Ptejte se živě Markéty Radhi Šichtařové v úterý 4.8.2026

Zdravím, tady Markéta Rády Šichtařová.

Tohle je pořad, ptejte se živě.

No a jaká témata nás dneska čekají?

Čekají nás taková docela vypečená témata, ne úplně příjemná, protože ukázalo se tady nové nebezpečí, že vláda plánuje a opravdu reálně může srazit cenu našich investic, hodnotu našich investic. Přesněji, může srazit cenu našich investičních nemovitostí. Za chvíli se dozvíte více.

Ale tohle je pořad, kde se hlavně vy ptáte a já odpovídám. Takže nezapomeňte psát vaše dotazy do chatu, který tady živě běží. Samozřejmě ty dotazy můžete posílat i pokud se díváte ze záznamu a pokud to jenom trošku půjde, tak vám je mohu zkusit odpovědět příště. Ale lepší bude, když se budete dívat teď živě a budete se taky živě ptát, ať můžeme na sebe přímo reagovat.

Nezapomeňte kliknout taky na odběr tohoto pořadu. A mám pro vás tip: pokud třeba vás některá témata, která tady probíráme, zajímají trochu víc, tak se podívejte na Rumble na kanál Markéta Ráy Šichtařová, protože tam můžeme říci i věci, které třeba by nám tady na běžných sociálních sítích tak úplně neprošla.

Zatím, pokud já vím, nebo minimálně ze zkušenosti mohu říci, neprobíhá žádná kontrola obsahu, takže tam můžeme říkat i některé věci, které třeba si tady tak úplně nemůžeme dovolit zmínit.

Tak pojďme na první dotazy, které tady máme zatím ještě od minula.

Pan Břetislav Helebrand píše: "To jsou fádnosti, všichni kolem mají nějaký dluhy u zadku. Akorát my si furt trháme játra."

Tak tenhleten dotaz zcela evidentně míří na video, které vyšlo ve čtvrtek minulý týden a které se týkalo zadlužování českého státu, respektive toho, jak velice nebezpečné to je.

No, to, že i ostatní mají dluhy, jak tvrdí pan Břetislav Helebrand, to není argument, byť je to pravda, že i ostatní země mají dluhy, ale není to argument přitom taky.

Je to podobné jako říct: všichni ostatní kolem mě žijí na kreditní kartu, na konto korent, tak je to v pořádku a já to udělám taky. Nebo všichni kolem mě fetují, tak je to v pořádku a já budu fetovat taky, protože to prostě v naší čtvrti je takový nějaký zvyk a tím pádem je to normální.

Realita je taková, že pokud si půjčujete na investici, která do budoucna zvýší vaše příjmy, tak to dává smysl. Pokud si vezmete dluh, hypotéku na vaše lepší bydlení, tak třeba v důchodu budete mít kde bydlet a nebudete muset platit nájem, až budete závislí na důchodu. Dává to smysl.

Pro jednotlivce dluh může mít smysl. Samozřejmě, pokud je to nesmyslný dluh na to, když nemáte co jíst a vezmete si dluh, abyste jeli na dovolenou, tak se to úplně moc nerentuje. Ale pořád pro jednotlivce dluh může mít smysl.

Pro firmu dluh může dávat smysl.

Ale když se na naprosto běžnou spotřebu půjčuje stát, tak to smysl nedává. To znamená pouze přesouvání těch peněz, těch dluhů na účet budoucí generace. A to není všechno o tom, kam ty peníze budou v lepším případě investovány, v horším případě za co budou projedeny.

Tím o tom rozhodují politici, kteří si úplně v klidu sedí na ministerstvu nebo v parlamentu a sami nenesou vůbec žádné podnikatelské riziko, ani nemají žádnou motivaci investovat tam, kde vzniká nějaká hodnota. Takže oni ty peníze, ty peníze získané na dluh, pošlou tam, kde za to dostanou největší aplauz a kde je voliči příště zase zvolí, ne tam, kde se vytvoří jakákoliv hodnota.

