SVOBODNÝ TRH s Hanou Lipovskou

Kolik něco stojí a jakou to má skutečně hodnotu, jsou dvě úplně odlišné otázky.

Máslo může stát 70 Kč, dokud zákazník neřekne: za tuhle cenu ho nekoupím.

A právě člověk, který čeká na slevu, může být tím, kdo nutí celý trh zlevňovat.

Akcie CSG vystřelily vzhůru. Dostali se do indexu MSC. Fondy je musely kupovat. Teď z indexu mizí a stejné fondy je budou muset prodávat. Ne proto, že změnili názor, protože to říká index.

A žena z České republiky. Dvoutisíckoruna. Její hlas jí vydělával v Americe desítky tisíc dolarů. Pak přišla válka. Stát jí zavřel cestu na nejlukrativnější trh a bohatá světová hvězda začala bojovat s nedostatkem hotovosti.

Cena, hodnota, peníze a moc. Dnes ve svobodném trhu.

>> Dobrý večer, vážení přátelé. Vítejte na svobodném trhu. Vítejte u Aby bylo jasno. O čem budeme hovořit, už jsme slyšeli. O cenách, o hodnotách, o moci.

No a dnešní hudební hádanku si dáme hned na začátek. A tentokrát se vůbec neptáme, o kterou skladbu se jedná, ani o to, kdo je jejím autorem. To pozná a musí poznát každý Čech. Tentokrát se ptáme vzhledem k našemu tématu dnešního dne. Kdo je interpretem jedné minuty skladby, kterou právě uslyšíme.

Pojďme tím hned začít.

In Himmel weit erstrahlt deine Leuchte, krá, re blinden nicht sein Strahl verreizen.

Tak co, která operní diva zpívala německy měsíček z Rusalky Antonína Dvořáka? Dnes o ní budeme hodně hovořit a já se těším na vaše tipy.

Ale pojďme k prvnímu tématu. Pamatujete si, jak v roce 2023 tehdejší poradce, dnes už expremiéra profesora Petra Fiali, radil Čechům, aby jezdili nakupovat do Polska? Pojďme si to připomenout.

>> Já to totiž vidím hlavně z pohledu lidí. Já chci, aby se lidem ušetřilo v rodinných rozpočtech a v tom Polsku je to skutečně teď výhodnější.

Ekonom Štěpán Křeček o rok dva později vysvětloval, že tento jeho výrok souvisel s jeho snahou pomoci si krotit inflaci.

No, jsme o další dva roky dále a bývalý sponzor politiků ODS, bývalý poradce pana expremiéra Fialy Štěpán Křeček vystupuje na scénu k dnešním cenám potravin.

Český statistický úřad přišel v uplynulých dnech na první pohled s výbornou zprávou. Ceny potravin přestaly růst rychlým tempem, poprvé po velmi dlouhé době.

No, ale kdo jste si dnes vzali ráno do novin Mladou frontu, tak jste se možná mohli podivit, když jste narazili na tento článek: Ceny potravin pod lupou. Pokud jste čtení pokračovali podrobněji, tak jste možná zjistili, že to není článek, ale že je to takzvaná komerční prezentace, nebo postaru řečeno, docela obyčejná reklama.

Reklama, která horuje pro ukončení slevových akcí v supermarketech a místo toho požaduje trvalé zlevnění cen.

Zadavatel z této komerční prezentace, rozumějí reklamy, není sice jasný. Nicméně když si ten článek pořádně prostudujeme, tak asi není příliš mnoho pochybností, že jim je oblíbený supermarket Lidl, který na českém trhu působí.

Zajímavé je, že tato reklama maskovaná za článek obsahovala i takzvaný názor odborníka. No a tím odborníkem nebyl nikdo jiný, než právě onen zmíněný ekonom Štěpán Křeček.

Pojďme si poslechnout, jak ho pravděpodobně Lidl v reklamě v Mladé frontě citoval.

Struktura tuzemského retailu vykazuje v evropském kontextu výraznou anomálii. V českých supermarketech se přibližně šest z 10 produktů prodává v akčních nabídkách. Češi si prostě daný produkt nekoupí, dokud nebude v akci.

