To nejlepší z týdne #6: Plyn už ze zásobníků? Energie, Čína a obrana země

Denní spotřeba je 15 milionů kubíků, za den přiteklo 14. To znamená 1 milion kubiků se musí vyčerpat ze zásobníku. Místo toho, aby se vtláčel, tak se čerpá. >> Nikdo normální si nezdraží elektriku a plyn sám. Nikdo normální. To prostě to to může fakt napadnout jenom ty s prominutím idiotym v Bruselu. >> Celá energetická struktura dnes závisí na bezpečnosti námořních tras. To nadšení těch lidí, ta morálka, ta odhodlanost bránit Zemi, ta vyděsila celou Evropu. >> Krásné a příjemné nedělní odpoledne, přátelé. Vítám vás u dalšího dílu pořadu To nejlepší z týdne na Petrbureš TV. Dnes se budeme ptát hlavně na to, co musí naše země zvládnout, aby dokázala obstát. od energie a vody přes vlastní ekonomiku až o schopnost postarat se o sebe sama. Začínáme Vladimírem Štěpánem. >> Jak předpovídáš, e, jak zvládneme zimu? Máme bejt v klidu nebo? >> No tak podle posledních zpráv, e, množství plynu, které přiteče plynovodama do republiky, je nižší, než je naše spotřeba. To je po dlouhé době poprvé a je to velmi varovné, když máme začátek října. A když bych řekl příklad, tak denní spotřeba je 15 milionů kubíků, za den přiteklo 14. To znamená 1 milion kubíků se musí vyčerpat ze zásobníku. Místo toho, aby se vtláčel, tak se čerpá a nikdo neví, jak to bude dál, kolik toho plynu bude. Takže je to opravdu situace kritická. Vdyť ví, že jsme na to upozorňovali, že by se tole mělo dělat úplně jinak, že jsme i ten kontrakt zkoušeli, vlastně i připravili, podepsanej měli. Vláda nemá sebemenší zájem, ani nikdo z vlády, kdo by s tím pomohl prakticky kromě řečí. Takže teď tedy nevím, jak to chtějí dělat, protože je tady rozpor. Na jedný straně kapacita LNG terminálu je dost, to víme, v tom problém není. Lodní flotila těch LNG tankerů je dostatečně vysoká a vlná. Jenom chybí ten plyn. Hormoý plu práv z Ruska. A jestliže od 1. ledna zastaví Evropa import plynu z Ruska, LNG a to je uprostřed zimy, no tak to jsem na to opravdu zvědav. Ale z těch našich informací, že jo, takových odborných, jak já různě se bavím s lidma, který řeší i různý dovozy plynu z různých států, tak eh ty západní státy tam jezděj do Ruska pro plyn a pro suroviny úplně tiše a rádi by si odebrali, jenomže Rusové jim řekli ne. A to je ten problém. To znamená ruskej plyn v poslední době byl základ toho plynu, který je na burze. Ten nebude a my čerpáme jenom z burzy, takže je ta situace velmi zamotaná. No tak něco podobného nám tam vláda přichystala i úhlí, o které bychom se měli opřít, že teda Poláci to budou provozovat 20 let ještě a my ty doly zatopujem a zasypáváme jeden za druhým z rozhodnutí naší vlády. Takže já tomu nerozumím, když potom Andrej Babiš včera nebo kdy to bylo i dnes někde na konfernách eh v Brně na veletrhu pravil, že budeme muset asi zvýšit těžbu ropy a plynu vlastních ložisek. Jakých my máme nula plynu v ložiscích, protože to málo, co máme, se spotřebuje v místě těžby, to znamená na jižní Moravě pro okolí, takže do systému nula. No a Evropská unie taky nemá. Je tam ta těžba vlastní každoročně klesá. Některé státy jako Maďarsko, Polsko mají docela pár miliard kubíků. Těžbu za rok do 50 100 milionů kubíků, což je směšné při naší spotřebě 7,5 miliard. Takže ta situace není vůbec růžová. Na základě toho [odkašlání] jsem tedy zaktivoval svoje kontakty a možná nebude dlouho trvat a pojedu znovu teda objednat ten kontrakt, který už jsem rozjednal bez teda pomoci vlády, která o něj nestojí, ale naprosto reálnej s pomocí států jako Slovensko Maďarsko, což jsem si zajistil sám, což je strašlivá ostuda pro tuto vládu. Jako