To nejlepší z týdne #11: Čtyři jídla od chaosu? Čína, zásoby a naše svoboda

ty složky, které to mají potlačit, už nestíhají. Prostě nestíhají. >> Každej má něco. Ale co se týče té technologické linie od suroviny po finální výrobek, tak tam jsou nejdál Číňani >> a prostě města od chaosu dělí pouhá čtyři jídla. A bude teda řekněme benzínu a nafty dost na zimu bude dost i alternativní řešení. To je jediné řešení, které může garantovat člověku svobodu. >> Krásné a příjemné nedělní odpoledne, přátelé. Vítejte u dalšího dílu pořadu To nejlepší z týdne na Petrburš TV. Dnes začneme u toho, jak se může obyčejná nespokojenost postupně změnit ve vážný společenský konflikt. Pak se podíváme na ekonomickou sílu Číny, zranitelnost dnešní Evropy a nakonec i na to, jak moc jsme sami závislí na systému, který nás obklopuje. Začínáme Ivanem Kratochvílem. >> Takže to jsme u toho první etapy, jo? V druhé etapě ten nesouhlas těch lidí už není jenom nesouhlasem, ale přerůstá ve vztek. A člověk, který má vztek, ve kterém to bublá, už přestává se chovat racionálně a už nekouká doleva doprava a prostě chce to změnit, chce to prorazit. Zatím je to nekoordinované, zatím jsou to prostě jednotlivé výstupy na tu tam a vládnoucí moc tohleto má šanci jednoduchým způsobem urovnat, zlikvidovat toho bouřícího se jedince. To už nemusí bt vůdce. To je bouřící se jedinec, kterej má prostě vztek. Je namíchnutej na ten systém a prostě já tohle teda nedopustím, já proti tomu musím něco udělat a ne podpálit policajtomů auto, jo, například nebo něco takovýho. Prostě výbuch stchů, kdy je to prostě absolutně iální. Tohle všechno ta vláda normálním způsobem zvládne. Pokud se ta situace ale neřeší, tak ten vztek narůstá. A dostáváme se do třetí etapy, kdy už prostě tahleta, tenhleten odpor vnitřní, tohleta, eh, já bych řekl slovo nasranost, ale nevím, jestli není zakázaný tole slovo. Takže už to vzniká samovolně na různých místech. Je to nekoordinované, ale už je toho moc. Je to v Brně, v Ostravě, v Plzni, prostě vyskakuje to. Ty příčiny konkrétní třeba jsou různé, ale už je to časté a už si na to začínají zvykat složky, které to mají potlačit, ještě to zvládají, ale už to zvládají s vysokým nasazením. A už ty i ty represivní orgány začínají přemýšlet, jestli to, co se děje, jestli to náhodou není špatně, jestli nejsou na špatném místě. A spousta lidí začne utíkat ze silových složek, protože ti rozumnější říkaj:„No, já s tímhletím nechci mít nic společnýho." Jo, ale pořád je to ještě etapa, která je řešitelná. V okamžiku, kdy ten systém se dostane do čtvrté etapy, do té poslední, tak těhletěch spour, těhletěch výkřiků po celém území už je tolik, že ty složky, které to mají potlačit, už nestíhají. Prostě nestíhají. A přejde to do krvavé fáze, kdy všichni lidi, kteří jsou spojatý s tím systémem, s tím režimem, který tam je, tak jsou ohroženi na životě, protože ten steklej dav, ty prostě dlouhodobě utlačovaný, vzteklý, nevyřáděný lidi prostě najednou vylítnou a zjistě, že tam není ten odpor. a začne tyct krev. Pokud e tohleto, co jsem popsal, pokud to jsou u vlády lidi, který mají rozum v hlavě a začnou toleto zjišťovat, tak pořád ještě do tý třetí etapy mají šanci s tím něco dělat. prostě povolit ten tlak, umožnit těm lidem nějakou změnu. Většinou je to doprovázeno změnou vlády, změnou těch lidí, kteří jsou vidět, kteří jsou u moci, takzvaně rozhodují, ale rozhodují v nějakých kolejích, které jsou jim postaveny. A ale ten režim se nezmění. Ty, co jsou vzádu, ty, co tahají za ty