Připomenutí začátku 2.sv.války. EU chce válku a šíří nenávist! 1.9.2026 Praha - Klárov

Dobré odpoledne, vážení přátelé.

Moc se nás tady nesešlo, ale jsme tu proto, abychom si připomněli začátek druhé světové války a hned na začátku si dovolím přečíst projev, který tu měla mít paní novinářka Katarína Benke.

Drazí přátelé, dnes si připomínáme den, kdy se svět vydal na cestu, na jejímž konci zůstaly desítky milionů mrtvých.

Já za těmi miliony ale nevidím čísla. Vidím lidi, matky, které čekaly na syny, kteří se už nikdy nevrátili. Ženy, které přišly o své muže. Děti, které vyrůstaly bez otců. Celé rodiny, celé vesnice a města, jejichž život během několika okamžiků přestal existovat.

Evropa poznala hlad, strach, bombardování, koncentrační tábory i masové hroby. Lidé umírali na frontách i doma a nakonec přišla Hirošima a Nagasaki jako děsivé varování, kam až je člověk schopen zajít.

Když válka skončila, nad hroby milionů zaznělo prosté: už nikdy, už nikdy nedopustit, aby politici rozhodovali o lidských životech, jako by to byla čísla na papíře. Už nikdy posílat mladé lidi umírat za zájmy těch, kteří sami na vojiště nepůjdou. Už nikdy nedovolit, aby se válka stala normálním slovem.

Přesto dnes znovu posloucháme řeči o zbrojení, o nepříteli, o připravenosti na válku a dalších a dalších potřebných zbraních. Jako bychom zapomněli, co po válkách zůstává. Hroby, sirotci, vdovy, zničené země a bolest, kterou si rodiny nesou po celé generace.

Proto se dnes nechci jen poklonit mrtvým, ale chci se ptát, zda jsme jejich smrt vůbec pochopili, protože svět se z těch obětí nepoučil. A já se obávám, že západ svými současnými kroky chystá cestu k další světové válce. Ale tentokrát už možná nebude nikdo, kdo by nad hroby mohl říct už nikdy.

Děkuji vám všem a do dalších dní zdar a sílu vám přeje Katarína Benke.

A teď bych prosila předsedu strany Domov, pana Davida Tigra Plce.

Dobré odpoledne, český národe. Ahoj, vážení a milí hlasatelé.

Slovomír — jedno z nejvzácnějších slov. Všichni víme proč. 87 let od chvíle, kdy začal ten nejhorší váleční konflikt. A my jsme pořád na stejném místě. Technologicky letíme ke hvězdám, ale morálně stojíme pořád na stejném místě. Jak je to možné? Kde jsou ty příčiny? Proč se obyčejný člověk opět obává toho, že jeho život bude zmařen těmi mocnými?

Jak začal ten nejhorší váleční konflikt? Západ stvořil zrůdu. Ta zrůda se jmenovala Hitler. Možná si někteří myslí, že Hitler byl blázen, který byl schopen zmanipulovat celý západ. A já se ptám — a nejen já — nebylo to náhodou obráceně? Není možné, aby člověk získal takovou moc bez obrovské podpory, obrovské mocenské a finanční podpory. Kdo stvořil Hitlera? Odpověď možná najdete v otázce: proč Hitler stvořil tak obrovský antisemitismus?

A teď pojďme do současnosti. Západ si opět stvořil někoho, koho nastrčil před sebe. Skřeta v teplákové soupravě, který žebrá po celém světě a ze zlatých záchodů se dívá na to, jak jeho národ umírá. Je mi líto všech zmařených lidských životů, tenkrát i teď. A ta příčina je stále stejná. Válečně chtiví, nenažraní západ, který nechce ustoupit.

Ten západ vyprodukoval tři takové nejznámější protagonisty mocenské: Spojené státy, Evropskou unii a Severoatlantickou alianci. Spojené státy nám dokazují, že už dávno nejsou tím hegemonem. Sebrali si, co potřebují ve Venezuele, ale dostávají přes ústa od Íránu. A dle sdělení i našich médií, konkrétně deník.cz, který uvedl minulý týden, že na Ukrajině bojuje 16 000 zahraničních vojáků, zejména amerických. Je tedy zřejmé, že i na Ukrajinu posílá své vojáky.

