Proč jsem už nemohl zůstat pasivní

Nebo samozřejmě podporuji v oblasti školství zejména technické vzdělávání, které nám velice chybí. Nechci vyplývat na humanitní vzdělání. Samozřejmě sám mám humanitní vzdělání vysokoškolské, když pominu středoškolské a technické. Takže určitě na něj nechci plivat, ale ta situace je taková, že opravdu těch humanitních oborů je zbytečně moc a jsou různé, které asi ani nepotřebujeme. Ale to je asi na jinou, delší diskuzi.

Takže je potřeba podporovat především technické vzdělávání, učňovské vzdělávání, protože každý jsme asi pocítili nebo cítíme, že nedostatek řemeslníků je. Když se nám stane toto či ono v domácnosti a problém sehnat kvalitního řemeslníka, je to veliký problém.

Takže to se snažím napravovat minimálně tady na naší krajské, regionální úrovni.

Je tady další host Mariana Barana.

Otázky i odpovědi jsou před námi.

>> Vážené divačky, vážení diváci a všichni příznivci TV Česko, já vás vítám u dnešního rozhovoru, kde mé pozvání tentokrát přijal pan Mgr. Karel Kouřil ze strany Pro.

Vítejte. Přeji vám hezký den a také přeji hezký den všem divákům či posluchačům.

Vy patříte mezi ty, kteří začali taky nějakým způsobem v poslední době fungovat politicky. Co se stalo ve vašem případě, že jste z nějakého pasivního občana se přepnul do té aktivity, do toho, že v těch věcech veřejných něco reálného děláte?

>> Co mě přimělo – postupně těch kroků bylo více. Protože největším zdvihnutím, ale nechci říci úplně z pasivity – já jsem byl aktivní vždycky, ale v určitém okruhu, v zaměstnání, ve své profesi velice aktivní, řekněme v nějakém svém okolí.

Tak samozřejmě největším zdvihnutím byl problém, který nastal před už vlastně více než šesti lety. Bez obalu – začátek virové diktatury v roce 2020.

No a vlastní vstup do politiky jsem zvážil nebo rozhodl se pro něj. Fakticky to už je dneska něco přes dva roky, tedy krátce po začátku speciální vojenské operace Ruské federace na Ukrajině, kdy byly u nás fakticky takové největší tlaky na to, že půjdeme do války, půjdeme do války, půjdeme na Ruska.

A víte, upřímně, já mám dva syny v tom věku, jak se říká, někdy handliv v jatečním věku, tedy v tom věku, kdyby měl jít. A jsem si říkal: „No přeci tohle nemůžeš dopustit."

Je potřeba proti tomu něco dělat více. A nestačí, nestačí jen ta spolková činnost. Já se velice angažuji ve spolkové činnosti, v podstatě na vlastenecké národní scéně. O tom může dojít také řeč. Ale toto byl takový nejvíce rozhodující moment, kdy jsem řekl, že tu politiku, jak se mezi běžnými lidmi říká, je potřeba se do ní zapojit. Že to je asi nejdůležitější, neříkám, že jediná cesta, ale nejdůležitější cesta.

Máme nastavený nějaký politický systém, tak je potřeba, pokud chceme změnu, tak přes tu politiku.

A ještě jeden moment – jak jsem zmiňoval, z určité letargie mě zdvihla ta virová diktatura. Takže kromě toho válčení je velice důležitým bodem pro rozhodnutí začít dělat politiku záležitost těch zdravotních problémů.

Já celoživotně dělám mimo profesi, dělám přirozené zdraví, tedy více než 35 let, a velice hluboce. Mám vystudovanou i akademii tradiční čínské medicíny. Takže zavedení nebo propagace nebo vůbec etablování do naší legislativy, do vzdělávání přirozených přístupů ke zdraví – ale to je na větší, delší povídání určitě.

Takže toliko asi opravdu poměrně obsáhlé momenty, proč jsem proč jsem vstoupil do politiky.

>> No, tak to je dobré slyšet. To jsou věci, které mě zajímají. Zajímá to samozřejmě spoustu lidí – co se stane s tím či oním sousedem, který do té doby občas něco řekl, něco se mu nelíbilo, ale očividně jako dozrál do bodu, kdy slova nestačí a je třeba něco v té věci udělat. Tak je to rozhodně milé, že jakoby dobré, že v naší zemi někteří odchází do politického důchodu nebo jsou nějakým způsobem vyřazeni z různých důvodů, ale postávají nové bojovníci, postávají nové tváře, kteří do tohoto řemesla, kterým politika beze sporu je, jdou.

