Příčovy 2026: M.Zadělák, A.Tomková, Skála, Ploc, Doubrava, I.Kratochvíl

Přátelé, jsme v Sedlčanech na vlasteneckém setkání.

Jsme na zámku Příčovy a teď tu mám vedle sebe bývalého kameramana České televize, který působil třeba i dva roky na Ukrajině. A ptám se ho: Milane, jaká je pravda nebo jak se věci mají v České televizi? Řekni nám.

>> Já bych začal otázkou. Máš tiskárnu? Jak, jako když tiskne. Například jsem z té Ukrajiny přivezl materiály, které jsem v České televizi nabídl. Eh, tak mi bylo řečeno, že jsou velmi zajímavé, brutální. Nicméně je nemůžu odvysílat, protože se to neslučuje s naší zahraniční politikou. Eh, a oni to nakonec odvysílali v rozu 24, ale úplně obráceně, že já jsem to natočil, a to byla ta poslední kapka. Takže takhle se prezentuje Česká televize.

Tak tady to máte přímo od zaměstnanců, tedy bývalých zaměstnanců České televize, jak objektivní informace se nám asi dostávají.

>> Tak já bych to. Já jsem nebyl zaměstnanec, já jsem byl na smlouvu, ale to nevadí, protože vlastně dělají.

>> Mějte se přátelé.

>> Hezký den.

Přesně.

>> S velkou radostí teď mohu představit paní doktoru Alici Tomkovou, která je majitelka tohoto úžasného zámečku, který před lety koupila a tak nějak podle možností ho dává dohromady. No a mám na ní logicky jednu jedinou otázku. Paní doktorko, co vás vedlo k tomu, že jste toto své panství poskytla na tak úžasnou bohulibou akci, jako je setkání vlastenců?

>> No, já jsem se přemýšlela právě o tom účelu a tím, že je to taková jako linka toho baroka, co tam nechali naši předci, takže bych to měla nějakým způsobem vracet. Takže kromě těch oprav bych to měla vracet i něčemu, eh, co bude snad směrovat do budoucna, co asi máme zlepšit. Protože já třeba úplně nejsem spokojená s tím, jak se eh společnost vyvíjí, jak jakým způsobem je degradované školství, jak upadá národ jako takový. Takže je to vlastně na té staré barokní památce vidět takové to propojení těch generací, protože ti naši předci se strašně snažili, aby nám tady něco nechali, a my vlastně jsme jen takovými konzumenty. Ale že to tak neděláme. Takže to je jako moje motivace – prostě setkávání lidí, kteří budou motivovaní něco ve svých osobních životech dělat a postupně třeba udělat velký díl.

Tak to je to, proč jsem já začala dělat setkání.

>> Tak no a z toho vyplývá logicky druhá otázka a poslední. Jak vnímáte současnou mezinárodní politickou situaci a co by z toho teoreticky mohlo celé vzniknout?

>> No, to je asi nevím, je to takovej smutek a chaos. Asi bych tak charakterizovala. Ale tím, že jsem věřící, tak budu doufat, že nás přeci jenom nenechá eh ten nahoře jako ve štychu a že nám pomůže. Prostě, nebo vy třeba můžete říct, že to budou určovat nějaké elity, nějací vůdci. Ale prostě pořád si myslím, že lidstvo už existuje tak dlouho, že nakonec nějakou tu cestu najdeme. Až zase jako z toho popela se snad dostaneme nahoru. Já jsem o tom přesvědčená. Když jsem hodně smutná a toho optimismu má člověk málo, tak si myslím, že pořád by měl ten optimismus nějak hledat.

>> Super, děkuju. Řekla jste to úplně přesně. Já vám moc děkuju. Krásně se mějte. Na shedanou.

>> Tak dalším hostem, kterého rád vidím vedle sebe, je pan eh doktor Josef Skála. E, dobrý den, pane doktore.

>> Hezký den.

>> Eh, řekněte našim divákům, co vás přivedlo na tu dnešní úžasnou akci.

