TOHLE jsem před 4 LETY ještě nevěděla | Jana Zwyrtek Hamplová

že mám někdy být pomal, že to jako oprav. >> Přesně přesně tak. Chceš li toho stíhat více? To říkal jeden můj kamarád a říkal: „chcešli toho stíhat více? Zpomal. >> Ano, ano, to říkali mi něco podobného. Říkali: "Vy furt něco chcete." No tak prostě ho teda se [smích] >> Takže Jni, už to už točí. Jenom ti to říkám. Já eh abys to viděla. A přátelé, fanoušci, kritici, vítejte zde na tomto dnešním vysílání s mým vzácným hostem. Dnes máme ve studiu totiž člověka, se kterým jsem kdysi natočil celou řadu rozhovorů a potom přišlo čtyřleté ticho. [vzdechy] Za ty čtyři roky se toho stalo tolik, že bychom o tom mohli mluvit celé hodiny, ale jedna věc se změnila zásadně. Jana Zvirtek Hampová se stala senátorkou České republiky. Vy jste u toho byli a tohleto období trvá dodnes. Já jsem dnes proo zvědavý především na to, co se během těch čtyř let stalo s Janou Samotnou i po té lidské stránce. Jaké to je, když se člověk, který dlouhá léta komentoval fungování státu, najednou stane jeho součástí? Co zjistí za dveřmi, které byly dříve zavřené? Kolik musí obětovat ze svého soukromí? Kolik kompromisů musí udělat a dokáže vůbec zůstat tím člověkem, kterým byl před vstupem do politiky. Dnes se nebudeme vyhýbat ani nepříjemným otázkám, Jani, protože vím, že některá témata eh třeba diváci ani neví, čím jsi procházela, co jsi zažila. Budeme se eh bavit o senátu, odpovědnosti, politických rozhodnutích, kritice i o věcech, které se do veřejných vystoupení obvykle třeba nevejdou nebo v rámci rychlých rozhovorů Jani si nedostala prostor. Vítej. Já ti chci moc poděkovat eh lidsky i pracovně, že sis udělala čas, protože tento rozhovor natáčíme v den, kdy by ji mohla mít volno. Takže moc ti za to děkuju a vítej po čtyřech letech zpátky. Začnu otázkou, na kterou možná nebude vůbec jednoduché Jani odpovědět, ale ještě předtím mi dovol informovat diváky. Diváci, [frknutí] prosíme vás, koukněte do odkazů. Jana za to období vydala některé knihy, některé publikace. Můžete si je pořídit. Dole máte odkazy, nemusíte hledat. Sledujte také Janu na sociálních sítích. Ty máš obrovskou obrovský Facebook, který je velmi úspěšný, takže můžete se přidat, pokud ještě nesledujete. No a zároveň, pokud byste si přáli a líbí se vám tyto relace, tak vám děkuju za vaši podporu. Jsme ty celé roky ani stále nezávislí. Nemáme žádné sponzory, e, velké korporace. Ty víš, ty znáš můj vztah k tomu z té doby, takže to se stále drží a zůstává stejné, abysme mohli být nezávislí. Takže vám děkuju, milí diváci, že tak činíte v rámci svých možností. Tady máte QR kód v popisku, případně se můžete stát členy YouTube kanálu a vidět premiéry předtím, než je odvysílám veřejně. Děkuju vám za vaši přízeň. Jsou tam i možné cesty do světa za mnou. Koukněte. Těším se na vás, ať už na poušti nebo v Indii. A děkujeme vám především a to oba. Já i Jana z Jirte Hampová vám děkujeme za sdílení tohoto rozhovoru. Já vím, že mnozí z vás, fanoušci a diváci jste mě psali čtyři roky. Nominovali jste Janu, ale opravdu to nevycházelo z různých důvodů. i z toho z těch důvodů, že já jsem byl ve světě značnou část Diana třeba mohla a takže jsme se nesetkali a teďka je to tady. Budu rád, když budete sdílet, když nasdílíte tento rozhovor, protože spoustu fanoušků se stále ptá. Děkujeme, že sdílíte. Jani, tobě ještě jednou velké díky. Ahoj. >> Ahoj. Já bych chtěla všechny pozdravit, protože s mnohými z vás jsem v kontaktu tak jak tak. No a to, že nám Tomáš ujel do Indie, já jsem