nitky, ti, já nevím, jak bankéři a další prostě lobisté a tak ty mají šanci to přežít a lidi se uklidní. Ano, tohleto je tako je reálně popsaný proces násilného zničení režimu a nastalovení jiného systému. To je to, co proběhlo, já nevím, Bastilou ve francouzské revoluci. To je to, co proběhlo se zimním palácem v Rusku. To jsou ty eh změny, které pak jsou viditelné na staletí. Od společenského napětí se teď přesuneme k ekonomice. Vítislav Pilmajer ukazuje, v čem dnes spočívá jedna z hlavních výhod Číny. ve schopnosti propojit celý řitězec od surovin až ke konečnému zákazníkovi. Potom jsou tam špičkové čipy umělé inteligence, jo, vidíte, že to je Amerika, Taiwan, Korea, jo, a špičkový špičkový software USA a Evropa. Takže e tady v této oblasti eh jako bych řekl to seskupení toho šosu a včetně Brixu, tak eh má prostě úzké úzké místo, ale má jednu výhodu, že my vlastně, že ten západ, když by jsem to vzal opačně, tak on je zase závislej na rozhodujících surovinách, jo. Tam ani tak nejde o ty vzácné zeminy. To už si dneska Američani umí vytěžit i natěžit i doslova natěžit i jinde. Ale jde o ty technologie zpracování těch vzácných zemin a to zase mají právě Číňani v rukou, tak jako mají Rusové technologie eh získávání surovin eh v těžkých zeměných šířkách, jo. Takže každej má něco, ale co se týče té technologické linie od suroviny po finální výrobek, jo, tak tam jako jsou nejdál Číňani, protože vždycky v těch v tom řetězi řetězu technologické výrobě vždycky každá země i ty nejvyspělejší západní země mají problém. Kdyžto ta Čína tím, že jde tou od k tomu naplňování toho řetěze od Až do Z, tak vlastně oni jim se daří postupně ty úzká hrdla nebo jak bych to řekl v tom v těch výrobních řetězcích prostě řešit. To jenom na Margo té jedné poznámky, co tam byla. Jo. A jako >> dobře to říkáš. Dobře to říkáš. Každopádně samozřejmě vývoj jde směrem k tý Číně, protože ty investujou gigantický síly do výzkumu a vývoje e na rozdíl od západních zemí, na rozdíl od Evropský unie, že jo, a tak dál. Eh, my jsme 100 let za opicema, eh, ale eh, chtěl jsem říct ještě jednu drobnost. To je, já když jsem tam byl, tak jsem byl to není možný a tak jsem byl v překvapenej z toho, jak oni eh jak oni mají právě zmáknutej ten řetězec, jo, dodavatelsko odběratelskejch stavů, kdy oni se nespokojí s tím, že něco vyroběj, ale už vlastně dál jdou i s tou cestou tý logistiky. To znamená, že to dovezou. e, že teda si udělaj nebo udělají tam prostě nějaký místo v třeba ať je to Evropa nebo Amerika, kde bude, kde se to zboží skladovat a ododkaď se to bude distribuovat až k finálnímu zákazníkovi, jo, že prostě nekončej na nějakým velkoobchodě, nekončej na nějakejch burzách atd. atd. prostě to všechno vyhodnotili jako slabý místa a celej ten řetězec prostě od eh poptávky přes zpracování surovin, výroby hotovýho produktu až po tu finální expedici a prodej koncovýmu zákazníkovi eh v těch důležitejch segmentech mají pod sebou a nejenom důležitejch segmentech, jako viděl jsem to i v otázkách, eh eh to byly hračky nebo to byl trezory? Jo, nebo to byly prostě takovýhle věci, eh, nábytek, jo, atd, kde oni prostě už tenhleten segment mají kompletně celej zmáknutej a celej vlastně ovládaj, jo. Takže eh pak samozřejmě i třeba zajímavá věc, eh tím snižujou snižujou ceny kontejnerový přepravy tím, že třeba eh, když ty jejich mega logistický centra převážej elektromobil, >> tak okolo elektromobilu do toho státu někam to jde, jo, tak okolo toho elektromobilu se vejdou samozřejmě krabice s