Spojené státy diktovaly naši politiku vůči Číně. | Erik Best

[hudba]

Za čárou je dnes Erik Best. Vítám vás.

Dobrý den.

Dobrý den.

Tak a pojďme začít váš komentář k zahraniční politice rovnou Čínou, kam se vydal nedávno také předseda poslanecké sněmovny Tomio Okamura. Absolvoval tuto návštěvu po sedmi letech, co by představitel České republiky. Byla nebo bude k něčemu tato cesta?

To je složitá otázka. Myslím si, že krátké době ano, protože vztahy s Čínou nebyly dobré. A když čínský, já nevím, jestli to byl čínský mluvčí nebo ministr zahraničí, říká, že přerušujeme vztahy s českým prezidentem a český prezident odpoví, to byl loni a český prezident odpoví nám nevadí, protože žádné vztahy nejsou. No tak mít nějaké normálnější vztahy, myslím, že je to dobré, ale ta současná situace ve světě, myslím, je taková, že ten prospěch může být jenom krátkodobý, protože Evropská unie mluví o tom, že bychom měli zavést nějaké sankce proti Číně kvůli tomu, jak se rozpadá evropský průmysl.

Americký prezident hodlá evidentně zavést sankce, sekundární sankce proti Číně. Zrovna včera v Americe udělali první krok k tomu, aby odsouhlasili sankce, které chtěl zavést Lindsey Graham. A to znamená, že bude nějaké období, kdy situace bude o to horší a horší a Česká republika bude uprostřed a bude se snažit normalizovat ty vztahy, ale krátkodobě to může znamenat, že situace pro české podniky bude o to horší, protože ti, kteří tam jsou, budou mít o to větší problémy a ti, kteří dostali nějakou novou naději, že tam se něco bude dít, tak zjistějí, že nakonec to nebude.

A myslím si, že nakonec to může dopadnout tak, že česká opozice dost přesvědčivě řekne: „Vidíte, my jsme zachránili český průmysl, protože jsme měli tu politiku 5 let proti Číně a místo toho, aby české podniky tam investovaly, musely se stávnout z Číny." A vlastně teď Evropa do toho vstupuje, zavádí sankce. Spojené státy zavádějí sankce sekundárně proti Číně kvůli Rusku. No a české podniky, které nepodnikají v Číně, mají z toho prospěch nebo nemají neprospěch.

Tak a můžeme si tak jednoduše říci, že evropský průmysl je v rozvratu kvůli Číně?

No tak ano, můžeme to říkat, ale samozřejmě musíme se podívat zpátky, proč se to stalo. A my jsme celou dobu, Amerika na prvním místě, ne Evropa, ale Amerika na prvním místě, celou dobu pomáhala Číně vzrůst a my jsme tam převáděli technologii. Měli jsme politiku, to bylo víceméně oficiální politika pocházející z Ameriky, že když pomůžeme Číně s růstem, no, tak to znamená, že oni budou mít o to méně chudých lidí a celkově to prospěje světu. A místo toho jsme tam převedli technologii a najednou skoro z ničeho nic oni jsou lepší než my.

Já si vzpomínám, nevím přesně kdy to bylo, myslím před čtyřmi roky, v New York Times napsali skoro poplašnou zprávu, že Čína najednou má největší flotilu námořnictva na světě. A na první stránce New York Times, jako kdyby to nikdo netušil, že se to stane. A to neznamená, že měli nejlepší flotilu nebo nejsilnější, ale nejvíc lodí, válečných lodí. A to není něco, co se stane ze dne na den. Samozřejmě celou dobu někdo ze zpravodajské služby sledovali, co se děje. Nás nevarovali dopředu, nepodnikali kroky, protože naopak vlastně to pomáhali a skoro chtěli, aby se to stalo a stalo se to.

Bylo to, byly to evropské zpravodajské služby, které nás měly varovat?

Určitě. Pokud měli, já si myslím, že pokud chtěli, abychom se nedostali do takové situace, v které jsme dneska, tak určitě měli, ale otázka je, jestli to nebylo celou dobu naplánováno.

Tak ale průmysl si ostatně my ničíme sami těmi kroky, které Evropská komise, Evropská unie schvaluje, ať už je to klimatická politika a další věci. Takže asi to nemůžeme hodit jenom na Čínu, ne?

No to určitě ne. Já to vím, to je ta druhá strana. To znamená, že jsme se ničili tím, že jsme převedli do Číny technologie a pracovní místa a na základě toho Trump vyhrál v roce 2016 a z druhé strany Evropská unie dělá všechno proto, aby bylo těžší podnikat v Evropě.