říkala, že si mám poletět za ním, abychom si popovídali, že jsme se myjeli nějakou dobu. Potom jsem já chvilku nemohla, že jsem si trošku dávala dokopy po zdravotní stránce, protože co ještě nového? Mimo to, že jsem se tedy stala senátorkou, tak je důležitější, že mě uhodila 60. Já už jsem zdravá šedesátnice a lékaři mi taky řekli trošku holka na sebe musíš dbát. Takže jsem o to začala dbát. No a do toho přišlo opravdu to senátorství. Takže já jsem nejenom advokátkou, že to nás spojilo kdysi dávno, že jsme bránili lidská práva za doby covidu. E, stala jsem se senátorkou, takže mám dvě, dvě práce, mám mám prostě spoustu činnosti, takže jsem se v tom chvilku hledala, nacházela, že pořád jsem nechtěla zklamat svoje svoje klienty, takže pořád pro ně pracuji. že jsem o víkendu byla advokátkou, přes týden jsem byla senátorkou, hledala jsem prostor, abych někde si odpočinula a tak dál, takže prostě a najednou jsou tři čtyři roky pryč. To je šílené. Takže, takže tak. No, jinak jsem ráda, že se vidíme, protože mně to připadá jako včera teda jako jo, že fakt jsme těch rozhovorů dělali mnoho a snažili jsme se dávat lidem spoustu rád. dodnesně zastavují v obchodech a vzpomínají na naše rozhovory, tak jsem říkala, už musíme. Takže jsem si ten čas vyloženě našla, udělala jsem si ten čas a tak se tady dnes vidíme a paráda. Takže jsem tomu ráda. Cítím se šťastná, tak bych to řekla. >> Díky za ten úvod a já jsem taky moc rád, taky se mě lidi ptají. Diváci, pokud byste chtěli kouknout na ty staré rozhovory, opravdu jsme natáčeli hodně eh s různým právním poradenstvím, které se tady poskytovala zdarma ve své podstatě ani a to bylo úžasný. Za to si tě lidé tehdy vážili. Já mám na tebe první otevírací otázku, protože jak říkám, je tady nějaká odluka časová. Zajímá mě lidsky, kdybych Jani před tebe postavil teďka tu Janu, se kterou jsem natáčel před čtyřmi lety a ty máš ty zkušenosti, který teďka máš, tak co bys jí řekla? Před čím bys jí varovala a z čeho bys naopak měla radost? >> Eh, těžko říct, protože jsem byla v takových těch, jak se říká, sinusoidách. Eh, ne, jako nečekala bych, že mě bude nebo že mě potká to, co to, co jsem zažila. Eh, já když jsem tehdy se pustila do toho do té obrany těch lidských práv, mně to přišlo jako naprosto úplně v pohodě samozřejmost, že já právo chápu jako jako nástroj k tomu, aby přinášelo tu spravedlnost a ta jako lidská práva a tak dál a tak dál. a tehdy se po nich teda neskutečně šlapalo. Tak já jsem nečekala, co vlastně čeká tu společnost, taková ta nenávist, takové ty útoky, takové ty v podstatě tehdy cenzury. Mě tehdy zrušili na aktuálně blog po 10 letech, který já nevím, měl tam, já nevím, párset vždycky eh tisíc prostě přečtení prostě. Najednou jsem zažila cenzuru, e, najednou jsem zažila ty střípky té totality. Jo, v podstatě mě to tehdy přinutilo a a ta skupina přátel, tímto bych chtěla pro pozdravit Kromě Říško a celý ten tým, e, který tehdy se prostěchopil a začal říkat, běž prostě kandidovat do Senátu. To byl pro mě put sebeobrany, protože mně se začalo doporučovat, abych položila tu advokacii, že bych taky nemusela být advokátkou, že jinými slovy, že mě mohou zlikvidovat. Jako já jsem to nezažila nikdy. Já jsem měla pocit, že když má člověk v ruce eh právo a tu a tu a tu obranu a tu to tak, že se mu nemůže nic stát a najednou jsem zjistila, že může takže opravdu jsem to zažívala, ale ty jsi to zažíval taky, takže prostě jsme u toho byli oba. Takže já jsem z půdu takového sebeobrany nebo říkám, když třeba jako tam