku, od října, se skoro největší část energie vynakládaná v české politice vynakládá na to, aby Filip Turek měl marginální postavení. A pak říkáme, jo, takže on má marginální postavení, za to si může sám. A to vlastně nějakým obloukem dokazuje, že ten postup, jak Filipa Turka marginalizovat, byl správnej, protože je marginální.

>> Můžu jenom rychle? Jen to já bych řekl, že tady to... se v tom ztratil. Ale já bych řekl, že tady tohle je taktická chyba opozice, která se tak soustředí na nedůležitého Turka, že jí ucházejí docela zásadnější věci, proti kterým ona by mohla se stavět vůči té vládě.

Já k tomu řeknu něco. Už jsem vyšel z lesa, našel jsem zase cestu.

Eh, no to je právě na tom hrozně zajímavý, že jo. Filip Turek si vybral jako svoje hlavní téma nebo takovej... pardon, své působení v politice, ne? Z pozice vládního zmocnce a z takové divné pozice, co má na ministerstvu životního prostředí - odpor proti instalaci obřích větrníků, které nám vnutí Evropská komise. Vláda je v nějaké míře postavit nechá v těch akceleračních zónách a tam podle mě Turek nějakých úspěchů dosáhl. Ale nemůže se o tom moc mluvit, protože to nechce Andrej Babiš, aby nedráždil zastoupení Evropské komise v Praze, abysme neohrozili nějakých 10 až 27 miliard Kč na evropských dotacích.

Takže tam jsou třeba ty akcelerační zóny, kde se bude moct stavět v podstatě bez nějakých větších povolování řízení. Se Filipu Turkovi a několika dalším lidem, který přišli nově na ministerstvo životního prostředí, se jim to podařilo hodně zredukovat.

Ale je to takovej úspěch, kde má zakázán o tom mluvit.

Jo.

Hm.

A když tady probíráme opozici, která okamžitě vystartuje prostě, když Turek jede na červenou někde, tak já považuju za vlastně nedostatek odvahy nebo dokonce jsou to sraby nebo zbabilost.

Tož oni se k tomu, co by měla být podstata působení Filipa Turka a to jsou ty větrníky, jestli ano nebo ne, oni se k tomu vůbec nevyjadřujou.

Hm.

Jako se nedozvíš prostě, co si myslí ODS, předseda ODS Martin Kubka, o tom, že tady má vyrůst, já nevím, možná až 500, jak píše seznam zprávy, ne?

Ne, ale že o těch větrnicích se vlastně vůbec nemluví, jo?

Teď to ty jsi trošku na začátku říkal, že kauzy Turek nebo kvazi kauzy Turek, že zastěňují důležitější věci, které se dějí v pozadí.

Ty větrinky je jedna z věcí, o které se teď v zákulisí vlastně vede, řekl bych skoro až bitva.

Vláda bude muset do srpna předložit a schválit ty akcelerační zóny, jejich definitivní vymezení.

Teď tady v tou dobu, nevím, jestli už to teda třeba ten týden nějak nevyustilo, probíhal takovej zákulisní souboj o tom, jestli ten návrh, který se bude předkládat vládě, tak jestli ho podepíše někdo z ministerstva životního prostředí nebo z ministerstva pro místní rozvoj.

Ten člověk, který to měl podepsat na MŽip, se tomu brání, protože tvrdí, že nechce jít do vězení jednou kvůli tomu, že to je vlastně víceméně věc kriminální povahy, tedy ten návrh na ty akcelerační zóny pro ty vrtulníky, větrinky, já to říkám vrtulníky.

Stejně tak jsem teď se dozvěděl, že devět krajů a v České republice máme spolu s Prahou 14 krajů, že jo.

Čili devět krajů je většina docela zřetelná.

Má k těm větrníkům, které by měly být na jejich území, zásadní výhrady.

A tohle se děje podle mě na většině území České republiky mimo Prahu a tady se řeší, jak někdo prostě odbočil na IP Pavlova.

A ta opozice, která by podle mě jako znak možnosti v opozici je, vyjádří se tady k těm věcem, jako jsou ty větrinky, tak oni jsou úplně nadšení z toho, že nemusí řešit tohle, že řešejí to, jak se Filip Turek chová za volantem.

