Rozhazuje Babiš naše peníze? "Tlačí na nás opozice!"

[hudba] Schodek 400 miliard Kč.

Tak přišel covid, průšvih.

Teď půjdem konečně do té diskuze.

Dávejte víc, dávejte všim.

Tohle samé jste vyčítali předchozí vládě.

Motoristé slibovali vyrovnaný rozpočet.

A jestli někdo žije v iluzích, jak nám nastražila ta minulá vláda, tu past na nás tam se nedá dostat. To je vyloučený.

Pan prezident chce euro.

Pan prezident chce Spojené státy evropské.

Pan prezident je pro zrušení práva veta.

Bude Radek Vondráček kandidátem na hrad?

Rád provokuje.

Vy už máte jasného kandidáta?

Zodpovědně skládáme účty, odškrtáváme. Co jsme slíbili, to plníme.

Tak přátelé, já vás opět vítám u nejlepšího podcastu a děkuju vám všem, kteří nás podporujete na www.voxtv.cz.

I dnes pro vás máme aktuální témata, která hýbou českým mediálním prostorem a i dnes pro vás máme velmi unikátního hosta. Je to poslanec za hnutí. Ano, první místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček.

Dobrý den.

Dobrý den a díky za pozvání. Moc se mi líbí ten váš název Vox, protože já nevím, jestli to víte, ale tady existovalo kdysi rádio Vox. Vzpomínáte si na ně? To bylo na začátku 90. let.

Mhm.

A já jsem v té době ještě studoval jsem na autě, na technice a chodil jsem si tam převydělávat peníze a v noci jsem tam pouštěl písničky, protože já žiju muzikou, hrozně mě to baví, takže Rádio Vox byl jeden z mých prvních pseudozaměstnavatelů.

Takže takže jste se vlastně vrátil ke svému pseudozaměstnavateli prvnímu. To je taky, možná můžem pustit nějakou písničku pod to podkres a uvidíme.

To bylo zajímavý, protože majitelem toho rádia Vox byl tehdy Karel Svoboda a Miroslav Ondříček.

Mhm.

Jo.

A Karel Svoboda tam tenkrát připravil všechny ty dingy, takže to bylo docela zajímavý. Takový.

[smích]

No tak možná to podkresnem, dáme nějaký podkres muzikou. Já jenom, já vám samozřejmě vždycky budu oponovat, jak je naším dobrým zvykem, takže oponujte a tvrdě do mě.

Vůbec.

Samozřejmě, se nebojte. Užijem si to prostě tu debatu.

Tak já poprosím režii o první okruh. První téma.

Při hospodářském růstu by bylo vhodné konsolidovat veřejné finance. Já to jenom uvedu pro diváka. Státní rozpočet na rok 2026 počítá se schodkem 310 miliard Kč, což je jeden z nejvyšších deficitů v historii samostatné České republiky. A vláda Andreje Babiše v srpnu 2026 připravuje rozpočet na rok 2027, jehož schodek má podle ministryně financí Aleny Schillerové vzrůst nad letošních 310 miliard a přiblížit se 400 miliard Kč.

Je schodek 400 miliard Kč podle vás konsolidace veřejných financí?

Tak zaprvé, my neříkáme, že bude 400 miliard. My jsme řekli, že bude pod touto hranicí a během pár dnů oznámíme to finále. Ale mně se líbí ten váš četlek, co tam máte.

Při hospodářském růstu by bylo vhodné konsolidovat veřejné finance.

Na tom se nepochybně shodneme, kdyby ovšem nebyla mimořádná situace kolem nás, protože možná si vzpomínáte, ale hospodářský růst, když byl mezi lety 2013 až 2020 před covidem, tak jsme dokonce měli dvakrát přebytkový rozpočet, nezvyšovali jsme dluh a snížili jsme zadluženost z nějakých 40, myslím čtyřech, na asi 29 %.

Jenomže pak přišel covid, samozřejmě průšvih. Dávejte víc, dávejte všim a tak dále. Všechny země v Evropě se chovaly podobně.

Pak přišla energetická krize. To nevyčítám samozřejmě té minulé vládě. Vyčítám jim, jak se chovala v průběhu té energetické krize.