to je skutečně neskutečný. A ty hloupý řeči o tom, že bychom měli zvýšit těžbu, když máme říjen v zásobnících máme 75 %, ale tady přesně vidíte kapacity jako naplněno. Tady přesně vidíte jako když si vemte, že třeba ta spotřeba v zimě je i přes 40 milionů kubíků za den, ale nám přiteče třeba těch 10, 15, víc ne. zbytek by měl víc ze zásobníků, tak to není moc dobré, že jo. Zejména, když tam ty ty zásoby v zásodnících budou klesat. Takže bude velmi záležet na tom, jestli skutečně sem nějaký plyn začne přitka třeba už koncem toho to týdne, kdy se výrazně ochladí, tak tam uvidíme, jak jsme na tom, protože USA nedodají, ty to řekli zcela jasně. Nějaký Azerbajžán za pár let pár kubíků. Hormoý průplav je stále uzavřený. Tam se o to starají politici, aby se to neotevřelo, [odkašlání] protože to řadě z nich vyhovuje těch států. No a Rusko nechcem, takže chcem na Rusko střílet jako a potom bychom chtěli plyn. No tak dobře. A nebo ropu, až bude zle. Jo, tak si myslím, že ty naši vyjednávači z té vládní úrovně těžko uspějí. Proto asi se teda seberu a v dohledné době tam znova zajedu. >> Plyn před zimou je jeden konkrétní problém. Peter Staněk ale upozorňuje, že energie není jen jedna věc, o kterou tady jde. Stejně zásadní může být voda a vůbec přístup ke strategickým zdrojům. No a z toho hlediska bychom měli zásadním způsobem změnit náš pohled na vodu. Nejenom tím, že podle analýzy eurostatu jsou stále obrovské ztráty ve vodovodních systémech právě proto, že se nedostatečně rekonstruovaly a udržovaly. Podle některých zemí se odhadují ztráty až na úrovni kolem 38 %. Ale je to i druhá věc, jak smysluplně používáme vodu. Používáme na to, abychom si napustili bazén, ve kterém se budeme člachtat, i když ostatní lidé nemají vodu ani na sprchování. A nebo to bude solidarita ve vodě, kdy si uvědomíme, že vodu potřebujeme všichni a bez vody nebudou potraviny a bez potravin budeme jaksi e hodně eh likvidovat vlastní BMI index. Je s pravda, že nebudeme obézní, ale dlouho bez té vody nevydržíme. A toleto všechno se děje ve velice rychlém tempu. A když se skutečně potvrdí prognózy meteorologů, že Elninho, které má dosáhnout katastrofálních rozměrů, povede k tomu, že budou obrovské výkyvy v rámci e vody, eploty a podobně, tak budou období sucha, kdy všechno bude praskat a budou období extrémních srážek, kdy se budou vytvářet lokální povodně a tehdy té vody bude nadbytek. Ale rozumný člověk se zaměří na to, aby s tou vodou šetřil a hospodařil. Ne proto, že WEF bude chtít, aby se kubík vody oceňoval podle kapitálových trhů, ale protože si člověk jako člověk rozumný uvědomí, že bez té vody nebude existovat a že tu vodu si musí chránit. A proto stále musíme mít na paměti jednu základní větu vázanou na vodu. Voda je základem života. Toť zatím o vodě. Kdybychom se vrhli na energetiku, tak máme další zajímavou oblast. Dnes je veliký problém hormonský průliv, který je ve skutečnosti uzavřenj, i když pan prezident Trump mluví o otevřeném vývozu. A pak je tady druhá věc, map al Madap a zrušenej ropovod, kterej vede přes arabské poloostrov. Jenomže teď se najednou ukazuje, že problém není v nedostatku ropy, ale problém je v tom, že máme nedostatek nafty. A najednou se potvrdilo to, co se tvrdilo okamžitě po zahájení války na Blízkém východě. Hlavní problém v tom, že byly zničeny zpracovatelské kapacity pro zpracování ropy a právě proto vývoz nafty se dostává do velice úzkých problémů. Na druhé straně zároveň vidíme, jako Rusko i Spojené státy zakazují vývoz nafty a benzínu. Ale paradoxně tyhlety dvě země se stávají klíčovými dodavateli energetických médií pro celej svět. No a v