Podal žalobu na Ursulu von der Leyen EU 🇪🇺 FEDERALIZACE A VLIV KORPORACÍ

Že jste dorazili sem.

Je to prostor, který je hodně spojen s uměním. Mimochodem, tady na Inovaci Republiky brzo zveřejníme pozvánku na čtyři dohody. To tak na okraji.

Ale já bych začal. Možná víte, my jsme před chvílí tleskali, ale mohli bysme zatleskat dnešnímu hostovi. Je to ten muž, který zažaloval Ursulu von der Leyenovou za její korupci.

[potlesk]

Myslím, že ten potlesk je více než jakákoliv moje slova a já nebudu zdržovat dnešní setkání.

Frederik Baldan je autor knihy, kterou tady najdete v češtině. Postupně vychází ve všech evropských jazycích. Podle mého názoru z toho důvodu, aby probudila Evropu a Evropany ke skutečné spolupráci, ke skutečné svobodě, ke skutečné transparentnosti. To jsou totiž všechno hesla, která Ursula von der Leyenová používá, ale spíše bych řekl zneužívá proti státům, proti vlastním lidem, proti Evropanům.

A o tom si dneska budeme chvíli povídat.

Já bych možná rovnou položil první otázku. Federiku, váš příběh je takový, že jste fungoval jako lobista v Evropské unii, byl jste součástí toho evropského matrixu, a najednou došlo, jak se říká, k probuzení, ten wakeup moment. Co bylo tím probuzením a toho, že jste se aktivizoval a začal jste bojovat proti korupci v Evropské unii?

Děkuji, děkuji také za pozvání. Možná se to úplně ví. Nicméně já ve svém soukromém životě jsem vždycky byl hlavně aktivista za transparentnost a lidská práva. Mým původním vzděláním jsem inženýr telekomunikací. Někdy si lidi myslí, že jsem právník, ale tak to není.

A začal jsem ve svém vlastním městě, kde jsem vyrůstal. Žil jsem tam v pětistaletem starém domě a jeden místní politik se tam rozhodl rozprodávat veřejné budovy za velmi nízké ceny, od jednoho do sta eur. A ti kupci byli buď příbuzní nebo známí a kamarádi právě tohoto politika.

V takovém případě vás hned napadne korupce, samozřejmě.

A tam jsem se vlastně začal učit bojovat za transparentnost a proti korupci, protože v Evropské unii každý, i vy jako občané Evropské unie máte jako jedno ze základních práv vlastně právo na transparentnost a na přístup k veřejným dokumentům.

Ve svém profesním životě jsem působil jako poradce pro jednu evropskou společnost v oblasti letectví. Vlastně jsem jim radil se vstupem na čínský trh, protože se specializuji na vztahy Evropské unie a Číny.

A co vlastně spustilo ten běh událostí, bylo, že jsem se účastnil konference v Evropském parlamentu o bezpečnosti letectví. Název té konference byl „Jste pořád na palubě v bezpečí" a byly tam letušky a piloti, kteří mluvili o různých vedlejších účincích, které mohou mít vliv na bezpečnost v letadle. Jedná se o vedlejší účinky různých léků a jejich bezpečnost, nebo tedy vliv na bezpečnost na palubě.

Já jsem se v té době vůbec nepohyboval ve farmacii, jen spíše jsem se zajímal o tu otázku letectví.

Takže jsem ve Štrasburku poslouchal vlastně ty letušky a piloty. A taková letuška to není jenom nějaká paní, která vám v letadle přinese čaj a kávu, ale oni jsou zároveň hasičky, policistky, zdravotní sestry, protože cokoliv se na palubě stane, tak oni za to mají odpovědnost. Ony to musí řešit.

A jedna letuška tam vyprávěla, jak byla vlastně donucená se nechat očkovat proti covidu právě proto, že pro cestování platil ten evropský QR kód, ten certifikát očkování, který každý musel pro cestování mít.

