Profesor Mearsheimer o Íránu: Pozemní invaze by byla směšná

Dobrý den všem. Tady John Marsim a dnes bych chtěl mluvit o nejnovější strategii Trumpovy administrativy ve válce s Íránem. Jinými slovy o nejnovější strategii Trumpovy administrativy, jak v té válce Írán porazit a přimět Íránce, aby se podvolili prezidentovým požadavkům. A děje se to, že administrativa už několik týdnů vede propagandistickou kampaň v hlavních médiích, aby Íránce přesvědčila, že jsou ztraceni a že se vítr jednoznačně obrátil ve prospěch Ameriky a že by měli radši hned uzavřít dohodu. Čím dřív ji uzavřou, tím líp pro ně, protože my jim působíme obrovské ztráty a prezident Trump Íránu dokonce vyhrožuje zničením, pokud se nevzdá. Hlavní média administrativě, jak se dalo čekat, poslušně přizvukují a všechno, co administrativa tvrdí o tom, co se děje a co to znamená pro Írán, se v hlavních médiích donekonečna opakuje. Vidíte to i v médiích jako Aljazíra a rozhodně ve Wall Street journalu. A taky podotýkám, že jen málokdo kdy to, co administrativa tvrdí, schladí studenou sprchou. Je to opravdu pozoruhodné. Administrativa řekne, že přesune tyhle vojenské síly na Blízký východ a že to bude mít takový a makový účinek. A nikdo vlastně nezkoumá, jestli ta tvrzení dávají smysl. A já bych vám v této epizodě rád přesně vysvětlil, o co se administrativa tou propagandistickou kampaní snaží. A řekl vám, proč si myslím, že to nevyjde. Podle mě ten pokus Írán se v podstatě obalamutit, aby se vzdali a přesvědčit je, že jsou ztraceni a že stojí na prahu katastrofální porážky, nevyjde. Nevyjde hlavně proto, že fakta říkají něco jiného. A navíc je podle mého názoru v tuto chvíli skoro nemožné íránce oklamat, aby si mysleli, že je čas se vzdát. Chci postupovat tak, že nejdřív popíšu dvě složky přístupu administrativy. Je tu ekonomická složka a pak vojenská složka. Je to dvousložkový přístup. Obě složky popíšu. Nejdřív ekonomickou a pak vojenskou. A potom v opačném pořadí vysvětlím, proč jsou podle mě tvrzení administrativy nesmysl. Začnu tedy tím, co se děje v ekonomické oblasti. Zaprvé administrativa tvrdí, že blokáda spolu s politikou ministra financí Besenta, která škrtí íránskou ekonomiku tím, že ji odřízne od obchodu se zbytkem světa, funguje. Jinými slovy, že tahle dvojitá ekonomická ofenziva, část první blokáda, část druhá besentova strategie, které se občas říká operace ekonomický vyděnec, že tyhle dvě věci škrtí íránskou ekonomiku do té míry, že se hroutí. To je první vlákno té ekonomické argumentace. Druhé vlákno je, že my na západě se ve skutečnosti máme velmi dobře, protože z persského zálivu teď proudí velké množství ropy a dokonce proudí ze zálivu skoro tolik ropy jako 27. února, tedy v den před začátkem války. Takže íránské snahy uzavřít hormuský průliv selhaly a ve skutečnosti jsme zpátky u normálního toku ropy a to znamená, že čas pracuje pro nás. Spojené státy ani západ obecně nemají důvod před Íránem couvat. A první část argumentu opět zní, že íránská ekonomika je naopak na pokraji pádu do propasti. Ba přímo se do ní chystá spadnout. To je tedy ekonomická argumentace, kterou administrativa šíří a hlavní média ji opakují stále dokola. Pak je to vojenská rovina. Je velmi důležité pochopit, že na vojenské úrovni se v tuto chvíli neděje nic podstatného. Spojené státy, ani