Psychické, sociální a zdravotní problémy mládeže, jak je řešit? Valdštejnská beseda 19.10.2026

Tak dobrý večer ještě jednou. Tímto bych chtěla zahájit dnešní besedu a seznámit vás s besedujícími. Tak za pro tady máme Josefa Šormu. >> Dobrý večer. >> Za trikoloru Milana Kryštofa Čecha. >> Dobrý večer. >> Za SPD Kláru Cingrošovou. >> Za ano Radka Lacku. >> Dobrý den. za švýcarskou demokracii Pinelopy Cimprou, Cimprichovou, pardon, a za KSČM Petru Prokšanovou a za alianci národních sil se nám omluvila z pracovních důvodů. Tak já bych vás nyní poprosila, jestli byste se nám krátce představili do intervalu dvou minut, což bude i samotný čas na zodpovězení otázek. Jmenuju se Josef Šorna, jsem z Příbramska, jsem člen pro a kandidoval jsem ve letošních senátních volbách. Jistě víte, jak to všechno dopadlo. No jinak jsem chirurg, pracuji už jenom na část úvazku a snažím se udělat něco, aby se naše společnost posunula správným směrem. Tak já se jmenuju Milan Keštof Čech. Jsem člověk, který žije na vesnici. Žije těma problémama vesnice. Jsem právník. Pracuju na katastru nemovitostí jako interní auditor. E jsem předseda středočeské Trikoly a předseda místní organizace v Nejatovicích. E zabývám se politikou. Nějakou dobu jsem působil i jako pojadce ministra školství, takže e celkem vhled do té školské problematiky jako takové mám. sice s nějakým odstupem, ale zase protože se k nám dostávají ty problémy a řešíme ty problémy, tak vím o tom, co se děje. Jinak jsem také člen výboru pro zdravotnictví Středočeského kraje. Takže tam opět se potkáváme s těmi aktuálními problémy mladých lidí. Děkuju. >> Dobrý večer. Já jsem Klára Cingrošová. Eh, jsem z Prahy. Jsem místopředsedkyní pražské SPD. Kandidovala jsem teď v komunálních volbách jak na Prahu 4, tak i do magistrátu hlavního města Prahy. Jak to dopadlo? Všichni víme. Vidíme tady takovou tryzničku. Ano, jen tady Radek, kolega je tady jediný zvolený a úspěšný. A eh jsem vystudovaný lékař, ale věnuju se farmabyznysu. Dělám klinické studie, to znamená eh testování nových léčiv. Takže bydeli nějaký čas nebo někdy jindy, můžete se ptát, protože to lidi docela zajímá, jak se testujou léky, jak se uvádějí do praxe a tak. Takže jestli zbyde čas, můžeme se o tom bavit. Dobrý podvečer. Tak ještě jednou, moje jméno je Radek Lacko. Jsem člen hnutí Ano. Kandidoval jsem na Praze 4. Eh, a jak už tady bylo zmíněno, dneska jsme uzavřeli koaliční smlouvu a zůstal jsem na pozici radního pro sociální a zdravotní oblast, takže tomu se hodlám další třt roky věnovat. Děkuji. >> Dobrý den, jmenuji se Pinelopicová. Eh, jsem předsedkyně hnutí Švýcarská demokracie, ale pouze v tomto roce my si to předáváme, abych náhodou nikdo z nás nespnul, což si myslím, že je důležité. Jinak mám farmacii a ekonomii a ta farmacie je pro mě jakoby taková stěžení, protože k léčivům jsem pracovala i na ministerstvu zdravotnictví a musím říct, že dneska co se děje, já někdy říkám, že to je úplné zoufalství. Očkovací látky, ty psychiatrické léky, prostě jedna věc horší než druhá a už nevím, co by se s tím mělo dělat. A bohužel, jak ta minula vláda, tak i ta současná jede národní očkovací strategii a vlastně nám ty děti kazí už od malička a ne, my musíme se prostě zepřít zespodu, abychom ukázali, že to je jinak. Jo, mě tady strašně mrzí, že Babiš si posypal hlavu popelem a říkal, jak to bylo špatně, že se eh nechal eh ovlivnit od špatných odborníků nebo že vlastně kvůli těm odborníkům, jak mu špatně radili, vlastně se nedostal eh do té minulé vlády a vzal si