nábytkem, jo, nebo s rozloženejma, že jo, křeslama. na k sedíme kolečkovejma. Jo, takže oni i takhle spolupracujou napříč těma jednotlivejma továrnama, že si vytěžujou ty kontejnery, který jako jo. Eh, je to >> úplně úžasnej způsob, jak oni jakoby šetřej ty náklady a jak dokážou prostě eh jako vytřískat eh a najít ty najít ty slabý místa a prostě tam je vyřešit. No, >> taková ekonomika stojí na fungující dopravě. energetice a technologiích. Jaroslav Štefec se na stejnou věc podívá z opačné strany. Jak zranitelná je dnešní digitalizovaná společnost, když tato infrastruktura přestane fungovat? >> Jenže todle nebude válka roku '5. V roce '45 nebyly jaderný zbraně, nebyly tady kosmický prostředky. Ale co je podstatný, v roce '4' nebyl svět závislý na digitalizaci, na digitálních, na datových centrech, digitálních službách. na tomhle nebyl závislý a vlastně bylo to schopný fungovat i v případě, lidi byli schopný fungovat i v případě, že byly zničen, že byla zničená infrastruktura, byly studně, města měly zdroje, nezávislý zdroje vody, který stále ještě fungovaly, existovaly. Ty jednotlivý čtvrtě nebyly takovým zůbylo to takovým způsobem šílený svázaný, jo? nebyly všude obchody, služby, prodeje různých matriošek a todle, ne. Tam to fungovalo jinak. Byli tam řezníci, který měli svoje kontakty. Bylo to otevřený vůči vesnicím. Dneska to tak nefunguje. Dneska je to všechno just in. Jo. A prostě eh města od chaosu dělí pouhá čtyři jídla regulérně. A představ si, exploze jaderný pumy oráží půl megatuny ve výšce zhruba 90 až 100 km. Eh, málokdo si dovede představit vůbec, co by to znamenalo. Z hlediska tlakový vlny nic. Není tam atmosféra prakticky. Z hlediska radiace taky nic. z hlediska nějakého zamoření taky minimální z hlediska světelnýho záření hodně by se toho utlumilo v atmosféře. Kdyby ses do toho díval, bylo by to tak, jak když se koukneš nenadále do sluníčka, jo, ale stačíš odvrátit oči. Ale je tady primární a sekundární elektromagnetickj impuls. První primární elektromagnetický impuls zlikviduje všechny čipy v telefonech, eh, v anténách pro telefony, zlikviduje čipy v družicích v rámci dohlednosti, zlikviduje čipy v ledničkách, v bankách, v bankomatech, všude, ve vojenský technice nechráněný, v autech, všechno stojí v mžiku. A pak přijde druhej úder. Pak nastane sekundární elektromagnetický impuls, který je vygenerovaný přes fan alenovy pásy a tenhle sekundární vlastně elektromagnetický impuls zničí vynutí v generátorech elektráren, v teplárnách, všude tam, kde jsou velký točivý stroje, elektromotory, který jsou v chodu, všechno tohle zničí, cívky v autech, cokoliv je tímhle způsobem nějak elektricky napojený na nějaký obvody. Todle všechno obejde, e, odejde. To znamená zdroje elektřiny kompletně všechno do vzdálenosti zhruba 2 000 km od to je dohledová vzdálenost nějakejch asi 1500, čili v okruhu o v okruhu o průměru zhruba 2,5 až 3 000 km všechno odejde. Takže tohle je >> Počkej, to je to je to je celá Evropa. >> To je celá Evropa. Tam se nesměje vůbec nica, která, kterou čeká evropskou, to je to, co čeká Evropskou unii. >> Takže velký reset podle Klauze Švába proběhne tímto způsobem. >> Může proběhnout tímhle způsobem. A uvědom si jednu věc. Pokud todle proběhne, >> tak už jsme v paru. >> A Rusko na to bude připravený, oni se na to připravují. Hele, představ si, že v Rusku dneska je tam hrozně proti tomu se držkuje, ale v Rusku se zaváděj znova kabelový telefony, >> jo. To, co se u nás zrušilo, se tam zavádí v sítě, jo, podzemní. Obnovujou