žádní z jejich spojenců neprovádějí žádnou bombardovací kampaň a navíc nic nenasvědčuje tomu, že by se v dohledné době nasadily pozemní jednotky. Administrativa ale dělá velký povyk z toho, že posílá do zálivu dalších 10 000 vojáků a navíc přesouvá do zálivu další letadlovou loď. Podle obecného mínění už jsou v oblasti dvě lodě, takže až dorazí tahle nová loď Tedy Rousevelt, až dorazí loď Teddy Rousevelt, budeme mít tři letadlové lodě. Ty dvě další a ještě o nich budu mluvit jsou lod George Washington a lord George Herbert Walker Bush. S příchodem Roosevelta tedy budete mít tři letadlové lodě, což je impozantní úderná síla. Tak zní ten argument. Navíc, a to je další věc, nasazujete do oblasti dalších 10 000 vojáků a v oblasti už je asi 50 000 vojáků. Takže 10 000 navíc plus 50 000, kteří tam jsou, znamená asi 60 000 vojáků v oblasti a budete mít tři letadlové lodě. A argument zní, že Spojené státy zváží použití vojenské síly a dokonce ji po volbách do Kongresu použijí, pokud to bude nutné. Bude to chvíli trvat, než se tyhle posily dostanou do zálivu a až tam budou a všechno bude připraveno, což bude po volbách, bude mít prezident Trump volné ruce, aby tu vojenskou sílu, námořní letectvo i pozemní síly použil a dostal Íránce na kolena, pokud se to do té doby nepodaří ekonomickými prostředky. Co si tedy o té propagandistické kampani myslet? Co si myslet o snaze administrativy vykreslit příběh, že Írán je ve velkých potížích a my jsme v pozici, kdy ho můžeme dorazit ekonomicky i vojensky? Jak jsem řekl, ten příběh je podle mě hluboce chybný a dovolte, abych vysvětlil proč. Začnu vojenskou částí toho příběhu a začnu tím, co se říká o letadlových lodích a o letectvu, které z nich bude startovat a po volbách Írán dorazí. První otázka, kterou si musíte položit, je, když jsme měli 40denní strategickou bombardovací kampaň od 28. února do 8. dubna a ta selhalahala, proč by si někdo myslel, že tahle nová strategická bombardovací kampaň, která přijde s posilou letadlových lodí v zálivu, dostane Íránce na kolena. Jak by se mělo dosáhnout vojenského vítězství teď, když se to nepodařilo za 40 dní? Další bod nesmírně důležitý je, že téměř všichni souhlasí, že máme krizi munice. A jedním z důvodů, proč Spojené státy Írán teď nebombardují, ani si s Íránci nevyměňují údery, je výrazný nedostatek munice. Zeptejte se tedy sami sebe, jak ten problém s municí po volbách překonáme. A i kdybychom ho po volbách překonali, neříká nám předchozí 40denní bombardovací kampaň, že ani tato kampaň nejspíš nebude fungovat tak dobře. Je tu ještě jeden důvod pochybovat, že tahle letecká kampaň zabere. Týká se argumentu o třech letadlových lodích. Jak jsem řekl, jasně se naznačuje, že jakmile tam dorazí loď, tedy Roseevelt, ta loď spolu s lodí George Washington a lodí George Herbert Walkerbush nám dá tři lodě, které půjdou použít k útoku na Írán. Ale když se na to podíváte pořádně, je zřejmé, že Rousevelt se do oblasti zálivu posílá, aby nahradil George Washington. Neposílá se tam, aby působil po boku George Washington. Posílá se tam, aby ho vystřídal. A navíc, aťkoli se dělá, že Bush, Lord George Herbert Walker Bush je stále v oblasti, ve skutečnosti oblast opustil a je teď v Thajsku. A tak je v tuto chvíli v zálivu jen jedna letadlová loď. Neměl bych říkat v zálivu, ale v