Co tedy chce ta nenažraná země, která má ve své historii zvyklost strkat nos tam, kam chce, jenom pro své mocenské zájmy?

To je jedna z příčin. Dokud budeme pod vlivem Spojených států, Severoatlantické aliance, která nás ožebračuje, a samozřejmě pod vlivem čtvrté říše, toho hrozného budoucího digitálního koncentráku, kterého znáte pod jménem Evropská unie, nikdy nebudeme žít v klidu a míru.

Slované nechce válčit. Válka přichází ze západu.

Dřív než to celé shrnu slovy, které jsem slyšel v posledním projevu Roberta Fica, krátce bych vás chtěl upozornit, že i v komunálních volbách můžete poslat do těch správných křesel lidi, kteří mají ty správné názory. I komunální politika se může týkat vašeho bezpečí. Já bych v Praze rozhodně nevolil ty, kteří nechají chodit po Praze lidi, kteří bohužel v dospělosti nepochopili, jestli jsou muži nebo ženy. A v žádném případě bych nevolil ani v jiných městech ty, kteří dopustí, aby se u nás konaly sjezdy sudetoněmeckého legionu.

I v komunálních volbách volte lidi, kteří vám celou dobu konstantně říkají, že nechce válčit a kritizují ty mocenské složky západní.

Robert Fico v tom svém posledním projevu, když vzpomínali Slováci na slovenské národní povstání, řekl obrovské moudro, velmi jednoduché: My všichni bychom měli být schopni odpouštět, ale neměli bychom zapomínat.

Jestli chcete, odpusťte všem těm, kteří se podíleli na nesmyslném zabíjení. Já ale nikdy neodpustím západu za to, že stále a dokola rozpoutává další válečné šílenství. Národočeský, odpouštěj, ale nezapomínej. Válka přichází ze západu.

Děkuju vám.

Já děkuju tygrovi a teď bych poprosila pana učitele Marka Adama za Československé mírové fórum.

Děkuji za slovo. Milí přátelé míru a obránci historické pravdy, dovolte mi, abych vás srdečně pozdravil za Československé mírové fórum. Vyřídil vám také zdravici od paní doktorky Vladimíry Vítové, která je bohužel nemocná, takže se nemohla dneska zúčastnit. A také bych vás chtěl moc srdečně pozdravit od sekce strážců míru při klubu Českého pohraničí.

Scházíme se v symbolický den 1. září, kdy začala nejstrašnější válka v našich novodobých dějinách, a scházíme se na symbolickém místě na Klárově pod Pražským hradem. Pražský hrad byl odedávna symbolem naší české státnosti a já bych si přál, aby ten Pražský hrad vysílal hlas míru a nikoli hlas zbrojařů.

A když se zamyslíme nad tím, jak zisky Michala Strnada, nejbohatšího Čecha, rostou od roku 2022, kdy vypukla ta speciální vojenská operace na Ukrajině, která vlastně navázala na tu osmiletou předchozí občanskou válku, tak vidíme, že jsou lidé, kteří na zabíjení lidí vydělávají neobyčejné peníze. A nesmíříme se s tím, aby současný prezident Petr Pavel byl loutkou zbrojařů a aby zbrojařský lobing vycházel z Pražského hradu.

Víte, my jsme často byli zvyklí v minulosti, že slovo mír se používalo jako taková fráze. Já si vzpomínám, že když byly různé soutěže, krásy, různé pageanty a podobně, tak ty kandidátky na tu nejkrásnější dívku tam vždycky říkaly, že by chtěly především světový mír. A my jsme se tak trochu pousmívali nad tím, že to je taková fráze.

Ale ona to fráze není. A že to není fráze, pochopí až teprve ti, jejichž zemí prošla válka.

Bohužel žijeme ve zvrácené době, kdy mír je vnímán jako skoro sprosté slovo a prestiž států se dneska odvozuje od toho, do jaké míry ty státy zbrojí.

Bohužel ve válkách to je vždycky tak, že umírají nevinní lidé, chudí lidé, lidé, kteří válku nechtějí a ti nejvíce trpí, zatímco státníci a zbrojaři si akorát mnou ruce a naplňují kapsy.