stejné odborníky. Tak asi tomu nerozumím. Myslím si, že by se s tím mělo něco dělat. Tak krásný dobrý večer. Moje jméno je Petra Prokšanová. Já jsem předsedkyně krajského výboru KSČM v Praze. O svých volebních úspěcích se tady asi taky nebudu příliš rozpovídávat, ale kandidovala jsem letos do Senátu tady v Praze. Všichni víme, jaká Praha je, jak volí pravicově, takže samozřejmě to se podepsalo i do těch výsledků. Já jsem vystudovaná sociološka. Eh, tomu se částečně pořád věnuji, ale protože se věnuji taky mládeži celý svůj život, ať už jako pionírská vedoucí, nebo potom později ve stranické práci a dobrovolnické práci, tak jsem se rozhodla, že se budu věnovat i profesně trošku školství. A už rok pracuji jako asistentka pedagoga na základní škole. Loni jsem začínala s prvňáky, letos jsem s druháky, takže teďka mám tu praxi poměrně žitou, to s jakými problémy se děcka setkávají už už od toho raného mládí a jak to s nimi potom roste dál. Zároveň jsem teda maminka dvou dětí malých, takže ten praktický rozměr se rozšiřuje ještě trošku o todle, že vlastně eh to, o čem se tady dneska budeme bavit, už už se týká částečně i mě a mých vrstevnic a vrstevníků, kteří se svými dětmi ty problémy řeší. Takže já jsem tady dneska víc jako asi člověk z té žité praxe a e budu ráda, když se možná dozvím i něco od kolegů, co třeba mně potom potom pomůže pro pro ten běžný život. Děkuju. Tak my děkujem za krátké představení a já vás jenom poprosím potom, až budete mluvit do toho mikrofonu, abyste ho drželi rovně, aby vám bylo rozumět až tam vzadu. A já bych se rovnou přesunula k první otázce. Takže až 80 % dospívajících trpí depressemi, vyhořením a vyčerpání a až 40 % trpí těžkými depressemi. Jak jim můžeme pomoci? Počkej, já ho zapnu jenom. Já jsem děkuju. >> Já by jsem se na to zpočátku podíval trošku s z větší vzdálenosti nejenom konkrétně tento problém, eh protože každý jev má nějaké příčiny a pokud se budeme zabývat jenom tím jevem a nebudeme hledat jeho příčiny, tak jsem přesvědčený o tom, že je to špatně. Říká se, jestliže chcete zničit národ, ovlivněte nebo zničte jeho děti, jeho mládež. To znamená, dejte jim drogy, sex, alkohol, násilí. Já bych dodal digitální technologie. Vytvořte takové podmínky ve společnosti, aby nefungovala rodina. Přidejte k tomu atmosféru strachu a rozdělení. A ten výsledek se samozřejmě musí zákonitě dostavit. K té otázce. Je to strašné číslo, že 40% 15 letetých trpí těžkou nepostřední depresí a dalších tuším 30 % úzkostma. Já jsem naznačil naznačil odkud vítr fouká, ale samozřejmě musíme se podívat konkrétně na ty příčiny současné, čili ať už jsou to příčiny sociální, ekonomické, k tomu se přidávají samozřejmě digitální technologie, ano, poměry v rodinách a tak dále. Nebudu se zatím pouštět do jednotlivých příčin a konkrétních příčin, protože si myslím, že eh v dnešní diskuzi se k nim ještě dostaneme. >> Eh tak já bych navázal na to, co řekl pan doktor. Ono je to totiž o tom, že dneska se víc i mezi mládeží cení mít než být. Eh, ten ekonomický status je pro mnoho mladých lidí nedosažitelný v té úrovni, kterou by si představovali a ten zbytek té mládeže jim to dává najevo a to samozřejmě v nich budí frustraci a pocit deprivace. Ta dostupnost aktivit, která, které by byly ekonomicky dosažitelné pro řadu rodin, je poměrně nízká. Pokud chtějí dělat cokoli zajímavého, chodit do nějakého domu dětí a mládeže a tam se věnovat fotografii, věnovat se modelaření nebo věnovat sportu, vždycky to vyžaduje velké prostředky. Teď se nebavíme o těch