oblasti zálivu, protože do zálivu samotného bychom loď neposlali ze strachu, že by byla téměř okamžitě potopena. je tedy někde v oblasti. Máme tam tedy jen jednu loď a tou je samozřejmě Washington a Rousevelt je určen k tomu, aby ho po příjezdu vystřídal. To znamená, že v oblasti skončíme jen s jednou letadlovou lodí, nes třemi. Teď si řeknete, že přece můžeme vždycky přesunout zpátky dvě další a dostat se na tři. Myslím, že to není pravda. Myslím, že maximum, v co můžete doufat, jsou dvě lodě v oblasti. Ale i tam budete mít spoustu problémů. A důvod je celkem prostý. Problém je, že operační tempo, v jakém námořnictvo pracuje už celé měsíce, je tak vysoké, že to na americké námořnictvo klade obrovské nároky. Američtí námořní velitelé neustále říkají, že takové tempo se z dlouhodobého hlediska udržet nedá. Tlačíme námořnictvo na samou hranu, takže představa, že můžete přivést zpátky tři letadlové lodě a udržet je tam po celou dobu dlouhé bombardovací kampaně, podle mě neobstojí. Myslím, že budete mít štěstí, když tam dostanete dvě. A jak jsem řekl, i když tam dostanete dvě, jen si vzpomeňte na 40denní bombardovací kampaň. Vzpomeňte si, že máme výrazný nedostatek munice. Co mají tyhle dvě lodě udělat, aby dostali íránce na kolena? Je tu ještě jeden problém, nad kterým se musíte zamyslet. A to, že protože jsme přišli o námořní základny v oblasti zálivu, jsme silně závislí na zásobovací struktuře, která sahá až na Diego Garcia vzdálené 4 000 km. Logistické nároky na udržení třílet letadlových lodí v oblasti perského zálivu jsou velmi, velmi vysoké. Je to velmi obtížné. Z logistického hlediska i z hlediska dnešního stavu amerického námořnictva je tedy udržení tříletadlových lodí po jakkoli dlouhou dobu nesmírně obtížné, možná dokonce nemožné. A poslední bod. Někdo by mohl namítnout, že existuje jednoduché řešení John. A sice, že bychom měli využít letectvo z letadlových lodí a další letecké prostředky v oblasti k úderům na ropnou infrastrukturu uvnitř Íránu a zničit všechno, co Írán v ropné infrastruktuře má. A tím íránskou ekonomiku zničit na dlouhou dobu. Problém je v tom, že Írán má schopnost druhého úderu. Důvod, proč jsme dosud íránskou ropnou infrastrukturu pořádně nenapadli, je naše velká obava, že Íránci udělají totéž s ropnou infrastrukturou v různých státech zálivu a také v Izraeli. To je velký problém. Musíte tedy mít na paměti, že Írán má schopnost druhého úderu, pokud chcete hrát opravdu tvrdě a jít po jeho energetické infrastruktuře. To je tedy ta letecká stránka věci. teď k pozemní stránce, tedy k vojenským silám, které se přesouvají pro případnou invazi do Íránu. Důvod, proč byste do oblasti přiváželi další pozemní jednotky, je ten, že chcete hrozit invazí do Íránu. A o tom se v hlavních médiích opravdu hodně mluví. Mnoho lidí vidí v těch 10 000 dalších vojácích, kteří míří do oblasti k těm 50 000, kteří tam už jsou. Důkaz, že to s invazí do Íránu konečně myslíme vážně. To není vážný argument. U toho čísla 60 000 vojáků v oblasti, 50 000 tam, 10 000 na cestě. Si musíte uvědomit, že všechny tyto síly nelze použít k vpádu na íránské území. Záleží jen na bojových jednotkách. Potřebujete bojové jednotky. Potřebujete brigády, prapory nebo divize plné bojových vojáků a k nim příslušnou leteckou podporu, abyste mohli bojovat proti Íránu na zemi, abyste mohli do Íránu vtrhnout. Musíme se tedy podívat na tu částku 60 000 a zjistit, kolik z těch 60 000 vojáků je v bojových jednotkách použitelných k invazi do Íránu. Myslím, že maximálně 7500 vojáků, maximálně 7500 vojáků z těch 60 000 se dá použít k invazi do Íránu. Jak se k tomu číslu dostanu? Zaprvé, podívejte se na těch 10 000 vojáků, které posíláme na Blízký východ. 