Logická infantilizace společnosti, logická banalizace.

Souvisí to s tím, jak ta společnost díky nástupu digitálních technologií hloupne, jako to vysvětlení má zároveň kromě větrníků dané.

Psali jsme o tom, to je jenom jeden, byl schválen stavební zákon, který naprosto zásadně může změnit fungování, respektive výstavbu.

Ta debata probíhá ve společnosti tak na okraj.

Přitom průšvy, které měli piráti z digitalizaci stavebního řízení, byly jako obrovské a naprosto nezpochybnitelně to ohrozilo tu výstavbu.

Teď tady máme nový zákon, o kterém se mluví, že je jako trošku opačným extrémem, že jde na ruku velkým developerům, kteří měli být autory toho zákona.

Nicméně v mnoha ohledech a viděl jsem i vystoupení šéfa komory architektů, pana architekta Kasla, kterej se za ten zákon postavil, protože zcela jednoznačně dojde k debyrokratizaci stavebního řízení a bude to důležité jak pro individuální výstavbu, tak je to důležité i pro tu výstavbu společenskou, respektive těch větších stavebních celků.

Že jo?

A stejně podobně to bylo s Ankarou, že jo.

Tam se neřešilo v případě summitu to, co má, co je tím tématem, ale to, kdo tam pojede a v jaký sestavě a kdo bude první někde a kdo kde bude sedět, ale neřešila se.

My naštěstí k tomu text máme, jo, ale to je znak té doby a třeba i život lidí se teda promítne mnohem víc než třeba ten chat control, že jo.

Možná, že už by bylo dobře, kdyby si Adame k tomu řekl, jaká je podstata toho příběhu.

Tak bylo to velice překvapivá záležitost, která se udála minulý týden, protože co je ten chat kontrol jako takový?

V roce 2020 byla schválena směrnice ePrivacy, která v podstatě chrání důvěrnost komunikace a záhy na to se schválila výjimka. Listovní tajemství, tak jak jsme byli zvyklí, a digitální pro digitální prostor, tak se schválila výjimka, že pokud jde o boj s dětskou pornografií nebo o ochranu dětí před sexuálním zneužíváním, tak ty soukromé firmy, tady tímhle rozumějme ty americké technologické giganty, Google, Microsoft, Facebook a tak dále, oni mohou dobrovolně skenovat ten obsah, který mezi sebou lidé sdílí, ve jménu hledání tohohle problematického obsahu.

Jo, od začátku bylo tohle věc, která byla kontroverzní.

Ten evropský inspektor pro ochranu, což je nezávislý dozorový orgán, tak to kritizoval, mluvil o tom, že to je neúměrný zásah do soukromí, že tam nejsou pojistky, které by chránily uživatele před tím, aby ty společnosti to nějak zneužívaly, ty důvěrná data.

A proto na evropské úrovni se řeklo, bude to jenom dočasné, než najdeme nějakou lepší náhradu, jo, což je ten takzvaný chat control 2, jo?

Todle byla chat control 1, pak je chat control 2.

No, ale ta dočasnost měla být do roku 2024, pak se to prodloužilo, pak to mělo být do roku 2026, to se to dále prodloužilo, takže už vlastně půl dekády máme dočasné opatření.

A když to přišlo v březnu s požadavkem, aby se to znovu prodloužilo, tak Evropský parlament tentokrát řekl, že to prostě prodlužovat nebude.

A ze strany komise a rady ministrů jim tam vlastně přišel text, oni ho prvně významně ořezali v březnu, aby tam byly ochrany, které by zaručovaly aspoň nějakou míru soukromí nebo ochrany soukromí.

To jim vrátili zpátky, že to neakceptují.

Poslal jim tam ten text znova a Evropský parlament to tentokrát úplně odmítl a tím pádem ten chat control, ta výjimka, přestala existovat.

Od dubna my tady nemáme.

Takže od dubna ty firmy tuhle výjimku nemají a nemůžou vlastně ten obsah. Vám se můžete posílat fotky malých dětí.

Přesně.

Přesně.