A tahle jedna letuška tam vlastně popisovala, že se musela nechat očkovat kvůli tomu, aby mohla pokračovat v té své práci, aby uživila rodinu a tak dále. Nicméně kvůli vedlejším účinkům očkování nakonec o tu práci přišla.

Zároveň to bylo téma, o kterém se v té době nemohlo mluvit. Bylo to jako náboženství očkování, protože se tvrdilo, že je bezpečné a efektivní, což je ta vůbec největší lež.

Nicméně tahle dáma byla velmi statečná, že vystoupila, říkala, že měla potom problémy s menstruací a vůbec spousta lidí zažilo po očkování problémy v intimní oblasti. Dokonce jedna členka posádky kvůli bolestem musela podstoupit chirurgický zákrok na odstranění dělohy.

A myslím, že jako kompenzaci za ty vedlejší účinky dostala asi dva tisíce eur, což byla dost zvláštní kompenzace.

Pro mě to bylo šokující svědectví. Nicméně na té konferenci byly skoro samé ženy. Byly tam poslankyně, právničky, byly tam právě ty letušky a byl tam jenom jeden muž, člen Evropského parlamentu, poslanec Robrosz z Nizozemska, který tam byl vlastně jako jeden jediný.

A bylo velmi těžké najít nějakého člověka, nebo spíše muže, který by se tím zabýval. Takže jsem si říkal, jak dlouho necháme ty ženy bojovat samotné za sebe a za nás všechny.

Takže jsem se k tomu přidal. Říkal jsem si, že už toho mám dost.

Tak jsem se zúčastnil druhé konference, nebo takového slyšení v Evropském parlamentu, který si předvolal šéfa Pfizeru Alberta Burlu. Ten vlastně vypovídal před speciálním výborem, který byl zřízen kvůli covidu.

A protože je to velmi statečný pán, tak místo sebe poslal svoji zástupkyni Jenin Smallovou.

A teď vlastně poprvé, když došlo na tyto otázky týkající se vztahu s Pfizerem, tak ta paní Smallová veřejně poprvé řekla, že docházelo ke komunikaci prostřednictvím textových zpráv mezi Albertem Burlou a Ursulou von der Leyenovou.

Potom ještě dodala, že tyto zprávy vlastně nebyly součástí vyjednávání a říkala, že by je měli jejich adresáti, nebo adresát a odesílatel stále mít.

Řekl jsem vám o Robertu Růžičkovi, který byl přítomen na konferenci o bezpečnosti letů, a zeptal se paní Smolové velmi prostě: „Ano nebo ne – byly vaše vakcíny testovány tak, aby zabránily šíření pandemie, aby zabránily přenosu z jednoho člověka na druhého? Pokud ano, odpovězte jasně a podělte se s námi o data. Pokud ne, také odpovězte jasně."

A ona odpověděla, že vůbec ne.

Já jsem předtím pracoval jako aktivista v oblasti transparentnosti a základních práv. Díky svým zkušenostem s našimi zkorumpovanými belgickými politiky jsem znal zákon – věděl jsem, jak je to s trestnými činy v této oblasti. Pokud někomu zatajujete informace jako veřejný činitel, je to trestný čin a takové zatajování informací by mělo být potrestáno.

Takže díky tomu, co vypověděla paní Smolová, mi došlo, že všechny ty certifikáty o očkování, všechny ty QR kódy, všechny ty restrikce, které byly činěny na základě toho, že ta vakcína má být bezpečná, byly dělány proti zákonu.

A to mě vedlo k tomu, že jsem začal tu soudní bitvu.

Možná na to navážu otázkou o problematice korupce. Vidíme to tady v České republice – od roku 89 nebyla v podstatě vyřešena jediná velká kauza. Jak je to s korupcí v Evropské unii? Vlivem digitálních firem, zbrojních komplexů a samozřejmě farmaceutického průmyslu.

Pojďme to možná přiblížit na kauzě, která je známá jako Pizergate.