Takže to je ten váš důvod, ta vaše emoce, proč jste se takhle dostal do opravdu aktivního politického života a proč vlastně jste si zvolil stranu Pro nebo co vás k ní přivedlo? Jaká tam je nějaká asociace?

>> Tak už podle řečeného, co jsem zmínil, tak některým musí být jasno, proč jsem si vybral právě stranu Pro – Právo, respekt, odbornost.

Když jsem zvažoval při svém vstupu do nějaké aktivnější politiky, tak samozřejmě jsem vybíral jen mezi stranami, které jsou, jak bychom řekli, národně vlastenecké strany. Takže ten okruh byl zúžený.

Ale proč jsem si vybral právě Pro – Právo, respekt, odbornost? Jeden z nejdůležitějších důvodů byl, že právě představitelé této strany, zejména Jindřích Reichl, byl jako jeden z mála politiků, kteří neselhali právě v té virové diktatuře, která pro mě byla velice důležitým životním momentem. Protože i pro mě, který do té doby fakticky žil spíš systémovým životem – i když samozřejmě spoustu věcí jsem odporoval, ale většinově jsem zastával všechny ty záležitosti systému – teprve ta virová diktatura, tím, že dělám celoživotně přirozené zdraví, mi naprosto ukázala, že všechno je jinak, než se nám předkládá.

Ten zdravotní problém, který tu nastal v roce 2020, ale v podstatě já už jsem o tom věděl, protože se ve zdraví, v jediné rovině, na které jsem se zabýval záležitostmi velice do hloubky – jsem například antivaxerem už více než 20, 25 let nebo tak nějak.

Takže to byl velice probouzecí moment pro mě a do všech oblastí.

No, takže proč Pro – Právo, respekt, odbornost? Bylo to jasné, protože představitelé této strany, zejména Jindřích Reichl, začal velice vystupovat proti tomu, co se tu dělo, proti porušování lidským právům jedině pro zisky farmaceutických firem a dalším záležitostem, které tu asi nechci rozebírat. Ty jsou daleko hlubší a nemuseli by všichni diváci porozumět těm procesům, které běžely na pozadí celé virové diktatury.

Takže to byl nejsilnější moment, proč jsem si zvolil Pro – Právo, respekt, odbornost.

No, ale samozřejmě, když jsem i více studoval jednotlivé strany, tak je asi na prstech jedné ruky bych je spočítal, mezi kterými jsem se rozhodoval a studoval jsem jejich programy. Program strany Právo, respekt, odbornost mi v podstatě seděl tehdy na nějakých třeba 95, 97 procent s mými názorovými postoji.

Je program velice zaměřený na svobodu, svobodu člověka, což já jsem velice svobodomyslný člověk. Velice mi sedí sociální program. Řekněme, strana Právo, respekt, odbornost se profiluje určitým způsobem jako pravicová.

Když vezmeme tento model pravice-levice, tak jako pravicovější strana, ale na druhé straně má naprosto skvělý sociální program, který mě tehdy velice zaujal, když vzpomínám na momenty svého rozhodování a mnoho dalšího.

Takže v krátkosti – nebo možná i rozvláčněji – důvody, proč jsem si vybral stranu Právo, respekt, odbornost.

>> Zmínil jste tedy covidové období. Zároveň jste člověk, který pracoval, jste u policie. Když byste se měl vyjádřit k tomu, jak to jednak chodí u policie nebo jak se policie vedla v tom období covidu z vašeho pohledu – jak to vidíte, jak o tom přemýšlíte?

>> Tak na úvod vám řeknu, že v době virové diktatury už jsem u policie nebyl. To už jsem byl nějakých šest, sedm roků mimo činnou službu, protože právě, jak jsem zmínil, různé věci jsem odporoval, a už před tím mým celkovým probuzením v roce 2020. Takže z policie jsem v podstatě musel tehdy odejít také po nějakých problémech – jak jsem některé věci chtěl měnit a tak dále.

