Shromáždění ke108.výročí vzniku Československa: Nosticův palác v Praze (neúplný sestřih) 28.10.2026

Přátelé, drazí hosté, sestry a bratři, dovolte mi, abych pozval na to dnešní zasedání 108 ke 108. výročivníku Československa vzácné hosty. Prosím páni prezident, kde domov můj kde domov můj voda húči počinách boryš skolina s jarak Zemský ru na pohled. A to je ta krásná země, země česká, domov můj, země česká, domov můj. Na tadou blízka hroby divobiju. Na drou hrobiju zastav i braďovi oni strať Slováci ožiju. Zostav mi i bráťovi co oni zraťa Slováci ožiju. >> Děkuji. Prosím poslední. Pane prezidente Klauzi, vážený pane prezidente Zemane, vážený ministři, vážený pane velvyslanče, vážené dámy a pánové, milí přátelé. Je mi ctí promluvit zde na slavnostním shromáždění ke 108. výročí vzniku Československé republiky. 28. říjen je především svátkem naší svobody. Připomínáme si den, kdy Češi a Slováci získali právo a svobodu rozhodovat sami o sobě, o své zemi, o své budoucnosti a také o tom, za co a za koho budou bojovat a umírat, co a koho budou podporovat. A právě na to bychom dnes neměli zapomínat. Pokud bychom někdy měli bojovat, pak ne s tím, na koho nám ukáže Brusel, Berlín nebo Washington. Měli bychom se naopak velmi pozorně dívat na ty, kteří po nás chtějí, abychom bojovali za jejich války, za jejich zájmy, za jejich moc a někdy bohužel také za jejich peníze. Říká se, za vším hledej ženu, ale realita je mnohem méně romantická. Za vším zlem hledejí peníze a to není žádná nová myšlenka. Řekl to americký prezident a jeden z nejslavnějších generálů druhé světové války Dwiight David Eisenha. Když 17. ledna 1961 odcházel po osmi letech z Bílého domu, varoval svůj vlastní národ před rostoucím vlivem toho, co nazval vojenskoprůmyslovým komplexem. Eisenha věděl, o čem mluví. Byl pětihvědičkový generál. vel spojeneckým armádám ve válce proti nacismu a později stál osm let v čele Spojených států. A právě proto věděl, jak může být nebezpečné propojení obrovských peněz, zbrojního průmyslu a politické moci. Zbraně potřebují nepřítelé. Čím větší je strach, tím snáze se vysvětlují miliardy na zbrojení a tím méně se lidé ptají, zda ty peníze nechybějí ve zdravotnictví, školství, sociálním systému nebo rodinám. Československo vzniklo proto, abychom nebyli pouhou figurkou rukou cizích mocností. Dnes jsme bohužel až po krk v dalším nadnárodním soustátí. Pokud má mít odkaz 28. října, smysl i dnes, pak podle mého názoru především tento. Buďme přáteli všech, kteří o naše přátelství stojí. Braňme svou vlast, pokud bude napadena. Ale nenechme nikoho, aby z českých občanů dělal otroky cizích zájmů a z České republiky pěšáka na cizích šachovnici. Nás musí zajímat v prvé řadě naše zájmy, prospěch našeho národa a prospěch naší republiky, protože tohle za nás nikdo v cizině nikdy neudělá. To je skutečná státní suverenita. a také nepromlčitelný závazek, který jsme zdědili 28. října 1918. Naši předci nebojovali a neumírali za to, abychom byli znovu něčí podřízenou kolonií. Závěr mi dovolte poděkovat organizátorovi této akce, Českému svazu bojovníků za svobodu. Děkuji za pozornost a užijte si sváteční den. Děkuji. Děkuji pana předsedovi komorovi. A ny mi dovolte, abych podle abecedy pozval máme dva prezidenty, tak podle abec pana prezidenta Klauze, aby řekl pár svých milých a radých slov. Dobré odpoledne, vážený pane předsedo svazu hovníku za svobodu, vážení nejvyšší političtí představitelé, vážení kolegové, eh dámy a pánové, děkuji mockrát za toto pozvání. Myslím, že je potřebné, aby svaz bojovníků za svobodu pokračoval ve své aktivitě, kterou začal už před řadou desítek let. Když pan předseda tady vyjmenoval