rodinách, které si vytknou za cíl, že s dítěte udělají vrcholového sportovce a vozí ho každý den na hokej, až mu tím zničí zdraví. Protože jsem se o tom bavil s primářem chirurgie na ústavu leteckého zdravotnictví a ten si postreskl, jak mu tam ty rodiče vozí ty zdevastovaný děti, který prostě fyzicky nejsou schopni tu tréninkovou zátěž vydržet, ale rodiče nepoleví, protože si myslí, že z něj udělají milionáře. Bavíme se o běžných dětech, které by chtěly smysluplně trávit ten volný čas. Vemte si, kolik stojí dětské táboy. Už dneska se ani nepořádají táboy, které by byly takové, že by tam ty děti strávili alespoň těch 14 dní, jaké já jsem třeba pořádal před covidem s manželkou. Dělají se příměstské táboy, takže vlastně ty děti nejsou ani vytrženy z toho svého běžného prostředí, nedostanou se mezi své vrstevníky do nějakého jiného režimu a pořád jedou v těch zajetých mantinelech prostě, jestli má boty od té nebo od té značky, mikinu od té či oné značky nebo jestli může to a navzájem se chlubí tím, kde byli s rodiči. To samozřejmě musí nutně vést k obrovskému stresu a tlaku. toleto v řadě zemí řeší tím, že se tam zavedly uniformy ve školách a nějakým způsobem se tadleta konkurence ekonomická odbourjala. A dokud se toleto nestane a dokud budou dostupné drogy, vemte si, že přes nějaké snahy to omezit, ale ty snahy jsou velmi bezubé, třeba dostupnost k tomu, já když se podívám, co se u nás ve večerce na vesnici prodává, tak je mi z toho opravdu smutno a to není jenom tam, to je v podstatě všude. Tak hledají únik v těchto návykových látkách. A to samozřejmě ty psychické problémy nevyřeší, to je ještě prohloubí. Takže pokud se vám nepodaří vytvořit takové zdravé prostředí, kde se ti mladí budou cítit dobře a budou se moit sebrealizovat v rámci toho ekonomického rámce rodiny, tak nikdy tenhleten problém nevyřešíme. >> Mě v téhleté souvislosti napadá taková eh historka ze života. Já jsem z učitelské rodiny. Oba rodiče jsou učitelé. Moje máma učí dodnes, i když už je těžce v důchodovém věku. Táta si moc nezaučil, protože začal učit na nějaké učňovské škole a v zápětí byl za politické názory vyhozen ze školství a bylo mu zabráněno učit a dělal všecko možné, j ne učil. A když potom dávno po revoluci, když už byl hodně důchodovém věku, se úplně náhodou asi chtěl seberealizovat a rozhodl se, že přece jenom si to vyzkouší a bude učit, tak šel u nás v západních Čechách na úplně provinční, poklidné městečko do základní školy učit. Přišel po pár dnech působení jako učitel a řek:„Ježišmarja, to jste ještě neviděli. Tam mají všecky děti papíry na hlavu. Tak to je. Tak to je, že prostě jako spousta dětí, jo, má nějaké diagnózy, rodiče jim to, rodiče jim to z nějakých důvodů prostě opatřujou, ale je to, je to berlička, je to bezlička, ale prostě tak to je. Když se podíváte, tak spousta dětí prostě je nějakým způsobem už takhle od začátku označená, že má nějaký problém. mají prostě papíry na hlavu, mají ve svých ve svých eh, že jo, dokumentacích prostě mají nějakou diagnózu, která už s nima jede a veze se celou dobu. Takže to si taky myslím, že to je prostě stav společnosti, že všecko se pojmenovává, každý je nějak označený a prostě tak to je. Dřív to nebylo, teď to takhle je, to je doba. Jo, tak samozřejmě těch příčin je strašně moc, ale já bych zmínil asi tři, který já tak nějakým způsobem vnímám nebo mám s nimi zkušenost. Eh a jednak je to určitě mezi ně patří tlak na výkon. Jo, to si myslím, že to je možná i trošku pod podceňované téma, eh, kterým jsou ty mladí vystavování. E, za