To na první pohled vypadá silně ve prospěch zákazníka, který se cítí všemi mastmi mazaný, že neprohloupil a nakoupil jen výhodně. Tento vysoký tlak na slevy však deformuje cenotvorbu. Základní ceny jsou tak vyšší než v zahraničí.

Problémem neustálých slev je i skutečnost, že zákazníci přestávají vnímat, jaká je vlastně normální cena jednotlivých produktů a některé se už jinak než ve slevě ani nenakupují.

Pokud by se podařilo uspořit náklady za logistiku během akcí, šlo by zákazníkům v supermarketech nabídnout trvale nižší ceny a nemuseli by ani čekat na slevové akce, ale nakoupit by šlo vždy výhodně. Tento model byl výhodný i pro obchodní řetězce.

Příkladem této transformace je aktuální přístup společnosti Lidl, která u stále širšího portfolia běžných produktů přechází na garanci dlouhodobé cenové stability a jistoty. Z makroekonomického i spotřebitelského hlediska by bylo velmi žádoucí, aby tento krok inspiroval zbytek trhu a stal se u nás novým standardem. Pomohlo by to stabilizovat poptávku, zefektivnit dodavatelské řetězce a přiblížit český retail vyspělejším evropským trhům.

>> Zaprvé, já jsem se pana Křečka ptala, respektive napsala jsem mu zprávu do Messengeru, jestli Lidl použil tento jeho text a jeho fotografií s jeho vědomím a svolením nebo ne. Doposud jsem nedostala odpověď, takže pokud se to dozvím dopříště, budu vás informovat.

Ale řekněme, že to vůbec nic nemění na ekonomickém jádru celého tvrzení. Text Lidlu a text Štěpána Křečka má do jisté míry pravdivé ekonomické jádro, ale na několika místech tam přece jenom něco nesedí.

A já se chci v dnešní první části Svobodného trhu podívat na roli slev v našich supermarketech a na roli slev v českém národním hospodářství. Myslím, že právě tato reklama, nereklama, skrytá na stránkách Mladé fronty, může být takový dobrý odrazový můstek.

Je pravda, že když se podíváme na data, která máme o českém trhu, tak opravdu u nás ve srovnění s okolními zeměmi máme opravdu velmi vysoké množství takzvaných promočních akcí, neboli těch slev, ve kterých se u nás nakupuje.

V roce 2025 bylo v akcích prodáno skoro 60 %, 58 % z hlediska tržeb za potraviny a drogerii. U značkového zboží dokonce 64 %. Ale oproti tomu v Polsku je to jenom 33 %, v Belgii dokonce necelá pětina. Takže ze všech zemí, které sleduje ta společnost Nielsen IQ, jsme první, první ze 16.

Ale pojďme to rozebrat teď trošku pořádně, trošku ekonomicky.

Ekonomie maloobchodů rozlišuje, zjednodušeně řečeno, dva cenové režimy, dva cenové systémy. Můžeme být buď v systému, ve kterém skokově vám supermarket dává vždycky normální cenu a pravidelnou hlubokou slevu. To všichni znáte.

Třeba si říci: pokud kupujete třeba kávu nebo kávové kapsle, tak víte, že sada těch kávových kapsí, nebo balíček kávy, je ceteris paribus za jinak stejných okolností velmi, velmi drahý, ale když člověk řekne: dneska mám štěstí, bylo to v akci, tak ta cena může být i docela dost hluboko pod 100 Kč. A pak si většinou všichni kupujeme větší objem, větší množství. Následně další týden ta cena vyskočí opět do velké výšky. Takže máme tento takzvaný high-low model, kdy ceny skáčou nahoru dolů z nepravděpodobně vysoké ceny, za kterou přece nikdo normálně, v uvozovkách, nekupuje, a naopak velmi nízké ceny.

No a ten druhý systém, to je systém každodenních nižších cen, který umožňuje menší cenové výkyvy, díky tomu nižší standardní cenu a tím pádem i méně velkých akcí.

V České republice podle všech dat, která máme k dispozici a teď se o tom zase hodně mluví, tak jsme zaměřeni právě na ten první model.

