Gregor-I-Jan #17 - Macinka týrá novináře. Pavel je obal bez obsahu.5 m

Dobrý den, vážení diváci, vážení posluchači.

Je tady další a tentokrát jubilejní díl našich politických chorálů. Gregor i Jan, co natáčíme se zdepřítomným Matějem Gregorem.

Rád bych vám popřál pěkný den, ale bohužel venku to zatím dneska nevypadalo úplně super, ale to nevadí.

Důležitý je, že to asi aspoň doufám vypustíme tenhle díl, co teďka natáčíme přesně na první výročí toho, kdy jsme natočili náš první díl.

Takže vlastně bysme mohli trochu bilancovat, ale nebudem zase přehánět, tak si to užijte.

Dneska jeden rok zhruba od prvního natáčení. Když se tak člověk vezme, stalo se hodně věcí za to, kdy jsme se viděli poprvé. Nenatáčeli jsme ani tady, i když taky to byl Žižkov, ale to ještě nebylo jasné, jak to vůbec dopadne s příští vládou, s motoristy, jak to dopadne se vším všudy.

Tak se stalo hodně věcí.

A já se koukám, že sis na první výročí vzal tričko z muzea Sherlocka Holmese v Baker Street.

Tak to Sherlocka Holmese mám rád, jak byl v muzeu.

>> No, já mám taky rád Sherlocka Holmese a byl jsem někdy v březnu po nějakou dobu v Londýně, asi po roce. Tak jsem tam zašel. Já už jsem tam jednou kdysi dávno byl, tak jsem si to jenom potřeboval osvěžit, tak jsem si ho koupil to tričko.

Vlastně ani nevím, proč jsem si ho vzal. Nemá to žádnej speciální důvod. Prostě se mi líbí to tričko.

Jo.

Nicméně ty jsi a na to jsme v hodně dílech za ten rok narazili, že ty a Velká Británie to jde k sobě, protože si ji vzpomínal i na setkání s Margaret Thatcherovou a na to, jak jsi do Londýna jezdíval. Tak tipuji, že jsi zaznamenal tu nedávnou nepokoje v souvislosti s tou vraždou, která tam nastala, a s tím policejním zásahem, který už se stal před půl rokem, ale až teď u soudu se objevily ty záběry.

Tak já jenom bych to tak na začátek – co ty na to říkáš na tu Velkou Británii a na tu proměnu, protože to musí být docela šok. To by sis v 90. letech asi neřekl, co se s Británií stane.

Opravdu neřekl.

Já jsem tam vlastně jezdil někdy od roku 93 nebo 94. Vlastně jsem byl asi na 20 konzervativních konferencích. Byl jsem víckrát na konferenci konzervativní strany, než jsem byl na kongresu své bývalé strany.

[smích]

Ale jako ta konzervativní strana je teď v útlumu. Vlastně tam se to úplně převrátilo. Dneska vedou spíš ty antisystémové strany, Reform Party. Nigel Farage vlastně slaví comeback velkej.

Ale ono to má svoje důvody. Jeden z těch důvodů je to, co si tady nakousnul – že skutečně ta britská společnost se změnila a změnila se do takovýho nějakýho pokryteckýho módu, kdy jsou tam strany, který evidentně mají problém s tím pojmenovávat věci pravýma jménama.

No a samozřejmě to pokrytectví potom zase budí reakci.

No a teď jsme to zjistili. To je ta vražda, ta se stala vlastně katalyzátorem. Kdyby to byl příslušník nějaké národnosti nebo etnické menšiny, tak už by se demonstrovalo, poklekávalo prostě a byly by plný ulice.

No, ale protože to nebyl příslušník národnostní nebo etnické menšiny, tak se to pokus to zahrát do autu a ono to tak úplně nevyšlo.

No, to je ten klasický dvojmetr, na který narážíme. Když se něco stane právě těm menšinám, tak je to signifikantní encyklopedický úkaz nějakého hlubokého společenského problému, který je potřeba okamžitě tu společnost převychovat, okamžitě zařídit, aby se to neopakovalo.