druhé, a to si myslím taky, že už se dneska bere jako automatický, ale ono to skutečně tu mladou generaci dobíhá, to jsou rozvody. O tom se možná trošku málo mluví, ale přesto, že ty rozvody jsou v mnoha případech vlastně jako v pohodě, že jo, střídavá péče, rodiče spolu komunikujou, tak potom to stejně eh v té pubertě a v tomhletom věku vyhřezne prostě v nějaký problém. A třetí určitě jsou sociální sítě. Jo, samozřejmě těch příčin je mnoho za mě. nabízím i diskuzi k těmto třem problémům, které, které vnímám jako velmi, velmi podstatné. Co se týká toho tlaku na výkon, já mi uvedu, eh, že to skutečně není jenom jako nějaké klišé. Samozřejmě všechny generace byly podstupovaly tlak na výkon a tak dále, ale já si pamatuju zhruba před 10 lety diskuzi eh na jednom nejmenovaném rádiu, kdy jako s obrovským šokem, že udělali výzkum ve Velké Británii, kdy při těme 10 lety vlastně zjistili, že zhruba 25 % dětí nebo kolem 20 % dětí už tehdy mělo svého psychologa. Jo a právě já jsem říkal, no tak to je úplně šílený číslo nebo pak čtvrtina. Jo, co jsem říkal. No a a kde jsme dneska, že jo. Jo, v podstatě je to je to tady a jeden z těch jeden z těch příčin právě byl ten tlak na výkon jakoby extrémní. Samozřejmě záleží z jakého uhlu pohledu se na to podíváme, ale určitě bych eh zmínil zmínil zmínil tento jev. Co se týká rozvodu, to určitě to už to už jsou i k tomu studie, že skutečně ty rozvody mají mají mají mají potom vliv na to, že část část část vlastně těch dětí sahátu k tomu křeb poškozování a tak dále. A co se týká sítí, to je jednoznačný. u těch sítí právě u té mladé generace a všichni, co co jsme tím prošli, tak vždycky máme ten jsme měli tendenci něčemu věřit, co se nám líbí a samozřejmě tomu potom vlastně přizpůsobujeme svoje chování, takže tam je určitě také důležité se na to podívat. Takže děkuju. >> Eh, já si myslím, že celý ten dnešní život je velmi těžký pro ty děti. My jsme to měli opravdu jednodušší. My jsme běhali venku a já jsem byla teda knihomol, tak jsem ležela v knížkách a nebyli jsme na těch sítích, měli jsme to jednodušší. Takže díky bohu za to ještě, co máme. Ale na druhou stranu pravda je, že ta nemocnost je šílená a nejsou to jenom psychiatrické problémy, jsou to úplně všechny. Úplně všechny. A já teda z toho zdravotního hlediska, já se vždycky dívám na to, že nejdůležitější je prevence. Pokud nezačneme s tou prevencí, tak vlastně eh jako půjde tenhleten stát do kytek, jo, do slova a do písmene. A to je ještě slušně řečeno, protože ta prevence je to podstatné, abychom s těmi dětmi začali pracovat od malička. Tady jediná prevence, která se uznává, je očkování. Obávám se, že ta ten hliník, co je v těch očkovacích látkách, to je neurotoxin. Takže už tam ten neurotoxin nám na ty děti působí. Já vím, že to radi neradi eh zdravotníci slyší, ale je to tak. Já jsem já mám taky eh to eh konvenční vzdělání, takže já jsem si taky původně myslela, jak jsou očkovacé látky výborné, ale nejsou. Máme epidemii autismu. Vždyť ty děti, co mají dělat v tom životě, to je strašné. Nevím, jestli jste někdy někdo viděl jednou ten rozhovor s doktorkou Gandalovičovou, jak ukazovala svoje dítě, jak krásně prospívalo a bylo v pořádku a v těch 18 měsících dostalo očkovací látku, myslím, na MMR. To je ta kombinace spalničky, e, zděnky a příušnice. No a najednou z něho se stal prostě člověk, který je v té společnosti jenom potřebný, tak že ta maminka se musí celou dobu o něho starat. A kolik dneska máme takových dětí? Proč to nikdo nechce slyšet? Proč to nikdo