Vážení přátelé, když tu dnes stojím, tak bych chtěl vzpomenout na jednoho člověka, který nás doprovázel při májových akcích k osvobození od fašismu a to byl pan Stanislav Vocloň z tábora, hrdina povstání pražského lidu při květnovém pražském povstání.

Standa by se zítra 2. září, rovněž symbolický den, kdy definitivně skončila druhá světová válka japonskou kapitulací, dožil úctyhodných a krásných 100 let.

Bohužel letos v červnu zemřel a tohoto krásného kulatého výročí se nedožil.

Ale dokud pan Stanislav Vocloň zůstává v naší mysli a v našich srdcích, tak jeho odkaz je stále živý a je to odkaz, který nás zavazuje k míru, protože kdo bojoval za mír a za svobodu, nesmí být nikdy zapomenut.

Čest jeho světlé památce.

Děkuji vám a přeji nám všem mírové nebe nad hlavou.

A já vím, že Standa se na nás z toho nebe kouká a že je stále duchem s námi.

Děkuju vám za pozornost.

Já děkuju panu Marku Adamovi a nyní se svým projevem přichází pan Josef Skála, historik, který na to doplatil.

Buďte zdraví antifisté.

Já navážu na to, co tady říkal Marek.

Standa Adam byl velký antifašista, skvělý bojovník a jsem si jist, že kdyby se mu nestalo to neštěstí pár týdnů před dovršením 100 let věku, že by tu stál s námi a vyjadřoval by možná ještě šťavnatěji a výstižněji všechno to, co říkáme my.

Čest jeho památce.

Souhlasím.

Já vám povím poslední střípek z obludné mozaiky, z mozaiky toho, jak se dnešní honorace staví k základnímu kameni našeho míru a svobody, tedy k antifašismu a k tomu, kdo nasazoval krk a pokládal život za antifašismus.

V Praze staví metro linka D a mudrci, kteří rozhodují z moci úřední o tom, jak se budou jmenovat ty stanice, tak říkají, že nesmí být stanice Olbrachtova.

Přestože víme, že Olbracht byl velký spisovatel, i po světě uznávaný, ale dokonce nemůže být ani stanice bratří synků, přátelé.

A to už je zvrhlost.

To je zvrhlost.

Bratři synkové se účastnili antifašistického boje, byli mučeni a zpopraveni nacistickou verbežsí.

A tito lidé nesmí stát v názvu stanice metra v hlavní městě Praze.

Co to vypovídá o honoraci, která takto rozhoduje?

Já se nebudu pouštět do siláckých a sprostých slov, ale kupí se mi hodně v hlavě.

Dneska si připomínáme počátek druhé světové války.

Byť já hned dodám, že já spolu s některými dalšími zahraničními historiky uvažujeme o tom, že se zasadíme o určitou změnu v tomto směru. Takže 15. března roku 1939 nebyl agresí se vším všudy.

Kde je řečeno, že máme počítat druhou světovou válku teprve od 1. září?

Ale to je samostatné téma.

Vy víte, že příčiny a průběh toho startu do největšího prozatímního neštěstí jsou pokryty obrovskou vrstvou lží, falsifikace a sprostých urážek.

Dokonce Evropský parlament v roce 19... přijal naprosto hanebné lejstro, které tvrdí, že tu válku zavinil ten, kdo ji rozpoutal a země, která zpřerážela nacistické bestie.

To je vrchol zvrhlosti.

My si to líbit nenecháme.

Můžeme si popovídat někdy víc o tom, jak to bylo 1. září, kdo to s kým chttil skutečně, jak se postavili velcí spojenci, liberální svatoušci z Londýna a z Paříže vůči svým spojeneckým závazkům vůči Polsku.

Eh, té válce u nich samých říkali drôle, tedy válka podivného či bizarního typu.

A kdo si pamatujete na francouzského filozofa, že, tak zalistujte v jeho memoárech. On byl povolán do armády a strašně se divil, že celé dlouhé měsíce tam po sobě nikdo nestřílel vůbec na té francouzsko-německé frontě.

Ba dokonce, když se chlapci na obou stranách nudili, tak v neděli hráli proti sobě fotbal.