A když se pak mnohem častěji stane to, že příslušníci nějaké menšiny spáchají něco na původních obyvatelích Británie, tak samozřejmě se hraje na to, že to byla nehoda, chyba jednotlivce, že nesmí působit ta kolektivní vina.

A to když si vzpomenu, tak je to ironie, protože o kolektivní vině jsme mluvili i minulý týden v souvislosti s těmi suddeckými Němci.

Ale ještě k té Británii – já bych se chtěl zeptat, protože já bych taky dneska asi raději svůj hlas, pokud bych byl britským občanem, vložil v Nigela Farážea, než v dnešní konzervativce, kteří na to mají svůj nemalý podíl.

Jsi optimista, že se ta situace, v které je Británie, povede ještě otočit k lepšímu, že se zlepší bezpečnost, že se ta společnost zase zase trošičku uvědomí? Nebo si myslíš, že už to je trvalý stav na dlouhou dobu?

No, já bych jim do toho zase jako nechtěl nějak pesimisticky se vměšovat, protože ono to není úplně výjimečnej pohled na tom západě. Francie to není nějak jako extra o nic líp.

Já k tý Británii prostě mám sympatie. Myslím si, že tyhlety problémy jsou problémy velkejch městskejch aglomerací, velkejch metropolí, kde se ta migrační vlna vlastně soustřeďuje, kde se vytváří ta paralelní společnost, která si žije podle svých pravidel a nerespektuje nějakou tu obecnou zákonnost.

No, ale když pak jedeš někam na venkov a když se teda podíváš, jak se volí na tom anglickým venkově, tak zjistíš, že ty lidi tam pořád žijí v nějakým tý tradiční představě o tý společnosti.

Takže já bych to úplně nad tím nelámal hůl. Myslím si, že ty městský aglomerace s tím svým přehnaným pseudoliberalismem a takovým levicovým liberalismem mají problémy všude na světě. Podívej se třeba do České republiky – jak volí Praha, jak volí zbytek republiky, což říkám jako Pražák prostě, ale tak to je.

Celkově si myslím, že je to věc měst. Když si vezmu třeba volby i u nás v Ostravě, tak i v centru Ostravy měli Piráti a Stan dvojnásobný výsledek oproti zbytku našeho kraje, kde jsou Frýdek, Brumtal, Havířov a takhle.

Takže ono celkově máš pravdu, že ty městské aglomerace jsou politicky hodně podhoubí právě pro liberální politiku a oni tam i na to cílí, samozřejmě, ne takovou tou levicově liberální, že jo.

Ono není liberál jako liberál. Ten termín už je vlastně tak zprofanovanej, že skoro bysme měli najít možná nějaký jiný pojmenování pro to, protože ono to je skoro urážka toho klasickýho liberalismu, jehož já jsem byl vždycky vyznavačem a už nejsem, protože to slovo prostě je zprofanovaný dneska.

Máme výzvu pro další rok našeho pořadu – vymyslet nový termín na bezpolitologickou poučku.

>> Proba.

No jasně. Dobrý.

No ono jako když teda se od toho odpíchneme – od toho levicového liberalismu v uvozovkách – tak jeho významným nositelem kromě části politický scény jsou samozřejmě ty instituce, kterým se říká nesprávně neziskové, respektive nevládní.

Už jsme je tady několikrát probírali a to je prostě taková ta, že mnohé z nich – neříkám všechny, ale mnohé z nich – jsou takovou tou esencí toho progresivismu, intervencionismu, jak bychom to nazvali.

No a teď se objevily takové dva hezké články v rámci řezání těch peněz na ministerstvu zahraničí, tedy pod Petrem Macenkou, že zavřel penězovody dvěma z nich.

Ehm, a to jsou Evropské hodnoty a Asociace pro mezinárodní otázky, které obě dvě a zejména tedy ty Evropské hodnoty považuju za téměř esenci ehm všeho špatného, co ten nevládní nebo neziskový sektor představuje.

