SVOBODNÝ TRH s Hanou Lipovskou

Jistota v nejisté době. Stát nabízí mladým jistotu a místem té jistoty je vězení. Ve státním rozpočtu mezitím rostou výdaje, ale schodek klesá. Obcím stát nabízí téměř 4% zhodnocení jejich peněz a zároveň počítá s tím, že jejich stabilní část využije při řízení vlastní likvidity a česká koruna má dostat místo v ústavě. Chrání jí to ale skutečně před eurem? Co je skutečná jistota a co je jen dobře prodaný příběh? >> Dobrý večer, vážení přátelé. Vítejte na svobodném trhu. Vítejte u Aby bylo jasno. E, je mnoho různých definic z ekonomie jako vědy. A jednou z těch definic je, že ekonomie je věda o rozhodování mezi alternativami. No a já jsem dnes shodou okolností viděla náborový plakát, který naprosto jednoznačně takovou alternativu nabízel. Pojďme se na to podívat. Eh, vězeňská správa, vězeňská služba České republiky vydala reklamu s textem: "Vedou k nám dvě cesty, vyber si tu správnou." Mě to do jisté míry poněkud připomíná Buridánova osla. Určitě si na něj pamatujete, ten filozofický oslík, který stojí mezi dvěma kupkami sena. Jedno má napravo, jednu má nalevo a nemůže se rozhodnout, které kterou tu kupku se ze sežrat, až nakonec padne hladem a vysílením mrtev. A přitom to má k obojímu jídlu velmi blízko. No, vězeňská služba tedy hledá nové příslušníky. Náborový příspěvek 150 000, příjem až 4500 a nad tím v skutku geniální marketingový slogan jistota v nejisté době. Až donedávna platilo eh staré Einsteinovo, že jen dvě věci na světě jsou jisté. Smrt a daně. A jak Einstein dodával, akorát ty daně jsou na rozdíl od smrti rok od roku horší. Já si říkám, aniž bych chtěla zpochybňovat význam práce, chraň příslušníků vězeňské služby, říkám si, jestli není někde chyba, když stát cítí jako skvělý benefit nabízet mladým lidem, absolventům jistotu. Mě by asi mnohem více těšilo, kdyby stát v té nejisté době nabízel lidem možnost účastnit se takové práce, která nás posouvá dopředu, která má technologický drive, která opravdu naši zem může postavit po bok zemí vyspělých a ne zemí už dlouhou dobu dávno se rozvíjejících. No, ale nabízí se nám díky tomu, díky tomuto symbolickému heslu alespoň pěkné antré do dnešní hudební hádanky, protože těch skladeb, které v klasické hudbě tak či onak souvisely s se žalářem, vězení, lochem, čímkoli takovým, je opravdu požehnaně. A já jsem na dnešní hudební hádanku vybrala jednu konkrétní z nich. Těším se na vaše komentáře, na váš odhad, typ jistotu, kdo je autorem této skladby nebo této části skladby a o kterou skladbu se vlastně jedná. Pojďme na to. Tak co, poznali jste autora a skladbu, ze které tento úryvek, vězeňský úryvek pocházel? Pište do do komentářů a jako vždy si řekneme na konci. Ale teď už pojďme k jednomu z dnešních témat. Minulý týden jsme mluvili o státním rozpočtu a říkali jsme, že se na ministerstvu financí podařil opravdu malý zázrak, protože deficit státního rozpočtu klesl o 3 miliardy a výdaje, výdaje přitom vzrostly. To se jen tak nevidí. Já jsem slíbila, že jakmile budou veškeré podklady k státnímu rozpočtu dostupné, tak se na ně opět podíváme, porovnáváme je do sebemenšího detailu s tím návrhem státního rozpočtu, který paní ministryně Schillerová předložila 31. srpna a pokusíme se zjistit, co se tam vlastně stalo. Ministerstvo financí vložilo nový návrh 30. září do takzvaného veřejného eklepu, jak se jmenuje ten systém. Takže už jsme to mohli udělat, ale než se na to vrhneme, dovolím si jenom jednu poznámku pro jistotu, abychom to správně zarámovali. Je rok 2026. Návrh