tomhleom důsledku například, když vemete jenom strukturu vývozu, řekněme LNG ze Spojených států, tak tankery, které vyvážejí LNG, přesměrovávají směru do Evropské unie do Asie, protože Asijci platí o třetinu až 50 % více než země Evropské unie. Teď k tomu přidejte skutečnost, že zásobníky plynu před zimnou sezónou jsou naplněny na 61 %, i když by měly být naplněny na 70 až 75%. Pak najednou zjišťujeme, že velká část skutečných energetických problémů jenom přijde. No a největší paradox tady tady máte, nejenom americké, ale i evropské leteřské společnosti ruší tisíce letů i v období Vánoc, tedy jejich žatvy, protože nebude dost leteckého benzínu a cena zbývajícího jde do stratosférických výšek. A v tomhletom ohledu energetika je velmi zvláštní. Dlouhá léta doprava byla orientována především námořní na kontejnerou dopravu komponentů, součástek a výrobku a podobně. Dnes ale velkou část námořní dopravy je vázna na přepravu energetických médií, ropy, nafty, LNG, kvapalného plynu. Toleto všechno ale vytváří zvláštní jev. Celá energetická struktura dnes závisí na bezpečnosti námořních tras. Najednou se ukázalo, že máme několik úzkých hrdel pro převoz energetických médií. Máme nejenom hormskej průliv 20% produkce, ale máme taky MAP almadap, které vede k Suezu. Máme molkej průliv v Indonézii. Máme průliv mezi Taiwanem a kontinentální Čínou. Máme severní mořskou cestu a najednou zjišťujeme, že právě tyhlety trasy ve vazbě na převoz energetických médií se stávají klíčovými dominantními faktory určujícími geopolitickou architekturu světa. >> Když jsou energie a suroviny drahé nebo nejisté, velmi rychle se to promítne i do konkurenceschopnosti celé ekonomiky. A právě na to navazuje Jindřich Rajchl. Ale teď je to o tom, abysme posunuli tu republiku dál, abysme se vzepřeli diktátu Evropské unie, protože v současné době to, co tady předvádí, to je bruselská totalita. Nic jiného. Oni nám diktují, jakým způsobem žít. Oni nás vysávají, vykořišťují přes emisní povolenky, přes spoustu dalších věcí. Švédové platí za emisní povolenky 230 Kč. My 7 000 na hlavu. Pojďte si jenom spočítat úplně jednoduchou kalkulaci. 7 000 na hlavu platíme za evropské povolenky a za zbrojení na náš na naše zbrojení na našem rozpočtu k je 190 miliard. Tak když počítám, že dát 10 milionů, tak je to 19 000 na osobu. Takže když když to spočítáte, přátelé, tak třičlenná rodina, muž, žena a jedno dítě zaplatí ročně, každý jeden rok 80 000 Kč jenom za zbraně a emisníkov. za nic jinýho. Není to úplně postavený na hlavu. Neměli bysme to dávat do zdravotnictví, do školství, do našich silnic, do toho, aby se nám tady líp, než to dávat do zbraní, který jsou úplně k ničemu a do mních povolenek, který jsou ještě víc k ničemu, protože to je virtuální cenej papír, kde kde prostě platíme absolutní nesmysl. Nikdo normální si nezdraží elektriku a plyn sám. Nikdo normální. To prostě to to může fakt napadnout jenom ty s prominutím idioty v Bruselu, protože prostě v momentě představte si, že že máte dvě firmy, soupeříte s někým, já nevím, tady restaurace a druhá restaurace a vy řeknete tady chci bejt šetrnější k životnímu prostředí, tak já si prostě tady zdražím elektriku a plyn. No supr. Ale to ta vedlejší restaurace ho přejede a za chvíli to tady může zavřít. A přesně to se děje s Evropskou unií. Podívejte se jenom na ten příklad, kdy odešel před nedávnem z Český republiky Zetor. Naše tradiční firma Zetor pryč. Jo. Kam odešli? Do Áy. Sníží se tím emise CO2? No nesníží. Oni budou vyrábět tam a ne tady, ale zneska jako CO2 ne nemá hranice. Jo, to je to je globální věc. To je jak kdybyste si sedli do bazénu, takhle