Schillerová chystá funus, Pavel se usmiřuje a Kupka pod kořenem | Karolina Stonjeková #256

Krásný poslední prázdninový večer, přátelé.

Já nevím, jak vy, ale musím se přiznat, že jsem poslední dobou opravdu zdrcená z toho, jaké hrůzy se v naší společnosti odehrávají.

Třeba se jenom podívejte na místo předsedkyně poslanecké sněmovny Barbory Urbanové, která byla po 150 dnech konečně zvolena za hnutí ANO.

To je nejen to, že jí zatrhli výlet na Ukrajinu, ale ona se ještě ke všemu v nějakém rozhovoru svěřila, že její jistý nejmenovaný kolega — Bůh mě netresnej, že to teď řeknu — sahal jí na koleno.

To je hrůza.

A jestli někdo dokáže plnou šíří téhle hrůzy ocenit, tak jsem to já. Jestli někdo umí pochopit, jak je hrozné, když vám někdo sahá na koleno, tak jsem to já, protože já jsem byla dneska na kontrole na ORL a tam mi sahali do nosu. Protože já vím, jaké to je.

A je šílené, co se v téhle společnosti děje.

Já si myslím, že se to musí politicky uchopit, že je potřeba s okamžitou platností zakázat všechny otorinolaringology a chlapům bych preventivně sekala ruce, aby se náhodou nestalo, že budou někomu někam sahat.

Hrůza.

Ale naštěstí, naštěstí kromě lidí, kteří jsou dojatí z kolene nebo z nosu, se v této společnosti najdou i ženy bojovné, ženy neohrožené, ženy, které se nebojí dokonce ani čelit přírodním živlům, a to dokonce po dobu několika hodin.

Jako třeba paní Zdeňka, alias legendární Bába pod kořenem, která bude v komunálních volbách na podzim kandidovat za ODS v Praze Petrovicích.

A Martin Kubka, případně někdo, komu Martin Kubka naprosto jaksi neprozřetelně poskytl přístupové údaje ke svým sociálním sítím, napsal příspěvek:

"Za ODS kandiduje internetová legenda. Řekové mají Odysseu. My máme bábu pod kořenem. Paní Zdeňka Novotná je naší dlouhodobou členkou a letos opět kandiduje v Praze Petrovicích, kde ji najdete na 11. místě kandidátky Občanské demokratické strany."

Já vlastně chápu, že tonoucí se z čeho se dá uchytá, a tak už Martin Kubka píše příspěvky, které jste tady před chvílí se mnou viděli.

Taky by se někdo mohl ptát otázku pidivu, jestli to náhodou není fejk.

Ne, ne, ne. Nevypadá to, že by to byl fejk. Tohle bude autentické.

Bohužel je potřeba říct, že spíš než návrat báby pod kořenem by občanská demokratická strana potřebovala návrat ke kořenům. Nebo by se to dalo říct ještě jinak: když dlouhá léta nejrůznější dědkové v ODS na své kořeny kašlali, tak teď to jedna bába pod kořenem asi úplně nevytrhne.

Nicméně po všech těch hrozivých zprávách tady byla i jedna, která dokonce i takovéto cyniky, jako jsem já, zahřála u srdíčka. I nějaká ta slza se prodrala ven na světlo skrz oční víčka.

Představte si: pan prezident Pavel se rozhodl, že se usmíří s vládou. To je krásný. Je to krásný.

A za mých mladých let jsme tomu, co pan prezident velkolepě vyhlásil v nedělní partii, říkali mír až do příští války.

A věřte tomu, přátelé, že přesně takhle to dopadne. Věřte tomu, že tohle je pouze oddechový čas, a že s tím, jak se bude blížit termín prezidentských voleb, s tím, jak ta prezidentská kampaň bude gradovat — a vsaďte boty na to, že bude ještě mnohem horší, než byla ta minulá — tak naprosto věřím tomu, že pan prezident, a nejenom pan prezident, ale i jeho přátelé po boku a poradci, se znovu neudrží a znovu si na konto vlády budou dělat politické body zadarmo.

Nicméně abychom tady neměli jenom taková žertovně podaná témata a věnovali se i věcem, které jsou opravdu vážné.

