Petr Macinka: "Pavel hraje politiku opozice!" – Proč prezidentské veto přehlasujeme

Ministr zahraničních věcí Petr Macinka.

Dobrý večer, pane vicepremiére.

>> Dobrý večer.

>> Jak velkou komplikaci vládu představuje to dnes oznámené veto rozpočtových zákonů?

Tak já řekl bych, že pro vládu to žádnou reálnou komplikaci nepředstavuje, protože my jsme samozřejmě s touto variantou počítali, že prezident bude vůči nám v opozici. To znamená, já myslím, že reálně toto prezidentské veto poslanecká sněmovna svojí většinou, kterou tam vládní koalice má, při nejbližší schůzi přehlasuje.

Já myslím, že to spíše než nějaký reálný krok, který by měl něco změnit ze strany prezidenta, je prostě nějaká politická pozice, kterou on dlouhodobě vůči vládě hraje, ale to přehlasujeme.

>> Určitě to mě zajímá, protože premiér to rozhodnutí označil za aktivistické. A není to tento týden poprvé, co to přídavné jméno aktivistický nebo aktivistické z vládních úst slyšíme. Je to tedy tak, že jakékoli rozhodnutí kohokoli od teď bude aktivistické, myslím rozhodnutí proti vládě?

>> Tak těžko říct. Já myslím, že my tady vnímáme nějaké rozdělení společnosti, které je přirozené, a to je na příznivce vládní koalice a příznivce opozice. To tak bylo vždycky a vždycky to taky bude.

A bohužel do jisté doby platilo, že jsme měli prezidenta, který se snažil aspoň nějak v zásadě tu společnost nad politikou stranickou nebo koaličně opoziční spojovat. Ale teď vidíme už řadu měsíců, že prezident tvrdě podporuje a snaží se prosazovat pouze politiku, která je politikou opozice. Jsou to úplně stejné věty. Já kdybych chtěl parafrázovat, tak řeknu stejné chyby, stejné známky. Takže je to prostě další pokus opozice vzdorovat tomu, co chce vláda.

>> Měli možná trochu lépe dopadnout v volbách.

>> Pane vicepremiére, s dovolením citovat, tak tím důvodem je to, že ty změny rozpočtových zákonů ohrožují dlouhodobou udržitelnost veřejných financí a oslabují kontrolu veřejných peněz ze strany sněmovny. Totéž tvrdila taky Národní rozpočtová rada. Oni asi stěží budou tvrdit, že jsou aktivistické. Nejsou to opravdu věcné důvody?

>> Tak já bych se na to díval také tou optikou, že prezidentův vztah k veřejným financím se poměrně proměňuje. Zatímco minulé vládě v podstatě nechal projít cokoliv, zatímco ukazuje se, že této vládě bude stát tvrdě v opozici.

>> Pane vicepremére, není možné říct, že nechal projít ten rozpočet na rok 2025. Nevetoval, ale ostře kritizoval taky v souladu s tím stanoviskem Národní rozpočtové rady. Když se vrátím k té otázce...

>> Tak kritika Národní rozpočtové rady a stejné argumenty, které používá prezident, nejsou věcná.

>> Dobře, ale my jsme v nějaké situaci, která je vážná a která předpokládá nějakou budoucnost a nějaký výhled. A prostě já se asi nemám jinou možnost, než se musím ztotožnit s pozicí ministryně financí a pana premiéra, která jednoznačně ukazuje, že v případě, že by tato novela neproběhla, já z ní žádnou extrémně velkou radost nemám. Nicméně chápu, že hospodařit příští rok s rozpočtem, který bude mít schodek 150 miliard, je nereálné. To bude znamenat velmi prudký pohyb.