zákona o staletním rozpočtu na rok 26 byl předložen v roce 25 a vzhledem k tomu, že byly mezitím volby, tak nová vláda Andreje Babiše vládla na začátku roku v rozpočtovém provizoriu, než připravila návrh zákona na rok 26. Podle toho jedeme teď. 30. srpna 2026, pardon, 31. srpna 2026 předložila přesně podle zákona paní ministryně financí Schillerová návrh zákona o státním rozpočtu. Ten byl projednán na vládě a na základě projednání byl ten návrh pozměněn a právě o té změně má nyní hlasovat poslanecká sněmovna během měsíce října. A právě tuto změnu my budeme srovnávat s tím původním návrhem. jenom aby bylo jasno. Eh, ten nový návrh je nesmírně zajímavý a pokud si opravdu položku po položce položíme vedle toho původního návrhu, tak je to čtení dobrodružné, napínavé a nutno říci i docela zábavné. Nezapomeňme, že před chvílí poslanecká sněmovna schválila nebo vyjádřila důvěru a odmítla vyjádřit nedůvěru vládě Andreje Babiše, kterou tvoří hnutí Ano, SPD Tomyho Okamury a motoristé sobě. Takže oproti srpnovému návrhu přidala vláda Andreje Babiše necelých 9 milionů Kč kanceláři prezidenta republiky. Vláda Andreje Babiše přidala kanceláři prezidenta republiky Petra Pavla už v tom původním návrhu oproti letošnímu roku, ale teď ještě dodatečně dostala kancelář necelých 9 milionů navíc. Podobně si v tomto návrhu přidávají sněmovně a senátu. Sněmovna plus 17,5 milionu, senát plus 10 milionů. Tyto peníze mají jít na platy. Dalších 125, opakuji, 125 milionů Kč se oproti původnímu návrhu během toho jednoho jediného měsíce rozhodlo Ministerstvo financí přidat úřadu vlády a za ten jeden měsíc vzrostl také návrh na zvýšení příjmu BIS zpravodajské službě. Eh, přidávalo se samozřejmě, ale prakticky všem. Ministerstvu financí, kultury, samozřejmě ministerstvu práce a sociálních věcí na sociální dávky. Ale pozor, MPSV nedostalo více peněz jenom na sociální dávky. Mpsv dostalo více peněz také na sportovní reprezentaci. No nevím, jak vy, ale já tedy čekám, kdy pan ministr práce Aleš Uchelka bude muset vyběhnout na maraton, pražský maraton, protože přece když dostali navíc ty peníze na reprezentaci, tak se to někde také sportovní reprezentaci musí projevit, že zemědělství to dostane navíc během toho jednoho jediného měsíce dokonce o 2 miliardy Kč. Nevím, proč takhle vláda zbytečně nahrává opozici. Zrovna ta kapitola zemědělství bude opozicí nádherně použitelná v diskuzi o státním rozpočtu a je to opravdu velmi, velmi, velmi zbytečné. Ale pojďme dále. E, já velmi chválím a tady chci mluvit naprosto vážně škrty, které vláda oproti původnímu návrhu nebo které paní ministryně financí oproti původnímu návrhu provedla v kapitole grantové agentury České republiky, technické agentury České republiky a Akademie věd. Víte, že já tyto tři položky dlouhodobě kritizuji. Dlouhodobě kritizuji projekty takzvané GČRU a Touchru. Ale to, co se mně úplně nelíbí, tady také se pokusím být férová, je, že zhruba 914 seškrtlo gačrů, 600 000 Tačrů. Eh, právě v těch částech, které se netýkají výdajů třeba na materiály, služby, výdajů na mzdy, ale právě těch výdajů, které se skutečně dotýkají vědeckých projektů. Zdá se mě to mírně pokrytecké v tom slova smyslu, že pokud chceme se tvářit, že Greer, Takčera a Akademie věd dělají vědu, tak bychom měli možná škrtat tam, kde se ta věda v rámci těchto kapitol nedělá. No a nebo bychom měli udělat to, co je nezbytně nutné. Měli bychom tyto kapitoly opravdu sloučit, dát je pod ministerstvo průmyslu a obchodu nebo pod tu akademii vět trochu do kondice. Takové