Panevropská unie⁉️Evropa jedna vláda, jedna armáda federalizace Evropy🇪🇺Robert Vlášek

Druhá část rozhovoru s Robertem Bláškem.

Ahoj, Roberte.

>> Ahoj.

Ahoj. Zdravím, diváky.

Natočili jsme o reparacích a k tomu tématu reparací se vrátíme, ať už v novinách, kde si to rozebereme v dalším článku v rámci červnového vydání, ale také reparacím věnujeme několik vlastně částí vysílání.

No, ale my jsme se na závěr vlastně toho minulého videa domluvili, že bychom si trošku rozebrali tu federalizaci.

Hm.

>> Roberte, já jsem o tom mluvil, teď jsem ti to krátce říkal i mimo kamery s Berntem Posem, >> takže můžeme říct, že >> nejpovolanějším.

>> Ano.

No, co se týká sudetoněmeckého Lansmanschaftu, tím nejpovolanějším, >> ty měli vlastně v roce '49 — jako bývalý — a teď to neříkám kvůli nějaké kauze nebo kvůli nějakému rozdmichávání vášní, jenom konstatuji fakta, že bývalí nacisté založili Lansmannschaft sudetoněmecký.

Bývalí nacisté, kteří to založili, napsali do svých stanov Lansmannschaftu sudetoněmeckého v roce 1949, že cesta vede přes federalizaci a pan Bernd Poselt to má dnes ve své knize.

A co víc, jasně to řekl na kameru Inovace republiky, že jde o federalizaci a že to je nejlepší řešení pro Evropu.

Jak to vidíš ty? Centralizace ekonomiky, >> jedna armáda, řízení Evropy.

Jak ty to vnímáš toto téma?

No, vnímám to asi tak stejně jako ty a já — nechť si to vezmu s dovolením tak systematicky trošičku od toho založení toho Lansmanschaftu.

Tys tady zmínil nějaké nacisty, řekl jsi to obecně, což máš opravdu jako naprosto pravdu.

Já jsem se na to trošku díval detailněji. Vím, že i ty, ale jenom teď v rámci tvé přípravy — v tom roce 1950, kdy to formálně vlastně vzniklo, ten Lansmannschaft — ty přípravy byly v 49 a tak dále — tak já jsem se podíval na některé klíčové členy toho Lansmanschaftu, ty zakladatele nebo ty hlavní hybatele, tak jsem si je tady vypsal.

A je takové — ku příkladu — Walter Becher byl člen NSDAP a Waffen-SS. Taková zajímavá věc.

Zajímavé na tom je, že po válce byl také člen Bundestágu. Když jsme u té denacifikace a tak bychom mohli pokračovat napříč tou německou politikou, armádou, zpravodajskými službami a tak dále — žádná denacifikace tam samozřejmě neproběhla.

Další klíčový člen byl Franz Nebauer — člen NSDAP. Ernst Sleman — člen NSDAP za druhé světové války. Wilhelm Turnwald — člen NSDAP. Walter Hergl — NSDAP, SS.

Tam byly mezi nimi ještě takové elitnější soudruží — my jsme řekli dnešní terminologií.

Potom tam máme Hanse Christophera se Sa Böhrem — Seberga asi se to čte správně.

Mluvčí — to byl mluvčí tedy tehdy toho Lansmanschaftu — a byl člen NSDAP a člen SA, Uplung — ty hnědé košile.

E, Franz Bm — člen SA, NSDAP. A Walter Brand — člen SS.

Takže jenom takový >> o něm jsme psali, >> [odkašlání] o něm jsme informovali.

Mimochodem i tady v novinách, kde aspoň čtyři profily těchto — vlastně — nacistických funkcionářů najdete v té speciální příloze novin, která je v distribuci zdarma.

Ještě bych doplnil jedno jméno jenom pro zajímavost, možná ho tam máš, a to je Siegfried Zoglmann — což je člověk, kterej byl jeden taky ze zakládajících členů a spolupracovníků Lansmanschaftu sudetoněmeckého.

Vysoce postavený nacista, kterej operoval v Brně — eh — na výcvikách Hitlerů a tak dál.

Ale pozor, byl taky pak v Bundestágu.

A co víc — ano — >> seděl při tom a byl konzultantem té česko-německé deklarace, která se podepsala v roce 1997.

>> No, to je krásný, to je krásný povolaný člověk.

No, takže to je jenom takový — jako — částečný výčet těchto lidí.