Já bych si samozřejmě přál, aby schodek byl nízký nebo žádný, ale také vím, že to není možné udělat ze dne na den a není možné udělat z roku na rok. Pokud někdo má pocit, že jeden rok bude schodek přes 300 miliard a druhý 150, tak to zase jako zůstaňme stát nohama na zemi. Neopouštějme zdravý rozum, protože jakkoli by to hezky vypadalo číselně nebo jakkoli to může hezky vypadat v nějaké opoziční rétorice, tak realita je samozřejmě jiná, že by to mělo dramatické dopady do života. Byl by to velmi prudký pohyb a to určitě není správný krok.

>> Čím nejde o narušení dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí?

>> Ne, určitě nejde o narušení dlouhodobé udržitelnosti. Ono to s dlouhodobostí zas nemá tolik společného. My samozřejmě jako vláda budeme klást důraz na to, aby se ty schodky postupně začaly snižovat, protože to je něco, o co my usilujeme a máme zájem. Myslíme, že je správné, ale na druhou stranu rozumíme, že není možné udělat úplně prudký pohyb z roku na rok a vymizíkovat celý deficit. To prostě nejde.

My se musíme pohybovat v nějakých realistických mantinelech. A ten krok, který vláda učinila, tak já jakkoliv z toho úplně principiálně radost nemám, tak ho chápu.

>> Dobrá, pojďme se posunout dál. Je vláda ve válce s Ústavním soudem?

Vláda určitě není ve válce s Ústavním soudem. Pokud je někdo v nějakém, řekl bych, trošku nadneseně válečném stavu, tak to je prezident s vládou. To je myslím očividné.

Já myslím, že prezident, který prostě chodí a vždycky hodinu vládu kritizuje, aby v závěru řekl, že se chce nějak usmířit a doufá v nějakou klidnější a korektní komunikaci, tak to já nevím, k čemu bych to přirovnal. Já jsem dneska poprvé přijal novou ruskou velvyslankyni a ta mi tam také říkala, že mají zájem na tom s Ruskem zlepšovat vztahy. No, tak já to vidím úplně stejně.

>> Pojďme, pojďme, pane vicepremiére, zpátky k Ústavnímu soudu. Mě to vlastně napadlo z jednoho důvodu. Procházel jsem to vyjádření vlády z pondělka. Má 81 stran. 21 stran toho podání se věnuje kritice soudu kvůli vydání předběžného opatření a nešetří se tam kritickými výrazy.

Strana 8: Porušení práva účastníků řízení na spravedlivý proces projev své vůle.

Strana 13: Bezprecedentní a v právním státě neakceptovatelný projev soudního aktivismu.

Nebo třeba strana 17: Flagrantní porušení principu soudcovské zdrženlivosti, porušení principu dělby moci.

To není válka?

>> No tak je to přece nějaký postoj, který my můžeme zastávat. Je to nějaká reakce, kterou my můžeme říct. Vy vždycky a nejenom vy, ale vy osobně si všímáte, že část veřejnosti vždycky komentuje až nějakou reakci, ale nikdy ne tu akci. To znamená, vzpomeňme si, co tady k tomu vedlo.

>> Vicepremiére, my komentujeme celou tu záležitost od samotného začátku. Jde mi o to, zda to lexikum už nepřekročilo nějakou míru legitimní kritiky a zda nemůže podkopat důvěru veřejnosti v instituce a v Ústavní soud.

Třeba bývalý ústavní soudce Stanislav Balík říká: Ústavní soud je instituce, která chrání ústavnost. Její soudci jsou vybíráni podle toho, jakou mají osobní integritu. Útočit na ně takovým způsobem je přízemní.

A ústavní právník Ondřej Proj podobné zpochybňování vede k tomu, že voliči ztrácejí důvěru v instituce státu. Tak mi jde o to, zda ta kritika nepřekročila nějakou potřebnou hranu.

>> Dobře.

Někdo, když vás někdo dá k soudu a vy s tím dramaticky nesouhlasíte, a zároveň během asi 24 hodin je schopen vyprodukovat předběžné opatření, kterým v podstatě rozhodne, protože tam šlo o účast na mezinárodní akci, která se už odehrála.