neřeší tady tyto věci? A když už tak je pak začneme léčit a začneme vymýšlet nové léky. mě volala. Teď eh psala mi moje kamarádka Karen Pumrová, je to dětská lékařka, my tak spolu komunikujem tyhlety věci a říkala:„Prosím tě, tady mi napsali Livizux někde od toho odborníka, co to je?" A já říkám:„Co to je? Vždyť to je derivát amfetaminu. To se dnes doporučuje od šesti let dětem věku. derivát amfertamínu. Takže my si vytváříme závislé děti už jenom na tady těhletěch ledcích, protože amfetamín všichni víme, že to patří mezi eh vlastně narkotika, že jo, mezi tady tyhlety přípravky. Takže pozor i na ty léky, které ty děti užívají. Ale nejenom o to, nejde jenom o tu závislost, ale tyto léky mají spoustu nežádoucích účinků. mě tam fascinovalo, já si říkám, to snad ani není možné, že ty maminky těhotné jdou do těch studií, přestože vědí, že ten novorozenec může vyjít s tou závislostí, nebo nevím, jestli jim to vůbec sdělili, netuším, ale jdou do těchto studií a řeší to, jo? Řeší eh jako řeší ty studie. Tady e nám paní doktorka k tomu může určitě říct více, ale že tam opravdu ty těhotné maminky do toho jdou a nechají si zaplatit nějakou takovou studii, že jim nikdo neřekne, že to je špatně, že vlastně už toto dítě od malička zkazili. A vlastně co dělá naše vakcinologická společnost, ta doporučuje těhotným matkám, aby si dávali ty očkovací látky na černý kašal, které právě obsahují ten hliník. A neexistují samotné očkovací látky na černý kašel. Jsou vlastně vždycky v kombinaci na tetanus a záškrt samotné neexistují. A ptala jsem se zase jiné dětské lékařky, jak to má v té prax, protože mě nezajímá, co říká nějaký ten očkolok, který z toho má peníze, ale mě zajímá, jak to vypadá v té lékařské praxi. a tak mi říkala, že vlastně loni měla několik případů dětí, které měly černý kašel, ale eh to byly všechno očkované děti a pak tam měla dvě novorozence, které měli, kteří měli taky černý kašel a jeden byl eh předčasně narozeny takzvaně problematicky a ten druhý v pohodě a s obě dvěma to zvládla bez problému ten černý kašel. Tak chci upozornit na to, že vlastně vůbec nechápu, co dnešní vakcinologická společnost dělá, jakým právem vůbec něco takového doporučuje, co si to vůbec dovoluje nám do maminek dávat hliník jako neurotoxin a potom co z těch dětí má být, co z nich vyroste. Jo, když od malička vlastně už v době, kdy se vyvíjejí v tom nejtěžším období, když si nedovolíte dát těm dětem vůbec nic, tak jim dáváte tady tyhlety hnusy, které mají závažné nežádoucí účinky. A to už vůbec nemluvím o té eh o tom očkování na covid, které má přímo napsané ve svých nežádoucích účinech smrt. Tam se to říká jako, že to může mít fatální dopady. Tak ty, co neví, co to jsou fatální dopady, tak to je nežádoucí účinek smrt. A to se doporučuje od půl roku věků, včetně těhotných a podobně. Takže jako když ty děti mají potom neurologické problémy už při tom narození, tak co potom? jsou autistické, mají ADHD, mají ADHD, tak jim dáme derivát amfetamínu, takže z nich vytvoříme závisláky nebo jim dáme na ty deprese antidepresiva, které můžou vést k sebevraždě. To je jeden z nežádoucích účinků, sebevražda. Takže se má to dítě sledovat, jestli opravdu ten problém bude mít. Takže pravda je, že nemůžeme jít do těch léků. Já vás ani nechci strašit, co tady všechno je, včetně epilepsie a všeho, ta ty hromady nežádoucích účinků a jsou opravdu závažné, takže eh my opravdu musíme preventivně s tím začít pracovat. Můj takové moje životní moto je podle hypochrata nehě strava vaším lékem, že má člověk