TERAZ TAKTO: ”Hydra mimovládok kričí, lebo ju odstrihli od verejných peňazí,” hovorí M. Stoniš

Té univerzální, té univerzální MOR, který jde, eh ten pochod tady těchto, těchto, já nevím, já to řeknu, těch parazitů, úřady, kteří se přisejou na veřejné rozpočty.

Většinou ve svém profesním životě nikdy nic nedělali, ani tu mrkev nepestovali, jak říká paní Vašáriová, a žijí z toho velmi dobře.

A když se ohrozí jejich příjmy a příjmy kamarádů, jejich kamarádů a tak dál, to jsou celé rodiny, tak samozřejmě vyjdou do ulic. To je proto, že oni jsou profesionální protestovači a dělají hrozný randál kolem toho.

[hudba]

>> Přeji dobrý deň, vítejte při nové epizódě relace Teraz takto s Ankou Žitnou.

Dnes malé československé okienko, protože věci, které se dějí u našich bratů Čechů, jsou mně zajímavé.

Například paní Magda Vašáriová je jejich nejnovější obvinila z toho, že jsou skauti, kteří sedí při ohníku, respektive, že pěstují na svých zahradkách mrkev namísto toho, aby vedli tento region.

Kromě jiného je jejich pán prezident Peter Pavel chce, aby místo české koruny platili eurem.

No a co je zajímavé a je to taková poměrně silná paralela s našimi poměry: na úřadě vlády u Andreja Babiše propouštějí zaměstnance, kteří — teď se podržte — tam byli zaměstnaní takřka zadarmo, ale ne všichni měli kromě toho také své mimovládky, kam přidělovali peníze.

Zdá se vám to povedomé?

No a přesně o tom budeme dnes hovořit s šéfredaktorem Deníku Markem Stonišem.

Ahoj Marku.

>> Ahoj Janko, zdravím.

>> Eh, Marku, povedala to v úvodu správně, že tedy vy tam máte teď velmi veselo. Oplatí se sledovat české záležitosti.

Ani nevím čím skrz začít, ale asi paní Vašáriovou bych začala, lebo naozaj vy údajně pod ní máte historickou úlohu, aby ste viedli tento region jako národ, který je moudrý, a tak.

A vy namísto toho kašlete na lídéřství a pardon za výraz — a pěstujete mrkev a hrajete se na skauty při ohníku.

Hm.

Tak třeba je možné, že po čtyřech letech vlády světového lídra Petra Fialy nám už nezbývá nic jiného, než pěstovat mrkev, že si už nic jiného nemůžeme dovolit. To je jedna teorie.

Druhá je, že to, co říká paní Vašáriová, to je u nás vnímáno už jako takový žánr. Eh, ona velmi často má tendenci — nebo tím, že je velmi často v Praze, má k Praze evidentně blízko, nebo k České republice, tak má potřebu komentovat naši národní povahu.

Vím, že to tak dělala už před volbami, po volbách a jí velmi asi eh netěší, netěší, že byl zvolen, nebo že je premiérem vlastně její krajan Andrej Babiš.

Eh, ona má jiné představy o tom, kdo má vládnout a co mají dělat Češi.

Eh, já nevím. Eh, já, eh každý Čech je jiný, stejně jako každý Slovák. Nedá se to takhle generalizovat a vůbec bych si netroufal tvrdit, že máme něco vést.

Eh, Česká republika je Česká republika a vláda se má starat o své občany a takový ten vývoz morálních hodnot jsme tady opravdu zažili, kdy jsme říkali, komu co má dělat ostatní. I vám Slovákům jsme radili, koho máte volit.

A dokonce ještě náš ministr vnitra byl na vaší demonstraci, kde podpořil opozici. To je to nejhorší, co se dá dělat a nesetkává se to s velkou odezvou.

Ale já nechci nějak ani urážet nebo nějak ostře komentovat paní Vašáriovou. Já ji mám rád jako herečku a říkám, beru to i já to jako žánr.

