Pavel proti Babišovi. Skončí poplatky ČT? Ukrajina chválí Macinku | Zprávy Veroxu 21. 7.

Vítejte u zpráv ve Roxu.

Dnes je úterý 21. července 2026.

Prezident Petr Pavel hledá zbraně proti Babišově vládě. Úředníci rozhodují za ministry, aniž by se jich ptali. Ve ztrátové zdravotní pojišťovně se rozdávaly zlaté padáky za desítky milionů a zatímco vláda slibovala, že nebude zvyšovat daně, ministerstvo financí už musí hledat, co dalšího by mohlo zdanit.

Nyní tedy začínáme dnešní zprávy.

Pavel hrozí vládě, jenže jaké zbraně skutečně má?

Prezident Petr Pavel veřejně prohlásil, že má nástroje, kterými může vládě Andreje Babiše komplikovat život. Zní to skoro jako vyhlášení války ze strany hradu. Když se ale podíváme do ústavy, prezidentův arzenál už tak děsivě nevypadá.

Může vetovat zákony. Poslanecká sněmovna ho však může přehlasovat. Může zdržovat jmenování velvyslanců, ale bez spolupráce vlády je nikam nepošle. Může se obracet na Ústavní soud a může využívat řečnickou tribunu hradu, zpřátelená média a síť poradců, kteří mají k politické neutralitě asi tak daleko jako Petr Fiala k omluvě za své vládnutí.

Politický analytik Eric Best upozorňuje, že skutečná síla hradu nemusí spočívat jen v pravomocích prezidenta, ale v podpoře části státního aparátu, médií a institucí, které si přejí pokračovat v politice předchozí vlády. Best tuto síť označuje za český deep state.

Babišova vláda tak nebojuje jen s opozicí ve sněmovně. Bojuje také s lidmi, kteří volby sice nevyhráli, ale ze svých kanceláří nikdy neodešli.

A přijít může ještě větší paradox. Předseda senátu Miloš Vystrčil už naznačil, že by ODS mohla v příští prezidentské volbě postavit vlastního kandidáta. Podle některých by tak ODS mohla Petra Pavla vyřadit mnohem účinněji než Andrej Babiš. Jednoduše tím, že rozdělí hlasy jeho současných podporovatelů.

Podle jiných by tím naopak ODS strhla terč z Pavlova Saka a donutila Babiše a vládní koalici rozptýlit útočné síly na více cílů. Právě z toho by pak samozřejmě profitoval současný prezident Pavel, který by zůstal tak trochu v závětří lesku hradeb pražského hradu.

O tom, jak těžké je vůbec prosadit vládní program, mluvil Jindřich Rajichel s doktorem Vajíčkem.

Ve sněmovně se podle nich nejprve musí schválit zásadní věci, například nový stavební a služební zákon. Teprve potom se může naplno otevřít bitva o poplatky České televizi a Českému rozhlasu.

Doktor Vajíčko zároveň řekl nepříjemnou, ale přesnou věc. Změnit se musí také jednací řád poslanecké sněmovny. Opozice má mít právo kritizovat, protestovat a předkládat alternativy. Nemá však mít právo zablokovat fungování státu nekonečnými projevy, nočními představeními a procedurálními kouzly.

Voliči rozhodli ve volbách. Jestliže vítěz voleb nedokáže kvůli obstrukcím prosadit téměř nic, potom už nejde o ochranu demokracie, ale o její vyprázdnění.

Moderátor Čestmír Strakatý se vyfotografoval s ministrem kultury Otou Klempířem. Následovala lavina rozhořčení z prostředí, které samo sebe rádo označuje za tolerantní a demokratické. Z člověka, který udělal fotografii s politikem motoristů, se měl během několika hodin stát téměř nepřítel lidstva. Padala slova o zradě, kolaboraci a legitimizaci zla.