to polovičaté řešení, kdy necháme úředníky, ale škrtáme přímo ty výdaje na vědu, byť já jsem přesvědčená, že by tyto kapitoly mohly ze státního rozpočtu naprosto bez problémů vypadnout celé a české vědě by to jenom posloužilo. takové polovičaté řešení zas tak zásadní benefit pro naši ekonomiku podle mě mít nebude. Všechny ostatní kapitoly mají naplánované výdaje dohromady zhruba o 26 miliard Kč více, než kolik bylo v tom srpnovém návrhu. Jinými slovy, za ten jeden jediný měsíc se nám výdaje, návrhy výdajů rozmnožily. To je docela netypické. Tak si teď pojďme položit, jak kdysi říkala tehdejší ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, tu blitkou otázku, kde se na to vezme. Pamatujete si ještě na paní Maláčovou? >> Strašně unavuje eh ta otázka, jestli si to můžeme dovolit nebo ne, nebo kde na to vezmeme. To je taková jako hloupá podle mě e plyvká diskuze, kde na to vezmeme. >> No, je to mimochodem právě rok od voleb do poslanecké sněmovny v tyto dny. Já si tady neodpustím osobní soukromou poznámku. Jsem přesvědčená, že by dnešní jednání o státním rozpočtu mohlo dopadnout jinak, kdyby ty volby dopadly o něco jinak. Ale úplně stejně jsem přesvědčená, že třeba hnutí Stačilo není v poslanecké sněmovně i díky tomu, že se jeho tehdejší lídrně Kateřina Konečná rozhodla navzdory všem, kdo prokazovali, že je to statistická hloupost paní Maláčovou angažovat a její sociální demokracii i angažovat, protože bohužel někdo, kdo takto málo rozumí ekonomice, kdo mluví takto s opovržením o veřejných financích, opravdu být zvolen nemůže a jestli něco na tom volebním výsledku lze považovat za pozitivní, tak právě to, že lidé s touto nátou zvoleni nebyli. No, že by jich jinak ve sněmovně nebylo hodně, ale tohle alespoň nebylo ve jménu těch, kteří to mysleli e s ekonomikou skutečně vážně. Ale pojďme zpět, kde se tedy má vzít ta plytká únavná otázka. e zhruba těch 9,5 miliard Kč, které v tom rozpočtu jsou potřeba. No i to se dá jaksi rozklíčovat. Příjmy se totiž mění pouze a jenom u šesti kapitol. Toho věru není mnoho. Z toho zhruba 82 % z těch 9,5 miliardy tvoří, což už jsem tady předestřela minulý týden, příjmy z emisních povolenek. Ano, příjmy z těch samých emisních povolenek, které chce zároveň ale ta samá vláda zrušit. Já se zrušením emisních povolenek Eet taky, ale i emisních povolenek ETSek samozřejmě souhlasím všemi 10, ale napadá mě nad tím starý citát. Nemůžeme celý koláč mít a celý koláč sníst ve stejnou chvíli. Buď se ETS zruší, nebo na nich můžeme vydělávat, ale rozhodně ne obojí naráz. A mimochodem peníze z ETS nelze použít na libovolné účely. Povolenky totiž přidávají také výdaje a z toho příjmu se zase velká část musí někde povinně vydat a nemáme ty peníze zcela volné. To slepé střevo státních financí, jak já mu ráda říkám, všeobecná pokladní správa, je proto nakonec jako vždycky největším zdrojem těch peněz, které ministerstvo financí našlo. Pokles množiny peněz e ve všeobecné pokladní správě o 20 miliard má tři části. Vláda si vyfoukla, rozpustila vládní rozpočtovou rezervu ještě předtím, než do ní sáhla. A poměrně oslušnou částku o 3 miliardy. Já jsem se před nějakou dobou docela chválila, že vláda navýšila vládní rezervu na 11 miliard. Říkala jsem, že je to správně a dobře, protože když přijdou povodně, když přijde nějaká větší krize, je potřeba rezervu mít. No, ale vláda tu rezervu vyčerpala ještě dříve, než byl státní rozpočet schválen. Hnedka z ní škrtla 3 miliardy korun, což opravdu je velmi zvláštní krok. Eh, zároveň eh