Prostě ty peníze z principu jsou projídány. Pokud o nich rozhodují ti, kteří nejsou na té investici životně závislí a kteří mají svoje teplá místečka a platy, výsledkem principiálně musí být litování kapitálem a výsledkem státního dluhu je vždycky pomalejší dlouhodobý hospodářský růst.

Já zdůrazňuji a znovu opakuji: výsledkem dluhu je pomalejší ekonomický rozvoj. S tím je korelované třeba horší školství, horší zdravotnictví. S horším zdravotnictvím zase souvisí třeba kratší střední délka života a tak dál. To všechno skutečně souvisí s dluhy.

Takže až třeba tazatel bude ležákem v LDN a nebude dost peněz na zachování jeho nějaké bazální důstojnosti, tak si povíme, jestli ty dluhy státu vadí nebo nevadí, nebo slovy tazatele jsme si zbytečně trhali játra a mohli jsme si dovolit dluh, když ten dluh mají všichni ostatní.

Takhle to nefunguje. Dluh státu je vždycky špatný a vždycky projídá naše peníze, které mohly být použity užitečně.

Zdravím pana Pavla Sichta, který nám tady posílá první super chat. Veliké díky a tím nám umožňuje i provozovat tohleto vysílání.

A máme tady další dotaz od pana IPA: "Také zdravím všechny, Markétu zejména. Chtěl bych se zeptat, proč Česká národní banka zvedá úrokové sazby, když to není třeba? A myslíte, že ve Spojených státech můžou sazby snížit? Děkuji."

Každá centrální banka by teoreticky měla jednat proaktivně. Takže když vidí riziko budoucího nárůstu inflace, tak by měla zvyšovat úrokové sazby tak, aby ty vyšší úrokové sazby začaly působit v době, kdy už tady může být ta inflace. Protože každý pohyb úrokových sazeb nebo každá manipulace s devizovým kurzem má nějaké zpoždění. Podle toho, jestli manipulujeme s devizovým kurzem nebo s úrokovými sazbami nebo ještě s něčím jiným, tak to má zpoždění od několika měsíců až třeba po jeden celý rok.

A my tady jednoznačně máme rizika proinflační. Vidíme, co se děje na Blízkém východě. Byť se nás americký prezident neustále snaží chlácholit, že už se vyjednává, tak ono se údajně vyjednává poslední čtvrt rok a vyjednalo se to, že jsme v horším stavu než na začátku a boje stále eskalují. Takže to s tím vyjednáváním evidentně nebude až tak horké.

Hormuský průliv stále není odblokován a vedle toho se začíná blokovat další námořní trasa, průliv Báb al-Mandab. Obojí jsou naprosto klíčové trasy pro lodní dopravu surovin, zejména energetických.

A výsledkem toho je, že byť jsme tedy stále ujišťováni, jak je všechno v pořádku, tak nám ceny energií postupně neustále rostou. Cena ropy je dneska dražší, než byla, když proběhlo to první bombardování Íránu.

No a to je jednoznačně riziko vedoucí výhledově k vyšší inflaci. My už to vidíme samozřejmě u čerpacích stanic. To, že to zatím ještě nevidíme na našich účtech třeba za plyn, je dáno hlavně tím, že drtivá většina drobných odběratelů, ale vlastně i velkých odběratelů ty ceny plynu má fixované třeba na rok, půl roku dopředu. Takže ono se to projeví až s nějakým zpožděním.

Ale už dneska víme, že zásobníky se zkapalněným plynem jsou na nejnižší úrovni od roku 2021, byly velmi nízko naplněné. Ti, kdo by je naplnit měli, tak dlouhou dobu otáleli, protože neustále spekulovali na to, že na podzim bude plyn levnější. Ale ono to teď vypadá přesně obráceně. Vypadá to, že naopak bude dražší.

Takže my ten zkapalnilý plyn budeme pravděpodobně před začátkem topné sezóny narychlo dokupovat za mnohem vyšší ceny, než bychom bývali byli koupili, kdyby tam ty spekulace na lepší cenu nebyly. A tím pádem si pravděpodobně za příští topnou sezónu docela slušně připlatíme a to je jednoznačně inflace.

Takže já bych si dovolila nesouhlasit s tím tvrzením, že to není třeba zvyšovat úrokové sazby, protože nehrozí inflace.