Tohle je nejlepší příklad politického vměšování do soudního systému – v podstatě útok na demokracii. V demokracii potřebujete oddělení moci, máte mít nezávislou justici od politické moci. Co vidíme, je, že především Evropská komise chce převzít moc nad členskými státy.

Tohle můžeme použít jako dobrý příklad toho, jak vypadá politické vměšování do justice. Především je to útok proti demokracii, která spočívá na oddělení jednotlivých složek moci – tedy i moci soudní od moci politiků. Tady Evropská unie chce zasahovat do justice, chce na ní mít vliv.

Evropská unie, když se chystá udělat něco, co by úplně dělat neměla, si zvolí nějakou mezicestu, nějaké meziřešení. V tomto případě vytvořila agenturu – Úřad veřejného evropského žalobce pro vyšetřování mezinárodních trestných činů.

Tady dochází k překrývání soudních pravomocí členských států a právě této evropské agentury. Dochází tedy k zasahování do soudní pravomoci členských států a Evropská komise si do budoucna zřejmě řekne, že vzhledem k tomu, že je tady ten překryv, si tuhletu pravomoc přenese na evropskou úroveň.

Já jsem to udělal tak, že jsem podal žalobu přímo u belgického vyšetřujícího soudce. To znamená, že bylo zahájeno řízení, do kterého byl zapojený státní belgický žalobce – schopný žalobce, který začal konat svou práci, zahájil policejní vyšetřování Ursuly von der Leyenové a pana Barly.

Evropská unie zvolila strategii, že poslala někoho z toho úřadu evropského veřejného žalobce, aby zasáhl do toho vyšetřování a vlastně z toho případu vyřadila státního belgického žalobce.

Představte si, jaká je tam nezávislost tohoto úřadu evropského žalobce. Je to agentura, která byla zřízena Evropskou komisí, která na ní závisí z hlediska financování, z hlediska počítačové infrastruktury. Šéfka komise může odvolat ředitele této agentury.

Co úřad evropského veřejného žalobce chtěl po státním belgickém žalobci, bylo, aby veškerý spis převedl na IT infrastrukturu, která patří právě tomuto úřadu – který spadá pod Evropskou komisi nebo který ovládá Evropská komise.

Co se tedy stalo? Úřad Evropského veřejného žalobce dostal na svou infrastrukturu tisíc stránek spisu, ve kterém byli jako obžalovaní vedeni Albert Burla a Ursula von der Leyenová. Bylo tam podezření na spáchaný trestný čin.

Nicméně místo toho, aby pokračovali v tomto stíhání, tak Úřad Evropského veřejného žalobce uzavřel případ s tím, že není poškozen zájem žalovaných, takže není potřeba v tom pokračovat.

Takhle vypadá evropské pojítko spravedlnosti z Evropské komise – evropský úřad, který není nezávislý, v podstatě stíhá žalující stranu a nikoli toho případného viníka.

Jenom abych to zkrátil, proběhla dohromady tři jednání. Na začátku jsem byl žalující já sám a později se ke mně přidalo dalších tisíc poškozených.

Případ se zabývalo dvacet právníků. Smlouva, o kterou šlo, byla v hodnotě 35 miliard eur. Znamená to, že jde v podstatě o největší soudní případ v historii Evropské unie.

Přidaly se k nám také členské státy Polsko a Maďarsko, profesoři práva ze velmi славných univerzit, lidé z celé Evropské unie – z Francie a z dalších zemí. Byli tam také piloti, letušky a rodiče, kteří přišli o své děti.

A pak to bylo uzavřeno velmi zvláštním výrokem – že nedošlo k poškození občanů, protože peníze státu nejsou peníze občanů.

Soudce měl zvláštní argumentaci, že v podstatě v tomto případě nemůže dojít k porušení lidských práv. Přitom je to vlastně úplně opačně – právě porušením základních práv dochází k poškození.

A zároveň soud řekl, že se občan nemůže stát obětí korupce, což je v rozporu se základními právy.