Eh, Češi jsou takoví, Slováci takoví, Poláci takoví — spolupracujme, bavme se spolu, neurážejme se a já taky nechci radit Slovákům, co mají dělat. Jo, to by bylo to poslední.

>> Rozumím. Eh, já se ale podívám na tento náš region zase opět, lebo maďarský premiér, nový maďarský premiér Peter Maďar, eh tak opět nějak způsobem zatepnil do dobrých vztahů sekeru, protože vyhlásil při příležitosti výročí Trianonu — podepsané trianonskej smlouvy, která po válce rozdělila v podstatě Uhorsko — a vďaka Trianonu potom vzniklo i Československo.

No a Peter Maďar vyhlásil, že Maďarsko sousedí s Maďarskem, čo znamená, že jakby velmi jemně naznačil, že nic jiného kromě toho velkého Maďarska tu není, nebolo, nebude.

Prostě ten Trianon má v hlavě. Je prvý maďarský politik konečně.

No a vy v České republice ste řešili zase židovských Němců, kteří si udělali sjezd a také im to tam trošku v té hlavě zmítá.

Tak trochu nahne do doteraz — cituji tebe.

Jak to vlastně vnímáš, toto?

>> Je to eh úplně klasický, eh klasický dvojmetr.

Eh když nový premiér maďarský Maďar zou zhodou okolností pronese něco tak skandálního — já to považuju za absolutně skandální výrok — eh tak se neděje vůbec nic.

Eh tady, tady se vkládají velké naděje do toho Petra Maďara, že to je ten nový, nový politik liberální, který konečně napraví tu spouš, kterou po sobě eh nechal nacionalista Viktor Orbán.

A eh když on se pustil už po volbách do zpochybňování Benešových dekrů, to se týká nejen Slovenska, ale i České republiky, tak bylo ticho po pěšině.

To jako myslím si, že si to neumí úplně ti liberálové zpracovat a vůbec nepochopili, eh co se děje.

[smích]

E ten — já jsem to komentoval opravdu tím, že protože mně se vůbec nelíbí, když je politik, který má nějakou národní notu nebo hájí svůj národ, tak je okamžitě označen za xenofoba. Já nevím, co to za nálepky.

A hned se říká, je to naší vládě. Opozice říká zcela běžně, že to je hnědá vláda, něco jako teda by snad tady vyzývala fašismus, nacismus a podobně.

A když se řekne něco — když premiér země Evropské unie Maďarska řekne něco takového, že vlastně nerespektuje a neuznává svého souseda Slovensko na základě nějakých historických, eh historických aklamací, tak se nic neděje.

Já, já jsem to komentoval nadsázkou, věděl jsem, že se nic nestane. Eh, že by na to měl reagovat někdo v Bruselu, zastavit dotace a vůbec se přestat bavit s někým takovým, kdo zpochybňuje existenci národa slovenského.

Neděje se samozřejmě vůbec nic.

Eh, česká opozice mlčí, která eh která v podstatě slavila vítězství Petra Maďara po porážce Viktora Orbána.

Dovedeš si představit, že by něco takového řekl Robert Fico na adresu, já nevím, kohokoliv, nebo sám Viktor Orbán, který by zpochybnil Benešovy dekrety nebo řekl by na adresu Slovenska, že Maďarsko je Slovensko je Maďarsko?

No tak...

>> Tak zase povedzme, že maďarskí politici s tímto mají ten Trianon z té hlavy jim nevš dostat.

A fakt je, že i, i prezident Antal svého času vyhlásil, že Maďarsko — že teda Maďaři, Maďarsko je ten národ, který je samozřejmě za hranicami.

Čiže oni tu koncepciu toho spojeného velkého maďarského národa stále mají v hlavě.

Len ten Viktor Orbán držal v zájmu nějakých dobrých sousedských vztahů bokem. A tento eh nový premiér, který vyměnil Viktora Orbána s velkou razancí, tak ten se vůbec netváří, že by se nějak chtěl držat nazpět a jednoduše velkumarská idea je rozpidně i Felvidek.