nejdřív to Národní muzeum a potom ten Vítkov a tak dále, tak ten vývoj také popisuje vývoj naší současné doby. Takže já bych chtěl poděkovat svazu za svobodu, že tuhle akci každoročně organizuje a považoval jsem vždy za svou povinnost se zúčastnit a přijmout toto pozvání. Je tady řečníků připraveno příliš mnoho. Já to nebudu moct prodlužovat. Já už jsem dneska jeden jeden projev k. Řjnu pronesl před praštnou bránou, před obecním domem, tedy před místem, kde byla vyhlášena československo, tehdy Československá republika. Já nemyslím, že se máme vracet do nekonečna, co se všechno událo v tom říjnu 1918 a dalších letech. Já myslím, že se máme zabývat dneškem a já považuji, já jsem celý ten svůj projev raní eh využil jsem výroku, který mě kdosi přál slovy k, že přejem k svátku a k naší chřadnoucí státnosti. Takže já si myslím, že ta naše státnost je znovu, i když samozřejmě jinak než v minulosti, ale je znovu ohrožena. Měli bychom si toho být, měli bychom si toho být vědomi. Pan předsed poslanecké sněmovny mluvil o novém soustátí a podobně. Já jsem si ten svůj ranní projev nazval projev 28. říjnu ve stínu záříjového projevu paní Kondel Flejenové, který bylo arogantním vyhlášením ambicí Evropské unie státnost zemí, jako je Česká republika potlačit. Myslím tedy a nebudu to dále rozvíjet, že to je téma, které bychom neměli nechat stranou, kterého bychom si měli mít vědomi a věnovat se mu i tento dnešní slavnostní den. Ať nikdo neříkáme, že nemáme prostor a příležitost to říci. Každý své prostory, malé i velké máme. A my teď tady děkujeme panu předsedovi, že nám dal šanci, abychom tady se sešli a vystoupili. Děkuji ještě jednou. Děkuju mi dovolte, abych požádal slovo pana prezent Zemana. Ojeme, uděláme otočku. Takže vážený pane předsledníků ze svobodu a příze k vámi předsedojičko, vážený pane Kuzry vžený je tady ještě i eh předsed okamora milý Petře Macinkou, pane ministře obrady, milý pane profesore Pavličku, milý pane ministře kultury a další a další dneska zapomenout na pana Velvce. Víte, mluvit kém 8 vj svým způsobem velmi lehká práce. Stačí se naučit několik zů, několik dutých, patetických a věčně opakovaných frází a máme odbyt. Tak když ještě svůj projekt deklamujeme ze čtího zařízení, tak je stará. Dovolte mi, abych se vydal opačnou cestou a velice skutečně zavzpomínám na 20 z pohledu několika málovských. Začnu tím nejdůležitějším, co přijmělo profesora Tomáše Maserika, aby ve svých 65 letech odešel do švýcarského exilu, zanechal zde svoji rodinu. Co přimělo vynikajícího astronoma Milana Rastislava Štěfáneka, aby se přestal zabývat astronomií. Co přimělo gramářem a Ršínám další muže 28. října, aby se vydali na riskantní pouť končící rozsudkem smrti. A konečně, co přimělo v podstatě dobrovocké, nikoli násilně narokované, regionáře v Rusku, Francii nebo Itálii, aby v těchto bojích rozchluvali svůj život. Řeknete mi, že to byla ať už vědomá nebo podvědomá touhá po svobodě. A já budu oponovat Rakousko-Uhersku alespoň v pozdní fázi svého vývoje bylo víceméně liberálním státem a svobody tady bylo dost. To, co chybělo, byla sedece národa, národa sevřeného v multietnickém a multikulturním soustátí, národem, který potřeboval samostatnost. Eh, svoboda, která není spojena se samostatností, přestává být skutečnou svobodou. Zavě mě, dovolte, abych dvěma posledními větami reagoval citáty mužů 28. října na dvě aktuální. Tam, kde prožívám hysterické demonstrace v Pražských ulicích, bych chtěl připomenout Maserikova slova, že rozčílení není program a tam, kde zažíváme obludný deficit státního rozpočtu, bych chtěl připomen pomenoutinova slova, pracovat a šetřít. Děkuji velno za pozor. Já bych poděkoval