A nyní se kolem nás válčí. Co tím vlastně chci říct?

Jestliže například jenom na obranu nám vzrostly výdaje za posledních 10 let o 400 %, teď je to skoro 200 miliard, abysme lízli ta 2 %, no, tak je to naprosto mimořádná situace a to všechno se vám samozřejmě projevuje v rozpočtu.

Mimo jiné energetická krize přinesla a ta válka to, že se dnes vydávají naprosto mimořádné výdaje na energetickou bezpečnost. Masivní invence do energetických zdrojů. To znamená, musíme si předkupovat energie na mnoho a mnoho dopředu, takže se rychle buduje jádro, malé modulární reaktory, dávají se mimořádné peníze do plynu a do takzvaných kapacitních mechanismů.

To stojí obrovské peníze ten stát.

Takže já je zjednodušeně jenom chci říct, že ze čtyřnásobili se nám výdaje na obranu, přibližně o stejnou částku se nám zvýšily výdaje na dopravu. Naprosto mimořádné částky dáváme do energetiky, což jsou 100 miliard Kč.

A stát zjednodušeně řečeno, nestačí v těch příjmech na to, aby se byli schopny zaplatit ty výdaje.

Takže kdybychom měli konsolidovat, jak třeba vy udáváte a nebo jak nás nabádá opozice či prezident, tak bychom museli toto všechno zásadním tu proškrtat.

Ale oni současně říkají: dávejte víc na tu obranu. Dávejte ještě víc, já nevím, na ty dálnice, silnice, to prostě nejde.

Jdi na Vox TV.

[hudba]

Griluješ a nechybí ti omáčky?

A teď půjdem konečně do té diskuze.

Takže já tomu rozumím, co říkáte, ale vy jste přece tohle samé jste vyčítali předchozí vládě, která taky měla krize, měla válku na Ukrajině a vy jste jí vyčítali ten schodek a minimálně část vaší vlády, konkrétně motoristé, slibovali vyrovnaný rozpočet.

Mhm.

To znamená, teď používáte ty samé argumenty, které jste předtím vyčítali předchozí vládě.

Já to upřesním. Já jsem a my jsme, všimněte si, o něco méně vyčítali ten vlastní schodek, jako to, že tvrdili, že žádný schodek nebude. Oni vlastně přebírali vládu někdy v roce 2021, jak to tedy krásně a rychle všechno vyřeší.

My jsme jim říkali: nebude to tak jednoduché, je mimořádná situace, ještě byl covid.

Ano, netušili jsme, že přijde ještě energetická krize, to je pravda, ale v zásadě, když se podíváte, oni hospodařili s horším schodkem součtovým než my v těch posledních čtyřech letech, ačkoliv samozřejmě ty poslední dva roky díky covidu byly naprosto mimořádné. Všude ve světě neznám zemi, kdyby to bylo jinak. A nám vyčítali ty schodky v době covidu.

Nicméně v té době energetické krize to měly podobné, v průměru 300 miliard a připravili a to bylo na ní vidět ten rok 2026, čili současný rok, sice opticky na 300 miliard necelých schodek, ale fakticky tam chybělo na dopravu 45 miliard Kč, na zdravotnictví dalších 20. Tam se museli okamžitě ty peníze dát.

Čili jinými slovy, oni měli připravený schodek na nějaké úrovni 350 miliard Kč, kdyby samozřejmě odfinancovali třeba ty dopravní stavby, což ale chtěli, protože si to dali do rozpočtu dopravních staveb.

To znamená, z toho by se nedalo nedalo.

Pardon, já tam jenom krátce skočím. Tomu já naprosto rozumím, protože ta lež byla prokázaná a jasně lhali a věnovalo se tomu poměrně dost mediálního prostoru.

Na druhou stranu to, o čem my se bavíme, já bych to ještě byl schopný pochopit na tento rok, protože to přebíráte po předchozí vládě. Rozumím tomu.

Ale to, o čem se bavíme, je na příští rok.

Jasně.

To znamená, tam už byste přece mohli jako vláda začít konat a snižovat ten schodek.

Fajn.