>> Já jsem tady pravidelným hostem. Já nechybím nikdy. To je unikátní věc. Takových nebývá v republice moc. Myslím si, že to nemá ani konkurenta. Setkávají se tady velmi rozdílné názorové proudy, které spojuje vůle nedopustit, abychom byli vtaženi do války cizím zájmu, pod cizím velením. Určitě dvojnásob proti nějaké jaderné mocnosti. A samozřejmě lidé, kteří by chtěli, aby konečně národní zájem nepřestal být prázdným slovem, aby se stal základem reálné politiky v této zemi. Zatím taháme za kratší konec, ale vyžaduje to trpělivost a větší možná iniciativu předkládání alternativních návrhů. Ale samo o sobě to, že se tu setkáváme, je velké plus.

>> Super. Nemám co dodat. Děkuju.

Já jsem rád, že jsem se na této akci dneska setkal s Davidem Tigrem Plocem, předsedou strany Domov. My jsme spolu už dělali krásný rozhovor, krátký, na dni strážců přírody. No a teď se vidíme podruhé poměrně v krátké době. Tak Davide, co tě přivedlo na dnešní akci?

>> Zdravím. Tak jako každý rok dobít energii, protože žijeme v velmi složité době. Eh, trápí nás nesmysl, jako je válka, zbrojení, migrace, Green Deal. Ale v takovýchto výjimečných dnech, když se setkáme eh na jednom místě, tak prostě jsme doma.

>> Hm.

>> A můžeme dobít tu energii, najít tu sílu, pokračovat dál, najít společné myšlenky. Protože to si myslím, že tady dneska hodně lítá ve vzduchu. Ta chuť něco změnit, ta chuť zachránit naši krásnou zemi. To si myslím, že je cílem každého správného vlastence.

>> No, tak s tím já naprosto souhlasím. Já jsem tady potkal nebo potkali jsme oba spoustu úžasných lidí. E, ta atmosféra je skutečně propnutá vzájemnou ohleduplností. Jsou tady samí milí lidé, jak by nám někteří liberálové řekli. Já to nebudu ani opakovat. Ale prosím tě, přece jenom ta situace ve světě, eh respektive v Evropě zejména, není vůbec dobrá. A eh, jak myslíš, že by to mohlo nedejbože dopadnout? Nebo jaký to může mít perspektivy – to, co vidíme dnes kolem sebe?

Pokud se podíváš do jakýchkoliv velmi významných médií, hodně sledovaných, tak tam v podstatě narážíš pořád na ty samé věci. A to je válka – ať už e hormuský průliv, útok na Irán nebo válka na Ukrajině. A v podstatě několikrát denně ti ta silná média vnucují to, jak ten vyhrává či prohrává. Eh, nabízejí různé scénáře, co se může dít. Ale neslyšíš nikde to nejdůležitější, co by měl systém nabídnout lidem. A to je mír, nějaká prosperita, nějaký normální život. Já se obávám toho, že šílená čtvrtá řiš – tedy Evropská unie – neuhne a půjde až do konce. A ta její snaha zbrojit a vyvolat velkou válku bude naplněna. To je moje obava. Myslím si, že nejenom moje.

>> My jsme tady proto, abysme s tím něco dělali. Abysme prostě probudili další lidi. Abysme eh vzbudili tu správnou energii a vzdorovali všem těmto systémovým nesmyslům. Abychom si uvědomili, že ten západní systém je to, co nás ohrožuje.

>> Jo, je to pořád dokola. Určitě nikoho nepřekvapím svým kritickým názorem vůči čtvrté řiši – tedy Evropské unii. To je příčina našeho současného nepříliš spokojivého stavu.

>> No, já bych to jenom doplnil. V podstatě Německo v posledních 100 letech dvakrát vykoupalo Evropu v krvi. A ty obavy z toho, že Němci mají skutečně v plánu postavit nejsilnější armádu v Evropě už potřetí, tak skutečně vzbuzují v normálních lidech nepříjemné pocity. Ale já věřím, že nakonec ti zodpovědní budou muset zasednout k jednacímu stolu a budou muset ten svět uvést do nějakého řádného stavu. Protože přece nikdo z nás nechce válčit. Proč bychom měli chtít válčit? My chceme vychovávat svoje děti, vnoučata, mít běžné radosti všedního dne. A tak.