Teď udělám radost bezpochyby všem, kteří mají pocit, že vládu nedostatečně kritizuju, že si všímám jenom toho, co dělá špatně ten panu prezidentu, někdo z opozice a tak dál.

Tak teď asi přichází chvíle, kdy jejich srdéčko radostně zaplesá, protože přijde kritika vlády a ona nemůže nepřijít.

Nemůže nepřijít, protože my jsme v uplynulých dnech čekali na to, jak bude vypadat navrhovaný státní rozpočet pro příští rok.

Byli jsme konejšeni slovy, že to bude hluboko pod 400 miliard korun — ta sekera, která bude do našich peněženek a do státní kasy zaseknutá. Aby nakonec bylo dneska vykopnuto číslo 389 miliard.

Je to naprostá tragédie, a je to tragédie, na které nic nemění ani fakt, že Kubka na ČT1 vyprávěl, že on kdyby sestavoval rozpočet, tak by sestavil rozpočet se schodkem 150 miliard.

A prakticky ve stejném čase jiný ekonomický expert ODS Jan Kopeček vyprávěl, že reálně by bylo 300 miliard.

Čili je vidět, že ani v ODS nejsou schopni se úplně dohodnout a nějak si tam poladit noty a komunikační karty. Ale tyhle humorné momenty nic nemění na faktu, že tohle prostě je katastrofa.

Já rozumím tomu, že jsou tam některé věci, které jsou rázu investičního. Na druhou stranu pořád to osekání veřejných výdajů, které by mělo přijít, tam prostě dostatečné není.

A musím říct — tak jak jsem to říkala, když jsem rozpočet komentovala včera na CNN Prima News — že už mi vlastně v tomhle směru dochází optimismus, že se to někdy může zlepšit. Protože vždycky se debaty o rozpočtu zvrtnou na diskuzi, kdo je tady ten jednooký král mezi slepci.

A realita je taková, že jednooký král tady žádný není. Za to slepých jsou tady zástupy.

Vždycky ta strana, která je v opozici, kritizuje vládu za to, že rozhazuje. A ony všechny vlády rozhazují, co si budeme povídat.

Jenomže v situaci, kdy se potom ta opozice sama dostane do Strakovky, tak bohužel v tom nastoleném trendu pokračuje.

Určitě můžeme doufat — tak jak je nám to tvrzeno — že v příštích letech se to změní, že ta nepříznivá trajektorie, která byla nastavena, se s ní konečně něco stane a že to půjde dolů.

Ale jak jsem řekla, že bych v tomto směru byla nějaký přehnaný optimista, to opravdu nejsem.

A můžeme se bavit i o tom, že Fiala měl v rozpočtu příjmy z mimořádné daně z té takzvané „windfall tax", což bylo nějakých skoro 40 miliard, a měl to tři roky.

Můžeme se bavit o tom, že za Fialy nebyly tak vysoké výdaje na obranu, tolik diskutované, a že Babišova vláda tam chce nasypat asi o 20 miliard víc, než tam sypal ten Fiala, který si z výdajů na obranu udělal svoje zlaté tele a málem chtěl, abychom mu gratulovali za to, jak se stará o naši bezpečnost.

Takže ano, když potom ta čísla dáte do kontextu, tak vám to hází ještě trochu jiný obrázek. Ale jak říkám, není to nic, čím bychom se měli nechat uchlácholit.

Zkrátka nezbývá než doufat — nezbývá než doufat — že se vláda pochlapí alespoň v těch příštích rozpočtech. Protože takhle se dříve či později propracujeme buďto k tomu, že přijde někdo, kdo bude radikálním způsobem zvyšovat daně.

A nejenom, že bude radikálním způsobem zvyšovat daně, ale ještě konečně už bude okolnostmi nucen k tomu, že se z toho lidově řečeno nevykecá a bude muset osekávat chtěnechtě i ty státní výdaje. K čemuž se zatím žádná z těch stran bohužel úplně nemá, nebo přinejmenším se k tomu nemá v takové míře, jak bylo potřeba.

Dokážeme na všem najít něco humorného. Zrovna tady, pokud jde o rozpočet, tak mě nic příliš humorného nenapadá, protože z čísla 389 se přiznám, že spadla brada a čelist i mně.