Ale ono by bylo dobrý, kdyby ti kritici nám tady řekli, tak dobře, kde vám budeme v uvozovkách akceptovat to, že to stáhnete?

Takže máme, já nevím, kolem 90 % mandatorní, kvazi mandatorní výdaje, což jsou zákonné výdaje, které musí být. Tam je to jasné.

A pak už je to zejména na tom, co jsem tady říkal, to znamená investice, ať už je to ta obrana 200 miliard, ale to chtějí, abysme dávali ještě více.

Ano, můžeme razantně snížit peníze na dopravu, což by ale znamenalo, že tam teda nepošleme, já nevím, 180 miliard Kč, aby se pokračoval ve stavbách. Ale já nevím, třeba 100, 120, a pak se musí všechno zastavit.

To znamená, ty stavby, který se jedou dneska, tak by se nemohly stavět D6, D11, D35, koridory, opravy nádraží a tak dále.

A pak je třetí větev, to znamená okamžitě ukončit přípravu Dukovian, malých modulárních reaktorů a mimo jiné rovněž výdaje spojený s posílením energetické soustavy, což ale by znamenalo velké nebezpečí, protože by hrozily výpadky.

To znamená, my jsme v situaci, kdy jaksi, dobře, může nám někdo vyčíst tam 3 miliardy, pět, to se asi dá vždycky prostě nějakým způsobem nad tím hádat. Tomu rozumím.

Ale jestli někdo žije v iluzích, jak nám nastražila ta minulá vláda, tu past na nás, že bysme se měli dostat na 150 miliard, když oni se tam ani jednou nedostali a nakonec měli vždycky dvojnásobně víc. No, to je přece nesmysl, tam se nedá dostat. To je vyloučený.

To znamená, my si musíme uvědomit jednu věc, kam ty peníze jdou. Já to reflektuju a bavme se o tom, jestli třeba ty peníze na dopravu, na energetiku jsou správně alokovány nebo na bezpečnost.

A poté si uvědomit, že peníze, který se dobře alokují nejenom do těch oblastí, který jsem říkal, ale i třeba do vědy, kde mimo jiné navyšujeme, do zdravotnictví, do školství, tak se nám přece jednou vrátí na tom příjmu.

To znamená, my pokud chceme do budoucna uhrát schodky, a to je ten americký model 80. let, tak tehdy vlastně pustili žilou takovzvaně ve smyslu toho, že umožnili podnikatelskému sektoru zásadní růst, nezvyšovali daně a ve finále se jim to projevilo tím, že skutečně nakopli hospodářství a rostli a pak mohli pracovat i s těmi schodky.

Ale samozřejmě po určitou dobu se to projevilo na tom dluhu, protože každý ví, když budu investovat a budu vydávat peníze správným směrem, tak se mi to v čase vrátí na příjmech a já rozpočet uhraju jedině rozdílem příjmu a výdajů. Čili když budu furt sekat, sekat výdaje, no, tak za chvíli nebudu mít od čeho odečítat.

S tím já naprosto rozumím a zároveň já bych tomu řekl, že samozřejmě ty argumenty opozice jsou prostě stupidní. Když na jedné straně chtějí pováž, abyste měli obranu a zároveň vám pak vyčítají vysoké výdaje, tak to nejde do kupy.

Ale vy je zaprvé nemusíte poslouchat. To je bod číslo jedna.

A bod číslo dvě přece je rozdíl mezi jaksi investicí a projídáním toho, kdy největší položky rozpočtu jsou výdaje na státní zaměstnance a druhá, a první největší, je tuším, na penze.

S penzema se asi nic neudělá, samozřejmě. Ale pozor, my penze nemeníme vůči zákonu. To, co dělala minulá vláda, která je snižovala. My necháváme plynout penze přesně tak, jak jsou. Jinými slovy, nepředáváme nad rámec toho, co by jinak mělo být.

A co se týká těch státních zaměstnanců, tam se snažíme chovat rozumně, protože na druhou stranu potřebujeme nějakou fungující státní sféru. Ale ano, je pravda, že se třeba přidává bezpečnostním složkám.