To znamená, už je rozhodnuto bez ohledu na to, jak to dopadne.

Já jsem tady před několika týdny ještě více o tom mluvil, že si myslím, že to je pokus o proměnu politických poměrů a ústavních poměrů v naší zemi ze strany prezidenta.

Ale pokud vidíme, jak dlouho ty procesy trvají, občané to cítí, tak pak je možné, že Ústavní soud udělá takto neuvěřitelně rychle a v podstatě rovnou rozhodne.

To znamená už — tady se ale promte, pane vicepremiére, bavíme pořád o procesním rozhodnutí, o předběžném opatření.

Neudělal Ústavní soud vlastně přesně to, co měl?

Dostal na stůl kompetenční žalobu prezidenta republiky. Součástí té žaloby byla žádost o vydání předběžného opatření. Tu žádost Ústavní soud projednal, posoudil a dospěl k závěru, že předběžné oatření vydá. Nic víc, nic míň.

>> Dobře, tak já tedy nejsem právník, ale myslím, že v příslušné legislativě, která upravuje činnost Ústavního soudu, žádné předběžné opatření není.

>> Ale je tam odkaz na Občanský soudní řád, který předběžné opatření už má, a Ústavní soud se odvolal na Občanský soudní řád.

No a ten Občanský soudní řád mimo jiné taky říká, že o návrhu na nařízení předběžného oatření rozhodne předseda senátu bez slyšení účastníků.

>> No vidíte, to říká občanský soudní řád.

Tak vidíte, a vláda prostě má pocit, že se k tomu mohla vyjádřit. Má vláda pocit, že třeba Ústavní soud nám mohl zaslat dříve. Když už tady takhle rychle stihli vydat to předběžné oatření, tak nám ho třeba rychle mohli poslat a tak dále, ale nemuseli.

Já jsem vám před chvílí citoval ten Občanský soudní řád a podle něho to prostě nutné není.

>> Dobře, ale je to jasné — není to nutné, rozumím tomu. Ale pak se nemůže nikdo divit, že část veřejnosti má pocit, že to je nestandardní a část veřejnosti prostě ztrácí důvěru v ty instituce.

To není tím, že my bychom si stěžovali. My jsme dostali možnost se vyjádřit. Vyjádřili jsme se kriticky, protože máme pocit, že ta žaloba kompetenční prezidenta není na místě. Vyjádřili jsme se kriticky z toho důvodu, že prostě prezident nás zažaloval k Ústavnímu soudu proto, aby mohl jet na summit NATO.

Dobře, tak tam byl, bylo to trošku zbytečné, ale OK. A my teď prostě nechceme to přímo. My se chceme normálně právně bránit. Není to vůbec nic proti ničemu.

>> Rozumím.

Pak se bavíme o tom, že kritizujete nejen prezidenta a jeho postup, ale taky Ústavní soud a žádáte v tom vyjádření mimo jiné, aby z dalšího rozhodování o kompetenční žalobě vyloučil soudce zpravodaje Pavla Šámala.

Proč?

>> Tak zřejmě asi pro nějakou podjatost. Já kdyby bylo na mě, tak já bych se třeba díval i na činnost v minulosti některých jiných soudců, ale já jsem to definitivně nepsal. Nicméně rozumím tomu, že pokud má jedna strana toho sporu jisté pochybnosti o některém ze soudců, tak může přece navrhnout vyloučení toho soudce pro podjatost. To není žádný útok na tu osobu. To ať si, prosím, tak to někdo nevykládá. A je to přece také běžné, je to korektní a je to přece v souladu s možnostmi, které máme, ne?

>> To ano, ale nerozhoduje sám soudce a rozhoduje o té věci plenum Ústavního soudu. O tom předběžném oatření rozhodovalo 12 soudců, 10 bylo pro vydání toho předběžného opatření. Takže podjatých je všech těch 10?