Jenže hon na Strakatého se začal obracet proti jeho organizátorům. Veřejnost totiž mohla znovu vidět, že pro část kulturní a mediální scény znamená svoboda názorů pouze svobodu zastávat názory, které schválí správná parta. Mluvit se má se všemi, ovšem kromě těch, které liberální tribunál předem vyloučí ze slušné společnosti.

A pak se titíž lidé diví, proč voliči odcházejí k motoristům, k Rajichlovi nebo k Andreji Babišovi. Neodcházejí navzdory podobným kampaním. Často odcházejí právě kvůli nim.

Paukera chtěli odhalit. Místo toho ho dostali do televize.

Podobný účinek má tažení proti anonymnímu účtu Thomas Paukner. Tradiční média se soustřeďují především na otázku, kdo za účtem stojí. Mnohem méně energie věnují tomu, zda jsou zveřejňované informace pravdivé.

Výsledek: Jméno Thomas Paukner už proniklo i do televizních debat. Čím více se novináři snaží účet démonizovat, tím více lidí se ptá, co vlastně zveřejnil a proč to vyvolalo takovou paniku.

Anonymita samozřejmě není důkazem pravdivosti, ale ani odhalení autora není vyvrácením jeho informací. Jestliže jsou tvrzení nepravdivá, mají být vyvrácena fakty. Jestliže jsou pravdivá, nepomůže pátrat po tom, kdo je napsal.

Vláda vládne, úředníci hlasují.

Ještě vážnější problém odhalili reportéři Cecíly Jílkové. Česká republika měla v Evropském výboru hlasovat o pravidlech digitální identity a ochraně soukromí. Jenže příslušný postoj podle vyjádření Digitální a informační agentury určují její úředníci sami bez toho, aby o svém rozhodnutí informovali vládu.

Takže si to shrňme. Občané zvolí poslance. Poslanci podpoří vládu, vláda jmenuje ministry a v Bruselu potom hlasuje úřad, který tvrdí, že se vlády na názor ptát nemusí. To není odborná nezávislost, to je stát ve státě.

Digitální identita přitom může v budoucnu rozhodovat o tom, jak se člověk prokáže na internetu. Právě u takového systému musí být jasné, kdo rozhoduje a kdo za rozhodnutí nese politickou odpovědnost.

Babišova vláda teď musí ukázat, zda skutečně řídí stát. Nestačí vyhrát volby. Je nutné také převzít kontrolu nad aparátem.

Pojišťovna prodělávala, manažeři dostávali miliony a máme tu další příklad toho, jak se hospodaří s veřejnými penězi.

Ze zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra měli při odchodu získat bývalí vrcholní manažeři mimořádné částky: 23 milionů Kč, další téměř 21 milionů. Další zlaté padáky se pohybovaly kolem 9 a 6 milionů. To vše v době, kdy pojišťovna hospodařila se ztrátou.

Policejní prezident Martin Vondrášek tvrdí, že předchozí vedení poskytovalo správní radě nepřesné informace. Nyní probíhají kontroly a mění se systém odměňování. Ale skutečná otázka zní: kdo konkrétně takové smlouvy schválil? Kdo o nich věděl a kdo za ně ponese odpovědnost? Protože 20 milionů není odstupné. To je výsměch lidem.

Kdy skončí poplatky České televizi?

Patrik Nacher vysvětloval, jak chce vláda postupovat při rušení televizních a rozhlasových poplatků. Zrušení má přijít, ale vládní koalice nejprve hledá model financování, který obstojí ekonomicky i právně. Andrej Babiš uvedl, že se příprava návrhu zdržela také kvůli jednáním s vedením České televize.

Motoristé přitom považují způsob budoucího financování za jeden z největších sporů uvnitř koalice. Podstatné je, aby se z dočasného odkladu nestalo trvalé zapomnění. Občané dostali jasný slib. Povinné poplatky skončí a veřejnoprávní média se musí otevřít kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu stejně jako jiné instituce placené z veřejných peněz.