nebudou lidi mého typu, tak kdo tam bude za lidi jako jiného typu. Takže zkrátím to. Eh, ta Jana před těmi čtyřmi roky eh nečekala tyto zkušenosti, které má. To znamená lidské zkušenosti, e, zkušenosti těch, co mají tu moc, že ti můžou zlikvidovat život, že najednou tady může být opět cenzura, že najednou eh prostě něco něco se ti může dít a ty nebudeš mít obrany. Takže jsem zažila, což já jsem nezažívala. Vždycky jsem pomáhala lidem. Zažívala jsem střípky pocitu bezmoci, že jsem a potom byla velmi důležitá ta skupina těch lidí, které se, který se tenkrát kolem kolem sebe semkli. Vzpomínáme si demonstrace na Václaváku, na Staromáku. Eh prostě pár těch odvážných se našlo. Mezi těmi mi bylo dobře, ale říkám přece tady se něco děje, co není normálního úplně. Takže ta Jana je je prostě má více zkušeností. Eh, kladla jsem si několikrát otázku. Šla bys do toho znovu, kdyby kdybys věděla, co tě čeká, ty vulgarity, ty urážky, ty výhrušky a tak dál, jo? Eh, já bych asi do toho šla znovu, protože já prostě, když jako vidím nespravedlnost, tak jdu proti ní. Teď máme znovu znovu takovou takovou bych řekla éru těch větrných elektráren, kdy mě oslovují obce a také prostě zase hned jsem se toho chopila z pozice právní a a bráním ty věci, když prostě vidím, že tam se říkají nesmysly a tak dál. Takže ta Jana je e jako bohatší o spoustu zkušeností i teď z toho senátu. Nikdo nečekal, že já budu schvalenat do Senátu a ono se to stalo. Takže tam jsem se taky chvilku rozkoukávala, protože jsem tam byla taková osamocená jako hodně chvilku. Teď už to tak není, musím říct, že už přece jenom pár lidí, co co jako jim jde o věc, tak jako tam jde a hlavně ta senátorská průkazka mě je mě je velmi důležitá. ani ne. Tak v tom senátu, já to říkám všem, s kterými se potkám, já tu senátorskou průkazku využívám zejména mimo senát. To funguje jak blázen, protože mám mám přístup k informacím na ministerstvot otvírá ti to dveře, protože si tě nedovolí nikdo vyhodit, což by možná jinak si dovolili, jak tehdy si dovolili, že fakt nečekali, že já budu senátorkou. Já mám diplomatickou imunitu. Já mám přístup k utajovaným informacím. Už mi jednou zbisky vezli informace do Senátu, eh prostě utajované skutečnosti. Takže eh jako myslím si, že potom člověk má více více možností pro ty lidi víc udělat, protože je silnější. Já nepoužívám ráda slovo moc nebo podobné věci. Silnější. Silnější prostě s tou senátorskou průkazkou. No, takže s tím jsem se trošku naučil, e, chtěla jako naučit pracovat a ono to nějakou chvílí trvá, takže takže tak nějak se prostě stalo spousta věcí. Mimo to, že teda jsem se stala šedesátnici, tak jsem se naučila pracovat během dvou let tou senátorskou průkazkou, ale říkám, více mimo senát než než v senátu. Když v Senátu, taky v Senátu bych připomněla jednu věc a už skončím, že už mluvím dlouho na úvod a to je to, že jsme se čtyři roky neviděli, tak [odkašlání] že se tam podařilo eh se senátory, když to řeknu mého typu, eh že prostě neprošla istanbulská úmluva před dvěma lety. To byl obrovský tehdy úspěch, bych řekla, zdravého rozumu a všechny to překvapilo. Takže občas se tam podaří taková věc, že skutečně ten senát něco něco dobrého udělá a hlavně je tam vliv mimo ten senát a dá se tam pracovat hodně, zvláště tedy pro právníka. Eh jo, takže vím, že se tam za mnou chodí chodí jako radit lékaři, eh, co a jak tam toto mají vidět, takže si myslím, že jsem tam tak jako užitečná i co se týká jako vysvětlování a podobně. Takže už jsem tam jak jak ryba ve vodě. První rok, dva