Svoboda: Petr Pavel šel vždy s proudem. Neměl by si hrát na morální autoritu.

Vítám vás všechny u Hlasu svobody a děkuji všem, kteří nás podporujete na www.vocz. Mé jméno je Dorta Dobiášová a vítám tu také bývalého ministra zahraničí, vicepremiéra a diplomata pana Cyrila Svobodu. Já vás zdravím. Dobrý večer. >> Dobrý večer. >> Dnes spolu probereme aktuální situaci v Polsku, kde se rozhořela ústavní krize kvůli sporu o vedení Ústavního soudu. Také u nás je politická situace docela napjatá, ať už kvůli vztahům mezi prezidentem a vládou nebo plánovanému zrušení koncesionářských poplatků, proti kterému protestují studenti i kulturní instituce. Jak už jsem tedy zmínila, v Polsku vypukla ústavní krize kvůli sporu o vedení Ústavního soudu. Soudkyně Anna Corvin Pjotrovská pozastavila výkon funkcí a jeho předsedovi a jeho zástupci a sama převzala vedení. Oba tyto kroky jsou ale právně sporné. Situace vyústila ve střed uvnitř budovy soudu zásahem policie a návratem prezidenta Karola Navrockého ze zahraniční cesty. Ten označil události za násilné převzetí státní instituce. Vláda Donalda Tuska naopak tvrdí, že Ústavní soud je ale ovlivněný lidmi spojenými s bývalou vládní stranou právo a spravedlnost. Opírá se také o rozsudek soudního dvora Evropské unie z prosince 2025, který upozornil na problémy s nezávislostí polského Ústavního soudu kvůli nesprávnému jmenování tří soudců. Čož jsme aktuálně svědky v Polsku? Dá se to nazvat jako půjč? >> Je to hluboká politická krize. >> Mhm. eh zdůrazňuju politická, protože politický spor o obsazení soudcovských míst je v Polsku, jak také jsme si teď řekli v úvodu, je dlouhodobím. >> Mhm. >> A eh vede to k úvaze, kdo má větší vliv, která eh ze stran má větší vliv na jmenování soudců. Eh dneska je ta situace komplikovaná proto, že se navzájem potřebují. Potřebuje se eh vláda a prezident polské republiky. Dokonce prezident otočil letadlo nad Afrikou, vrátil se, myslím, že letěl do Senegalu a vrátil se zpátky do Polska, aby >> zasáhl dokonce přijet do budovy soudu. E demonstruje se před budovou soudu. Je to eh konflikt rize politický. Neřekl bych, že to je krize nebo rozpad ústavy jako takové nebo demokracie v Polsku, takže e blíží se volby a nová politická reprezentace, ať je tam či ona, asi povede ke zklidnění situace na eh na v justici jako takové, ale v Polsku je to tradice už dlouhodobá. >> Je nebo bylo v Polsku potřeba obnovovat právní stát, jak tvrdí premiér Tusk. Víte, to je tak, že to se vždycky ta druhá strana, která tvrdí o té o svých oponentech, že ovlivňuje chod soudní moci a že ovlivňuje justici. To v Polsku se děje. Eh, polská justice má být schopna tomu všemu čelit a hlavně nebýt nástrojem žádné z těch politických uskupení. Takže myslím si, že teď nepřijde žádné řešení, protože ten rozpor mezi vládou a prezidentem Navrodským, mezi vládou a opozicí je tak hluboký, že se to podle mě do voleb ne nedá dohromady. Musím počkat, až až projdou v Polsku volby, protože to už se stalo v minulosti jednou, že soudci byli e byli odvoláni dříve, než skončil jejich mandát. Ti zase řekli, že jejich mandát neskončil. Byli jmenováni noví soudci. To bylo za předchozí vlády. Teď se to otáčí z druhé strany. Zkrátka to, jak v Polsku ten politický konflikt se vždycky ve vztahu e k Ústavnímu soudu a Nejvyššímu soudu se vždycky promítá. Takže na to není jednoduché řešení. >> A řekl byste, že má Polsko vzhledem k situaci funkční Ústavní soud? No, to