Jo, tak tomu oni říkali boj za antifašismus.

Nebudu dlouho zdržovat a obrátím se k tomu, co je na tom po mém soudu nejnaléhavější.

Nemáte dojem, že nejdroženějším druhem vůbec dneska je právě antifašismus?

To je strašlivé zjištění, kamkoli se podíváte.

Každé rázné vystoupení proti fašismu, respektive za pravdu o fašistických zločinech a proti těm, kdo jsou hrdí na svůj nacistický rodokmen dnes a dávají to najevo, je cejchováno jako extrémismus.

Já nevím co jiného, ni terorismus a je to i v hledáčku jistých služeb a orgánů a justičních institucí a podobně.

A to je krajně vážné varování, přátelé, jestli se musí zadupat do země celá pravda o fašismu, v podstatě celá. Jestli se musí vytvořit zdání takové, že když vystoupí moderátorka televizního zpravodajství 15. března a uvede to téma touto větou.

15. března byl ustaven protektorát Čechy a Morava.

Zkuste to říct těm lidem, kteří se narodili v posledních desetiletích.

Jak si asi takovou větu vysvětlí?

Protektorát. Aha.

Protektora.

Někdo vás přišel chránit.

Jo.

Kdo, co to bylo za grázly?

Co, co všechno to všechno přineslo a tak.

Ani pípnutí prostě na toto téma.

Slíbil jsem, že nebudu zdržovat.

Pojďme, pojďme o tomhle přemýšlet velmi vážně.

Víte, ono to má svoje schody a ty schody vedou stále níž.

Napřed se upozaďovala role těch, kdo nás vyrvali ze spárů nacistické genocidy.

Jakože pak se říkalo, že to vlastně ty vlasovci nás tady osvobodili, že do té Prahy přišli už, když tady bylo dobojováno. Ti, co skutečně nás přišli osvobodit a bez jejich účasti by samozřejmě i pražské povstání — klobouk dolů až k zemi před jeho účastníky — bylo rozdrceno neuvěřitelným způsobem.

Ty Germáni ucouvali jenom protože se na ně valily statisíce sovětských vojáků.

Pak se začalo vykládat, že vlastně to nebylo osvobození, ale že jakési asiatické hordy nás přešly okupovat.

No a teď už to prostě dochází ještě dál a dál.

Takže já nebudu jmenovat, protože to dneska je docela riskantní. Jistý bývalý nejvyšší státní zástupce, jak víte, vydal naprosto hanebné lejstro, kde že se cosi říkat nesmí a tak dále. Ale my víme, kdo pohřbívá s pochodněmi, jak za hitlerovského Německa, eh — dávno zemřelé grázly takzvaného malého nacismu, to znamená jeho spojenců, střeženců východně od našich i slovenských hranic.

A tam jsou tisíce ulic a náměstí přejmenovány podle nacistických hrázů a honorace Evropské unie a celé atlantického seskupení se tváří, že to jako není.

Ono to nevadí.

Tohle nikomu nevadí.

Přátelé, to je memento acutum.

Pojďme o něm přemýšlet a pojďme dělat všechno proto, aby chom vytlačili tento hnus z veřejného prostoru.

A pokud jde o hrozbu války, tam to bylo řečeno.

Eh, my Češi na jakékoli válce, která může být teď vyvolána, nemáme profitovat absolutně čím.

My můžeme na tom pouze prodělat a riskovat.

I kdyby se podařilo vyhrát tu válku, jak oni říkají, víte, co mám na mysli?

Myslíte si, že Česká republika dostane nějaký díl kořisti?

Ani náhodou.

Ani náhodou.

A ti, co militarizují evropské ekonomiky, tak vzpomeňme si, to už tady jednou bylo — jsou dva druhy militarizace ekonomik.

Ten první je, když Spojené státy říkají: kupte si od nás zbraně a válčete si sami na Ukrajině, to jako není naše věc.

Tak to je ziskový byznys, velký.

A když to dělal Adolf Hitler a jeho Jalmar Šach a další přeborníci, no tak oni zadlužovali Německo v naději, že to splatí z válečné kořisti.

Z ničeho jiného to nemohli splatit.