Byli jsme v některých věcech úspěšnější v ostatních případech. Nejenom že jsme prohráli případ v té fázi – naše právní kroky ještě pokračují.

Nicméně jsme se snažili o to, aby nám museli v podstatě zpřístupnit, zveřejnit nezkrácenou smlouvu, na které to celé stálo.

Protože v USA by von der Leyenová jako předsedkyně Evropské komise vlastně měla prosazovat ochranu základních práv, která jsou uvedena v evropské chartě základních práv, v evropské listině základních práv. Nicméně to tak není.

A možná proto, že jsem byl dřív lobista, tak jsem právě uvažoval tak, že když se ta záležitost dostane k soudu, tak budou alespoň muset poskytnout tu smlouvu, protože v rámci obhajoby prostě tohle bude potřeba.

A když potom celou tu smlouvu čtete, tak je tam spousta šokujících ustanovení. Například je tam uvedeno, že ten produkt, ta očkovací látka není ani bezpečná, ani efektivní.

Všichni v EU institucích by měli vědět, myslím, protože zabránili parlamentu v přístupu k této smlouvě, ale na úrovni komise věděli od začátku, že lžou lidem, když říkají, že tyto látky budou chránit všechny a budou zdarma od samého začátku.

Takže je vidět, že od začátku, od prvního dne evropských institucí, respektive Evropské komise, protože Evropský parlament neměl k těm dokumentům přístup, lže občanům. Vlastně tvrdí, že tohle je něco, co nás spasí, co bude úplný zázrak, a přitom to tak není.

Je nutné obnovit transparentnost, pravdu a konečně všechna ta omezení vaší svobody jsou založena na lži. Druhý bod je ten, že jsme měli představu, že by to byla situace výhodná pro obě strany. Žádali jsme o textové zprávy a ona je odmítla poskytnout. Takže máte dvě možnosti: buď ta data zničila, nebo by je mohla mít a odmítá nám je poskytnout.

Vlastně se nám podařily dvě věci, nebo jsme usilovali o dvě věci. Jednak se nám podařilo obnovit právo na transparentnost, na přístup k informacím tím, že se ukázalo, že veškerá ta omezení, která jsme museli snášet, byla založena na lži. A potom jsme také chtěli s tímto soudním řízením dosáhnout situace, která mohla být prospěšná v každém případě, protože jsme žádali o zveřejnění těch textových zpráv Ursuly von der Leyenové, řediteli Pfizeru. A byly dvě varianty.

Jedna varianta, že ta data, ty zprávy už byly zničeny. V takovém případě by se vlastně dopustila trestného činu zničení veřejných dokumentů a porušení práva na transparentnost.

A potom druhá – respektive takto: v prvním případě by se tedy dopustila trestného činu zničení veřejných dokumentů. A v druhém případě, pokud by ty zprávy stále měla uchované, nicméně je odmítala vydat, tak by právě porušovala to základní právo na transparentnost.

A teď vám mohu říci, že mám dokumenty dokazující, že kabinet paní von der Leyenové zničil mobilní zprávy a ona už telefon nemá. Neuvěřitelné.

Já už mám teď důkazy nebo dokumenty dokazující, že ten telefon skutečně už Evropská komise nemá, že ta data byla smazána. A to zdůvodnění bylo, že ten telefon dostala darem nějaká nezisková organizace, což je docela úsměvné.

Takže tady máme důkaz o zničení veřejných dokumentů.

Třetí bod je, že máme kopii zprávy o vyšetřování, která pochází od policie.

A můžete si představit, že paní von der Leyenová bez jakéhokoli mandátu od členských států nezákonně zasáhla do jednání a výsledkem je, že se zvýšila cena velmi významně, o 7 miliard více po jejím zásahu. A nikdo nemůže pochopit, proč se rozhodla koupit tolik těch dávek. Je to víc než miliard. A tak v té době bylo zbytečné ničit všechny dávky, protože byly nepoužité a nepoužitelné.