Inflace hrozí, ale vždycky to nějakou dobu trvá, než se začne vykazovat zvýšená inflace a než tady máme první známky. Ona se postupně rozlévá převodovými mechanismy do ekonomiky a může to trvat i několik měsíců, než to opravdu statistici začnou oficiálně vykazovat.

Takže to, že teď Česká národní banka jedná tak nějak proaktivně, považuju spíš za rozumné rozhodnutí.

A druhá část otázky je, jestli si myslím, že ve Spojených státech mohou úrokové sazby snížit. Tak tady tazatel evidentně míří na to, že pokud by v USA klesly úrokové sazby, tak by to zaprvé mohlo způsobit posílení koruny vůči dolaru a za druhé by to mohlo povzbudit americké akcie. Čili dotaz na nižší úroky v Americe je vlastně dotazem na to, jestli máme či nemáme investovat do amerických akcií, jestli ještě vzrostou nebo ne.

A moje odpověď zní: já jsem prakticky přesvědčená, že nižší úrokové sazby ve Spojených státech už nebudou letos. Naopak si myslím, že úrokové sazby vzrostou a vzrostou pravděpodobně už v září. Vzrostou pravděpodobně jednou, dost možná i dvakrát ještě v letošním roce, což by sice mohlo být trochu pozitivní pro dolar, ale naopak by to mělo být poměrně negativní pro akcie.

A to hlavně proto, že ti největší akcioví hráči, ty společnosti takzvané Magnificent Seven, jsou společnosti, které jsou čím dál víc zadlužené. Jejich dluh se bude prodražovat a bude to pro jejich akcie negativní.

Další otázka je od pana nebo paní Rangl Ru ze Slovenska: "Už roky vravíte, že príde krah trhou, ale stále nič nepřichádza. Tak kedy sa naozaj něco stane? Výnosová krivka je invertovaná alebo jaké indikátory třeba sledovat?"

Já bych nezaměňovala výnosovou křivku, respektive její negativní sklon s tím, že se něco stane na finančních trzích. Takzvaný inverzní tvar výnosové křivky, tedy klesající výnosová křivka, je známkou, že pravděpodobně přijde recese a je to známka, která většinou funguje poměrně dobře. V drtivé většině případů ta výnosová křivka dokáže poměrně dobře predikovat příchod recese.

Nedokáže ale predikovat příchod nějakého splasknutí třeba cenové bubliny.

A ta otázka tedy říká, že já už dlouho a roky říkám, že se něco stane na finančním trhu. O tom jsme se právě bavili v minulém vysílání, minulém živém vysílání, jestli se nepletu, minulý týden. Tohle nenajdete v běžných indikátorech.

Tady nemá smysl sledovat nějaké indikátory typu HDP inflace nebo třeba ukazatel PE a podobně. Možná ten, ale v kombinaci s dalšími.

Celý ten problém spočívá v tom, že ta případná bublina na nejen akciových, ale i nějakých jiných finančních trzích se vždycky nafukuje dlouhou dobu. Dlouhou dobu. Tím mám na mysli řadu let.

A já už jsem tady i minule, minulý týden uváděla konkrétní příklad, kdy jsem mluvila o tom, že třeba ta nejznámější akciová bublina, která se v historii nafoukla, tak ta se nafukovala od okamžiku založení americké centrální banky Fed, tedy od roku 1913 až do roku 1929, tedy 16 let. To je docela slušná doba. Teprve potom to bouchlo tím velkým krachem na newyorské burze.

A ta stávající akciová bublina se nafukuje s takovou mezipauzou na začátku covidu od roku 2009 až dneska. Máme rok 2026 a mnohé indikátory ukazují, že ta bublina se pohybuje kolem svého vrcholu, tedy minimálně pokud jde o ceny akcií.

Takže to není moc velký rozdíl proti té bublině, která byla na počátku minulého století. Dokonce rozdíl je tam nějakých od oka 100 let.

Takže ono to opravdu může trvat hodně dlouho, než ty trhy prasknou.

