SEDMIČKA PLUS s Janou Bobošíkovou

Dobrý den. rozpočet, ve kterém výdaje rostou, ale vláda mluví o nižším schodku. >> Rozhodl jsem také o vypovězení smlouvy s Českým rozhlasem. Strany, které před volbami slibovaly euro nikdy, ale po volbách předložili zákon, který možnost přijetí eura výslovně akceptuje. >> Navrhované ustanovení nezakazuje přijetí jednotné měny, ani nestanoví, že Česká republika jednotnou měnu nepřijme. >> Prezident a motoristé, kteří si během pár dnů nastříleli několik vlastních gólů. Francie, která ukazuje, jak snadno si stát může vyrobit vlastní destabilizaci. A nakonec Vladimír Putin na valdajském fóru. Ne podle titulků, ale podle toho, co skutečně řekl. >> Hrozí, že už nebude nikdo, kdo by se z těchto učebnic učil. >> Dnes budeme, přátelé, porovnávat hlavně dvě věci. Co politici říkají a co potom skutečně udělají. Tohle je sedmička plus. Máme dvě verze státního rozpočtu na stejný rok. Srpnovou a záříjovou. V srpnu měl být schodech 389 miliard, v září 386 o 3 miliardy méně. Vypadá to jako úspora, jenže přátelé není. Vláda totiž výdaje nesnížila. Naopak zvýšila je a přidáno dostala kancelář prezidenta republiky, poslanecká sněmovna, Vystrčilův senát i úřad vlády. Téměř 9 milionů navíc pro hrad, přes 17 milionů pro sněmovnu, skoro 10 milionů pro senát a více než 125 milionů pro úřad vlády. Takže nižší schodek nevznikl tím, že by stát méně utrácel. Stát utrácí víc a zároveň počítá s vyššími příjmy. A teď se podívejme, co dalšího se mezi srpnem a vzářím v rozpočtu změnilo. Vláda dnes schválila podobu rozpočtu na rok 2027 a jasně v něm potvrdila všechny klíčové priority, známé již ze srpnového návrhu ministerstva financí, tedy prorůstové investice, dostupnější moderní zdravotnictví, zvyšování životní úrovně obyvatel České republiky a nadprůměrný hospodářský růst. Kabinet se tedy dnes zaobíral konkrétními dílčími změnami oproti původnímu návrhu. Všechny tyto změny byly schváleny a ministerstvo financí nyní v termínu do konce září rozpočet zpracuje. >> Dílčí změny. V závazných ukazatelích se změnilo 406 částek a především vláda proti srpnovému návrhu výdaje nezkrátila, ale zvýšila je o více než 6 miliard Kč. Schodek přesto klesl o 3 miliardy, protože plánované příjmy současně vzrostly o 9 miliard. Jinými slovy, stát podle záříjové verze neutratí méně, utratí víc a zároveň počítá s vyššími příjmy. A konečné rozdělení peněz vidíme. Proti Srpnu přibylo téměř 9 milionů kanceláři prezidenta republiky, přes 17 milionů poslanecké sněmovně, skoro 10 milionů senátu a více než 125 milionů úřadu vlády. Další peníze přibyly BIS, Národnímu bezpečnostnímu úřadu nebo kanceláři Ombutsmana. Verze rozpočtu 2027. >> Sami o sobě tyto miliony státní rozpočet nepoloží, ale ve chvíli, kdy posloucháme ošetření, rušení zbytečných výdajů až stíhlejším státu, je docela zajímavé sledovat, komu se mezi srpnem a zářím rozpočet zvýšil. No a potom jsou tu případy, které se z nuly v srpnu proměnily v desítky milionů září, třeba zahraniční vysílání Českého rozhlasu. rozhodl jsem také o vypovězení smlouvy s Českým rozhlasem na zahraniční vysílání rozhlasu, což v letošním roce bude znamenat snížení o 8 a 3 milionů na konečných 26,25 a od roku 2027 na 0 Kč. >> Ministr zahraničí Petr Macinka oznámil, že zahraniční vysílání Českého rozhlasu má mít od roku 2027 z jeho ministerstva nulu. Srpnový návrh skutečně nulu obsahoval. O několik týdnů později je v zářovém rozpočtu přes 26 