Máme spoustu velkých slevových akcí, což podle kritiků vede k tomu, že ta slevová cena se stává pro nás referenční, základní cenou, běžnou cenou.

Dám jednoduchý příklad.

Možná máte stejně jako já rádi sýr hermelín a tak možná jste si všimli, že běžná cena starého dobrého hermelínu v obchodě je nad 50 Kč.

No, kdo z nás by koupil krabičku hermelínu nad 50 Kč?

Asi máme všichni v hlavě nějakou referenční cenu, nad kterou nenakupujeme.

A možná jste si tím pádem všimli, že ten úplně obyčejný hermelín je jednou za měsíc, jednou za pár týdnů v různých supermarketech třeba za 29 Kč.

Je to slevová cena, je to akce, ale my v našem spotřebitelském chování si z toho děláme cenu referenční a kupujeme už jenom za ní.

Tento jev v naší zemi existuje, je dobře popsaný, dobře podložený.

Samozřejmě pro velké supermarkety a zejména pro jejich dodavatele, pro potravinářské zpracovatelské podniky to vlastně není nic moc příjemného.

Jinými slovy, ten model, který máme u nás, opravdu vede k tomu, že ta běžná cena, za kterou by se v uvozovkách mělo kupovat v průměru, ta která se referuje Českému statistickému úřadu, je vyšší než to, za co skutečně kupujeme.

No, ale potom ten článek, který jsme slyšeli a to tvrzení ekonoma, které jsme slyšeli, de facto nám podsouvá myšlenku, že kdyby nebylo těch strašných slevových akcí, tak průměrné ceny v naší ekonomice by byly nižší.

Na první pohled to možná zní inteligentně, ale jak ukazuje ekonometrický výzkum, tak to tak až úplně není.

Tady máme článek, klasická experimentální studie. Nemá smysl říct, kde byl publikovaný, ale ten článek má ten časopis Impact Factor skoro 18,9, takže je ve velmi kvalitním žurnálu.

Tento výzkum tedy ukazoval, že pokud supermarkety snížily běžné ceny, za které většinou kupujeme, o 10 %, tak zisk klesl skoro o pětinu a tržby vzrostly asi jenom o 3 %.

Jinými slovy, nemůžeme tvrdit, že by to byl systém, který by byl automaticky opravdu výhodný.

No a tady se tím pádem dostáváme k té základní otázce.

Pokud má Lidl pravdu, pokud má Lidlem citovaný ekonom Křeček pravdu, opravdu by vypnutí slev a místo toho snížení cen, tak abychom měli sice nikoli ceny akční, ale dlouhodobě nízké, pomohlo i zákazníkům i supermarketům, jak nám ten článek ta reklama podsouvá.

Jo, to se právě už úplně ukázat nedá.

Ty slevové akce, tak jak je dneska známe, i když můžeme o nich mluvit skladným i západným znaménkem, nejsou ničím jiným než tím, co známe z ekonomických kurzů jako cenová diskriminace.

Člověk, který je ekonomicky pevný v kramflecích, člověk, který se nemusí úplně rozhodovat, jestli ten sýr koupí za 51 Kč, nebo za 29 Kč, má poměrně nízkou citlivost na cenu a koupí to zboží, jak tak. Prostě buď chce koupit hermelín, nebo ho koupit nechce.

Ale ta cena, jestli 29 nebo 51 Kč, je řekněme sekundární.

Naopak člověk, který má velkou cenovou citlivost, třeba proto, že má nízký příjem, většinou to bude člověk s zafixovaným příjmem, jako třeba důchodce nebo člověk, který pracuje ve špatně placených pozicích.

V České republice velký kus populace je na cenu citlivý.

No a proto ta slevová akce, třeba typicky kartičky, slevové kupóny a nebo právě ty slevy jako takové, nám rozdělí spotřebitele mezi ty, kdo jsou ochotni platit více, a ty, kdo jsou ochotni platit jenom méně a zabrání tomu, aby člověk, který je ochoten platit více, kupoval zbytečně levně a naopak zabrání tomu, aby člověk, který má hluboko do kapsy, z toho trhu úplně odešel a řekl: „Já už si v životě nemůžu hermelín dovolit, protože na to prostě nemám."