>> Je to tak.

Eh, já, eh my tady, eh my se tady pořád bavíme. Já nevím, jestli to je jestli to je nějaký izolovaný výrok.

Já teda čekám, jestli se bude něco dít, protože předpokládám, že se Peter Meder bude muset scházet i se slovenskými politiky a nějak to budou muset řešit, nebo musí dostat nějakou zpětnou vazbu.

Ale když slyším takové ticho z Bruselu, tak já mám pocit, jako kdyby to bylo skoro nějaký plán.

Já nechci být konspirátor, nechci mít konspirační teorii, ale když Petr Maďar nejen vůči Slovensku, ale když řekne, když vyzývá prezidenta zvoleného ve svobodných volbách, maďarského prezidenta, že má odstoupit, odejít, a že zajistí jeho odvolání, no tak to je úplně jiné pochopení demokracie, než na jaké jsme zvyklí.

A když Brusel mlčí, tak s tím souhlasí zjevně, a mám z toho trochu obavy. Je to podle mě jiné pojetí demokracie, řekl bych bruselské, které když zvítězí někdo tam a je to v jejich zájmu, tak jsou v klidu. A když naopak vítězí někdo, kdo jim vadí, tak hážou klacky pod nohy.

Ten sjezd německo-českého sboru jsem narážela na sjezkách. V Brně a já to znovu považuju za absolutně skandální a za skandální považuji i to, že ten sjezd podpořil i část politické scény české, a i náš prezident.

No, proboha, to je, já nevím, může si myslet, co chce, ale on prostě reprezentuje Českou republiku a tady jezdil předseda této organisace, která byla založena po druhé světové válce opravdu nacisty.

To je jako když teď ukrajinský prezident Zelenský chce oficiálně pohřbít Stefana Banderu.

No, co to proboha je?

Budeme se tedy bavit o těch zvěrstvech, která páchali banderovci, o těch zvěrstvech, která páchali nacisti na našem území.

A to je opravdu dvojmetr za hranou z mého pohledu.

A už z toho si já z mnoha věcí dělám srandu, ale tohle opravdu sranda není.

Nota bene, Bandera jezdil po Čechách a dával rozhovory českým médiím a říkal, o českých politicích, kteří patří do Evropy a kteří ne.

No tak to už jsme tady jednou měli.

Já opravdu, já jsem to na csázce, ty na to narážíš, já jsem to jenom nějak glose na sociální sítě napsal, že střední Evropa hnědne. Ale opravdu, když si tady necháme doporučovat sudetskými nebo doporučovat, co si máme myslet, nebo kdo tady patří do Evropy nebo ne, a jestli Slovensko existuje nebo neexistuje, no tak to opravdu jsme někde o 100 let zpátky. A je tady lepší a horší národ? To já to nevidím dobře.

No, je to věc, jak se na to dívat.

Já taky čekám, co Brusel, zda si toho všimne, nebo zda to jen mlčením a bude se čekat na naše věci.

Na druhé straně maďarská aliancia je strana maďarská, která tu je. Teď uvažuje nad tím, že by šli do dalších voleb spolu s progresívním Slovenskem.

Takže uvidíme. To bude zajímavé sledovat.

Ještě jedna věc, kterou v České republice vidím paralelně se slovenskou situací, je dění v české televizi.

V české televizi se momentálně tváří, že natáčí pokračování rozprávky o smutné princezně, kdy se celá krajina zahalila do černého sukna. V české televizi chodí lidé oblečení do černého a vysílají v černém. Bojuje se za to, aby zůstaly zachované poplatky. To nikdy nevidíš, že národ chce, aby mohl platit koncesionářské poplatky. Většinou to bývá naopak, že je nechce platit, že?

Ale to je druhá věc.

Čili, co se prosím děje v české televizi?

Ono je to mnoho. To je opravdu paradoxní situace.

Zvenku to může vypadat tak, že český národ chce zachovat placení koncesionářských daní. Není to tak.