10 000 vojáků na blízký východ spolu s letadlovou lodí loď Teddy Rousevell. Z těch 10 000 vojáků je jen asi 2200 těch, které lze použít v bojové operaci zahrnující invazi na íránské území. Je tam jedna námořní expediční jednotka, že? 13. námořní expediční jednotka, která je mezi těmi 10 000 vojáky a ta čítá 2200 vojáků. Zbytek vojáků, zbytek vojenských sil z těch 10 000 tvoří námořníci na Roseveltu, námořníci na dalších lodích, které Roswelta doprovázejí. To nejsou bojoví vojáci, které by šlo použít k invazi do Íránu. Z těch 10 000 je jich jen 2200 použitelných k tomuto účelu. Teď k 50 000 vojáků, kteří jsou v tuto chvíli na Blízkém východě, než dorazí těch dalších 10 000. Když se podíváte na těch 50 000 vojáků, na Blízkém východě už je jedna námořní expediční jednotka. Je to 11. námořní expediční jednotka. To je dalších 2200. Je tam asi 2000 vojáků z 82. výsadkové divize a odhaduji, že tam je dalších 800 vojáků, kteří jsou v oblasti dlouhodobě už od doby před válkou. Myslím, že kolem Kuwaitu je asi 800 pozemních sil, takže v oblasti máte právě teď 2200 mariňáků. Máte 2000 vojáků z 82. výsadkové, dalších 800 v téhle vojenské síle, která je tam dlouho. A pak samozřejmě do oblasti přijíždí dalších 2200 vojáků. A když to všechno sečtete, je to o něco méně než 7500 vojáků. To jsou bojové síly, které jsou k dispozici pro invazi do Íránu. Otázka, kterou si musíte položit, zní: Co můžete dokázat se 7500 vojáky? Já rád říkám, že i kdybyste to vynásobili dvěma a dostali se na 15 000 nebo vynásobili třemi a dostali se kolem 22 000, na ničem by to nezměnilo. Ta síla by byla příliš malá na to, aby se s ní dalo do Íránu vtrhnout. Proč to říkám? Generál Berry Mfre, vysloužilý čtyřhvězdičkový generál americké armády, který se touto otázkou pečlivě zabýval, tvrdí, že byste potřebovali sílu 150 000 bojových vojáků. 150 000 bojových vojáků a bojovali byste někde mezi třemi až šesti měsíci jen proto, abyste se zmocnili hormuského průlivu. Zamyslete se nad tím. MEfre mluví o počtu vojáků potřebném k ovládnutí hormuského průlivu a říká vám, že potřebujete 150 000 a budete bojovat tři až měsíců. Co máme my? Myslím, že máme maximálně asi 7500 vojáků. Možná, když to zdvojnásobíte, dostanete se na 15 000. Ale opravdu si myslíte, že 15 000, což je desetina čísla, se kterým pracuje makefre, dokáže obsadit hormuský průliv. A pak ty vojáky samozřejmě musíte dlouhodobě zásobovat, což není žádná legrace. Dovolte mi uvést ještě jeden případ, který ten problém ilustruje. Když Rusové v únoru 2022 napadli Ukrajinu, odhaduji, že ruská armáda vstoupila zhruba se 190 000 vojáky. 190 000 vojáků. To nestačilo k tomu, aby dobyli a udrželi všechno území, které zpočátku obsadili. 