My, kteří žádnou válečnou kořist nikdy nedostaneme, by ta válka měla vyhrát, což doufám, že k ní nedojde, tak máme ten nejmenší důvod nechat si rabovat naše příjmy, naše daně a tak dále těmi, kdo si pakují kapsy vojenskou militaristickou výrobou.

To všechno asi promítneme i v demonstraci, která bude 5. května v sobotu na Malostranském náměstí.

Věřím, že tam všichni přijdete a připojte se k nám.

Buďte zdraví.

Děkuji panu Skálovi.

A teď bych prosila právníka, pana Zdeňka Prouka.

Já vás zdravím. Dobrý den.

Na úvod jenom malá oprava informačního šumu, že nejsem právník, pouze se zajímám, ale to je taková úvodní oprava.

K dnešnímu tématu, na téma války, jenom malinko, malinko poznámek a řekl bych, že z 90 % jsou stanoviska mnohem moudřejší, než jsem já.

Poznámka číslo jedna:

Válka je, když mladí lidé, kteří se navzájem neznají a obvykle ani nenávidí, se navzájem zabíjejí kvůli rozhodnutí starých lidí, kteří se navzájem znají. Obvykle se také nenávidí, avšak navzájem se nezabíjejí.

Myslím si, že výstižná poznámka sem patří, i poznámka druhá:

Ve válkách téměř nikdy netrpí a neumírají ti, co války vymysleli a rozpoutali, ale naopak ti, co války ani nevymysleli, ani nerozpoutali.

Tak trochu vzkaz mladé generaci:

Starci vypouštějí války, ale jsou to především mladí lidé, kdo v ní musí bojovat a zpravidla umírat.

Arogantní konzum, digitalizace a srostlý degenerující, podlý a přitom silně se fašizující kolektivní Západ má ve všem nejen bordel, ale především začíná mít holou řiť.

Proto nerespektuje ani dějiny, ani současnost a skrze nejrůznější zámínky, zती a provokace opět fanaticky činí vše proto, aby nastal restart operace Barbaróza a následné dobytí a vyloupení strategického bohatství Ruska.

Co se hrozby války týče, tak náš nepřítel není Rusko, ale ti, co nás proti Rusku štvou.

Za mě osobně veřejně prohlašuji, že nejsem ve válce s Ruskem a nikdy ve válce s Ruskem nebudu.

V míru je málo doufat.

Mír je nutno bránit.

Závěrem:

Mírumilovní a dobří lidé se musí stále více sdružovat a spojovat, neboť padouši a gauneři už tak učinili dávno.

Děkuji vám za pozornost.

Já také děkuji a zvu dalšího řečníka, kterým je předseda alternativy zdola, pan Karel Růžička.

Dobré odpoledne.

Něco ke kontextu druhé světové války.

10. září 1939 vlastně jenom byl dán poslední střípek, neboť už se dávno bojovalo někde jinde.

Všechno, dá se říci, začalo v Loccarnu v roce 1925, kde bylo podepsáno sedm dohod, kde Francie s Británií si zajistily svoje hranice s Německem, ale východní hranice Německa tam nebyly zajištěny.

Pokračovalo to potom dál.

Japonci vpadli do Mandžuska v roce 1931.

Pak vpadl Mussolini do Habeše v roce 1935.

V roce 1936 začala válka ve Španělsku, trvala až do dubna 1939.

Japonsko-čínská válka začala v roce 1937.

To jsou ty těžké miliony lidí v Číně.

V březnu 1938 Anšlus Rakouska.

Pak došlo k Mnichovu.

V květnu 1939 už se bojovalo mezi Sovětským svazem a Japonskem u Chalchingolu.

V okamžiku, kdy se tady rozpoutávala v Evropě světová válka, tak tam už bojovali čtyři měsíce a bojovali potom ještě asi měsíc, než to Sověti nakonec vyhráli.

Na začátku ale to vůbec nebylo pro Sověty snadné.

Takže se nelze divit, že Stalin asi nechtěl mít dvě války nebo dvě fronty na svém území.

Pak podepsali Ribbentrop a Molotov svoje dohody.

Dva či tři dny na to Němci vpadli do Jablunkova.

Už byli velmi nadržení na to, aby napadli Polsko, tak se potom museli zase vrátit a vpadli tam potom 1. září.

