První projev Filipa Turka v Poslanecké sněmovně

Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážené pánové. Vážení pánové, toto je má první veřejná řeč zde na půdě poslanecké sněmovny a čekám na ní 15 dní.

Kvůli nenávisti k parodi na parlament jsem opustil Evropský parlament a věřil jsem, že zde budu mít z celého jednání a z celého toho působení parlamentu trošku jiný pocit.

Bohužel mám pocit, že ta parodie se tady trošku opakuje a věřím, že se bude muset změnit jednací řád, abychom upravili ty časy, protože mám pocit, že to jsou jen obstrukce, debaty, které nikam nevedou.

Smutné je, že si to asi nikdo neuvědomuje.

Jako neministr a zmocněnec pro Green Deal a klimatickou politiku jsem ze sklepa ministerstva životního prostředí vylovil na počátku roku smutné dědictví bývalé vlády. Jedná se o koncept takzvaných akceleračních oblastí.

Třírezortní plán schválený bývalou vládou někde kolem roku 23, tuším v říjnu, měl ještě před pár měsíci podobu o velikosti asi 2500 nebo 2700 km čtverečních.

V rámci rezortní skvělé spolupráce jsme sice šestkrát zmenšili tyto plochy.

Z původních 110 akceleračních oblastí jsme jich vymezili 94 a možná ještě další z toho dáváme dolů.

Nahrál jsem pozměňovací návrh, který měl dát možnost obcím rozhodnout se, zda případné akcelerační oblasti v jejich blízkosti oddálit.

Bruselská demokracie se ozvala bohužel v plné kráse.

Dovolte mi, abych parafrázoval postoj Evropské komise. Pokud dáte obcím možnost oddálit akcelerační oblasti pomocí návrhů Filipa Turka, stopneme vám 10, možná 20 a možná více miliard těch vašich korun.

Normálně bych zde stál a prosil vás podpořte můj pozměňovací návrh. Nyní to nemohu udělat, protože komise hrozí sankcemi.

Možná polovina z nás v této místnosti ví, jak jsou obnovitelné zdroje energie efektivní nebo neefektivní a že se jedná pravděpodobně z většiny pouze o zelený byznys a ideologii.

Když pomineme, jak jsou větrné elektrárny nehezké, což může být subjektivní pocit, samozřejmě škodí drobným živočichům, krajnému rázu, ptákům a tak dále.

Je dobré se zamyslet především nad tím, že objektivně jejich instalovaný výkony pouze na papíře fouká u nás totiž 20 % času a ještě tak drze, že si nevybereme, kdy.

Co to znamená?

Potřebujeme k těmto obnovitelným zdrojům energie takzvané regulační zdroje, někdy mařiče.

Základním regulačním zdrojem je jakýkoli točivý zdroj, neboli uhelna nebo třeba plynovka.

To znamená, my těmito obnovitelnými zdroji energie v podstatě zvyšujeme závislost často i na plynu ze zlé země.

Když pomineme tyto technické argumenty a vezmeme srovnatelný výkon větrné elektrárny a zapomeneme na to, že ho máme jen 20 % času a to v době, kdy nechceme, kolik potřebujeme plochy na výrobu stejného výkonu v porovnání s tradiční elektrárnou.

A tady už se dostávám k tématu stavební zákona a akceleračních oblastí.

Oproti uhelné elektrárně potřebujeme přibližně 20krát větší plochu.

Oproti jaderné elektrárně potřebujeme 100 až 120krát větší plochu na výrobu stejného množství energie než z obnovitelného zdroje, než z větru.

A to samozřejmě jenom po těch 20 % času a ne v momentě, kdy chceme.

O plynovce ani nemluvě, tam je to asi 160násobně velká potřebná plocha.

Naše země není nafukovací. Nemáme Baltské ani severní moře. Jsme technologický národ. Díky průmyslu, inovacím výroby a patentům jsme si získali jméno po celém světě.

A teď buď budeme náš energetický mix stavět na základě receptu několika žen a mužů z Bruselu, kteří nemají technické vědomosti a možná mají problém spočítat i kolik existuje pohlaví.

Jak vypadá EU pod tíhou drsné deindustriální politiky jménem Green Deal, která se zvrhla v zohlednou ideologii.

Kopeme si vlastní zelený hrob.

Nikdo nezpochybňuje klimatické změny, ale zpochybňuji sebedestruktivní a fanatickou představu, že dekarbonizace Evropské unie, neboli uspání vlastního průmyslu sníží světovou produkci CO2.

Zpochybňuji argumenty zelených melounových politiků z Bruselu, že se námi zbytek světa bude inspirovat.

