RAJCHL STRAKATÉHO NEŠETŘIL! Brusel skenuje zprávy. Dluh 3,7 bilionu | Zprávy Veroxu 18. 7.

Vítejte u zpráv platformy verox.cz.

Dnes uvidíte: český státní dluh překonal další rekord. Na každého z nás připadá více než 340 000 Kč. Výroba legendárních traktorů Zetor mizí z Brna do Indie. Brusel otevřel technologickým společnostem cestu ke kontrole soukromých zpráv. Jindřich Richl se tvrdě zastal ministra kultury Oty Klempíře a Čestmíru Strakatému vzkázal, že zradil vlastního kamaráda. Thomas Paukner získal na Hero Hero téměř čtvrt milionu Kč. První slíbený pořad ale zastavila technika a jedna poslankyně se vrací za bar. Tvrdí, že na jeho řízení potřebuje jen hodinu denně.

Začínáme.

Český státní dluh se na konci prvního pololetí vyšplhal na rekordních 372 miliard Kč. Od začátku roku narostl o dalších 49 miliard. Teoreticky tak na každého obyvatele České republiky připadá dluh přesahující 342 000 Kč.

A jen za prvních šest měsíců jsme zaplatili více než 50 miliard korun za obsluhu dluhu, tedy nikoli za novou dálnici, nemocnici nebo školu, jen za to, že jsme si v minulosti půjčili. Za celý letošní rok mají tyto výdaje dosáhnout přibližně 110 miliard Kč.

Abychom byli přesní, poměr státního dluhu k hrubému domácímu produktu zatím mírně klesl ze 42,9 na 42,4 %. To je lepší zpráva. Horší zpráva je, že nominální dluh roste dál a letos se má podle strategie ministerstva financí přiblížit 4 bilionům Kč.

Ministryně financí Alena Schillerová mezitím prohlásila, že vláda bojuje s opozicí, aby prosadila zájmy voličů samotné opozice.

Z Brna odchází výroba legendárních traktorů Zetor. V moravské metropoli má zůstat sídlo společnosti, servis, obchod a vývojové centrum. Samotná výroba traktorů se však přesouvá do Indie. Značka tedy nekončí. Končí ale výroba na Moravě, která byla se Zetorem spojena od roku 1946.

Právník a politik Trikolóry Deněk Koudelka to označil za další kapku v moři evropské deindustrializace a má pravdu v tom, že nejde jen o jeden podnik.

Evropa si dlouhé roky zdražovala energie, regulovala výrobu, zakazovala technologie a přesvědčovala průmyslníky, že skutečným pokrokem je přestat vyrábět. Výsledek: výroba se přesune do Indie nebo Číny. Evropský spotřebitel si hotový výrobek doveze přes půl světa. Emise se nevypaří, jen vzniknou jinde. A Brusel pak může slavnostně oznámit, že evropský průmysl opět snížil svou uhlíkovou stopu. Jistě, když zavřete továrnu, její komín přestane kouřit.

Existuje ale i dobrá zpráva.

Podle jaderného fyzika Vladimíra Wágnera začíná západní svět konečně chápat, že se bez jaderné energie neobejde. Belgie, Švédsko, Švýcarsko a další země ruší nebo přehodnocují své plány na odchod od jádra. Životnost existujících reaktorů se prodlužuje na 60 až 80 let.

O nové zdroje se začínají zajímat také technologické firmy provozující datová centra a umělou inteligenci. Ty totiž potřebují elektřinu bez ohledu na to, zda právě fouká vítr nebo svítí slunce. Microsoft uzavřel dlouhodobou smlouvu na elektřinu z obnoveného bloku 3 Mile Island. Google podporuje návrat další odstavené americké elektrárny. Umělá inteligence tedy možná nakonec zachrání jadernou energetiku před politiky, kteří ji chtěli zničit.

Wágner zároveň upozornil, že nahrazovat velké uhelné elektrárny přechodnými plynovými zdroji může být ekonomický i ekologický nesmysl. Podle něj může být rozumnější udržet uhlí do doby, než bude skutečně nahrazeno stabilním nízkoemisním zdrojem. Jinými slovy: nejdříve postavme náhradu. Teprve potom vypínáme to, co dnes drží soustavu v provozu.