Tam bychom jich našli daleko víc, ale chtěli jsme — chtěl jsem zmínit tedy nějaká jména a jejich — jako — funkce předtím — tedy během druhé světové války.

No a pak je potřeba si otevřít to téma vůbec toho Lansmanschaftu sudetoněmeckého, vůbec toho názvu.

Ten název pro mě je signifikantní, protože vlastně používá terminus technicus, který víceméně do obecného — jako — povědomí uvedl vlastně Henline s K. H. Frankem — že za první republiky — kdy ten název — sice sudetoněmečtí Němci — se několikrát použil už dříve — ale vlastně to byl okrajový název.

Oni sami si říkali deutsche Böhmen nebo Deutscher — to znamená čeští Němci nebo moravští Němci.

A vlastně ten název — kolem roku 1903 — použil poprvé Franz Jess — což byl německý — vlastně — eh — publicista — řekl bych — jo — který hledal nějaký společný název, protože je dobré se na to podívat zase v nějaké struktuře, jak ten název vůbec vznikl.

Co to jsou Sudety? Co, co, co to je, že jo?

To nikdy nepředstavovalo žádný — jako — územní celek, nějaký — eh — nějaký samosprávný nebo nějak — nějaký státní — nedejbůh.

Je to z názvu Sudecké hory, kterej použil vlastně Claudius Ptolemaios — ve — kolem 100 našeho letopočtu — což byl řecký geograf.

A vlastně použil tedy název Sudeta ore — tedy sudecké hory — eh — což je název, který má keltský původ — ani vlastně ne germánský.

To je také dobré říci.

Bylo to ze slova sudeta nebo su — což byl les divočáků.

Tak jenom abychom byli — jako — přesní.

A pokud jsme tedy u těch sudeckých — v uvozovkách — českých nebo československých Němců, já bych to slovo sudecké nepoužíval — tak my jsme si je pozvali.

>> Zkusím ho odnaučit.

Zkusím si ho odnaučit.

>> Je to těžký.

Já taky to používám, ale vlastně občas řeknu český Němci.

>> No, čeští Němci, moravští Němci — to je správný název. Československý Němci — to zní dobře — jako.

>> No.

>> Bem, Deutschmann, Deutscher.

Jo, jako moravský Němec.

Navíc je potřeba říci, že my jsme si je sem pozvali — jako pohostinné — jako správce tohoto území — naši králové.

Přemyslovci první, Václav i Přemysl II. — vlastně do těch — říce — osídlených pohraničních — jakoby — území.

Nějací Němci tady už byli předtím, ale byly to jednotlivci nebo malé skupinky, ale to — to — jako — na to pozvání — to velké osídlení v tom 12. a 13. století — bylo vlastně na pozvání českých králů.

My jsme sem zvali ty lidi z Bavorska, Franků, Saska — vlastně Durinska, Rakouska.

Eh, a vlastně zvali jsme je proto, aby nám obydleli to území, které bylo — jako — bohaté na různé přírodní zdroje.

My jsme je zvali i jako horníky do hornických oblastí — tedy velmi — jako — v té době dobře placených — vlastně — činností.

Umožňovali jsme jim zakládat města a tak dále.

To znamená, bylo to velmi pohostinné od nás chování.

V roce 1930 ty Němci představovali nějakých 22 % obyvatel v Československu.

E, to znamená 3,1, 3,2 milionů.

No a potom tedy na základě té postupimské dohody — abychom tomu dali tu správnou — jako — strukturu — jsme v tom roce 45 až 47 vlastně postupně — na základě rozhodnutí velmocí — tedy eh — Velké Británie, Spojených států a Sovětského svazu — které se potom přeneslo do těch dekretů prezidenta Edvarda Beneše — abychom byli přesní — které schválila celá vláda — jsme je potom vysílili.

Samozřejmě byl tady nějaký divoký odsun — na — na začátku.

Není se čemu divit.

Ne, že bych to nějak obhajoval.

Jako žádné násilí — já bych — jako — neobhajoval.

>> Ale to je stejný — jako — nemůžou Němci obhajovat to, že se Němci nikdy nesmířili s koncem války, nechtěli být osvobozeni.

Nechtěli opustit v klidu Československo a po cestě vraždili kohokoliv.

No tak co by si, Roberte, asi udělal, když Němci odjíždí — to je támhle třeba konkrétní pomníček na Sedlčansku — Němec odjíždí, srazí páni prostě s dítětem.

