Petr Pavel coby definitivní lídr opozice. Zásadní zlom na Ukrajině

Krásný dobrý podvečer, dámy a pánové.

Napoprvé to sice nevyšlo, [smích] nějaký technický problém mě přerušil vysílání, ale snad teď už bude všechno v pořádku.

Doufám, že mě vidíte i slyšíte a že jsme spolu ve spojení.

Počkám jenom na komentář, protože dnes to opravdu nějak zlobí, tak raději jenom jestli je zvuk i obraz v pořádku, abysme se do toho mohli pustit.

Poprosím o komentář, jestli tady už jste nebo kdo tady už je, aby mě dal vědět, zda je všechno v pořádku a zdy se do toho můžeme pustit.

Vypadá to, že ano, podle všeho.

Tak pojďme do toho.

Taky tady mám nějaké poznámky, ale nebudu vám dnes ukazovat zadní stranu, tak jak je to moderní. V současné době si vystačím s tím, že mám co říct, na rozdíl od pirátů, kteří vlastně nic jiného než trollovat neumí.

Přátelé, dnes se budeme věnovat hned několika tématům. Na prvním místě samozřejmě tomu, co předvádí Petr Pavel, který už zcela jednoznačně se pasoval do definitivní role opozice, která mu fakticky byla přisknuta už od voleb, kdy neustále hladil a chválil vládu Petra Fialy.

Zatímco v momentě, kdy tato vláda konečně zmizela na smetiště dějin, tak začal házet jeden klacek za druhým pod nohy vlády Andreje Babiše.

Přesto musím začít jednou zprávou, která mi radost opravdu nedělá ani trošku, a to je úmrtí pana Křáka – člověka, kterému jste mohli lecos vytýkat, ale na druhou stranu já jsem si vždycky cenil lidi, kteří si stáli pevně za svým názorem, kteří neuhýbali, kteří prostě a jednoduše se nenechali strhnout jakýmkoliv proudem, ale stále byli na tom svém místě a zastávali svoje pozice.

Musím říct, že jeho odchod je mi velmi líto, protože to byl člověk, který vnášel do společenské diskuze zajímavá témata a pokaždé jsem si rád přečetl jeho komentáře, jeho statě. Myslím, že tady skutečně bude chybět.

Takže čest jeho památce a upřímnou soustrast všem pozůstalým.

Pojďme ale na to, co jsem už nakousl, a na to, co předvádí Petr Pavel.

On v tom uplynulém týdnu vetoval zákon, bez něhož fakticky nelze ten rozpočet poctivě sestavit. To je základ.

Já musím říct, že jakékoliv debaty – když vidím paní Dekroa, jakým způsobem se snaží trapně hystericky oponovat Táně Maláčové [frknutí] a říká tam, že my se vymlouváme na předchozí vládu Petra Fialy – tak opravdu mi nezbývá nic jiného, než se hlasitě zasmát.

Vláda Petra Fialy roky vymlouvala na Babiše. Celé čtyři roky jsme poslouchali: „Za to může Babiš, to Babiš to." My jsme to převzali po Babišovi a bohužel se s tím vypořádáváme, protože Babiš čtyři roky v kuse.

A Eva Decroa má teď tu drzost přijít do televize a začít tam vyprávět, že my se vymlouváme na vládu Petra Fialy.

Samozřejmě každý normální člověk ví, jak se sestavuje státní rozpočet a je si dobře vědom toho, že pokud chcete ten rozpočet skutečně poctivě sestavit a seškrtat mandatorní výdaje, tak k tomu potřebujete změnu zákonů, celou řadu změn legislativy. Jinak ty mandatorní výdaje prostě škrtnout nemůžete.

Takhle je to jednoduché.

Petr Fiala nám tady připravil past. Petr Fiala bezúzně utrácel bilion 200 miliard Kč a následně si schválil usnesení, že musíme snižovat ten deficit státního rozpočtu, což s jeho zákony – které přijala jeho vláda včetně paní Dekroa – není možné, není realistické.

A do toho přichází Petr Pavel se svým vetem. Zážitkový prezident, jak říkám, protože teď zase nově na Hungaroringu. Myslím si, že on si opravdu přetvořil ten prezidentský úřad v zážitkovou kancelář. Možná si to spletl.