Jinými slovy, ta takzvaná cenová diskriminace, která ani podle našich zákonů není diskriminací, která by měla být nějakým způsobem stíhaná a pronásledovaná, umožňuje vytáhnout každému z kapsy přesně to, co je ochoten dát.

Je schopná reflektovat takzvanou ochotu platit.

A přesně to se děje u těchto slevových akcí, pro něž teď německý supermarket Lidl vyrazil do boje.

Takže jestli v tom článku byla věta připisovaná panu Křečkovi, že cituji, zákazník se cítí všemi mastmi mazaný, ale ve skutečnosti na tom prodělával, no, tak je to taková věta paternalistická.

Ten ekonom nebo ten supermarket se tady nacpe do role toho dobrého otce, který to myslí dobře s tím dítětem, s tím zákazníkem.

Ale ve skutečnosti chování daného zákazníka, který vyhledává slevy, je bytostně racionální.

Pokud má dostatek času a pokud má kde skladovat to zlevněné zboží, tak si může dovolit sledovat ceny, chodit po různých řetězcích, dělat zásoby nebo dokonce takzvaně nakupovat substituty.

Jinými slovy, kupovat ty kávové kapse, které jsou právě levnější, a ne svou ustálenou značku.

Zároveň bychom měli mít na paměti, že ani ty supermarkety, jako je třeba Albert nebo Tesco, které na rozdíl od Lidlu dále pokračují ve slevových akcích, nejsou hloupé.

Oni ty slevy dost často nedělají kvůli tomu, aby přilákali zákazníky z hlediska nižší ceny, ale prostě proto, že jim slevy slouží jako marketingový nástroj.

Když už máte jednou zákazníka v baráku kvůli slevněné kole nebo slevněnému hermelínu, tak pravděpodobně nakoupí ještě něco jiného.

Zároveň mnozí si cíleně chtějí vypěstovat pozici toho, že jsou levní, že je to levný řetězec a touto pozicí lákat nové a nové zákazníky.

Já jsem si všimla ve vašich komentářích, že říkáte, Lidl už dneska zdaleka není levný, Kaufland už zdaleka není levný.

Není to tak dávno, co právě Lidl, tuším měl tu svou hlášku, to své moto. Lidl je levný, kdy se jmenuje z německého „Bilich", tedy levný a podobný, ale ano, máte pravdu, že nikde v těchto místech už samo o sobě levno není.

Proč se tím zabýváme?

Shodou okolností tento týden vyšla docela zajímavá práce ve švédské centrální bance. Švédská národní centrální banka Sverige Riksbank je, jak už jsme mnohokrát říkali, nejstarší centrální banka na světě.

Má kořeny v 17. století a není úplně bez zajímavosti, že do dneška uděluje Nobelovu cenu za ekonomii, takzvanou Nobelovu cenu za ekonomii, jí se tak jenom říká.

No a v této centrální bance vyšel tento týden docela zajímavý článek, který se ptá, jaký je vztah mezi stárnutím populace a hospodářskou soutěží v naší ekonomice.

A docela provokativní závěr toho článku zněl, že jak populace stárne, tak to dokonce může vést k poklesu cen potravin.

Dokonce tam autoři říkají, jakmile velké populační ročníky přejdou z produktivního věku do důchodu, tak začnou tlačit ceny dolů, protože mají více času hledat, porovnávat a přecházet za levnější nabídkou.

Ten článek totiž tvrdí, že jsou dva efekty našeho věku, které jdou proti sobě.

Představte si a mnozí z vás to máte dneska za sebou, že jdete z práce, mě to teprv čeká, a potřebujete rychle udělat nákup.

No tak v 7:00 večer nebo nedejbože v 9:30 večer už možná nemáte dost energie probírat se ať už více supermarkety, nebo více nabídkami v tom daném obchodě a proběhnete nejkratší cestou tou svou uličkou, poberete honem zboží tak jak víte, že ho potřebujete, a utíkáte k pokladně.

Naopak u lidí středního a vyššího věku existuje relativně vyšší lojalita ke značce a zároveň tito naši zejména seniorní zákazníci mají takzvaně nízkou elasticitu substituce.

