Sjezd sudetoněmeckých Němců v Brně 2026

V Brně proběhl první sudetoněmecký den na českém území.

Akce, kterou její pořadatelé prezentují jako gesto dialogu a smíření, otevřela jednu z nejcitlivějších kapitol českých dějin.

Sudetoněmecké dny probíhaly od 22. do 25. května 2026 jako součást multižánrového festivalu Meeting Brno. Pořadatelé mluvili o smíření a dialogu, odpůrci naopak o provokaci, zpochybňování poválečného uspořádání a vyjadřovali obavy z otevírání Benešových dekretů.

Přišla jsem vyjádřit nesouhlas s jízdem sudetáků.

>> Přišla jsem vyjádřit nesouhlas s pořádáním sjezdu sudetoněmeckého Landsmannschaftu tady u nás v České republice. Je to úplně jedno, jestli letos v Brně, příští rok v Liberci. Jedno. Prostě nevím, proč by tady měli cokoliv pořádat.

>> Ke smíření by mělo dojít. Ovšem z české strany ke smíření již dávno došlo a já bych očekával, že i oni se smíří a smíří se s výsledky druhé světové války. Čili akt smíření je na jejich straně. Měli by se smířit s tím, jak dopadla druhá světová válka, kterou oni vyprovokovali, a měli by se smířit s výsledky postupimské dohody. Benešovy dekrety jako takové jsou pouze provádícím předpisem toho, na čem se usnesly vítězné mocnosti. Čili smíření ano, pane posle. Smířte se s tím, jak dopadla druhá světová válka.

V sobotu přímo před brněnským výstavištěm postavili odpůrci němou barikádu jako nesouhlas se sjezdem a také jako připomínku zločinů, kterých se německí fašisté dopouštěli na českém obyvatelstvu.

>> Co to tady stavíte?

>> Němou barikádu.

>> A proč ji stavíte?

>> Na protest sjezdu sudetáků v Brně.

Ze stejných pohnutek vyjadřovali občané svůj nesouhlas s pochodem sudeckých Němců ulicemi Brna.

>> Já nejsem hokejový fandšák, já jsem vlastenecký fandšák, ať nejsou nějaké neřádnosti. Takže za mě je důležité ukázat, že my jsme tady doma. Nechceme, aby nám vzali Benešovy dekrety a nechceme být cizinci a cizinci ve své vlastní zemi. Jo.

>> Perfektní. Děkuju všem lidem, co jsou tady, protože jsou opraví vlastenci.

Celá akce ovlivnila nejenom samotné Brno, ale i poslaneckou sněmovnu.

U gymnázia na Vídeňské ulici se pak na jednom místě sešli jak odpůrci, tak i podporovatelé sudetoněmeckého sjezdu. Sudecké Němce neváhali podpořit opoziční politici Alexandr Bondra, Martin Kubka, Miloš Vystrčil nebo bratr Tomia Okamury.

>> Můj dědeček, náš dědeček moravský, byl taky vězněn v Brně v Kounicových kolejích v době nacistické okupace, takže můžeme přistoupit i tak, že si řekneme tu pravdu, jak to bylo.

>> To konání samotné není tím problémem. Problémem jsou ti protagonisté na české straně, kteří tuto zemi chtějí připravit o její identitu, o její podstatu, historii a dějiny. To je velký problém. Problém to po osmdesát let po válce – oni ji nevyhrajou a my ji neprohrajem. To je prostě pseudoléma, které si uchopili v dresu sudetoněmeckého Landsmannschaflu čeští politici v TOP 09 a všichni ti, co tady pobíhají. A to si myslím, že se tady musíme bát a tady musíme být ostražití.

>> Nemáte pocit, že pořádání akce v Brně trochu rozjitřuje staré nepříjemné vzpomínky? Jsme to přežili. Díky tomu?

>> Podívejte, já jsem dva roky strávil v devadesátých letech jako vrchní vyjednávač česko-německé deklarace. Jako člověk, jehož dědeček byl odbojář. Jo, dělal časopis Býj. Nejdůležitější protinacistický časopis. Popravili ho Němci. A zároveň taky mám část rodiny německého původu z domů, takže vím, o co šlo a investoval jsem dva roky do práce, abychom ten problém vyřešili. Jo, my jsme ho vyřešili.

Pro mě to bylo něco jako festival folklorní ve Strážnici. Vůbec bych sem nejel. Ale když se toho chopili jako ty akce proti tomu českému fašismu, jo, jako Tomio Okamura, tak jsem si říkal – Sašo, musíš změnit plány – a na otočku jsem z té Prahy přijet.