Takže v době virové diktatury už jsem byl mimo policejní struktury a učil jsem na střední škole. Já jsem u policie dlouhou dobu vzdělával policejní specialisty, a potom jsem přešel někde v roce 2013 do školství – civilního, jak bychom řekli – na střední školu, kde jsem učil bezpečnostní problematiku, právní problematiku.

Virová diktatura mě zastihla tedy na střední škole, ale možná to byl větší problém než u policie. I když vím, že u policie ty tlaky byly taky obrovské, od samého počátku jsem si odmítl nasadit náhubek, jak já říkám. To není bylo nic jiného než náhubek, aby nás umlčeli. Proto tomu říkám náhubek.

Odmítl jsem si ho nasadit, a byl jsem po nějakých tahanicích s vedením školy v podstatě ze školy vyhozen. To je také na delší povídání. Mimochodem do dneška mám tuto kauzu u soudu, respektive teď už u Evropského soudu pro lidská práva. Už asi rok a půl čekám na rozsudek.

Takže tu situaci mohu posoudit hlavně ve školství. Ano, ta manipulace byla obrovská. Vím, že na naší škole jsem byl opravdu pronásledován, ale vím, že jinde zas byla veliká benevolence – vůbec nikdo netlačili na nošení náhubku a tak podobně.

Takže tolik ke škole. A co se týká policie – policie z mého pohledu, prosím vás, prostě se lhali všichni. Ano.

Nechci nikomu nějak moc vyčítat. I já jsem v určitém pohledu selhal. Nechci říkat, i když jsem se opravdu postavil na odpor, ale ano, mohlo to být více, mohl jsem dělat víc. Určitě si kladu tyto otázky, ale podle mě policie selhala poměrně významně.

Ta opatření, která se dělala podlehlým – policie má být obráncem práva. Byl to obrovský zásah do našich svobod a přesto se nenašel nikdo. V podstatě jsem neslyšel, nebo pár jednotlivců, kteří se postavili na odpor i z těch policejních struktur. Většinou spíš plnili příkazy – hloupé příkazy, protiprávní příkazy – ale bylo mi to jasné.

Je to jako v celé společnosti. I v situaci, kdy jsem na škole chodil po chodbě a obcházel učitele: „Pojďte si nenasadit náhubek." Když si ho nenasadím jenom já jeden, tak mě vyhodí. Když si ho nenasadíte pět, deset, tak už nás nevyhodí.

Takže byl to problém samozřejmě v celé společnosti. A odpověď kolegů, učitelů byla: „No, víš, já mám hypotéku, víš, já mám tohle támhleto."

Takže to samé bylo i u policie. Nechci nějak nic moc vyčítat, ale prostě měli bychom už dneska dělat nějaká vyhodnocení, určitě zamyšlení, a řešit, aby do budoucna něco takového k něčemu takovému nedošlo.

Takže tolik k tomu asi.

>> No, určitě je pravda, že být policista neznamená být nad zákonem a dělat si tedy cokoli, i když třeba nadřízení nařizují. Určitě je milé, že věci řešíte u Evropského soudu a že jste se k tomu postavil takovým rizikovým způsobem, protože ono často to nejde jinak – musí se soudit.

Vidíme i právě tady tu skupinu Nelson, Rich a další, kteří dávali různá opatření k soudu v tom covidovém období, k Ústavnímu soudu, a ten to potom shazoval ty různá opatření.

Zkrátka, ty soudy mají své místo. Můžou se taky mýlit a můžou se rozhodovat špatně. To znamená, že my nemůžeme z jedné strany z nich dělat svatou krávu, ale z druhé strany zase je naše hloupost, když je nevyužíváme a necháme sami sebe na pospas zlovůli mocných, aktuálně vládnoucích a podobně.

Zmínil jste to školství. Jak z vašeho pohledu na tom je naše dnešní školství? Pracujeme dobrým způsobem s žáky, máme tam různé aktivity, různé neziskové, které mají takovou jakoby amorální činnost, děti poškozují různým způsobem. Jak to vidíte vy?

>> No, vidím to řekněme kontroverzně. Samozřejmě ve školství pracuje obrovské množství vynikajících odborníků, vynikajících učitelů. Veškerá čest všem, kteří se věnují našim dětem, našemu potomstvu.