Už vůbec to adjektivum "nevládní" je směšné, jako když ta organizace pobírá drtivou většinu svého rozpočtu nebo konstruuje drtivou většinu svého rozpočtu na základě příspěvků vládních – a to tedy nejenom od české vlády, třeba od ministerstva zahraničí nebo jiných ministerstev, ale i přes jaksi ambasády cizích států, tedy de facto od jiných vlád, jo – nebo že jo, to byly ty organizace typu US8 nebo National Endowment for Democracy, kde to byly peníze amerických daňových poplatníků. Takže zase prostě veřejné peníze de facto přerozdělované nějakou vládní organizací.

Takže to slovo "nevládní" je téměř jako výsměch v tomto případě.

No, Evropské hodnoty je velmi velkým subjektem, ale jako nezisková organizace, co se týká množství peněz, protože tím prošlo – já si myslím a neberte mě za slovo – faktem je, že kdybych řekl částku 100 milionů a více, tak to za těch 10 let mohl projít, protože já jsem se jednu dobu zajímal o jejich financování a jejich roční rozpočty byly opravdu v desítkách milionů Kč.

A vím, že Jakub Janda jednou čelil – to je samozřejmě ten autor té neziskovky – že čelil i situaci, kdy byly na nule, kdy ta neziskovka se dostala úplně na nulu.

Takže evidentně zase to byl ten typ, jak jsme se bavili, ne investovat do nějakých věcí, ale běžný provoz bez ohledu na to, kolik mají peněz.

Takže je to skvělé.

A Asociace pro mezinárodní otázky pak měla velký výtlak směrem do českého školství, třeba do různých videí, do různých pouček, kurzů pro učitele a tak dále.

No, ten ohlas byl tedy na sociálních sítích a právě opět v tom progresivním prostředí slyšet – tedy přes malou stranu až do Ostravy – to bylo velké.

Nicméně teď si srovnej, kolik milionů Kč se dávalo do těchto neziskových organizací z peněz daňových poplatníků a jak vlastně to procházelo bez povšimnutí, bez ohledu na to, jak se střídali ministři zahraničí docela frecventovaně.

A teď si to porovnej s tím, když se rozhodl ministr životního prostředí Červený, že si na svém ministerstvu – poté, co snížil rozpočet ministerstva o 10 % a propustil řadu věcí, zrušil nejrůznější odbory – tak si tam vzal dva lidi dle svého výběru.

Jo, dva lidi, a bylo to celostátní téma.

Ano.

Tak když si to srovnáš, kdyby ti lidi byli na průměrné pražské mzdě, což si myslím, že nejsou, protože budou na nějakém externím prostě jako kontraktu, tak si vezmeš – to nedosahuje ani desetiny toho, co dostávaly právě tyhle organizace.

A ty samozřejmě neměly žádnou politickou odpovědnost, že jo, protože když někdo maká na tom ministerstvu, tak aspoň spadá do politické odpovědnosti toho ministra, co ten člověk dělá.

A ty si vezmeš, když ty peníze se tak hezky jakoby vyvedou přes nějakou organizaci, ta organizace pak udělá průšvih, někdo jí rozkrade nebo se třeba zapojí do nějakých úplně extrémistických aktivit – jako v případě těch klimatických klimatických aktivistů – tak ten ministr, který jim priklekl, no tak ten má čisté ruce, že jo.

Ten za to žádnou politickou odpovědnost nenese.

Nejhorší, co udělá, je, že jim na příští rok tu dotaci pozastaví nebo sníží.

Nebo mnohdy ani to ne a budou se tvářit, že se jich to vůbec netýká.

Tak to bylo jenom tak pro zajímavost – jak nevyvážený prostor se dával tomu množství peněz, které se investuje do těch neziskových organizací v porovnání s tím, když se někdo rozhodne, že si na ministerstvu vymění dvě úřednické pozice, což je teda v kontextu těch tisíců úředníků.

Já se vrátím ještě k těm speciálně k těm Evropským hodnotám, ale vlastně napřed navážu na tohle, protože ty ses mě minule ptal a vlastně jsme to nedokousli nebo že jsme to nenakousli, jak to tedy je s tím poradcováním na tom ministerstvu, což je docela jako dobré teď na to navázat tady ehm v souvislosti s poradci nebo kdo to je na ministerstvu životního prostředí.