Jestli si mysleli, že je tady bude někdo vítat. Ne, nebudeme je tady vítat a ani moje děti je tady nebudou vítat, ani jejich děti. My se s Němci naprosto normálně bavíme. My s nimi fungujeme, nemám problém. Ale toto, co tady předvádějí – tuhle provokaci – vám můžu říct, že kdekoliv nad námi na severní Moravě, to nejsou praví Poláci, to jsou slezané. Tam by si ani nepípli, ani by si neodvážili vůbec stoupit a říct, že se tady sejdou v jedné hospodě a dělat tady ty zaplacené akce. Takže pro mě to je hnus. Hnusný.

Nechyběl ani ukrajinský brankář Dominik Hašek.

>> Já jsem hrozně rád, že jsem tady dneska můžu podpořit ten pochod smíření a projít si aspoň kousek. Já jsem byl ráno na úvodu a jsem tady zpátky. A i proto, že příbuzní tenhleten pochod zažili.

>> Nedejme se odvést tou pozorností těmi provokátory, kteří tady jsou. Dívejte se i na ty některé novináře, kteří fotí jenom tu provokaci a jinak je ta akce vůbec nezajímá.

Tuto příležitost ke zviditelnění se nenechali ujít ani zástupci české fekální scény ve složení Pšenak Oganesian Blujová.

Říká: Já jenom odpovím.

>> Víte, co? Tak se bavte sami sebou. O vás – to není o vás bez vás. My když se bavíme o vás, tak chceme mluvit s vámi.

>> Já jsem chtěl – mě AfD nezajímá. Já žiju na Moravě. Tady žádný AfD úmocí není. A proč pana Pšenáka například osmdesátiletá paní řekne, teď budu citovat: „Drž hubotu, ty stará píčo." Tak mi to v...

>> Myslíte tu paní, která se mu potom omluvila v tom sídle?

Stačilo v tom sídle komunistů. Ta paní, která se mu potom omluvila. Tak to je docela vtipný, ne? Že on tedy podle vás – vy ho vykreslujete jako někoho, kdo udělal něco hrozně blbého, ale ona se mu potom omluvila.

>> Panu Pšenákovi jsem se omluvila, ale na základě toho, že se přišel omluvit on. Takže jsem usoudila, že s tím smraďochem jsem taky nemusela. To je tak všechno. Sama bych se mu neomlouvala. Bylo to na základě toho, že se omluvil on jako první.

>> Je to docela vulgární. Já jsem taky vulgární.

>> A považujete se za novináře?

>> Ano, samozřejmě. My jsme mnohem lepší novináři než vy.

Sedmdesát sedm let.

>> Ty drž hubu a ty měšuješ komunistické. Co děláš, ty píčo?

Je to stará. Tak budu říkat, že je stará. Ty vole, my jsme vždycky zdvořili. My jsme vždycky zdvořili.

>> Chceš kopnout, píčo? Vypadni, vypadni, píčo!

>> My jsme mnohem lepší novináři než vy.

Policii!

>> Tam jsem viděl nějaké aktivisty, kteří jako Vítězů mně a já nevím, jo, že chcejí vítat toho poslta a podobně. A oni tam mají něco o kolektivní vině. Ale tady se žádná kolektivní vina nekonala. Já osobně jsem ještě před patnácti lety byl u člověka, který byl Němec, zůstal tady, nebyl odsunut, protože to byl prostě antifašista. To není sjezd. To je průzkum po vojenské terminologii, průzkum bojem.

>> Jediný, kdo tady vlastně dělal bordel, byla ta protistrana. Takže se ukazuje, že není pravda to, co čteme v titulkách novin – že my budeme někoho provokovat, my budeme někoho napadat.

Naopak, my jsme tady provokováni a napadáni a mi to přišlo jako velmi nechutné od lidí, kteří tady cíleně asi zaplaceně přišli, aby tu akci narušovali.

Já jsem moc ráda, že to vlastně všechno nakonec dopadlo dobře.

V neděli se v centru Brna sešlo několik desítek tisíc občanů z celé republiky, aby vyjádřili svůj hluboký nesouhlas s konáním sudetoněmeckého sjezdu.

Protestující se sešli nedaleko hlavního nádraží, odkud vyrazili Masaryikovou ulicí přes náměstí svobody až na Dominikánské náměstí. V jejich čele šli politici ze svolávajících stran a také husický kněz.

Pro mě je provokace už to, že vůbec jsou tady. Jo, měli by zalézt do díry a spytovat svědomí a ne se tady takhle roztahovat.

Běžte se teďka podívat. Támhle průvod. To je fantazie. To jsou tisíce lidí. Tisíce lidí s československými, s českými vlajkami. Prostě to je odpověď. Jsme tady doma. My jsme tady doma. Je to naše země a my si ji vzít nenecháme v žádném případě.

Na samotném náměstí vystoupila celá řada umělců a politiků, kterým není lhostejný stejný osud České republiky a sraz sudeckých Němců právem považují přinejmenším za provokaci.