Ty ten systém samozřejmě vyhovuje České televizi, těm dvěma institucím České televize, Českému rozhlasu.

Návrh vlády je převést to pod státní rozpočet, financovat prostřednictvím státního rozpočtu, což ostatně funguje i na Slovensku od roku 2023, jak jsem zjistil, a demokracie neskončila, i když si to mnozí myslí.

Funguje to tak v mnoha zemích Evropské unie, takže žádné omezení svobody slova se tady nekoná, ani nezávislosti veřejnoprávních institucí.

Tam jde o to, že se ty instituce bojí, že přijdou o nezávislost, ale o to, že půjdou pod kontrolu i nejvyššího kontrolního úřadu. To jim vadí, že budou vidět smlouvy a tak dál.

To doteraz nebylo u vás, že nebyla vidět kontrola a smlouvy?

Ne, tady když požádáme na základě zákona 106 o smlouvy, tak dostaneme začerněné papíry, což souvisí taky s tou černou barvou, která teď vládne České televizi.

A je tady menší skupina lidí, která křičí, samozřejmě opozice taky, že to je ohrožení demokracie, nezávislosti. Nic takového se neděje.

Většina lidí si to přeje, protože strany, které jsou dneska ve vládě, to měly v programu. Je to v programu prohlášení vlády. Nic jiného se neděje.

Česká televize ani Český rozhlas nejsou nezávislé. Jsou to televize, které ve zpravodajství a publicistice jsou poplatné opozičním stranám a té oficiálně, když to řeknu jednodušeji, oficiální ideologii liberálně demokratické, která vládne dneska a ovládá Evropskou unii. To znamená Green Deal, zbrojení a tak dál.

Ne, ona vůbec nezávislá není a nechová se nezávisle. Je to vidět u každých voleb, nejenom našich, ale i zahraničních, prezidentských v Americe, dokonce i na Slovensku, v Maďarsku a tak dál.

Vůbec to není o nezávislosti. Je to o penězích.

Česká televize, Český rozhlas má neuvěřitelný rozpočet, téměř 9 miliard Kč ročně.

To je slušné. To je úplně nehorázné z pohledu člověka, který pracuje v soukromém médiu a který si musí vydělat na to, že prodá časopis, inzerci a tak dál. To je nehoráznost.

A je tady samozřejmě milion chvílí pro demokracii, který demonstruje permanentně. Vyšli studenti, kteří se na ty televize ani nedívají, a bojují za to, aby ty poplatky byly zachovány.

Je to kuriózní, nic se nestane. Já jsem radikálně myslím si, že by se nic nestalo, kdyby ani jedna z těch institucí neexistovala. Ale to je daleko.

Ale i technologicky je to nesmysl celé ty dva molochy živit.

No a teď jdeme na úřad vlády, ale nebudeme se bavit o vládě. Budeme se bavit o tom, že vlastně z českého úřadu vlády je tam teď štrajk zaměstnanců, kteří mají být propuštěni.

My jsme to dostali u nás na Slovensku prezentované tak, že poprvé v historii se stalo, že na českém úřadu vlády se štrajkuje.

Když jsem si však přečítala několik českých komentátorů a analytiků, tak mi hned začalo být jasné, že není štrajk jako štrajk.

V tomto případě jde o to, že ti zaměstnanci, kteří štrajkují, se mají přemístit buď na odborné resorty do ministerstev a jednoduše na tom úřadě vlády mají skončit, protože to souvisí s mimo vládkami.

Pojďme vysvětlit našim divákům.

No, tam se děje to, že v minulých čtyřech letech za vlády Petra Fialy celý úřad vlády naboptnal o celé jedno patro komisí a nevládních expertů na mnoho věcí, které vlastně nepotřebují svoji agendu speciální, protože máme úřady, máme zákony, máme soudy. Je tam obrovský odbor lidských práv. Třeba tam se v uvozovkách nasáčkovali opravdu lidé z neziskového sektoru, kteří pracují na tom, aby peněžovody z vlády šly tam, kam mají.