Tak já myslím, že je asi logické, že tady tato námitka na podjatost směřuje vůči souci zpravodaji. Takže to je jen jeden. Těch zpravodajů není 10, ani 12, ani 15.

>> Já se omlouvám, ještě si neodpustím jeden pohled do občanského soudního řádu. Slibuji, že je poslední. Paragraf 14, odstavec 4 občanského soudního řádu: Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci. Je to celkem srozumitelné ustanovení.

Připustíte, že to, že vláda žádá o vyslovení podjatosti Pavla Šámala, že je to bez šance na úspěch, protože důvodem vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v tom řízení?

Já tedy blahopřeju k tomu, že tady jste připraven a znáte paragrafy. To vám píšu já, ale já nevím, jak to dopadne. Tak třeba Ústavní soud rozhodne o tom, že nikoho nevyloučí, nebo se rozhodne o tom, že tato námitka je relevantní a vyloučí, nebo třeba vykládá tu větu občanského soudního řádu jinak, než že ta námitka nemá šance. Ale já nejsem soudce, který o tom bude rozhodovat. Čili ta námitka může mít a také nemusí mít šanci na úspěch. Nechme to na ten soud, jak rozhodne. On bude rozhodovat sám o sobě, tak uvidíme, jak to dopadne.

>> Počkáme v září.

Pane vicepremiére, z čeho plyne, že hlavní odpovědnost za zahraniční a bezpečnostní politiku nese vláda?

>> No, tak plyne to z toho, že vláda je odpovědná. Já myslím, že to je úplně jasné. Má odpovědnost. Odpovědnost nejenom voličům a odpovědnost poslancké sněmovně, její odpovědnost také vyplývá snad z ústavy, ne?

>> Jak si potom vysvětlujete, že náměstek ministra spravedlnosti za hnutí SPD, ústavní právník Zdeněk Koudelka, to vidí úplně obráceně? Já vám ho s dovolením odcituju. On říká: "Ústava dává výslovnou pravomoc zastupovat stát navenek prezidentu republiky. Žádnou působnost v oblasti zahraniční politiky ústava přímo vládě nedává." Tolik Zdeněk Koudelka.

>> No tak vidíte, tak já samozřejmě vím a všichni to víme a prezident už to asi tisíckrát zopakoval, že podle ústavy zastupuje stát navenek. Tak to je jasné. To všichni tušíme. Že on může zastupovat stát. Mluví o působnosti v oblasti zahraniční politiky, kterou podle něj ústava přímo vládě nedává.

>> No tak ještě — za to mluví výslovně o prezidentovi.

>> Dobře, tak mluví o tom, že výkonem zahraniční politiky je prezident. To jsem tam teda nenašel. Tak možná já bych dostal pět. No tak zastupuje stát navenek. Znamená, že může zastupovat stát navenek prezident republiky. Ale také tam je napsáno — to možná byste si mohl taky najít — že prezident je ze své funkce neodpovědný. Neodpovědný. To znamená, že jakýkoliv krok, který on musí nebo může udělat, nebo drtivou většinu určitě těch, které se týkají zastupování nebo reprezentace v zahraničí, podléhá nějaké kontrasignaci nebo alespoň nějaké domluvě.

No a k tomu, promiňte, k tomu říká Zdeněk Koudelka, že kontrasignaci premiéra potřebuje jen k písemným rozhodnutím, tedy k podpisu smlouvy, a nikoliv k tomu, zda někam pojede a co tam bude říkat.

>> Eh, já rozumím tomu, že když prezident bude někde pokládat věnce nebo se účastnit nějakých pijetních aktů, tak to určitě ať si dělá. To k tomu se vláda vyjadřovat nebude.

Eh, pokud se neutrhne z řetězu a nepojede pokládat věnce do Severní Koreje, to bysme asi nějaký protest vznesli, ale eh samozřejmě, že pokud se jedná o vážné věci, nemůže nás zavázat někde písemně, asi to už by bylo opravdu prezidentská republika.