jsem se teda těžce rozkoukávala. A ještě bych ráda pozdravila personál senátu, protože i když mě třeba někteří senátoři rádi neviděli a zabouchávali mi dveře [smích] před [odkašlání] nosem, tak musím říct, že třeba taková ochranka a prostě administrativní pracovníci, neskutečná pomoc a říkali, podporujeme vás. Byli, byla jste nám oporou v době covidu. To byly zase strašně příjemné okamžiky, takže už jsem se tam našla. Už jsem tam jak ryba ve vodě a myslím si, že i hodně užitečná pro doufám si říct a troufám, že to tak je, i kdyby kousíčkem pro naše občany v České republice. >> A už mlčím, že už mluvím dlouho. Já tě nenechám tě mlčet dlouho, nemysli si. Diváci, eh, jak to vnímáte vy vůbec ten příběh Jany, e, z kontextu? těch let, protože opravdu je to už nějaký čas. Vy možná vzpomínáte na ty naše první rozhovory, tak nám napište, e, tak nám napište, za co jste třeba vděčný Janě. Co naopak třeba zase, pokud jste v tom kritickém pásmu, e, byste vnímali, byste chtěli více od Jany, napište klidně také svůj komentář. Jani, mám otázku. Ty j nahrála s tím senátem. Ty nejseš úplně v politice nováček. Nebyla jsi úplně nováček, když ses dostala do senátu. Je tam přesto pro tebe něco novýho, co ses dozvěděla o české politice právě díky své zkušenosti ze senátu? E, tak já nejsem nováček, protože já jsem kdysi jako studentka, ale eh když to řeknu, mladá mladá 25 nebo kolik kolik mi to bylo vlastně prostě eh listopad e listopad 89 prostě studentka práv. Potom jsem pomáhala v kampani v občanské fóru, tak jsem byla taková, říkám, mladé mladé děvče e kampani Václava Klauze. Pak jsem byla starostkou, eh, když když jako přijel na návštěvu jako prezident Miloš Zeman. Eh, Václava Havla jsem taky potkala kdysi ještě jako říkám, koukala jsem na něj, jak tam hovořil s Václavem malým. Takže říkám, opravdu pamatuju hodně a právě, když jsem se jednou ocitla shodou okolností, nebudu zabíhat do podrobností, to není podstatné. Byla jsem rok v poslanecké sněmovně jako poslankyně, tak eh můj závěr z toho byl tehdy, to to je let, když jsem měla něco něco přes 30, tak říkám:„Uh, nikdy, nikdy se tady v tomto prostředí neocitnu. Toto není pro mě. Já potřebuju prostě pracovat v té samosprávě. Já potřebuju právo, paragrafy a v tom jsem se našla. A eh v okamžiku, kdy v lednu tuším, no, 2020, tak jsem dostala ocenění právníčka roku, co se týká veřejné právo, tak jsem stála na tom pódiu s tou kytkou a s tím oceněním a říkám:„T to to by babička měla radost ze mě a teď prostě si napíšu ty ty knihy a teď prostě dovrším tu profesní eh nějakou nějakou dráhu, protože to byl můj sen. No a přišel covid, tak já jsem začala hádit lidská práva a najednou jsem se ocitla během pár měsíců na úplně úplně jiném jiném e prostě bardu, že eh Hamplová nepřítel prostě. Vždyť jsme říkám, byli jsme u toho všichni. Takže najednou z toho pódia jsem během pár, když to řeknu pár minut, obrazně řečeno, eh, prostě spadla úplně úplně na dno a najednou jsem neměla právo publikovat a říkám:„Panebože, co se to děje?" Takže chci říct, že eh to byl můj to byla moje zkušenost s politikou kdysi dávno, že moje prostě parketa je v odborné rovině. Také tam říkám, byly nějaké úspěchy, což jako neříkám jako, abych se tím chloupila, ale takové jakoby pocit uspokojení z toho, že jsem tomu věnovala strašnou spoustu energie. Kopala jsem za ty obce většinou proti státu, takže jsme tam prostě byli až častou ústavních soudů a a tak. Takže to byla moje parketa. A najednou jsem byla opět v té jako v podstatě trošku donucená nebo