Když jste loutkou Petra Koláře, tak máte asi hodně času na to, abyste jezdili všude možně, protože vlastně nic svého nevymýšlíte, jenom plníte rozkazy. A na to on je velmi dobře zvyklý.

Ale porovnejte si prosím, zkuste malou reminiscenci na to, co tady předváděl Petr Pavel ty uplynulé čtyři roky.

Rozpočet Zbynka Stanury, který byl falešný jak pětník. Jednoznačně a jasně.

A Petr Pavel říká: „No, já ho vetovat nebudu, protože mě tady pánové ujistili, že ho ještě změní, že ještě tam budou určité obměny, které ten rozpočet uvedou na tu pravou míru."

Samozřejmě nic takového se nestalo. Ten rozpočet byl falešný až do úplného konce, ale Petr Pavel ho nevetoval, přestože je k tomu tehdy opozice vyzývala.

Tak jak říkám, chválil a hladil Petra Fialu a Zbyňka Stanury – nejhoršího ministra financí v historii vůbec Československa od roku 1918 až po současnost.

Petr Pavel vždy, když se Petr Fiala potýkal s jakýmikoliv problémy, když dělal ten konsolidační balíček, ve kterém zvýšil daně z nemovitostí a celou řadu dalších dávek, škrtl mladým rodinám školkovné, škrtl jim celou řadu výhod, které v tu dobu měli a škrtl slevu na manžela – to znamená připravil každou mladou rodinu o několik tisíc Kč ročně – tak Petr Pavel tehdy říkal: „Ale oni to mají těžké. Vždyť je tady ta válka a byl tady ten covid a oni se s tím musí vypořádat s tou energetickou krizí a tak dále."

Jedno jediné kritické slovo jsem od něj neslyšel. Neustálé chválení té nejhorší vlády, která tady byla.

A od okamžiku, kdy přišel Andrej Babiš, tak je to samý naschvál – nejmenování Filipa Turka, trestní oznámení na Petra Macinku, žaloba na Ústavní soud. Prostě to, co tady nikdy nebylo. Petr Pavel fakticky si vědom té skutečnosti, že Ústavní soud mu půjde na ruku a tím, že mu vyhlásil to předběžné opatření, které bylo vyhlášeno do 24 hodin po podání žaloby – zlí jazykové dokonce tvrdí, že bylo napsáno ještě předtím, než ta žaloba vůbec na tom ústavním soudu přistála – takže protože v tuto chvíli už je ten kompetenční spor naprosto zbytečný, už je úplně přežitý, tak Petr Pavel od začátku jde proti té vládě a pak chodí a říká: „Ne, já nejsem líder opozice."

Samozřejmě, že je. Samozřejmě, že je.

Dnes nám to nebo tento týden nám to definitivně dokázal.

To veto je faul nejenom na naši vládu, je to faul na Českou republiku, protože pokud on to možná neví – protože on příliš ty ekonomické znalosti nemá – ale kdyby se zeptali jakéhokoliv ekonoma, tak mu každý ekonom musí říct, že bez této změny zákona jednoduše ten rozpočet sestavit nelze. Není to možné.

Já také nejsem fanoušek vysokých deficitů státního rozpočtu. Osobně s ním mám obrovský problém a chápu, že z roku na rok se ten rozpočet snížit nedá, ale zcela jednoznačně budu trvat na tom, aby v roce 2028 už byl ten rozpočet mnohem a mnohem vyrovnanější, než je v současné době.

Věřte mi, já opravdu nemám rád zadlužování naší země, ale v současné době to není možné. Je to nerealistické.

A buďto to Petrovi Pavlovi neřekli – což je nejpravděpodobnější – nebo mu to řekli a jemu je to úplně jedno. Což ale bych také vůbec nevylučoval.

Za mě, přátelé, je tahle situace naprosto ilustrativní vůči všemu, co tady Petr Pavel v poslední době předvádí.

Je to člověk, který si vetkl za cíl bojovat proti vládě Andreje Babiše. On není prezidentem všech, jak slíbil. On je prezidentem opozice.

A ta opozice bohužel, jak je hloupá, tak se schovává za Petra Pavla.

Fakticky jenom opakuje témata, která Petr Pavel a jeho marketingový tým nadnáší, a jeho protokolář, a tím pádem nezískává.