Ale já si myslím, že se nenacházíme úplně v ideální situaci bezpečnostní. To znamená, ať už se jedná o polici, ať se jedná o armádu nebo ať se jedná o hasiče, tak nejenom, že jsme to slíbili, jsme přesvědčeni, že pokud ten stát má fungovat jako bezpečná země, mimo jiné je to jedna z nejlepších vizitek Česka, že jsme bezpečnou zemí, no tak nás to prostě něco stát bude. Jinak nám ty lidi odejdou odtud.

Tomu já taky rozumím, ale ještě jsem chtěl dodat, že je tam rozdíl mezi projídáním a investicemi.

A čemu třeba úplně nerozumím, je minimální mzda skoro 25 000, což chcete navýšit. A já chápu, že někteří lidé jsou ve složitých sociálních podmínkách, ale prostě stát nemůže přece financovat úplně všechno. Máme, jsme zadluženi, velmi, velmi zadluženi a je potřeba šetřit. To znamená, tohle přece není investice, která by měla návratnost.

No, ale tady s vámi budu polemizovat, protože minimální mzda se netýká výdajů rozpočtu. Minimální mzda je de facto nějaký kompromis mezi tím, co se vyjednává mezi zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů. Týká se privátní sféry a ano, je to nějaký minimum, pod které by se nemělo jít.

Mimo jiné, pokud se nepletu, je to asi 2 % jenom lidí, kteří mají tu takzvanou minimální mzdu.

Ale víte, co to bude znamenat? Se to někde bude muset zdražit potom, že jo, když ten zaměstnavatel musí zvednout výdaje na mzdy. Musí někde něco.

Já si myslím, že to úplně tak není, protože tu minimální mzdu fakt má nesmírně málo, nesmírně málo zaměstnanců. Ale hlavně to není žádný náš socialistický výdobytek. My pouze reflektujeme to, co tady nastavila už minulá vláda a za to jsme jí popravě nějak ani nekritizovali a to byl klíč k tomu, jak se bude zvyšovat minimální mzda.

Jinými slovy, minimální mzda vždycky byl souboj mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a vždycky reflektovala to, co se tedy děje s průměrnou mzdou.

A protože se to vždycky hádalo každý rok, tak se někdy před pár lety, myslím asi dva roky, je to, tak se vymyslel nějaký klíč k tomu, jak se bude automaticky v uvozovkách valorizovat ta minimální mzda, jak se vždycky posune.

To znamená, jestliže teď je průměrná mzda, nevím, okolo 50 000, tak ta minimální je někde na úrovni 25 000, ale to se nedotkne výdajů státního rozpočtu.

No, hlavně ono třeba ta průměrná mzda 50 000 nedotkne reálně mnoha občanů České republiky, že jo. To jsou takové ty statistická čísla, ale průměrný člověk z Mostu asi úplně neví, co je plat 50 000.

Jasně. Nějaký medián, nějaká průměrná v tom s vámi souhlasím. Ale já jenom říkám, že ta minimální se musí od něčeho odrážet, jo?

To znamená, minimální mzda, ale ta fakt nemá vliv na rozpočty. Ano, někteří zaměstnavatelé se trošku rozčilují, že ta minimální mzda potom zvyšuje vlastně tlak na nějaký přirozený růst mezd, což je pravda, ale jinak si myslím, že to je vždycky v nějakém souladu.

A mimo jiné tenhleten klíč, na základě kterého se to nevyšuje, tak vznikl po dohodě mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, takže plus mínus si to všichni odsouhlasili.

OK. Poprosím další slaj.

Ono to vlastně navazuje na to, o čem jsme se bavili, ale rozpočtová pravidla padla. Ekonomové varují před projídáním peněz. To vlastně navazuje jenom na to, na co jsme se, o čem jsme se dosud bavili.

A vy jste teď přehlasovali prezidentské veto.

Proč bylo nutné přehlasovávat prezidentské veto?

No, protože nás nastražili past minulá vláda. Ti, kteří vlastně měli každý rok v průměru – to beru 300 miliard Kč schodek a na ten rok 26 byl dokonce fakticky větší než tak, jak naplánoval – ale to nechávám, tak 300 miliard. No, tak vlastně nás zavázali k tomu, že bychom na rok 27 měli mít schodek 150 miliard.