se starý kabelový sítě, všechno tole prostě, co je odolný vůči těmhle elektromagnetickým impulzům, co je schopný to prostě nějak vydržet. >> Mhm. >> V případě jaderný války. A uvědom si, že tole prostě vyřadí i jakoukoliv schopnost. Dneska hasiči, hasič, všechny hasičský vozy mají počítač a sběrnici, která řídí veškerý činnosti. Tam nejsou už kohouty, to se prostě ovládá tlačítky nebo páčkami, jo. Takže to hasičský auto nebude schopný hasit, protože je tam jedna sběrnice, jo, na kterou je všechno napojený a přes kterou je všechno řízený. Je to krásný. Jo, krásný. Ale nesmí to fungovat ve světě s jadernými zbraněmi připravenými k okamžitýmu použití, kdy my dráždíme toho ježka, kterej se s jima jenom ježí, tak ho dráždíme holou nohou. >> Fungování infrastruktury rozhoduje i o úplně běžných věcech. jestli máme čím topit, čím jezdit a jestli se zboží vůbec dostane do obchodu. Peter Staník se dívá na zásobování Evropy během nadcházející zimy. >> No, eh, pane profesore, a bude teda eh, řekněme benzínu a nafty dost na zimu? bude dost i ne pak to jste mi bude nebude, protože zásobníky Evropské unie jsou naplněny na 65 %. Ve stejném období minulého roku to bylo 82 %. Proto se evropské vlády připravují na krizový scénář v oblasti plynu, ale vzniká taky problém s dostatkem nafty. >> No a když nebudete mít dostatek nafty, máte ohroženo zásobování, protože je ohrožena kamionová doprava. Když nebude dostatečný objem blue, tak nebudete mít palivo pro kamiony, nebude distribuovan potraviny a ostatní věci a začíná systémovej kolaps společnosti. Právě proto ty evropské vlády se podle mě připravují na skutečný kolaps tohoto zásobování a proto prohlašuji, aby si obyvatelé udělali zásoby. Děšná věc je, že to mají být zásoby na 72 hodin. To předpokládáte, že valačný konflikt potrvá jenom 72 hod nebo předpokládáte, že v případě velké přírodní katastrofy po 72 hodinách k vám dorazí záchranářské čety a už to bude v pořádku? Vám nestačí zkušenosti z katastrof, které byly ve světě? A pak vzniká poslední otázka. Vědí ty vlády něco, co se děje v přírodě a může znamenat zásadní změnu a teraformaci přírodního prostředí na planetě Zem. A co takhle ta zvláštnost evropského kontinentu. V létě máte obrovská sucha. Západní část kontinentu je postihována obrovskými přívalovými dešti, včetně jižní části, jako je Jugoslávie a Itálie. Střední Evropa je postihnutá obrovským suchem. Ale to sucho se taky projevuje ve východních částech Španělska, Portugalska, v západních částech Francie a nebo v severních částech Itálie. čili diverzifikace přírodních podmínek, kdy na mnoha úsecích máte extrémní sucho i hlubinné sucho a v jiných částech máte extrémní povodně, jak to vidíte teď například v západní Evropě nebo v e jižní Itálii nebo v jižním Dalmácii. A to znamená, že tyhlety přírodní procesy budou nesmírně zátěžující. Přijde k tomu skutečnost, že tohto ročná úroda je o 20, 30 % menší v důsledku such a extrémních teplot. Přijde k tomu skutečnost, že umělá hnojiva extrémně zdražela právě proto, že se nevyváží močovina a pořád máme sankce vůči dovozu umělých hnojiv z Ruska a z Běloruska. A tenhleten nedostatek produkci potravin se projeví příští rok, příštím vegetačním období. Čili vzniká série kaskádovitých krizí, kdy v zimě to může být krize energetických médií, plynu, elektřiny a podobně. Na jaře to bude krize s nedostatkem závlah a vody. A v létě to může být krize proto, že jak tohto roku například kukuřice v mnoha oblastech vůbec nevyrostla, aby se dala sbírat. Toleto je oblast