Dva roky na to vpadlo Německo do Sovětského svazu a Japonsko napadlo Spojené státy americké.

Tím to dostalo skutečně ten celosvětový rozměr.

Bojovalo se v Evropě, v Asii, v Africe.

Nevzpomínejme ale jenom na ty státy.

Vzpomeňme i na ty, kteří bojovali v týlu.

Ať už to byli samotní Němci, Rudá kapela nebo Bílá Růže.

Připomenu, že Hitler nikdy nezískal ve volbách, kde bylo více stran, ani polovičku hlasů.

Na konci roku 1932 získala jeho strana asi 26 % hlasů zletilých oprávněných voličů.

V březnu 1933, když už shořel Říšský sněm, už byly první koncentráky, tak mu to tam hodilo 39 % dospělé populace.

Čili Němci zdaleka nebyli tak znacizovaní, ti Říšští.

Horší to bylo u nás.

U nás, když po těch posledních parlamentních volbách, tak u německé populace u nás to hodilo Henleinovům 57 %.

Na tom vidíme, jak ty Němci v zahraničí, ty enklávy někde mimo — Lotyši, Estonci, Ukrajinci — se potom vždycky říká a připomíná, že hlavně oni dělali ty největší zvěrstva, protože si chtěli dokázat, že se vyrovnají těm Říšským Němcům.

Ale to zrovna nebyla ta správná parketa.

Připomenu francouzské a italské odbojáře.

Ty získali takovou pozici, tamní komunisté, že se potom dostali do vlády.

V Řecku byl značný odboj. V Jugoslávii tam se chodilo za trest.

Tam Němci chodili za trest buď na východní frontu, a nebo do Jugoslávie, protože tam byl skutečně ten nejrozsáhlejší protiněmecký odboj na území okupovaném Německem.

Neskutečná zvěrstva se tam dělala.

Když pojedete do Kragujevce, dozvíte se o akci 100 za jednoho.

Za jednoho zabitého Němce zabili 100 jugošů.

Celé gymnázium stříleli — celé gymnázium i s profesory.

Asi 300 lidí.

Naši se taky nedali.

Nejprve bojovali ve Španělsku, pak na západní frontě, na východní frontě, případ Františka Krygla.

A Slováci zorganizovali druhé největší povstání v Evropě — Slovenské národní povstání.

A to je i takovým příkladem, jak Ukrajinci nezvládli podobnou úlohu.

Slováci se domohli poprvé svého státu v roce 1939, ale během tří čtyř let zjistili, že fašismus není ten režim, který by chtěli, tak povstali a dali Sovětům, co jim patřilo.

Tady to ještě Ukrajince čeká, aby pochopili, že fašismus není budoucností Ukrajiny.

Připomenu ještě, jak naši bojovali.

Prvním zahraničním nositelem titulu Hrdina Sovětského svazu byl Takar Jaroš.

A pak nám tady chce někdo říkat, že vy jste se, my jsme se nebránili, Češi, že jsme zbabělci a tak podobně.

Měli jsme jako prolít krev.

Proč byl poslán zastupující Říský protektor Heydrich?

Protože ten normální Říský protektor Neurath to tady nezvládal.

Nebyli jsme žádní zbabělci.

Prostě situace tak nastala, že nás Němci obsadili, ale rozhodně se nedá hovořit o tom, že bychom byli zbabělí.

A pak, když se nad tím zamyslíte a řeknete si: Kdo tady říká o zbabělosti Čechů?

No, ta parta, která leze do zadku děťákům.

Oni jsou ty otroci a teďka jako k páníčkovi se zhlížejí a škemrají, že oni budou dál jako veselé vrtět odsazením.

Ještě k těm detailům.

Odmítněme od státu.

Přes mezinárodní banku pro vyrovnání a platby šly těžké miliony.

Ford a GM, IBM dál podnikali v nacistickém Německu.

Myslím, že Ford si nechával posílat dividendy do Ameriky a Němci GM dividendy poctivě reinvestovali.

Standard Oil, který měl ropná pole v Bulharsku a Rumunsku, dodával Němcům aditiva do leteckého benzínu.

