Pavel i vláda se chovají jako děti. Pět procent na obranu je nevymahatelný příslib. | Oskar Krejčí

Za čárou a dnešním hostem je pan profesor Oskar Krejčí.

Ahoj Oskare.

>> Taky zdravím.

>> Rád tě vidím.

V tom teple natáčíme 24.

Eh, před dvěma dny jsme se dozvěděli, že pan prezident Petr Pavel bude podávat kompetenční žalobu, respektive podal poté, co nebyl vzat do Ankary.

Co si o tom myslíš? Jaký je to signál směrem z naší země ven?

>> Takhle, napřed k tomu samotnému tahu – už byl jmenovaný zpravodaj. Zpravodajem bude Pavel Šlama, což je velmi dobrý znalec a ovšem trestního práva. To učil trestní právo, psal trestní zákonník. No, uvidíme, jak se popasuje s tímhle problémem.

Eh, prezidentská kancelář požaduje předběžné opatření, což by znamenalo, že ještě před rozhodnutím Ústavního soudu by mělo být řečeno, že musí být pan prezident vzat do delegace. Takže jsme se dostali do velice zajímavé právní a politické situace.

Za sebe musím říct: je to ostuda. Je to především ostuda. Obě strany se chovají jak malé děti. Předvádějí něco, co by vlastně dospělí lidi vůbec neměli dělat, a oni to dělají v nejvyšších státních funkcích.

Především prezidentská kancelář, kde ta skupina kolem pana prezidenta evidentně nezvládá svoji ješitnost a touhu pomoci.

Když tam odsuneme to právní hledisko, protože Ústavní soud určitě nějaké argumenty pro své rozhodnutí najde, já se vracím k tomu, co jsme si říkali v souvislosti s jmenováním vlády. Ta ústava je v daném případě také nedokonalá. Ta je psaná pro úplně jinou dobu. Mimo jiné je psaná jako dokument pro parlamentní demokracii – demokracii, kde se volí prezident parlamentem.

Ano.

A jakmile jsme přešli vzhledem k obstrukcím v parlamentu k přímé volbě prezidenta, tak někdo může nabýt dojmu, že prezident má velice silný mandát od lidu, mnohem silnější než kdokoliv v parlamentu, a že tedy se může na vládu takřka vytahovat.

Mhm.

Řeknu napůl ironicky: jako indiánský kmen. Tam měl svého náčelníka, měli své stařešiny, a v době míru pan tehdejší indiánský náčelník těm stařešinám do toho v podstatě nemohl kecat. Ale jakmile jím hrozila válka, tak všichni poslouchali náčelníka.

Takže ten náš místní je psaný podobně. Nemůžeš udělat vrchního velitele – prezidenta – a pak mu zakazovat jezdit na shromáždění. Nemůžeš pouštět prezidenta, který jede na shromáždění a má jinou představu o zahraniční politice než vláda, která ten stát reprezentuje.

To znamená, že je tady vytvořený rozpor, který nelze vyřešit žádným čistě právním rozhodnutím.

Nikoho nenapadne, že by měl do Ankary nebo na summit NATO jezdit prezident Spolkové republiky Německo, protože ta ústava je tam psaná podobně jako naše – s tím, že ten vklad v podobě přímé volby prezidenta tu strukturu narušil. Ona nebyla úplně dokonalá a tohle to narušilo.

A když k tomu přidáš právě tu osobní ješitnost některých lidí, tak z toho máš guláš. A jak říkám: ostuda především.

>> Eh, řekni, Oskare, je to důležitá věc ten summit v Ankaře?

>> Takhle, eh, jsme ve složité situaci. Jsou dvě věci ve hře. Jednak zda se podaří zaujmout společné stanovisko k válce na Ukrajině – to znamená, zda se zařadí znovu Spojené státy do té politiky, kterou dneska reprezentuje Londýn, Paříž, Berlín.

A za druhé, eh, to není bezvýznamné – je to ten spor o 5 %. Když sleduješ naše veřejnoprávní média, máš pocit, že někde byl přijat zákon, který musíme stoprocentně dotáhnout těch 5 %. Nic takového nebylo. To není právně vymáhatelný závazek. To je prostě příslib, který dal nějaký Franta Vomáčka, který tehdy reprezentoval Českou republiku, a my se k tomu příslibu nějakým způsobem přizpůsobujeme v rámci materiálních možností, abych tak řekl.

Ale znova opakuju: to jsou peníze vydávané zbytečně, protože vydává se dost, akorát jsou špatně umístěny.