motivována. Spíš bych řekla, ne, donucená. Není to správné slovo. Motivována. Říkám přece musí tam mít lidé mého typu, nebo tam budou lidé jiného typu. No a eh co by co by mě ta politika přinesla nového? Politika dnes, protože prostě se strašně změnila technika. Teď nevíme, když jako vidíš nějaký příspěvek, je to je to pravda nebo je to nějaká prostě eh nějaká eh jak bych to řekla eh malůvka. Prostě už jako jsem velmi velmi střízlivá k tomu, abych věřila všemu, co hnedka uvidím. E je politika pouze titulků. Nečtou se obsahy, čtou se jenom titulky. Eh je obrovská vulgarita. Eh, cílem politiky. Já dneska, když jsem dneska se ráno podívala taky se tak ráno monitoruju, co se děje, tak v podstatě stojí pět pět politiků a mně teď, jestli jsou to opoziční nebo jiní. Prostě stojí stojí prostě pět politiků takových těch nahoře a říkají, nenecháme je vydechnout, budeme je prostě ničit. Programem ničit, než budovat je pro prostě to to pro mě není program. Potom potom, že se hledá ne eh co se říká, ale kdo to říká. V okamžiku, kdy to říká někdo, kdo je nepřítel, okamžitě je to špatně. Eh, ta politika je neskutečně nebezpečná v tom, že je často neskutečně agresivní, někdy velmi hloupá, někdy nebezpečná, teď jak je hodně proválečná tématika nebo taková jako musím říct, že po poprvé od listopadu 89 a to tu politiku sleduju, nejsem jako jenom tak nějak bokem, že bych okopávala zahrádku a prostě jsem tam se podívala na nějak nějakej prostě e nápis. Teď jsem dokonce přímo v té v té eh [smích][odkašlání] jsem jsem v parlamentu a někdy koukám prostě úplně říkám: „Panebože, to ti lidé myslí vážně." Takže oni mají program, že budou jiným kazit dílo, někomu budou prostě hlavně urážet a prostě vulgarity. jenom co já jsem zažila ještě teď v poslední době, eh, jaksi může kluk, který má 30 let, teď tam někdy, já nevím, eh, udělá vysokou školu a jenom proto, že jsem v politice, si dovolí mě vulgárně urážet nebo něco podobného. Já mu to nemůžu ani oplatit, že jsem dáma. Takže jsem se strašně dlouho musela s tím naučit žít. Já už jsem to, já už jsem to eh nezažívala, protože jsem zažívala prostě slušné jednání v samosprávě, když jsme dělali kongresy 10 ročníků kongresu pro pro obce jsem udělala fórum Municipal, tak tam byla super atmosféra, tam prostě a dodnes na to vzpomínají a teď mi říkaliy starostové, udělej zase něco nebo udělejte zase něco, ať jako je zas nějaké příjemné prostředí, teď se to jenom útočí, uráží. Eh, nemám z toho dobrý pocit v tom, že se nám to může vymknout s rukou. A eh nedej pánbu, aby třeba v Evropě se rozpoutal nějaký nějakej konflikt a podobně, protože mám pocit, že o to některým jde. Prostě mám z toho obavy. Takže proto říkám, jsem se v tom dlouho nacházela, jak jak s tím mám nacházet, eh jak s tím mám zacházet. A v podstatě mně došlo to, že eh člověk musí nadále být v tom aktivní, nenechat to být těm těm druhým, protože ta Evropa e teď bojuje o o přežití, o Evropské unii ani jako nemluvím, takže doufám, že střední Evropa aspoň bude mít rozum a budeme budeme myslet na svoje na svoje prostě občany, na svoje obyvatele, protože prostě o toto to jde. My my máme chránit je. Takže to je takový můj můj nějaký cíl nebo malinký cíl, abychom abychom chránili sebe sebe sama, protože mám pocit, že jsme někdy zneužíváni. >> Hm. Moc ti děkuju, Jani. Diváci, napište nám svoje názory. Vidíte to stejně nebo jinak? Napište a děkujeme za sdílení. Jedni, ty mluvíš o té ochraně státu. Já se přesto chci vrátit ještě k tobě. >> Hm. H jako člověku, protože jak jsi mluvila, tak