Bez amerických aditiv by v německém benzínu nebyla žádná bitva letecká o Británii, protože by neměli porádný benzín.

Němci se ovšem tam také revanšovali a posílali do Spojených států ložiska.

A každý, kdo je strojař, ví, že stroje potřebují dvě věci: ložiska a těsnění. Bez toho nedosáhnete ty výkony, a nebo vám to nevydrží, protože se to zadře a nebo z toho teče olej, nebo hydraulická kapalina, nebo voda.

Takže najednou zjistíte, že na úrovni firem to nebylo zase až takové, že teda my a oni.

Takže tam je třeba se podívat a tam zatím i vidíte tu současnost.

Někdo se diví, jak to, že Evropa se nepostaví proti Americe. No, jak se může Evropská unie postavit proti Americe, když Ursula Lenová a většina v okolí jejím jsou najatí americkými korporacemi? No přece americké korporace nebudou proti sobě, proti svému státu. I oni maj Trumpa a Bidena jako svoji figurku.

Takže hledejme vždycky zatím nějaké peníze.

Ano, jsou nějaké ideologie, která osloví lidi, ale bez těžkých peněz korporací se to nikdy nerozjede.

Proto ten Hitler mohl dělat x pivních půjček, ale do té doby, než dostal peníze z anglických a amerických bank. Pak už se to rozjelo.

Takže předtím buďme na pozoru, kdo to všechno financuje. Tam hledejme příčiny válek.

A poslední záležitost: obnovme témata demilitarizované zóny bez jaderných pásmů, kontroly zbrojení, otevřeného nebe. Spousta těch nástrojů byla a fungovala, tak se o nich musí opět začít mluvit, aby se realizovaly.

Pokud budeme jen říkat, že válku nechceme, je to sice pěkné, ale musíme najít ty metody a nástroje, jak skutečně válku zkomplikovat.

Toč je.

Děkuji.

Děkuju panu Ružičkovi a na závěr si dovolím přečíst svůj příspěvek.

Pro dnešní den jsem si vypůjčila část článku z pera pana Daniela Krajči. Není to poprvé, ale když někdo dobře píše, je škoda to neposlat dál.

Článek je o bombardování na konci války v roce 1945. Pokládá otázku: vraždili Američané i civilní obyvatelstvo, a nyní ze samotného článku vychází účet přes 6 000 civilních obětí v Čechách a na Slovensku. Tisíce zraněných, stovky zničených podniků, škol, domů.

Válka? Ano. Ale proč v době, kdy už nebylo co dobývat? Proč taková skáza?

Odpověď je jednoduchá: protože válka není jen boj, je to byznys. Velký, špinavý, krvavý obchod s lidským masem, municí a mocí. A v tomto obchodě není místo pro lítost.

A to je, přátelé, to nejsmutnější ze všeho.

Na závěr a s úctou na tomto místě je třeba říct jedno důležité.

Děkuji.

Děkuji všem, kdo se postavili nacistické hydře. Děkuji vojákům Spojených států, kteří padli daleko od domova ve jménu svobody. Děkuji vojákům Rudé armády, kteří nesli nejtěžší váhu války na svých bedrech a kteří položili životy za naši zemi.

A patří sem i rumunští vojáci, na které se dnes často zapomíná, přestože jich v Československu padlo více než 20 000.

A právě proto, že zvážíme všech, kdo bojovali, není fér dělat z jedněch anděly a z druhých čerty, z jedněch čisté hrdiny a z druhých opilé zloděje.

Byla válka. Válka je krutá, nelítostná, špinavá, zanechává jizvy na všech stranách.

A pokud máme být skutečně svobodní, pak musíme mít odvahu říkat pravdu o všech, i o těch, na které se dnes raději nemluví.

Potud tedy pan Daniel Krajča.

Já k tomu dodávám, že jsme letos v květnu položili kyticí na pohřebišti rumunských vojáků v Brně. Doporučuji každému projít se tam mezi náhrobky všech těch padlých a přečíst si hlavně jejich věk. Ti mladí položili své životy, abychom tu mohli být.

A co my a co naši mladí?

Děkuji vám.

Nikdy. Hej, děkuji vám a tím končíme dnešní setkání.

>> Děkujeme organizátorům z dne základna.

>> Děkujem.