Na druhou stranu pracující ekonomicky aktivní člověk, kterému se v danou chvíli ekonomicky daří, tak nemá tolik času věnovat se porovnávání cen. O tom už jsme mluvili.

Zatímco když už máte více času, třeba právě v penzi, tak jste ochotnější hledat nějakou výhodnou nabídku.

Takže podle švédské centrální banky člověk ve středním věku pomáhá inflaci, pomáhá růstu cen, zatímco člověk, který už je v penzi, naopak pomáhá a nutí supermarkety, aby zlevňovali.

Autoři to vedou ad absurdum do velmi překvapivé polohy, kdy říkají: pokud zvýšíte odchod věku do důchodu, tak jediné, čeho tím dosáhnete, je, že nám rapidním způsobem vzroste míra inflace.

Dokonce tam ukazují i konkrétní modelová čísla, kterým můžeme, nemusíme věřit, ale v praxi říkají: vyšší důchodový věk, když zvýšíme věk odchodu do důchodu třeba na 70 let, tak sice zvýšíme nabídku práce, ale zároveň tím oslabíme cenovou konkurenci, protože ubyde lidí, kteří mají čas hledat nejnižší ceny.

Takže paradoxně v tom boji o demografickou nebo ekonomicko-demografickou výměnu v Evropě, kde je neustále tlak mnoha ekonomů na zvýšení věku odchodů do důchodu, přicházejí konzervativní centrální bankéři z nejstarší centrální banky světa a říkají: jestli tu ekonomiku chcete udržet v rámci solidní inflace, což je vaším cílem, milé centrální banky, netlačte na pozdní odchody do důchodu.

Je to velmi provokativní závěr z velmi nového článku. Myslím si, že stojí za to.

No a teď ještě nás skok zpátky k těm našim supermarketům a ke článku, který si osobil, ať už právem nebo neprávem, jméno, tvář a údajně text ekonoma Štěpána Křečka.

Říkám, pan Křeček byl velmi úspěšný s minulou vládou. Jenom za uplynulé dva dny ekonom Štěpán Křeček vystupoval na TV Nova, online CNN, Prima News, ČT24. Je to zkrátka jeden z těch takzvaných televizních ekonomů.

Pokud Lidl použil jeho text a jeho tvář bez jeho vědomí, tak je to samozřejmě problém, protože pan Křeček jako ten takzvaný televizní ekonom má velkou míru známosti a beze sporu i v cílové skupině Lidlu velkou míru důvěry.

No a pokud použil Lidl v Mladé frontě dnes tvář a údajná slova pana Křečka s jeho vědomím, tak je to pak problém našich médií.

Protože tak jako měla naše média dříve, dokud byl podpředseda vlády, psát za jeho jméno, ne firmu, na které působí, ale to, že je politikem nebo že byl politikem ODS, tak by nyní měli psát, že je zkrátka propagátorem, asi bychom měli říci, nebo nějakým smluvním partnerem řetězce Lidl.

Na tom samo o sobě nemusí být nic špatného. Koneckonců Lidl, pokud se nepletu, si takhle historicky najímal pana Vašuta, myslím, že pana Polajicha. Nejsem si jistá. Já se přiznám, že se v těch celebritách úplně nevyznám.

Ale ano, velké supermarkety si najímají různé tváře, aby jim dělaly reklamu. Někdy intelektuální, řekněme intelektuální, jako je v Mladé frontě dnes, někdy reklamu klasickou, jako mohl být třeba ten pan Vašud.

Ale potom už musíme být schopni vždycky vědět, jestli daný ekonom hovoří v našich médiích a má přitom na hlavě klobouk ekonoma, nebo klobouk politického poradce, nebo klobouk někoho, kdo je placen konkrétním německým supermarketem.

Pokud to média nedělají, měli bychom si na to dávat pozor alespoň my.

Tolik tedy k cenám a řekněme s troškou nadsázky k významu důchodů na stlačování cen v naší ekonomice. A teď přejděme na druhé téma, které je do jisté míry takové technické, nepříjemné, možná by někdo řekl i neetické, ale hlavně o kterém se u nás skoro vůbec zatím nemluví a přitom by se o něm mluvit mělo.