190 000 nestačilo a pamatujte, že Írán má dvakrát větší počet obyvatel než Ukrajina a terén v Íránu je pro útočící sílu mnohem náročnější, než byl terén na Ukrajině pro ruské útočící síly. Takže představa, že můžeme napadnout Írán nebo znovu získat hormuský průliv se 7500 vojáky je prostě nevážná. Uvedu ještě dva další body, abych to dotáhl. Zaprvé, dovedete si představit, jaká by byla reakce veřejnosti ve Spojených státech, kdyby se američtí vojáci začali ve velkém vracet v pytlích na metvoly. Odpor k této válce je už teď velký. Značný odpor proti této válce byl hned od jejího začátku a s časem se spíš zvětšil. Kdyby se prezident Trump teď rozhodl zahájit pozemní invazi a umíraly by velké počty Američanů a vypadalo by to, že nám úspěch zabere mnoho měsíců a možná ani nezvítězíme, veřejné pobouření bylo obrovské. Ještě jeden bod. Dostat ty mariňáky na břeh těch dvou námořných expedičních jednotek. Pamatujte, 13. Námořní expediční jednotka přijíždí do oblasti a 11 už tam je. Ti mariňáci jsou na obojživelných lodích, útočných lodích a museli byste ty obojživelné lodě odvézt až k íránskému pobřeží, aby se mariňáci mohli vylodit. Americké námořnictvo nechce přesouvat velké lodě jako tyhle obojživelné lodě nikam poblíž íránského pobřeží ze strachu, že Íránci vypálí řízenou střelu a loď potopí. Ptám se tedy, jak dostaneme ty mariňáky z obojživelných lodí na pláže. To bude mírně řečeno obrovský problém. Ale i kdybyste mariňáky na pláže dostali, nakonec na tom stejně nezáleží, protože faktem je, že nemáme dost vojáků, abychom Írán napadli a nějak smysluplně zvítězili. A teď přejdu od vojenské stránky k ekonomické a začnu tvrzeními administrativy, že íráncům působíme obrovskou bolest a že se chystají vzdát. Není pochyb, že Spojené státy Íránu působí obrovskou bolest. Není pochyb, že blokáda, Besentova strategie a všechno, co jsme udělali ještě před začátkem této války, íránský lid citelně potrestalo. Způsobili jsme íránské ekonomice obrovské škody. O tom nepochybuji, ale musíme si položit otázku, jestli si myslíme, že vzhledem ke vší té bolesti Íránci co nevidět rezignují a vzdají se. Myslím, že ne. A myslím, že existují tři dobré důvody, proč to nevyjde. První se týká historického záznamu. Neznám jediný případ v historii. Kdyby došlo k velké válce a jedna strana dokázala přimět druhou ke kapitulaci jen ekonomickými prostředky, jen samotnou blokádou. Není pochyblad o tom, že v první světové válce měla blokáda Británie a Spojených států na jejím konci zničující dopad na Německo a jeho spojence, zejména na Rakousko a Uhrsko. A rozhodně se hrála roli v tom, že Německo 11. listopadu 1918 kapitulovalo. Není pochyb, že blokáda měla význam, ale jak každý ví, od 1. srpna 1914 až do 11. listopadu 1918 se vedla obrovská pozemní válka nejen na západní frontě, ale i na východní frontě. V tom konfliktu zemřely miliony německých a spojeneckých vojáků. Nebyla to tedy jen samotná blokáda, co Němce přimělo to vzdát. Hlavní příčinou byla pozemní válka. Pozemní válka na západní frontě a pozemní válka na východní frontě. My tu žádnou pozemní válku nemáme a nemyslím si, že máme ani životaschopnou leteckou válku. To, na co se tu zatím v zásadě spoléháme, je blokáda plus Besentova strategie, které mají Írán dostat na kolena. Ale opět žádný historický příklad nám neříká, že bychom si mohli být jisti, že to zafunguje. Druhý důvod, proč to podle mě nevyjde, je ten, že Spojené státy a Izrael pro Írán samozřejmě představují existenční hrozbu. Prezident Trump nedávno mluvil o likvidaci Íránu. Podle mého