To není, to je vyloučené. To bysme museli opravdu dávat – já nevím – na dopravu ne 190, ale 100 miliard, na obranu ne 190 miliard, ale já nevím, 130, 150 miliard. Nemohly by se stavět elektrárny. To prostě není, je technicky vyloučené.

To znamená, nech ti, kteří takhle kritizují, případně tady pan prezident, řeknou, kde tedy se má těch 150 miliard meziročně vzít. To přece je vyloučené. Přece všichni víme, že jsme v mimořádné situaci. My přece nemáme radost toho, že musíme dávat čtyř až pětinásobek více na obranu. Ten stát jednoduše nestačí s těmi příjmy na to, abychom tohle všechno odfinancovali – bezpečnost energetickou, bezpečnost vnější, bezpečnost vnitřní a abychom udrželi nějaký základní sociální smír.

Nemluvit tedy o tom, že potřebujeme infrastrukturu, protože samozřejmě je to problém, pokud bychom zastavili dálnice, byla by to ostuda i mezinárodní.

To znamená, jsme v situaci, kdy máme jediné dvě možnosti. Buď se bude zvyšovat zadlužení, což dělala minulá vláda, a ano, my nemáme v tuto chvíli jinou možnost, než tak udělat, abychom to nezastavili všechno, ale současně chceme nakopnout příjmovou stránku a to je to, co vyčítám té vládě předcházející. To úplně zazdělá.

To znamená, ona nevytvořila prostředí pro to, aby zde privátní sektor přirozeným způsobem rostl. To znamená, aby firmy vydělávaly, zaměstnávaly, platily daně a tak dále. Teprve teď se nám to daří nakopnout i díky naší hospodářské strategii, a z toho mám obrovskou radost. To je jeden, řekl bych, z velkých plusů hospodářství za posledních několik let.

A sázíme do značné míry na to, že ta opatření, která děláme, nám v čase přinesou ty příjmy a poté se to může začít stabilizovat. Ale nemůžeme chtít všechno. Nemůžeme chtít 200 miliard na obranu, elektrárny a tak dál, současně šetřit, když na to prostě příjmově nemáme.

Máte, když máte domek, rodinu, domek splácíte na hypotéku, máte průměrné příjmy v rodině, máte – já nevím – leasing, já nevím, Octavii, a v najednou přijdete na to, že si chcete pořídit něco luxusnějšího. A já tomu i rozumím, třeba i lepší domek, ale poté si musíte jasně říct, že to budete splácet prostě déle a musíte. Tomu já rozumím a ten argument ohledně toho je asi platný.

Na druhou stranu tam jsou takové skryté věci – například bez rozhodnutí parlamentu vy můžete navýšit výdaje na obranu – bylo tam, tuším, 2 procenta, teď to může být na 10 procent. To znamená, tam je protiargument, že oslabujete parlament, tedy parlamentní demokracii, ne?

Ne, tam je to jenom v nějaké mimořádné situaci, kdyby nastalo, tak aby se to nezdržovalo v parlamentu, tak je tam nějaké omezení, nějaký rychlý mechanismus, který může udělat ta vláda.

Ale pardon, ale zažili jsme za minulé vlády Andreje Babiše velmi – [smích] – velmi mimořádnou situaci a tam se dělala velmi divoká mimořádná opatření, ne?

Tohle je skutečně – to je jenom fakt jako zastupitelný problém, protože to není proto, aby někdo něco z něčeho zneužíval, ale proto, aby v případě krize, totálního průšvihu, byl nějaký rychlý manévrovací prostor pro to, aby ta vláda byla schopná zareagovat. Ale jinak samozřejmě všechno prochází parlamentem a pochopitelně i rozpočty jsou řádně schvalovány parlamentem.

To znamená, my se nebráníme té diskuzi. My se jenom bráníme tomu, aby na druhé straně stolu neseděli pokrytci, protože pokud by tady nás školil někdo, kdo to měl všechno skvěle, skvěle, skvěle zmanažované, snižoval všechno – no tak ok – ale jim se to nepodařilo, naopak to rostlo.