Všichni víme, že česká zbrojařská skupina CSG, která dnes patří mladému muži Michalu Strnadovi, kterou mu předal jeho otec pan Strnad starší, na začátku roku velmi, velmi úspěšně vstoupila na holandskou burzu.

Z třiatřicetiletého Michala Strnada se okamžitě stal nejbohatší Čech. Přeskočil nejenom předsedu vlády Babiše, nejenom Daniela Křetinského, ale dokonce i vdovu po panu Kalnerovi, paní Renatu Kalnerovou.

Všichni víme, jak pan Strnad s tímto svým úspěchem naložil. Víme, že se v uplynulých měsících a několika málo letech stal vlastníkem třeba fotbalového klubu Viktorie Plzeň, ale zkrátka vstup na burzu byl velkým, velkým úspěchem.

Nemluvme teď o tom, jestli je to etické nebo ne. To nechme na úplně jinou pohádku.

Zároveň teď přichází poměrně velká rána, o které se opravdu u nás nemluví, ale kterou společnost CSG začala dnes velmi horečnatě takzvaně mitigovat, respektive předcházet. Zranitelnost strategie. Tady vidíme článek z LinkedInu společnosti Forbes Česko, který vyšel před několika málo desítkami minut a kde jeden z významných představitelů, provozní ředitel společnosti CSG, hovoří právě o tom, proč padají akcie CSG a samozřejmě se snaží vysvětlit, že to není žádný zásadní problém.

Co se tedy vlastně v posledních dnech s akciemi této úspěšné zbrojovky stalo?

Na první pohled, když vám ukážu tento výpis velké americké společnosti Morgan Stanley, Morgan Stanley Capital International, tak se vám ta zpráva asi bude zdát velmi nudná.

Po mnoha a mnoha stránkách textu totiž tímto starým písmem objevíte, že MSCI delata CSG. Jinými slovy, že ruší, nebo možná bychom my řekli obchodním jazykem, delistuje nebo vylistovává CSG.

V českých kruzích se o tom příliš nemluví, takže možná si nepředstavíme úplně dobře, co to znamená.

Krátké vysvětlení k tomu dal hlavní ekonomický analytik banky J&T Pavel Riska. Pavel Riska je velmi dobrý ekonom, velmi dobrý ekonomický analytik. Já sama si ho docela dost vážím.

Takže pojďme si poslechnout, jak popsal tuto zajímavou situaci, o které se u nás nemluví právě on.

>> CSG vyřazení z indexů MSCI do konce srpna. V rámci pravidelné čtvrtletní změny vah indexů MSCI, které nabude účinnosti po závěru obchodování v pondělí 31. srpna, budou akcie CSG vyřazeny z indexů MSCI Global Standard, tedy i z lokálních podindexů MSCI Netherlands a MSCI Europe.

Důvodem je výrazný propad tržní kapitalizace a s tím spojený propad objemu volně obchodovaných akcií. Free float a vyřazení ze zmíněných indexů s sebou zpravidla nese prodejní tlak a objem zintenzivněný v den vyřazení ze strany institucionálních investorů, kteří dané indexy kopírují.

Nelze vyloučit, že tato informace může limitovat zájem investorů do data změny vah. Na druhou stranu jde o oznámenou operaci, která přiláka obě strany obchodu a na trhu mohou působit další faktory, které ovlivňují sektor jako celek.

>> Opět na první pohled strašně technická, nudná zpráva. Pokud vám šla v uplynulých dnech před očima, vsadím se, že drtivá většina z vás ji nerozklikla a já se tomu vůbec nedivím.

Jenomže tenhle příběh jakéhosi amerického indexu či holandského indexu a jedné české zbrojovky ukazuje mnohem víc o tom, jak vlastně fungují finanční trhy.

A i když mnozí z vás třeba vůbec neinvestujete do akcí, i když třeba máte v uvozovkách jenom nějaké podílové listy, nebo možná mnozí z vás třeba různé penzijní připojištění, důchody a podobně, tak v tu chvíli už se vás ten příběh týká a týká se i nás všech jako občanů, kteří ze svých daní máme platit zbrojení.