Nicméně ten systém je v很 špatném stavu právě z toho hlediska, co jste zmínil – třeba toho velkého aktivismu, tedy na tlaky různých neziskovek. Ale nechci asi úplně rozebírat, co jaké jsou všechny vlivy na naše školství.

Spíš bych chtěl říci, jaký je můj postoj k tomu a co pro to udělat, co bych pro to chtěl dělat.

Děkuju, že jste zmínil vůbec to školství. Je to z mého pohledu jedna z nejdůležitějších, ani vůbec nejdůležitější oblast nápravy celé naší společnosti, protože školy nám vzdělávají naše potomky – názory, postoje našich potomků, naší budoucí generace. Řekněme v případě našich starších už i těch, kteří nás budou nebo měli by jednou živit.

Takže školství je opravdu jedno z prvních, či vůbec nejpředmětější oblastí, kde je potřeba provádět nápravu. Proto i při svém politickém působení jsem si zvolil jako nejdůležitější oblast školství vedle bezpečnosti, kde mám samozřejmě největší zkušenosti, ale školství je podle mě to nejdůležitější. Snažím se tedy i politicky pro to školství něco dělat.

Po úspěšných krajských volbách před dvěmi lety – těsně před nimi jsem právě přímo vstoupil do strany Právo – v kterých jsem se již velice angažoval a účastnil, takže naše strana právě v Pardubickém kraji, v kterém žiji, jsme velice uspěli. Získali jsme dva krajské zastupitele.

Samozřejmě já jsem jako čerstvě vstoupivší do strany byl na konci, ale i tak jsem bez jakékoliv osobní aktivity získal veliké množství hlasů a postoupil v podstatě někde z 50. místa na zhruba 10. místo, pokud si pamatuju.

Byl jsem potom stranou nominován do Výboru výchovy, vzdělávání a zaměstnanosti Pardubického kraje, do kterého jsem se zapojil velice aktivně. Od samého počátku své činnosti v tomto výboru před dvěma lety jsem začal objíždět školy v Pardubickém kraji – střední školy, tedy ty, které patří do gesce kraje – a řeším s řediteli záležitosti školství a případnou nápravu.

A chtěl bych, nebo samozřejmě podporuji v oblasti školství zejména technické vzdělávání, které nám velice chybí. Jo, nechci ovlivňovat humanitní vzdělání. Samozřejmě sám mám humanitní vzdělání vysokoškolské, když pominu středo­školské, technické. Takže určitě na ně nechci ovlivňovat, ale je ta situace taková, že opravdu těch humanitních oborů je zbytečně moc a jsou různé, které asi ani nepotřebujeme, ale zase je to na jinou, delší diskuzi.

Takže je potřeba podporovat především technické vzdělávání, učňovské vzdělávání, protože každý asi jsme pocítili nebo cítíme, že nedostatek řemeslníků je, když se nám stane to či ono v domácnosti a problém sehnat kvalitního řemeslníka je veliký.

Takže se snažím napravovat minimálně tady na naší krajské, regionální úrovni a postupně samozřejmě je potřeba takto napravovat i celé školství, celý školský systém. Technické vzdělávání podporovat i na vysokoškolské úrovni, ale zase bych se dostal do již řekněme odborněších záležitostí, jakým způsobem to udělat.

A hlavně tedy, jak jsem zmínil, tak je důležité a to rozhodně je potřeba zmínit, že zamezit – až takto striktně si to troufám tvrdit – zamezit přístupu do škol různým neziskovkám placeným z různých míst, zase nebudu rozebírat odkud, které tlačí do škol, do vzdělávání a vůbec do celé společnosti různou globalistickou, progresivistickou propagandu, která škodí jednak populaci.

Dochází ke snižování populace i díky tomu, že naše děti se nechtějí dále rozmnožovat. To je veliký problém. Plus všechny ty aktivistické záležitosti různých pohlaví. Když to řeknu, tímto způsobem ani nebudu používat ty pojmy, které se nám snaží tlačit do hlavy – a další problémy, které propagují ve školách.

Takže tak nějak v rychlosti co největší.