Ta opozice namísto toho, aby měla vlastní témata, konstruktivní řešení, tak na každé tiskové konferenci fakticky jenom opakuje to, co říká Petr Pavel.

Pusťte si ty tiskové konference kohokoli z té opozice.

Oni se vůbec neodlišují.

Já dnes nevidím jediný rozdíl mezi ODS, Piráty, Stanem, KDU-ČSL a TOP 09.

Jestli vy ho vidíte, tak jste vynikající.

Jste lepší než já.

Já ho nevidím.

Pro mě se všichni postavili do řady za Petra Pavla.

Roztleskávají mu, jak jenom to jde, jako cheerleaders, jako prostě ty holky s těma třásněmi, tak roztleskávají Petra Pavla a permanentně jsou v předvolební prezidentské kampani.

Petr Pavel nedělá prezidenta, Petr Pavel dělá předvolební kampaň na svoje další zvolení prezidenta.

To je, myslím si, zcela v tuto chvíli evidentní.

Kdyby byl poctivý, tak by musel říct: ano, já ten zákon nevítám, já také ne, upřímně, ale bez něj prostě nejde.

Jenže Petr Pavel poctivý není.

Petr Pavel otáčí svoje názory, kdykoliv se mu to hodí.

A tady máme ten výsledek.

Nicméně, abych byl konstruktivní, já sám jsem přesvědčen, že ze středněho a dlouhodobého hlediska není udržitelné, abychom pokračovali v tomto módu správy veřejných financí.

Za chvíli už nebude kde škrtat.

Ano, já bych dokázal si představit nižší rozpočty na obranu, ale to není dlouhodobé řešení.

Upřímně, jestli tam bude 10 miliard víc nebo míň, je v tuto chvíli naprosto jedno.

Ten klíč je, abychom změnili trend správy našich veřejných financí, a to neuděláme jinak než podporou příjmové stránky státního rozpočtu.

My jsme v současné době v situaci, kdy nám neroste ekonomika tak rychle, jak bychom potřebovali, jelikož jsme pupeční šňůrou navázáni na Německo a západní Evropu, která stagnuje a v podstatě se přehrabuje v bažině, přešlapuje jenom na místě a nedělá žádné kroky kupředu.

A my díky tomu samozřejmě se topíme s nimi.

A proto jsem už opakovaně navrhoval, ať jdeme cestou Irska, ať uděláme ten odvážný krok.

To znamená snížení daní na velmi nízkou úroveň, rovné daně, 15% daní, které by byly platné pro všechny s minimem daňových výjimek.

Ať snížíme ceny energií, to znamená vykoupíme tu minoritu v ČEZ, ať stát kontroluje výrobu, distribuci i prodej elektronické energie. Ať stát to samé udělá s plynem, kdy to nebude výroba, ale nákup, distribuce a prodej, protože v tu chvíli získáme obrovskou komparativní výhodu nad zbytkem světa.

Proč dnes Irsko roste nejrychleji v Evropě a je to jeden z nejrychlejších růstů na světě?

12,2%.

Právě proto, že velké zahraniční společnosti daní v Irsku – Google, Facebook a mnohé další.

Věřte mi, že kdyby my jsme šli stejnou cestou, tak mnohé německé, polské, slovenské, rakouské společnosti budou danit u nás, protože se jim to prostě vyplatí.

To je absolutní základ.

Tudíž snížení daní, zpřehlednění daňového systému, zrychlení odpisů.

To je první bod.

Druhý bod, jak už jsem říkal, snížení ceny elektřiny a plynu.

Je to v našich silách.

My to jenom musíme zrealizovat a jít odvážně proti těm kartelům, které na tom dnes obrovsky vydělávají.

To je naprosto klíčová záležitost.

Třetí věc: české peníze do českých firem.

Státní zakázky, veřejné zakázky, jakékoli věci, které jenom lze, jenom trošku lze dávat českým firmám, musí končit v rukách českých firem, protože oni vám vrátí ty peníze do státního rozpočtu z velké části, až z poloviny té zakázky, kterou vypíše stát, tak vám vrátí do státního rozpočtu.

Jinými slovy, když dáte peníze na tanky a železo, tak prostě ty peníze jsou pryč.