milionů Kč na zahraniční vysílání Českého rozhlasu a ve stejné kapitole se humanitární pomoc snižuje 26 milionů a například transformační spolupráce klesá o 10 milionů a program českých cílů v Africe naopak o 10 milionů roste. Takže když slyšíme ono velkohubé škrtáme nebo dokonce nulu, stojí za to otevřít ještě další řádek rozpočtu, protože peníze někdy vůbec nemizí, jen se objeví úplně někde jinde. No a teď Ukrajina. >> V srpnovém návrhu je program asistence Ukrajině za půl miliardy Kč, v Zářijovém za více než 578 milionů. Těch skoro 79 milionů navíc, ale není nový balík peněz. Už ve srpnu byly zachyceny přes evropský nástroj pro Ukrajinu a v září se jen změnilo jejich rozpočtové zařazení. Podstatné je něco jiného. Program finanční pomoci Ukrajině za více než půl miliardy korun v rozpočtu na rok 2027 zůstává. >> Další věcí je zrušení dávek pro Ukrajince. Včera jsme jednali více než tři hodiny na koaliční radě o možnostech úspor ve státním rozpočtu, abychom snížili deficit. Okamura mluví o dávkách Ukrajincům žijícím v Česku. Jeho oficiální video je nadepsané: "Navrhuji snížit deficit státního rozpočtu tím, že škrtneme všechny dávky Ukrajincům. Jenže SPD řekla ještě něco mnohem přesnějšího. Už v lednu jako koaliční strana Babišovy vlády prohlásila, že prosazuje, aby v tomto volebním období již nebyla žádná finanční ani vojenská pomoc Ukrajině z českého státního rozpočtu. A co je v návrhu rozpočtu na rok 2027? Program pomoci Ukrajině za více než půl miliardy korun. Takže tady není potřeba nic složitě vykládat. No a ještě jeden příklad, na kterém je krásně vidět, co udělá jeden pohled do jedné kolonky. Ano, premiérem tolik vyzdvihované zdravotnictví. >> Samotná kapitola ministerstva zdravotnictví proti srpnu roste asi o 360 milionů Kč. Jenže zároveň stát snižuje plánovanou platbu zdravotním pojišťovnám za státní pojištěnce o téměř půl dr miliardy. Výsledek? Když se podíváme na zdravotnictví ve státním rozpočtu jako na celek, je v záříjové verzi proti Srpnové přibližně o miliardu korun méně. Takže si to shrňme. Schodek je o 3 miliardy nižší, výdaje jsou o 6,5 miliardy vyšší. A zatímco vláda mluví o úsporách, v konečné verzi proti srpnu přidala téměř 9 milionů kanceláři prezidenta republiky, přes 17 milionů sněmovně, 10 milionů senátu a více než 125 milionů úřadu vlády. Zahraniční vysílání Českého rozhlasu mělo mít nulu. Nakonec má zase přes 26 milionů. Program pomoci Ukrajině za více než půl miliardy zůstává a zdravotnictví jako celek má proti srpnovému návrhu zhruba o miliardu méně. Tohle všechno se vešlo mezi dvě verze jednoho a téhož rozpočtu během několika málo týdnů. Lidé jim věřili. SPD říkala, euro nechceme přijmout nikdy. Motoristé před volbami napsali, že za vedení Eura odmítají s vyloučením jakéhokoliv kompromisu a chtějí vyjednat trvalou výjimku s povinnosti euro přijmout a současně zakotvit českou korunu do ústavy. To nebyla jedna neurčitá věta. Byly to dva naprosto konkrétní sliby. Koruna do ústavy a eurone. A teď přišel zákon. Předkládají ho poslanci motoristů a SPD. Boris Šťastn, Petr Macinka, Tomio Okamura a Filip Turek. Tak se podívejme, co z těch dvou slibů opravdu napsali. >> Do ústavy navrhují jedinou novou větu. Měnou České republiky je koruna česká. To není bezvýznamné. Pokud návrh projde, případné nahrazení koruny jinou měnou už nebude možné obyčejným zákonem. Bude potřeba ústavní většina. Takže první část splnili. Korunu do ústavy skutečně