Souhlasíš s tím?

>> Určitě.

Honzo, válčit chtějí jenom ti mocní, ti bohatí a účelem té jejich snahy je zvýšit, nebo vlastně ještě i ten majetek, který nahrabali právě na takových stavech, jako je třeba teďka na válce, na zbrojení, na pandemiích třeba.

Hm.

Ale já taky doufám, že to dopadne dobře, že prostě budou muset zasednout ke stolu, protože pokud by ten konflikt eskaloval, tak je to konec, jo, protože Rusko je jaderná velmoc a my a to je to nejdůležitější, my Češi jsme slovanský národ.

To, jestli chce válčit západ, to je jeho problém.

Ano, znovu a dokola budu to opakovat, kdykoliv budu mít příležitost. Češi jsou Slované, válčit nechtějí a budeme vždy přátelé každého slovanského národa.

Nikdo nás do žádné války nutit nebude.

Měli bychom být schopni definovat skutečné hrozby. Rusko pro mě hrozbou není. Tou opravdu největší hrozbou je pro mě řízená migrace. To, co se dělo teďka ve Španělsku, jenom potvrzuje má slova.

A tady teď navážu na to, o čem jsi mluvil ty. Tady to největší nebezpečí vidím aktuálně v Německu, protože pár kilometrů za našima hranicema jsou miliony nepřizpůsobivých migrantů. Statisticky vidíme, že v Německu se každých 18 minut útočí nožem. A kdo je zastaví, pokud se zvednou a budou chtít odjet do České republiky? Nikdo.

Myslím si, že bysme měli řešit tu největší hrozbu tím, že co nejrychleji uzavřeme naše státní hranice. Vždyť každý normální člověk, když odchází ze svého bytu nebo domu, tak si prostě zavře dveře a zamkne. A promiňte, jenom idiot nechává otevřené dveře, když západní Evropu zničí nepřizpůsobiví migranti.

Hm.

Děkuji si to. Děkuji, Davide. Řekl jsi to naprosto přesně. Nemám k tomu co dodat.

Tak pojďme k panelové diskuzi a užijme si dneš.

Další z významných hostů, kterého jsem tu potkal, je, jak se dnes říká, emeritní senátor pan Jaroslav Doubrava, který po tři volební období zasedal v senátu, což je teda úctyhodné dvakrát obhájit lobouk dolů.

Eh, pane Dobravo, řekněte mi, proč jste přijel dnes na toto setkání do Příčov.

No, jezdil jsem každý rok, tak by bylo smutné, kdybych nepřišel i letos. Ale proč? Je to setkání, řekl bych, vlasteneckých sil. Eh, já mám radost z toho, že se tady potkávám lidi s různými postoji politickými na tom, ale spojuje nás dohromady právě to vlastenectví a slovanství. To je jedna z velmi důležitých věcí, protože víme, že ty střety, které jsou a ty snahy počínaj Napoleonem a přes Hitlera a dneska všechny ty darebachy, který jsou ve vedení Evropy, to všechno je útok proti Slovanům.

Ano, proto vidím strašně důležité teda to, že se takovéto setkání dělají, tak abychom o sobě věděli, tak abychom si dokázali prostě v klidu popovídat, abychom prostě věděli o sobě a věděli, že nejsme samotní, že nejsme sami. A to je pro mě asi ta nejdůležitější věc toho setkání.

Samozřejmě setkávání s přáteli, protože já jsem tady od rána a jdu, jak říkaj z ruky do ruky, jo. A z toho mám velkou radost, protože eh přece jenom pro mě je to zpětná vazba k tý mý práci, kterou dělám a to je pro mě, říkám znova, to je pro mě moc důležité.

Já bych řekl, že je to takové zdravé jádro společnosti, když spoustu lidí prostě bohužel si nechá ty svoje myšlenkové pochody ovlivnit tím, co vidí v hlavním vzdělávacím proudu mainstreamu. Je to strašlivé, když se člověk s nimi baví.