A když se mluvilo o hluboko pod 400, tak já ve své naivitě jsem doufala v nějakých 360, 370.

Ne, že by to bylo výrazně lepší, ale přece jenom 360, 370. Marná sláva není 389.

Tak pojďme na vaše dotazy, kterých už se tady rozběhlo poměrně hojně.

Petr Sůlka – rozhovor s Pepou na TV Prima byl evidentně veden mnohem déle a sestříhán. Neměli by se aspoň tvářit, že hrají fér, ale je dobře, že mu tak škodí.

Petře, já se přiznám, protože jsem musela tu nedělní partii na CNN Prima News od nějaké 3:4 na 4 živě komentovat. Takže tentokrát jsem to dala prakticky celé. Eh, neprojevila jsem tím žádnou úctu ke svému duševnímu zdraví.

Zkoukla jsem to celé a musím říct, že tam bylo pro mě několik zajímavých momentů.

První zajímavý moment pro mě byl ten, že vlastně ta první část partie s Petrem Pavlem – já nevím, jestli to byla celá první půl hodina, ale rozhodně minimálně prvních 15–20 minut až těch 30 – tak mi to přišlo neuvěřitelně nudné. Já vím, že se nabízelo odstartovat celou tu debatu, nebo diskuzi vlastně, odstartovat tím rozpočtem a přehlasováním prezidentského veta. Na druhou stranu, jak říkám, bylo to nudné, bylo to uspávací.

Druhá věc, které jsem si na tom všimla, bylo to, že pan prezident byl na tu debatu velmi dobře nabrýfován. Eh, nevím, do jaké míry dostal k dispozici to, na co bude tázán dopředu, ale nabrýfován byl velmi dobře, byť se tam samozřejmě dopustil několika momentů, za které asi ani jeho voliči nebudou rádi.

Jakože kdybychom měli méně nemocnic, tak bychom měli více peněz na zbrojení. Jasně, teď to zjednodušuju. Nebyl to přesně výrok v tomto znění, ale byl to výrok v tomto duchu a to je podstatné.

Takže nudu, byl velmi dobře nabrýfován.

Další věc, která jsem si povšimla, bylo to, že jsem měla místy pocit, že moderátorka se dívá na pana prezidenta, jako kdyby to byla rocková faninka, která dělá rozhovor, nevím, s Mickem Jaggerem nebo s někým podobným.

Takže to byly takové tři momenty, které mi z toho utkvěly v hlavě.

Ale jinak já si nemyslím – když se na ten rozhovor budu snažit dívat co nejvíce objektivně a odmyslím si to, co mi na prezidentovi vadí a odmyslím si spoustu dalších věcí a budu se fakt snažit o maximální objektivitu – tak si myslím, že to byl rozhovor, který mu určitě žádné voliče neodehnal, až teda na těch pár, kteří nebudou spokojeni s jeho pohledem na poskytování zdravotní péče. Ale v zásadě si nemyslím, že by to mělo způsobit nějaké zemětřesení v jeho preferencích. Zároveň mu to taky žádné voliče podle mého názoru nepřihrálo.

Je dobře, že se prezident po čase objevil na televizní obrazovce v nějakém ucelenějším rozhovoru, ale že by to bylo něco převratného těmi informacemi, které tam padly, tím, co jsme se dozvěděli – to bych tedy nemohla říci ani náhodou.

---

Slávek 832.

A dobrý večer všem divákům a zvláště paní Karol. Děkuju moc, Slávku. Jsem ráda, že jste tady. E tím spíše, že zítra nás čeká první školní den. Já se musím touhle cestou omluvit, že jsem vás na konci minulého streamu tak trochu mystifikovala, že už to má být dneska. A tak není to dneska, ale bude to až zítra. Tak doufám, že vykročíte do toho nového školního roku, pokud možno pravou.

---

Ondřej Litomiský.

Krásný den, Karol. Tak nám asi hradní sponzoři tlačí na Pepu. Prý máme moc nemocnic a málo zbrojíme. Vítek dozimetrů točí dojemná videa. Je to paráda.

Já si teď nevybavuju, jaké dojemné video natočil Vítek Dozymetr. Eh, tak budu muset se popídit už jenom s ohledem na to, že přesto, že máme začátek týdne, tak pátek, kdy točíme s Petrem Holcem účet, se nemilosrdně blíží. A takové dojemné video s Vítkem se může hodit.