Když se ještě vrátíme k té cestě Tomia Okamury, tak zdálo se to zpočátku, že je to cesta, která se týká výhradně byznysu. Nicméně mělo se jednat nebo jednalo se o zrušení nutnosti vízové povinnosti také o obnovení letecké linky Praha–Shanghai. Ale Tomio Okamura tam zmínil i to a teď cituji: „Za naší vlády se žádná oficiální cesta českých představitelů na Tchaj-wan nebude realizovat." Konec citace. Nebylo to ukvapené? Nebylo to zbytečné? Čí to nežádala? Ani se na to neptala?

S tím bych diplomaticky souhlasil a je možné, že pán předseda sněmovny nebyl nejlépe připravován na tu cestu. To je legitimní kritika. Ale myslím si, že to samozřejmě zdůraznili média, která jsou proti současné vládě a navíc to už bylo řečeno předtím, nemusel to říct na místě, ale já si myslím, že vlastně důležitější je něco jiného a možná překvapující, ale myslím si, že nejvýznamnější úspěch té cesty je ne to, že česká republika normalizuje vztahy s Čínou, ale že se opoutá od čínské politiky Spojených států, protože Spojené státy diktovaly celou tu dobu českou politiku vůči Číně.

A pán Macenka, pokud můžeme věřit deníku N, v lednu slíbil velvyslanci americkému panu Niku, že česká politika vůči Číně bude vycházet z americké politiky vůči Číně. A americká politika znamená prohlubovat vztahy s Taiwanem a vzdalovat se od Číny. A teď to vidíme, jak jsem o tom mluvil včera, udělali první krok k tomu, aby odsouhlasili sekundární sankce vůči Číně kvůli Rusku, kvůli té válce na Ukrajině.

No tak to znamená, že pán Babiš, tak jak to hodnotím já, to je moje analýza, že pán Babiš pochopil, co se děje ve světě, pochopil, jak se vzdaluje Evropa od Spojených států, jaké jsou stále horší vztahy mezi Spojenými státy a Čínou a jak budou také horší vztahy mezi Evropou a Čínou. A rozhodl se, že chce aspoň částečně být někde uprostřed, tak vetoval tu politiku amerického velvyslanectví a ministerstva zahraničí a řekl, že ne, já pojedu do Číny a přede mnou pojede pán Okamora a mezitím možná pojede pán Havlíček, ale nakonec to vypadá tak, že pojedou spolu.

Nicméně ostatně vy jste to sám zmínil Petra Pavla, který řekl, že ty vztahy nejsou žádné, tak nemluvíme se o normalizaci vztahů, ale že to nebudou nějaké významné nadstandardní vztahy. Prostě budou takové, které mají evropské země, jako třeba Německo a další. Jinými slovy se jenom přibližujeme k těm řekněme normálním vztahům, nikoli k velkým vstřícným. Takže můžeme mluvit o tom, že si vedeme vlastní politiku vůči Číně jenom do určité míry, leda by ji vedla Amerika.

Jenom do určité míry, ale myslím si, že se poutat od Ameriky je významný krok, zvlášť když monopol na komentáře ohledně Číny má think tank podporován americkou vládou a to je samozřejmě synopses.

Kromě pana Lomuty a pana Halika.

Halíka v českém rozhlase, v České televizi nikoho neuslyšíme.

Tam je totální monopol toho think tanku, který dřív je možné, že Trumpova administrativa tu situaci změnila, ale který dřív dostával významné peníze od americké vlády a víceméně diktoval mediální postup v České republice a do určité míry samozřejmě tu samotnou politiku, protože když je média na straně pana Vystrčila, tak samozřejmě on má pocit, že má tu podporu.

Takže z tohoto hlediska myslím si, že ten krok pana Babiše je opravdu odvážný.

Já vím, že občas mluvíme o tom, že pan Babiš vůbec odvážný není, ale v tom si myslím, že je. Pokud pojede do Číny, i když já mám sám pochybnosti o tom, jak je účel té cesty, jenom že zruší vizovou povinnost, to je trošku málo.

Ale pokud tam opravdu pojede, to bude trošku jako říct Američanům, že s vámi skoro už nehodlám o tom mluvit.

Nehodlám o tom mluvit, ale naopak může to v očích Donalda Trumpa vyvolat určitou – a hledám to správné slovo – řekněme odvahu.

Může mu to být i vlastně sympatické, že se nějaká země postavila proti?