Když dáte peníze českým zbrojovkám, když už jsme u té obrany, tak se 45 až 50 procent vám vrátí během tří let do státního rozpočtu.

Proto musíme úplně překopat naši ekonomiku, diverzifikovat náš export, abychom nebyli závislí na té západní Evropě, která už se z toho úpadku nemá šanci vyhrabat díky emisním povolenkám a dalším nesmyslům.

A následné přeorientování se na obchody, ať už s Asií, s Amerikou, s Afrikou, ale ne se západní Evropou.

Jinak se prostě oni nás stáhnou pod tu hladinu s sebou.

Je to odvážný krok.

Já neříkám, že ne, ale je to podle mého názoru jediný možný krok.

Jinak nás ten systém Evropské unie, který v tuto chvíli vede k záhubě, i českou ekonomiku prostě a jednoduše zničí.

Já na toto téma uspořádám seminář v poslanecké sněmovně, kam pozvu velmi významné hosty, abychom si řekli, jestli se nám skutečně ekonomicky, čistě ekonomicky, členství v Evropské unii vyplatí.

A jsem na tu debatu velmi zvědav, na tu diskuzi, a věřím, věřím, že nakonec nám vyjde, že se nám to už nevyplatí.

Že krátkodobě by sice naše životní úroveň poklesla, ale střednědobě a dlouhodobě bychom se dostali zase znovu do plusu a naše ekonomika by kvetla.

Já nechci být jako Švýcarsko.

Já chci, aby Česká republika byla lepší než Švýcarsko.

A my na to máme.

Máme tady technologie, máme šikovné lidi, máme spoustu energetických zdrojů.

Jde jenom o to, aby se Česká republika zase znovu dostala na tu správnou kolej, ze které jsme bohužel uhnuli díky našemu členství v Evropské unii.

A každý, kdo dnes říká, že jsme tam vstoupili 1. května 2004 a že když jsme řekli, že už tam máme být, tak takže jsme prostě něco slíbili a tak dále, a přijetí eur a podobné nesmysly.

Přátelé, je to stejné jako s manželstvím.

My jsme uzavírali svazek za určitých okolností.

Za okolností, kdy tady nebyl Green Deal, za okolností, kdy tady nebylo tak silné bruselské mocenské centrum, jako je dnes, protože Lisabonská smlouva začala platit až v roce 2009, tedy pět let po vstupu České republiky do Evropské unie, kdy tady nebyla masivní migrace, kterou Evropská unie podporuje.

Já jsem měl tu možnost hovořit s policisty, kteří dělají na migračním oddělení.

To byste nevěřili, co všechno je možné, co všechno je možné na ostrově Lesbos, na italské Lampeduse a tak dále.

Jak to funguje, kde politické neziskovky prostě jezdí s těmi loďmi a sbírají ty migranty ještě v jejich povodí, a oni si dělají naschvál to, že si propíchují svoje gumové čluny, protože v tu chvíli jsou v ohrožení života a ta neziskovka je nabrat samozřejmě v tu chvíli – jak si musí, respektive je oprávněná je nabrat a dovést do Evropy.

To jsou neuvěřitelné příběhy, které se tam dějí a které jenom zvyšují ten migrační tlak na Evropu.

Takže nebyla migrace, nebyl Green Deal, nebylo super centrum moci v Bruselu, bylo mnohem, mnohem jiné, naprosto jiné prostředí, naprosto jiné podmínky.

A stejné je to v manželství.

Pokud vstupujete do manželského svazku s tím, že vám manžel říká, že vás bude milovat, že vás bude ctít, že vám bude věrný a že se vás bude starat, a po 22 letech zjistíte, že je to váš tyran, uzurpátor, člověk, který chce kontrolovat každou vteřinu vašeho života, člověk, který vás reálně okrádá, no tak máte právo se s ním rozvést.

A já říkám ještě férově: pojďme tomu dát šanci, jako v tom manželství.

Pojďme říci Evropské unii, že pokud se to nezmění, tak k tomu rozvodu dojde. A nejenom od nás, i od dalších zemí.