je otázka, jestli má nebo nemá, protože se potvrzuje znovu a znovu, že ústavní soudy jsou polopolitické orgány. I u nás je to stejné. Ústavní soudy jsou polopolitické orgány, protože tím, že do jmenování vstupují vrcholní představitelé státní moci, prezident, parlament, vláda obecně, teď ne nemyslím jenom v Polsku, tak samozřejmě je tam politický vliv. Tak já vám můžu říct příklad, abychom věděli, že to i u nás je stejné. kandidoval do pozice Ústavního soudu profesor Aleš Gerloch, což byl děkan právnické fakulty, prorektor Karlovy univerzity, leta letoucí, šéf katedry ústavního práva, autor řady učebnic z ústavního práva, takže v republice není nikdo, kdo by mohl říct, že neumí ústavní právo. A když kandidoval do Senátu, dostal 18 hlasů teda to, do to, pardon, když kandidoval do, promiňte, do Ústavního soudu dostal v senátu jenom 18 hlasů. To znamená, že to rozhodnutí je politické. Takže jako to je v Polsku, tak je to do jisté míry i u nás. Musíme s tím žít. To se zkrátka nedá kvůli tomu přepsat celá ústava. >> A kdo má dnes skutečnou kontrolu nad polským ústavním soudem? Myslím, že nikdo, že této situaci teď nikdo, teď nikdo. Obě dvě strany chtějí využít Ústavní soud pro to, aby upevnili svojí pozici. Takže eh můžeme to my tady z Čech pouze pozorovat. Do toho nemůžeme a samozřejmě ani nesmíme do toho nějak vstupovat, ale je to dlouhodobý eh problém, který eh v Polsku je. A eh a zřejmě se ukázalo, že se to nevyřešilo ani tím, že se vyměňa vláda. Takže uvidíme, jak dopadnou volby a doufejme, že po volbách se situace zklidní. Do té doby se nestane nic. >> A pokud každá strana uznává jiného soudce, kdo má nakonec rozhodovat o ústavnosti zákonů? tak má rozhod ten soudc, že víte ten soud soud je paralyzován, protože když rozhodne, tak ten, kdo nebude spokojen s rozhodnutím, řekneesouhlasím s rozhodnutím Ústavního soudu, protože rozhodoval soudce, který neměl mandát, který nikdy soudcem neměl být, nebo už mandát skončil a a naopak. Takže je to velmi nešťastné, ale já myslím, že za to si můžou velmi často eh politické strany a eh samozřejmě i eh poslanci u nás nebo nebo v Polsku i vláda, že se fakticky skutečně jmenujou eh do eh pozice ústavních soudců ti, kteří jsou politicky blízko vládě, která vládne. Eh jo, já řeknu příklad. >> Mhm. Když jsem byl v první komisi, eh, která když jsme napsali ústavu, napsali jsme zákon o Ústavním soudu, tak jsme navrhovali, bylo nás, myslím, že pět lidí, jsme navrhli prezidentu Havlovi, tehedy obsazení toho prvního, úplně prvního ústavního soudu České republiky. A rovnou tehdy mi říkal i prezident Václav Havel, abychom to také navrhli za jednoho ústavního soudce, Josefa nějakého komunistu a přišli jsme závěru Josefa Mečla, což byl kdysi děkan právnické fakulty a já mu volal a říkal jsem: "Prosím tě, jsi navržen tady i prezident Havel říkal, že by měl být někdo za tu skutečnou levici v Ústavním soudu a on to odmítl. Potom to litoval, to už je jedno." Odmítl. Takže eh já jsem to tedy cenil na prezidentu Havlovi, že říkal, u toho ústavního soudu musí být taky někdo, kdo reprezentuje skutečně názor, který není náš, který má úplně jiný názor, než máme my, abychom ukázali veřejnosti, že jsme schopni jisté velkorysosti, že tam také někdo je z úplně opačného tábora. A toho myslím, že v Polsku nejsou e ty dvě formace, e, to znamená Tuskova eh koalice, která vládne a eh pol a právo a spravedlnost tedy v opozici ani jedna z těch dvou formací nejsou