EET se vrací. Díru v rozpočtu ale nezalepí.

Vláda prosadila novou elektronickou evidenci tržeb. Tentokrát má být jednodušší. Podnikatelům má stačit chytrý telefon a bezplatná aplikace bez povinného tisku účtenek. To je rozumné zjednodušení. Jenže ani EET 2.0 nevyřeší hlavní problém.

Stát hospodaří se schodkem kolem 310 miliard Kč.

Ministryně financí Alena Schillerová očekává od evidence přínos přes 14 miliard ročně.

Ministerstvo financí proto analyzuje další možnosti zvýšení příjmů. Mluví se o spotřebních daních, zdanění elektronických cigaret, kratomu a také cukru nebo slazených nápojů.

A tady přichází první velká zkouška motoristům. Když podobný návrh prosazoval Stan, motoristé ho označovali za levicové zlo. Nyní jsou součástí vlády, která hledá každou miliardu. Buď si zachovají své zásady, nebo budou vysvětlovat, proč je nová daň špatná v opozici, ale přijatelná u vládního stolu.

Vyrovnaný rozpočet se nerodí vymýšlením stále nových daní. Rodí se tím, že stát přestane platit nepotřebné programy, předražené zakázky a zlaté padáky.

Kateřina Konečná žádá, aby občané mohli v referendu rozhodnout o penězích vydávaných na zbrojení. Její otázka je legitimní. Jestliže mají evropské země dramaticky zvýšit výdaje na obranu, mají občané vědět, kolik to bude stát. Obrana není totéž, co automatické posílání peněz zbrojařským koncernům. A mír není sprosté slovo. Referendum by možná dopadlo jinak, než si Konečná představuje, ale právě to je podstata demokracie – nechat rozhodnout občany.

Ukrajinský ministr zahraničí Andrej Sibiha oznámil produktivní telefonát s českým ministrem Petrem Macinkou. Poděkoval České republice za podporu Ukrajiny a příspěvek do iniciativy na nákup amerických zbraní. Hovořilo se také o energetice.

V Německu pokračuje růst strany Alternativa pro Německo. Několik červencových průzkumů ji staví na první místo s podporou kolem 27 až 19 procent. Unie CDU a CSU zaostává a sociální demokraté se pohybují jen kolem 12 procent. Německé elity stále spoléhají na takzvanou protipožární zeď, tedy dohodu, že s AFD nebude nikdo spolupracovat. Jenže zeď funguje pouze tehdy, pokud stranu drží na okraji. Jakmile se z okraje stane nejsilnější politická síla, začíná zeď oddělovat politický systém od voličů.

Kancléř Friedrich Merz se proto pokouší získat voliče AFD zpět, aniž by s AFD jednal. Zatím to příliš nefunguje. Německému establishmentu tak zbývají dvě možnosti. Buď začne řešit problémy, nebo bude zesilovat represe. První možnost je demokratická, druhá může AFD posílit.

A na závěr Donald Trump. Podle analýzy časopisu Forbes vydělal Trump během roku 2025 přibližně 2,4 miliardy dolarů. V předchozím roce to mělo být zhruba 760 milionů. Nejdůležitější část nárůstu přišla z kryptoměnových projektů. Forbes to interpretuje jako bezprecedentní monetizaci prezidentské značky a upozorňuje na možný střet politické moci s obchodními zájmy.

Trumpovi příznivci namítnou, že lidé jeho produkty a tokeny kupují dobrovolně. Kritici odpovědí, že hodnotu zvyšuje právě jeho návrat do Bílého domu. Jisté je jedno. Trump nevstoupil do prezidentského úřadu jako chudý muž, ale oválná pracovna se pro něj stala nejvýkonnějším marketingovým nástrojem planety.

To byly zprávy Veroxu. Děkujeme za pozornost a nezapomeňte číst portál vox.cz.