Já bych očekával nějaké protiopatření, ale myslím si, že pokud jsem to pochopil správně, tak pan Babiš chápe, že se věci ve světě mění a zásadně on tento týden zase kritizoval Německo, nebo minulý týden. A pak po tom útoku dost výrazně kritizoval Německo.

Přitom ví, jak je významné Německo, jak je důležité pro Českou republiku česky.

>> Ekonomicky bezpochyby.

>> Ano.

>> Ano.

Hm.

>> Ale stejně ochoten do toho jít a propagovat nějakou jinou politiku a to vidím taky v co se týče Spojených států.

>> Vy jste zmiňoval ty sankce vůči Číně kvůli válce na Ukrajině.

Nicméně přeci je to Čína, která dodává materiál vojenský nejen Rusku, ale i Ukrajině.

Takže vlastně těží z toho, že ta válka pokračuje.

>> To určitě.

A taky těží z toho, že neválčí, protože to je.

>> Že sama neválčí.

>> Sama neválčí.

Sunzi, nevím, jak se to vyslovuje česky, ale ten, který napsal umění války, napsal – já si myslím, že to je 2500 let – že ten, kdo se neúčastní, je ten, kdo vyhraje.

Takže jednoznačně v tomhle případě je to Čína, ne Spojené státy, ne Evropa, ne Rusko.

>> Tak Rusko nicméně je ta strana, kdy nevidíme žádný posun ve smyslu k mírovým jednáním.

Ostatně mohli jsme slyšet Vladimíra Putina nedávno říkat slova, jako že Ukrajina nikdy nebyla samostatný stát a že je to Rusko, které drží nebo garantuje tu celistvost a že východ vždycky patřil Rusku a ten západ, západní část, že si rozeberou země jako Rumunsko, Polsko a tak.

Tak jak vy čtete tenhleten pohled Ruska?

No, tak já vidím maličký posun, že už víc mluví o tom, že jsou ve válce.

Dřív to bylo trestné takhle mluvit a teď oficiálně o tom mluví.

Ale zároveň vidíme skoro v každém státě naštvanost nebo nespokojenost s tím, že ta strana – buď americká strana, evropská strana, česká strana i ruská – nevyhrává.

Ukrajinská strana, to jsme viděli na Ukrajině, tam byly nepokoje nebo protesty v ulicích.

A je to převážně z toho, že najednou oni pochopili, že čtyři roky a nic. A že vlastně to vypadalo tak na Ukrajině.

Oni měli najednou pocit: Aha, vy jste nahradili ministra, který fakt chtěl vyhrát, a tam chcete dát někoho, kdo evidentně nechce vyhrát.

A tak to znamená, že jsme v situaci větší napětí, většího napětí. A do toho přijdou ty americké sankce a my jsme o nich ještě nemluvili úplně, ale to jsou strašně významné sankce sekundární.

To znamená, že ten, kdo obchoduje s Ruskem, kupuje ropu dopravou, tak může mít sankce 100 %.

A to znamená, že ten nejvýznamnější terč je Indie a Čína.

>> [vzdechy]

>> A představte si, co se může stát. Když to padá v září, to může být už v září. V obou komorách mohou vstoupit v platnost skoro hned a Trump oznámí, že ano, zavede ty sankce, a navíc nejen 100 % na sekundárny, ale 500 % na dovozu do Ameriky.

Jsou výjimky, ale to znamená, že cokoli, co jde proti vůli Trumpovy administrativy, může být pod sankcemi.

A to je obrovská páka, kterou ta administrativa může použít proti komukoli, protože jsou tam vždycky možnosti výjimky. Takže může přijít.

Naštěstí si myslím, že tam nic přímo proti České republice není.

Pokud to je úplně nový návrh a pokud vím, tam nic proti České republice není, ale mohou Spojené státy mít páku. A to znamená diktovat podmínky ve světě a nakonec Indie, Čína a do určité míry další státy se budou muset rozhodnout s Amerikou. Nebo úplně proti Americe.

>> Nic mezitím.

>> A ne jít proti Rusku, ale jít proti Spojením státům.

>> Tak a napadá mě otázka, jestli Donaldu Trumpovi jde o Ukrajinu. Nebo o to, aby se vypořádal s Čínou a využije k tomu toho, že Rusko válčí s Ukrajinou.

>> Samozřejmě, tak to vypadá na povrchu.

Ale zrovna myslím, že dnes nebo včera New York Times napsal, že on tu sílu proti Číně nemá.

Celou dobu nám to prezentuji tak, že se vzdáluje – jestli to slovo nepoužívám špatně – ale odchází z Evropy kvůli tomu, že.

>> Vzdáluje se, to je v pořádku.