z toho nového rozpočtu vyplývá i taková zajímavost, těžko to nazvat jinak než zajímavost. Víte, kolik pracovních míst nově vznikne na ministerstvu financí kvůli zavedení EET? celých 250. No, dalo by se říci, nekupte to, to přece za to stojí. Znovu zavedeme EET a hnedka máme navýšenou zaměstnanost úředníku o 250 lidí. To je přece fantastické. Pojďme teď k jedné takové jednohubce. Státní rozpočet je velmi komplexní, složitá věc a já vím, že ty fiskální otázky ne každého zajímají. Znovu zdravím paní Maláčovou ku příkladu. Ale ve státním rozpočtu jsou i některé drobné položky, které nám mohou připomínat jakousi nekonzistenci. Možná si vzpomenete, že ještě na jaře byl obrovský humbuk, když pan ministr zahraničních věcí, předseda eh motoristů sobě, pan poslanec Macinka řekl, že nedá na zahraniční vysílání Českého rozhlasu ani korunu. Pojďme si připomenout, jak to tehdy pan ministr Macinka říkal. Rozhodl jsem také o vypovězení smlouvy s Českým rozhlasem na zahraniční vysílání rozhlasu, což v letošním roce bude znamenat snížení o 8 a 34 milionů na konečných 26,25 a od roku 2027 na 0 Kč. >> 31. srpna se objevil návrh státního rozpočtu, kde skutečně v té položce zahraniční rozhlasové vysílání tady máme se skvěla jedna velká nula. No a stalo se přesně to, co jsme všichni mohli očekávat předem. Část společnosti volala sláva, část společnosti volala hanba a pan ministr byl pro své voliče a tu svou část spektra těch vládních voličů za velkého uplynulo 30 dní a všechno je jinak. Na vysílání Českého rozhlasu pro zahraničí jde úplně stejná částka, jaká byla rozpočtovaná na letošní rok. Jenomže a to je teďka možná mnohem důležitější než těch 26,5 milionu Kč. Ten problém je v tom, že tato částka, ať už ji považujeme za správnou nebo nesprávnou, já se domnívám, že když už veřejnoprávní vysílání Českého rozhlasu máme, tak ta služba pro zahraniční vysílání má jistý smysl, jisté reláci a pak je jenom otázkou, jak se má vykonávat, ale to není otázka ekonomická. Eh, tak eh pokud se tyto peníze chtějí škrtnout, tak se mají škrtnout důsledně. A co my pozorujeme? Pozorujeme fantastický fiskální marketing. Každý volič, ne každý volič, ale mnoho voličů, v tomto případě vládní části, vidí ten signál, vidí ty krásné titulky. Pan ministr škrtl nedá na vysílání Českého rozhlasu ani korunu. No a samozřejmě tím si získá další sílu. Rostou mu další politické svaly. Eh, sčítají se tam další potenciální hlasy do dalších voleb. To je legitimní běžný postup. Nemusí se mně líbit a nelíbí se mě, ale takhle se zkrátka politika v roce 26 dělá v Evropě. Ale to, co už ten volič nevidí, je, že pěkně potichonku se tam těch 26,5 milionu vrátí. Tím pádem rozhlas se nebude zlobit, umělci budou v pohodě, bude klid a mír. A ten volič vidí pořád jenom tu velkou černou nulu, ale nevidí tu realitu. Mně nevadí ani to, že se těch 26,5 milionu škrtlo, ani to, že tam je. Obojí dvojí je prostě politické rozhodnutí naprosto legitimní. K tomu ta vláda dostala důvěru ve volbách před rokem. Mně vadí, když se z voličů vládní koalice dělají dětičky, u kterých se předpokládá, že tomu nerozumí a že když jim to tatínek hezky řekne a vysvětlí, tak mu budou věřit. A když to pak ten tatínek udělá trošku jinak, tak ty děti si toho stejně nevšimnou, protože jsou pořád malé. Mně to vlastně připomíná jednu starou povídku nebo kousíček povídky o tom, jak starý pes cvičil malé štěně a snažil se před ním ukrýt kost. Pojďme si to poslechnout. >> Když lat učil svého malého syna Wolfa, jak se má chovat řádný psí občan, velice