dávají. Jenže před volbami motoristé slibovali ještě něco jiného. Nejen korunu v ústavě, ale také odmítnutí eura bez kompromisu a zahájení procesu, který má vést k trvalé výjimce s povinnosti euro přijmout. SPD zase ještě v srpnu spojovala obě věci přímo v jednom titulku. Euro nechceme přijmout nikdy a korunu chceme zakotvit jako národní měnu do ústavičer. Jenže zákaz eura v návrhu není, trvalá výjimka v návrhu není a není tam ani referendum jako podmínka případné změny měny. >> A teď přichází nejdůležitější část. Poslanci motoristů a SPD sami do důvodové zprávy napsali. >> Navrhované ustanovení nezakazuje přijetí jednotné měny, ani nestanoví, že Česká republika jednotnou měnu nepřijme >> a pokračují. >> Nezavádí žádnou dodatečnou procesní podmínku, například požadavek referenda. >> Takže ještě jednou. Před volbami euro nikdy. Bez kompromisu. Trvalá výjimka. Po volbách v zákoně koruna ano, ale přijetí společné měny nezakazujeme. >> A tentokrát neobstojí ani výmluva, že SPD nebo motoristé mají málo hlasů a ano jim něco nedovolilo. Ano. Mezi předkladateli vůbec není. Návrh podali Šťastný Macinka, Okamura a Turek. Nikdo je nenutil napsat návrh právě takhle a přesto do něj nedali ani zákaz eura, ani podmínku referenda. Naopak sami výslovně napsali, že přijetí jednotné měny nezakazují. Jejich vlastní návrh tedy sice posiluje ochranu koruny, ale euro nechává právně možné. Před volbami euro nikdy. Po volbách v zákoně euro možné dál. >> Tak co, zase mi budete nadávat a tvrdit, že chci zpátky fialu. Nebo už si konečně připustíme, že nestačí politika volit podle toho, co říká před volbami a potom zavřít oči před tím, co skutečně udělá. Protože tady je to, přátelé, černé na bílém. Lidé slyšeli, euro nikdy, bez kompromisu, trvalá výjimka a dostali zákon, jehož autoři sami píší. Přijetí jednotné měny nezakazujeme, referendum nevyžadujeme. Ano, korunu do ústavy tlačí, to jim nikdo nebere, ale to mnohem výbušnější euro nikdy, kvůli kterému jim část lidí věřila, tak to tam prostě nedali. A právě proto má smysl politikům jejich sliby občas připomínat. Jestli pak víte, co spojuje prezidenta Pavla a motoristy? Láska k silným motorům je první správná odpověď. Filip Turek miluje auta, Petr Pavel motorky, ale teď je spojilo ještě něco navíc. Komunální volby. Přesněji řečeno velmi pružný vztah k jejich důležitosti. Filip Turek ještě nedávno říkal, že jsou mu úplně ukradené. Petr Pavel je před čtyřmi lety označil za možná vůbec nejdůležitější volby pro běžného občana, ale letos místo voleb prostě odjel na motorskářskou dovolenou. Ovšem vlastních gólů je kolem komunálních voleb mnohem víc. >> Začněme Filipem Turkem. V rozhovoru pro aktuáě.cz vysvětloval, proč podle něj motoristé neotevřeli téma nebezpečných látek na Šumavě kvůli komunálním volbám a řekl:„Já sám se vůbec neúčastním voleb do Prahy ani do jiného města. Jsou mi ty volby úplně ukradené." A ještě dodal: "Mně je komunální politika úplně ukradená." Jenže když se ukázalo, že Petr Pavel komunální volby vynechá kvůli soukromé cestě, Filip Turek náhle napsal, že jako rodilý Pražan půjde volit motoristy, i kdyby měl zrušit cestu na měsíc. Od jsou mi úplně ukradené k Zrušil bych cestu na měsíc. Na pár týdnů docela slušný obrat a první vlastní gól. >> A teď Petr Pavel. Září roku 2022. Ještě není prezidentem. přichází hlasovat v černoučku a říká, že komunální volby vnímá asi jako ty nejdůležitější pro běžného občana, protože