Na druhou stranu i to, i ta kompetenční žaloba, kterou prezident Ústavnímu soudu podal a pokud si přečtete to, co prezident požaduje – já teď nemyslím předběžné opatření, ale to, co požaduje, jaký by si on přál výrok – tak ten výrok opravdu říká, že prezident má mít nárok na to dělat si podle svého vlastního uvážení jakoukoliv eh zahraniční politiku. To, že je tam, že je jenom na prezidentovi republiky rozhodovat… To jsem teď parafrázoval.

Já jsem neříkal, že cituji, ale já to interpretuju tak, že prezident žádá Ústavní soud o to, aby mu byla svěřena kompetence dělat si svojí vlastní zahraniční politiku jenom na základě svého vlastního uvážení bez jakékoliv koordinace nebo odpovědnosti.

Tak to si také nemyslím, že je správně.

Dodávám, že tam píše, že je jenom na rozhodnutí prezidenta, kde bude Českou republiku zastupovat.

Mimochodem, kdo příští rok, pane vicepremiére, pojede za Českou republiku, zastupovat Českou republiku na summit NATO?

Tak otázka je, jestli příští rok nějaký summit na to vůbec bude.

Takže já nevím, jestli bude nebo nebude. O tom se vede diskuse, jestli bude nebo bude až za dva roky.

Že já myslím, že příští… Nebo můžeme se bavit o tom – jestli bude – když pokud příští rok nebude summit na to, jakokoliv že se o tom diskuse vede a bude až za dva roky, protože se diskutuje o tom, jestli ta frekvence těch summitů jednoroční není příliš častá a jestli by se to nedalo rozvolnit do dvou let, tak jak to bylo dříve. Tak pakliže by se rozhodlo o tom, že ten summit bude za dva roky, a pakliže by prezident Pavel neobhájil – byl ve volbách svůj prezidentský mandát – tak si myslím, že také eh by tento summit, na kterém byl eh z donucení Ústavního soudu, tak by byl jeho posledním.

Dobré. Tak eh ještě trochu jinak.

E, úplně stejně jako dosud na summítech NATO zastupoval Českou republiku prezident, tak na jednání Valného shromáždění OSN jezdil taky prezident. Vy se už rozhodli, že letos to bude prezident, tak se s dovolením zeptáme identicky. Příští rok prezident?

Příští rok myslíte teďka Valné shromáždění USA?

Ale já nevím. Tak třeba prezident řekne, že nechce, že nemá co říct, nebo eh těžko říct, nebo bude nemocen. Opravdu nevím.

A já nebudu postupovat v té praxi, která byla dosud, pojede na Valné shromáždění OSN.

Ale opravdu nevím. Já nevím, co bude za rok. Nevím, co bude za rok a čtvrt, nebo tak to ze mě nemůžete vymámit, protože může se stát cokoliv. Třeba nebude chtít.

Mimochodem, pojďme se vrátit k těm summitům, o tom, eh, jak by si vláda představovala budoucí zastupování Česka na summítech NATO.

V neděli v debatě České televize 28. června mluvil ministr obrany Jaromír Zůna.

A pojďme si připomenout jeho slova.

Asi už nastal čas – i z hlediska eh vývoje a budování našich demokratických institucí – aby na summitu NATO zastupoval stát ten, kdo nese primární odpovědnost. V případě České republiky, která má parlamentní demokracii, je to premiér.

Toto je ambice české vlády, pane vicepremiere, aby na všechny další summity NATO do budoucna jezdil premiér a zastupoval Českou republiku.

Jaromír Zůna to řekl úplně jasně. Eh, Jaromír Zůna to řekl, pokud jsem tedy správně pochytil to datum, asi 10 dní před tím summitem. To znamená, bavíme se o citátu, který je téměř měsíc měsíc starý. To jenom aby – 28. června a zopakoval to v interview ČT24. Vy jste mi teď pustili ukázku z 28. června, tedy zhruba měsíc nebo tři týdny.