schopni této velkorysosti, že by nabídli tu pozici někomu, kde z té druhé strany. >> Mhm. E proč Evropská unie dříve důrazně kritizovala stranu Pravo a spravedlnost, zatímco nyní reaguje mnohem zdrženlivěji? >> No, protože Donald Tus, nynížší premiér, byl celé jenom volební předsedou Evropské rady, takže on byl vlastně jedna z hlavních tváří a jeden z nejvýznamnějších představitelů eh Evropské unie. Takže jestli někdo je spojen nejenom s Evropskou unií, ale se strukturami Evropské unie personálně s těmi, kteří jsou v Evropské unii, včetně soudců Evropského soudního dvora. No, tak je to Donald Tus. Takže, takže Donalda Tuska Evrop a Evropská unie bude vždycky buď nekritizovat, chválit a když kritizovat, tak velmi měkce, kdežto budika vůči jeho oponentům, tak ta kritika bude vždycky zžíravá, tvrdá, rezolutní, protože Donald Tusk je jeden z klíčových eh lidí v evropských strukturách. Všichni ho tam znají a a leta letoucí, jak říkám, byl předsedou Evropské rady. Dokonce je to paradox, protože předsedou Evropské rady se stane ten, který je volen kvalifikovanou většinou v Evropské radě. To je předseda Evropské rady. A je to zajímavé, že Tusk se stal předsedou Evropské rady, přesto, že jeho vlastní země Polsko kategoricky bylo proti a hlasovalo proti. Takže on se stal předcou Evropské rady proti vůli své vlastní země. Tak to to samo o sobě svědčí o tom, jaká je asi jak má blízko Donald Tusk k evropském evropským strukturám a k Evropské radě a evropským institucím na úkor Polska, protože tehdy eh vláda práva a spravedlnost kategoricky protestovala proti tomu, že se má stát předou Evropské rady a on se jim stal. >> Mhm. To je zajímavý. Tože >> takhle to v životě chodí. >> Takhle to v životě chodí. >> Dobrá. My se nyní přesuneme k nám domů do Česka, protože prezident Petr Pavel 28. října 2026 předal ve Vladislavském sále státní vyznamenání 150 osobnostem. Ve svém projevu varoval, že demokracie není samozřejmost a kritizoval politiky za rostoucí státní dluh, podceňování obrany a neuvážené zásahy do veřejnoprávních médií. Někteří ocenění ceremoniál využili i k politickým vyjádřením. Režisér Jan Hřebejk mluvil o medaili z protekce a spisovatelka Kateřina Tučková kritizovala vládu kvůli jejímu přístupu k veřejnoprávním médiím. Projev sklidil dlouhý potlesk a ocenila ho i opozice. Ale kritické reakce přišly také, protože komentátorka Martina Forn ho označila za učebnicové fópa a kázání poslušnosti. Celé předávání se odehrávalo v době napjatých vztahů mezi prezidentem a vládou Andreje Babiše. Jak vyhodnotíte prezidentův projev? >> Tak začnu tím, že ještě jenom blahopřeju všem, kteří byli vyznamenáni. Zádr konstatuji, že jde o státní vyznamenání. které udělil prezident republiky, ale eh každé rozhodnutí o udělení vyznamenání je spolu podepsáno předsedu vlády nebo jim pověřeno čena vlády, takže vláda nese odpovědnost za ta vyznamenání. Takže tady by tady došlo ke shodě, k projevům. Já jsem já vycházím z toho, že každý řečník, který mluví, má si uvědomit, v jaké role mluvím. A prezident republiky mluví v roli hlavy státu, >> prosím vás, ne kazatele nebo filozofa, nebo kněze nebo rabína. On mluví v role hlavy státu a hlava státu nemá v popisu práce eh dávat mravní kázání. To o tom já jsem hluboce přesvědčen, že to není role hlavy státu. Hlava státu má jiné jinou kompetenci. a jinou pravomoc, která se hodně očekává. Takže to je věcí hlavy státu. Takže prezident republiky se výrazně