ho rozčiloval jeden štěněcí zlozvyk. Wolf pozoroval, kam si otec zahrabává kosti a jakmile odešel, vyhrabal je a sám je ohlodával. Lad však štěně za to netrestal. Vymyslel si chytřejší a spolehlivější způsob, jak své zakopané poklady uchránit před krádeží. Od té chvíle zahrabával vybranou kost hlouběji do země, než míval ve zvyku a přímo na dni, těsně pod povrch, zakopal ještě druhou starší kost. Takovou z níž dávno nezbyl ani kousek masa a která neměla pro žádného psa sebemenší cenu. Jakmile lat odešel, Wolf se k místu úkrytu dychtivě přiřítil a začal hrabat tam, kde předtím hrabal jeho otec. Za chvíli vykopal horní bezcennou kost. Přesvědčen, že skrýž už vydala všechno, co v ní bylo, dál nehrabal a čerstvá, lákavá kost tak zůstala hlouběji v zemi neobjevena. >> No, já věřím tomu, že voliči vládní, stejně tak jako voliči opoziční, nejsou nezkušená štěňátka a na tu ohledanou kost nenaskočí a že se budou skutečně dívat na ty reálné ekonomické účty, ne na různé lži, pardon, marketingové hry. které se před námi rozehrávají, ale to je věc samozřejmě vztahu mezi voličem a vládou. Já nejsem vládní volič, takže to jenom s velkým zájmem pozoruju. Pojďme ovšem nyní k těm vážnějším věcem fiskálním. Stalo se docela dost zásadních ekonomických zásahů jako takových a mimo jiné Český statistický úřad tento týden zhoršil výhled naší ekonomiky, což znamená, že hrubý domácí produkt v příštím roce e bude pravděpodobně ještě nižší, než se očekávalo. A přesto ministerstvo financí v tom zlepšeném návrhu státního rozpočtu vychází pořád z té samé prognózy. Pořád očekává růst HDP pro rok 2,4, byť dneska už víme, že to tak nebude. Očekává inflaci 2,7 a zároveň přiznává, že deficit navzdory tomu poklesu schodku státního rozpočtu o 3 miliardy ve skutečnosti povyskočí na 3,5% HDP. To je další změna mezi srpnovou a záříjovou správou nebo srpnovým a záříhovým výsledkem, který předložila paní ministryně financí. rozpočtová kapitola státního dluhu, tedy především náklady na jeho obsluhu, zároveň zůstanou ve stejné výši. Přeloženo do češtiny, ministerstvo říká, my jsme snížili to, jak se plánujeme zadlužit o 3 miliardy, ale objem peněz, který na obsluhu toho státního dluhu bude potřeba, se nezmění o jednu jedinou korunu. Mně tady něco nesví. I kdyby se zhoršila v mezičase úvaha o tom, kolik bude úroková míra, tak přece to nemůže vyjít na jednu korunu přesně stejně. To je docela zajímavé. Čím to, že se celá ta diskuze, kdy se čarovalo s miliardami nahoru a dolů, takhle úplně na halíř vyhnula té obsluze státního dluhu. Ono to přemalovávání málokdy dopadne dobře a já upřímně věřím a doufám, že poslanci jako je pan docent Ševčík, jako je pan Vondráček a další se právě na jako je samozřejmě Vladimír Pikora se právě na tyto záhady a taje a zákoutí nového návrhu zákona o státním rozpočtu budou ptát, budou zajímat, že se dozvíme správné odpovědi. A zároveň doufám, že ekonomové mezi vládními poslanci pro tento návrh zákona o státním rozpočtu nezvednou ruku, i kdyby to mělo znamenat předčasné volby. Protože pokud půjdeme podle tohoto návrhu zákona o státním rozpočtu, pokud se stane zákonem o státním rozpočtu, tak už nepůjde tu lavinu, která se strhává, zastavit. A už zkrátka jedinou možnou změnou fungování naší ekonomiky bude opravdu náraz do zdi, na který bude následovat ekonomická transformace. Takže věřme, že ekonomové zůstanou věrni svému povolání a podle toho se ve sněmovně rozezní jednoznačné hlasy pana docenta Ševčíka nebo Vladimíra Pikory nebo pana Vondroáčka řeknou: „Takhle