Prof. Žaloudík vtipně o médiích. Uspěje pohádka o ohrožení demokracie, když se jim sáhne na peníze?

[frknutí] Je zde podle vás něco, o čem se nesmí mluvit a už vůbec ne ve veřejném prostoru?

No formálně nikdo nic nezakázal. Formálně akorát nesmíme popuzovat k nějaké nenávisti a vyvolávat nějaké vášně. No, teda chovat se slušně. To bych řekl, že je v pořádku, že se tak na to má dbát.

To už mi babička říkala: „Jničku, toto se říká, toto se neříká." Ale stát ani nic neumí v této fázi příliš zakazovat. On to umí vymlčovat. Buď se prostě to vymlčí, nebo to umí říkat, že to je prostě odporné — komu tím nahráváte?

Jo.

A vy v zásadě v současné době máte možnost názorově nahrávat buď Vladimírovi nebo Vladimíru Vladimírovičovi a nesmíte si to plést, jo?

[frknutí] A není moc korektní, když stojíme na straně Izraele, se bavit o nějakých desítkách tisíc v nějaké Gaze a že to tam vypadá jak v Drážďanech druhý den po bombardování. To zase taky není korektní a nikdo vám to nezakazuje, ale vymlčí se to.

Takže je to spíš taková obsahová věc a možná se k tomu ještě dostaneme, kdyby lidé vyčetli Bibli a zejména ti nevěřící. Protože ti, co věří, tak dobře — a ti věří a musí to číst. Ale ti, co nevěří, tak ti v tom hloubají.

Já taky nejsem věřící ani nevěřící. Já jsem hledající.

Jo, takže podle článku devět Bible, kdy Noe, když přistál a byl úspěšný s těmi chlapama a založil vinici, tak se s radostí opil. A protože bylo teplo, tak usnul nahý, že jo.

A Cham, což byl jeden z těch synů, [frknutí] ho objevil. Měl z toho jak malou radost, tak šel za těma chlapama — za Žafetem a Šemem — a povídá: „Hoši, dívejte se, tady se nám tam opila, ještě je tam nahý." A oni, protože byli jiného ražení a bohabojní, tak vzali pokrývku a nacouvali na něho a pokryli ho tou pokrývkou, aby nespatřili jeho nahotu.

Jo.

A tak vzniklo pokrytectví, jo, biblicky už.

A od těch dob jsme všichni potomci toho Chama, Žafeta a Šema a Bible nelehá. Takže si jenom můžete odhadnout, jestli jste spíš toho Chámova rodu — že věci pojmenováváte — nebo že spíš se snažíte tou pokrývkou to pokrýt.

Jo, nemusíte ani zakazovat. Jenom říkáte, že ten váš syn bude navěky Kanaán, že bude navěky sloužit těm potomkům Žafeta a Šema. Takže všechno je napsáno, všechno je jasné a skoro tady jakoby nebylo o čem debatovat.

Máme tu poslední dobou docela mediální humbuk okolo České televize a rozhlasu. Vidíte tam nějakou věc, která má význam v tomto řešení otázky, zda platit poplatky z rodinného rozpočtu, nebo z rozpočtu, který rodiny dávají státu?

Jo. No, tak to je to téma. Možná kdybych byl zaměstnán v těch médiích centrálních, tak že bych možná vyšel na Letnou a říkal bych, že je ohrožena demokracie.

Víte, tam je jedna strašná věc. To je i u soudců. Když se jim nestane sáhnout ani na platy, ale aby jim nerostly jako jediným, tak oni říkají: „Já když nám nezaplatíte, tak my nemůžeme rozhodovat objektivně, budeme ovlivňováni." To je strašné přiznání. To je skoro na kriminál.

Jo, jako když mi zaplatíte dobře, tak já budu rozhodovat dobře. Když mi zaplatíte hůř, tak budu rozhodovat hůř.

No a tak je to s těmi médii. Oni říkají, že když by byli chudší, tak by byli méně nezávislí. Takže to nejde.