Týká se nás všech jako občanů, kteří nenávidíme válku, nechceme válku a je nám válka odporná.

Zkrátka, tyhle nudné řádky mají mnohonásobně větší význam, než bychom si uměli možná představit.

Proto se na ně chci podívat trošku více do detailů bez nějakých technických a technicistních struktur.

Nejprve, co je ta podivná společnost MSCI?

Když se řekne MSCI, tak často si odborníci představí nějaký jeden světový akciový index.

MSCI je ve skutečnosti společnost, která vznikla v 60. letech a ta vydává indexy, což si můžeme představit, že je něco jako mapa investičního trhu.

Když jedete do cizího města, koupíte si mapu nebo se minimálně podíváte na Google Maps a máte v mobilu mapu toho města, abyste se zorientovali.

Když chcete investovat do podílových listů nebo do akcí, tak přitom je obrovské množství titulů, které jsou na trhu, protože ekonomiky ve světě jsou velmi pestré a plastické, tak jako ulice velkých měst jsou pestré a plastické, potřebujete nějaký kompas nebo nějakou mapu, jak se v tom zorientovat.

A takovým kompasem a mapou jsou právě ony indexy, které rozhodují, jestli nějaká společnost je už taková, řekněme, zralá, stabilní, že by mohla tvořit jakýsi ekonomický základ a že by se do ní mohlo vyplatit investovat těm, kdo investují takzvaně pasivně.

My jsme se v minulosti hodně věnovali takovému spekulantskému investování, kdy záleží na každé tisícině vteřiny, kdy potřebujete mít co nejbližší v uvozovkách drát, co nejlepší spojení na burzu.

Mluvili jsme o tom, kolik jsou investoři ochotni zaplatit za to, aby měli jako první zprávy ze sociálních sítí Donalda Trumpa, protože opravdu každý okamžik, doslova mžik oka hraje roli.

No a pak zde máme investice jako třeba ty penzijní fondy, zejména třeba ve Spojených státech, které rozhodně nejsou ani aktivní, ani aktivistické, které se drží toho starého pravidla, že investování má být asi tak vzrušující, jako sledovat růst trávy nebo zasychání barvy na plotě.

No a tyto fondy a mnozí pasivní investoři proto takzvaně kopírují některé světové indexy, některé podkladové indexy.

No a právě ta společnost MSCI vydává řadu takových map, která jsou jakýmisi doporučeními pro pasivní investory.

A když jste právě třeba určitý fond, tak to není doporučení.

To je dokonce pro vás vzhledem k vašim vnitřním pravidlům přímo příkaz.

Takže jak to vypadalo? Co se dělo v lednu?

Když v lednu vstoupila společnost CSG na burzu v Nizozemsku, obrovská sláva.

Cena při takzvaném IPO, při uvedení na burzu, byla 25 € za akcii a CSG měla nabídnout miliardu akcí.

Jedno z největších uvedení na burzu v Evropě v posledních letech.

Absolutní rekordní burzovní nabídka v obranném průmyslu.

Mluvilo se o tom mnoho dní předtím, mnoho dní potom.

Jenomže o něco málo později se tento domeček z karet postupně začal nikoli hroutit, ale řekněme zachvívat.

Ukázalo se totiž, že z každých 100 €, které byly vloženy do maximálního objemu té miliardy akcií, koupila 20 € CSG a 80 € prodávajícímu akcionáři.

Na veřejném trhu se obchodovalo zhruba 15 % firmy a přesto byla obrovská poptávka.

Přesto ty akcie lítaly nahoru a zdálo se, že opravdu, jak říkají Angličané, jenom nebe je tím limitem, jenom nebe je tou bariérou.

Když se podíváme, tak v prvních hodinách a dnech opravdu cena akcií vylítla z 25 € na necelých 33 €.

O několik dní později dokonce 35,5 €.

No a v tu chvíli už je pan Strnat nejbohatším mužem a nejbohatším občanem České republiky.