Překvapivá myšlenka.

Nejvyšší soud zamítl dovolání někdejšího disidenta Pavla Křivky proti podmíněnému trestu za veřejnou propagaci symbolu Z spojovaného s ruskou válkou na Ukrajině.

Komentátorka deníku Kateřina Lhocká k tomu připomněla jednoduchou, ale stále důležitější zásadu. Svoboda slova zahrnuje také svobodu říkat nesmysly a dělat hlouposti. Člověk samozřejmě musí snášet kritiku, výsměch nebo společenské následky. Otázkou je, zda má za pouhé vystavení politického symbolu nastupovat trestní právo.

Svoboda projevu totiž není vytvořena proto, abychom chránili názory, se kterými všichni souhlasí. Ty žádnou ochranu nepotřebují. Smysl svobody se ukazuje právě ve chvíli, kdy někdo říká něco odpudivého, hloupého nebo provokativního.

A když stát začne určovat, která hloupost je ještě povolena a která už trestná, záleží především na tom, kdo právě stát ovládá.

Režisér a spisovatel Jan Žáček znovu ostře promluvil o České televizi. Tvrdí, že bez skutečné kontroly hospodaření a odpovědnosti konkrétních lidí se bude v instituci podle jeho slov krást dál.

Nejde jen o to, zda televizní poplatek nahradí platba ze státního rozpočtu. Peníze samy o sobě nezaručí ani nezávislost, ani kvalitu. Podstatná otázka zní: Kdo kontroluje, jak jsou miliardy korun použity? Kdo odpovídá za nevýhodné smlouvy a proč se debata o hospodaření České televize pokaždé okamžitě mění v hysterický křik o konci demokracie?

Když se kontroluje ministerstvo, je to demokracie. Když se kontroluje obec, je to demokracie. Když se kontroluje soukromá firma, je to povinnost vlastníka. Ale když se někdo zeptá na účetnictví České televize, údajně ohrožuje svobodu slova. Takhle veřejná kontrola fungovat nemůže.

Poslanec Jindřich Richl se velmi ostře pustil do moderátora Čestmíra Strakatého. Důvodem byl rozhovor s ministrem kultury Otou Klempířem.

Strakatý se Klempíře ptal na jeho minulost spojenou se státní bezpečností, na jeho osobní vztahy i na změnu postoje k televizním poplatkům. Richl však rozhovor pochopil především jako veřejnou zradu dlouholetého přítele. Podle Richla Strakatý svého kamaráda prohodil oknem, aby se znovu zavděčil lidem, kteří ho krátce předtím napadali kvůli společné fotografii s Klempířem.

Strakatého označil za zbabělce a morálního úbožáka.

Richl zároveň připomněl, že tlak několika rozhořčených účtů na sociálních sítích nelze srovnávat s metodami komunistické státní bezpečnosti.

V jedné věci se Richl trefil přesně. Dnešní veřejný prostor opravdu vytváří prostředí, v němž se lidé bojí přátelství s osobou, kterou právě označila za nepřítele správná mediální skupina. Jedna fotografie, jedno setkání nebo jeden rozhovor může spustit kampaň proti celé rodině.

Současně platí, že otázky na Klempířovu minulost i na jeho politické názorové obraty jsou legitimní. Loajalita ke kamarádovi nesmí znamenat zákaz nepříjemných otázek a nepříjemná otázka zase nemusí být veřejnou popravou.

Dvě pravdy mohou existovat současně.

A teď jedna mediální lekce.

Projekt spojovaný s účtem Tomase Pauknera podle poskytnutých informací získal na platformě Hero Hero na počátku téměř čtvrt milionu Kč.

Thomas Paukner oznámil, že narazil na neprostupnou technickou bariéru. Měl natočené 31 videí. Prohnal je programem DaVinci Studio. Problémem se ale stal zvuk, přepis, překlepy, umělá inteligence, děti, které mu podle jeho slov skákaly po hlavě, chybějící produkční tým a především skutečnost, že neměl počítač s operačním systémem macOS.

Nový počítač proto objednal.