Ne, ale tam je přece absurdní je to, že ti, kteří jsou největší zločinci, ti pachatelé dětské pornografie, ty velké ryby, ty si najdou jiné způsoby, jak by to samozřejmě šířili, a jestli by to teoreticky na někoho dopadlo.

Vidí ty data, která ty uvádíš, že to v podstatě vliv na to odhalování té trestné činnosti je strašně malý, že jo.

Je to ve skrze, kdy se a mimochodem i jako Evropská komise, která tady tohle jako tlačí, ona je jedním s tím jako hybatelem, který tady tole chce, tak loni tak vydala zprávu, kde měla jako poskytnout evaluaci, jak je to efektivní a musela tam konstatovat, že vlastně není prokazatelný vztah mezi tím, jak ty jednotlivé firmy vás sledují versus jak moc dochází k ochraně konkrétních dětí nebo k zatýkání těch pachatelů.

Tak mi je třeba i říct, že vlastně oni by skenovali fotografi veškerou komunikaci, kterou máte, ale tam stačí třeba mít fotku jako novorozence ve vaně, jako že si uděláš vzpomínku pro sebe privátní, tak jak možná ty fotky máme z dětství všichni. Ale teďka by – přesně, nebo prostě ano, přesně – děti na dovolené v plavkách nebo když tam byl ten případ nějakého otce, který vlastně vyfotil batole, protože mělo nějaký kožní problém, poslalo to doktorovi. Tole bylo vyhodnoceno jako dětská pornografie.

Možná stojí za to říct ty tři základní metody, které se používají, jo?

Ta první, která je tak jako nejmíň invazivní, ale taky problematická, tak to je to, že existuje nějaká databáze prokazatelné dětské pornografie a ty materiály mají na sobě nějaký identifikátor a vy jenom se díváte, jestli náhodou ten materiál si někdo neposílá.

Jo, to – co znamená identifikátor tady v tom případě? Každý ten video tak má nějakou signaturu na sobě, jo, tomu se říká nějaký hash a ty vlastně můžeš akorát zkontrolovat, zda ten konkrétní materiál si někdo neposílá. Takže prostě nevím, třeba – a ta signatura je unikátní.

Čili – ta signatura je unikátní.

Přesně. A ono se to používá na fotky. Je to takzvaná foto DNA a tak dále. Je to nějaká jako technologická věc. Já tomu úplně přesně nerozumím.

Tole je nejmíň invazivní, ale i tak je to zásah do soukromí, protože jak vy nevíte, kdo co dá do té databáze, co všechno bude kontrolovat, jestli se náhodou neposíláte, jo. Prostě to může být – dneska dětská pornografie, zítra to může být prostě nevím, třeba nějaká kniha, která se nehodí, něco takovýho.

Ta druhá věc, která je problematičtější, to je to, cos říkal ty, Dalibore, tak je to skenování nového obsahu, jo, kde my tady máme nějaký jako chytrý klasifikátor, který se podíval na spoustu dětské pornografie v minulosti a teďka na základě toho hodnotí něco, co ještě předtím nikdy neviděl a říká: „Todle je nejspíš dětská pornografie, ano a ne." Ale vzhledem k tomu, že dětská pornografie v rámci toho, co si lidé mezi sebou posílají, tak je úplný zlomeček, tak i když tady tole prostě bude mít dobrou tu senzitivitu a specificitu, jak známe z covidu, tak tím, že vlastně je tam ten ohromný nepoměr mezi tím, co vlastně neproblematický obsah a ten zločinný, tak to prostě má obrovskou chybovost a bude to chybovat právě tady u těch materiálů, který jsou podobný.

Takže fotky vašich dětí na dovolené, intimní fotky, které si sdílíte, prostě i dospělí lidé nebo i dospívající nebo něco takhle podobného. A tady tohle potom, když je nahlášeno, tak se na to musí podívat nějakej lidskej subjekt, ať už je to tedy zástupce firmy, policie a tak dále.

A ta třetí věc – pardon, jenom tak se netýká audiovizuálního obsahu, ale má chránit před takzvaným solicitingem, což je takový to namlouvání těch sexuálních predátorů dětí. Takže tole už se nebavíme o audiovizuálním materiálu.

Počkej, to vůbec nevím, co to je.