Tři týdny starý výrok, který se odehrál ještě před tím summitem. To jenom nic to neznamená, ale dávám to tady, aby to bylo jasné.

Víte, já bych opravdu zůstal u té praxe – eh – a to je takové, že vláda rozhodne o delegaci. Ostatní, když máme tady citovat nějaké staré výroky, tak odcitují výrok, že vláda rozhodne o tom, kdo bude v delegaci. Prezident Pavel toto řekl na obrazovkách České televize. Takže je to tak, že vláda vždycky rozhodla o tom, jaký bude mandát a jaká bude delegace. To, že vláda 19krát nebo kolikrát rozhodla, nechť tam jede prezident republiky, je to o tom, že rozhodla vláda, kdo tam pojede.

Vice premiére, chcete, aby tam jezdil premiér? Stručenou odpověď.

Já chci, aby to vždycky rozhodla vláda. Takže pokud vláda rozhodne, že tam pojede prezident, tak tam pojede prezident. Pokud vláda nerozhodne, že tam pojede prezidentem, ale někdo jiný, tak by tam někdo jiný. Tak by to mělo být.

Rozumím. Rozumím.

Do toho ještě vstoupí to rozhodnutí Ústavního soudu kompetenční. Třeba se změníme v prezidentskou republiku a pak už vláda bude…

Dáte jako vicepremiér slovo na to, že vláda bude nejen respektovat, ale jednat podle toho rozhodnutí Ústavního soudu o kompetenční žalobě, i kdyby vyznělo proti ní?

No, tak já nedokážu předjímat. Možná už to rozhodnutí je napsáno, netuším. Já opravdu nechci se tady do toho navážet a fakt se nechci – eh – nechci vyjadřovat k něčemu, protože já tady řeknu jednu nebo dvě věty…

Omlouvám se.

Která budou… Rozhodnutí Ústavního soudu je závazné. Tak chci jenom vaše potvrzení, v premiéra, že podle toho budete jednat.

Pane redaktore, Ústavní soud nás před asi 14 nebo kolika dny odsoudil k tomu, eh, že musíme něco udělat. A co udělala vláda? Respektovala toto rozhodnutí Ústavního soudu.

Takže eh já vím, že možná někteří lidé se bojí nebo nám nevěří a tak dále, ale prostě pokud… Já jsem zvědavý na to, jak bude vypadat to rozhodnutí Ústavního soudu. Je to tak obtížné říct to jasně? Budeme to respektovat, budeme podle toho jednat.

Je to tak těžké?

Ale ne, není to těžké, ale já vám na to odpovídám, že teď tady padlo rozhodnutí, se kterým my jsme dramaticky nesouhlasili a přesto jsme jej respektovali.

Takže váš dotaz je možná zbytečný. Uvidíme.

Dobře, tak pojďme dál.

Eh, jak pan vicepremiér pokročila snaha českých diplomatů pomoct českému občanu zadržanému v Číně? To je ten případ, který se do českých médií dostal přesně před týdnem.

A ještě možná podotázka. Jednal ve prospěch českého občana předseda sněmovny Tomáše Okamury, který je v Číně? Nebo Jiří Brocký, váš náměstek, který tam je taky?

Tak já se omlouvám, ale já s ohledem na osobní údaje a na budoucnost toho člověka nemohu úplně eh o tom mluvit otevřeně. Jediné, co mohu říci: ano, tak pan předseda poslanecké sněmovny Tomáše Okamury je nyní na návštěvě v Číně a myslím, že zítra má nějaké jednání, eh, na kterém možná bude relevantní to otevřít.

Takže je tam předseda poslanecké sněmovny Tomáše Okamury, doprovázen prvním náměstkem ministra zahraničních věcí.