A v zápětí, o tři dny později, právě ta společnost MSCI zařazuje CSG mezi ty velké důležité organizace, které jsou právě v tom indexu od 6. února.

To bylo i tehdy bráno jako mimořádně rychlé a byl to obrovský úspěch.

Bylo to něco, co ještě více tlačilo akcie téhle zbrojovky nahoru, protože všechny fondy, které kopírují index, musely de facto povinně začít CSG nakupovat.

Nešlo proto, aby portfolio manažer ráno přišel do práce a řekl si: "Safra, mně se ta česká zbrojovka fakticky líbí a ta cena je dobrá." Řekl si: "My musíme mít v portfoliu, protože je v indexu."

No dobře.

Tohle pomohlo akcím CSG, aby se posouvaly nahoru, nahoru, nahoru.

Ale co se pak stalo?

Pak se stalo několik velmi nepříjemných věcí.

Zaprvé, někdo se podíval velmi pozorně na výroční zprávu nebo jednu z těch mnoha povinných zpráv, které akciová společnost jako CSG musí zveřejňovat, a ukázalo se, že některé choulostivé informace v ní sice byly naprosto korektně uvedeny právě tam, kde být mají, ale jako na potvoru se stalo, že byly na bílé stránce uvedeny bílým písmem.

No to už chce určitou fantazii.

Lepší už je asi jenom mikrotečka, ale nešťastně.

Mohlo se stát, byť tomu nikdo nevěří, že ty choulostivé nepříjemné informace prostě opravdu někdo omylem chtěl je zvýraznit červenou barvou a ujela mu ruka a udělal je bílé.

Mohlo se to stát.

No, akciové trhy nevěřily, že to byla náhoda, a akcie klesly.

A potom se jistá investiční společnost, spekulační společnost, o které jsme se zde už také bavili, rozhodla, že se těm akcím podívá na zoubek trošku více a odhalila sérii ne úplně pěkných zpráv o společnosti CSG, což vedlo k dalšímu poklesu.

Pak tahle společnost ukázala svou výsledovku, nové ekonomické výsledky, a zdálo se, že až na pár nepěkných signálů se jí přece jenom daří.

A do toho během léta se ukázalo, že dlouhá válka nemá jenom ekonomický přínos pro zbrojovky, ale že jak jsou méně a méně potřeba tanky a více a více potřeba drony, tak klasické zbrojovky, třeba jako Raytheon, nebo jako CSG, začínají mít ekonomické problémy.

A v tu chvíli přichází právě tento index a říká v polovině srpna, k 31. srpnu, delistujeme, vyhazujeme akcie CSG z našeho indexu.

Všechny ty společnosti, které si takřka povinně z titulu logiky toho indexu musely akcie od 6. února nakoupit, je teď musí prodat.

Co to udělalo s cenou?

A nemůže to udělat nic jiného, než klesne.

Byť samozřejmě tak velká společnost jako CSG si to umí ochránit spoluprací s různými jinými institucemi, bankami a tak dále.

Určitě to neklesne tak mohutně, jak by mohlo.

A teď se dostáváme k té hlavní otázce.

Co vlastně určuje cenu akcie?

Je to hodnota té společnosti, nebo jsou to ty takzvané živočišné pudy, animal spirits, jak o nich skoro před 100 lety mluvil John Maynard Keynes?

A co se vlastně stane s akciemi CSG od 1. září?

Vidíte, že ta původně velmi nudná technická zpráva, máme ji zde, je vlastně ve skutečnosti docela velké ekonomické dobrodružství, které nám ukazuje mnohem více o fungování ekonomiky a psychologie jako celku, než čistě jenom o tom, jak se daří nebo nedaří jedné české zbrojovce.

Já si nakonec této části dovolím připomenout dobrou radu velkého, dnes už penzionovaného investora Warrena Buffeta, který vždy zdůrazňoval, že nikdy nedává své peníze do toho, čemu nerozumí, kde nechápe, kde ta firma takzvaně generuje zisk, co dělá, že je za ní někdo ochoten platit.

To si myslím, že je dobré doporučení a dobrá rada pro nás všechny, i když třeba neinvestujeme ne miliony nebo miliardy, ale třeba jenom 100 Kč.