panu prezidentu Zemanovi a nyní mi dovolte, abych vítal k mikrofonu a pozval k mikrofonu našeho ministra zahraničí Petra Macinku. Prosím, pane ministre. >> Děkuji. Může mluvit o jednom i druhém prezidentovi není vůbec, není vůbec lehké, ale je to jistá odpovědnost. Takže já bych chtěl taky mluvit dneska o odpovědnosti. Takže vážení páni prezidenti, Sirvané a Klausy, vážení pane předsedu poslanecké sněmovny, eh paní ministři, Excelence, dámy a pánové a hlavně vážení členové Českého svazu bojovníků za svobodu. Eh, když se 28. října 1918 zrodilo samostatné Československo, tak jeho představitelé museli učinit něco, co bývá při podobně slavnostních shromážděních a příležitostech poněkud opomíjeno. Eh, oni museli především hlavně převzít odpovědnost. Odpovědnost za fungování nového státu, za jeho bezpečnost, za jeho hospodářství, za jeho instituce i za každodenní život e občanů. E, není náhodou, že úplně první československý zákon přijatý právě 28. října nebyl žádným velkolepým prohlášením o národní slávě. Byl to velmi praktický dokument Rínův recepční zákon, jehož smyslem bylo zajistit, aby se v okamžiku historického převratu nezastavil život země, aby dál fungovaly úřady, aby zákony zůstaly v platnosti a aby nevznikl chaos. Zakladatelé republiky dobře věděli, že získat samostatnost znamená především převzít odpovědnost za vlastní osud. A myslím, že následujících 108 let ukázalo, jak nesnadný to byl úkol. Naše republika musela čelit nepřátelům za svými hranicemi, ale také vážným krizím uvnitř vlastní společnosti. Poznala nacistickou okupaci, druhý odboj, komunistické převzetí moci i dlouhá desetiletí nesvobody. A právě proto má smysl připomínat nejen ty, kteří republiku založili, ale také ty, kteří se v nejtěžších chvílích postavili na její obranu. A právě proto jsem tady dnes mezi vámi. Eh, Český svaz bojovníků za svobodu po dekády uchovával odkaz lidí, kteří riskovali své životy za obnovu svobodného Československa. Tento historický odkaz si zaslouží úctu a to bez ohledu na současné politické spory. A já bych proto rád na tomto místě zdůraznil, že vztah státu k organizacím, které uchovávají paměť našeho odboje, by neměl záviset na tom, zda se jejich představitelé zrovna těší politické přízni či nikoliv. Říkám to tady na vaší akci jasně a říkám to jako místopředseda české vlády a ministr zahraničních věcí. Dámy a pánové, odpovědnost za republiku dnes samozřejmě vypadá jinak, než jak vypadala před 108 lety. Svět kolem nás prochází zásadní proměnou. V Evropě se válčí. e velmoci přehodnocují svoje priority a hospodářská a bezpečností konkurence nabývá docela jiných podob. Proto Česká republika musí být silnou zemí, zemí, která dobře zná své národní zájmy, dokáže je prosazovat, ale taky má dostatek vnitřní síly na to, aby obstála i v nepředvídatelných situacích. Vnitřní síla, vnitřní síla země ovšem nespočívá jenom v institucích, v hospodářství nebo v armádě. Závisí taky na tom, zdažeme vést politické spory, aniž bychom z lidí s opačnými názory vytvářeli svoje nepřátele. Myslím, že naše nedávná politická zkušenost nám ukazuje, jak snadno se veřejná debata může změnit v nálepkování, vzájemné podezírání a zpochybňování motivů těch druhých. Proto považuji za důležité, aby se politická soutěž soustředila především na programy, na konkrétní rozhodnutí a na odpovědnost za jejich důsledky. Kritizovat právo, kritizovat ať už vládu nebo kohokoliv jiného, samozřejmě je a musí zůstat nepochybnitelné. Stejně tak, ale musí zůstat nezpochybnitelný i mandát demokraticky zvolených představitelů uskutečňovat svůj program v mezích zákony a vztahu, ústav ústavy a zákonu. Eh, je odpovědnosti nás všech