Jo.

Když — a nebo vystřílí lahovičky. Vystřílili támhle z Bratislavy celé lahovičky. Lidice, Ležáky.

Jasně.

A co třeba Přelov a Lahovičky v Praze, že jo. Je to potřeba, je to potřeba připomínat.

To se tam přesně jakoby mířilo.

Ty jsi zmínil to Sedlčansko. Lidé vůbec nevědí, že Sedlčansko bylo celé vystěhované. To bylo nejenom Sudety, kdy vyháněli Československo — po jejich anexi nebo ještě před anexí — tak Československo bylo celé vystěhováno — přes 30 000 obyvatel vyhnali ze dne na den v podstatě z toho území, kde to zabrali jako výcvikový prostor SS. O tom lidi vůbec nevědí, jo, ještě jsi to zmínil.

No, takže já chci říct, že samozřejmě to člověk odsoudí z lidského hlediska. Na druhou stranu se vůbec nedivím tomu, jestliže tady bylo 260 000 obětí na naší straně, že potom ti lidé, když třeba zažili v tom Brně, že tam německé paničky se chodily dívat na popravy českých vlastenců, platily za to tři marky a pamětníci hovoří, že u toho štrikovali — tak se není co divit, že to se... teda pardon, já už se předvíhám. Tři marky, jo, aby nás tady zas někdo nej — tak pardon — tři marky.

Tak se není potom co divit, že ten hněv těch lidí samozřejmě se nějak projevil.

Jo, tím to jako neobhajuju ty oběti na straně těch sudetských Německů.

Todle, co říkáš, je prokázané — musím říct, jenom podotknout, že je jeden z největších odborníků na toto a dneska točíme 275.

Jo, mimochodem.

A jak potvrdil pan poslanec, dva čumpelíci byli mimochodem zavražděni na Kobeliské střelnici a on tvrdil, že zná ten příběh.

Tak jenom zmíním, že pan Čvančara mi potvrdil detaily toho, jak zmiňuješ, že to bylo jakoby jako show, na kterou se chodilo, a naopak na Kounicových kolejích, kde toto probíhalo v Brně — to chci podotknout — máme tady reportáž a samozřejmě mnoho dalších důkazných materiálů.

Němci tam nikdy nebyli popravováni, nikdy tam nebyli vražděni.

Takže to, co pan Séder tam říká, co říkají někteří čeští politici, je 100 % lež a prostě takhle to nebylo.

Jo, tak to je jenom taková přehlídka, která dokazuje.

Fakticky tedy bylo potom odsunuto 2,9, tak 3 miliony Německů — 250 000 jich tady zůstalo. Ti, kteří prokazatelně nějakým způsobem se nepodíleli na těch věcech, dělali nějakou odbojovou činnost a tak dále — tady zůstali.

A dneska se k tomu ve sčítání lidu, k té německé národnosti tady hlásí nějakých 20, 30 000 lidí.

No a oběti toho odsunu — pokud tedy bychom vzali ty německé — jako hovoří o nějakých 15 000, jo — tak jenom ten poměr: 250 000 nebo 350 000 vyvražděných Československo a 15 000 tedy obětí toho odsunu, řekněme.

No, ale panévropské hnutí a federalizace. Já jsem vlastně velmi zpozornil, když někteří naši politici — konkrétně jeden — no všichni, víme asi o kom hovořím — zmínil, že by řešením byly Spojené státy evropské. Jo, to mě velmi zarazilo, ale vlastně mě to zapadlo do celkového kontextu, když jsem si potom uvědomil, že ten stejný vlastně člověk hovořil o zrušení práva veta a zavedení eura a pak tedy zmínil tu Spojené státy evropské, tu federalizaci, a do toho podporuje přímo opakovaně sudetoněmecký lansmanschaft a vlastně potomky těch lidí, který připravovali federalizaci Evropy, což mi přišlo velmi zajímavé a vlastně hned mi tam zarezonovala jedna věc, o které já dlouhodobě se zabývám.

Což je takzvané panévropské hnutí.

A to panévropské hnutí — pro toho, kdo by to nevěděl — je velmi zajímavé v tom, že ho založil vlastně rodák z Československa nebo tehdy Rakousko-Uherska. On se jmenoval Richard Nikolaus Kunhalt Coudenhove-Kalergi. Nebo se narodil, či žil v Poběžovicích na Domažlicku. Jmenoval se Richard Nikolaus Kunhalt Coudenhove-Kalergi. Bylo to rakousko-japonský šlechtic.