dostatek živin a všeho, protože i ten nedostatek živin někdy způsobuje, že máme ty takové ty problémy vnitřní, jo, něco se nám nelíbí, není nám dobře, můžeme být nervózní nebo cokoliv, nemusí se nám dobře spát. Takový hořčík třeba když chybí, to dělá křeče, že jo, taky na ty psychické poruchy chybí. Takže pojďme začít opravdu řešit všechno od podlahy. Neříkám, že se někdy něco nemůže stát a že budeme potřebovat i tu chemii. Já se úplně všeho nevzdávám, ale eh nevytvářejme problém, který pak hurá řešíme takovou tou tou možná nejvíc negativní záležitosti těmi chemickými léky. Pojďme to začít řešit od začátku. Tak já jsem přesně věděla, že když budu sedět poslední, tak mi nezbyde než tady souhlasit s kolegy v mnoha v mnoha oblastech a přikivyovat, ale pokusím se aspoň teda reaktivně tady eh něco říct. Já souhlasím rozhodně s tím, že to eh jaká je dneska mládež, jaké jsou děti, jakcí jsou dospívající, je skutečně systémový problém, protože dneska je ta společnost a já se nebojím to asi říct úplně vymknutá z kloubu, když se podíváte na to, jaké hodnoty jsou v dnešní společnosti uznávány, jací lidé jsou dáváni těm mladým lidem za vzory. My jsme, když to stáhnu na sebe, tak já jsem se sice narodila v 80 na konci 80. let, ale my jsme ještě pořád četli rychlé šípy a měli jsme za vzor Mirka Dušína, ale dneska jsou to různí youtubeři, kteří se předhánějí v tom, kdo má dražší oblečení, kdo vypije horší energetický nápoj a co to s ním udělá podobně. Takže to je si myslím jeden jeden z těch zdrojů, k čemu jsou ty děti vedeny. A zaznělo tady od kolegy taky, že je obrovský tlak na výkon. Dneska dítě už opravdu od malička je vedeno k tomu, aby bylo nejlepší, ve všem nejlepší, ale až toxicky nejlepší na úkor ostatních. Úplně se z toho kolektivu vytrácí nějaká kolegialita, spolupráce, solidarita, respekt k práci druhých. A to se potom projevuje i v tom, co z těch dětí postupně vlastně vyrůstá a co je v nich tou společností potom upevňováno. V čem taky vidím trošku problém, je to, že dětem se dneska hodně bere to dětství. Taková ta bezstarostnost, užívání si. Už to tady taky zaznělo. My, když jsme byli malí, kopli jsme po škole tašku do kouta a běželi jsme ven na hřiště a prolejzat křoví a a hrát si na indiány a na gumítky a a podobně. A dneska to dítě, když teda má to štěstí a vůbec je vedeno k něčemu, tak je to kurz angličtiny, potom ještě jde na tenis, pak musí na koně. Takhle já to vidím u těch malých dětí, kterým je dneska v té druhé třídě vlastně sedm let a některé z nich jsou extrémně extrémně přetížené a očekává se od nich už v tomhlectom věku, že budou excelovat, že budou dokazovat naprosto nemožné, ale které to dítě ani není schopné potom vypočítat ve škole příklad, protože je unavené a a přetažené eh těm těmi koníčky. Co se týče té finanční dostupnosti sportu a zájmových aktivit, tak to je rozhodně pravda. Ale druhý rozměr potom je, že musí mít ta rodina i ten ten eh lidský kapitál. Musí mít toho rodiče, který má čas, aby to dítě k tomu zájmu vedl, aby s ním doma trénoval, aby ho odvedl na trénink, aby s ním potom doma procvičoval třeba. A to je problém, se kterým se třeba potkávám já, protože já mám dvě zaměstnání a je pro mě skoro nemožné trávit s dětmi odpoledne víc času, abych se jim mohla adekvátně věnovat. Takže asi to znají dneska všechny mladé rodiny, kdy rodiče si předávají dítě z auta do tramvaje, ten s ním někam jede, pak se vrátí, jede pro druhé dítě. Takže je potřeba asi zvážit v tom sociálním rozměru nejen to, kolik má ta rodina finančních