to nejde a vysvětlí také voličům, občanům, svým kolegům stranickým opozičním, proč to tak nejde. Ono s tím mimochodem souvisí i druhé téma. Česká národní banka dnes ve spolupráci s ministerstvem financí České republiky eh vydala velmi zajímavou tiskovou zprávu. Státní pokladna nabídne obcím a krajům výhodné spoření s okamžitým přístupem k penězům. Každý, kdo si tu zprávu přečetl, musel nabít dojmu, že je to nesmírně dobrá a chytrá myšlenka. Proč jde? Jde o to, že obce mají, jak víme, a kraje mají, jak víme, ve své většině hodně naspořených peněz, protože musí, protože obec sama, když ví, že bude potřebovat opravit budovu školy, postavit novou školku, postavit čističku, opravit eh nevím silnici, cokoli, co obec chce udělat, tak si na to zkrátka musí naspořit. Zdá se, že obce v České republice a že jich máme hodně, jsou dobrými hospodáři. Stát, jak vidíme, zas tak dobře hospodařit neumí. Stát už desítky let hospodaří velmi mizerně a proto stát dlouhá léta ty peníze obcí, které leží na účtech, většinou u komerčních bank, e, neskutečně lákají. A tak jsme našli vzácnou zhodu, kdy paní ministryně Schilerová si v tomto konkrétním bodě notuje se svým předchůdcem, panem ministrem, exministrem Stanurou, i když paní Schilerová má v tuto chvíli prach špatné vztahy se šéfem národní rozpočtové rady panem Hamplem, tak opět s ním v tomto mluví jedním hlasem, stejně tak jako s guvernérem centrální banky panem Alešem Michlem. A všichni říkají, potřebujeme, aby obce dávaly peníze do státní pokladny a aby bylo možné z těchto peněz v mezičase se postarat o likviditu státu, aniž by obce o ty peníze přišly. Ve skutečnosti už Stanůro ministerstvo usilovalo o to, aby obce posílali peníze do státní kasy. A poslechněte si nyní, prosím, jak o této myšlence psal už letos v březnu člen národní rozpočtové rady pan Komárek. Mimochodem vynikající ekonom, kdysi nebo přednedávnem ekonom České národní banky, kterého si já velmi vážím a který celou tu situaci shrnul takto. >> Pokud obce a kraje ukládají volné finanční prostředky do systému státní pokladny, pomáhají tím snížit potřebu financování státu na finančních trzích. Každá koruna uložená v tomto systému tak může nepřímo přispět ke snížení dluhové kvóty země a ke zlevnění financování veřejného sektoru. Pro stát jde o opravdu chytré řešení, které funguje v řadě zemí. Starostové a účetní obcí musí každodenně řešit jak co nejvýhodnější úročení obecních peněz, tak i praktické fungování bankovních služeb. Státní pokladna by měla být dostatečně lákavá pro obce svým mírně vyšším úročením, než obvykle nabízí bankovní domy. Úrok by měl být rozumně motivační, selsky řečeno mírně vyšší než úročení prémiových klientů u komerčních bank. Ale příjemné prostředí elektronického bankovnictví, včetně mobilní aplikace, okamžité platby, kontrolu zůstatků bez zpoždění či pohodlné provádění běžných platebních operací, však státní pokladna provozovaná systémem ABOK České národní banky na rozdíl od komerčních bank zatím v plném rozsahu nenabízí, avšak blíská se na lepší časy. Do roka a do dne se měl systém ABOK výrazně přiblížit elektronickému bankovnictví komerčních bank. To je důležitý posun. Jednání mezi ČNB a ministerstvem financí již probíhají. Pokud by bankovní služby státní pokladny nebyly dostatečně uživatelský přívětivé a přehledné, zůstala by z ekonomicky racionálního projektu Státní poklady poměrně komplikovaná zátěž pro mnoho českých, moravských a slezkých starostů a účetních. Jenže každodenní život s řízením obecních financí v Česku