si tam dali nějaké nějaké fáporky a všude by do toho bazénu ze všech stran čůrdali. byste řekli, já to tady mám čistý, mě to nedojede, jako to je úplně to samý. Takže prostě ty emise CO2 pokračují, jenom pokračují v Asii a výsledek je takový, že emise CO2 se nesnížili, náx zvýší, protože tam to není čistá výba nic. No, u nás je to daleko čistší a my jsme přišli o pracovní místa a my jsme přišli o o tradiční značku a tohle je to, co dělá Evropská unie. Totální severné. >> Od české a evropské ekonomiky se teď podíváme ještě o úroveň výš. Josef Skála mluví o vztavu Spojených států a Číny a o tom, jak silně jsou na sobě dvě největší ekonomiky světa stále závislé. Když se přidržíme jenom tý ekonomiky, že jo, tak Číňa je největším dodavatelem vlastně spotřebního zboží pro USA, že jo. A taky teda zase na druhou stranu ani Čína nemá moc úplně jako zájem o to, aby dolar se nějak nějak prudce znehodnotil, jo, protože ten byznys je obrovskej, že jo. A eh takže oni jsou tak jako v takovým jako siamský dvojčata, v takovým klinči na jednu stranu, že můžeme se být nemít rádi, ale jeden bez druhýho prostě bez nějakejch šrámů a otřesů prostě fungovat nemůžou. No tak prostě >> existuje dávný pojem čajerica. Čaj čajerika, tuším, že to je. To znamená, to je jako jedno slovo vzniklé spojením pojmů Čína a Amerika. A čínské vedení delší dobu si uvědomuje, že donekonečna nemůže točit, roztáčet ekonomiku v takové závislosti na odbytu ve Spojených státech. Takže už za důl let pracuje na manévru a nějak postupně ho realizuje, kdy se kdy se ty odbytové kanály do Spojených států nahrazují, řekl bych, zvýšenou kupní silou čínského vnitrozemí. To není snadné, protože tam ten rozdíl byl značný. Četl jsem jednou zasvěcenou stať od Michaila Chazina, špičkové ruského ekonoma, který říkal, že na počátku toho manévru poměr mezi kupní silou v těch v té v té exportní zóně čínské kolem Shanghaja a podobně a tím hlubokým vnitrozemím by byl až 5:1. Takže nabízet ve vnitrozemí zboží vyrobené s náklady adekvátními od bytu ve Spojených státech. Nabíz to v čínském vnitrozemí v tu chvíli bylo poměrně jaksi nereálné, ale čínská lidová republika systematicky pracuje na tom, aby její vnitřní trh stále víc nahrazoval odbyt ve Spojených státech i prostě v třeba v západní Evropě a podobně. Takže jo, Amerika tohle nemůže nevědět a snaží se udržet vztah s čínskou čínskou lidovou republikou. v mezích, které by neohrozily ještě víc ekonomickou stabilitu Spojených států. To je pravda. Já ještě dodám jednou takovou perličku. Ona totiž ta Čína, co se týče toho ekonomickýho pozvedávání, tak se neorientuje jenom na to domácí, ale i na ty okolní státy, jo. >> Obrovský gigantický investice, včetně vzdělávání vědy a výzkumu, výměny studentů a tak dál a tak podobně. Byl jsem vlastně toho součástí, že jo. A eh takže prostě země jako Myanmar, Laos, jo, a další prostě asijský země vlastně dostávají obrovskou šanci právě, když se jakoby zapojujou do toho čínskýho byznysu a oni jsou ochotní prostě a schopní s nima jim tam jako hodně pomoct právě v tom, aby tam vyrobili nějakej místní průmysl a tvořili prostě společný projekty a tak. velice zajímavý model a myslím si, že jediný udržitelný, jo, do budoucna >> ta verze win win v angličtině, neboli harmonický rozvoj, sdílený rozvoj, sdílená prosperita a tak dále, kterou razí čínské vedení, to je, jak říkáš správně, to je jediná schůdná a humánní a udržitelná cesta. Jinak pokud by se zhromadily výnosy jenom v prackách pár zazobanců a něk některých zemí, zřejmě západních nebo těch zazobenců z těchto zemí a ostatní by měli upadat víc a víc, tak to by hrozilo velkými