E, ale máte pravdu – na to vyjádření o té zdravotní péči, to byl prostě výrok velmi nešťastný. Ale jak jsem řekla, nemyslím si, že by to byla záležitost, která by byla schopná tam způsobit mezi voliči nebo nevoliči Petra Pavla nějaké úplně zásadní zemětřesení.

---

Meskalero, příjemný večer. Paní Karol a Magdalénce – alias Karolínce – přejeme příjemný první školní rok.

Meskalero, děkuju moc. Ano, Xaver si to pořád plete místo Magdalenky, říká Karolínka, ale není jediný. Eh, v příbuzenstvu a mezi přátele je takových lidí, kteří si to pletou víc. Takže já jsem shovívavá a moc děkuju.

A samozřejmě vám i všem ostatním, kteří také zítra vedete dítko, ať už do první třídy nebo do jakékoli jiné třídy, do jakéhokoli jiného ročníku, tak vám přeju, ať se to vydaří a ať je na školách co nejvíce zajímavých informací a skvělých profesorů a pokud možno co nejméně nějaké politické ideologie a aktivizace a podobně. A že už s tím také za poslední roky má řada rodičů své zkušenosti.

---

Martin Osfalt.

Dobrý večer, paní Karol. Držím vám na zítra palce, protože vy i já povedeme ty naše dítata poprvé do školy. Jdu si zobnout nějaké sedativum.

Martine, já si myslím, že na sedativa se ještě dostane. Teď je to první školní den. Eh, my se budeme fotit, budou tam u toho nějaké uvítací ceremonie a tak dál. Čas na to, abychom se zklidnili a zalapali po dechu, ten teprve přijde. Ale děkuju a pochopitelně, jak jsem říkala, přeju vám taky, ať ten školní rok zahájíte co nejlépe.

---

Janí Kuželová zdraví všechny přítomné.

Eh, děkuju moc, Janik. A také jí zdravím – věrnou divačku.

---

Niaza, krásný večer všem. Tak jsme měli Pepu i u nás v Beskách. Čekala jsem, že tu B7 vyhraje jako první a on to ani nefotil.

No vidíte to. Zřejmě se mu prostě nechtělo ten obrovský fotoaparát s sebou táhnout až takovou dálku do Besky. No tak to víte. Besky nejsou Maďarsko. Milá Neazza.

---

Philip Clear.

Jdu zbourat jednu nadbytečnou nemocnici a vyměnit jednu zbytečnou magnetickou rezonanci za náhradní díly pro Leopard 2 a8.

Jo, byl to nešťastný výrok. Řeknu to tady potřetí. E, navíc si umím představit, že spousta lidí, kteří zrovna na tu magnetickou rezonanci čekají – a víme, že ty termíny nejsou úplně, že by to bylo zítra – a netýká se to jenom magnetické rezonance, ale týká se to i dalších vyšetření. E, teď zrovna jsme s tím doma měli, nebo máme, takovou zkušenost, jak dlouho se čeká na vyšetření, která potřebujete. Takže jo, tohle se nepovedlo.

No, ale je vidět, že vlastně i když jste dobře nabrýfován, i když na vás někdo eh – no, abych nemusela říct klečel, tak řeknu – intenzivně pracoval, tak stejně se může vloudit chybka. Tady se vloudila.

---

Milan Franz.

Dobrý večer, paní Karolíno. Po dlouhé době vás vidím živě a velmi se těším na vaše komentáře.

Tak Milane, to, že mě po dlouhé době vidíte živě, předpokládám znamená, že dlouhou dobu živě, ale jinak neživě se díváte pravidelně. Každopádně jsem moc ráda, že jste tady dnešní večer s námi a že se budete bavit navzdory ne zrovna veselým tématům, jak už to bývá z české politiky.

---

Metigrifes král jedno vočko píše – teď nevím, jestli je to reakce na prezidenta nebo reakce na to, co jsem říkala o sestavování státního rozpočtu. Ono by se to asi dalo hezky do jisté míry spojit obojí.

Ne, to jsou momenty, kdy jsou momenty, kdy člověk opravdu nad něčím intenzivně kroutí hlavou.