Zveřejněný text byl mimořádně podrobným popisem nerovného boje člověka s technikou.

Diváci se sice nedočkali slíbeného pořadu, ale dozvěděli se, že počítač může připomínat krvelačnou útočnou bestii a že ministra nakonec nemusí porazit novinářka Zdislava Pokorná, nýbrž program Eleven Labs.

Předsedkyně Trikolory a poslankyně za SPD Zuzana Majerová se veřejně postavila za svého kolegu Jaroslava Foldinu. Uvedla, že Foldinu zná dlouho, věří mu a stojí za ním. "Pravda se vždy ukáže, jen to někdy trvá zbytečně dlouho," napsala.

V době, kdy se politici často distancují od vlastních kolegů dříve, než si vůbec zjistí, co se stalo, je už samotná veřejná lojalita poměrně neobvyklým úkazem. O vině nebo nevině má samozřejmě rozhodovat dokazování, ne rozvášněná sociální síť.

Poslankyně strany Motoristé sobě Gabriela Sedláčková oznámila, že se vrací do pražského podniku Bar Behind the Curtain, který 11 let vedla. Bar podle ní dříve prosperoval a pořádal historické přednášky, politické debaty a kulturní akce.

Potíže začaly v době, kdy se Sedláčková výrazněji politicky angažovala. Lidé, kteří s ní nesouhlasili, podle ní podniku udělovali negativní hodnocení, přestože ho nikdy nenavštívili. Jiní přestali chodit, protože se v baru objevili například Václav Klaus nebo Jan Zahradil. Sedláčková podnik prodala, aby jej zachránila před dopady své politické kariéry.

Novému majiteli se však nepodařilo návštěvnost obnovit a proto se vrací do manažerského vedení. Tvrdí, že díky patnáctileté zkušenosti jí nařízení baru postačí přibližně hodina denně a její poslaneckou práci to nijak neovlivní. To je mimořádně efektivní.

Řídit legendární žižkovský bar za hodinu denně, pracovat ve sněmovně a ještě obnovit kulturní program. Jestli se to podaří, měla by Sedláčková nabídnout své organizační metody také státu. Ten potřebuje nařízení každého problému obvykle nový úřad, tři náměstky, sedmnáct poradců a pracovní skupinu, která se poprvé sejde za půl roku.

A co dnes mohli diváci sledovat přímo na platformě verox.cz? V pořadech se mluvilo o sporu prezidenta Petra Pavla s vládou Andreje Babiše, o politickém vzestupu Petra Macinky i o problémech Filipa Turka. Zazněla ostrá reakce Číny na postup britské vlády vůči společnosti British Steel, informace o demonstracích v Kyjevě i kritická slova Vitalije Klička na adresu Volodimira Zelenského.

Hosté debatovali o evropském zbrojení, o právu na sebeobranu v Itálii, o bytové výstavbě za Gustáva Husáka, o pádu československého letadla u Bratislavy v roce 1976 i o kritice liberalismu v díle Tomáše Garigua Masaryka.

Roger Waters v rozhovoru s Tuckrem Carlsonem zopakoval své kontroverzní pochybnosti o oficiálním vyšetřování útoků z 11. září. Generál Ivan Ševčík se věnoval podmínkám slovenského doživotně odsouzeného Mikuláše Černáka a plánovaný rozhovor s Larrym Johnsonem byl přesunut zpátky na sobotu.

Tak to všechno najdete na jednom místě bez toho, aby vám někdo předem rozhodl, který host je správný, který názor smíte slyšet a kterou otázku je nevhodné položit.

A kdo už má politiky, dluhy, Brusel i technické problémy nezávislých médií plné zuby, může se podívat na Godyho filmový víkend a jeho dnešní Odysseu. Někdy je totiž dobré sledovat příběh člověka, který se snaží dostat domů navzdory bohům, nástrahám a vlastní smůle. Ostatně po dnešních zprávách to zní skoro jako příběh českého daňového poplatníka.

To byly zprávy Veroxu. Děkujeme za pozornost.

Sledujte Verox na adrese verox.cz. Protože kdo má informace z více stran, nemusí věřit každé pohádce, kterou mu někdo předloží jako jedinou povolenou pravdu.