Nepřipouští se myšlenka, že by někdo razil názor, třeba i když je v base a dávají mu chlebem vodu. Jenom to se nepřipouští, protože ta korektnost. Ale já nechci se vůbec navážet do médií a do novinářů, protože si myslím, že jsou novináři, kteří se zabývají novinama a jejich popisem, a potom jsou propagandisté.

A je jasné, že ta propagandistická část musí sloužit nějaké myšlence. Je tomu tak. Má to Putin, má to Ukrajina, má to Amerika, má to Evropská unie — své propagandisty, tedy novináře.

No a ti jdou nějakým směrem. A jestliže by jim v tom směru mělo být bráněno, tak se budou zlobit.

Mě třeba překvapilo, že jsem poznal už v senátu, že tak jako ve všech organizacích — ústavu — kdybyste neměli už záboru koncem roku a závěrečnou správu finanční, tak to všechno povyhazují a správně. Ale tam to někdy trvalo dva tři roky. Kontrolní úřad tam nesmí vstupovat, aby něco neovlivňoval.

Tak já bych se spíš zabýval tím, aby i ta média veřejné služby fungovala procesně za standardních podmínek. A je na nich a na jejich morální integritě, jestli jejich vyjádření a jejich stranění odpovídá výši příjmů.

Nemyslím si, že tam ta restrikce je velká. Ale vím, že tady alternativní média, když něco filmují, tak chodí jeden, dva nejvyšší lidé. Když se něco filmuje z těch centrálních médií, tak vždycky přijede dodávka, někdy dvě, a vynoří se tam osm hochů a tak. [odkašlání] Je to asi o efektivitě těch činností.

[frknutí] Nevím, nechci nikomu nic ubližovat, ale Praha se bouří. Jde o to, jestli se to rozezná i na Ostravsku a na Jesenicku.

Stokrát nic umořilo osla. Zní jedno přísloví — salámová metoda, vaření žáby. Jsou to tiché války, které vede stát vůči svým občanům, aby omezily jejich moc? Nebo to takto nefunguje?

Vaření žáby přijde natolik odporné, že mluvme radši o tom oslovi. Ano, stokrát nic umořilo osla. Samozřejmě, když opakujete něco pořád dokola a zejména ti, co se moc nechtějí informovat, no, tak si na to sednou. Je to určitá metoda, jak věci oznamovat.

Já teď nechci, prosím vás, něco přirovnávat. Ale poměrně k dokonalosti to dotáhl Joseph Goebbels. Ale dotáhl to jistě i komunistická propaganda. Ale za McCarthismu nebo vůči Japoncům, když bylo to napadení Pearl Harboru, co se s nimi v Kalifornii dělo, tak jsou to takový nějaké kampaně. A ty můžou být buď velmi razantní, nebo jdou tak nějak postupně v míru.

Takže postupně, když budete každý den říkat o někom, že je padouch. Vy jste ho nikdy neviděli, vy nevíte, ale někdo vám bude říkat: „No, to jako ani ho neposlouchej, protože to je něco strašného, co on říká."

[frknutí] Tak velká část lidí řekne: „Jen tady ten strašný padouch, že jo."

Pro nás byl vždycky americký prezident třeba vzorem čehousi pokrokovosti — Kennedy idol mnohých. A pak ti od toho — a on Bush a další taky.

Ale teďka jsme si nějak toho Trumpa zase tak zošklivili i centrálně, že je to odporná osoba. A když to tak budete opakovat pořád dokola, tak oni ti tomu věří.

A teď se my skutečně nevíme, jestli je on zvláštní od přírody, nebo jestli je to nějaká velkolepá taktika, jak zamíchat poměry ve světě.

Takže ano, ano, o vaření žáby bych nemluvil. Ale stokrát nic umořilo osla.

A já bych řekl ještě jinak: ani neumořilo, stokrát nic zblblo osla. A osel potom radostně může lyžovat nebo surfovat nebo jezdit na Mallorku, nebo prostě, jo.

Nejde o utrpení osla, jde jenom o to, aby byl dostatečně zblbý a věděl, kam má kde nastoupit.