já jsem opravdu začal vzpomínat na ty na to období, kdy jsme vysílali více a já si vzpomínám na mnohé ty kampaně, kterým jsem sám nemohl uvěřit, že vznikají proti tvé osobě. Neříkám, že jsme, že jsme přátelé od dětství. Neznáme se tolik, ale byl jsem v určitém období v kontaktu s tebou i s dalšími. Viděl jsem tu vykonstruovanost. Myslíš si, že ses tak, jak jsem tě poslouchal, že ses dopustila toho, že ten hněv, který v tobě zákonitě musel vznikat, protože to byly hrozný věci, ani, co psali. Já jsem to četl taky, >> že třeba ten hněv si dovolila dovolila ho neuvolnit, ale žees ho spíš potlačovala v sobě, že žees ho tak vlastně to pro tebe bylo tak neuvěřitelný, že si tohle někdo dovolí, že namísto ventilace to prostě spolkla, hromadilo se to v tobě ty roky. Připouštíš tole nebo si myslíš, že to je úplně mém místo? Protože to mě napadlo, když jsi mluvila, že se tam nedošlo potlačení hněvu a toho, že ti bylo ubližováno ve své podstatě. Eh, připouštím to, protože já jsem skutečně to nějakou dobu naprosto nepřipouštěla, že je to, že je to možné. I kolem mě. Vem si, že mám dcery, eh, mám maminku a teď prostě na ní se to jako ventilovalo, jo, jako co ta vaše a teď tam padaly nějaké šílené vulgarity. Já to nebudu samozřejmě citovat. nebo mě chodili mě teď dokonce i teď i teď v poslední době, e, když to říkám s takovou nadsázkou ten teď těm starostům, mnozí se mě omluvili, už říkali, my jsme fakt tehdy jako si [odkašlání] mysleli, že nemáte pravdu. Jako v době toho covidu už se bránila lidská práva. My teď, když to vidíme, tak taky to už vidíme s nadsázkou a že prostě vám šlo opravdu o nás a tak, jo. Takže to teď to slyším po těch pěti, šesti letech, ale tehdy, jak říkáš, prostě to bylo šílené, že já jsem někde šla a zavřely mi dveře a nepustí mě nepustili mě do obchodu, že to prostě v těch médiích e proti nám hromadili a neumožnili nám se bránit. Jak říkám, mě zrušili blok. Tehdy tuším doktoru Hnízdilovi, kolegovi Honzovi prostě zrušili blok a takže my jsme najednou byli byli byli bez zbraní. Když to řeknu, udělám skok k tomu senátu. Mně senát dal eh dal obranu. Senát se stal mou mou mou obranou, protože jinak jako já jsem říkám, to přece není možné a co mám co mám dělat. Takže skutečně se to asi ve mně hromadilo. No to ono mě to teď v podstatě říkali říkali i ti lékaři říkali, měli se trošku víc odpočívat. Vy jste pořád prostě jela na plný plyn a chtěla bránit ty lidi, což jako dělám v podstatě i doteď. Ty, když spustili ty větenné elektrárny u některých těch těch obcí, tak taky jsem okamžitě sechopila >> a už jako tedy v plný plných sil. Eh, takže jak říkám, to je prostě moje moje povaha. jenom mě nenapadlo, že skutečně tady bude taková eh nevím to, jak bych to řekla, prostě eh nějaká jako technika eh proti nám, eh prostě média, kdy kdy my nebudeme moci. Takže říkám, ta bezmoc ten rok dva byla teda vel jako velká. Říkám, co budeme dělat, když zase budeme mít ti, co prostě budou nám dávat nějaký takový křížky a budeme ti ti eh v podstatě nežádoucí. To jsem si neuměla připustit. Takže já jsem hlavně jednak toto a jednak jsem si neuměla připustit, že by toto opravdu bylo demokratické společnosti možné. To zní jako fráze, ale právní stát, demokratický stát vůbec není věc, na kterou bychom měli měli e nějak lámat hůl nebo dávat dávat jí přívlasky, který jí nepřísluší. Já mám pocit, že se dnes eh to používá jako obal, ale ve skutečnosti ve skutečnosti nebýt ještě lidí lidí, kteří skutečně si pamatují tu předchozí dobu, tak teď se nazývaj nazývá demokracie