Aha.

A vydal v roce 1923 knihu Panévropou, kde přesně toto popisuje.

Řada alternativních historiků tomu říká Kalergiho plán, kdy on ve dvou knihách — Panévropě vydané roku 1923 a potom Praktickém idealismu, vydané taky někdy v 30. letech 20. století — vlastně popisuje svoje představy té evropské jako federace, společné vlády, řízené odborníky, experty.

To když slyším slovo odborník, tak mi to ještě připomíná jinou věc. K tomu se ještě dostanu, protože ono to hodně souvisí s takzvanou filozofií technokratismu, Římským klubem a tak dále, které mimochodem se inspirovali od toho Kalergiho. To je celá propojená věc.

A on tam — já jsem si to četl ty knihy a vypíchl jsem si tam takovou jednu zajímavou citaci, která myslím si, že je signifikantní i v tom, když se podíváme na ten vývoj v Evropě.

On tam píše: "Budoucí lidstvo by se mělo postupným mísením ráz a národů stát podobným starověkým Egypťanům."

Jo, to je jedna věc, kterou tam zmiňuje.

A pak to rozvíjí — zase teď budu citovat přesně z toho německého překladu: "Člověk v budoucnosti bude mýšenec. Dnešní rasy a třídy budou postupně mizet v důsledku překonávání času, prostoru a předsudků. Euroazijsko-negroidní rasa v budoucnosti podobná starým Egypťanům nahradí rozmanitost národů."

Říká tenhle člověk v těch knihách, jo, od kterých se inspirovali potom ti další následovníci. Významným následovatelem byl Otto von Habsburg, který tedy žil v letech 1912 až 2011 — potomek Habsburského rodu, jako víme všichni, o co se jedná. A toto byl dlouholetý prezident této panévropské unie, kterou tedy založil ten Kalergi.

A v roce 1950 obdržel nejvyšší vyznamenání — tedy Evropskou cenu Karla IV od sudetoněmeckého lansmanschaftu — tento prezident této panévropské unie. Tam už máme to propojení, kam já směřuju.

Jaký paradox, že obdržel cenu Karla IV! Já myslím, že o ten čase Karel IV, kdyby věděl, komu jeho cena je přidělována, že by úplně šťastný z toho nebyl.

No a ten Kalergi, kterého jsme zmínili, obdržel tu stejnou cenu od toho stejného sudetoněmeckého lansmanschaftu v roce 1966.

Takže tady to propojení je velmi zajímavé.

No a ten Kalergi velmi souznění s tou technokratickou filozofií, která vlastně zdůrazňuje něco jako je kolektivistické hospodářství, něco jako je vlastně ztráta soukromého majetku, nějaké fondové hospodaření, nějaká družstva řízená prostě elitou, elitáři. On protože sám byl velký elitář, zdůrazňoval tu roli těch elit.

To dneska slyšíme také to slovo elity neustále někde v tom evropském prostoru a s tím také souvisí Římský klub, který vlastně takovou převodníkovou ideologickou pákou těch technokratů téhleté filozofie, která se nám promítá v tom klimatickém náboženství, hledání toho nepřítele. Protože oni se s tím netají – Robin oni také to publikovali, kdy došli k závěru, že aby se lidé byli ochotni zříci nějakých svých svobod, musí být nějaký nepřítel, proti kterému se semknou, a že nejlepším nepřítelem bude něco, co nám vadí všem, a to je klima.

Takže oni vlastně dlouhodobě vytvářeli ty historické stavy – bylo nám dojde ropa v roce 1980. Máme tady globální ochlazování, všichni umrzneme, nová doba ledová, máme globální oteplování, máme ozónovou díru, máme prostě klimatickou změnu a tak dál. To je Římský klub. To jsou technokraté. To jsou ti, kteří se inspirovali Kalergyem a ke kterým Kalergy taky konvenoval.

Ještě promiň, já – ne, jenom jsem ti chtěl říci jednu větu, že jak říkáš, oni se tím netají. Oni se tím netají. Celý setkání v Brně a to vlastně také dokazuje to setkání moje s Bertem Posltem. To on měl na saku tady takový znak vlastně Páně Evropy a vlastně všechny katalogy, časopisy a tak dále míří k tomu prostě prosazování federalizace. To je velmi rozjetá věc a navazující na tyhle historické kořeny a na ty pokusy vlastně řídit centrálně Evropu nebo federalizovat a mít centrální vládu, centrální armádu. Takže plné brněnské výstaviště těchto plánů.