V podstatě platí zákonitost, že čím déle to trvá, než ta bublina praskne, tím je to prasknutí potom větší, spektakulárnější, tím je větší propad těch akciových trhů. Je to zákonitost, ale přesně to odhadnout, kdy to přijde na datum, tak to by buď bylo na Nobelovu cenu a nebo na vytvoření miliardáře.

Protože samozřejmě to je klíčem k naprostému úspěchu při financování umět přesně vystihnout vrchol té cenové bubliny. Bohužel to ale nikdo úplně přesně neumí.

My to pouze můžeme odhadovat a můžeme to odhadovat podle indikátorů, které jsem jmenovala při tom posledním vysílání. Já vám doporučuju: podívejte se na Hero. Tam je další video, které v bonusovém dodatku popisuje, které všechny indikátory jsou na buď historických hodnotách a nebo blízko historických hodnot a které právě naznačují, že ta cenová bublina je obrovská. Podle některých ukazatelů je dokonce největší v historii akciových trhů.

Další dotaz tady máme. Rostislav Kaňoch píše: "Hlavně, že jste si pomluvala se svým kámošem STB Burešem minulou vládu a tahle vláda jsou větší bastardi."

Já neznám žádného svého kámoše STB Bureše. Já nemám kámoše, který by měl cokoliv společného s politikou. Já bych svoje kámoše spočítala na prstech jedné ruky.

A minulou vládu jsem nepomlouvala. Já jsem minulou vládu fakticky kritizovala a vytýkala jsem jí věcné chyby a stejně tak věcně kritizuji současnou vládu, protože ta současná vláda je jako ta předchozí. Není v tom moc velký rozdíl. Ta současná vláda dělá něco úplně jiného, než co slibovala před volbami.

A proto u toho také neasistuju a proto už tam nejsem.

Další dotaz. Pan Pepa Novák píše: "Jak dopadnou akcionáři, až se Evropská unie rozpadne? Budou ještě dividendy?"

Akciové trhy jsou prakticky nezávislé na existenci Evropské unie. Akciové trhy byly dlouho před existencí Evropské unie a akciové trhy budou pravděpodobně dlouho po existenci Evropské unie a dost možná, že budou fungovat mnohem lépe, protože nebudou tolik zregulované.

Pravděpodobně by mohlo po nějakém třeba budoucím rozpadu Evropské unie se snížit zdanění těch akcionářů, třeba takové daně z dividend. To je vlastně zdaňování už zdaňovaného. To je velmi nemorální daň.

Takže já se nebojím toho, že by se Evropská unie třeba někdy rozpadla a že by to nějak poškodilo akciové trhy. Naopak si od toho slibuji, že by to mohlo ty akciové trhy spíš povzbudit.

A vzhledem k tomu, že v rámci Evropské unie existuje silná přeregulovanost, tak se evropským akciovým společnostem příliš nedaří. Proto také Evropa roste nejpomaleji ze všech těch velkých zón. Tím mám na mysli třeba Severní Amerika nebo oblast Jižní Ameriky nebo třeba jižní Asii a podobně.

Vlastně všechny tyhle zóny nám v tuhle chvíli, pokud jde o rychlost růstu, ujíždějí. A to samozřejmě souvisí s tím, že se nedaří ani našim společnostem. Pokud by naše firmy evropské prudce rostly, tak by taky rostla celá ekonomika. To jsou propojené nádoby. To je v podstatě synonymum.

Takže pokud by nebyla Evropská unie, nebyla by tak velká přeregulovanost. Firmám by se dařilo víc a tím pádem by taky pravděpodobně byly vyšší dividendy.

Pan Pavel Sichra píše, toho ještě jednou zdravím, poslal nám tady super chat: "Krásný letní večer vám, vážená paní, i všem ostatním váženým lidem dobré vůle se srdíčkem na pravém místě."

Tak a ještě další komentář od paní Andreje Wolfové.

Dobrý večer.

V upoutávce na dnešní díl jste řekla, že investiční nemovitosti jsou v ohrožení. Můžete to prosím více rozvinout?

Ano, určitě mohu. Eh, tak pojďme na to rovnou. Pojďme tedy na to avizované téma.