Ti, kteří byli před nimi, tak sice utáhli kohouty – tenkrát na dopravě, to bylo někdy v roce 2010, 11 – ale úplně zastavili růst. To znamená, my jsme dalších několik let vůbec nepřipravovali třeba další dopravní stavby. Bylo to období temna asi desítky let pro veškeré dopravní stavby. Nakupli jsme to až někdy v roce 2018, 19.

To znamená, přece jako musíme vědět, že hospodářská politika je o třech pilířích, které musím umět řídit. Je to rozpočet – tomu rozumím – je to inflace a je to za třetí hospodářský růst. Ještě bych řekl i nezaměstnanost, ale to naštěstí nás zatím tolik netrápí.

A já to musím vyvažovat. Pokud se budu soustředit jenom na rozpočet, podcením inflaci, mám velký problém, a stejně tak s tím hospodářským růstem. A ta minulá vláda se soustředila jenom na rozpočet. Ani to jí nevyšlo a ve finále totálně podcenila inflaci. Totálně. Měli jsme za čtyři roky v součtu čtvrtou nejvyšší inflaci z celé unie.

Dneska, díky našim zásahům, které ale samozřejmě zasahují i do rozpočtu – to uznávám – což jsou třeba ty obnovitelné zdroje, čili jiným slovy, že jsme snížili cenu elektřiny – tak se nám podařilo tu inflaci dostat pod kontrolu alespoň těmi fiskálními nástroji. Centrální banka na to má samozřejmě taky určitý vliv.

Tak jsme v situaci dnes, kdy máme druhou nejnižší energetickou inflaci ze všech zemí OECD, druhou nejnižší celkovou inflaci ze všech zemí Evropské unie. A to je naprostý základ. Inflace je dneska nejnebezpečnější ekonomický faktor, který může zásadně způsobit, jaký bude hospodářství.

Právě proto, že máme nejnižší inflaci aktuálně, tak v těch dobách by se právě mělo šetřit na horší časy.

To, to znamená, moje otázka zní, jestli vůbec se chystáte šetřit do konce volebního období. A já to jenom uvedu ještě – vím, že to je takové vousaté – ale v kuloárech panuje taková legenda, že Andrej Babiš po konci vlády říkal, že jediné, co ho lituje, je, že víc nerozdával ze státní kasy, protože by ho bývalí voliči zvolili znovu. Tedy otázka zní, jestli se vůbec chystáte šetřit do konce svého volebního období?

Já to řeknu jinak. Není zde za posledních let jiná vláda, která by třeba na úřadech šetřila tak jako naše vláda. Okamžitě na drtivé většině úřadů 10 procent dolů z nákladů. To minulá vláda nezvládla tolik. Já jsem končil v roce 21 na MPO a měl jsem tam 900 pracovníků nebo 910. Přešel jsem a bylo jich tam tisícovka, takže stovka skončila během prvního půl roku.

Secvakáváme dohromady jednotlivé úřady. Už nemáme check trade, check invest, check tourism – všechno v jednom: check business. Pode mnou bylo mnoho zkušebáků. Udělal jsem z toho jeden zkušební ústav. Ze šesti jsem udělal jeden. A takhle postupujeme na ostatních rezortech.

Ano, šetří všichni, i třeba prezidentská kancelář, a respektovala, že se musí ušetřit. Šetří parlament, šetří se na služebních autech – kam se podíváte, tam se řeže, řeže, řeže. Až nám to mnozí vyčítají.

A víte, co je zajímavý?

Ti, kteří nás kritizují večer v televizi jako ekonomové, nám potom po večerech ještě volají a říkají: „Ještě byste měli pustit tam 100 milionů, tam 500 milionů," tam, tam jste přišli, protože mají nějaké svoje osobní zájmy, kamarády, známé a tak dál.

To je běžná věc, ale to nás nerozhodí.

My šetříme.

Ta věc, kdy vlastně se bavíme o těch velkých, skutečně výdejích, které jsou, tak ta je dána dneska systémově.

Jestliže tady máme 90 % – dokonce víc – mandatorních, kvazi mandatorních výdejů, tak v podstatě v uvozovkách to, co říkáte vy, ušetřit, by znamenalo buď razantně, tedy říznout do těch investic, které jsem tady říkal – energetika, doprava a obrana – a nebo změnit zákony a razantně začít šetřit na těch mandatorních výdejích, tak jak říkáte.