vymezil vůči vůči krokům, které činí současná koalice. Můžu si říct, dobře, tak ještě mně se teda nelíbí. Já bych to nedělal, protože to není role prezidenta republiky, ale prosím, ale když už to udělal, tak by tam měl taky vládu za něco pochválit. Měl by vyvážit, měl by říct, že zároveň něco vláda dělá dobře, ale aby projev vyzněl jenom tak, že je chyba na straně vlády, to znamená zadlužení, koncesářské poplatky, veřejnoprávní média, >> tak to samozřejmě jenom utvrzuje část voličů a politického spektra, že je vstoupencem jenom jedné strany. a že vlastně je vůdcem opozice. Vůbec nechápu, pokud si psal projev sám prezident republiky nebo pokud mu někdo psal, jak to, že to nevyvážil. Měl by se to naučit už od Platona, když sepsal takzvanou Sokratovu řeč, když Sokrates spíš mluví před svým soudem, že správně se argumentuje tím, že také vezmu do úvahy argumenty druhé strany a prezident republiky ve svém projevu za vládu nepochválil, ale vůbec za nic. No, tak potom se nemůže divit, že to někteří vidí velmi kriticky. >> A bylo podle vás vhodné, že prezident kritizoval vládu zrovna v den české státnosti? Tak otázka je, když už kritizujete, tak otázka kdy jindy, protože když je ten státnosti, tak se dívají na televizi a poslouchají rozhlas i chroničtí nedívači a chroničtí neposlouchači, protože řekl, tak se podíváme do svat vyznamenání, kdo tam asi bude, tak si zapnout televize a dívají se na to i ti, kteří by se jinak nedívali. Tak kdy jindy to máte říct, než v době, kdy se dívá víc lidí. No ano, ale eh ale já si myslím, že že role hlavy státu je třeba říct při tom vyznamenání, jakou chceme mít zemi, eh kam směřujeme, jak se vyjadřeme ke klíčovým problémům Evropy jako takové třeba. A to myslím, že by bylo dobré, že bychom slyšeli nějaký nějakou viděli nebo slyšeli nějakou politickou vizi, jak dál, kterým směrem, ale eh řešit jenom vlastně to, co je eh to, co je tématem každodenním to předvolebním, to znamená zadlužení, koncesářské poplatky, veřnoprávní média, tak se mi zdá, že to je zkrátka to, co nemá být. Prezident republiky se jednoznačně postavil na stranu jenom jedné ze stran. >> Myslíte si, že se prezident staví do role morální autority nebo že se to minimálně zachoval? >> Ano. Jenže podívejte se, kdo má právo na na to býraň autoritou. To je jenom ten, který drží pravidlo tomu, č říká, čemu říkám politická etika. Politická etika je, že postavíte někdy veřejný zájem. na svůj zájem osobní. To znamená, že se zasadíte za něco veřejně, i když sám na tom ne nic nezískáte, dokonce na tom tratíte, že jo. Václav Havel řekl, komunistům vládnete zločině, komunisti ho dvakrát zavřeli. To je klasická ukázka politické etiky. Postavil zájem veřejný na zájem vlastní a a tito lidé podle mě mají právo potom i něco říkat celé společnosti. Mhm. >> Ale eh ti, kteří celoživotně šli s proudem, podle mě by by měli být velmi opatrní na to se stát morální autoritou, jo, protože pokud někdo byl členem komunistické strany, eh dokonce eh byl angažován e ve vojenské rozvědce, potom eh vystoupil sice z komunistické strany nebo zákon řekl, že všichni příslušníci ozbrojených sil nemohou mohou být čeny komunistické strany a potom zase samozřejmě velmi aktivně aktivně budoval i svoji kariéru a takzvaně svojí prací osvědčil svůj postoj, jak to dokumentuje prezident republiky Petr Pavel. Ano, to je pravda, ale on mi ještě neukázal politicky, že by se postavil za něco politicky proti eh za něco