Zpochybňuji teorii, že můžeme strategické suroviny potřebné pro naši dopravu, výrobu, průmysl a život rozlišovat nikoli podle ceny, ale podle toho, zda jsou shodné nebo zlé země, samozřejmě několikrát i mylně deklarované.

Jaké jsou naše cíle? Snížili jsme emise o 25 %.

Co znamená být světovým technologickým lídrem? Mít nejnižší produkci CO2 na světě.

Myslím si, že se musíte prosím, aby se kolegyně kolegové i v levé části Sálu zklidnili a mohli jste v klidu pokračovat.

Děkuju.

Myslím, že se musíme vrátit k myšlení, že světovým lídrem v produkci a ve výrobě budeme, když budeme jedničkou v prodeji, v celkovém pokroku, ve schopnosti masivně exportovat mimo náš trh a inspirovat zbytek světa, nikoli pouze málo produkovat CO2.

Používat obnovitelné zdroje energie. Proč? Protože musíme. Všichni víme, jak to je efektivní nebo jak není.

Realita trhu. Průmysl chce 30 až 32 Kč za emisní povolenku. My sníme o 45. Realita je 80, 90. Kolik stojí ve Vietnamu, v Indii, v Číně, ve Spojených státech?

Všichni tušíme 2 až 4, 6, 8 eur, 12 eur. Ve Spojených státech nejdraž je tuším v Kalifornii nad 20 dolarů za emisní povolenku. U nás je to 70, 80, bylo to i kolem stovky.

Absurdita v praxi.

Dovážíme chemikálie 12 000 km loděmi na topný olej a máme pocit, že plníme dekarbonizační cíle.

Výhledové milníky, cíle 2030, 2040, 2050. Nejdřív zmrzačíme produkci aut. Zmizí energeticky náročný průmysl, to už za pár let. V roce 40 snížíme emise o 90 %, tedy vylezeme na stromy a v roce 2050 asi přestaneme dýchat.

Nutné kroky jsou jednoduché, ale všichni bysme na ně museli mít velkou odvahu.

Dům po babičce, původní zelená úspora. Rozdali jsme lidem plastová okna za peníze, které jsme vzali zaměstnavateli, který je pravděpodobně díky tomu bude postupně muset propouštět.

Pokud nám ETS1 přinesla nekonkurenceschopnost průmyslu, ETS2 nám přinese chudobu pro naše obyvatele.

Dotační byznys a loby nám nedovolí polevit a je jedno, že přímo před nosem vidíme do očí bijící podvody.

Malé domácí podvody jsou tepelné čerpadlo, stojí 300 000 Kč, dotace na něj 120 000 Kč a když si ho koupíte s dotací, tepelné čerpadlo rázem stojí 420 000 Kč.

Větší průmyslový podvod. V Německu, v Evropské unii se dělají záchytná zařízení na CO2, na slévárny. To záchytné zařízení velmi často dokáže překonat cenu samotné slévárny.

Už se nám stalo, že se toto zařízení instalovalo a slévárna do několika let nebo do pár let zkrachovala.

Máme jako Česká republika 30 % HDP z průmyslu, 10 % z automového průmyslu. Tato čísla jsou možná nejvyšší na celém světě.

To znamená nás tato zelená politika poškozuje a ohrožuje úplně nejvíc.

Jsme vystaveni šestkrát rychlejšímu zavírání historických firem a firem energeticky náročného průmyslu než před dvěma lety a dál.

Miliardy tun produkce CO2 v Číně a Indii stoupejí dva až čtyřikrát rychleji než u nás klesají.

U nás se jen dvakrát rychleji oteplují některé bývalé ministry.

Klimatické cíle jsou horší než komunistické pětiletky a centrální řízení. To bylo jenom neefektivní. U nás se jedná o cílenou destrukci.

Když už někteří z nás mají pocit, že peníze vznikají v tiskárně a elektrika v zásuvce, musíme si uvědomit, že jsme byli velmocí v produkci a ve výrobě spotřebního zboží a že Evropa má být na vrcholu a na její úplné špici má být Česká republika.

Když vám ani to nevadí, zamyslete se nad staletou tradicí, která padá, nad statisíci pracovních míst v ohrožení a nad tím, že za každým tím pracovním místem je možná jedna celá česká rodina.

Největší tragédií dnešní doby je to, že musíme dělat nebo nedělat špatná rozhodnutí, kterým často nevěříme a se kterými nesouhlasíme, jen proto, abychom oddálili pád, než naši partneři v Bruselu dostanou rozum.

Děkuji vám za pozornost.

Ne.