A mám já za sebe znovu zopakovat: jaká nebezpečí nás ohrožují? Není to Rusko. Nás ohrožuje – já nevím – záplavy, vedra, výpadky elektřiny, ty blackouty, epidemie. Na to by se měla soustředit problematika bezpečnosti takového mrňavého státu, jako je Česko.

Představa o tom, že my dotáhneme naše výdaje na 5 a více procent hrubého domácího produktu vojenské výdaje a získáme tím možnost porazit Rusko nebo Německo, je směšná, no – směšná, nebezpečná a hloupá.

No, co vlastně se na tom summitu má tak důležitého rozhodnout, že ten náš český prezident tak výrazně stojí o to být u toho?

>> Popravdě řečeno, nikdo neví, jo, co by se tam mělo rozhodnout. Protože jakmile tam přijede Trump a ten je tam šéfem, jak řekl, když vstupoval do funkce, tak si nemůžeš být jistý žádným programem.

Ta Ukrajina je podle mého názoru nesmírně důležitá, protože ta situace se hodně mění. Máme tu přinejmenším dva tahy z Kyjeva, které tu situaci nesmírně zkomplikovaly. To znamená, mám na mysli tu pohrůšku Běloruska – že Ukrajina zaútočí na nějaké stanice, podporné stanice pro ruské, které jsou na území Běloruska. Nevíme, jestli tam nějaké jsou, ale představ si, že Ukrajinci v podstatě dneska nezvládají tu 1000–1200 km dlouhou frontu a přidáš tu ještě hranici Bělorusko–Ukrajina, to znamená dalších 1000 km. To je prostě sebevražedné.

To má smysl jenom tehdy, když si přeješ zatáhnout Evropu do války s Ruskem.

>> Eh, vydrž, hned se k tomu. Dostaneme ještě, prosím tě, zpět k jedné věci. Ty říkáš vlastně, že nikdo neví, co se tam odehraje v té Ankaře. Nota bene, přiletí strýček Trump a může se stát cokoliv.

>> No, ale jak si teda vysvětluješ tu touhu toho našeho prezidenta?

>> No, proč je to prestiž? Ano, je to – řeknu to vážně – exhibicionalismus. A v poslední řadě snaha: on představuje to militantní křídlo v naší politice. To je snaha zavděčit se strýčkovi samému těmi 5 %.

Eh, podotýkám, že pro militaristy žádné výdaje nejsou dostatečné. Žádné. Jo, 5 %, 20 %, všechno málo.

>> Pojďme eh k té aktuální situaci. Eh, Ukrajina, Bělorusko – ty už jsi něco málo naznačil. Vypadalo to v jisté chvíli, že se padli kolem krku. Teď už to zase vypadá jinak.

>> No, protože jakmile Lukašenko pocítil slabost, tak okamžitě Zelenský chtěl toho využít dalším tlakem. A nezapomeň, že když zaútočí Ukrajina na Bělorusko, tak tu máš smlouvu o vzájemné obraně s Ruskem a fakt, že na území Běloruska jsou rozmístěny jaderné zbraně ruské. To je obecně známo.

To znamená, že – ale pořád teda nechápu, co tím sleduje Zelenský.

>> Ani já nechápu. Jo, to je podle mého názoru přes čáru. Prostě snaha vyeskalovat problém. Ta situace na frontě se začíná vyvíjet velmi nepříjemně pro Zelenského, tak prostě chce zatáhnout Evropu do většího konfliktu.

Co je úplně nesrozumitelné, je chování Kyjeva vůči Varšavě. Takhle, eh – to oslování benderovců, eh, i v našich médiích je tendence vnímat je jako bojovníky proti ruskému imperialismu, jako zastánce ukrajinské svobody, ukrajinské státnosti.

Dobře, ale když uznáme ukrajinskou státnost, kde bude východní hranice Ukrajiny?

Rozhodně za Bandery není žádná jiná hranice, než ta, kterou stanovili Sověti. Teď myslím sovětská moc neexistovala.

To je první věc.

A druhá věc – Banderovci nechtěli jenom Ukrajinu, oni chtěli fašistickou Ukrajinu.

O to se hraje.

Dobře, Oskare, ale to není regrese. To na to přišli Poláci až teď.

To je zvláštní.

Takhle, tohle je téma, který je tak trošku prohibitý, protože když si vzpomeneš, jak Putin zdůvodňoval začátek té speciální vojenské operace – jak oni říkají – tedy začátek regulérní války na Ukrajině, tak tam zaznělo, že je třeba denacifikovat Ukrajinu.

Tak těch bojovníků banderovských zas nebylo tak málo.