Ale teď mi řekněte eh ještě jednu věc. Určitě všichni se znepokojením sledujeme současnou mezinárodní politickou situaci a prostě v podstatě harašení zbraněmi. Já osobně nevím, jak si představují, že by chtěli válčit s Ruskem jako s jadenou velmocí a vůbec teda, jak to podle vás všechno dopadne.

Víte, eh pro mě je taky strašné zjištění, že vlastně se z tý naší komunikace vytratilo slovo. Dneska je jenom válka. Válka a já abych se přiznal, tak mám docela velké a vážné obavy.

Eh, zejména někdy z konce roku, začátku příštího roku, protože eh vidíte, jak sílí prostě ty snahy vyprovokovat Rusko eh k akci.

Hm.

A já si myslím, že eh to provokování toho Ruska už nemůže dlouho trvat bez nějaké odpovědi.

Jo.

Takže já znova říkám, mám z toho velké obavy a když si vemete dohromady další takové atributy tohodle. Takže si vemte zadlužení všech států Evropy, zadlužení dneska Evropské unie a z velkého zadlužení eh vždycky vedla cesta jedině přes válčení.

Ano, to historie potvrzuje. To historie potvrzuje. Z toho se vymazaly vždycky dlouhy. To je jedna věc.

A když vidíte ty přípravy na západě, který jsou eh víte, já celou tu energetickou krizi přičítám právě tomu, aby eh se v podstatě eh tímhle způsobem donutily podniky opustit tu mírovou výrobu, myslím především automobilky a ty strojní závody. A vidíte, jak postupně přecházejí na zbrojní výrobu.

No, vou.

Ano.

Jo.

Takže když to dáte takový jedno vedle druhého, podívejte se, co vyvádí dneska Anglie.

Hm.

Eh, dodává Ukrajincům drony, rakety a vlastně řídí jejich použití v Ruské federaci. A proti čemu? Proti civilním cílům a průmyslové infrastruktuře. Vždyť to je přece to je mezinárodní zločin prostě jo proti, i když pro ty fašouny na Ukrajině je to naprosto běžná záležitost.

Takže když se podíváte na tole jedno vedle druhého, tak říkám, asi málokdo by mohl říct, že je klidný, že k ničemu dojít nemůže nebo že k ničemu nedojde. Já stále věřím, že nakonec ti zodpovědní budou muset zasednout k jednacímu stolu a prostě uvést ten svět do nějakého normálního stavu.

Protože tak jak řekl Albert Einstein, nevím, jak bude vypadat třetí světová válka, ale rozhodně vím, jaká bude vypadat čtvrtá. A bude klíč, že on to řekl přesněji. Albert Einstein se ho ptali, jakými zbraněmi se bude věnovat ve třetí válce, tak on řekne, jakými zbraněmi si bude bojovat ve třetí světové válce, ale co vím bezpečně je, že ve čtvrté světové válce se bude válčit opět drveným kiji.

Tak pojďme věřit tomu, že ta prognóza čtvrté světové války nikdy se Albertu Einsteinovi nesplní a že tudíž teda nebude ani ta třetí.

No, být by to byla pravda. Já bych byl strašně rád, abych se mýlil já a ne vy.

Hm.

Fajn. Já vám mockrát děkuju za rozhovor a přeju stále pevné zdraví a hodně sil.

Já vám taky, to potřebujeme všichni.

Tak vedle mě teď stojí pan ingr. Ivan Kratochvíl. Je to podlukovník v záloze, bývalý rakeťák. E, Anek to chvíle, proč jste přijel na tuto akci? Můžete nám to říct?

No, já sem jezdím pravidelně, protože tohleto je pro mě zpětná vazba. Já tím, že občas vystupuji u Petra Bureše především, tak samozřejmě je to fajn, ale tam ta zpětná vazba je jenom to, co vám napíšou lidi do chatu. No a tady je vidím z oka do oka. Můžou mi říct do očí, co si o mě myslí a pro mě je to důležitý.