Je jich poslední dobou poměrně hodně a bohužel tedy schodek státního rozpočtu pro mě je jednou z věcí, kdy mi ta hlava šla kolem.

Já vím, že už jsem trošku nudná s tím, jak stále nostalgicky vzpomínám na doby, kdy schodky státního rozpočtu byly 40 miliard a 70 miliard, kdy se debatovalo o tom, že i tohle je vlastně katastrofa, kdy se velmi intenzivně varovalo předtím, že se celkový dluh blíží 1 bilionu. Tak podívejte se, jak vypadá. 1,2 bilionů byl dluh, který nasekala jenom vláda Petra Fialy.

Čili tady to opravdu není, že by někdo – a teď mířím na současnou opozici – byl v situaci, aby ukazoval prstem a říkal: "Vy za to můžete, vy jste něco zapříčinili, vy teď děláte něco špatně." Protože tady v tomhletom si opravdu ty politické strany toho nemají mnoho vyčítat. Ten marasmus tam jde napříč těmi stranami a bohužel já bych, jako člověk, který je pořád zastánce pravicového pohledu na svět, tak bych si přála vidět nějakou skutečně relevantní politickou sílu, která má šanci ty volby vyhrát nebo má šanci mít rozhodující slovo v nějaké vládě, která by opravdu přišla s tím, že bouchne do stolu a řekne: "Tak a teď se bude šetřit." Protože když se nebude šetřit, tak přijde doba, kdy se bude muset šetřit.

A ono je to rozdíl. To si nebudeme nic tvrdit.

Já se napiju, pardon. A dost možná si před Filipem Bartůškem ještě tady zapnu klimatizaci, protože je tu docela horko. Je potřeba říct, že z těch politických témat jsme si tady trošku přitopili, tak si tady teď funguje lehce ochladím.

Filip Bartůšek posílá příspěvek. Tak já moc děkuju Filipu Bartůškovi, našemu věrnému diváku, a jsem ráda, že Filip je tady dneska večer s námi. Taky by mě zajímalo, Filipe, jak to máte se zítřkem, jestli někoho vedete nebo jestli už to máte všechno za sebou.

Kronstar Babiš je nepoučitelný nebo nezná to mír až do příští války. Jinak nechápu, proč tomu kolektivnímu hradu zas ustupuje.

Hele, Kronstáre, ono je to poměrně jednoduché. Přece jenom se ten konflikt mezi prezidentem a Strakovou akademií nedá hrát do nekonečna. A nejenom, že se nedá hrát do nekonečna, ale ono tam i hodně záleží na tom, jaký, jak se dneska s oblibou říká, narativ převládne, co v té společnosti převládne, kdo je ten vinník, kdo za to může, kdo na tom nese větší díl odpovědnosti.

A zároveň tady vyšlo několik průzkumů, které jasně ukázaly, že většina veřejnosti si ten konflikt nepřeje, že většina veřejnosti není zrovna dvakrát na větvi z toho, že neustále dominantní téma, které se řeší, nejsou právě třeba zrovna záležitosti týkající se našich peněženek, ale že to jsou výpady z hradu směrem k vládě a potom nějaké reakce od vlády směrem k hradu.

Takže tohle muselo evidentně na obou stranách proběhnout – to uvědomění se muselo proběhnout –, že je potřeba tu situaci zklidnit, schladit a tak trochu se tvářit, že tu situaci schlazuju a zklidňuju, abych na tom získal politické body, že já jsem ten, kdo přišel a nabídl smírnou ruku.

O to se teď budou snažit podle mě oba – jak Andrej Babiš, tak Petr Pavel. Já mám pocit, že daleko větší problém tady v téhletý roli setrvat bude mít právě Petr Pavel. A to, co vy tady hezky v tom dotazu nazýváte kolektivním hradem.

Tam si myslím, že je to celkem jasné, že je to počase přestane bavit, ale Andrej Babiš není v situaci, aby si mohl dovolit na to nepřistoupit, když tady opravdu je relevantní společenská poptávka, aby se to trošku uklidnilo a hrany se trochu obrousily.