A pak pokud se nezmění nic, tak pojďme k tomu rozvodu. Prostě nikdo nás nemůže nutit zůstat ve svazku, který se stal špatným svazkem, který se stal fakticky namísto vzájemným respektem, tak se stal vydíráním, tvrdým vydíráním a tvrdou uzurpací ze strany Bruselu vůči naší zemi. To je naprosto jasný fakt.

A myslím si, že po těch 22 letech, kdy tady opravdu se změnilo celé to prostředí, ve kterém jsme do Evropské unie vstupovali, máme právo na to, abychom tuto skutečnost zohlednili a abychom přehodnotili, zda ještě v tom svazku chceme setrvávat nebo nikoliv.

Víte, proč nemám rád vlajky Evropské unie na našich budovách? Protože já se necítím být subteritoriem Evropské unie. Já nechci, aby České republice vládl Brusel a ta vlajka je toho symbolem.

My jsme členy mnoha dalších nadnárodních organizací: NATO, OSN a stovky dalších organizací. WHO bohužel, ze kterého bych velmi rád vystoupil. Eh, a proč visí jenom vlajka Evropské unie? Proč není na těch budovách vlajka těch dalších stovek organizací, které jsme členy? To je prostě jeden z těch symbolů nadřazenosti.

A já znovu říkám za sebe: pokud bych byl dnes předsedou vlády hypoteticky, tak bych prostě nechal ty vlajky sundat, protože tam nemají co dělat. Tohle je výsosné území České republiky.

A pokud v Evropské unii nebudeme spokojeni a pokud Evropská unie nebude pro nás přínosem, tak nás nikdo nemůže nutit, abychom v ní zůstávali. Nikdo na světě. My jsme suverénní země a my máme právo se rozhodnout podle svého.

A věřte mi, že v mnoha okolnostech by nám bylo líp. Teď jsme na té hraně, ale pokud stoupí platnost ETS2, RED 3, EPBD4 a všechny ty nesmysly, pokud si tady zastavíme krajinu větrnými elektrárnami, tak už se nám to nevyplatí zcela jistě. Zcela jistě. Teď je to, bych řekl, na hraně. Během pěti let už to bude evidentně nevýhodné.

A já se do té pozice dostat nechci. Když mi někdo říká, že přijdeme o spoustu miliard z Evropské unie, pokud si tady ty větrné elektrárny nepostavíme, tak já říkám: tak ať si je nechají. Mě to za to nestojí, abych si zohyzdil svoji krajinu, naši krásnou vlast a abych ještě ke všemu způsoboval zdravotní problémy našim občanům a zdravotní a samozřejmě i smrtelné problémy ptactvu a mnoha dalším živočichům.

Najednou to nevadí všem těm ochráncům zeleným. Najednou nevadí to, že tam padají ptáci po desítkách těch vrtulí díky Vortex Efektu. Najednou jim nevadí, že celé biotopy jsou zničeny těmi větrnými a solárními parky. To mlčí.

Stejně tak jako mlčí kvůli všem těm odpáleným raketám na Ukrajině. Tam to nevadí. Ale hlavně nesmíme pít, prosím vás pěkně, těmi plastovými brčky, protože tím bychom tu planetu určitě zničili.

A jak už jsem říkal minulý týden, ten příklad Žitoru, který mě osobně jaksi velmi pohnul k tomu, abych se tímto způsobem začal nekompromisně vyjadřovat, ten nám jasně dokazuje, že pokud s tím rychle nezačneme něco dělat, tak Evropa bude deindustrializována jednoznačně a jasně budou odcházet další a další.

Pokud zavedeme ETS2, budeme přicházet o další pracovní místa, o další naše ekonomické subjekty, které tady v současné době máme. Všichni se budou stěhovat do Asie. Ta výroba bude pokračovat. To znamená, globálně se ta uhlíková stopa vůbec nezmění. Jenom my si tady budeme moci odškrtávat, že jsme to snížili o 0,2 % a tleskat si, jak jsme strašně dobří, že plníme ten program Fit 4 55.

Já tuhle faleš nechci, odmítám ji a budu zcela jednoznačně a jasně prosazovat, aby Česká republika realizovala svoji suverénní národně ekonomickou politiku, která bude znovu upřednostňovat naše subjekty, která je nebude vyhánět do Asie, která je nebude ekonomicky devastovat, ať už nesmyslně nastavenou daňovou soustavou, nepřehledným právním systémem, složitou vymahatelností práva, s tím, že velmi často vůbec nevíte, jak ty soudy rozhodnou, protože to je totální loterie a ke všemu samozřejmě všemi těmi zelenými šílenostmi, které na nás Brusel chrlí.