právě v nich lidé rozhodují o tom, co se bude dít v bezprostředním okolí. No a o čtyři roky později je prezidentem republiky. Volby jako hlava státu vyhlásí. No a pak si přes jejich termín naplánuje soukromou zahraniční dovolenou. Hrad oznámí, že se prezident hlasování nezúčastní. a že ho chyba v plánování mrzí. Mhm. Takže chyba v plánování u člověka, který sám vysvětloval, jak důležité právě tyto komunální volby jsou. Takže druhý vlastní gól. >> Petr Pavel odjel 2. října na soukromou zahraniční cestu a do pracovního programu se má vrátit až 19. října. V Maroku se objevil u českého automobilového závodníka Martina Prokopa na Rally Duar Marok. Podle zveřejněných informací jde o další z jeho motocyklových dovolených. Nikdo prezidentovi motorku nezakazuje, ani dovolenou. Jenže prezident republiky není běžný zaměstnanec, který si zavře notebook, nastaví automatickou odpověď a na dva týdny zmizí. Je hlavou státu. A pokud občanům říká, že komunální volby patří k těm nejdůležitějším, je legitimní sledovat, jakou váhu jim přikládá sám. >> A pak se do celé věci vložil předseda motoristů Petr Macinka. na Facebook napsal: "Preezident volí motorky. Buď jako prezident." Pěkný slogan. Má jen jednu drobnou logickou konstrukční vadu. Kdo bude tentokrát opravdu jako prezident, nepůjde volit ani motoristy. On totiž nepůjde volit vůbec. Takže předseda motoristů právě veřejnosti v překladu doporučil: "Buď jako prezident, nechoď k volbám." To patrně nebyl úplně zamýšlený předvolební spot. A máme tady třetí vlastní gól. >> A právě to je na celé věci skoro pozoruhodnější než samotná prezidentská dovolená. Petr Pavel si naběhl na svoje vlastní slova, Filip Turek na svoje vlastní slova, Petr Macinka na vlastní slogan. Tři aktéři, tři výroky, tři góly do vlastní brány a nikdo jim u toho nemusel pomáhat. >> A ano, už vás slyším. Zase jdete po motoristech, ale prosím vás, po nich se nemusí jít. Stačí se na ně dívat. Turek měl komunální volby úplně ukradené a o pár týdnů později by kvůli nim rušil cestu na měsíc. Macinka radí lidem, aby byli jako prezident a nešli volit. No a prezident, když chtěl vaše hlasy, vysvětloval, že komunální volby jsou možná vůbec nejdůležitější. Jako prezident je nejdřív vyhlásí a pak je sám vynechá. Takže tentokrát nemusíme hledat, kdo komu podrazil nohy. Všichni si dali gól do vlastní brány úplně sami. Přátelé, když se dnes v Evropě řekne destabilizace, velmi rychle se začne mluvit o Rusku, hybridní válce, dezinformacích a cizím vlivu. Jenže Francie dnešních dnů ukazuje něco mnohem závažnějšího a sice, že demokratický stát si může podmínky pro vlastní destabilizaci vytvořit sám. Stačí dlouhodobě neřešit skutečné problémy, nechat slábnout autoritu institucí a důvěru veřejnosti a pak už jen čekat, až přijde jiskra. Ve Francii tou jiskrou byly protesty středoškoláků a během několika dnů už nešlo jen o školy. Původní požadavky francouzských studentů byly velmi konkrétní. Nedostatek učitelů, přeplněné třídy, špatný stav školních budov, nedostatečné vybavení a problémy s přijímáním na vysoké školy. Během několika dnů se protest rozšířil po celé zemi. Nějaká forma protestu zasáhla více než 1000 středních škol. Stovky škol musely být uzavřeny. Došlo k násilnostem, požárům a útokům na policisty, učitele i ředitele škol. To už není pouze školská demonstrace. Je to ukázka, jak rychle se může dlouhodobě neřešený problém změnit v politickou a bezpečnostní krizi. Je