Ehm, já v tom sboru poradců nejsem skutečně.

Ehm, dohodli jsme se s Petrem Macenkou jinak.

Těch poradců je tam už asi pět nebo šest, možná, takže je jich tam až dost.

Ehm, některé si myslím, že jsou velmi kvalitní – jako třeba Pavel Šik.

Ale Petr Macenka pak nakonec začal po mně chtít něco jiného, a to je spíš taková ta evropská – vytvořit nějakou vazbu k těm patriotům, prostě, jo.

Ehm, protože motoristé jsou členy patriotů, je to politická strana, je tam ta nadace, dají se tam dělat různé projekty a vlastně on měl pocit, že k tomu nemáme nebo nemáte žádnou institucionální linku.

Tak to teďka nějak vymýšlíme a hlavně ehm přišel s tím – a to jsem teda rád, protože já jsem tu myšlenku dlouho prosazoval – že by motoristé měli taky založit nějaký svůj vlastní think tank nebo nadaci, jakkoliv to nazveme, prostě něco.

Já jsem to dlouho prosazoval.

Já jsem vždycky říkal, měli bysme tady založit nějakou českou Heritage Foundation.

Říkal jsem v nadsázce, prostě.

Jo, a myslel jsem si svého času, že by se tomu mohl věnovat Filip Turek – když teda se nestal tím ministrem, že by tohle by mohl být takový plán B.

Nicméně on tedy si vybral tu cestu, ehm, že bude popravovat ten Green Deal.

Ehm, takže ehm, vlastně tam nikdo nebyl, kdo by se tomu věnoval, a Petr Macenka to nadhodil a mě to tedy docela zaujalo.

Takže vymyslíme nějaký prostě nějaký systém, nějaký mechanismus.

Ehm, toto jsou věci, aktivity, které zase moc dobře s nějakým ministerským angažmá dohromady nejdou, že jo.

Takže nějak to vymyslíme a samozřejmě dál spolupracujeme.

To jen tak jako ehm na margináliu takových těch různých historek mediálních, co se tady objevily, přes palubu.

No to je jako jasně.

A dobré, tak ať píšou, že jo.

Prostě to je v pořádku.

Když se o tobě mluví, tak je to jako dobré.

Ale teď ještě k těm Evropským hodnotám se dostanu.

Ehm, tam totiž je zajímavá věc, že ten Janda – jo, taková jako docela mysteriózní figura, jak se vynořil v té takzvané bezpečnostní komunitě, začal si hrát na bezpečnostního experta – a jako neustále tajemně naznačuje, jak má tedy kontakty do armády a do zpravodajců a já nevím, všude možně.

A já bych skoro řekl, že je to ehm – a to ti tedy dávám teď jako poslanci jako podnět, jo, nebo jako námět k přemýšlení – že je to vlastně věc, kterou by stálo za to prozkoumat, protože člověk, který řídí neziskovku, která bere většinu svých peněz nebo staví svůj rozpočet na ehm penězích, které dostává nějakým způsobem od vlád cizích zemí – zejména tedy od Tchaj-wanu, od kterého dostává víc než 50 % rozpočtu – takže je to velmi silné. Evropské hodnoty jsou velmi silný lobista ve vztahu k Tchaj-wanu.

Eh, tak jestli to jako tohle není nenaplňuje aspoň trochu nějakou tu eh skutkovou podstatu činnosti pro cizí moc.

A speciálně k tomu ještě se přidává další věc, že ten Jakub Janda eh i s tímhletím jakoby břemenem na sobě, s těma zahraničníma vazbama, tak se hrozně chvástá, že je členem těch aktivních záloh armády České republiky a že dokonce pracuje nebo má nějakou funkci v tom velitelství eh kybernetických a informačních sil, což je útvar, kterej měl teď jako – jak si vzpomeneš – určité problémy.

Vyšetřovalo se tam, jestli tam nedošlo k nějakýmu zneužití pravomocí, eh, k nějakýmu neoprávněnýmu sběru dat ze sociálních sítí.

Jo, to takzvané cvičení, o které jsme mluvil.

Ano, oni říkali, že to bylo cvičení.