Eh, jak už jsem říkala i v té upoutávce, tak určitě všichni víme a nepochybujeme o tom, že Evropská unie na nás chystá všelijaké čuňárny. O mnoha z nich jsme i na tomto místě a v tomto vysílání v minulých týdnech mluvili. Patří sem třeba chat control nebo DSA, prostě takové ty cenzurní zákony nebo třeba EPBD4, což je ten systém nových eh štítků u nemovitostí energetických, které vlastně eh mohou vést k tomu, že pokud nemovitost nebude mít ten nejlepší možný štítek, takže třeba by mohl být nějak omezený nebo zkomplikovaný její prodej a tak dál.

To všechno jsme tady rozebírali a lidé mají velmi často pocit, že to je něco, co přichází pouze a jenom z Evropské unie. Jenomže taky Andrej Babiš s naší českou vládou má v plánu věci, které by se směle mohly zařadit do jedné fronty s těmi zmiňovanými nepěknými nařízeními z Evropské unie, která nám rozhodně tedy svobodu nezvýší.

Ona to nejsou až tak nová témata. Ono se o nich čas od času něco dozvíte i v médiích, ale dozvíte se o nich jenom zkratkově pár větami. To budí eh obavy zejména pokud ta témata seřadíme pod sebou a řekneme jich hned několik, co tedy chystá ta česká vláda.

Jenom takovou ochutnávku, než se teda pustíme do těch nemovitostí, tak vezměte v úvahu například to, že vláda teď před nedávnem schválila návrh zákona. Eh, podle něhož by stát mohl bez soudu zabavovat majetek. Stačilo by jenom podezření, že jste spáchali nějaký trestní čin a vy byste potom museli dokazovat, že jste ho nespáchali. Jinými slovy, tedy se úplně obrací na hlavu prezumpce neviny a mění se v prezumpci viny.

Nebo vláda chce změnit svůj jednací řád takovým způsobem, aby záznamy byly tajné 30 let, aby se nikdo nedozvěděl, jak jednotliví ministři hlasovali. Připadá vám to demokratické? Připadá vám to jako, že se eh veřejní činitelé spovídají ze své veřejné služby veřejnosti, která je zaměstnává?

No a teď eh nejnovější věc. Vláda chce zavést předkupní právo na zemědělskou půdu. To je právě ta věc, která může docela výrazně eh srazit cenu našich investičních nemovitostí. Na tohleto téma se dneska chci eh zaměřit.

Ve své podstatě se vlastně jedná o další pokus, jak přesunout majetek, peníze od malých k velkým. Schválně si dosaďte, koho tím velkým asi mám na mysli. Tohleto opatření totiž by zřejmě, pokud projde parlamentem, tak by zřejmě snížilo cenu zemědělské půdy nebo obecně půdy.

Ale bohužel my v tuhletu chvíli ještě nejsme schopni říci úplně přesné detaily, protože by záleželo na konkrétní podobě zákona, která prozatím ještě není úplně známá. Zřejmě by nešlo o nějaký okamžitý dramatický propad, že bychom se ráno probudili a ty ceny by byly níž o 50 %. Spíš by šlo o to, že bude docházet ke snížení atraktivity eh půdy coby investice, eh, a tím pádem vlastně pomalinku v určitých případech by ta cena těch našich nakoupených investic mohla začít klesat.

Ekonomický důvod toho je poměrně jednoduchý a myslím, že i snadno pochopitelný, protože pokud zavedete předkupní právo, tak tím omezíte potenciální počet kupců. Místo toho, aby se třeba o váš pozemek, který chcete prodat, ucházelo 10 zájemců, eh tak teď najednou bude mít zákonné právo ten pozemek jako první koupit za stejných podmínek buď ten, kdo na něm hospodaří, a nebo přímo stát. A to jednoznačně oslabuje konkurenci mezi těmi kupujícími.

A kde máte nižší konkurenci, tam obvykle máte nižší cenu. Eh, takže jak říkám, definitivní podoba toho zákona zatím ještě není úplně známá, ale od těch prvních zpráv, kdy se o tom vůbec začínalo mluvit, tak už do dneška přibylo několik konkrétních informací.