Vůbec nejde o tu agendu lidských práv.

Pak je tam oddělení adiktologie nebo lidí, kteří se zabývají drogami.

Logicky Andrej Babiš chce, aby ti lidé, pokud to jsou odborníci, šli pod ministerstvo zdravotnictví, které to má v gestci.

No, vypukla stávka, která je – nevím, jestli si to uvědomují ti lidé – ale ta stávka je komická v tom, že upozorňuje veřejnost na to, že existují lidé, které vůbec nepotřebujeme. Když stávkují, tak se vůbec nic nestane. Jednak si na ně nasvítí světlo, že je fakt nepotřebujeme platit z veřejných peněz.

Oni tvrdí, že dostávají málo, že mají nízké platy. To vůbec není pravda.

Já jsem si našla takový příběh, případ jedné paní, která se volá paní Poláková a ta podle respektu, podle týdeníku Respekt, vraj pracovala pro stát prakticky zadarmo a teď ji chuderku vyhodili. To cituji vlastně ten status.

Myslím, že to paní Nefek, která to celé takto komentovala, řekla, že ta paní Poláková pracovala prakticky zadarmo, ale z řady dotací dostala dotace v hodnotě dohromady za nějakých 119 milionů českých korun.

Čiže to naozaj prakticky zadarmo, že pracovala na tom úřadě. Chápem, že toto potom zabolí, protože my teď řešíme na Slovensku v podstatě už třetí rok rozdělování peněz mimovládkám a mimovládky jako mimovládky, máme tu toho všeho.

Čiže vidím, že ani vy jste jiní.

To je univerzální mór, který jde ten pochod těchto – já nevím, já to řeknu – těch parazitů na úřadech, kteří se přisejí na veřejné rozpočty. Většinou ve svém profesním životě nikdy nic nedělali, ani tu mrkev nepěstovali, jak říká paní Vašáriová, a žijí z toho velmi dobře.

A když se ohrozí jejich příjmy a příjmy kamarádů a tak dál – to jsou celé rodiny – tak samozřejmě vyjdou do ulic, protože oni jsou profesionální protestovači a dělají hrozný randál kolem toho.

Ale já v tomto vidím naději, protože máme ve vládě motoristy, kteří to berou vážně, a ti opravdu odstřihávají tuhle hydru od veřejných peněz velmi úspěšně. Děje se to především na ministerstvu životního prostředí a ministerstvu zahraničí a to jsou dobré zprávy pro daňového poplatníka. Tam jsou opravdu desítky, stovky milionů Kč za asociace pro mezinárodní otázky a evropské hodnoty a nevím co všechno.

Já jsem slyšel jednu pěknou analogii. Už v 90. letech někdo vysvětloval, jaký je rozdíl mezi charitou u nás a charitou v západních zemích. A tam bylo to tak, že když někdo chce dělat charitu na západě, tak to dělá ze svých peněz, ale u nás to dělají z peněz jiných.

Jo, je to prostě – když chci a mám peníze na západě, tak pomůžu. A tady si prostě vymyslí, že potřebují někde získat peníze a začnou dělat dobro. To se dělá velmi dobře a to je prostě ten případ.

Oni opravdu – bohužel se chovají jako opravdu závislí feťáci na svých drogách. Když začnete jim brát tu drogu, tak se hroutí a dostávají záchvaty.

Tak to se teď děje u nás na úřadech a já doufám, že se to bude dít dál. Ale tím, že vstoupí do stávky – já to uzavřu – tím, že vstoupí do stávky, ničeho nedosáhnou. Jenom toho, že si lidé všimnou, že existují a že vůbec k ničemu nepotřebují.

Teď jednu věc – řešíte teď výši prezidenta versus kurz euro a české koruny. Euro – třeba. A otázka je, proč zrazu v téhle situaci je v České republice téma přechod na euro?

V České republice to není téma. V České republice je to téma vždycky, když to otevře prezident a ten to činí s pravidelností. Buď to udělá v novoročním projevu a nebo u nějaké příležitosti jako teď.