A po tomto vlastně soudním řízení se nám také dostala do rukou kopie policejní zprávy, ze které vyplývá, že Uršula von der Leyenová vlastně bez mandátu od členských států nezákonně zakročila, nezákonně jednala ve jménu Evropské unie. A díky její intervenci vlastně vznikla, nebo se zvýšila ta cena o 7 miliard eur. Přičemž to množství objednaných dávek, nějaké 2 miliardy, vlastně nedává úplně smysl. Nebylo to nutné a teďka je ničíme. A vlastně ty dávky už jsou znehodnocené.

A zároveň jsme dali rodičům, jejichž děti zemřely po aplikaci vakcíny, vlastně příležitost vystoupit před soudem, což je také důležité.

V průběhu toho řízení jsme se dozvěděli, že máme problém. Publicisticky řečeno, šéf Evropského úřadu veřejného žalobce řekl, že dostávají spoustu stížností o tomto případě, spoustu informací. Ale uvědomili jsme si, že všechny tyto informace v soudním případě nejsou. Oběti k nim nemají přístup.

Vlastně v průběhu toho řízení jsme si s kolegou řekli: máme tady spoustu dokumentů, které chybí v těch spisech. Tak půjdeme do té evropské agentury, na Úřad evropského veřejného žalobce, a požádáme o to, abychom do těch spisů mohli nahlédnout na místě.

Moje právnička vlastně cestovala z Paříže až do Bruselu, což není úplně blízko, jenom proto, aby oficiálně podala žádost – písemnou žádost, fyzicky písemnou žádost – o to, aby vlastně oběti, které zastupovala, včetně jednoho člena Evropského parlamentu, měli přístup k těm spisům.

Nicméně ta žádost nebyla přijata. Byla formálně odmítnuta, což není normální. Právoplatně podaná žádost nebyla přijatá ani ve stádiu té žádosti. Zástupci agentury to řešili tak, že zavolali policii a chtěli, aby mě a moji právničku zatkli.

To nás vedlo k tomu, že podáme další žalobu – tentokrát na vedoucího Úřadu evropského veřejného žalobce, protože vlastně kryla von der Leyenovou a Burrlu a stala se, dá se říci, spolupachatelem.

Myslím, že to je dobrý příklad toho, jak to vypadá na evropské úrovni s korupcí.

Takže závěr je – tam se to krije.

Moc za to děkuju.

Samozřejmě, mnoho těch informací je obsaženo i v knize. Takže pro mě osobně to nejsou úplně nové informace a věřím, že ani pro mnoho lidí, kteří hájí svobodu a jsou aktivní. Ale obávám se, že musím položit otázku, která jde ještě o několik pater výš a kterou se pokusím pojmenovat v tom dotazu. Poprosím o odpověď: čemu vlastně čelíme v Evropě, respektive v Evropské unii? Protože dneska už víme a je to i díky našemu českému prezidentovi, že Evropská unie míří k jednomu rozpočtu, k jednomu budgetu, míří k jedné vládě, k jedné armádě. A míří vlastně k tomu, co už bylo započato v diskuzích hned po druhé světové válce, a to je federalizace Evropy.

Tak se chci zeptat na ten princip korupce versus centralizace řízení v Evropské unii, přičemž víme, že v posledních týdnech podle nejnovějších informací Evropská unie pracuje na jednotném rozpočtu pro centrální řízení určitých sociálních otázek napříč evropskými státy.

Jaký je váš názor na federalizaci Evropy a na centrální řízení Evropské unie?

Děkuji za otázku, v podstatě jsem byl vynucen napsat tuto knihu, aby byla zprávě obětem a spravedlnosti. Dělal jsem si taky určitý výzkum týkající se Ursuly von der Lienové a je zajímavé, že ona se původně nejmenuje von der Lienová, ale Albrechtová. Vlastně používá jméno svého manžela.