Eh, konkrétně víme, že v tuhletu chvíli je ve hře několik možných variant. Víme, že ministerstvo zemědělství připravuje novelu zákona a zvažuje čtyři varianty toho předkupního práva podle různých stupňů tvrdosti. Ten finální návrh by měl být předložen poslanecké sněmovně na začátku roku 2027 s plánovanou účinností od roku 2028.

Ona vlastně vláda už ve svém programovém prohlášení tvrdila, že chce omezit spekulace se zemědělskou půdou a posílit postavení aktivních zemědělců těch, kdo tam opravdu hospodaří.

Mně se strašně nelíbí, jak snad úplně každá vláda na světě eh používá výraz spekulace nebo spekulant jako nadávku, jako něco pejorativního. Někdy, až na to bude víc času, tak vám vysvětlím, že ve skutečnosti, kdyby spekulantů nebylo, tak by ceny byly mnohem vyšší, protože spekulanti jsou vlastně ti, kdo aktivně vyhledávají, dejme tomu, byty nebo půdu, která leží ladem a posouvají je těm, kteří ji hledají, takže vlastně vyrovnávají aktivně nabídku s poptávkou a ve skutečnosti vedou naopak ke snižování ceny. To je obrovský mýtus, který se podařil politikům vytvořit, že spekulanti zvyšují ceny. Realita je taková, že spekulanti v podstatě snižují ceny.

Ale nechme to stranou. Jde o to, že v tuhletu chvíli se eh nejvíc diskutují následující varianty.

Za prvé eh takzvaný pachtýř, tedy ten, kdo si v tuto chvíli pronajímá vaši zemědělskou půdu, tak by měl mít předkupní právo. Ten, kdo tam aktivně hospodaří.

Druhá varianta je, že předkupní právo by měl mít buď stát a nebo obec.

Ještě třetí varianta je, že by se to nějakým způsobem omezovalo podle výměry, že by se to nevztahovalo na malinká políčka, ale vztahovalo by se to na velká pole.

A eh čtvrtou variantou je všelijaká kombinace těchto eh předchozích přístupů.

Největší asi spor se vede právě o tu velikost pozemku. Eh v Česku to totiž funguje tak, že více než 60 % zemědělské půdy má pronajato — mají pronajato — velké podniky. Mezi velké podniky každý zná Agrofert. Není ale jediný. Jsou tady další velké zemědělské podniky, ale mluvme o Agrofertu jako o takovém symbolu, známém symbolu, eh velkého pronajímatele zemědělské půdy.

Pokud by automaticky to předkupní právo získal ten takzvaný pachtýř, tedy ten, kdo si pronajímá tu zemědělskou půdu k hospodaření, tak by to ve skutečnosti ještě posílilo víc ty velké agrokoncerny, protože oni jsou právě těmi nájemci. A eh na to, že by to ještě víc vlastně vedlo ke koncentraci půdy u těch největších agrofertů a spol., tak na to upozorňují ekonomové, třeba asociace soukromého zemědělství i mnozí ekonomičtí analytici.

Eh, co zatím rozhodnuté není? Zatím není úplně jasné, kdo přesně bude mít to předkupní právo. Není jasné, jak přesně bude v tom zákoně definován aktivní zemědělec. Jestli tam budou nějaké výjimky, jestli třeba, když to budete chtít, ten pozemek převádět mezi příbuznými, různě dědit nebo prodat eh sourozenci, tak jestli třeba se na vás ta povinnost předkupního práva nebude vztahovat, eh jestli tam budou nějaké další výjimky, to zatím ještě není jasné.

Eh, ale přesto my dneska už víme, že pokud by se toto opatření zavedlo, jakože se tedy asi zavede, protože vláda má většinu v parlamentu, má to v programovém prohlášení a parlament půjde vládě na ruku, tak by to pravděpodobně ovlivnilo zemědělskou půdu, likviditu trhu.

I negativně by to ovlivnilo postavení malých vlastníků.

A my to víme kvůli zahraničí, protože v zahraničí už v Evropské unii už takové zákony jsou a máme první analýzy k dispozici a víme, že tam to vedlo ke snížení likvidity a ke sražení ceny.