to ukázka, jak rychle se může dlouhodobě neřešený problém změnit v politickou a bezpečnostní krizi. Evropská komise současně upozornila na zrušení více než 4 000 učitelských míst. Francie navíc dlouhodobě řeší integraci početných přistěhovaleckých komunit, kulturní soudržnost a autoritu státních institucí. Když učitel nemá dostatečnou autoritu, učitelé chybějí, třídy jsou přeplněné a stát nedokáže zajistit základní pořádek, stačí relativně malý impuls, aby se legitimní stížnost změnila v mnohem širší konflikt. >> A stát, který má takový konflikt zvládnout, je sám pod obrovským tlakem. Francie utrácí ve státním rozpočtu víc než polovinu výkonu ekonomiky. Má dluh přes 115% HDP a přesto občan vidí, chybějí učitelé. Školy potřebují opravy, veřejné služby mají problémy. To je zásadní rozpor. Vysoké výdaje, vysoký dluh a stále slabší pocit, že stát zvládá základní věci. No a do toho prezident na konci mandátu s velmi nízkou důvěrou veřejnosti. Takové prostředí se velmi snadno mění v politický konflikt. Mimochodem v posledním průzkumu důvěřovalo Macronovi při řešení hlavních problémů země 17% Francouzů. 79% mu prostě nedůvěřovalo. Současně, jak už jsem říkala, vláda řeší obří deficit, rostoucí dluh a země se blíží k prezidentským volbám. Do studentských protestů se proto velmi rychle zapojila politika. Část levicové opozice se otevřeně přidala k demonstrantům. Vláda naopak tvrdí, že původně legitimní protest začali využívat radikální aktivisté. Jenže dnešní protest má proti protestům minulosti ještě jednu zásadní vlastnost. Rychlost. Dříve bylo potřeba organizovat schůze, tisknout letáky, budovat struktury a svolávat demonstrace. Dnes může jedno video z konfliktu s policií během několika minut vidět celá země. Jeden požár se může stát symbolem celého hnutí a jeden incident obrazem situace v celé Francii. Algoritmus přitom neodměňuje umírněnost, odměňuje pozornost. K tomu se přidává umělá inteligence. Ve Francii se už v září objevily desítky účtů vyzývajících k návratu žlutých vest. Publikovaliy AI generované plakáty se stejnými termíny a místy demonstrací. Některé účty vznikaly nebo měnily identitu téměř současně a jejich obsah byl z velké části automaticky generovaný. Francouzská agentura sledující zahraniční digitální vměšování přitom zaznamenala jen velmi malý zahraniční vliv. To ukazuje, že koordinované účty, automaticky vytvářený obsah a umělá inteligence mohou zesilovat domácí nespokojenost i bez výrazného zahraničního zásahu. Mechanismus už existuje >> a právě to je podle mě největší varování. Umělá inteligence nemusí společenský problém vytvořit. Ta to sama neumí. Stačí, když vezme problém, který už existuje a pomůže ho rychleji rozšířit a zesílit. Největší slabinou demokratického státu proto nemusí být nepřátelská propaganda, jak neustále slyšíme. Největší slabinou může být skutečnost, že propaganda má o čem vyprávět. Když stát funguje a lidé mu důvěřují, manipulátor má těžkou práci. Když stát nefunguje, připravuje mu půdu sám. >> Budoucí politické hnutí nemusí mít klasickou stranickou strukturu, sekretariát, tiskového mluvčího, ani desítky organizátorů. Může vzniknout kombinací skutečné nespokojenosti, sociálních sítí, koordinovaných účtů, automatizovaného obsahu a stále dokonalejších nástrojů umělé inteligence. Skutečný problém poskytne palivo, sociální sítě, distribuci, algoritmy konflikt zesílí. Umělá inteligence umožní vyrábět obrovské množství