Já jsem dokonce zaregistrovala, že dneska vyšel nějaký článek. Viděla jsem jenom začátek, protože pak už to bylo za paywalem, ale článek od Sabiny Slonkové, která přišla s teorií o tom, že Andrej Babiš to má jako svojí promyšlenou strategii, že se bude snažit se na Petra Pavla usmívat a zároveň se ho bude chtít zbavit a že má nějaký ďábelský plán, nebo spřádá nějaký ďábelský plán pro prezidentskou volbu.

Já vůbec nepochybuju, že i na Pražském hradě se spřádají ty mocenské kliky, které tam jsou. Nejrůznější ďábelské plány ve vztahu k Andreji Babišovi, k jeho vládě, k té prezidentské volbě. Tam si myslím, že vůbec nemá Petr Pavel Andreji Babišovi co vyčítat.

Takže vlastně Sabina Slonková tam přinášela takový pohled, že tohle seznamování, nebo ne seznamování, ale smiřování je záležitost jenom tak na oko, která má právě maskovat ty ďábelské plány, které jsou zatím v pozadí.

No, já si myslím, že plány na to, jak se toho druhého zbavit, probíhají na obou stranách. Že i bez kuloárních informací, které se k člověku sice dostávají, ale i bez těch informací by si člověk tenhle obrázek dokázal celkem poskládat, protože je to logické. A stejně tak je logické, že se teď obě dvě strany budou snažit předstírat, že se snaží dohodnout, že se chtějí dohodnout.

Na druhou stranu, jak jsem říkala, viděli jsme v poměrně nedávné minulosti mnohokrát, že prezident Petr Pavel pak ujede. Klasický příklad toho, kdy ujel: "Bylo to pane učiteli, už bude zvonit, musíme jít."

A takových situací může být x a pak se prostě ukáže, že opravdu ty příkopy, které tam jsou, jsou příliš hluboké na to, aby byly buďto reálně zasypány, nebo abychom se mohli aspoň tvářit, že je zasypáváme.

Ale pro tuto chvíli bych to viděla tak, že žádný z těch aktérů vlastně neměl žádnou jinou možnost.

Jiřínovák, poslední dobou se mi zdá, že jednotkou zoufalství opozičního voliče je nadávat v komentářích na Macinku úplně pod každým článkem na internetu, i těch, které s politikou nemají nic společného. Šílenství.

Hele, Jirko, Nováku, ono to, co se děje na sociálních sítích v poslední době, to je šílenství. Ať se podíváte na jakýkoli příspěvek téměř, zvláště to, co se děje v těch diskuzích.

Já s tím začínám mít velmi zábavnou zkušenost. Tak jednak tam mám nějaké asi dva nebo tři stále stejné trolly s profilovkou štítu demokracie. Teda jeden má štít demokracie a druhý tam až donedávna měl Foltýna na profilovce. A když si z něj kvůli Foltýorovi utahovali, tak to změnil na nějaký takový anonymní neutrální obrázek. Nicméně ti, kteří moje debaty pod příspěvky, nebo debaty pod mými příspěvky sledovali, si pamatují, že to byl ten, co měl na profilovce fotku s Otakarem Foltýnem.

No, vlastně když sleduju, co tam ti lidé píší, tak musím říct, že takový fanoušky Foltýnovi fakt přeju. A takový fanoušky taky přeju i štítu demokracie. Jakkoli normálně nikomu nic zlého nepřeju, tak tohleto jim teda přeju.

A dokonce jeden z těchto diskutujících je takovej – já tomuhle typu lidí říkám žebravý pejsek. Oni by strašně chtěli s váma debatovat. Oni by vás strašně chtěli vtáhnout do těch svých, jako nikdy nekončících debat, kde vlastně není ani nic konkrétního, o čem byste s tím mohli debatovat. Oni prostě jenom z principu – ať napíšete cokoliv – tak čistě z principu si pod ten váš příspěvek přijdou ulevit.

Pro jistotu, abyste si jejich komentáře náhodou nevšimnuli, tak vás tam označí a teď jako doufají, že konečně napsali něco, po čem vy jim odpovíte.

A když jim neodpovíte, tak oni nemají problém tam napsat pod ten jeden váš příspěvek na Facebooku deset dalších komentářů. U všech vás označí, aby teda jako jo, bylo vidět, že stojí o tu vaši pozornost.