No vidíš, to je skvělé, že to popisuje, že jsi byl u toho, protože já tady toho Berta Poslta mám jako na závěr, protože Bert Poslt mimo jiné patří mezi nejvýznamnější současné představitele panevropsé unie v Německu. On v roce 1975 založil panevropsou mládež. Mimochodem byl blízký spolupracovník Otofona Habsburga. Tady myslím koluje taková hezká fotka – Otofon Habsburg, Poslt a náš bývalý premiér Fiala. On se k ní ostatně i sám hlásil, že to není žádný fake, že to je pravá fotka. A je člen prezidia Mezinárodní panevropsé unie. A pak tady máme ještě Liechtenstejny. Mě tak jako vrtalo hlavou, co ty Liechtenstejnové tady se jako ten náš pán prezident – proč jako jezdí s nimi něco dohodovat, když ty Liechtenstejnové prohráli všechny soudy? Takže co bysme s nimi vlastně jako řešili? Strašné.

No a já jsem narazil na to, že mezi rodem Liechtenstejnu a panevropsou unií existují dlouhé a přátelské vztahy projení s Habsburgy právě s Otofonem Habsburským, kterej byl jejich vlastně kámoš, tak s Bertem Posltem. Takže tady se za mě kruh uzavírá a je nám hned jasnější, proč někdo lobuje za to, aby tady proběhl ten srát těchto československých Němců. Proč někdo otevírá téma eura neustále? Proč někdo otevírá téma zrušení práva veta? Proč někdo otevírá téma Spojených států evropských? To už považuju za takovou hezkou tečku.

Moc děkuju za ten historický rozbor. Spousta faktů, spousta čísel a spousta také souvislostí, které nejsou daleko od historie, které velmi souvisejí s tím, co se teďka děje v Evropské unii – jaký je vliv vlastně kapitálu korporací na celé řízení Evropské unie a že vlastně ta centralizace moci je silnější a silnější a vede k těm dlouhodobým plánům o federalizaci Evropy.

Já bych k tomu ještě dodal jednu věc, že samozřejmě nikdo nemá patent na rozum, ani já tedy určitě ne a ani bych si to nikdy nemyslel. Ale všem doporučuju, aby si ty věci ověřovali, aby si potom trošku pátrali sami. Koneckonců ten historický exkurz, který jsme tady udělali, si každý může opakovat. Není to nic složitého, nic tajného. Velmi bych doporučil přečíst si knihy Panevropa a Praktický idealismus od pana Kalergyho, abychom pochopili, co se v té Evropě děje a proč se dneska divíme tomu, že nám sem migranti proudí ve velkém. Protože přeci to je taková náhoda, tak možná to taková náhoda není, protože tady o tom někdo snil už ve třicátých letech dvacátého století a někteří další se tím jako zjevně inspirují.

Ale způsobeno válkami – Libye, Afghánistán, Irák a tak dále. Takže je důležité vést svobodnou diskuzi, vzdělávat se, poznávat vlastní kořeny, protože nejvíce možná nám odhalují vlastní dějiny. My jsme se tady bavili také o dalším tématu, které pro vás připravíme možná příště, a to je Baťův příběh, československý odboj a Edward Benéš. Abysme si řekli Edward Benéš – co vidíme velmi kriticky, ale rozhodně se to netýká zrovna těch odsunů. Byla to velmi nesnadná doba a je spousta informací o Edwardu Benešovi, které by bylo dobré si dát na stůl. Neměl to Edward Beneš jednoduché. Dělal chyby jako my všichni určitě. Já taky k němu mám spoustu kritických výhrad. Na druhou stranu musíme ho posuzovat komplexně. Prostě ta doba byla fakt složitá. Vidíme to i dneska, co se otevírá. Si představme, že bysme to měli řešit. Takže já jsem trošku shovívavý, ale je tam řada věcí, které by bylo dobré vědět.