>> Vzdáluje se z Evropy.

>> Ano.

>> Že odchází z Evropy kvůli tomu, že chce se soustředit na Čínu. A najednou nám informují, že vlastně sílu proti Číně nemá.

No, takže proč to dělá?

A já jsem to říkal naposled.

To dělá kvůli tomu, že pracuje nejsilněji, nejvíc na tom rozdělování světa. Že odchází do západní části a nechá ten zbytek na nějaký páse ostatních.

A já bych se na to takhle díval.

Ano, oficiálně jde pro Čínu, ale ve skutečnosti na Čínu nemá.

>> Mhm.

>> Nicméně jak velký obrat podle vás nastal ve vztazích Donald Trump a Volodymyr Zelenskyj od té únorové schůzky loni, myslím v únoru v Bílém domě, kdy Volodymyr Zelenskyj odcházel předčasně?

Teď narážím na to, že ukrajinský prezident byl v Bílém domě a to u příležitosti pohřbu senátora republikánského Grahama.

>> No, zase když to bereme tak, jak to vypadá, no tak ty vztahy jsou výborné.

[povzdech]

Přijel Zelenskyj, pan prezident, byl v Bílém domě.

Hned na to, já nevím, hodinu dvě, senát odhlasoval – ne úplně, ale pro dílčí krok, aby mohli už možná příští týden nebo příští měsíc ten zákon.

Sankční zákon, který teď nese jméno pana zemřelého senátora Grahama.

A ty sekundární sankce jsou něco, co pan Zelenskyj strašně psát.

Takže z tohoto hlediska ty vztahy jsou výborné a můžeme to brát tak, že poprvé – Trump, nebo nejvíc teď Trump – je na straně Ukrajiny.

Ale jaký je výsledek?

Jaký bude výsledek toho?

Výsledek toho bude o to větší problémy.

Taky se nemluví příliš o tom, že Oděsa je na tom děsně, že je bombardována ze strany Ruska.

A tento týden napsali, myslím si, že to byl Develt, napsali, že kvůli tomu hrozí světová potravinová krize, protože víceméně Rusko zastavilo používání toho přístavu a to znamená, že obilí bude málo a další problémy.

Takže na povrchu to vypadá tak, že vztahy mezi Ukrajinou a Spojenými státy jsou výborné, ale ve skutečnosti se ta situace podstatně zhoršuje.

Zhoršuje.

A když tedy zůstaneme u toho, že ty vztahy mezi Spojenými státy a Ukrajinou nebo mezi těmi dvěma hlavami těch států jsou výborné, tak čím to má už Volodymyr Zelenskyj nějaké pomyslné karty v ruce, které loni v únoru neměl?

No to ne.

Já samozřejmě částečně, protože ten nebyl schopen ani poděkovat Trumpovi nebo tak to vypadalo. Teď nedělal nic jiného než změnil strategii.

Změnil strategii, ale změnila se také situace ve světě. A teď jsme v jiné fázi a jeho pozice je oslabená.

Všichni pochopili, že tam je obrovská korupce. On musí být opatrný, vyměňuje vlády na základě toho, kdo víc pomůže prodloužit tu válku, a najednou pochopil, že bude muset udělat něco, aby tu válku vyhrál. Trump chce s tím pomoct, tak mu dává ty licence na protiraketové střely, ale ve skutečnosti ta celosvětová situace je horší.

Na povrchu vypadá lépe, ale ve skutečnosti to není.

Každopádně, konec války nebo aspoň mírová jednání – blíží se obnovení mírových jednání?

Ne, já si myslím, že to ne, ale měli bychom se víc dívat na možnost, jak o tom mluvím už čtyři roky – finanční stránky té války, protože když bude potravinová krize, to znamená, že bude i finanční krize.

A to by mělo znamenat potom, pokud přijde finanční krize, co by to mělo znamenat?

No, to znamená, že západ je největší a nejzranitelnější místo na západě a my to prezentujeme tak, že my tam jsme nejsilnější, protože máme nejlepší finanční trhy, ale ve skutečnosti, když máte málo dluhů a menší kapitálové trhy, nakonec jste na tom lépe, když přijde finanční krize.

Může to znamenat pád Spojených států amerických?

No, to je silné slovo, ale tak to může být. Já nevím přesně, jak bych to nazval, jestli pád nebo, ale rozvrat – určitě, to co se děje ve světě je významněji, než se to prezentuje.

Moc děkuji, že jste tu opět byl. Děkuji za vaše komentáře.

Děkuji.

Hostem pořadu Za čárou byl Erik Best.