zajistit, aby se v nekonečných politických sporech neztratily otázky, na kterých bude záviset budoucnost naší země. Její bezpečnost, hospodářská síla, zdravé veřejné finance. a schopnost obstát ve světě, který se nám mění před očima. Dámy a pánové, dovolte mi na závěr jednu historickou připomínku, která je mi jako ministrovi zahraničí blízká. Když se 28. října 1918 v Pražských ulicích oslavovalo vyhlášení samostatné samostatného Československa, tak jeho první ministr zahraničí Edward Beneš byl tou dobou v Ženevě. s představiteli domácího odboje tam jednal o politickém uspořádání a o budoucnosti nového státu. Zatímco doma se slavilo, bylo už zapotřebí přemýšlet o tom, jak republiku zabezpečit, jak ji hospodářsky postavit na nohy a jaké místo jí zajistit v novém evropském uspořádání. Já myslím, že v tom je jisté důležité poselství i dnešního svátku. Naši předkové nám zanechali republiku, ale nezanechali nám hotovou budoucnost. Tu musíme připravit my sami a to je naše odpovědnost. Děkuji. Děkuju. Děkuju vám a mi to je abych pozval k mikrofonu stát Slovenské republiky. Prosím pán Moránský. Děkujem pěkně. Děkujem za pozvaně. Vážené shromždě vážený pán predseda poslaneck snemovně české republiky okamuram vážení páni prezidenti zeman a klausý pán podpredseda českej vlády a minister zahraničných vecí Macinka vážení pí ministri minister obrany Zuna a minister kultur klempiš český a slovenský priatelia dovolte aby vás pozdravil tž vě štátotvorného svatku výročia vzniku československej republiky a zdraznil možno základné posolstvo, ktoré j počul včera pri inštalácii sochy československo československého prijatelstva v záhradě úradu vlády je to náš spoločný svěok je to naša slovenská sčasť djín bez kj by naša A vaša štátnala ten zmysel, ký mžem si a dnes skit pripomen č nám vi československo poved to prvé je taká žulová pevná skúsenost že máme dobré dějiny za nami že máme djiny kde chýbaj bratovražedné vojny k nes masové hroby a kde ud vždycky našli t lepší možnosti z toho ako zí z konfliktných žkých situácií takéto dobré dějiny se oplatí žalej oplatí se ich odovzdáva aj tej najmladšej generácii a já si myslím že doba je velmi žká je to doba medzinárodnej krízy povojnového poriadku a v njs oba naše národy a naše vlády rozumí tomu č je to je aj vaka našej vzájomnej spoločnej skúsenosti a je to ta devza, ktorá patrí do dnešnej Európy a vychádza stado. Je to naša náš príspevok tomu ako se postavi takýmto krízam. No a v neposlednom rade naše československé historické prepojenia, ale naše hranice československý hranicami. K podívat na sochu majstra Durbáka vidíte Československo dnes v podob dv samostatných republik ale s československými hranicami. A tu pan predseda zvzu českých bojovníkov za slobodu je prepojeně na dnešný velmi vážné lebo hranice vznikli po druhj svetovej vojne a vznikli za vmi konkrétnych historických podmoké nemž zabudn a ktoré si musíme vždycky ved v pravdivej hodnote pripomen záverom noch žij česká a slovenská republika Nech žij dv významné štátotvorné iniciatívy, které vznikli z Československa a nech nám patrí budoucnost. Dakujem za pozornost. Jak bejvá zvykem našeho českého dvorníku. Při těchto výročích promluví náš nestor pan profesor Pavlíček, ještě mladej po asi 90 let prvé, ale jde to s tím. Prosím pana profesora. Vážený pane prezidente Klauzi, vážený pane prezidente Zemane, vážený pane předsedo poslanecké sněmovního kamu, vážení členové vlády, eh členové eh parlamentu, vážený pane předsedo vodičko, vážení občané. Oslavujeme dnes státní svátek 28. října jako významný symbol novodobé eh české státnosti vzniku samostatného státu, kterým se stal republikou. V průběhu věků