prostředků, ale taky jestli si ty rodiče nebo ta rodina vůbec může dovolit e dovolit nějak uchopit ten svůj volný čas, protože většinou i ty prarodiče, kteří dřív sehrávali třeba v dětských životech mnohem větší roli, tak dneska pracují do 70 let a toho času taky nemají nemají moc. Zaznělo tady, že je důležitá prevence. S tím se taky určitě nedá než souhlasit, ale zároveň pak je potřeba i to, co se děje potom u těch dětí, rozeznat včas ty příznaky toho, že se jim něco děje, že cítí nějakou nepohodu, že to k něčemu sklouzává, protože v dnešní době vyhledat odbornou pomoc je běh na dlouhou trať. Je strašně málo dětských psychologů, strašně málo dětských psychiatrů. čekací doby v Praze jsou i půl roku. A pokud to dítě začne mít nějaké sebevražedné myšlenky nebo nějaké deprese, úzkosti a vy s ním máte půl roku čekat na to, než ho někde vezmou, tak mezitím může samozřejmě dojít i k nějakým tragickým událostem. Nám se to právě nedávno v mém blízkém okolí takhle takhle přihodilo a je to strašné, protože u těch dětí samozřejmě to člověk prožívá ještě mnohem mnohem víc. Eh, zaznělo tady taky, že tatínek se zkusil dát na kariéru učitele na stará kolena. Já ještě poměrně na mladá, ale musím říct, že mě překvapilo, že jsem vešla do třídy, kde je 24 dětí a osm z nich má nějaké podpůrné opatření. Ať už je to kvůli odlišnému mateřskému jazyku, které přes veškerou snahu o začlenění do toho kolektivu, o nějakou inkluzi, tak je prostě obrovským handikapem pro ty děti, které se často vyskytují v té své komunitě, ať už jsou to Vietnamci, Ukrajinci, eh další národnostní skupiny, tak ty děti to do značný míry vylučuje z toho kolektivu a pak vznikají takové ostrůvky i v rámci třeba těch e těch škol a spousta těch dětí má opravdu diagnózy ať už je to ADHD nebo eh nebo autismus nebo nějaké další eh další, se kterými my jako asistenti pedagoga potom musíme musíme pracovat. No a zaznělo tady taky očkování. Já to mám nedávno za sebou eh se svými dětmi a musím říct, že pro mě to byl zase obrovský šok, když přijdete s tím malým miminkem k lékaři a tam se dozvíte, že má dostat tři dávky různých látek najednou, tak naštěstí se podařilo s pediatrou teda vyjednat, že se rozložila ta to očkovací schéma do co nejdelší doby, aby to dítě dostávalo eh ty injekce nějak postupně, protože je to povinné, ale pokud jsou maminky, které z toho mají obavy, tak si myslím, že alespoň to rozložení do dalšího nějakého časového schématu je ta cesta, jak tomu dítěti to dávkovat opravdu postupně, aby aby nebylo v takovém v takovém ohrožení nebo alespoň to je můj laický laický názor, ale ale musím říct, že mě to trošku uklidnilo, e, když jsme tuhlectu cestu s tou pediatrou našli. Tak zatím zatím tak. >> Tak děkujeme a já bych se vrhla rovnou na další otázku. Jaké jsou podle vás hlavní příčiny rostoucího užívání kratomů a dalších návykových látek mezi mladými lidmi a jak lze tomuto problému předcházet? >> A já vás jenom poprosím, e, aby se ty vaše odpovědi teďkonc opravdu vešly do nějakých těch tří minut, ať toho stihneme víc. jenom >> samozřejmě užívání keratonu a podobných syntetických drog má příčinu v tom, do jakého psychického stavu se ty děti a ta mládež dostane. Samozřejmě ano, pokud pokud platí všechno to, co jsme tady slyšeli, nechci to opakovat, ale zdůraznil bych hlavní roli harmonické rodiny. Ano, to si myslím, že je základní předpoklad, aby to dítě mělo okolo sebe dennodenně harmonické vztahy, aby ta rodina naslouchala dětem, aby trávili čas společně, ať už je to při stolování, při jídle, při