[hudba] Milí sledující, [hudba] moc vás zdravíme z redakce a děkujeme vám, že se díváte na naše videa a že nás podporujete.

6. července jsme publikovali video s právníkem, [hudba] církevním Janem Roskem na téma predátorů.

A YouTube nás odměnil [hudba] novým benem, který samozřejmě zhodnocuje to, že jsme ve videu řešili téma pro elity velice nepohodlné a také jsme sdíleli grafy o tom, jak jsme brzděni.

My se samozřejmě nehodláme vzdát a nehodláme mlčet.

Ty velké sociální sítě jsou pořád pro nás důležité [hudba] pro šíření našeho obsahu a vážíme si, že tomu rozumíte a podporujete nás.

[hudba] Pokud můžete, podpořte nás, prosím nyní i finančně, ať zvládneme toto období vynuceného propadu a můžeme [hudba] tady být pro vás dál.

Děkujeme.

>> Děkujem.

>> Jak se vám žije jako pracujícímu seniorovi v současné České republice? Je to život pohodlný, pěkný, nebo jsou zde nástrahy a stres?

>> Tak já nevím, jestli jsem já zrovna modelový případ. Ty modely, jak se má chovat důchodce, sleduju spíš na ČT24, kde říkají, že má být lehce dementní, má po sobě tak nějakou bílou kávu s rohlíkem a to má stékat po bradě a má být vozený na vozíku a všichni se na něho mají skládat a doplácet. To jsou ty modely. Mně se to zatím až tak nepodařilo.

Já si užívám toho, čemu se podle nové terminologie říká prase. To je pracující senior. Zkrátka tak jak bývalo, ale to bylo nedůstojné. Tak to prase je přesnější. Akorát se to nedá použít pro dámy. Tam by se muselo najít něco jiného. Třeba pracující láně nebo pracující labud nebo pracující veverka. Zas to není tak znám. Čili je poměrně radostné být důchodcem, protože je to zase nová etapa v životě. Když to člověk plánuje do stovky jako já, protože nějaký plán má být, byť se nedodrží. Většina plánů se nezdodrží, ale plán má být.

Jak jsem si říkal stovka, tak ještě minimálně tu čtvrtinu života bych v tom strávil. A člověk se v tom nějak musí chovat, aby nezatěžoval, aby na něho nemuseli všichni doplácet a vozit ho na vozejčku a kdyžtak nějaké příjemné blonďaté sestřičky, tak jak to v té televizi. Je to úžasné, jak jsme si udělali ten model.

A já mám pocit, že docela si užívám určité zkušenosti, protože když mi někdo přijde, pozdraví mě, že „Dobrý den," tak už se směju, protože vím, co všechno s tím dobrým a s tím dnem může souviset. Takže by se měla spíš využívat asi ta zkušenost těch lidí, kteří už něčím prošli, ale není tomu tak.

Eh, hledají se noví a říká se, že prostě netřeba zkušeností, neboť máme big data, máme umělou inteligenci a z té si extrahujeme, co potřebujeme. Eh, asi rozumíte, že se vyjadřuju trochu ironicky, ale vesele.

Čili uzavřu to. Život důchodce v České republice je veselý, když si to tak ten člověk postaví a když to nevnímá tragicky.

>> Co vás v poslední době nejvíce rozesmálo?

>> Tak já si úplně nejsem jistý, jestli mě víte, někdy v osmdesátých letech byla nějaká vědecká studie poměrně zapadlá, kdy se srovnávaly obsah, biochemický obsah v slzách smíchu a slzách smutku, pláče, a zjistilo se, že to složení po stránce minerálů, bílkovin, dalších látek je naprosto stejný. Takže je otázka, [odkašlání] jestli se nějakým problémem máte zabývat — že se máte moc řechtat — nebo být moc smutný.

Tak jsou věci primárně smutné, že jo, jako je třeba úmrtí blízkých nebo zvyšování daní a tak prostě toto všechno do toho může spadat, abych nelaškoval.