Tohle jsem za vás všechny přinesla poselství.

Mluvil jsem s lidmi z Krumlova, z Karlových Varů, vlastně z pohraničí západního, ale taky z severní Moravy, z jižní Moravy. Takže opravdu tady byl velmi pestrý výběr těch lidí a samozřejmě to, co bylo nejdůležitější, byla ta souhra vlastně v tom odporu proti té sudetoněmecké provokaci, která tady bohužel se odehrála a která se odehrála s naprostou arogancí, i když všichni věděli, jak Matěj Holán tady na meeting Brna na radnici brněnské, tak samozřejmě poslední sudeťáci, tak věděli, že to bude, ale byli rozhodnutí to uskutečnit tak jako tak.

Já si to vysvětluju tím, že na tu akci bylo dohromady věnováno nějakých 35 milionů Kč, takže to už je sakra mejdan a to se jim to tady debužíruje, že jo, když jim to platíme my a ještě bavorská vláda.

Takže jako moje poselství k těmhletěm soudruhům bylo asi „Lieber Gott, hier in Chien". Jo a to, co je taky zajímavé, já jsem se dlouho zabýval myšlenkou nebo otázkou, proč vlastně je to tady. A došly mi souvislosti.

Já jsem geolog, já se celý život učím hledat souvislosti. Že vlastně to možná bylo způsobené tím, že tady byl prakticky nulový odpor proti fašizaci a nacizaci Ukrajiny. Že tady se nikdo v médiích neozval v tom roce 14, když tam pochodovali pohrobci členů SS divize Galicien v SS uniformách, když se tam adoroval Bandera, Šuchevič, Petr Jura, který se provinil tím, že byl to hlavní židovský kat na Ukrajině.

Nikomu nevadilo, že na zbraně, které jim tam z našich skladů posílala bývalá ministryně Černochová, se obratem ruky objevily trámové kříže jako nacistické znaky. Nikomu to nevadilo.

A tak jsem si říkal, že zřejmě se dohodli nebo rozhodli, že když to nevadí tady, takže tady v Čechách asi bude nejmenší odpor proti nacismu jako takovému. A takže to zkusej tady tlačit, protože vždycky se tlačí tam, kde je nejmenší odpor, že jo.

No, takže si myslím, že to bylo způsobené tady, protože já jsem hluboce přesvědčený, že ani nenapadlo udělat to v Polsku, jo, nebo v Rakousku, v Maďarsku, jo, to by se jim asi nepodařilo. Tak to zkusili tady, protože tady našli dost kolaborantů a dost přímo vlastizrádců, kteří jim ochotně slouží, protože jak říká klasik, prachy nesmrdí a ty sudecké zřejmě taky tady někomu ne.

Takže to bylo zajímavé. A to, co jsem řekl na závěr tady, že nebyla zodpovězená jedna otázka. Když tady slyšíme ten zoufalý nářek nad trpkým osudem těch vyhnanců, tak nikdo neodpověděl na to, kolik z nich bylo původních členů sudetoněmecké politické strany, která se podílela na rozbití republiky a pomáhala Hitlerovi dosáhnout mnichovské dohody a která byla v roce 1939 přiřazena do NSDAP plus jejich příznivců jako takových.

Takže tady je otázka, jakého politického smýšlení ti lidé vůbec byli. A já jsem hluboce přesvědčen, že přitom jaká byla nálada a jaká byla nálada mezi těmi Němci právě, že tím odsunem bylo zabráněno občanské válce, která by tady byla určitě velmi krutá, velmi tvrdá a odneslo by to hodně našich lidí.

Takže já myslím, že to poselství, že prostě, jak jsem řekl nakonec, když přijedou Němci tady na slavnosti piva, tak to jako pro mě za mě ať jsou tady, jo, ale jestli tady přijede ještě jednou sudetoněmecký líchmančaft, tak ať si mě nežádaj.

Já jsem přišla moc ráda. Přišla jsem ze své vůle. Nikdo mě neříkal, že mám přijít, ale já jsem to chtěla. Ivan nám všechno zkazí vždycky. Prostě mě zajímalo, jak budou lidi reagovat, jestli tu budou.

A hrozně mě mile překvapilo, že bylo hodně lidí a že ty lidi jsou opravdu přesvědčení o tom, že to má být a hlavně jsou dost naštvaní, jo, což si myslím, že je správné, protože já považuju tady ten sjezd nebo co to je, sled, takový sled. Já si myslím, že to je vošklivá provokace.

Celému sudetoněmeckému sjezdu dal záštitu prezident Petr Pavel. Na demonstraci proti konání tohoto sjezdu mezi jinými pak pronesl skvělou řeč i bývalý prezident České republiky Miloš Zeman.