Jo, to je třeba říct, že ten západ Ukrajiny je něco jiného než východ Ukrajiny.

Těch Ukrajinců, kteří bojovali v Rudé armádě proti Hitlerovi, bylo podstatně víc než Ukrajinců, kteří bojovali po boku Hitlera proti Rudé armádě a dělali genocidní opatření i na území ukrajinském.

Takhle, můžeme se hádat o cokoliv, ale souhlasit s fašismem, to je prostě nepřijatelné.

No, evropské hodnoty – když někdo jde do Evropské unie a mluví o tom, že sdílí evropské hodnoty, tak mezi evropské hodnoty v dnešním slova smyslu rozhodně podpora fašismu nepatří.

Oslavování Banderů, to je prostě nepřijatelné.

To nemůžeš schvalovat genocidu Poláků a Židů.

To je prostě nesmysl.

A to ten Zelenský udělal v několika tazích.

Teďka já vím, ale vysvětli mi tedy nějak přijatelně tu časovou posloupnost.

Teď se píše rok 2026.

No.

Takhle, Zelenský se potřebuje zavděčit těm radikálům, že jo.

Já si vzpomínám.

Proč?

Proboha, proč?

Protože mu teče do krve.

Jo, takže velmi dobrý důvod, proto korupce sahá až k němu – tu začli odhalovat – a teď on musí poslouchat, že jo.

To jako já si pamatuju tu kampaň, když byly prezidentské volby – Zelenský versus Porošenko – a Zelenský byl zastáncem dohody na východě, aby nedošlo k válce.

S tímhletem mandátem byl zvolen a pak najednou se dostali do situace, ze které si pomalu nikdo neví rady, jak vylízt.

Oskare, ještě prosím o jedno vysvětlení k tomu, k té aktuální situaci na lince Ukrajina–Bělorusko.

Co to znamená pro Vladimíra Putina?

No, to takhle – ten musí být rád, když se dva perou, ne?

Takže když půjde Zelenský proti Bělorusku, ne proti Polsku, ale proti Bělorusku, tak to zatáhne Rusko do další etapy války.

To znamená dojde k eskalaci.

A nejsem si jistý, že se to, že se to pod tím přeje, protože on má problémy už dneska.

Ale na druhé straně ten tah, jak jsem naznačil, kdyby k tomu skutečně došlo a otevřela se fronta na ukrajinsko-běloruské hranici, tak těch dalších tisíc kilometrů současná ukrajinská armáda nezvládne.

To znamená, tady se hraje o zatažení Evropy do války proti Rusku.

Když to nezvládne, tak co?

No, tak prohraje válku rychleji, než když bude pokračovat ta situace.

A to oni neví.

Já takhle Zelenský se dostává do situace, kdy kolem sebe kopů. Akorát je přitlačen ke zdi, neví, co nejdůležitější Spojené státy zítra vymyslí a ta situace na frontě – přes to všechno, co vidíme – to znamená, že se dostali do hry ukrajinské rakety a střely. Pochází to sletem tisíc a více kilometrů a máme tu oficiální média a obrázky o tom, jak hoří ruské sklady ropy a benzínu.

Takže přes všechny tyhlety otázky – obrázky – ten ruský postup je jasný a těch zásahů na území Ukrajiny pomocí ruských raket a ruských střel z bojiště je podstatně víc než zásahů na ruském území.

Takže ta situace se podle mého názoru pro Zelenského komplikuje.

Chybí mu lidské rezervy.

Jo, protože Ukrajina nemá zbytek chlapů na tuhletu masakru, jak se říká rusky.

No, podle mého názoru pořád platí to, co říkal Trump na začátku, když ještě byl konzistentní.

Ta válka pro Ukrajinu je prohraná, je třeba ji co nejrychleji ukončit, dokud jsou podmínky výhodnější, než než budou zítra.

No, ale k tomuto, k té poslední větě – vždyť my slyšíme zejména v posledních dnech, že Trump se opět míní vložit, nebo prezident Trump se opět míní vložit mezi Ukrajinu a Rusko.

Tak co je – zaprvé, co je teď pravda?

Řekneš, nevíme.

A za druhé, má ještě tu sílu?

Takhle, sílu má samozřejmě, protože Ukrajina je pořád zcela závislá na zpravodajských informacích, na řízení ze strany amerických družic.

To všechno má sílu ukončit tu válku tak, že prohraje Ukrajina.

Ukončit okamžitě by musela jít na jednání, ale my nevíme, co zejtra bude chtít Trump.