A teď si řekněme, co to jsou ti malí vlastníci.

Tak malí vlastníci jsou naprosto normální běžní lidé. Buď babičky na vesnici, které si to políčko zdědily po svých rodičích a ještě třeba v restituci, nebo jsou to i lidé, kteří z velmi dobrých důvodů nedůvěřují třeba penzijním fondům a proto se rozhodli, že si na důchod naspoří sami.

Tak například začali nakupovat. Já nevím, koupili si byt, aby ve stáří nemuseli platit nájem, aby bydleli ve vlastním. Potom nakoupili třeba pár mincí zlatých a potom třeba koupili nějaké políčko, které pronajímají nějakému zemědělci a vycházejí z toho, že až budou v důchodu, tak to pole zase prodají a z těch peněz, které takto získají, tak budou v důchodu žít.

Čili ti drobní vlastníci, to jsou zodpovědní lidé, kteří z dobrých důvodů nevěří státu, z dobrých důvodů nevěří ani největším penzijním fondům a rozhodli se, že se o sebe postarají sami.

A vůči těmto lidem se teď stát a vláda rozhodla vést válku a rozhodla se srazit hodnotu těch jejich úspor a tuto hodnotu poslat těm velkým koncernům typu Agrofert, aby se levně dostali k půdě a mohli ještě více koncentrovat svoje vlastnictví.

Pokud by to předkupní právo získal ten pachtýř, ten nájemce, tak by mohla klesnout cena zejména u pozemků, které jsou dlouhodobě pronajímané. Ostatní zájemci by totiž věděli, že prostě můžou jenom šroubovat cenu, kterou jednoduše ten nájemce dorovná. Takže mnozí by se té dražby ani neúčastnili.

Pokud by předkupní právo měl stát, tak by ten pokles zemědělské půdy mohl být ještě výraznější, protože část investorů by třeba ztratila motivaci se o ty pozemky vůbec ucházet.

Pokud by existovalo mnoho výjimek, tak by zřejmě ten dopad na ty ceny byl menší.

Klíčová otázka pochopitelně zní, za jakou cenu se ty pole budou prodávat. Já vám na to nejsem ještě schopna odpovědět, protože ten zákon zatím ještě neexistuje, ale pravděpodobně by to bylo něco jako cena obvyklá. Zkrátka pokud by za nějakou cenu obvyklou vám pronajímatel nabídl, že od vás to pole odkoupí, tak vy byste mu to museli prodat. Ale těžko říci, jak by nakonec definitivně ten zákon vypadal.

Tak jako tak vede to k tomu, že poptávka po těch investicích je menší. Vede to nejen k tomu, vede to i k tomu, že nižší je i takzvaná likvidita trhu. Tedy stalo by se obtížnější se toho pozemku, toho políčka, té investice zbavit, pokud se toho zbavit chcete.

Dneska to funguje tak, že dostáváte dopisy do schránky, pokud jste vlastníkem pole a různí zájemci vám nabízejí: „Já jsem viděl v katastru, že jste vlastníkem toho a toho pole. Já to od vás odkoupím za takovou a takovou cenu." Tak to je přesně ta likvidita. Když vy chcete, tak to pole můžete zítra prodat, protože je o to velký zájem.

Ale pokud by bylo zavedeno to předkupní právo, pravděpodobně by se ta likvidita snížila. Vy byste se pravděpodobně jako majitelé toho pole snažili prodát ta políčka nějakým alternativním způsobem. Koneckonců jsme Češi, tedy jsme koumáci, takže si vždycky umíme poradit, ale už to prodražuje to fungování. Ne vždycky se to podaří, ne každý si s tím umí poradit. Takže někdo by to třeba mohl zkusit prodat přes nějakou obchodní společnost nebo přes nějaké rodinné převody, abychom se tomu předkupnímu právu vyhnuli, ale každopádně i ta nižší likvidita vždycky působí na ty ceny negativně, ať to beru z kterékoliv stránky.

Tak vede to k tomu, že když si někdo naspořil třeba na důchod, ty peníze si bezpečně uložil do zemědělské půdy, tak stát mu teď ty peníze částečně chce znehodnotit a přihrát to bohatství velkým agrokoncernům.