Proto, aby tady – já nechci říci sentiment – velká víra v sílu koruny, která je reálná. Česká koruna je opravdu silná měna, odolává všem tlakům. A člověk, když má u nás úspory a nebo si spoří a nebo má nějaký majetek v korunách, tak je na tom lépe, než kdyby ho měl v eurech.

Takže, ale když se ptáš, tak ti odpovídám – 80 % lidí nechce euro. To je nepřekonatelné. Vláda Andreje Babiše odmítla jakékoliv přibližování k euru, že bychom dělali nějaké kroky, které by nás přiblížily přijetí eura.

Prezident – to je klasická jeho politika, která směřuje k něčemu, nějakému velkému evropanství. On chce zrušit korunu, chce nám zrušit veto v rámci rozhodování v Evropské unii v Bruselu. Řekl to nedávno – chce věří ve Spojené státy evropské, že rozhodovat se má v tom vyšším celku.

Tak to souvisí jedno s druhým. Je to ideologie. Nemá to s ekonomikou nic společného a rozhodně Česká národní banka i náš guvernér chrání korunu a jeho mandát je myslím delší než mandát prezidenta.

Takže věřím, že nic takovéhonedojde a věří tomu i se mnou většina národa. Nemá to ekonomické opodstatnění vůbec a je to čistě ideologie.

Dokonce si myslím, že je to i prezidentovi jedno, protože on není ekonom a nepřemýšlí v těchto souvislostech. Asi je obklopen lidmi, kterým by to vyhovovalo. Jsou to samozřejmě exportéři, jsou to možná zbrojaři, kteří v tom mají nějaký zájem. Asi by na tom bylo o něco lépe než teď, ale większina národa to nechce a koruna, tedy euro, nebude.

Ještě když hovoříme o prezidentovi Petru Pavlovi – nemáte tam dobré vztahy mezi prezidentským hradem a mezi Strakovou akademií, kde sídlí vláda?

Naposledy také u vás ta škrípka, která rezonovala, byla – kdo povede českou delegaci na summit NATO. Čiže tam je to už uzavřené, že prezident to nebude, ne?

Uzavřené to ještě není.

Včera šel prezident pěšky na vládu. To není tak daleko. Je to pěkná procházka po zámeckých schodech.

A během 10 minut se dozvěděl, že vláda nerozhodla a jednat o tom ani nebude, jestli pojede s ní nebo ne na ten summit.

Má se to rozhodnout za 14 dnů na vládě. Má se o tom hlasovat.

Petr Pavel z toho udělal velké vnitropolitické téma, ale myslím si, že tím, jak to řeší, stále dokola. On pořád k tomu má nějaká vyjádření.

Dokonce chce podat kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, který o tom má rozhodnout. Ten Ústavní soud je jmenovaný jím většinově, takže by asi rozhodl jeho prospěch, ale vláda to možná natahuje proto tak daleko, aby už to nestihl Ústavní soud.

Myslím si, že tam nepojede, ale hlavně je to důsledek toho, že když si zapneš na košili jeden knoflík špatně nahoře, tak už si pak zapneš všechny špatně.

Prezident po volbách vyrazil do boje s legitimně zvolenou vládou. Chtěl změnit po ní programové prohlášení, což vůbec není v jeho kompetenci na základě úplně smyšlených informací a spekulací. Nejmenoval Filipa Turka ministrem zahraničí. Nic z toho, co tvrdil, neprokázal a vyrazil vlastně neustále byčuje Andreje Babiše kvůli konfliktu zájmu a vymýšlí si různé věci.

Takže bojuje s vládou, dokonce jezdí do zahraničí a já nevím, jestli to je v dějinách moderních evropských států běžné, ale myslím si, že neznám ten případ, kdyby prezident pomlouval svoji vládu v zahraničí, což prezident Pavel dělá. Údajně dáváme málo peněz na obranu a nemáme ty priority, které má on a tak dál.

Jedná se samozřejmě o Ukrajinu.