to, co prostě demokracie není. A hrozí nám tady eh prostě něco, co někdo si třeba přeje i aby tady byl válečný konflikt a pořád se to tak jako podsouvá. Prostě je to je to jako nesmysl neposlouchat tu druhou stranu, jak se říká, barikády, ale hlavně Česká republika, Česká republika by měla být naše prostě to je náš domov a ten bychom měli chránit se vším všudy. To neznamená, že nemůžeme nikomu pomáhat, ale nemůžeme kvůli tomu zahodit svoje vlastní lidi. Podívejme se, co se děje v západní Evropě. Takže jak říkám, opravdu se tady láme láme hůl prostě a je potřeba chránit ty základní hodnoty, který tu máme. A vůbec to není fráze. Vůbec to není fráze. No a potom samozřejmě lidé mého typu, kteří řeknou: "Jo, já jsem hodná holka z Moravy, ale nebudete mi tady říkat kraviny, protože prostě to tak není, no tak prostě mě nemají rádi." No, já to chápu. Ale já jsem skutečně hodná holka z Moravy, ale umím ty paragrafy. Pamatuju ještě dobu, kdy opravdu se nesmělo něco říkat. A nechci tu dobu zažít taky, že se něco nesmí říkat. To prostě u mě neexistuje. No a ocitla jsem se senátu. Jsem tomu rád. Ještě tam dva roky budu. Eh, a uvidím, co dál. Pokud mě bude sloužit zdraví, tak bych tam ráda pokračovala dál, protože už jsem tam, už jsem tam zkušená a myslím si, že takových zkušených hodných holek z Moravu by tam hodných hodných e holek z Moravy eh by tam by tam být jako mělo. Nebo i chlapců z Moravy nebo i z Čech samozřejmě. E, ale chci říct prostě, že chce to tam zkušených lidí, co něco umí a ne ne ty, co se jdou do politiky živit. My, co už máme prostě svoje, jak se říká, živobytí, svoje svoje povolání, který naopak do toho senátu můžeme přinést, ať jsou to lékaři, ať jsou to ekonomové, ať jsou to právníci, tak jako nemělo by to být naopak, jo. Takže já třeba udělám takovou sku. mě třeba úplně fascinuje, jak někdo a a média eh útočí na na lidi typu, co co dokáží v tom svém povolání něco něco prostě e jsou jsou úspěšní. Eh jsou třeba i ekonomicky úspěšní. To by mělo být plus a ne mínus, ne? co tam prostě jdou a a ten plat by takový neměli, kdyby kdyby kdyby nebyli v politice. Takže já někdy tak koukám jako jo, ale jak říkám, to je to, že já už jsem v politice nikdy nechtěla být, ky když už tam jsem, tak zase tam chci být užitečná, chci tam chci tam přinést to, co jde. Ale zatím jsem jako senátorka eh, bych řekla úspěšná více mimo senát, i když v tom senátu se snažím udělat taky také kus práce, minimálně v tom hlasování a tak, ale neztrácím tam čas. Uměla bych tam stoupnout. To jako mě oni říkají, proč že tam jako co tam jako nemluvím. Říkám:„No, já tam mám prostě přijít a hodinu mluvit. Eh, říkám, to radši budu něco někde hodinu dělat jako. Jo, takže ale říkám, to je můj přístup přístup k veřejnému k veřejné zprávě. No, takže já se cítím doma e hodně v té samosprávě, hodně teď se věnuju zase těm starostům a obcím a městům a těm, kdo co to, co to potřebují a využívám té průkazky tam, kde je to třeba a hodlám to tak dělat dál, pokud to tak bude umožněno. >> Díky za tvoji odpověď. Diváci, děkujeme vám za sdílení, za za vaši debatu a kdyžtak jestli souhlasíte se jenom dejte palec nahoru, pokud byste si ji přali, přáli znovu senátu, dejte palec. A Jani, otázka. My si povídáme o tvých čtyřech letech v senátu. Co ti dali, mě zajímá, a co ti naopak vzali? Existuje něco, co jsi kvůli politice ztratila a už to nikdy nedostaneš zpátky? [frknutí] >> Eh, co zatí? No, tak jako soukromí. Soukromý v tom dobrém i v tom špatném slova smyslu. v tom dobrém slova smyslu, že musím