To znamená, bavili jsme se o tom, myslím, že jsou oba kompetentní k tomu, aby, pokud tato otázka bude otevřena, tak aby na to nějak reagovali nebo aby to nějak řešili. Takže uvidíme.

Ale nezlobte se, já vám žádné bližší podrobnosti k tomu dávat nemohu na toho člověka. Možná proto, abychom pochopili a věděli, k čemu kroky české diplomacie směřují. Zasměřují k tomu, aby se ten člověk mohl vycestovat do České republiky. Taky otázka, zda o to má zájem, protože Tom Okamura v neděli nebo o víkendu mluvil o tom, že se tam do Číny přiženil. Eh tak k čemu směřují ty kroky?

Ty kroky jsou opravdu konzulární. Je to opravdu konzulární přístup, který my máme. Ten člověk tam byl soukromě. Měl tam zřejmě nějaké podnikatelské plány a tak dále. Já vím, že konzulární pracovníci s ním měli možnost mluvit. To nám čínská strana umožnila před nedávnem, ale ten člověk není ve věznici, ale v nějakém zařízení, které není jako věznicí. Takže jsou to právní kroky, je to snaha zprostředkovat advokáta, právní zastoupení. Já myslím, že v tomto ohledu ten člověk nestrádá, že by třeba neměl právní zastoupení nebo něco takovéhoto. To si myslím, že v tomto smyslu problém není.

A má zájem vrátit se do České republiky? Já opravdu nemohu sdělovat podrobnosti. Já si myslím, že má zájem na tom, aby nebyl zadržen. To je jasné. Ale také je potřeba vyšetřit, co tam dělal a čím se provinil. My jsme, říkám, konzulární pracovníci měli možnost s ním hovořit, ale tam šlo spíše o to, že ten člověk není nijak napojen na jakoukoli státní instituci, takže nás zajímalo, jestli jaké jsou podmínky, jestli třeba nestrádá, jestli mu nechybí nějaké léky nebo jestli není ohrožen zdravotně. Čili je to konzulární přístup, ale žádné další detaily, prosím ode mě nyní nechtějte, neboť vám je nemohu dát.

Dobrá. Minulý týden jste pochválil svého kolegu Filipa Turka za to, jak se po nehodě v centru Prahy postavil k té věci, že dal k dispozici svojí funkci vládního zmocněnce pro klimatickou změnu a Green Deal. Označil jste to za dospělý přístup. Serverozhlas.cz dnes informoval o tom, že se policie začala zajímat o jízdu Filipa Turka v serpentínách u Strahovského stadionu a prověřuje, jestli Filip Turek nespáchal při té jízdě, zveřejňené na sociálních sítích, přestupek. Jste si stále jistý tím, že Filip Turek motoristům vaší straně přináší benefit, že pro ní není zátěž?

Tak hlavně mně se nelíbí tady ten hon čarodějnice. Prostě tady není dne, aby některé alternativní, byť veřejnoprávní servery nejely kampaň Turek. Přitě tady předpokládám, že policie postupuje ex officio. Jo, prostě musí, když se o tom dozvěděla, chápu, ale vždyť to je přece pořád to stejné. Vždyť už jsme to viděli před sněmovními volbami, viděli jsme to před volbami evropskými, viděli jsme to mezitím. Neustále se byli vytahování lidmi, kteří bytostně nenávidí Filipa Turka, bojí se ho. Musíme už končit. Stále je přínosem pro motoristy. Chápu správně?

Tak Filip Turek je rozhodně přínosem pro Českou republiku. To já myslím, že výkon jeho jako zmocněnce, když už z důvodu rozmaru prezidenta republiky nemůže být ministrem, byť byl lídrem vládní strany, tak já myslím, že jeho přínos na poli právě klimatické politiky je značný a potřeba ho držet.

Pane vicepremiére, moc vám děkuju za to, že jste přišel do interviu. Díky moc.

Taky děkuji za pozvání. Na shledanou.

A vám děkuju za pozornost. Za chvíli události.