koníčkách, při volnočasových aktivitách, to já považuju za zcela zásadní. A potom si i ta rodina všimne změny, změny, malé změny v psychice, malé změny v chování. Ano. A samozřejmě potom se to dá sná řešit, ale i takovému případu předcházet. V souvislosti s tím Kratonem mě ještě zarazila skutečnost a to bych chtěl upozornit i v souvislosti s paní Mgr. Cimprchovou na roli státu. Jo, to si myslím, že je zcela zásadní věc. Už v roce 22 jsem narazil na článek byl stát odmítl uvést keraton na seznam zakázaných návykových látek přes upozorňování adiktologů a lékařů. A já se ptám, proč? Eh, paní mgrra hovořila o očkování. No, kdo dal kdo dal pokyn k očkování těhotných žen a dětí? No, ministr zdravotnictví. Takže já já a to je otázka, kterou my se vůbec nezabýváme. To já tady já vidím tady stát absolutně selhává a to selhává, nevím, jestli je vhodné slovo. Takže tady já bych viděl tady já bych viděl obrovský obrovský prostor pro činnost těch lidí, kteří to chtějí změnit. Ano. Jinak samozřejmě, abych neutekl z otázky, příčiny užívání toho kratomu, to je to to jsou to, co jsme tady slyšeli. To znamená, že jo, tlak na výkon, vli sociálních sítí, kyberšikana a tak dále a tak dále. Takže to nebudu nebudu opakovat. Prosím tě. >> Tak já bych řekl, že je to především ten sociální tlak. Ono to vždycky bylo za mého mládí to byla algena čikuli a podobně, ale to byly minoity tam. K tomu se dalo stehnout jenom pár jedinců. Bohužel dneska kdo nekouří trávu v uvozovkách jako kdyby nebyl a kdo nevyzkouší kratom, jako kdyby nebyl. Čili ten ta promořenost té mladé populace těmito návykovými látkami roste a mnoho těch dětí by si to možná nikdy nevzalo, protože mají nějaké základy z té rodiny, o který hovořil tady pan doktor a vědí, že je to špatně, ale když to neudělají, tak je to vyčlení z toho kolektivu a to si myslím, že je to největší možné zlo. Čili my bychom měli usilovat o to, abychom nastavili v té dětské společnosti nebo v té části společnosti tvořenou těmi dětmi a mladými lidmi takové podmínky, aby to prostě nebylo normální, aby nebylo normální tyhle věci užívat, aby všichni věděli, že je to špatně a naopak ten, kdo to užívá, aby se z té společnosti do určité míry vyčleňoval jako člověk, který dělá něco, co není normální, co je špatné. Dneska je to bohužel přesně opačně. Já jenom na to navážu. Je to je to vliv společnosti, je to je to vliv doby, kdy eh dítě, rodič vrhá na výchovu škole nebo vrhá eh dítě na výchovu státu, nebere za něj odpovědnost, pakliže je problém, eh přijdou do školy a stěžujou si, že ne jejich výchovné působení bylo špatně, ale škola ho blbě vychovává, společnost ho špatně vychová. chovává a eh je to ano, je to o závislostech nebo je to o nějakém vzorci chování? Protože my vidíme malý děti, který jdou ze školy domů a chroustají brambůrky a to je prostě už předstupeň toho. Chroustají brambůrky eh ve škole, v automatu si nekoupí svačinu a chroustají brambůrky nebo si koupí nějakou čokoládu, jo, věci, který nejsou úplně jako zdravý, ale prostě je to trend, děti to takhle dělají. eh další stupeeně, že jo, začne to bramburkama, pak začnou energetický nápoje, který jsou naprosto bez omezení. Teď se děje to nebo snaží se ve škole, aby tohle se tam nedalo koupit, ale je podle mě i brutální to, že na eh základních školách jsou automaty na kafe, že děti si můžou koupit kafe, to je podle mě naprosto nemyslitelná záležitost, jo. A je to a je to běžná záležitost. Viděla jsem rodiče, který náctiletýmu dítěti koupí kafe. Nekoupí mu kakao, koupí mu kafe, což