počítání už nejméně sedmkrát mluvil v podstatě o likvidaci Íránu, o jeho vymazání z mapy světa. Íránci jistě chápou, že čelí existenční hrozbě, když jdou do války proti Spojeným státům. A když čeríte existenční hrozbě, bojujete do posledního muže. Těžko si představuji, že by se Íránci vzdali, i když kvůli americké hospodářské politice vůči Íránu velmi trpí. To naprosto chápu, ale čelí existenční hrozbě. A znovu říkám, že když čelíte existenční hrozbě, kapitulace není možnost. Můj poslední bod. Předpokládejme, že se mýlím. Předpokládejme, že ekonomické sankce jsou tak mocné a Íránu tak škodí, že si uvědomí, že je na konci sil, že takhle dál nemůže. Co se pak stane, je, že Íránci eskalují. Íránci mají odvetnou možnost. mohou udeřit na energetickou infrastrukturu v celém zálivu i v samotném Izraeli a mají schopnost způsobit obrovské škody. Navíc mohou zaútočit na odsolovací závody v celém regionu a způsobit obrovské škody zemím jako Saudská Arábie, Kuwajt a dokonce i Izrael. Íránci, pokud je dotlačíte k hranici, opět udeří v odvetě. A pokud udeří v odvetě, způsobí obrovské škody. A to nejen každé z těch zemí, na které zaútočí. Dalo by se říct, že když zasáhnou saou ropnou infrastrukturu a její odsolovací závody, mohou Saudskou Arábii zničit jako fungující společnost. Ale je to víc než to. Důsledky pro mezinárodní ekonomiku, kdyby Írán zahájil plnohodnotný útok na energetickou infrastrukturu a odsolovací závody v celém persském zálivu, by byly zničující. Měli bychom tedy asi doufat, že Írán nedotlačíme až do bodu, kdy sáhne po této zoufalé odpovědi. Teď si řekněme něco o tom, co se děje na naší straně rovnice, protože pamatujte, že ekonomický argument má dvě roviny. Jedna je, že škrtíme íránskou ekonomiku nebo Írán se dotlačujeme do bodu, kdy prostě musí skončit. To je první část. Druhá část argumentuje, že se nám daří velmi dobře a skutečně, jak jsem říkal, když se podíváte na množství ropy, které proudí ze zálivu, blížíme se v podstatě předválečným úrovním a situace se v čase spíš zlepšuje. Tohle je obecné mínění. K tomu dvě poznámky. Zaprvé musíte pochopit, že Íránci jen nesedí a nenechají to být. A skutečně ve Wall Street journalu je dnes článek s titulkem Tohle je titulek ve Wall Street journalu. Nové útoky v průlivu ohrožují to kropy. A Wall Street žurnál v tom článku píše, že se íránci přizpůsobili současné situaci. a že přicházejí nové, sofistikovanější a účinnější útoky íránců a to kropy se začíná zpomalovat. A pokud půjdeme ještě dál, jak každý ví, probíhá válka mezi Íránem na jedné straně a Spojenými státy na druhé, ale probíhá i válka mezi Saudskou Arábií a Husijovci. Ahusíovci útočí na ropná zařízení uvnitř Saudské Arábie. A v dnešních novinách byly zprávy, že saové, pardon, že Husíovci zasáhli ropovod, na kterém je Saudská Arábie silně závislá, když vyváží ropu do Rudého moře a na světové try. A navíc existují nejrůznější saudské instalace, ropná zařízení, velké, tučné, zranitelné cíle, na které mohou husíovci zaútočit. a docela dobře zaútočí, protože válka mezi husíovci a saudy se vyostřuje. Když tedy uvážíte to kropy ze zálivu, který se, přiznávám, pohybuje na úrovni, jež není příliš vzdálená té z 27. února. Vidíte, že se pravděpodobně vracíme opačným směrem, protože Íránci jsou stále účinnější v omezování toku ropy ze