Přesně tak. Takže někdy příště rozbor Jana Baťy, Jana Antonína Baťy, kterého bysme měli velmi dobře znát a poznat. Jana Baťu a Edwarda Beneše si dáme do takového kontextu v některých z dalších setkání a rozhovorů. Jinak k Baťovi vždycky pravidelně stránka – myslím, že je to strana sedm – kterou věnujeme vlastně archivu Jana Antonína Baťy. Tady také archiv té tajné zprávy. To si myslím, že je příběh pro naše německé přátele, protože tydle dva hrdinové – Rudolf Vrba a Alfred Wecler – byli první v Evropě, první na světě, kdo podal komplexní zprávu a důkazy o holokaustu. Vytěsněná, utajovaná zpráva, třicet dva stran. Já jsem si prostudoval i ty americké archivy, které jsou v muzeích a které jsou přístupné na internetu. Přečetl jsem si tu zprávu. Jsou dochované dokonce i ty první překlady do angličtiny. Ta původní zpráva paradoxně se nedochovala. Proč asi? Protože velký byznys, velký byznys v zájmu korporací, kterému se vůbec nehodilo, aby se ta pravda dostala na povrch. A právě osmdesát let po válce je velmi důležité, abysme si odkryli korporace a války – korporace a druhou světovou válku. Vy to o tom taky hodně víte, takže to máme takový další dvě témata.

Velký, velký tři – banky, korporace, banka pro mezinárodní vypořádání, všechny ty věci.

Dvě témata příště zase.

Děkuju. Já děkuju.

Budeme rádi, když si předplatíte noviny, ale nemusíte si ani předplácet. To je jedna možnost být členem komunity, být členem toho klubu Inovace republiky, podílet se vlastně na participaci přípravy novin. Nebo tady máme ještě speciální vydání, které je distribuované zdarma. Když se nám ozvete na to telefonní číslo, můžete vlastně získat ty noviny zdarma k distribuci právě k tomu tématu federalizace, o kterém jsme tady hovořili. Takže téma federalizace.

Já jsem si dovolil tady napsat takový krátký článek, který je velmi, myslím, že mírný a otevírá v těch headlines téma federalizace. Federalizace přirozeně vytváří tlak na sjednocení pravidel, centralizaci ekonomiky a zvýhodňování korporací, European hodnoty a jejich kontrolu.

Evropská armáda v čele s německou vizí a zbrojením — to je německý stavební plán federalizace. Ale to neříkám jako kauzy. Tím jenom otevírám kritické otázky v krátkých odstavcích.

No a najdete tam spoustu podkladů, které se týkají právě korporací versus válek, odkazy na dokumenty, knihy, souvislosti. A například víte, co je to, tak to tam popisujeme v článku.

Tak jestli popisujete, co je to, tak doporučuju všem se na to podívat. To je velmi zajímavá organizace.

Ano, je to tak.

Ještě jednou moc děkuju, a díky moc hlavně vám, že jste s námi, že šíříte odkaz, že se zajímáte o věci, že sdílíte vlastní příběhy a tak dále. Mějte se krásně a brzo tady zase s Robertem u dalších témat.

Jan Baťa, Edward Beneš — a co jsme to slíbili?

Co jsme to slíbili? Korporace a války. Velmi důležité video a téma. Díky.

Já děkuju. Děkujeme za vaši podporu pro natáčení dalších rozhovorů. Objednávat můžete na internetovém obchodě Inovace Republiky. Noviny Inovace Republiky — takové nové občanské noviny, noviny ve vašich rukou. Každý předplatitel je důležitý.

To, co tady tvoříme, tvoříme participativně, komunitně. Noviny jsou taky symbolem svobody, symbolem svobody slova a svobodné diskuze, kterou chceme podporovat v naší zemi, a taky symbolem kritického myšlení.

Tradiční formát novin kombinujeme s odkazy na videa, dokumenty, články zdarma a spoustu dalších souvisejících materiálů.

Budeme rádi, když se ozvete a budete šířit například remitendu novin ve vašich regionech. Můžete remitendu objednat čistě za příspěvek na poštovné. Najdete to tady v odkazu na platformě Inovace Republiky. A samozřejmě budeme rádi, když se stanete členem jakéhosi klubu Inovace Republiky a předplatíte si 12 čísel novin.

Vše vzniká v malém týmu, vše vzniká bez oligarchů, bez dotací, bez sponzorů a vše vzniká ve spolupráci s vámi — díky vašim článkům, díky vaší energii, díky vašemu zapojení. Díky moc vám všem, co jste si noviny předplatili, a nebo těm, kteří zvažujete předplacení, pořízení certifikátu jako dárku nebo objednání balíčku s remitendy, který můžete šířit ve vašem okolí.

Veškeré informace najdete na platformě Inovace Republiky.

Děkujeme moc za veškerou podporu a za předplatné.