veřejného, >> aby bylo vidět, že tím taky něco ztrácí, že něco riskuje. A mně se zdá, že on vlastně nikdy nám nepřevedl, že by zariskoval, že by se že by se zabojoval, zabojoval za nějaké téma, které je obecné, které je nějak prospěšné a abychom věděli. No a teď teda tratí, teď teď >> ztrácím. >> No a eh takže moje doporučení všem nám je, buďme všichni obezřetní v takovém tom eh mravním kázání. Sám v sobě si to zakazuju tak, abychom pořád si neříkali, tohleto se má, to se nemá. Víte, opatrně s tím opatrně. >> Eh, byly letošní ocenění a jejich politické vzkazy na místě? >> To vždycky tam je. Eh, hejte se, já mám tomu dvě dvě výhrady. Eh, zaprvé, před závrkou říkám, nikdo z oceněných mi neurazil, že by řekl, že by neměl mít ocenění. Otázka je, jestli to je souměřitelné, jestli člověk, který se stará o to, aby si nešířili fake news, je stejně oceněn jako někdo, kdo kdo zahyne ve válce, nasadí se v boji nebo zaznamená obrovský úspěch ve vědě nebo něco takového. To nejsem schopen to posoudit, takže jdu od toho pryč. Mm. >> Takže opakuji znovu, nikdo z těch, kteří dostali vyznamenání, mě neurazil. To určitě ne. Ale mám dvě poznámky. Za prvé podle mě těch vyznamenání, kdyby bylo 12, tak je to vrchol, protože to bychom si ještě my dva možná 12 men dali dohromady a on jich je 51. >> Hm. >> A my už vlastně nevíme, kdo to dostal. A třeba paní Čáslavská, prosím vás, při veškerém respektu, co dokázala? Už dostává státní vyznámení od prezidenta republiky. Podruhé, sice vyšší, no, ale kdo to rozliší, tak to máte ve vítríně, máte doma dvě vyznamenání. Co se jako stane. Druhá věc je, když já nevím, Miloš Forman je držitel Oskarů, co je víc než Oskar? Je je státní vyznamání více. Skáká. Já bych v tomto byl umírnější, eh, protože aby to nevypadalo, říkám, aby to nevypadalo tak, aby jsem říkal, podívejte se, já jsem vyznamenal i Miloše Formana, já jsem vyznamenal toho či onoho, ale prosím, tady jsem opatrný, protože tady to spolu podepsala vláda taky. Jo, takže jo, tak tady eh tady si myslím, že mi o tom vést debatu serióznější všichni zúčastnění měli vést debatu, takže moje doporučení je eh těch těch vyznamenaných vyznamenaných mít mnohem méně. Druhá moje námitka je, já potom volám, že tady byli někteří hrdinové v roce 1989 a 90 a míním dva Mariána Čalfu, bývalého předsedu federální vlády eh a nebo tedy československé vlády a eh Michala Kocába, kteří oba dva měli lvý podíl na tom, že se prezident Havel stal prezidentem. Nikdy je nikdo neocenil. Mhm. >> Takže bych se na to podíval na některé lidi, kteří skutečně pro naši demokracii něco udělali, aby aby byli oceněni. A potom je poslední zajímavý jev, když se dívám na osoby vyznamenané eh Petrem Pavlem, že tam nikdy není nikdo z té oblasti duchovní, jo, že by tam byl nějaký rabín, >> Mhm. nebo nebo nějaký farář nebo kněz nebo někdo z té duchovní sféry společnosti, e, že tam, že tam není, že když už tedy se moralizuje, aby se mohl taky vypíchnout někdo, kdo, kdo se stará o, řekněme morální nebo duševní zdraví společnosti a nemusí se nadbíhat nějakým eh vysokým představitelům eh církví. Mohl by se najít někdo, kdo kdo třeba se o to pečuje, eh o o tyto lidi, kdo ně pečuje, kdo sděluje něco, co se v oblasti duchovní, ale to je věcí vkusů, tak tam jsem opatrný v tomhletom. No >> a co říkáte na některé vzkazy z oceněných? Třeba Kateřina Tučková, spisovatelka z PODA kritizovala vládu za její přístup k veřejnoprávním médiím a kulturním institucím. เ