Tolik za mě, přátelé. To je moje vize a představím vám ji ještě mnohem důsledněji a mnohem komplexněji v rámci onoho semináře, kde budu, přijdu s naprosto nejenom já, ale samozřejmě mnohem slovutnější odborníci na oblast ekonomiky s mnohem jasnějšími scénáři a výpočty toho, jestli se nám tedy to členství v Evropské unii vyplatí nebo ne.

Pojďme se o tom bavit. Nic víc, nic míň.

Já odmítám takovou tu hysterii ve stylu: to je proruské a to je poškozování České republiky. To by byla katastrofa. To jsou lidé, kteří nemají věcné argumenty, kterým scházejí věcné argumenty.

To samé je s eurem. Oni jenom prostě říkají: a my už jsme se k tomu jednou zavázali a tak už musíme a ono je to dobré, protože nebudeme muset měnit peníze na cestách.

Zaprvé: mnoho občanů vůbec nemá na to, aby do zahraničí někam vyjelo a nějaké peníze si měnilo. To zaprvé.

A za druhé: prostě je tady situace taková, že ten drobný tahle drobná výhodička je vyvážena stovkou naprosto zásadních nevýhod. A to je to, že nebudeme schopni regulovat svoji vlastní měnovou politiku. To je to, že nebudeme schopni jakýmkoliv způsobem pomoci přes Českou národní banku našim exportérům. To je to, že v momentě, kdy Frankfurt si vymyslí digitální euro a stažení hotovosti, tak my s tím vůbec nic neuděláme a mohl bych pokračovat. Těch nevýhod je celá řada.

Tito lidé nemají argumenty, nemají věcné argumenty, nejsou ochotni nebo schopni jít do té debaty na věcné úrovni a tak budou urážet. Přijdou do každé té debaty, ve které já budu, tak jako s panem Jakobem, možná jste to viděli tenhle týden, tak jediné, co tam uměl říct: vykážete vodu a pijete víno. To tam použil asi pětkrát.

Samozřejmě někdo mu poradil a namísto toho, aby se věcně bavil, tak tam začal vyjmenovávat nějakou moji historii podnikatelskou, kterou já se vůbec nestydím. Naopak, přátelé. Eh, jak to říkají, jak to říká jeden ten krásný vtip: eh, víš, co se o vás píše, že seš lumpa, zloděj, podvodník, gangster a tak dále. A já vždycky říkám: víte, co se píše o vás? Nic. Nic.

Protože pan Jakob v životě nic nedělal. Pan Jakob se jenom přilepil na ten státní cecík a zvedal ty ruce tak, jak měl a díky tomu si žije pohodlný život a vypráví lidem, jak se mají dobře.

Stejně jako herec Jiří Dvořák, který nám nás ohromil titulkem, že se máme jako prasata v žitě a že si toho nevážíme. Pane Dvořáku, my, vy možná ano. Pokud dostáváte krásné peníze a tantémy za ty všechny seriály, které jsou za mě brakové, ale budiž, které natočíte, tak vy se asi máte jako prase v žitě. A já vám to nezávidím, já vám to přeju.

Ale nebuďte pokrytec, nebuďte povýšený farizej, který tady bude mentorovat naše lidi, jak se mají dobře. Zkuste si zajet do Děčína, zkuste si zajet do Sokolova, do Krnova, kamkoliv, kde lidé dneska sotva zavadí o práci a musí vyžít s 20, 25 tisíci měsíčně. Jděte jim to vysvětlit, pane Dvořáku. Jděte jim říct, vám se žije jako prasatům. Jděte jim to říct do očí.

Myslím, že už se do té Prahy asi nevrátíte, protože říct tohle v Ostravě, tak to bude asi velmi, velmi rychlý proces.

Takže za mě, přátelé, já tohle farizejství odmítám.

Mě vyčítají, že jsem také bohatý člověk, hnoj jsem, ale já tím, že jsem vyrůstal ze situace, kdy jsem neměl vůbec nic, tak se dokážu vcítit do té pozice těch lidí, kteří dnes žijí za to, co jsem dřív žil já.