Je zajímavé, že i její otec napsal knihu před nějakými 50, 60 lety. A je zajímavá v tom, že například v některých případech ospravedlňuje používání mučení státní mocí. V podstatě nepovažuje člověka za samostatnou bytost, která má nějaká základní práva, ale spíš jako objekt, který stát kontroluje.

Otec měl určitou vizi o budoucnosti Evropské unie. Jednalo se o evropskou unii vytvořenou mimo jiné s pomocí určitého Waltra Alsteina, který byl Hitlerův právní poradce, a mluvil o centralizaci, o tom, že by se německá říše rozšířila na celý evropský kontinent.

Takže tu máme dvě různé vize Evropské unie. Jedna je ta francouzská de Gaullova, tedy volné sdružení samostatných států, a pak je tady ta nacistická, tedy federální systém, který vymaže národní státy.

Jsem původem Belgičan a Ital. Jsem jiný než vy, ale sdílíme nějaké společné hodnoty, například svobodu nebo úctu k základním lidským právům.

Takže to, co si představujeme pod Evropskou unií, už úplně neodpovídá realitě. Před 20 lety to možná byla dobrá myšlenka, která měla vést k míru, přátelství, růstu, ale teď vlastně zůstává jenom název. Nicméně ten projekt vypadá úplně jinak.

Podle zakládajících smluv má být Ursula von der Lienová nezávislá a nemá přijímat rozkazy nebo instrukce od žádných organizací. Nicméně předtím, než se stala členkou komise, byla lobistkou na světovém ekonomickém fóru v Davosu, což je loby, kterou podporují nejbohatší firmy a nadnárodní organizace.

Říkají tomu hezkými slovy, například partnerství veřejného a soukromého sektoru. To znamená, že kombinují soukromé peníze se státními. Je to vlastně takový fašismus.

Když se podíváte na dokumenty Evropské komise a dokumenty vycházející ze světového ekonomického fóra, vidíte, že paní Ursula von der Lienová prosazuje projekt světového ekonomického fóra. Takže cílem Evropské komise je vlastně totalita. To, aby ovládali veškeré aspekty vašeho života. Je to takový vlastně politický Facebook, sociální médium.

Chtějí, aby měl každý profil se všemi vašimi daty, a tak nakonec chtějí kontrolovat vaše funkčnosti, to, co jste svobodni dělat. V podstatě jde o konverzi vašich práv jako občanů a vaší svobody. Chtějí ji převést na výsady, takže jen oni mohou vám dovolit něco dělat, stejně jako sociální mediální platforma.

Obsahuje to systém ověřování, váš profil, který je součástí všech údajů o vás, a zároveň to má sloužit ke kontrole. To, co jsou teď vaše práva a svobody, se má změnit na výsady, o kterých nerozhodujete vy.

Ve velmi dobře napsaném dokumentu Evropské komise se mluví o vytvoření takových stavebních bloků a vytvoření systému, kterému se říká Evropské ID. Takový federální systém potřebuje určité stavební kameny. Dá se to připodobnit k čínskému systému sociálních kreditů.

O vás chtějí vlastně vědět veškeré informace – s kým si píšete, s kým chatujete, o vašich bankovních transakcích. Tomu pomáhá digitální euro, vaše účtenky, vaše faktury, váš email, vaše soudní případy nebo soudní řízení, vaše zdravotní záznamy. A teď chtějí zavést digitální pas.

To znamená, chtějí vědět všechno, co si kupujete. Ať někam jedete nebo letíte, chtějí vědět váš lístek, chtějí vědět, co si kupujete, jaké zboží nebo služby. Aby, až bude digitální euro, mohli rozhodovat o tom, jestli vám dovolí si něco koupit nebo ne.

Používají na to zvláštní jazyk, takový dvojznačný jazyk. Vždycky se tady samozřejmě mluví o svobodě a lidských právech nebo základních právech.