česká státnost zaznamenala řadu zvratů, údoby rozkvětu a slávy i dobu svého ohrožení. a úpadků. Dobourožený zbytku české státnosti v době habsburské monarchie byl také čas první světové války. Vznik Československé republiky zániku české státnosti zabránil. Konec války na troskách podažených říší. zrodil v Evropě řadu nových republik, jejichž vytvářené ústavní systémy se vzájemně ovlivňovaly. Republikami se staly také sousední státy Československa, Rakousko, Německo a Polsko. Český stát, jak později stvrzovaly mírové smlouvy, získal vznikem Československa novou podobu co do území i státní formy, především díky Masarikovi a jeho spolupracovníkům, Čechům i Slovákům. Vzpomeňme zásluhy Beniše, Štefánika, Švehly, Šrobára, Šámala, Rína a řady další. sela mrtvou zůstala naproti tomu Kramářova představa z počátku války, aby se české země staly součástí ruské říše. Čeští a slovenští politici hledali inspiraci pro státní uspořádání svého státu v západních republikách. Masarik, zejména ve Spojených státech, jiní ve Švýcarsku. Nakonec se stala Francie hlavním inspiračním příkladem pro ústavní podobu Československa. Republika, která vznikla, byla demokratická a na její podobě se podílela široká koalice občanských sil. Tehdejší národní revoluce byla namířena proti dynastii Habsburgu a s ní spolupracující aristokracií. Antonín Švehla poukázal na odřizení šlechty českému národu již v roce 199 ve svém projevu. Eh, nik nikdo ze šlechty se nevytvoření svobodné republiky nepodíl. Masarik ve své knize Nová Evropa, stanovisko slovanské psané v době války na území Ukrajiny a Ruska. To vyjádřil sloví. Habsburkové nám vždy byli cizí. Také aristokracie se v národu odcizila, protože se přimkla k cizím Habsburgům. Tato slova byla ostatně potvrzena ještě 22. ří 1918 deklaraci vyhlášené ve videnské sněmovně o neokovjné podpoře šlechty dynastii Habsburgu přednesené kl Martinicem a podepsané Lobkovicem Litensteinem Chodkem Hosticem a Černí eh Masarik ve Washingtonské deklaraci prohlásil, že stát bude republikou. Československo tak vzniklo jako demokracie plebejská a spatřovalo svůj úkol také v povznesení vzdělanosti obyvatelstva. Velká pozornost byla věnován ochraně a rozvoji českého a slovenského jazyka. Ještě v roce 1918 zákon stanovil, že na Slovensku se stává úředním jazykem slovenština. Vř prvních týdnech po svržení monarchie byla přijata řada hospodářských, školských a sociálních reform. I když později vývoj republiky nebyl bez kazů, byla eh řada zahraničních komentátorů považovalo Českoslovskou republiku za nejdemokratičtější stát v tehdejší Evropě. Československo svými demokratickými reformami předstihlo mnohé tradiční demokracie v Evropě. Obecné principy občanských práv dovádělo do praxe revoluční národní shromáždění, v němž byly poprvé zastoupeny i ženy. Tento revoluční parlament přijal v lednu 1919 zákon o volbách do obcí, jenž poskytl volební právo také ženám, aby se volby staly skutečně všeobecnými. Výrazem občanské rovnosti byl zákon o zrušení šlechtických titulů přijatý v prosinci 1918. princip, že občany jsou tvůrci republiky, měl být zajištěn také volební povinností. Eh, v příkladech toho, co tvořil status občana v republice, by bylo možno pokračovat. Masarik v závěru svého života připomněl, že státy se udržují těmi hodnotami, na kterých byly založeny. Současná doba dává dost podnětu k zamyšlení, zda opatření v oblasti ústavní legislativy i kulturní politiky přispívají k udržování a k upevňování a rozvoji českého jazyka, českého národa a českého státu, jak o to usilovali velké osobnosti našich dějin 19. a 20. století při oslavách 20. 