>> Zmínil jste i tu oblast bezpečnostní, se kterou máte zkušenost. Co si myslíte, že je potřeba prioritně v této oblasti v České republice dělat? Slyšíme o tom zleva, zprava válka a tak dále. Různé věci se tady dějí – sbírky. Samozřejmě s tou Ukrajinou víme, že velká část se tu různě rozkrádá a tak dále. A když budeme se držet Česka, co vidíte jako prioritu, co bysme měli v České republice udělat – zavést základní vojenskou službu a tak dále. Nemusí to být hodinový povídání, stačí nějaký výtah z vašeho pohledu.

>> To jste narazil na velice širokou problematiku, o které by se opravdu dalo povídat hodně dlouho, ale tak několik stručných bodů ode mě k ní.

Zaprvé, co je potřeba udělat jako první, tak nějakou opravdu hlubokou bezpečnostní analýzu, z které bychom potom vycházeli. Tu bezpečnostní analýzu samozřejmě je potřeba určitě ještě rozdělit na vnitřní bezpečnost a vnější bezpečnost.

To znamená vnitřní bezpečnost – samozřejmě především oblast policie, vězeňské služby, hasičů, tedy celkového integrovaného záchranného systému a tak dále. A vnější bezpečnost je samozřejmě především oblast armády.

Z mého pohledu je potřeba říci, že jo, největší zkušenosti mám v té vnitřní bezpečnosti, kde jsem pracoval nejdéle – to znamená téměř nějakých 30 let své profesní činnosti – a to ještě ke všemu v té oblasti policie.

V současnosti asi nejdůležitější záležitostí je řekněme ochrana našeho území, naší země z hlediska hranic – tedy ochrana hranic, aby se k nám nedostávali nelegální migranti. Nelegální je potřeba podotknout – nelegální migranti ze západu ani z východu. Jo, migrace je běžná, že jo. Tady samozřejmě není potřeba jí nějak zamezovat. Taková běžná migrace za prací a podobně je v určitém ohledu může být i prospěšná, ale jde o tu nelegální migraci, s kterou se potýkáme.

K tomu je potřeba samozřejmě nastavit vnitřní bezpečnostní politiku, politiku zejména pobytovou. V současnosti také hodně diskutovaná dočasná ochrana, která byla zejména pro naše nechtěné hosty z východu, abych neplival na jeden národ. Opravdu nechci na ně plivat.

Takže toto je další záležitost, kterou je potřeba nějakým způsobem posílit.

Další záležitosti – z té vnitřní ochrany určitě nemůžeme zapomenout na posílení ochrany před nějakými nenadálými událostmi. Tady mířím především do oblasti integrovaného záchranného systému, tedy především hasičů a podobně.

Z toho udělám určitý most do té vnější bezpečnosti, protože myslím si, že velice důležité je propojení té vnitřní bezpečnosti právě na úseku integrovaného záchranného systému a ochrany před nějakými nenadálými událostmi – živelními nebo katastrofami třeba nějakých podniků, výbuchu. Aniž bych něco přivolával, tak napojení, propojení do armády, protože určitě armáda samozřejmě je pro ochranu naší vnější, nicméně v dobách míru by určitě měla výrazným způsobem se podílet na té vnitřní bezpečnosti, ochraně civilního obyvatelstva. To je velice podceněná záležitost.

A skončím tedy v rychlosti těch pár bodů u té armády. Samozřejmě nesmyslné nákupy nějaké – opravdu to řeknu přímo – železného létajícího šrotu F35 v době, když víme, když sledujeme už nějaké čtyři roky, že válka v současnosti se vede úplně jiným způsobem a bude se vést úplně jiným způsobem, a vzorů je robotizace a podobně. Takže investovat několik stovek miliard do tohoto železného šrotu, je to naprostý nesmysl.

Je potřeba přehodnotit tu armádu a její vybavení – zejména v rychlosti do nějaké drony, případně raketového vojska, a samozřejmě do budoucna asi na nějakou robotizaci, která se velice zdárně rozvíjí zejména v Číně a tak dále. Spoustu záležitostí, které je potřeba změnit.

Takže tolik asi ke mně v této oblasti.

>> Rozumím. Čas nám to uteklo. Já vám děkuju za dnešní návštěvu.

>> Také vám děkuju za pozvání. Přeji vám i divákům hezký den a všem přeji pevné přirozené zdraví. Na shledanou.

>> Děkujeme, vážení diváci, i vám za pozornost a těšíme se na vás zase příště. Mějte se dobře.