A já na tyhle lidi z principu nereaguju, protože vím, že pro ně největší trest není to, že je utřete a že je pošlete do horoucích pekel, ale právě to, že si jich nevšímáte. Jo, protože to jsou takový – jak jim říkám – žebravý pejsek. On prostě chce tu pozornost. On chce, abyste mu jako hodili tu kostičku a virtuálně ho podrbali za ouškem. A to podrbání za ouškem je právě to, že se tam začnete hádat, ale o nesmyslech, protože tohle nikdy nemá žádný věcný jádro.

Protože kdyby to mělo věcný jádro, jsou lidi nebo jsou problémy, kde se dokážete na něčem s tím druhým domluvit a shodnout bez ohledu na to, že v jiných tématech se neshodnete. Ale lidi, kteří apriori potřebují napsat za každou cenu něco kritického na cokoliv, co napíšete. Když napíšu příspěvek dnes je 1. září, tak oni jenom už tam naběhnou vás přesvědčovat, že je 10. března. Tam je jakákoli diskuze zbytečná.

A já jsem včera zase zažila takovýhle případ, protože médii proběhla – možná jste to zaznamenali, já vlastně nevím, jak dlouho a jak intenzivně tuhle záležitost sledujete nebo nesledujete – ale proběhla informace o tom, že někdy v září by měla proběhnout exumace ostatků někdejšího ministra zahraničních věcí Jana Masarika, protože tam se už po desetiletí vedou spory, jak to vlastně bylo. Stojí proti sobě přinejmenším dvě hlavní verze.

Jedna je verze pana Čvančary o tom, že Masarik byl zavražděn a že to byla takzvaná femová vražda, za kterou stáli lidé, jako byl pán Arnošt Heidrich a lidé z ministerstva zahraničních věcí, kteří už se velmi zjednodušeně, když to řeknu, nemohli dívat na to, jak syn někdejšího tatíčka osvoboditele vesele kolaboruje s režimem po roce 1948.

A proti tomu stojí poměrně nová verze, se kterou přišel badatel pán Mareš, který říká, že smrt Jana Masarika je dost možná uměle vyvolaná kauza, že to ve skutečnosti bylo mnohem jednodušší. Že Jan Masarik si připravoval projev na druhý den, nemohl spát, sedl si do okna té koupelny, kde podle některých výpovědí celkem často sedával, zapálil si cigaretu a pak třeba mu ta cigareta nějak spadla. On zkrátka, že se může jednat o nešťastnou náhodu. A tuhletu svoji teorii opírá o to, že se mu podařilo celkem spolehlivě vyvrátit veškerý ten balast, který se na kauzu Jana Masarika za ty desítky a desítky let nabalil – balast o tom, jak se tam našlo nejrůznější nedopalky, jak někdo tam slyšel hluk a nejrůznější fiktivní výpovědi vrátných a Jana Bidžovského a já nevím koho dalšího.

No, a já jsem vlastně napsala příspěvek o tom, že je fajn, že k té exumaci, kterou rodina dlouho odmítala, konečně dojde. Že se tím může přinejmenším teda, co se tím jednou provždy vyjasní – tak je to, jestli Masarik měl tu střelnou ránu za uchem, která byla – nechť dejme tomu za uchem nebo kolem spánku – zkrátka tady v téhleté oblasti, která byla maskovaná tou legendární kytičkou. Si vzpomenete, že Jan Masarik, když si vygooglíte fotky s jeho rakví, tak tam měl tu kytičku u ucha.

Takže pokud se ukáže, že v té lebce žádný průstřel není, tak nám teorie s kytičkou padá. Dostává tím zásadní šrám i jedna z teorií o té vraždě. Zároveň se dá podle těch kosterních pozůstatků určitě určit to, jestli doktor Jan Teplý v těch svých zprávách, které o tom případu Jana Masarika podával, jestli mluvil pravdu nebo jestli blafoval a tak dále. Takže dá se z toho určitě něco říct.

A já jsem tam naprosto jasně sdílela ty screeny na Instagramu, kde tam psali: „Jo, teď je správná doba toho Masarika jako vykopat a těm Rusákům to omlátit o hlavu, jak i po těch letech. Prostě přesto, že to nedává smysl."