zálivu. Ahusíovci ohrožují klíčové cíle v Saudské Arábii, které sníží schopnost Saudů vyvážet ropu. Je těžké říct, kam tato situace míří, ale není důvod si myslet, že zůstane tak příznivá, jako je dnes. Ale i kdyby se téměř nezměnila a ze zálivu by dál proudilo hodně ropy jako posledních zhruba 14 dní, bude na tom vůbec záležet. Nejsem si jistý, že ano. Podívejte se na míru inflace ve světě, zejména na zprávy o inflaci v Evropě, které teď vycházejí. Podívejte se na ceny ve Spojených státech a jinde na výnosy dluhopisů. Podívejte se na cenu nafty, na cenu hypotéky tady ve Spojených státech. Když se podíváte na všechny tyto ekonomické ukazatele, všechno nasvědčuje tomu, že i když ropa ze zálivu proudí, jsme stále ve vážných ekonomických potížích a skoro nikoho v médiích nevidím tvrdit, že všechny tyto problémy nebo většina z nich se v dohledné době vyřeší. To všechno znamená, že západní ekonomiky a nejen západní ekonomiky zemí v asi ještě víc jsou kvůli tomu, co se děje v zálivu ve vážných potížích. A nic nenasvědčuje tomu, že by obnovení toku ropy ze zálivu na úroveň blížící se té z 27. února problém nějak podstatně vyřešila. Hlavní závěr. Závěr je, že tato propagandistická kampaň nezafunguje. Ta kampaň má opět dvě roviny. Jednou je vojenská rovina a jak jsem objasnil, nedostaneme Íránce na kolena tím, že do oblasti přidáme americkou letadlovou loď. Ani kdybychom tam nakonec měli tři lodě, což je vysoce nepravděpodobné. Myšlenka, že dostaneme Íránce na kolena pozemní invazí, je, myslím fér říct, směšná. To se nestane. Je těžké uvěřit, že by byl prezident Trump tak pošetilý, aby zahájil pozemní invazi. Ale pokud ano, nezvítězí a jeho situaci to jen zhorší. Tím chci říct, že tady nemáme vojenskou možnost. Dnes žádnou vojenskou možnost nemáme a nebudeme ji mít ani po volbách do Kongresu. Administrativa jistě dokáže vymyslet příběh, že tu možnost mít budeme a hlavní média s tím místě budou souhlasit. Ale fakta jsou fakta. A fakt je ten, že vojenskou možnost nemáme. Co se týče ekonomické stránky rovnice, opět není pochyb, že Spojené státy íráncům působí obrovskou bolest, ale jak jsem řekl, nic nenasvědčuje tomu, že je to dostalo do bodu, kdyby se blížili kapitulaci. V historických záznamech není nic, co by nás vedlo k doměnce, že by to tak mělo být. A pokud se mýlím a stane se, tak a oni budou mít pocit, že se chystají spadnout z útesu, strhnou s sebou z toho útesu všechny. A to bude pro mezinárodní ekonomiku katastrofální. Bude to katastrofální pro prezidenta Trumpa a on nijak nebude moci říct, že zvítězil. Závěr zní, že fakta nám říkají, že tato propagandistická kampaň nezafunguje, že Írán se nelze obalamutit, že jsou v tuto chvíli prostě příliš chytří, jsou příliš informovaní, mají příliš mnoho zkušeností s jednáním se Spojenými státy na to, aby se nechali napálit a uvěřili, že máme navrch, že jsou na pokraji porážky a že je tedy čas, aby to vzdali a kapitulovali. Tím dnešní epizoda končí. Děkuji vám mnohokrát za poslech a těším se na příští epizodu. Pokud je to ve vašich možnostech, budeme velmi vděční, pokud podpoříte naší práci libovolnou částkou na náš transparentní účet a pomůžete nám splacením měsíčních nákladů na provoz svobodné televize. Velmi děkujeme všem našim podporovatelům. Více videí naleznete na našich stránkách Svobodná televize info.