Co to ale znamená, abysme si to dohráli?

To znamená to, že by se muselo sáhnout zejména na práce, sociální věci nebo zdravotnictví.

Protože MPSV má přibližně jeden bilion, teď to řeknu zjednodušeně, zaokrouhlim to v těch videích.

To znamená, že bychom museli opět za pochodu snížit například růst důchodů, nebo vůbec důchody pro stávající seniory.

Museli bychom sáhnout na sociálně slabší a tak dále.

Ou, zákony to změnit.

No a jako to pak tady máme, tedy, jako velký sociální nesmír.

Toto to říkám velmi, velmi slušně.

A jestli někdo žije v tom, že naše vláda hodí ty seniory přes palubu ve smyslu toho, že tady pracovali 40, 50 let a poté mají na něco zákonný nárok a poté jim to za pochodu změníme – nikoliv.

Já jsem toho názoru, že máme udělat všechno pro to, abychom měli vyšší příjmy, udělat všechno pro to, aby nám rostla ekonomika zdravým způsobem, aby jí tahounem byl privátní sektor a ne stát.

A nehrát si na hospodářský ruch, který tady způsobím výdajem jenom státního sektoru, myslím tím zejména investičními nebo spotřebou.

A v čase se nám to vrátí podobně, jako se to vrátilo v těch Spojených státech, i když tenkrát taky nadávali na vládu Spojených států.

Ještě mi k tomu řekněte, jak hodnotíte postup opozice, která se chystá Novalou napadnout u Ústavního soudu.

A já to rovnou převedu do vlastně dalšího tématu.

Jestli nás teď čeká období až do prezidentských voleb, kdy vlastně politici už nebudou spolu komunikovat jako politici a budete všechno řešit jako přes žaloby, přes ústavní soudy a tak dále.

Já nevím, jestli to dá nebo nedá k Ústavnímu soudu. Ať jsme objektivní – my jsme tam taky dávali k Ústavnímu soudu, pokud se vám nelíbilo.

Ale rozumíte tomu?

Já jsem vždycky žil v tom, že politika se dělá za zavřenými dveřmi.

Tam se prostě dohodnete – vy podpoříte tenhle zákon, my vám podpoříme tenhle zákon.

Ale v okamžiku, kdy na sebe podáváte žaloby, byť jedna strana to teď dělá častěji než ta druhá, to buďme zase fér.

Je mi líto, že to takhle je, a souhlasím s tím, že lidé musí být naštvaní.

Mimo jiné, když i třeba pan prezident podává ústavní žalobu kvůli tomu, jestli ho někdo vezme nebo nevezme do Ankáry na vládu nebo na premiéra, to z mého pohledu je naprosto štílný a je to rozdělování společnosti.

Souhlasím s vámi.

Bohužel ta politika se dostala až na tuto úroveň.

To, co říkáte vy, a já jsem v politice – já nevím – my jsme se o tom bavili.

Matador – já už já už s Růžou zjišťuju, že už jsem matadorem politiky, což je peklo, teda.

Takže už jsem já, nevím, osm rokem nebo kolikátým v té politice, a už jsem si prošel funkcemi ministerským, vicepremierským, poslaneckým, místem přisedující a tak dál.

Takže si troufám tvrdit, že jsem to viděl ze všech možných úhlů pohledu.

A máte pravdu, že se nedělá tak, jako se dělávala kdysi v minulosti.

Že jste teda nakonec sedli někde za jednací stůl, zavřené dveře, a tam si to nějakým způsobem vyříkali, udělali.

Těžko říct, co je tou příčinou.

Z mého pohledu se politika stává a hlavně diskuze v té politice hrozně povrchní.

Mně, mně, mně nevadí, že má někdo jiný názor, ale mně hrozně vadí, když potom s někým sedím a já se s tím ani nemůžu pořádně hádat, protože vidím, jak povrchní znalost má třeba o tom tématu, jak nejde do hloubky.