chodit, když jdu na nějaký větší nákup, eh nebudu říkat nějakou značku, prostě jdu někde e na nějaký větší nákup, eh, tak musím jít tak o hodinu dřív, protože mě zastavují lidé, občas se vyfotíme, občas si popovídáme. Eh, včera zrovna mě paní zastavila u eh u chlebu, že jsem si tam vybírala chleba a říká: „Jte to vy?" Říkám:„No, tak doufám, že já jsem já." No, takže jsme tam potom 20 minut popovídali a to jsou pro mě nejcennější okamžiky. Mě prostě to těší, že v podstatě eh to, co mi dali, že člověk může i eh senátorkou zůstat člověkem, což jako já jsem říkám s mírnou nadsázkou. Eh, někteří kolegové v politice, když už jsou tam dlouho, tak někdy musí trošku asi se vsouvat do nějaké do nějaké té role mezi těma lidma. Já mám trošku pořád po čtyřech letech problém, že si musím trochu hrát na tu senátorku, protože mě je nejlíp mezi těma lidma. Takže, ale to říkám s mírnou nadsáckou samozřejmě. Eh, ale to, co mi dali, takže takže to soukromý, byť jako jako advokátka, že jsem měla hodně známé kauzy, tak jsem byla známá, ale hlavně mezi těmi těmi obcemi a městy a teď i mezi prostě jako když to řeknu e lidma u těch u těch chlebů prostě, tak si tak tak si prostě zastavíme a popovídáme. Takže to [odkašlání] jinak potom mi co mi co mi eh co mi vzali eh vzali nebo dali možná možná je to dar, zkušenost eh eh iluze, některé iluze, eh i když jako jsem moc po zkušenostech z politiky úplně zase tam s nimi do nich nešla. E, takže u některých iluze samozřejmě doba doba i zase trošku rozděluje lidi, že prostě politika vždycky rozděluje lidi a to by to to by na ní eh vadilo. A teď se na tom ještě cíleně prostě pracuje. Namísto, aby se hledalo, co nás spojuje, tak my se budeme rozdělovat. Takže to, ale jinak jako ty zkušenosti považuju obrovsky za dar, protože si myslím, že e v těch zkušenostech toho věku i té profese právní, to je trošku bonus pro ten pro ten senát, že si přečtu zákon a vím, o co go. Kolegové musí si třeba něco nechat vysvětlit, což jako je eh pochopitelné, že mají jiné profese a je dobře, že jsou tam jiné profesy. Já chodím zase za lékaři. e, co tady v tom zákoně by jako mohlo být. Takže, eh, že se tam umíme v tom senátu pobavit napříč i spektrem mě velmi těší. Je to teď čím dál i jako víc, si myslím, byť to tak nemusí vypadat. Ale eh takže zkušenosti mi dali, vzali mi neskuteč, říkám opravdu některé ty iluze, protože jsem i i slzy byly prostě i slzy zklamání nebo prostě eh [odkašlání] jako proč mi to dělá a nebo proč proč tady toto píšou takové šílenosti? Vždyť přece to není pravda a to takže slzy nebudu se tvářit, že jsem pořád silná jako ne. Prostě jsem si sedla, ani jsem si televizi nepustila. Říkám, proč mi takhle ubližují, když člověk se fakt snaží udělat dobré pro ty pro ty pro ty radnice a a tak. No, takže ona ona ta doba covidová hodně hodně způsobila. Tam se strašně moc lhalo, strašně moc to na koneckonců už to řada politiků přímo nebo nepřímo eh přiznala a udělalo to hrozně paseku na na lidských duších a povahách. A málokdo eh nechce přiznat, že třeba chyboval v nějakém svém jako kroku a místo abychom teda dokázali říct, hrať, no tak tady se toto stalo, někdo s námi něco zkusil >> v rámci i světa, jako já to dodnes nemohu pochopit, co se vůbec jako mohlo takového dít. A jak kdyby to v těch lidech zůstalo, tak taková ta nenávist někdy a zloba. A je to zbytečné, jo, protože říkám, hledejme, co nás spojuje, budeme to sakra potřebovat. A zejména Česká republika nebo Česká nebo nebo střední Evropa, aby spolu držela Maďarsko, Česko, Polsko