pro příští rok s tím, že všechny meteorologické modely ukazují a v tom se shodují, že příští rok z hlediska extrémní tepota sucha bude ještě horší než tenhleten rok. No a rád bych připomněl prognózy Evropského centra meteorologického, které konstatuje, že do roku 2050 by klíma ve střední Evropě mělo být stejné, jako je ve Středomoří, například v Řecku. Jenom s malým rozdílem. My nemáme moře. Celou dobu jsme mluvili o systémech, na kterých jsme závislí. Jan Campel na závěr obrací pozornost k nám samotným, k naší závislosti na technologiích a k otázce, kolik vlastní svobody si v digitálním světě dokážeme zachovat. Digitální kapitalismus nebo digitální systém vytváří u člověka, chcete nechcete, určitý závislosti a tyto závislosti se dál šíří, vyvíjejí. A dneska proto je už důležitý mluvit o kognitivním kapitalismu nebo kog následcích kognitivních funk deficitu následcí, který se projevou v deficitu kognitivních funkcí. Dnešní člověk a to vidíte kolem sebe, můžete se podívat do tramvaje, kde chcete v metru. On nevydrží sedět v klidu. On se musí furt dívat do telefonu, hrát si s ním. Málokdo čte něco a a dneska jsme už dokonce tak daleko, že už nemůžou ani bez toho telefonování a mluvení a držejí to tam takhle jako jako vůbec ty lidi existovat. Čili eh tyto pánové, který kteří údajně jako by měli mít strach, ty už vůbec žádnej strach nemají. ty už jasně ví, jak jsme zblblí, jak jsme závislí a jakými formami deficitu kognitivních funkcí my trpíme. A oni taky ví lépe než velká většina z nás, že dysfunkce kognitivních funkcí se neléčí žádným lékem, žádnou medicínou, ničím. Kognitivní deficit nebo jeho narušení funkcí kognitivity. se nechá stabilizovat pouze kreativitou, ideálně kreativitou vědomou. No a že by někdo jako ve školách nebo v rodinách nebo v nějakých kroužcích se zabejval výukou kreativního tvoření. To už jako si myslím je příliš, protože nic podobného jsem nikde nečet, neslyšel a ani nezahlídl. A určitě by se vo touto možností nebo touto nabídkou někdo chlubil. To, že deficit kognitivních schopností a funkcí lze pouze stabilizovat kreativním myšlením a konáním. Je fakt, je představuje výsledek mnohaetých neurovědeckých sledování, pokusů. a provědek, čili suma sumárum. Pánové, které kteří vládnou těma technologiema, se nebojí, ty se můžou bát jenom o sebe. Ty se těch mas vůbec nebojí. Protože když nám tady vypnou na dva dny telefon, tak se pomlátíme sami mezi sebou, ale určitě nepomlátíme nějakýho cukerberka, jo, a nebo já nevím, kdo tam je všecko tydlety lidi, Bezóna a jak to nikoho. Ty se nebojí, proč by se báli. Jo, čili eh problém, jak říkám, je v tom, že většina z nás a velká většina z nás si neuvědomuje, že tento proces, který jsem popsal jako projev digitálního kapitalismu, již nelze zastavit. Zastavit ho může jenom člověk se svým ne zřeknutím se tohoto systému za předpokladu, že si vytvořil svými kreativními schopnostmi, svojí odvahou a zdravým sebevědomím alternativní řešení, protože alternativní řešení Í, to je jediné řešení, které může garantovat člověku svobodu. To byl tedy dnešní výběr. Od společenského napětí přes světovou ekonomiku a zranitelnost infrastruktury jsme se nakonec dostali k možná nejjednodušší otázce. Nakolik jsme připraveni postarat se sami o sebe, když věci kolem nás přestanou fungovat tak, jak jsme zvyklí? Napište nám do komentářů, která z dnešních ukázek vás zaujala nejvíc. A pokud nechcete přijít o další díl, dejte si odběr. A příští neděli se znovu uvidíme u to nejlepší z týdne na Petrbureš TV.