obsahu a politické skupiny toho mohou využít. Francouzský případ tak ukazuje celý mechanismus. Dlouhodobý problém, pocit bezmoci, slábnoucí důvěra v instituce, politické využití a technologie, které celý proces dramaticky urychlí. Dlouhodobě neřešené problémy se totiž nemusejí projevovat postupně. Mohou se roky hromadit a potom se během několika dnů změnit v otevřený konflikt. Dnes jsou ve Francii spouštěčem školy. Jindy to může být bydlení, bezpečnost, zdravotnictví, integrace nebo sociálně vyloučené oblasti. No a to je celé poučení ze současné Francie. Stát si může podmínky pro vlastní destabilizaci vyrobit sám. Stačí dlouho neřešit skutečné problémy, nechat růd bezmoc, nedůvěru a vztek a pak už přijde ona pověstná jiskra a stačí. No a v tu chvíli je velmi pohodlné začít hledat hybridní operace, cizí vliv a nepřátele zvenčí. Jenže propaganda nepotřebuje problém vymyslet, když jí ho stát sám dodá. Proto bych se neptala jen, kdo nás chce destabilizovat, ale hlavně, co jsme udělali pro to, aby nás destabilizovat nešlo. A u nás bych sledovala jednu věc. Jestli při první podobné krizi přijde dřív řešení skutečného problému nebo společná tiskovka premiéra Babiše a ředitele Boudelky. Nejlevnější krizové řízení je totiž ukázat prstem za hranice, ale opravit vlastní stát, tak to je mnohem těžší. Vladimír Putin tento týden na valdajském fóru přednesl politický výklad světa, který je podle něj v bodě zlomu. Nemluvil jen o Ukrajině, mluvil o rozpadu dosavadních pravidel, o konci západní dominance, o riziku další eskalace, oělé inteligenci a o tom, že současný světový řád podle něj přestává fungovat. Jeho hlavní teze je jednoduchá. Svět vstupuje do nebezpečného přechodného období a pokud se nepodaří vytvořit novou rovnováhu, může přijít velmi vážná krize. >> Východ i západ, sever i jih se dříve či později budou muset dohodnout na principech utváření nového světového řádu schopného zajistit pokrok a rozvoj lidstva na další desetiletí. Bohužel musíme přiznat, že dnes před námi stojí jiné úkoly, mnohem naléhavější a palčivější. I když moderátor řekl, že je třeba všechny uklidnit, ty palčivé problémy nikam nezmizely. Jsou tu. Znepokojivé tendence, které na mezinárodní scéně pozorujeme, nás nutí zamyslet se především ne nad tím, jak rozumněji, efektivněji a spravedlivěji uspořádat světovou spolupráci v nadcházejícím období, ačkoli je to všechno bezpochyby nesmírně důležité, ale musíme se zamyslet především nad tím, jak zachovat globální mír a bezpečnost. Právě teď v situaci, kdy jsou mnohé dřívější právní normy odhozeny a nové se zatím neobjevují, Putin popisuje současnost jako souběh technologických, společenských, ekonomických a bezpečnostních změn, které se odehrávají současně. Tvrdí, že se nemění jen poměr sil mezi státy, ale i samotná struktura společnosti, technologie, válčení a způsob, jakým lidé vnímají svět. Podle něj z toho roste nervozita, vnitropolitické napětí a nejistota. No a pak přechází k jedné ze svých hlavních tezí. Západní hegemonie podle něj ustupuje a svět směřuje k multipolárnímu uspořádání. Jsme však přesvědčeni, že ve strategickém výhledu s ústupem západní hegemonie se světová situace bude postupně měnit k lepšímu, k stabilnějšímu, demokratičtějšímu a svobodnějšímu multipolárnímu mezinárodnímu řádu. Je však také zřejmé, že na cestě k takovému uspořádání světa nás čekají různá rizika pro státy, společenství i každého jednotlivce. V podmínkách zásadních