ukazuje, že čas zde běží příliš pomalu. Do debaty navíc vstupuje ještě jeden argument ve prospěch státní pokladny. Bezpečí uložených peněz. Ve zkrachovalberbank.cz měli v době odebrání licence začátek roku 2022 své finanční prostředky desítky obcí, měst, krajů a dalších veřejných institucí. Celkově šlo o nejméně 5 miliard korun. Určice, Jihlava, Bystřice nad Pernsteinem či kraj Vysočina by mohli vyprávět. Tato epizoda připomněla, že i při správě veřejných financí existuje bankovní riziko a že uložení prostředků u centrální banky představuje prakticky jedinou bezrizikovou variantu. >> Když jsem říkala, že pana Komárka si jako ekonoma velmi vážím, tak si z dovolím jednu drobnou úpravu nebo upřesnění. Víme, že Sberbanka, eh, ruská banka nadále funguje a v České republice neměla problémy proto, že by začala krachovat, ale proto, že v důsledku dění po začátku války na Ukrajině, po začátku rusko-ukrajinského konfliktu, jí v roce 22 Česká národní banka pod vedením tehdejšího guvernéra a někdejšího premiéra pana Rusnoka zkrátka odebrala licenci. Ale pojďme dále. Zatímco ještě v březnu a dokonce ještě v červnu se veřejně hovořilo o tom, že neexistuje aplikace pro bankovnictví, pro obce a Česká národní banka ji musí vyvinout, tak dnes podle té zprávy, kterou máme k dispozici, už existuje. A tohle zase musím naprosto bez žertů a zcela vážně ocenit, že Česká národní banka pod vedením současného guvernéra Aleše Michala opravdu usiluje o technologický rozvoj a dokázala pracovat takovým tempem, jakým běžně funguje běžný soukromý sektor a jakým většinou stát nedokáže fungovat. Takže zatímco v červnu ta oficiálně nebyla, tak dnes už ta aplikace je a prý je docela dost dobrá a docela dost kvalitní, což je samozřejmě dobrá zpráva. Pojďme se ale teď podívat, o č se vlastně jedná. Podle těch dat národní rozpočtové rady mají v komerčních bankách obce a kraje uloženo kolem 300 miliard Kč. To je zhruba 75% našeho plánovaného deficitu, takže je to obrovská částka, opravdu úctyhodná. A úrok v uvozovkách úrok, ve skutečnosti jde pouze o zhodnocení. 3,7 % ročně, který v tento moment ministerstvo financí paní Schillerové obci nabízí, je jenom o 5 % méně, než je takzvaná dvoutýdenní reposazba České národní banky. Peníze přitom mají být pro obce okamžitě dostupné. Obec bude smět z účtu normálně platit, přijímat platby, bude mít dokonce k těm účtům platební kartu, debetní kartu. Ale právě tady začíná ta zajímavější část příběhu. Peníze totiž nebudou ležet někde v České národní bance, která by seděla v trezoru a hlídala je a nebudou čekat, až pan starosta e třeba z Dešné přijde a zase si je vezme, ale stanou se součástí systému státní pokladny. To v praxi znamená, že ministerstvo financí bude moci s těmi penězmi, jak se říká, aktivně pracovat. S trochou nadsázky ta připomíná rodiče, který dává dítěti kapesné. obce dostávají peníze v rámci takzvaného rozpočtového určení daní do samé kraje. No a když zdraží benzín, tak jak je tomu právě teď a stane se před výplatou, že rodič by úplně nevycházel, tak si zkrátka z toho prasátka od svého dítka nějakou tu korunu vypůjčí a pak ji vrátí i s nějakou třeba dodatečnou mincí nebo bankovkou navíc. Ta mince nebo bankovka není úrok. rodič není banka, ministerstvo financí není banka, ale je to řekněme odměna za ten akt zapůjčení, řekněme v rámci rodiny. Vzpomněla jsem si na to, že na tohle téma velmi rádi v různých diskuzích diskutují maminky a tatínkové o tom, jestli je správně, když se takhle půjčuje od dětí nebo ne. Tak jenom pro