No, teď to skončilo tím, že eh toto šetření – jak jsem pochopil – bylo uzavřeno a Řechka – stále ještě tedy náčelník generální štábu Řechka – dostal návrhy na stůl ke kázeňskému, nikoliv trestnímu, ale ke kázeňskému potrestání některých členů tady tohoto útvaru nebo některých zaměstnanců nebo některých osob ve služebním poměru – abych to nazval tady – tohoto útvaru eh kybernetických informačních sil, protože se opravdu údajně nějakého zneužití dopustili.

A teď si představ, že tam operuje nějaký tenhleten Janda, jo, eh, kterej jako má vazbu na nějakou cizí vlády.

Je to vlastně propagandista, kterej jako jede tedy velmi nenávistnou kampaň proti týhleté vládě, kterou označuje za vlastizrádnou, jo. To když si přečteš jeho sociální sítě, tak on tam neustále píše: vláda, vláda národní zrady.

Tak jestli jako nestojí za to prozkoumat, co vlastně jaké má ten člověk background a co to všechno dělá.

Já nechci být stejně paranoidní, jako jsou oni a hledat někde nějakého vnitřního nepřítele, ale eh tahleta figurka je tedy mimořádně zajímavá prostě.

Ano, ono se totiž často, často ten zákon proti agentům cizích mocností se bere jako kladivo na ten východ, na to Rusko, na tu Čínu, ale potom jako tak trochu zůstává v utajení nebo mimoveřejném prostoru, že řada těch peněz proudí třeba i z daleko jiných částí světa a v úplně jiném počtu do těch českých neziskových organizací.

Ale ono asi není cizí mocnost jako cizí mocnost právě v tom diskurzu té debaty.

Právě, právě, jako eh není a je, že jo, jako eh a tohleto by stálo za to možná trochu hlouběji prozkoumat.

[frknutí] Uvidíme, jestli se toho někdo chytí.

No, ale dávám ti to tady, jako házím ti to tady jako námět k přemýšlení prostě.

No, možná – jsem to teď – jsme potkali dole Gábinu, eh, tak možná jsem to mohl říct Gábině, protože ta je v nějakých těch kontrolních komisích prostě, co se zabývají těma silovými složkami. No, tak ta má přímo jakoby kontrolní funkci vůči – jak bych to nazval – silovým složkám státního aparátu.

Jo, tak možná, že by jí to mělo zajímat.

No, tak, tak já myslím, že teď v poslanecké sněmovně – protože máme opět svolanou nějakou mimořádnou schůzi – tak se bude nekonečně tlachat o ničem. Teď nevím, jestli o střetu zájmu nebo o čem zase, už se v tom ztrácím v těch opozičních schůzích, tak bude čas se věnovat tady těm bočním věcem, protože budeme hodiny a hodiny sedět v kancelářích a čekat na konec.

No, tak to tam, Roberte.

Ještě, vlastně teď jsem tady mluvil, jsem tady říkal o eh tchajvanském lobistovi Jandovi, že jo.

On taky podle mě nějak se motá kolem toho Miloše Vystrčila určitě, eh, protože ty cesty nad Taiwan – tam je nějaká taková prostě skupina aktivistů, která vždycky se prostě k tomu přifaří, že jo.

To je ten synopis. Eh, Evropské hodnoty mají nadanou dokonce kancelář. On je to tedy jeden člověk, ale říkají tomu kancelář, eh, placený – nevím odkud, jestli Taiwanem a nebo jestli to pořád jde z toho amerického nedu, nevím.

Ale ty cesty toho Miloše Vystrčila jsou jako ovinuty tady tou partou těch aktivistů.

No a je to i třeba Fórum 2000, které posílalo – to je taky nezisková organizace nebo institut, teď nechci plést právních forem – posílali mail všem poslancům, včetně mě, a zvali nás na plně hrazenou cestu na Taiwan právě na setkání se zástupci tchajvanské vlády a průmyslu a všeho možného – i s výletem, jídlem, ubytováním, všechno.

Takže řada opozičních poslanců – hlavně těch mladých tedy, kteří jsou tam poprvé – tak vyrazila na ten Taiwan, tak byla to prý hezká dovolená.