A nebudu tady ten povrchní mentor, který bude říkat: vy jste neschopní, kdybyste pracovali, tak byste se měli lépe a tak dále.

Ne, ne.

Každý má jinou startovací čáru.

Každý má jiné schopnosti, jiné zkušenosti.

Někdo umí něco jiného.

Každý člověk je přínosem pro tu společnost.

Já prostě nebudu tady opravdu farizejsky říkat, že mají smůlu ti popeláři a uklízečky a zdravotní sestry a pracovnice v sociálních ústavech, že se jim žije jak prasatům v žitě, a pokud se jim tak nežije, takže je to jejich vlastní vina, že jsou neschopní.

Naopak, bez těch lidí bychom se neobešli.

Nikdo z nás.

Takže můj cíl je pokusit se zvýšit životní úroveň těchto lidí a ne jim kázat, že se mají výborně, nebo že je to jejich vlastní neschopnost.

Tohle je pokrytecké a já to absolutně odmítám.

Tudíž, přátelé, prosím, pojďme zkusit dát dohromady všechny naše síly.

Řada lidí mi vždycky říká: „No, ale tak s tím něco dělejte, přátelé."

Nás je v té sněmovně za SPD v klubu SPD 15.

Co s tím mám dělat?

Prosím, když mě někdo napíše „dělejte s tím něco", nepište „dělejte s tím něco", napište mi konkrétně, co s tím mám udělat.

A pokud to bude realistické, já to strašně rád udělám.

Ale dělejte s tím něco za situace, kdy tady před třemi roky byly volby a SPD, kterou vám a pro Piráty a Svobodní, kteří vám nabízeli tuto suverenistickou cestu, dostali 7,8 %.

Tak prostě s tím nehneme.

To je jednoduchý fakt.

Pojďme si to přiznat.

Nemá cenu se tady chlácholit nějakými růžovými scénáři, že to bude prostě báječné a že my to zvládneme s 15 lidmi.

Nezvládneme.

Nezládneme.

Pokud nedostaneme silnější mandát od vás, nebude to možné.

Já dnes mohu přijít se zákonem, s vyšetřovací komisí, s usnesením, ale mohou dělat spoustu té drobné, ale zásadní změny práce, ale zásadní změna ve směřování České republiky nelze, aby byla realizována bez toho, aniž by tyto suverenistické subjekty, suverenističtí politici, kteří už mají dost diktátu z Bruselu, dostali větší důvěru od vás.

Není to jinak možné.

To vy to máte v ruce.

Vy ten klíč držíte a můžete jim odemknout tu zakletou bránu.

Jenom se nesmíme bát, protože každý subjekt, každá republika, každý stát má stejně odvážné politiky, jako má odvážné voliče.

Když tady velká většina lidí bude pro to, abychom šli touto cestou, kterou já vám teď tady naznačuju, tak se okamžitě otočí i retorika politiků, protože oni se k tomu přizpůsobí.

A mně to nevadí, ať se přizpůsobí, ať klidně kradou mé myšlenky.

Mně to nevadí.

Hlavně, že ty myšlenky zrealizujeme.

Já nechci dělat politiku do smrti.

Pevně doufám, že tady odvedu to, co odvést mám, a pak to předám mladším kolegům, jako je Libor Vondráček nebo Matěj Gregor nebo další šikovní kluci, kteří tady dneska jsou, i dámy.

Samozřejmě, tolik k ekonomice.

Myslím, že ta situace je naprosto jasná.

Česká republika dnes neprofituje.

Nositel Nobelovy ceny Joseph Stiglitz jasně řekl, že se nám prostě členství v Evropské unii v tuto chvíli už nevyplatí.

A znovu říkám, ta situace bude za pět let ještě mnohem a mnohem horší.

Buď ten krok uděláme teď a zbohatneme, nebo ne a budeme staženi do bažiny.

Přátelé, dovolím si ještě jednu věc a to je poukaz na to, co řekl v rozhovoru s týdenníkem The Economist Elon Musk.

Nejbohatší muž světa popsal řešení války na Ukrajině tu situaci přesně tak, jak ji čtyři roky popisuju já.