Na druhé straně, co mě rozesmálo — když jedete, já jsem jel přes republiku, vracím se a za tu cestu jsem měl hlavní myšl o Hormuzském průlivu. Chtěl jsem se něco dovědět, jestli se to povolí nebo nepovolí. Tak to nebylo moc, že prý se jedná a že na jedné straně Američané říkají, že už to mají dojednaného a Íránci říkají, že o tom nic nevědí, že s nimi nikdo nejedná. Tak tam jsem se ztrácel, ale to bylo velkým šotem.

Ale pak bylo hodně dlouho relací o panu Dominiku Fermu, kterej za znásilnění nějak seděl nějakou dobu a napsalo se, že chce být puštěný už na svobodu a oni říkali, že se na sobě reflektoval, že se dostatečně ještě nelepšil. Ale mezitím na něho byla nějaká žaloba zase nějaké dámy, že si odmítl — nebo sundal si prezervativ, odmítl si ho nasadit při tom chráněném styku. A tak ho soudili, ale zjistili, že to se v té době nejednalo o znásilnění, že jenom odmítl ten prezervativ a to se jako strašně rozebíralo. A pak o pár dní později bylo, že už ho zase pustili, protože už se sebereflektoval a že se zjistilo, že jsou na něm nějaké známky nápravy a slíbil si, že si kdykoliv nasadí prezervativ a nebude znásilňovat.

Jo, tak to když slyšíte pětkrát za tu cestu, eh, tak si říkáte — tak to byla veselá zpráva.

Další zpráva, a to už ne v charakteru veselých, ale spíš omezení důstojnosti — tak jsem se dozvěděl, v našem státě je možné všechno. Takže se ukradla lebka té světice a skončila nějak zabetonovaná, že ji zamýšlel ten ochránce hodit někam do řeky, aby už ji nenosili potom nebo nevystavovali.

Já jsem nikdy se nestotožnil s tím, že třeba ve Staré Boleslavi při těch slavnostech se nosí ta hlava svatého Václava. Jo, to dělali dříve v Indonézii nebo naposled. To dělali na Korzice, když nosili uřezanou hlavu Mahmuda, kterej tam napadl — tak ji nosili po Korzice až černalo. Dneska ji mají na vlajce. Jo. A považuje se to za docela barbarský zvyk.

No a tak my jsme v tom pokračovali a teď to má veselý konec. Při veškeré úctě k dámě Zislavě z Lemberka, která prý měla čtyři děcka, starala se o chudобny. [frknutí] Velká úcta, jo. Ale nevím, jestli by ona byla šťastná, kdyby takhle tam tu lebku vystavovali a nechali zbytek — pánev a žebra — někde jinde. Tak není to moc kulturní a mě hodně potěšilo a to patří k těm veselým zprávám. Že nevím, jak proběhlo to vyšetřování, ale on jim ten pachatel asi vyčinil. Říkal, že jí chtěl zachránit od těch potup.

Pak tam bylo ještě stanovisko expertů. Oni investigativní novináři se snažili dobrat, jestli ta lebka se z toho betonu dá vytáhnout. Tak přišli asi dva experti a ti diskutovali na téma, že když ten beton je měkkej, takže to jde snáze. Když už by pak vytvrdl, takže to jde podstatně hůř a už by se na to musely dělat nějaké nové laserové metody. Ale že naštěstí to nestačilo vyztuhnout, tak to z toho dostali hezky a dostali za to nějaké ocenění. A tak to bylo taky to — přišlo to veselé jako, že tvrdej beton drží víc než měkkej beton. To jako na to musí být v současné době expert. Jinak se to tak nějak samo rozumělo. [frknutí]

No, ale ten závěr je pěkný, protože určitě moudrý nový pražský arcibiskup to nějak zatrhl celý a říkal, že už tu lebku nebudou vystavovat. Ten pachatel jim možná vyčinil. Hoši, takhle ne. Já jsem hluboce věřící. No a tak se to reflektovalo i u těch otců představitelů. Tak to je třeba šťastný závěr. A neříkám, že je to vlastně veselý konec. Jo. A s panem Dominikem Fermu jako hlavní zprávou dne, že si nenasadil prezervativ, když ho dáma žádala. To mi přijde taky jako centrální zpráva. Taky dobrý.