změn je to nevyhnutelné. Proto je mini minimalizace rizik na jakékoli úrovni od celosvětové až po osobní dnes hlavním úkolem odpovědných činitelů s rozhodovací právomocí v politice, v byznysu, ve vědě, zkrátka v životě. >> Tady je důležité oddělit dvě věci. Putin popisuje multipolární svět jako přirozený a nevyhnutelný vývoj. Současně tím ale také vysvětluje, proč podle něj dosavadní mezinárodní instituce už neodpovídají realitě. Kritizuje OSN, tvrdí, že západní země mají nepřiměřený vliv a požaduje větší prostor pro Asii, Afriku, Latinskou Ameriku a Blízký východ. Je to jeho dlouhodobá linie, méně dominance západu, více prostoru pro ostatní mocenská centra. No a nejcitlivější část projevu se samozřejmě týkala války na Ukrajině. Putin znovu zopakoval ruský výklad, že Rusko podle něj válku nezačalo, ale reagovalo na dlouhodobý vývoj na Ukrajině a na postup NATO. >> Vím samozřejmě, že část odborné komunity si klade otázku. Rusko mluví o míru, ale samo začalo válku. K tomu už jsem se mnohokrát vyjádřil. Přesto v takovém shromáždění znovu řeknu, kde je pravda. Pravda je v tom, že ne my jsme chtěli a ne my jsme začali válčit, ale začali válčit s námi. Neměli jste léta podporovat agresivní nacionalismus a rusofobii na Ukrajině s cílem přeměnit je v nástroj boje proti Rusku? Neměla Severoatlantická aliance začínat vojenské obsazování našich historických území v zájmu samotné organizace a plánovat tam své základny. Neměli jste podněcovat radikály v Kyjevě ke státnímu převratu a následně takto vytvořený v podstatě nezákonný režim pumpovat nejrůznějšími útočními zbraněmi? Neměli jste plánovat zřizování koncentračních táborů pro obyvatele Donbasu a Krymu? Neměli jste drtit tanky, ostřelovat raketami, střílet z letadel a zaživa upalovat neozbrojené lidi jen proto, že jsou národností i duchem Rusové. Ještě je mnoho takových. Nemělo se, ale u toho skončím. Jsem si jist, že Rusko bylo vědomě postaveno do situace, kdy se v reakci na tuto zjevnou agresi prostě muselo bránit se zbraní v ruce. >> Putin následně tvrdí, že NATO vojensky pronikalo na území, která Rusko považuje za součást svého historického prostoru a že Moskva byla podle něj donucena reagovat. Tohle je klíčová pasáž, protože ukazuje základní ruskou logiku. Moskva sama sebe nereprezentuje jako iniciátora konfliktu, ale jako stranu, která reaguje na tlak. A právě na tom potom Putin staví i své varování před další eskalací. Neříká jen, že válka může být nebezpečná. Říká, že spirála vzájemných odpovědí může dojít do okamžiku, kdy už nebude možné vrátit se zpět. A musíme si uvědomit, že okamžik, kdy už nebude možné nic změnit, může nastat velmi rychle a pro všechny nečekaně. Prostě se ukáže, že logika stupňujících se vzájemných tvrdých odpovědí vede k fatální nezvratnosti. Nyní v kontextu popisu a předpovídání různých světových konfliktů často zaznívá slovo eskalace. Neochota uchýlit se ke skutečné diplomaci. založené na reality a zohlednění zájmu všech stran vede k vyostřování situace a zvyšování sázek. Často se blufuje, překračují se červené linie v naději, že se protivník potlačí, zastraší a zlomí přes koleno. Eskalace bojových akcí a sankce nejsou novou praxí. Byly použity v mnoha konfliktech a nikdy nejsou jednostranné. Na provokativní kroky jedněch následuje odpověď druhých. Spirála se tak stále více utahuje a ničivé následky rostou. >> A pak přichází jedna z nejsilnějších pasáží celého projevu. Putin mluví