dramaty. Čína je z tohoto hlediska mimořádně čínské vedení, čínská politika jsou z tohoto hlediska mimořádně moudrým, řekl bych, vektorem dnešního dění. No, budeme muset tu Čínu víc podrobněji studovat vlastně vůbec, jak se jim tam podařil ten zázrak. A druhá, která co s tím dál? Protože si myslím, že i pro nás je to jedna z mála příležitostí nějaký prosperity do budoucna. A to je zase je to o tom, že že nesmíme sedět jako na hlavě s prominutím. Jo. >> A nakonec pojďme zpátky domů, protože vedle ekonomiky, zdrojů a velmocí zůstává ještě jedna otázka. Co vlastně znamená být připravený bránit vlastní zemi? >> A kolik máme aktivních záloh? >> Hele, u nás ve Štětí vím o jednom, ne? Dva. Takže jako je kde brát, samozřejmě je na čem stavět. Já bych vůbec nebyl to. Eh, akorát když teda jsem slyšel tady od Milana kamaráda, jak probíhalo poslední cvičení, že je nechali e, aby cvičili nástup a výstup z bojového vozidla, že běhali nahoru a dolů na korbu, eh, a že na na nic víc nejsou peníze. Eh, tak e mi to spíš připomíná No to je jedno, e, ne? Takhle jsem rád. Každej, kdo chce bránit tuhle zemi a e jde do toho ve svolným čase a za svý a tak dál, je to dobře. Dělejte to, dělejme to. Budeme to potřebovat možná brzy, kdo ví a uvidíme. Jo, jenomže prostě celej ten systém je o tom, že eh mám takovej pocit čím dál víc, že jako a tenleten slaj, který jsem vám ukázal, který přines Jarda Štefec z oficiální konference, ukazuje, že vůbec Česká republika jako nepřemjšlí nad tím vedení ČR. vláda, ministerstvo obrany, generální štáb jako se vůbec nebavěj o tom, že by bránili Českou republiku. To je na tom to nejhorší. >> A to je vlastní zrada, protože v ústavě je, že armáda je určená obraně republiky před vnějším nepřítelem. No dobře, ale to můžeme řešit až v době, kdy to budeme moct řešit. Ano. Tak >> no eh tady vzpomíná Láďa a to jsme právě řešili sdou, eh, že cirka necelejch 1,5 milionu vojáků nastoupilo za mobilizace v roce 38, že jo, během několika dní, jo, a byli dostali se ke svým útvarům, všechno vybavili se prostě atd. atd. Eh, co mohli přinesli z domova. Mobil, ale >> no, povídej, proč se to tak >> mobilizace v roce 1938 byl největší vůbec mobilizační, celosvětový mobilizační úspěch. To, co se tady provedlo, to se nepovedlo žádné jiné země, aby se takhle zmobilizovala, protože záložáci ke svým útvarům nastupovali i bez povolávacího rozkazu, protože vyhlásila se mobilizace v rádi, ale doručovaly se mobilizační příkazy lidem v podstatě poštou. Ty lidi ve valné většině už doma nebyli, protože měli doma s každý záložák měl doma kufřík s uniformou a s těma věcma, co tam měl mít. A teď to popadl tenhle kufr a jel, protože každej věděl, kam patří, tak jel ke svýmu útvaru. Takže dřív než doběhla papírová mobilizace, tak ty útvary už byly zmobilizovaný a už se secvičovaly. To byl obrovský úspěch. A právě to to nadšení těch lidí, ta morálka, ta odhodlanost bránit Zemi, ta vyděsila celou Evropu. Vyděsila. Proto pak šly ty politický tahanice a přesně tak >> děalo se to tak, jak se to udělalo. >> Pak prostě e, ale to si musíme říct, rozdíl oproti tenkrát a dnešku je to, že tenkrát přece jenom jako jsme tu republiku měli, že jo, byla naše a bránili jsme taky tady byly velký fabriky, který patřily nějakým korporacím a všem. Jo, to bráníš území, na kterém žiješ. >> To byl tedy dnešní výběr. Pět různých pohledů, ale v pozadí jedna společná otázka. Co všechno musí země zvládnout, aby mohla skutečně rozhodovat sama o sobě? Napište nám do komentářů, co vás v dnešních ukázkách zaujal. A příští neděli se znovu uvidíme u dalšího dílu pořadu To nejlepší z týdne na Petrbureš TV.