Když vám chtějí kontrolovat veškerou komunikaci na internetu, zdůvodňují to bojem proti zneužívání dětí na internetu. Když chtějí kontrolovat veškeré digitální transakce a finanční transakce, zdůvodňují to bojem proti daňovým podvodům a podvodům z přidané hodnoty.

Poslední téma se týče ochrany svobody projevu a svobody médií. Jak se o tom mluví? Samozřejmě se zaštiťují tím, že je potřeba to sledovat kvůli ochraně nezletilých online, aby se bojovalo proti dezinformacím a že jde o ochranu svobody slova a tisku. Ale vlastně jde to úplně opačným směrem.

Nicméně je to důsledek toho, že se instituce vzdalují, rozhodnutí se přijímají někde v Davosu nebo v Bruselu. Je to velice daleko od vás.

Brave people, they are easily afraid. They are doing this because they never see you in the real life. Everything is virtual. They can take a decision, and there is no cons—why? Because you finally face the cons of all.

Nicméně to není proto, že by to byli lidé odvážní, že tohle se mění.

Jsou to lidé, kteří se celkem snadno bojí. Eh, snaží se všechno dělat virtuálně. Všechno je to daleko od vás, vlastně, kdy se na vás nemusí dívat. Takže ta jejich rozhodnutí vznikají někde ve virtuálním prostoru, někde daleko.

I went to the United States to meet some American politicians and provide them with some information, and I was very impressed because I was able to enter the building of the institutions only after security check, but you are free to meet your representatives.

Eh, já jsem byl ve Spojených státech navštívit jednoho místního politika, a vlastně mě překvapilo, že když vstupujete do budovy, tak samozřejmě musíte projít bezpečnostní kontrolou, ale pak vlastně se můžete svobodně setkat s tím zástupcem, se kterým se chcete setkat.

Air level security check—a vlastně do evropského parlamentu se ani nedostanete. Nedostanete se tam, když nemáte povolení, nemáte průkazku, nemáte výstupní kartu.

Je tam v podstatě úroveň letišní bezpečnostní kontroly—je opravdu přísná. Takže oni jsou tam vlastně zamčení v tom Evropském parlamentu, a nedostanete se k nim, protože se vás bojí.

You see, some people, they want to exit the union. I don't know if it's a good or bad idea, because finally my main concern is that we have totalitarian and disconnected European institutions, and this is the heart of the problem. You can—even if your country leaves the EU—it won't solve the problem because you will become the new independent neighbor of the institution.

Takže já bych to uzavřel. Jak je to s tou federalizací a s tou budoucností Evropy? Vlastně myslím, že bychom se měli postavit a bránit svoji identitu. Ovšem jestli je otázkou, jestli je řešením vystoupení z Evropské unie—nevím, protože eh mám obavu, že tady ta vlastně totalitní elita, odtržená elita v těch evropských institucích—eh, když bude mít vedle sebe nového nezávislého souseda, stejně se ho bude snažit zničit.

To vidím. Musím říct, že to vidím stejně, jenom musím zareagovat. Ale děkuju moc za tu odpověď.

A já bych možná pokračoval—nebo takhle to řeknu. Já mám tu možnost a tu čest vést ten rozhovor i mimo kamery, a budeme i zítra pokračovat v rozhovoru, který natočíme a odvysíláme. Takže bych teďka položil poslední otázku a pak bych dal případně si připravte dotazy vy.

A ta otázka je vlastně osobní a jednoduchá. Nelitujete, nelituješ toho, že jste podal žalobu na Ursulu von, že to přineslo obrovský vlastně útok ze strany úřadů, bank? Ona to obsahuje teda i ten příběh. Ta kniha včetně pohledu na tu takzvanou čínskou—čínská lidová demokratická republika.

I Čína má slovo demokracie vlastně v názvu, ne? Jak je čínská?

Jo, dobře, dobře. Tak děkuju za upřesnění. A takže jestli toho nelitujete, že jste podal tu žalobu a že bojujete za svobodu Evropy.