To neurážím – to tak oni sami říkali, že to byla hezká dovolená, že chodili do přírody a podobně, a setkávali se. A už z toho vznikla nová cesta.

Takže už nejen senát, ale už i opoziční část té poslanecké sněmovny se vlastně do tohoto nějakým způsobem angažuje.

Tak jsem zvědavý, kolik za to volební období se ještě takových cest udá a jaké, jak se to bude ještě stupňovat.

Protože teď o tom bylo nějakou dobu ticho.

Myslím si tedy, že ty sám jsi říkal, že i Petr Fiala s tím směrem k Vystrčilovi ne vždy souhlasil s tady touhle aktivitou a teď se to oprášilo tedy v daleko větším. A kromě Miloše Vystrčila už se do toho zapojují i noví – a hlavně i ti mladí poslanci, kteří teď navazují jako mladá generace na tuhle politickou [cestu].

Zajímavý.

To se tě chtěl zeptat. Eh, my třeba v Evropském parlamentu jsme měli takovou povinnost – to byla vlastně povinnost – že když tě někdo někam pozve – kamkoliv na nějakou konferenci, zahraniční cestu, prostě něco – a zaplatí ti třeba letenky nebo hotel nebo celej ten pobyt, jo – tak to musíš přiznat ve své výroční, takzvané deklaraci finančních zájmů, jo.

A my jsme ho tam vždycky prostě – když jako někdo nás pozval na nějakou konferenci do zahraničí – tak jsme to tam jako poctivě psali.

To by mě docela zajímalo, jestli to v českém parlamentu platí taky a jestli tihli poslanci, co tedy jeli na Taiwan – eh, nevím – na pozvání koho – Fórum 2000 tedy.

Dobře, eh, to asi někde tam je taky neziskovka, že jo. Takže, e, i když tedy to taková ta Havlovská – oni dělají tu konferenci každoroční – tak tam asi těch prostředků bude dost.

Tak jestli to taky někde vykazujou nebo jestli se to bere tak, jakože normálně, že prostě se to vykazovat nemusí.

Něco jiného je oficiální služební cesta poslanecké sněmovny.

Samozřejmě tu ale schvaluje organizační výbor – schvaluje organizační výbor, platí sněmovna a tak dále a tak dále.

A když někdo jede někam na něčí pozvání, tak podle mě eh minimálně v Evropském parlamentu tak bylo, že to musí veřejně deklarovat.

No, u nás v Česku to tak není.

U nás funguje pouze registr lobistů, což je platforma, do které se zapisují – když přijde někdo lobovat z nějaké neziskovky, firmy – za nějaký zájem.

A to se týká spíš tlaku na legislativu. Přišel někdo, předložil mi tady novelu zákona, návrh novely zákona, předložil mi tady nějaké argumenty, potkal se se mnou a podobně.

No, ale co se týká věcných darů, tak pokud to neuvedeš do majetkového přiznání – že by ti třeba někdo koupil nějakou hodnotnější věc – tak žádná platforma, kde bys ty evidoval: někdo mi toto nabízí, toto propsá, prostě není.

No, protože jako samozřejmě něco jiného je věcné, když ti někdo koupí vázu nebo tě dá flašku, prostě, a něco jiného je, když ti zaplatí letenku v byznys třídě za, já nevím, 60 000 plus tři noci někde v hotelu.

Jo.

Eh, to já myslím, že by se teda vykazovat mělo.

No, tak to je další, to je další eh food for thought, prostě.

Co tam můžete někde probírat, až teda budou zaznívat od řešnického pultu nějaké nudné nekonečné výstupy.

No, tak samozřejmě, samozřejmě. Teď to bude, teď to bude ve velkém, protože dlouho žádná mimořádná schůze nebyla, takže se bude dlouho a dlouho vykecávat a natáčet. Takže my předpokládáme, že to taky skončí pozdě v noci, protože i my potřebujeme ještě projednat stavební zákon a další věci.