>> Je něco, co vás v poslední době rozladilo?

Tak mě trvale rozjaďuje, když se jako nás trošku snaží dělat někdy pitomce a takový jako, že oni ti lidi, my jsme tady teda ti zastupitelé, my jsme média, které vám to vysvětlí a ti lidi na to zareagují tak nebo tak a ani ti lidi nevědí. Oni ti lidi můžou tušit, víte jako, a že říkají, jak to kde je.

Tak já jsem měl možnost za život navštívit asi 70 zemí, takže mám trošičku názor. Jsem byl opakovaně tam, a takže když mi to slyším v médiích, tak [frknutí]. A když tam slyším nějakou vyloženou pitomost, tak mě to jako roz – ne rozesmutní, jo. Ne, že by mě to rozlabilo, ale rozesmutní mě to.

Takže myslím si, že by měli trošku s náma počítat, že nejsme úplně hloupí.

Já navíc – jak máme ty satelity – tak já už vím, že nemůžu zejména, co se týče zahraničních zpráv, vůbec se orientovat. V zahraničí se samozřejmě nedozvím o Dominiku Ferry, jo, bohužel ani o svaté Zdislavě – to už by bylo přístrušnější – ale co se tam dozvím naopak, jak se dějí věci ve světě.

Takže základní povinnost odpovědného občana, kterej sleduje politiku, je sice se podívat, jaký témata mají na ČT24, ale pak se kouknout na BBC, na Aljazíru, na TRT – což jsou Turci poměrně solidní – na francouzský kanál nějakej, dobře, taky na čínský kanál. Ty nám ještě pouští. Tam většinou je to pohodovka – tam běhají pandy a jsou tam kvítka a něco se tam pěstuje. Tam konflikty nejsou.

A takhle si to promítnout – ani ne tak po stránce toho jejich vidění světa, ale jaký témata oni vidí, jo.

Takže když sáhnete na Aljazíru, tak tam budete mít stav v Africe, co se děje hrůzy a desítky tisíc. Ale když si šáhnete tady, tak to přijde, že za pomocí – já nevím – 80 200 raket byl zraněnej jeden člověk. Jo, není to moc efektivní. Upřímně řečeno, člověka lze zabít se hrou zadarmo. Jo, takže to, že se potom bombarduje a pouští 500 dronů, je to smutný. Oni většinou někde popadají, tak to někoho zraní.

A tak to naše vidění světa – já tomu říkám z Vltavské Kotliny – eh bohužel, jak ono je to tam umístěné. Čechy mají problém, oni jsou celé v historii uzavřené v těch horách. Tady ta Morava je na tom kapičku líp, protože je otevřená aspoň na ten sever – jak na nájezdy dříve Maďarů a všech – i ti Mongolové tady byli – ale zase více otevřená třeba na ten jih a východ. Tak my třeba i sledujeme, co říká Meloniová.

A když si chci spravit náladu, tak si vždycky pustím Raje, většinou Raj 1. Tam jsou čtyři možnosti. Buď jsou tam nějaké takové rozhovory, spíš o zdraví a o nějakých věcech poučné, takové, že je to příjemná rozprava – se něco dozvíte – nebo jsou to kulturní památky, kterých je v Itálii hodně. Takže oni mají tu heritage, jsou na to pyšní. Nebo vaří a nebo zpívají, jo? A nebo zpívají a vaří. A je to takový jako radostný.

Takže paní kolikrát říká, když tam chvilku něco sleduji, ten říká: „Prosím tě, to je tak temná atmosféra. Pusť tam už tu rajku. Tam budou zase buď vařit, nebo zpívat. Nebo se člověk tam budou pěkné obrázky z někde z Florencie, jo."

Takže je to i tím nastavením. A od toho se pak váže, jak se na tu politiku díváme.