V roce 2028 budou prezidentské volby. Máte právo nevolit toho, kdo dal sudetoněmeckému sjezdu svoji záštitu. Děkuji vám za pozor.

Tenhle akt zaštítil prezident republiky. Když se podíváte na jeho životopis, tak vám přece je všechno jasné. To je člověk bez morálky.

Je to úžasné. Kolik lidí přišlo, kolik lidí tady v tom horku vydrželo a je to vidět, že těm lidem to není jedno a že ten sjezd tady v tom Brně, to je ostuda. To je ostuda. Jak se mohou zvát?

No, já jsem to říkal na tom začátku, že moje maminka si dobrodní našich milých krajanů užila v koncentračním táboře Terezín. A kde umřel můj dědeček a babička, to se ani neví, ale taky tak různě po těch koncentrácích. Tak to jsem byl rád, že jsem to tady mohl moderovat už jenom kvůli nim.

Jak skoncovat s tou hrůzou, kdy se naše dějiny přepisují ne českýma, ale německýma a jinýma zahraničníma očima? I s tím přeci musíme skoncovat. Je to tak.

Byli jsme jedni z iniciátorů protestu už loni v létě. Jsem rád, že jsme získali tolik spojenců. Je to krásný zážitek – plné náměstí lidí, kteří agresivně bojují proti té hrůze.

A já k tomu dodávám ještě jednu věc důležitou podle mého soudu. Nemůžeme zůstat jenom u toho, že sjezd sudeťáků je špatnost. Ten nespadl z nebe. Tady se spousta věcí děje velmi špatně už dlouhé roky.

My musíme nazvat ty věci pravým jménem a začít je měnit velice zásadně, tak abychom byli suverénní zemí se svébytnou ekonomikou, svébytnou armádou a svébytnou zahraniční politikou. To jsem tady řekl na náměstí a lidi mě podpořili a to jsem moc rád.

To, co dělá prezident Pavel se záštitou a náš „Tajvanec" vystrčil s další záštitou, to jsou věci, které jsou fackou českému národu.

Takové poselství, které jsme chtěli vyslat, je to, že naši zemi nedáme, že žádné reparace a tyhlety věci nebudou, nebude žádné směřování, které v podstatě už smířené bylo dávno.

My se v podstatě nepotřebujeme směřovat.

My jsme se smířili už hodně dávno a toto otevírání těch starých ran je zbytečné, protože jestli očekávali, že přijedou a my tady budeme všichni nadšení, tak asi viděli, že byli nadšení jenom ti, kteří něco zdarma dostali.

Ale já myslím, že i sami vy jste viděli, že ten náš národ už je natolik probraný, aby věděl, komu tahle země patří.

A to poselství bylo jasně vysláno.

Takže pan posel doufám odjíždí domů s tím, že ví, že tady už vítaný není a že nic takového se dít nebude.

Teď je otázkou, jestli si to uvědomí i voliči, protože takových těch kolaborantů a těch servilních politiků je tady docela dost a že jim to spočítají u voleb.

No a pokud ne, tak se asi potkáme za rok znovu.

Myslím, že dneska je to vlastně o tom, jak dlouho ještě uchováme naši státnost.

To je pohrdání Benešem a vším, jako, a ty ruce mně spíš vadí, že byly krvavé a před právnickou fakultou.

Jak to mohou ti právníci dovolit?

To je ostuda?

To je největší ostuda naší vlády.

Je to ostuda toto.

Je to ostuda a to jsem řekl hodně slušně, teda.

Až se scházejí doma.

No, je to symbolika.

Hlavní stan gestapo nacistického byl v Brně.

Tak právě proto a datum je shodné s datumem výročního data zemřelého KF Franka, že jo.

Vůbec se to tady nemá konat.

Vždyť máme snad nějakou historii, tak to tady prostě nemá být.

Nechápu, že to lidi podporují.

To jediné nechápu, proč.

Nemá to důvod.

Měli bychom mít nějakou historickou paměť a nějakou svoji hrdost.

Je to poplývání všech hrdinů, kteří se zasloužili o to, že my tady dneska můžeme žít.

Z mého hlediska, ať si každý dělá akce, jaké chce, ale nevím, proč by zrovna sudetští Němci, potomci nacistů, fašistů sdružení, který prokazatelně vyrostlo na nacistických, fašistických kořenech, proč by mělo tady u nás takto drze, takovým drzým způsobem, absolutně neospravedlnitelným, konat tuhle akci tady u nás v naší zemi, když si jsou u sebe v Německu.

Víte co? Já jsem také nesyty.

Já jsem tady s vámi.

A zamyšlení na závěr.

Co by se asi stalo, kdyby pod záštitou prezidenta Petra Pavla sudetští Němci uspořádali svůj sjezd přímo v Lidicích nebo v Terezíně?