Faktem je, že ta válka s Iránem ho posunula do úplně nové situace, netušené třeba před půl rokem, protože když nenastane třetí útok na Irán a budeme to považovat za koncovku, tak když dosáhne otevření Hormuzu, který byl otevřený předtím, než válku začal, dosáhne toho, že budou uvolněny aspoň některá zablokovaná aktiva íránská v Americe a tím končím.

Jo, to znamená, že v zásadě prohra.

Jo.

Podle médií ten Hormuz je a není otevřen.

Nikdo vlastně pořádně neví a nejvíc to zkoumají obchodníci a ty trhy všelijaké.

Tam je to zamotané od začátku do konce, že jo.

Takhle to uvolnění bude trvat nějaký ten týden.

To je přirozené.

Jakmile ale ty obě strany řeknou – nebudeme na nikoho střílet, když se pokusí – a tak dále, tak už je to absolutně nová situace, nebo řekněme ta stará situace předtím, než válka začala, která tvrdí, že Irán souhlasí s likvidací obohaceného uranu na šedesát procent a více.

No, nevím.

Mají ho, nemají.

Kdo v takovém případě vyhrává?

Podle mého názoru Irán, i když je to samozřejmě velmi složitá situace. Rozhodně to není žádné slavné americké vítězství.

Navíc se rozchmotřil s Izraelem, protože šel na to jednání s Iránem bez dohody s Izraelem.

Do té dohody je zatažen jižní Libanon, který považuje Netanjahu za své velké vítězství.

No, tak tam nevidíš jediný bod, kdyby Američané mohli říct – my jsme něco vyhráli.

Nemluví o tom, že se jim podařilo Američanům a Izraelcům zlikvidovat íránskou opozici vůči vlastní vládě.

Ty říkáš, že se rozchmotřil Izrael se Spojenými státy.

Když to skončí, uvidíš, jak rychle se zase zmotří, bych tipoval.

Protože obě ty strany – jestli to tak vnímám aspoň trošku přibližně – tak jsou velmi pragmatickými silami.

To asi souhlasíš, ne?

Že se tam nebude hrát na nějaký srdíčka, takle pragmatické.

Tam je otázka, jak dlouho vydrží ten desetimilionovej Izrael proti tomu lidskému moři, kterému říkáme muslimský svět.

Když se bude chovat takhle, tak dlouho nevydrží, víš?

Takže on tu Ameriku potřebuje.

Izrael, ať bude Netanjahu premiérem nebo někdo jiný.

Bez Ameriky Izrael nemůže být.

To je mnohem ještě složitější vazba, než třeba Ukrajiny na Spojené státy.

Dneska je to tak, že nejvíc Židů, když vezmeme Izrael za židovský stát, nežije v Izraeli, ale ve Spojených státech, že jo.

A samozřejmě, až američtí Židé začnou projekt Izrael pokládat za řekněme nerentabilní, tak Izrael skončí.

Mimochodem, hádanka. Četl jsem včera někdo na internetu: Jaký, jakým jazykem bys řekl, že mluví nejvíc lidí na světě?

>> No čínštinou.

>> Čínštinou, překvapilo. Já jsem žil v tom, že angličtinou. Ono jich je hodně moc těch Číňanů. Ono jich je a na rozdíl od Indie, kde lze říci, že je dneska víc obyvatel, tak nejsou jazykově roztřískáni. Indie je jazykově roztřištěná.

>> Ještě mám jedno téma, trošku nás tlačí čas. Požádám tě o stručnou odpověď. To, že indický premiér dorazil na Slovensko, znamená to něco? Je to pro Slovensko akcí tohoto roku?

>> No, je to mimořádně důležité. Můžeme říci, že akcí tohoto roku byla návštěva slovenského premiéra v Moskvě na oslavě 9. května. Takže to znamená jen to, že pro nás — že malé státy mohou dělat svou zahraniční politiku i v podmínkách, že jsou členy NATO a Evropské unie. Slovensko má potřebu obchodovat se zeměmi jako Čína, Indie, ale i já nevím, Brazílie, stejně jako Česko, a to, že se snaží být nezávislé na komisi v okamžiku, kdy se komise stará úplně o něco jiného, pokládám za jednoznačně správné.

Ještě bych k tomu dodal, že by státy, které se chlubí tím, že drží pohromadě — mám na mysli Visegrádskou čtyřku — neměly by promeškat příležitost a postavit se za Poláky v tom sporu o Białowieži. To bych pokládal za důležité.

>> Jsem rád, že jsi přišel, Oskare. Těším se na příště. Měj se hezky. Ahoj.

>> Na shledanou.

>> Další díl pořadu Za čárou a naším hostem byl profesor Oskar Krejčí.