Víme, kdo dneska řídí vládu. Víme, jaké jsou tady velké agrokoncerny.

Na druhou stranu pochopitelně existuje tady i určitý argument, proč by třeba ten pokles nemusel být až tak dramatický. Česká zemědělská půda totiž pořád zatím ještě je relativně vzácná. Ta poptávka po ní je pořád hodně velká. Nabídka zemědělské půdy je u nás relativně omezená.

Máme tady inflaci, která není úplně nulová. A dneska už jsme mluvili o tom, že ta inflace třeba v budoucnu zase trochu vzroste. Máme tady evropské zemědělské dotace, které prostě taky nějakým způsobem tu cenu půdy ovlivňují.

Je tady zájem farmářů hospodařit a těch velkých. Tedy spousta investorů. I když ta cena třeba neporoste tak jako dneska, tak spousta drobných podnikatelů bude pořád hledat reálná aktiva z velmi dobrých důvodů. Já také klientům doporučuji velmi často, aby investovali do reálných aktiv. Takže někdo si vybere, že bude investovat do nějakého malého bytu, někdo třeba do stavebního pozemku, někdo jiný do zlata a někdo jiný do pole. Pořád je to reálné aktivum a takových lidí bude pořád dost, i když ta cena neporoste tak, jak by mohla.

To všechno jsou faktory, které by mohly částečně ten negativní vliv toho předkupního práva kompenzovat. Ale pořád se tu bavíme o tom, že prostě stát aktivně se snaží srazit hodnotu našich úspor a pomoci tím velkým podnikům typu Agrofert a spíš jenom shodou okolností, shodou náhod jsou tu i jiné faktory, díky nimž ten efekt asi nebude až tak drastický.

Takže třeba se nebojím toho, že by cena poklesla o desítky procent, ale jednoznačně ten negativní, nekalý záměr státu tady je.

Jak velký by mohl být ten dopad, vám v tuhletu chvíli vyčíslit nemohu, protože neznáme definitivní podobu toho zákona.

Řeknu to tedy tak, že čím silnější bude to předkupní právo, čím víc to předkupní právo omezí okruh potenciálních kupujících, tím větší vytvoří tlak na pokles tržní ceny zemědělské půdy.

Největší dopad byl jednoznačně u investic, které jsou kupovány prvoplánovitě jako investice. To znamená, pokud třeba někdo spekuluje na to, že koupí políčko v místě, kde si říká: „Tady by se třeba mohl změnit územní plán, mohla by se z toho do budoucna stát zastavěná plocha a tím pádem ta cena třeba vystřelí," tak u těchto typů investic by ten propad ceny byl zřejmě největší.

Naopak, pokud někdo skutečně drží klasickou kvalitní zemědělskou půdu s vysokou bonitou, s vysokým výnosem z pronájmu, která je hodně úrodná, kde se nespekuluje na změnu územního plánu a opravdu se tam počítá s tím, že ten zemědělec tam bude ještě hospodařit dalších 20, 30 let, tak tam by ten pozemek nemusel být dotčen až tolik.

Vždycky dává smysl ptát se, čí prospěch se různé věci dějí. Může nám to rozkrýt mnohé motivace, může nám to třeba taky rozkrýt, co do budoucna čekat.

Tak tady ta odpověď je celkem jasná.

Pokud by buď stát nebo ti nájemci dostali opravdu silnější postavení při nákupu půdy, než my drobní střadatelé, kteří jenom chceme dobře uložit peníze bezpečně, aby se jim nic nestalo, no tak to jednoznačně povede k větší koncentraci půdy v rukou těch největších zemědělských podniků, protože právě ty největší podniky budou mít kapitál na to a taky administrativní kapacitu, aby to předkupní právo využily.

Malý zemědělec stejně nebude mít dost peněz na to, aby to předkupní právo zrealizoval. Takže ti drobní zemědělci si nepomohou, ačkoliv vláda argumentuje tím, že právě pro ně to dělá. Ne, nedělá to pro ně, dělá to pro ty největší agropodniky.