A my teď fungujeme v takovém novém parlamentním systému, kdy už to nefunguje tak, že máme dolní komoru, sněmovnu, horní komoru, senát a že to takhle projednává. My teď máme takzvaně třífázový parlament, kdy poslanecká sněmovna něco projedná, senát to apriori zamítne a poslanecká sněmovna o tom jde znovu jednat.

Jo, takže teď už to není nic výjimečného.

Teď mám pocit, že někteří senátoři jsou v poslanecké sněmovně častěji než někteří opoziční politici. Jako třeba Rakušan s 50% účastí, tak bych řekl, že někteří senátoři už mají v poslanecké sněmovně pomalu více času, než tráví na jednání senátu.

Takže pochopitelně to je demokracie.

Ta opozice má prostě v senátu pohodlnou většinu. Víme, že ty konzervativní, dnes vládní voliči, tam tak aktivní nebyli, což je pro nás výzva taky eh dávat, nabízet na tom politickém trhu kvalitní kandidáty, po kterých bude poptávka v těch senátních obvodech.

No, nicméně teď to způsobuje to, že skončí to třetím čtením ten zákon. On jde do senátu a teď když jde ze Senátu, tak on není problém to přehlasovat tou stostjednou.

Problém je, že když senát něco vrátí, tak se to projednává v uvozovkách jako čtvrté čtení a zase je k tomu otevřená rozprava.

Takže my se o něčem bavíme už desítky hodin. Pak to se nás zamítne a celá ta debata sejede od začátku s tím, že teď ti tam ještě na pomoc opozici vždycky vyšlou nějakého senátora, který se tam ještě taky staví do role toho kárce, který nám jakoby říká, jak jsme neschopní a jak to neumíme dělat.

Takže to je ten takový nový parlamentní pořádek, který si myslím, že třeba v časech, když jsi byl poslancem, tak to úplně tak na nože nefungovalo. Ten tak jako tam v době, kdy já jsem byl poslancem, tak senát zaprvé byl v plenkách a za druhé v něm měla, většinou v něm měla większinu ta stávající vládní koalice, takže tam to nešlo proti sobě.

Eh, no, od té doby se ten senát prostě trochu zvlčil, no.

Eh, ale uvidíme, co se s tím stane teď v těch senátních volbách.

Slyšel jsem, že taky, když už jsme u té politické angažovanosti, tak vyskakuješ u sázkových kanceláří jako potenciální kandidát na prezidenta.

[smích] No, tak kdybys chtěl něco říct, když máme ten jubilejní díl jeden rok.

Tak já to, já to zatím nechám běžet.

No, tak jako eh sázkové kanceláře, prostě, eh vědí svoje. Tak to já to nechám běžet, já to komentovat nebudu a uvidíme, co se z toho vyvine.

Eh, ale s tím senátem, jako si myslím, že už by to chtělo tam trošku převrátit tu rovnováhu.

Eh, snad teda letos poprvé v těch volbách. Protože ta vlna, většinou jede od těch parlamentních nebo sněmovních k těm senátním. Snad poprvé po dlouhou dobu eh by teda ta stávající vládní koalice, jo, ta naše, tak by mohla chytit nějakou vlnu a trošku to tam srovnat ty poměry.

No, je velmi těžké přemlouvat.

Já myslím, že ta osobnost toho senátora by měla vždycky proto být někdo, kdo má určitý kredit, kdo je známý, kdo prostě tam nejde do toho senátu si z toho dělat šestiletou placenou stáž. Prostě kdo nejde čerpat ty náhrady a hrát si na zachránce demokracie.

A ono s tím, jak je ta politická kultura, jak je tam média, jsou agresivnější vůči všem, kdo podporují tu vládní koalici. Jak je vyvíjený ten tlak, kdy se ta společnost rozděluje na tu dobrou a zlou. Tak je velký problém přemlouvat ty opravdové osobnosti, aby do senátu kandidovali.

Protože opravdu málokomu to za ten, za nějakou vidinu teda platu a šesti let v parlamentu. Tak skutečně úspěšným lidem to pro ně není žádný argument a oni musí v té práci vědět smysl.

A co si budeme, ta senátní práce prostě úplný smysl nemá.