A říkám – žijeme v titulkové době, v době sociálních sítí. Jo, i ti politici, místo aby šli do hloubky nějakého problému, si přečtou ten titulek a teď vám takhle hážou v těch diskuzích a furt ukazují nějaké polopravdy, nebo někdy úplně nesmysly.

Všichni žijou v zajetí prostě confirmation bias, confirmačního zkreslení, ve svých bublinách, kde se vzájemně utvrzují ve své pravdě, nechtějí slyšet nic jiného, a z mého pohledu se to degeneruje trochu.

Ale to není jenom o politice. Aby řekl – obecně jako máme problém dneska, že se méně naslouchá a jde se hrozně po povrchu. Ale to je spíš na diskuzi s nějakým sociologem asi ne.

Já to chci právě rozšířit na to další téma.

Poprosím režii.

Rezignovat a pokrčit rameny. To odmítám.

Pavel před velvyslanci vyslal vzkaz Babišovi a Macinkovi.

Já to jenom opět uvedu pro diváka.

Prezident Petr Pavel na tradiční poradě velvyslanců prohlásil, že není připravený smířit se s tím, že Česko bude mít dvě zahraniční politiky, protože vnitřní rozdělení by prospělo rivalům.

Vzkázal, že na Zemi existuje jen jedna Česká republika a neexistuje tým vlády, ani tým prezidenta, pouze český tým.

Co je na tom špatně?

Co řekl prezident?

Souhlasíte s ním?

V zásadě, v zásadě ano, což ale neznamená, že nemohou mít ti činitelé na něco jiný názor.

Pan prezident se teď hůř smíří s tím, že je vlastně v jiné situaci, ale to je realita.

S tím musel částečně počítat.

On vlastně měl to první období nesmírně klidné, protože on v zásadě souznil, plus mínus, s tou pětikoalicí, která byla, a popravdě řečeno, bylo to jednodušší prezidentování.

No, pak jsme zvítězili my a my máme na celou řadu věcí jiný názor, než má pětikoalice, bývalá pětikoalice. Tím pádem logicky i než pan prezident.

Pan prezident se proti tomu začíná vymezovat a my jenom tvrdíme jednu věc: nejsme v prezidentském systému.

Já rozumím, že může mít prezident jiný názor. Tomu samozřejmě nikdo nesmí brát. Ale pokud vlastně jde o to o jedno patro níže a dostává se do těch exekutivních vod a začíná se proti té vládě vymezovat, pak ta vláda logicky nemůže dělat nic jiného, než že se brání.

A potom samozřejmě je to i o tom, že padají někdy rány, ale s tím musí každý počítat, když se vstoupí do těch politických vod a nemůže se potom zaštiťovat tím, nebo jeho okolí – vždyť je to pan prezident.

Vlastně nemůžete vlastně úplně jakoby s tím prezidentem válčit.

My s ním nechceme válčit, ale nejsme v prezidentském systému.

Vláda nese odpovědnost.

Nese odpovědnost za rozpočet, nese odpovědnost za závazky na národní úrovni, na mezinárodní úrovni.

Vláda odpovídá za to, co voličům slíbila, a vláda to musí dohrát. A ti voliči za čtyři roky nebo za tři roky vystaví takové či onaké vysvědčení.

Čili pro nás jako prezident není soupeř, ale na druhou stranu, když má na něco jiný názor než my, no tak my přece nemůžeme to úplně odkývat.

Já tomu rozumím.

A až tady na vašem místě bude sedět pan prezident, budu mu oponovat úplně stejně. Teď tady sedíte vy, takže budu oponovat i vám.

Eh, tomu všemu rozumím, ale teď byl Mirek Topolánek, dal vyjádření, uvedl krásný příklad k našemu summitu NATO, který plnil stránky médií dobrého půl roku nebo čtvrt roku. A on uvedl, že s ex-prezidentem Klausem taky měli velké neschody a on nechtěl, aby tam jel, ale nakonec se přeci jenom nějak dohodli.

Proč se premiér Andrej Babiš nedohodne s panem prezidentem? Vy přece zavřenými dveřmi můžete být ostří jak chcete. Pokud někdo nevypustí pak záznamy z toho jednání, to se taky teďka stalo takovou módou. Ale pokud spolu nebudete jednat, tak přece k ničemu nedojete.