Pavel znovu pod palbou, Turek otočil „Jogurtgate“ ve svůj prospěch | Zprávy Veroxu 21. 8.

Vítejte u zpráv Veroxu.

Dnes je pátek 21. srpna 2026.

Vládní koalice slibovala zrušit koncesionářské poplatky za Českou televizi a Český rozhlas od 1. ledna příštího roku. Jenže teď se ukazuje, že to nejspíš nestihne. Vládní návrh zákona se totiž ještě nedostal ani do prvního čtení. Ministryně financí Alena Schillerová proto při sestavování rozpočtu musí zatím počítat se současnými pravidly.

Na veřejnoprávní média má být případně připraveno 7,8 miliardy Kč a mezi poslanci koalice už padají úplně jiné termíny. Jeden mluví o polovině roku 2027, další dokonce o lednu 2028. Tomio Okamura tak dlouhý odklad odmítá. Pokud podle něj změna nebude od ledna, měla by přijít třeba v únoru nebo březnu.

V cestě však stojí nejen legislativní proces, ale také Senát a případně prezident Petr Pavel, který se k plánované změně financování veřejnoprávních médií staví kriticky. Takže zatím platí jednoduché pravidlo. Poplatky měly skončit. Zatím nekončí a přesné datum jejich konce dnes nezná nikdo.

A právě veřejnoprávní média se dostala do centra pozornosti také při dnešním výročí okupace Československa. Před budovou Českého rozhlasu se konal tradiční pietní akt k 21. srpnu 1968. Jenže pietní atmosféra místy připomínala spíš politickou. Prezidenta Petra Pavla část lidí vítala skandováním, zároveň se ozýval i pískot. Ještě hlučnější reakce provázeli představitelé vládní koalice. Předseda poslanecké sněmovny Tomio Okamura byl vypískán už při příchodu a nesouhlasné výkřiky pokračovaly během jeho projevu.

Prezident Pavel využil výročí také k obraně České televize a Českého rozhlasu. Prohlásil, že veřejnoprávní média dnes čelí tlaku na omezení své svobody a nezávislosti. V davu byly zároveň transparenty proti plánovanému rušení koncesionářských poplatků. Píeta za rok 1968 se tak v roce 2026 nečekaně propojila se současným bojem o českou televizi a Český rozhlas.

A právě 21. srpna se znovu vrátila i Pavlova minulost. Diskusi rozpoutal text publicisty Jaroslava Spurného, který obhajoval Petra Pavla a jeho kariéru před listopadem 1989. Do debaty se vložil historik Petr Blažek a opravil konkrétní tvrzení, že Petr Pavel nebyl předsedou základní organizace KSČ. Blažek zveřejnil dokument vojenské rozvědky z června 1989, který podle něj naopak potvrzuje, že Pavel předsedou základní organizace KSČ byl. Spurný následně svou chybu uznal.

Blažek zároveň dlouhodobě upozorňuje, že Pavel od srpna 1988 působil ve strukturách zpravodajské správy generálního štábu a absolvoval zpravodajský výcvik. Současně ale připomeňme důležitou věc. Ani Blažek netvrdí, že by Pavel před rokem 1989 v zahraničí řídil agenty nebo se účastnil nějaké konkrétní špionážní operace. Spor je tedy především o to, jak přesně Pavlovu tehdejší kariéru pojmenovávat a zda byla veřejnosti v minulosti popisována úplně.

Co by členové nebo kandidáti KSČ museli před rokem 1989 schvalovat vstup do Varšavské smlouvy? Prezident republiky a první dáma, předseda vlády, ministr obrany, náčelník generálního štábu Armády České republiky nebo předseda Ústavního soudu.

Dav před budovou rozhlasu ovšem pískal na místo předsedkyní vlády Aleny Schillerové a předsedu sněmovny Tomia Okamuru, kteří ve straně nebyli. Spor se tak přesouvá od prezidentovy minulosti k Filipu Turkovi.

Na sociálních sítích začalo znovu kolovat asi čtyři roky staré video. Filip Turek na něm s přáteli pořádá soutěž v pojídání jogurtů a její poražený následně dostává jogurtovou sprchu u zříceniny Baba v Praze. Problém: Baba je kulturní památka a Turek už v době natáčení rozhodně nebyl puberťák. Bylo mu 36 let. Následovala vlna odsudků.

Europoslanec Tomáš Zdechovský Turka označil velmi nevybíravými výrazy. Další politici znovu připomněli, proč podle nich neměl být ministrem. Jenže Turek zvolil svou tradiční taktiku, udělat si z celé aféry ještě větší legraci. Kauzu pojmenoval Jogurtgate a tvrdil, že šlo o sociálně biologický experiment.

Petr Macinka pak celou záležitost glosoval slovy, že po důkladném vyšetřování motoristé zjistili, že během natáčení nebyl zraněn ani jeden jogurt. A výsledek: internet už vyrábí memy s pribáňkem, billboardy a smutečními oznámeními. Z kauzy, která měla Turka poškodit, se tak minimálně na sociálních sítích stala groteska. Zda mu politicky pomůže nebo uškodí, ukážou až voliči.