Ano, souhlasím. Tady je a já to nechci říct nějak nadneseně. Je tu skutečně výkvět národní a vlastenecké scény.

Eh, já bych měl druhou otázku.

V současné době – a já myslím, že to spoustu lidí ví – vás státní soudní mašinerie nějakým způsobem šikanuje za vaše cesty na Donbas. Zkuste jenom stručně říct, o co se jednalo a v jakém stádiu, v jakém stavu je teď vaše trestní řízení.

Pro lidi, kteří nejsou v obraze: v letech 15 až 19 jsem jezdil na Donbas. Tam jsem mluvil s těmi lidmi. Udělal jsem tam nějaké fotky, udělal jsem tam nějaká videa, dělal jsem tady besedy a samozřejmě jsem odpovídal na otázky lidí. A když tam chtěl někdo vědět, jak to tam vypadá, jak jsem mu řekl, jak jsem se tam dostal, a tak dále.

A tohle bylo posouzeno státním zástupcem v roce 21 jakožto terorismus. To je neuvěřitelné.

A takže mě v 21 sebrala urna. Dva měsíce jsem byl na samoce a po dvou a půl měsících mě pustili – třeba na kouci. A teď na jaře skončil soud, který trval tři roky. A byl jsem odsouzen – třeba na podmínku. Státnímu zástupci se to nelíbilo, tak se odvolal k vrchnímu soudu.

No a teď jsme v procesu. Čekáme na jednání. To je neuvěřitelné. Já nemám slov.

No tak budeme věřit, že se nám to nakonec dobře dopadne, protože to je úplně absurdní – protože deset let v druhé nápravní skupině věku je v podstatě doživotní.

Samozřejmě.

Tak a teď třetí otázka. Eh, jak sledujete mezinárodní politickou situaci a její vývoj a co by to mohlo dospět, nebo kam by to mohlo dojít – ten tento stav?

No, ten stav, který tady je – přestože se pro nás to tak nevypadá – tak jsme ve třetí světové válce. A jsme v podstatě ve třetí světové válce od roku 2014.

Ano.

Eh, díky tomu, že dvě největší jaderné mocnosti – to znamená Spojené státy a Rusko – jsou si vědomi toho, že pokud dojde ke konfliktu přímo mezi nima, tak je to konec naší civilizace.

To rozhodně ano.

Tak se snaží v tom nějakým způsobem lavírovat. Proto ta válka vypadá tak, jak vypadá. To, že u nás je hluboký mír a – v uvozovkách – nic se neděje, tak je to přesně ten samý pocit, který měli obyvatelé naší země v době protektorátu. Teď eram se neuměli, protože se tam taky nic nedělo, jo, tady – protože se válčilo někde daleko na východě. Takže ano, ta válka jde o to, jakým způsobem se ta válka až bude končit. Protože pomalu to končí vzhledem k tomu, že se vyčerpávají jak zdroje ekonomické, tak i zdroje lidské.

Ano.

Tak je otázka: nakolik bude naše vláda, naše vedení moudrá, abychom na sebe přilákali či nepřilákali odpověď ruské strany. Eh, když si vezmete druhou světovou válku jako příklad – tak kdy byla bombardována Praha, kdy byly bombardována Plzeň, a další města. Bavíme se o roce – takže ono nás může minout, ale taky nemusí.

Já vždycky říkám a končím každý rozhovor se známými, že situace je vážná, ale že musíme všichni věřit – že nakonec ti zodpovědní, ti vedoucí činitelé světových velmocí budou muset usedout k jednomu stolu a uvést svět do nějakého smysluplného stavu.

Ale oni k tomu usedou, jo.

Ale otázka je: jak bude vypadat Evropa v té době, až oni k tomu usedou.

Tak takže – a já doufám, že v té době, ať už Evropa bude vypadat jakkoliv, tak naše země bude zdravá, abychom mohli znova pracovat a snažit se o ni a ji rozpívat.

Super. Takhle bych to řekl i já.

Tak já vám děkuju za rozhovor.