A mám z toho obrovskou radost, že tady stále ještě je dost vlivných, racionálních lidí, kteří si nenechají nadávat, nebo respektive jim je jedno, když jim někdo nadává do nějakých proruských kolaborantů a podobné věci, protože jiné řešení není aktuálně možné a je nerealistické.

A přesně jak to řekl Elon Musk, to není proruské vidění světa, to je jediný pragmatický scénář, realistické vidění.

Ti, kteří ženou tu Ukrajinu dál do války, ji jenom ničí a v podstatě způsobují její pád, její totální rozpad, který v současné době dochází.

Naštěstí na Ukrajině dochází podle všeho také k razantní změně, k zásadnímu zlomu, neboť v současné době jsou tam nejsilnější demonstrace, které kdy na Ukrajině byly.

Ty byly spuštěny tím, že Volodimír Zelenský odvolal premiérku a oblíbeného ministra obrany Michajla Fjodorova.

Lidé, jak už jsem říkal minule, podle mého názoru to jsou také spouště, která byly i různé zahraniční služby, ale budiž.

Tentokrát to snad bude k lepšímu.

A tak najednou lidé vyšli do ulic a dnes nejčastější pokřik, který slyšíme na ukrajinských ulicích, je: „Zelu ven, zelu ven."

A lámat hůl nad ním začínají už i ostatní jeho spojenci, ať už to jsou někteří politici, ale zejména média.

Najednou si čteme na seznamu, že Zelenský se chová čím dál tím hůře, že jeho chování se neustále zhoršuje, protože potlačuje opozici, protože vlastně má problém s tím populárnějším Michailem Fjodorovem.

Podle všech těch současných průzkumů Fjodorov už je populárnější mezi ukrajinskými obyvateli než Zelenský.

Proč ho odvolal, nevím.

Můžu se jen domnívat, že s ním odmítl krást, že prostě Fjodorov byl člověk, který řekl: „Já chci ty peníze na obranu Ukrajiny a ne na to, abysme si tady pořizovali zlaté toalety, zlaté byty, nová luxusní auta a krásné bydlení za Kyjevem."

Proč jinak by ho odvolával?

Z jakého jiného důvodu by odvolával člověka, který byl extrémně populární a který evidentně odváděl pro tu Ukrajinu dobrou práci z hlediska těch Ukrajinců?

Z žádného jiného důvodu.

Já nevidím jiný důvod.

Occamova břitva — jednoduchá.

Prostě odmítl se podílet na rozkrádání té zahraniční pomoci, kterou si teď Zelenský brousí zuby.

Ale to, co je samozřejmě paradoxní a to, co už jsem dnes napsal ráno, to není o tom, že se Zelenský horší.

To je o tom, že média o této skutečnosti čtyři roky mlčela, respektive o ní lhala.

Před půl rokem jsem v pořadu Máte slovo říkal, že Volodimír Zelenský uplatňuje diktátorské taktiky na Ukrajině, že nechává uvězňovat opoziční politiky, že nechává zavírat opoziční televizní stanice, opoziční média s bleskovou rychlostí.

Jedna televize byla zavřena za hodinu poté, co spustila své vysílání.

To je reálný diktátor.

Ten nemá s demokrací vůbec nic společného.

Pokud někdo říká, že je to člověk, který je lídrem demokratického světa, tak opravdu si představuje demokracii asi ve stylu Mao Ce-tunga nebo nevím, Pol Pota.

To je člověk, který neváhá použít SBU k tomu, aby likvidoval svoje oponenty.

Já bych, kdyby byl Michailem Fjodorovem a věděl bych, že je teď populárnější než on, tak se budu při každém přejití ulice rozhlížet čtyřikrát, protože jsme viděli, co se stalo v Monaku.

A z mého pohledu prostě Fiodorov v tuto chvíli bude velmi nebezpečným člověkem, se kterým si ten Zelenský bude chtít ty svoje účty vypořádat, protože nic jiného mu nezbývá.

Pokud by skončila válka a byly prezidentské volby, ten Fiodorov ho s přehledem porazí.

No a samozřejmě už vidíme, že také se začíná hovořit o tom, že by se podepsala ta mírová dohoda a Zelenský říkal, že by ji podepsal v Bílém Domě nebo v Mar-a-Lagu.