Hnutí Ano chce na podzim posílit v Senátu a na Kladensku vsadilo na známé jméno ústavního právníka a bývalého děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleše Gerlocha. Gerloch, kdysi člen KSČ, se do Senátu pokoušel dostat už v roce 2018. O rok později ho prezident Miloš Zeman nominoval na ústavního soudce. Senát ho ale odmítl. Podpořilo ho pouze 19 senátorů, proti bylo 45. Teď to Gerloch zkouší znovu, tentokrát jako nestraník za Ano a podporuje ho opět Miloš Zeman.

Jeho soupeřkou bude na Kladensku mimo jiné současná pirátská senátorka Adela Šípová, dříve členka spolku Opus Dei. První kolo senátních voleb proběhne společně s komunálními volbami 9. a 10. října.

Publicista Ladislav Zemánek upozornil konkrétně na německou nadaci Rosy Luxemburgové, která je politicky spojena se stranou Die Linke. Podle citací Zemánkem získala nadace v letech 2023 a 2024 z německého federálního rozpočtu v přepočtu více než 3,5 miliardy Kč. Pozor, nejde o 3,5 miliardy poslané do České republiky. Zemánek výslovně říká, že do Česka šla pouze malá část. Nadace má ovšem v Praze regionální kancelář a financuje zde různé levicové a progresivní projekty.

Téma je zajímavé především kvůli otázce transparentnosti. Pokud je politická aktivita v jedné zemi podporována institucí financovanou z veřejných peněz jiné země, má veřejnost vědět, kdo, komu a kolik platí. To je podstatnější otázka než samotná politická barva příjemce.

Na Slovensku mezitím ministr životního prostředí Tomáš Taraba odmítá masivní rozvoj větrných elektráren. Tvrdí, že Slovensko má jeden z nejčistších energetických mixů na světě založený především na jádru a vodě. A podle strategického posouzení je navíc velká část slovenského území pro větrnou energetiku nevhodná. Taraba říká, větrníky mají smysl tam, kde dávají ekonomický a technický smysl. Podle něj Slovensko takovou zemí není.

Česku doporučuje spolupráci právě v jaderné a vodní energetice, akumulaci a stabilizaci sítí, místo toho, aby byla energetika řízena podle politických požadavků Green Dealu. Slovensko přitom počítá také se spuštěním čtvrtého bloku Mochovců.

Koalice Ano, SPD a Motoristů chce zjednodušit stavební řízení. Senát jí ale novelu stavebního zákona ve čtvrtek zamítl. Kritici ji označovali za paskvil. Podle některých senátorů příliš nahrává developerům a oslabuje postavení obcí. Koalice naopak tvrdí, že současný systém je neúnosně pomalý a že nový model přinese jedno řízení, jeden úřad a jedno rozhodnutí.

Ministerstvo pro místní rozvoj například uvádí, že příprava bytových domů dnes může trvat 7 až 10 let. Cílem novely je dostat velké projekty na přibližně 12 měsíců a rodinné domy na 60 dní. Jenže Senát řekl ne.

Teď se návrh vrátí do poslanecké sněmovny a tam má vládní většina dost hlasů na to, aby senátní veto přehlasovala.

Stavební zákon ještě rozhodně mrtvý není.

Na Ukrajině začíná velmi zajímavý politický příběh. Bývalý ukrajinský ministr obrany Michajlo Fedorov míří do Spojených států. Podle Reuters chce získat peníze pro nové projekty v oblasti obranných technologií a ukrajinské startupy. Má vzniknout také nový investiční fond spojený s válečnými technologiemi.

Fedorov je přitom mimořádně dobře napojený na americké technologické firmy. Má vazby na Space X i Palantir a právě jeho osobní apel na Elona Muska na začátku války pomohl dostat na Ukrajinu Starlink.

Tím ale příběh nekončí. Fedorov byl v červenci odvolán z funkce ministra obrany, což vyvolalo protesty. A tento týden se navíc veřejně rozešel s prezidentem Volodimírem Zelenským a jako první významný ukrajinský politik začal požadovat konání voleb ještě během války.

Jeho lidé tvrdí, že do Ameriky nejede shánět politickou podporu a nebude jednat s americkými politiky. Formálně tedy jede za penězi a technologiemi. Politicky je ale Fedorov každopádně člověk, kterého bude stát za to sledovat.

Na závěr jedna drobná poznámka. 21. srpna je den, kdy se v české politice tradičně mluví o minulosti. Dnes jsme ale viděli, jak snadno se rok 1968 propojuje se současnými spory o prezidenta, média, vládu i opozici. Možná je proto dobré držet se při všech těch projevech především jednoho faktu.

To jsou zprávy VerboXu. Děkujeme za pozornost a těšíme se na vás celý den na vox.cz.