Nevím, jak by vláda se k němu ještě chovala slušně. Myslím si, že do té Ankary nepojede, protože není schopen se domluvit na nějakých společných prioritách s vládou a za daných okolností to nemá smysl.

Za zahraniční politiku je odpovědná vláda, je odpovědná občanům a je odpovědná i za výdaje na obranu. Takže nevím, co by tam pan prezident měl dělat. A už vůbec by nemohl vést tu delegaci.

Vláda schválila, že může reprezentovat Českou republiku v Generálním shromáždění OSN, což je v pořádku. Tam se odehraje několik projevů, frází o nutnosti reformy OSN, ale pak tím to skončí.

Ale na to je důležitější. Tam tu kompetenci drží vláda.

Já teď čtu, lebo naozaj sledujem velmi pozorně to, čo sa deje v Českej republike a čítam teraz pomerne velké investigatívne články o odhaľovaní zbrojárskeho biznisu a prepojenoch napríklad pana Rakušana so zbrojármi.

Aké nálady v Českej republike momentálne sa týka zbrojenia, podporovania Ukrajiny a toho, čo vlastne počujeme z oficiálnych miest z UI.

No, v každém případě na válce prohrávajú ti, kteří se jí účastní, že jo. Jsou to Ukrajinci především, ale jsou i vítězové a těmi vítězi jsou zbrojaři a jsou to zbrojaři i v České republice.

Nejbojatším Čechem, myslím si, že nejbojatším Čechem se stal velmi rychle majitel velké zbrojářské firmy, který má zakázky na Ukrajinu především.

A je jasné, že ty zakázky nepřicházejí z komerční sféry, ale hodně v tom je to licencovaný byznys státem, takže tam bude ta provázanost.

Ale jako by lidé řešili, jestli je napojený pan Rakušan nebo pan Fial nebo někdo z minulé vlády na konkrétně na zbrojení. To si nemyslím.

Ty články vycházejí. Jsou to zatím na nezávislých serverech, ale ne oficiálně.

Rozhodně kolem prezidenta jsou zbrojaři ostatně sámi. Jeho hlavní poradce Petr Kolář je lobista zbrojení, takže tam to je zcela živné.

Ale česká veřejnost si myslím, že je hlavně unavená z takové té válečné psychózy, která tady byla minulé čtyři roky a všechno pro Ukrajinu, musíme zbrojit, musíme iniciovat, musíme přispívat a tak dál.

A kvůli tomu, vlastně kvůli této hysterii Petr Fiala prohrál volby. To bylo jeho hlavní téma a lidé už to nechtěli poslouchat.

Strašení válkou donekonečna, to bylo vlastně jediné téma kromě Antibabiš.

Tímto minula garnitura, která to měla jako prioritu číslo jedna zbrojení.

A tak já bych to spíš viděl jako únavu a už se to nedá nahodit znova, aby jsme tady byli napojeni na ten zbrojní byznys. Ale jako by se to řešilo ve veřejném prostoru úplně. To zatím ne.

My testujeme mrkvě brambory a uzavřeli jsme se do sebe a už válčit nechceme. Jsme ani nechceme západoevropský prostor. S vámi už jsme si toho užili dost.

Velmi pěkně, že si našel čas. Srdečně pozdravujem do Čech a věřím, že budeme spolu a zhrneme naše československé paralely. Ono to je celkem fajn takové československé oko si občas osvěžit, abychom viděli, že jsme v tom politickém jako by to slušně povedala, v tom politickém marazmě. Ono to lépe se znáší, když víš, že někdo je na tom podobně jako ty, až se tak trochu vzájomně postěžovat.

Děkujem velmi pěkně a pozdravujem.

Děkuju za pozvání a taky všechny zdravím. Já už jdu na mrkev.

No, mým hostem dnes český novinář, šéfredaktor deníku Tom Marek Stoniš.

Ďakujeme za pozornosť a vidíme vás príšť epizóde relácie Tak spolu s Ankou Žitnou.

Dovidenia.