zajímavost jako takovou paralelu tady pustím s dovolením kousíček jedné diskuze, kterou jsem nedávno četla na stejné téma. >> Přítel bere dětem peníze z kasičky. Zjistila jsem, že můj přítel, otec dětí, který si sám vydělává, bere dětem z kasičky peníze. Pomálu to vidím na rozchod. Dcera dostala od tety 200 Kč a chtěla si za to něco koupit, až pojedeme třeba do zoo. A teď zjistila, že nemá nic. Co byste dělali vy? Partner už to udělal víckrát. Přece nebudu učit děti, aby si peníze schovávaly do ponožky a tu ponožku někam zahrabali, aby to tatínek nenašel. Co byste dělali na mém místě? >> U státní pokladny je to samozřejmě mnohonásobně sofistikovanější a samozřejmě stát ani neskrývá, proč tento finanční produkt e vznikl. Pojďme se na to podívat. Ministerstvo financí přímo uvádí, že díky penězům, které obce dobrovolně uloží, bude moct si omezit potřebu dražšího financování na finančním trhu a sníží tak náklady na obsluhu státního dluhu. To je samo o sobě pro naší zemi nesmírně důležité, protože jestliže letos má být náklad na obsluhu dluhu 110 miliard Kč, tak příští rok už se tedy počítá téměř se 130 miliardami Kč a každý další rok to bude jenom horší a horší. Takže tohle je v každém případě rozumné rozhodnutí. Ředitel odboru řízení státního dluhu říká, že ta stabilní část nově uložených peněz sníží potřebu vydávat další státní dluhopisy. Takže pokud stát potřebuje třeba dodatečných 100 miliard, tak bez obecních peněz by si musel třeba 80 miliard pokrýt vydáním dluhopisů nebo pokladničních poukázek. Což dneska při tom, jak zdražují úrokové sazby, jak zdražují peníze, by klidně mohlo být e zhruba 5 %. Státy si půjčovaly vždycky v posledních letech velmi levně. Není to tak dlouho, co Česká republika si půjčovala dokonce za zápornou úrokovou sazbu, ale procházíme tím teď teď velkou světovou krizí, o které se veřejně až tak moc v mimoekonomická média nehovoří, kdy peníze extrémně zdražují a i my prodáváme naše staletní dluhopisy už za úrokovou sazbu vyšší, než je 5 %. Teď místo toho obce vloží do státní pokladny třeba dodatečných 50 miliard a ministerstvo financí velmi dobře ví, že všechny ty obce si nevyberou všechny peníze ve stejný den. V bankovnictví se tomu říká sedlina. Zkrátka vždycky tam v bankách u mezi občany a bankami se mluví o 80 85 %, které zůstanou v té bance vždycky, protože někdo tam něco donese, někdo si něco vybere, ale část ústatků je prostě stabilní. No a o tuto sedlinu může pak stát snížit množství peněz, které by jinak musel získat na finančním druhu. Pokud platíte za obcím za tyto uložené peníze 3,7 % a financování tím, že byste si museli půjčit od finančních trhů, to znamená přes banky, od nás občanů byste platili třeba 4,5 %, 5 %, tak je to beze sporu velmi velmi výhodné. i malý rozdíl dělá na těch pouhých 30 miliardách třeba čtvrt miliardy korun ročně. Rozhodně důležitá věc. Takže princip je rozumný, princip je vlastně i správný. Je zde možná jeden jediný problém, že je to ministerstvo, kdo určuje sazbu toho peněžního plnění a že hypoteticky právě ministerstvo by mohlo určit naprosto jakoukoli výši té sazby, včetně sazby relativně nízké. Teď ji drží kolem dvoutýdenního repa, což dává smysl. A tady přichází důležitý, v ekonomii říkáme decapling, řekněme rozkolejení nebo odpoutání od kolejí, kdy na jednu stranu celá ta akce, která se týká každého starosty v malé obci, který opravdu toho má nad hlavu a než řešit, jestli ty peníze dal do komerčky, čopky, rajfky, tak pro něho může být mnohem zajímavější hodit ty peníze do ČNB, p