Půl století u plotny je název nové kuchařské knihy Miroslava Suchopára, která má svůj příběh.

Irku, ty si nám něco přines tady ukázat, svoji novou knížku, tak pověz nám o tom něco. >> Tak je to knížka, která se jmenuje Půlstoletní uplotny, protože jsem skutečně prožil 50 let v kuchyni a je to takový shodnutí celý tý praxce, vlastně toho, co člověk prožil jednak u nás, jednakej v zahraničí, Petře. A cílem nebo motivací, proč jsem tu knížku dal dohromady, je to, že já jsem za svýho života nestihl poděkovat dvoum pánům, který jsem si nesmírně vážil. A jeden jeden byl akademický malíř, když mi bylo 18, oče mě malovat, byl to obrovskej člověk a já jsem si ho nesmírně vážil. A druhý člověk, který pro mě skutečně hodně znamenal, byl spolužák ze střední školy, se kterým jednak to byl obrovský moudrý člověk, ale my jsme spolu fakt prožili furu srandy a pak jsme se leta jsme se neviděli, pak jsme se potkali na srazu, na srazu ze střední školy po 30 letech. Od tý doby jsme spolu byli v kontaktu a my jsme si v roce 22 na podzim slíbili, že už se naše rodiny konečně potkají, protože on říkal:„Ale doma tě u nás znají všichni." Já říkám: „Karle, ale u nás je to to samý, ale nikdo tě ještě neviděl." Tak jsme se domluvili, že se na jaře v roce 23 sejdeme v Praze, že si koupíme, nezaplatíme hotel, že se prostě ty rodiny sejdou a že se poznáme už konečně, jo, protože já jsem znalo, dobře, ale vyprávění jsem znal i o děti a všechno todle. A bohužel se stalo to, že psal jsem Karlovi k Vánocu maila přání a drojdy mi přišla odpovědželky, že už Karel není mezi náma a pro mě to byl obrovskej šok a já jsem tě těm dvoum lidem nestačil poděkovat. Takže to byl takovej impulz, proč jsem zase ještě jednou sednul, sepsal jsem nějaký recepty, je tam nějaká historie v tý knížce a je tam i vzpomínka na tu praxci a je tam i vzpomínka na tyto dva pán. A já vlastně touto formou bych jim chtěl poděkovat za jejich moudrost, lidskost, za přátelství, protože opravdu to byli lidi s velkým L nebo č s velkým člo. To se musí prožít, že jo. To jako nejde jinak. A je tam je tam pár postřehů. Je tam takový mix receptů, zase něco modernějšího, něco něco z tý klasiky naší, protože myslím si, že ta klasika k nám patří, Petře, určitě se shodneme, že dát si čas od času chlebíček nebo zkus si představit Vánoce bez českýho vánočního cukru. To přece nejde. To k nám patří. Takže proto jsem tam dal i tu klasiku nějakou. Eh, vydala to teda vydala to vydatelství bukla.cz. Samozřejmě mají to na svým hop tu knížku, takže ten kdo by si, já ji nemám, jo, oni to oni to vydávají na zakázku. To ten, kdo by si chtěl knížku pořídit, tak samozřejmě si ji může objednat na bukla www.bookla.cz na jejich eshopu. Myslím si, že je to mělo by to bjt nebo mohlo by to bejt hezký počtení. Já jenom tady mi dali, to mě samotnou překvapilo, jestli můžu aspoň trošku tady něco z toho přečíst. takový malinký citát. Každý z nás prožije v životě mnoho krásných pil, ale ten nejčší zážitek je, kdy se lidé sejdou u stolu, protože jídlo spojuje. To zaprvé. A zadruhé, dopřát si opravdu dobré jídlo je pro člověka jeden z nejkrásnějších požitků. Myslím si, že takhle jsem to zformuloval celkem pravdivě, Péťo, a že se shodneme na tom, že kousek dobrýho jídla člověku udělá obrovskou radost. Já samozřejmě souhlasím, ani nedu tam. Jo, [frknutí] takže přátelé, e, nová knížka Mircha Suchopára, půl století u plotny v nakladatelství bukla boka.cz. >> Já věřím, že snad se vám to, vážení přátelé, bude líbit a uvidíme. No, takže Péťo, děkuju moc. Děkuju ti za dnešní pozvání, děkuju ti za to, že jsem se mohl přijéct. Děkuju, děkuju tobě, protože vyvá jste obrovský dříči. Děkuju vám moc a těším se na další setkání. >> Vám posluchači přeju hezký a příjemný den. Na schranou. Ah.