Teď tady učinil poznámku o médiích, jak jsi to řekl, jak teda eh jedou nějakou nenávistnou kampaň proti eh vládním politikům a proti.

Eh, já jsem teď sledoval několik mediálních výstupů právě Petra Macianky a já se hrozně jako bavím a směju tomu. Eh, jakou metodu vlastně, jaký recept on, a podle mě velmi účinný, velmi efektivní, on prostě na ty média našel.

Jo, on je vlastně, on jim dává najevo, že je vůbec nebere vážně.

Eh, on si z nich dělá srandu vysloveně a on je jako on je trollí, prostě, jo.

A mně se to hrozně líbí, protože eh vzhledem k tomu, jak se, jak ty novináři sami sebe strašně berou vážně, jo, eh, jak prostě mají pocit, že tak my investigativci, my to všechno vypátráme, všechny ty nepravosti odkryjeme, prostě, a my ty politiky ukřižujeme. A pak si teda rozdávají mezi sebou různé ty novinářské křepelky a ceny, já nevím, koho, Ferdinála Peroutky, a eh, a jako je to taková zacyklená prostě skupina, která se považuje za hrozně důležitou a hrozně nesnáší, když jim dává někdo najevo, že vlastně vůbec důležitý nejsou a že na to, co píšou nebo nepíšou, že se jako taky klidně můžeme vykašlat, prostě.

A mně to a ten Macinka jim to takhle prostě servíruje a oni jsou z toho úplně běsný, že jo.

To na nich vidíš, jako takhle s nima ještě nikdo nikdy nezacházel.

Každej se před nima vždycky spíš hrbil [odkašlání] a zkoušel to s nima po dobrém.

A podle mě to s nima po dobrém prostě nejde a normálně je zapotřebí jim prostě dát najevo eh něco v tom smyslu jako: Pište si, co chcete, mně je to mně jedno. Protože stejně to čte jenom ta vaše bublina.

Eh, já si budu do své bubliny svými prostředky, třeba tím, co tady zrovna děláme teď, tak si budu vysílat vzkazy, jaký já budu chtít. A jestli si vy myslíte, že mě zajímá, co jste tam o mně napsali nebo nenapsali, tak to se velmi pletete.

Takže to se mně velice líbí.

E a to, jak se přeceňujou, to je jako vždycky krásně vidět na tom, když prostě někdo teda odejde z toho sociálního, z té sociální sítě veřejnoprávního prostředku, jo, typu Friedrichová nebo Wolner nebo teď ten Moravec. Tak najednou, samozřejmě, jako když Friedrichová bude běhat někde s těma brýlema, eh a bude mít 2000 abonentů za 6 € měsíčně, no, tak jí to v pohodě uživí.

Ale ten zásah, ten dopad, jo, ten prostě jede takhle dolů. A ty lidi teď možná jako ještě chvilku jako jedou na nějaké vlně. Ale jsem zvědavej, jak na tom budou za pět nebo za 10 let.

Podle mě nebude nikdo vědět, kdo to vůbec byl, jo.

Takže to, jak oni sami se přeceňujou, si podle mě zaslouží adekvátní reakce.

A abych to uzavřel, ten Macinka podle mě vlastně přišel na dobrou metodu, jak s těma novináři zacházet.

Jo.

A tomu já docela tleskám a hlavně se u toho směju.

Jo, je to, a někde jsem to zmiňoval, že se ukázalo, jak může dvacetiletá praxe v pozici tiskového mluvčího být vlastně dobrou přívodcem pro potom práci ve vládě, protože ono pro toho politika je to o komunikaci s médií.

Ale hele, ještě k těm novinářům. Jako víš co, eh, kdysi, jo, když prostě novináři byli fakt jako o tom, že s jejich jménem se našlo jenom pod tím článkem, jako prostě někdy ještě zkratkou iniciály, tak to byli fakt jako nějací jenom novináři, pisálci, prostě autor nějakého článku. A ono jak ta doba jde dopředu, oni chtějí vydělávat ty prachy, tak oni právě dělají ty různé podcasty jako my dva, a tak, a my to děláme zadarmo, že jo, tady celé.