o zbraních velmocí schopných zničit všechno živé nebo přivést zemi do katastrofálního stavu a používá známý Čechovouv obraz pušky na stěně. Je to cesta na okraj propasti. Tím spíše dnes, kdy mají přední světové mocnosti v arsenálu zbraně schopné zničit veškerý život nebo přinejmenším přivést zemi do katastrofálního stavu. Můžeme si být jisti, že tyto zbraně nebudou nikdy použity? No, samozřejmě, že ne. Všichni přece známe to známé rčení. Pokud na začátku představení visí na scéně na zdě puška, musí nakonec prostě vystřelit. >> Tady Putin spojuje několik věcí. Jaderné odstrašení, eskalaci červené linie a riziko, že konflikt může přejít do mnohem tvrdší fáze. Z jeho projevu není možné udělat jednoduchou větu. Putin hrozí jadernou válkou. Přesnější je říci, že varuje před mechanismem eskalace, který podle něj může vést až k použití nejničivějších zbraní. A jak celý projev uzavřel? Ne vítězným tónem, spíš varováním. Putin tvrdí, že lidstvo stojí před nutností vytvořit nový stabilní řád. Jinak může pokračující konfrontace skončit naprostou katastrofou. My všichni, celé světové společenství neseme společnou odpovědnost za zítřek. A to není přehánění, není to metafora, je to, opakuji, naprosto praktický úkol, jehož řešením se musíme začít bezodkladně zabývat. Chce se věřit, že naši potomci se z budoucích učebnic dějepisu dozvědí, že druhá čtvrtina 21. století se stala bodem obratu, kdy lidstvo vědomo si rozsahu změn a výzev své existenci našlo sílu odložit stranou sváry, ambice i sobectví a spojit se při řešení společných problémů. Proměnilo technologickou revoluci ze souboru hrozeb v širokou škálu příležitostí. začalo řešit problémy sociální nerovnosti a ekologické degradace slovy a lečiny. Uvědomilo si neperspektivnost vojenského střetu a diktátu i nutnost řešení vznikajících otázek a problémů, které by bylo přijatelné pro nás všechny. Konečně začalo budovat nový udržitelný světový řád. Jsem si jist, že přesně tak to bude, protože pokud se to nestane, hrozí, že už nebude nikdo, kdo by se z těchto učebnic učil a ani ty učebnice samotné nevzniknou. >> No a právě to je podle mě nejpřesnější shrnutí celé řeči. Putin na valdajském fóru neříkal jen, co chce Rusko. Říkal hlavně, jak čte Rusko současný svět. jako svět bez pevné rovnováhy, s oslabující dominancí západu, s rostoucí rolí dalších mocností a s nebezpečnou spirálou konfliktů. To samozřejmě neznamená, že jeho výklad musíme přijmout, ale pokud chceme rozumět tomu, co Moskva říká a jak sama zdůvodňuje své kroky, je potřeba slyšet právě tohle. Ne jeden slogan, ale celou logiku. Přátelé, a teď tu mám pozvánku. Hned po sedmičce plus zůstaňte s námi. Následuje totiž další díl satirického pořadu Kde to jsme, což je, jak víte, můj dialog s umělou inteligencí Emou. A tentokrát jste si o téma řekli vy sami. Je to válka, zbrojení a hlavně Švejk v dnešní české politice. Co se stane, když vezmeme válečné řeči doslova? Víte přece, jak to říkal Švejk? Každý nemůže být chytrý. >> Proč vlastně zmizely ukrajinské vlajky? Na něj mouchy, tak jsem mu dal na půl. >> Česká obranná doktrína. Když nezabere PowerPoint, nasadíme Josefa Čapka. >> Víte co, děti? Uděláme pejskovi a kočičce k svátku Dort. >> Jak řekli, tak udělali. >> A nebyl náhodou Švejk blb? No, blbové si to o něm mysleli. >> Poslušně hlásím, že jsem tady. >> Poslušně hlásím, kdo to podepsal. >> Kde to jsme? >> Sledujte pořád, kde to jsme a dobře se bavte. He he he.