Především jsem to na začátku neřekl své ženě. I had in mind that moment. You see, I have one friend translating the national news in Chinese—Chinese speaker can access this information. A still, good friend called me saying: „Are you the guy in the media?"

Mám kamaráda, který vlastně překládá národní zprávy do čínštiny, aby si je mohlo přečíst čínské publikum. A ten mi volal. Pořád jsme kamarádi a říkal: „Hele, ty seš ten chlápek, co se o něm mluví v médiích."

A je ti jasné, že to musíme přeložit? Já jsem jenom chtěl, abys to věděl.

Já jsem mu na to řekl: „No, nemůžu ti zabránit v tom, abys dělal svou práci, takže to klidně udělej."

A protože moje žena je původně z Číny, tak jsem si říkal, že až se to přečte, tak se to dozví. Takže bych jí to měl nejdřív říct sám.

Asked me the same question about my career in Brussels, and I answered to my wife: We have a son, and hopefully it don't have any problem like side effects, and is still alive and in good health. But I want to talk you about the parents having lost their children. And so if you would be in their situation, would you ask me to fight these people until the end? Or what will be your choice?

And she answer: That's very obvious. I would ask you to fight them till the end.

A moje žena se mě ptala: Co ale teda moje kariéra v Bruselu? Já jsem říkal: Podívej, máme syna, který vakcinaci přežil. Žádné zdravotní vedlejší účinky neměl. Ale jsou tady ty rodiče, kterým děti umřely po vakcinaci. Tak kdybys byla v jejich situaci, chtěla bys, aby ten boj dotáhl do konce?

A ona řekla: No jasně. Takže eh vlastně není důležité, že to nejsou naše děti, které měly ty účinky.

A potom už se vlastně dál neptala.

In an interview I was along with a Green member of the European Parliament, and I explained in my interview that I was asking the European Court of Justice to suspend Mrs. Leon for the violation of the fundamental rights and treaties, and finally...

A co se týče vlastně odvety, tak ta přišla. Sebrali mi akreditaci ke vstupu do evropských institucí. Bavil jsem se s jedním členem Evropského parlamentu ze Zelené, a vlastně říkal jsem, že jsem chtěl, aby Evropská—aby Evropský soudní dvůr pozastavil eh funkci Ursuly von der Lajené, protože jsem měl za to, že došlo k porušení smluv a tak dále.

Nakonec by se to dalo kvalifikovat jako porušení etického kódexu členů komise. Takže jsem poskytnul tady ten rozhovor tomuto poslanci v jeho kanceláři v Paříži, a chvíli poté mi volali z kanceláře pro transparentnost Evropského parlamentu a informovali mě oficiálně, že vlastně provádějí kontrolu kvality mého oprávnění nebo mé kvalifikace.

Takže mi vlastně cílem bylo tedy pozastavit mi platnost té vstupní karty, abych se nedostal do budovy parlamentu, a zároveň po mně chtěli tak řekajíc, abych lépe vysvětlil, jakými aktivitami se zabývám.

And so I tried to be very fair to them. And so what I did is—in your declaration there is a kind of field about remarks. And so what I did is to better explain, because they asked me to do so. And so I said that my criminal complaint against the president of the European Commission for corruption is not part of my business.

Chtěl jsem být fér, takže protože tam měli kolonku na nějaké doplňující informace v tom formuláři, tak jsem tam, abych to lépe vysvětlil, napsal, že moje žaloba podaná proti Ursule von der Leyenové není součástí eh mého podnikání, nebo se nijak nedotýká mého podnikání. A zároveň, že ani ta žaloba, kterou jsem podal k Evropskému soudnímu dvoru, týkající se zastavení jejího mandátu, také není součástí mého podnikání.

Zajímavé je, že tahle poznámka je vyvěšená na stránkách Evropské komise. A bylo mi řečeno, že pokud neodstraním tady tu poznámku, tady tu vysvětlivku, tak už žádnou akreditaci nikdy nedostanu.