Přestože tam nikdo neměl zájem Jana Masarika likvidovat, když Jan Masarik šel tomu novému režimu na ruku. Tak a vlastně ty fámy o tom, že chtěl emigrovat, už byly v toku času vyvráceny a to, že by se ta emigrace chystala, to zas bylo vyvráceno z těch publikovaných britských a francouzských diplomatických depeší.

Takže pořád. A někdo mi tam psal jako půl stránky dlouhý příspěvek o tom, jak ani po exumaci prostě se neobjeví někde na čele Masarika cedulka, že to udělala NKVD. Prostě šílenci. Ty lidi jsou šílenci. A často se do těch šílených pozic v debatách dostávají sami tím, že oni nepřipustí možnost, že by s vámi třeba mohli se v něčem částečně shodnout. Že opravdu jako není nutný vám pod každej příspěvek napsat za každou cenu nesouhlas, protože pak se sami dostávají do naprosto absurdních pozic, ze kterých jako nemá to dveře, lidově řečeno.

Takže debaty na internetu jsou opravdu – teď jsem se teda vzdálila hodně daleko – ale debaty na internetu, to je opravdu kapitola sama pro sebe. A s tím se asi nic, Jirko Nováku, ani vy další prostě udělat nedá. Ale všímejte si jedné věci. Všímejte si toho, jak debatuje a jak diskutuje ta druhá strana. Všímejte si toho, že i ta druhá strana tam má anonymní trolly, anonymní profily bez historie. Že ta druhá strana je sprostá. Že vás přijdou a priori urážet. Že napíšete slušný názor a oni vás zablokují.

Eh, mimochodem, já nevím, jestli ho tady máme v těch čtrnácti dotazech, které máme před sebou, ale Jirka Maso o mě publikoval nějaký příspěvek. A kamarádka mu tam šla velmi slušně napsat, že zatímco tady v debatě se mnou, když posílá dotazy, tak si relativně drží fazónu, tak na Facebooku si ji nedrží. Naprosto slušný příspěvek. Jak byste řekli, že to dopadlo? Že demokrat Jirka zareagoval? No, já vám ani nebudu dávat možnosti, protože si myslím, že je to úplně jasný.

Martina Komersová, krásný večer, paní Karolíno. Hlavně přeji úspěšný zítřejší první školní den vám i Magdalence.

Martino, děkuju moc. Já přeji totéž. I když byste třeba nevedla zrovna dítko do školy, tak každopádně ať máme úspěch v novém týdnu, který je vlastně posledním dnem. Dneska máme poslední den prázdnin, 2026, a láme se nám to hezky – prázdniny versus návrat k těm povinnostem. Tak zkrátka ať je to pro nás, pro všechny, co možná nejhladší a nejpříjemnější.

Peter SXP: Není to taková katastrofa.

Karol, věřte. Andrej Babiš na konci volebního období stáhne dluh. Když minulá vláda měla 1,2 bilionu, zázraky od téhle vlády nemůžete čekat.

Hele, já vám na jednu stranu rozumím. Nechci vám kazit váš optimismus, že ten dluh stáhne. A není to o tom, že čekám zázraky. Já, jestli někdo nečeká zázraky, tak jsem to já. Jsem poměrně velkej realista, často až spíše pesimista. Nečekala jsem zázraky, ale taky jsem nečekala 389. Protože 389, to není z kategorie zázrak, to je z kategorie průšvih. Kdyby to bylo 300 pádě, 300 šedě, tak bych trpěla. Trpěla bych taky.

Ale ještě bych tam byla schopná nějak si odůvodnit aspoň trochu větu, že nemůžeme čekat zázraky v tomhle konkrétním případě.

Ale u čísla 389 v situaci, kdy ekonomika roste, se mi opravdu naskytují lepší scénáře velmi těžko.

Luděk řekl: "Milá Karol, já jsem optimista." Tak to si můžete podat ruku s Petrem SXP.

A to proto, že víc věřím vládě, která už v minulosti dokázala stlačit schodek, než žvanilům, kteří okradli od penzistů přes podnikatele všechny — a stejně nadělali díru.

Luďku, tohle jsou věci, kvůli kterým nemá smysl se hádat.

Já vnímám váš postoj, váš pohled na věc, který ovšem vůbec nic nemění na mém postoji a mém pohledu na věc.