8. října. Můžeme si klát otázku, zda samotná existence státu jako republiky zůstává takovou hodnotou, pro kterou by občané znovu obětovali své životy jako v minulosti. patří současné převyprávění dějin v rozporu se skutečnostmi, eh, na níž byla založena porážka monarchie a vznik republiky, eh glorif glorifikující Habsburgy a šlechtu k hodnotám, které republikánský český stát udržují nebo mají slou sloužit k opačnému e cíli. To jsou otázky eh také, které je třeba klást při výročí vzniku republiky jako státní formy českého státu. Děkuji za pozornost. Děkuju vám děkuj. Takže vážení příteli, vyčerpali jsme dávku proslovu a projevu našich významných činitelů a nyní mi dovolte, abych vás ještě chvilku pozdržel a pozval jsem naši opretní pěvkyni Víšu Katrákovou, aby nám zazpívala jednu, dvě písničky. Prosím, Míšo. na světlo tvý po světě blodí tiš přitky lidí o světě roky se přibitky lidí mnie sč všechny je můj milý je sj Řekni mi, řekni, kde je můj milý Řekni mu stříbrný měsíčku. že jej ovim rá mě aby si alespomenul vesně na mnie, aby si on spěčkou spominuj. ve sně mnie zasłu Řekni dočeka světu. Řekni, co tu nám čeká? mělí duše lidská sní, ať se tou vzpominkou vzbudí. Měsíčku nezhasnhasničasní Tak já si dovolím ještě jednou zazpívá. >> Je to v pořádku? Právě, že jo. >> Dobrř to. Ahoj. Pčiny z opely v aliej. Quando per la via la gente sta per mia tutto prerajme papie la sentir che trasfera sin allá Deso felice mi che per strare sošuj Bravo No. Vážení přítomní, dovolte mi poděkovat Míše Kartákovi, která je naše, já bych to řekl, fanda, fankyně, která dělá pro nás tyto vystoupení. Je zdarma. My taky nemám čeho zaplatit, jo? A věřím tomu, že zde za toto přítomní vystoupení se to některým líbilo a že třeba, že třeba j někdo řekne, můžeš jít zpívat, já nevím. pod schody někde nebo podobně, ale ne, to jsem nemyslel. Myslím si, že je opravdu dobrá zpěvačka. Mi dovolte, abych teda závěrem ještě jednou vám všem poděkoval. Pane prezidente Klause, pane prezidente Zemane, pane předsedou Kamuro, pane místopředsed vlády Macinko, pane místopředsedy vlády Zuno, pane ministře krempíři, vám chci poděkovat obzvlášť za to, že jsme mohli využít tyto krásné prostory, že jsme prostě tři neděle předtím, ještě než bylo 28, nevěděli, vede, co uděláme. Pane velvyslanče, děkuju vám. Nevěděli jsme, co uděláme, kde to uděláme, ale děkuju vám ještě jednou, pane ministře, protože si myslím, že toto je důstojné místo, že se k tomu hodí k tomu 28. Já když jsem, já teď něco prásknu na pana prezidenta Klause. Já když jsem mu říkal, že to bude tady koněně v Rostinskový paláci, on říkal:„Já tam nikde nebyl ještě, já se tam podívám." Takže přesto, že jsou to naši zkušení prezidenty, odpovídají svým věkem, taky nikde nebyli všude a pro každýho vždycky je něco novinkou. Já vám chci ještě jednou poděkovat, protože kdysi bývalo to, že Český svazníků za svobodu, jak jsem jí řekl pořád tom národním mu, přenášela to Česká televize, dávali si tam ocenění, byly tam různý politický špičky, všecko. Až jsme se dostali na to, tak jak jsem řekl, že jsme to dělali na hotelu Top a pak jsme to dělali po hospodách vlastně, když to vemu dva roky, pivaru v Berouně. A můžu říct, že do toho piva Roberouna přijelo 120 lidí. Dělali jsme to s občerspením. Dneska není, protože jsme říkali, nevíme, jak to uděláme, nevíme, co tam je. A ještě jednou děkuju panu ministrovi. Jestliže se domluvíme, bude to příště. Věřím tomu, že i to občerstvení bude, který vždycky dostáváme. Takže ještě jednou nezlobte se na nás, na českej svaz Bojíků za svobodu. Nezlobte se za to, že jsme vás otrvali 28.10. A všem vám přeju krásnej a příjemný svátek. Děkuju vám moc. Děkuji. Já jsem rád, že jste tady vydržel. Pardon, já jsem tady. الله