P. DRULÁK: Kyjev se ve lhaní inspiroval v Bruselu. Na EU je připraven. Na www.verox.cz bez reklam.

Ve zdravotnictví prý nejsou peníze, ale na milionová odchodná pro vyvolené se vždycky najdou.

Evropský automobilový průmysl slábne, Volkswagen omezuje výrobu, českým dodavatelům mizí objednávky a řešení místo automobilů zbraně, záchrana pracovních míst nebo definitivní militarizace evropské ekonomiky.

Írán je znovu bombardován, strategické průlivy se mohou uzavřít a válka se rozlévá regionem, na kterém závisí světová ekonomika.

Na Ukrajině se hroutí iluze o rychlém vítězství. Přibývají dezertéři, odpor proti mobilizaci i otevřená obvinění z chaosu a lží uvnitř armády.

Dnes živě v pořadu Nalevo Petr Drulák a otázky, které se jinde nepokládají.

---

Dobrý den, vítejte Nalevo. Začneme zprávou z našeho zdravotnictví. Poprosím o příspěvek.

Několik bývalých manažerů dostalo ve zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra velkorysé peníze na odchodnou, především někdejší výkonný ředitel Otakar Smolík, kterému pojišťovna na odchodnou vyplatí největší sumu – 24 milionů Kč hrubého.

Výkonný ředitel Otakar Smolík měl nárok na odchodné ve výši 12násobku průměrné měsíční mzdy (11 782 137 Kč) a nárok na konkurenční doložku ve stejné výši, sdělila pojišťovna redakci. Měsíčně by tak musel Smolík vydělávat téměř milion korun. To je dokonce o třetinu víc, než bere měsíčně prezident republiky.

Roční konkurenční doložku mělo šest lidí, včetně generálního ředitele Kostky, který měl ve smlouvě nejnižší částku ze všech. Například i šéfka Kostkova sekretariátu Martina Brzobohatá měla nárok na víc – na 9,3 milionů Kč.

Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra je veřejná instituce, je to instituce, jejíž manažeři nejdou do nějakých zvláštních rizik. Proč o tom mluvím? Protože když se občas setkáme s výší korporátních platů, která se vymyká jakýmkoliv platům, kterých si běžný smrtelník může všimnout, tak se to většinou vysvětluje obrovskou odpovědností, obrovskými riziky, které tito lidé nesou.

A já nepopírám, že určitě jsou zaměstnání a firmy, kde ta zátěž je enormní. I když samozřejmě je otázka, jestli skutečně si v některých firmách lidé zaslouží mít třeba desetinásobek platu prezidenta nebo premiéra, protože premiér země nese takovou odpovědnost, že žádná firma s tím není srovnatelná. Ale dobře, to teď nechme stranou.

Jsou lidé, kteří jsou skutečně ve firmách a kteří nesou obrovskou odpovědnost a zaslouží si za to mimořádnou odměnu. Ovšem otázka je, proč zrovna ve zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra jsou tak mimořádně odměňováni, proč je odměňována personalistka či šéfka sekretariátu.

Vezměte si tu odměnu – to roční odstupné, konkurenční doložka pro šéfku sekretariátu v podstatě představovala několikanásobek ročního platu prezidenta republiky. Na téhle úrovni to tam bylo.

Kolik peněz se ve zdravotních pojišťovnách tímto způsobem rozhazuje? Neustále slýcháme, jak některé úkony nemohou být hrazeny, protože na to nejsou peníze. Lidé se sbírají na děti, kteří mají vzácné nevyléčitelné nemoci, které zdravotní pojišťovny nehradí. A pak vidíte, že šéfka sekretariátu – to znamená kvalifikovaná sekretářka, ať je za kvalifikovanou sekretářskou práci dobře placená – ale tato kvalifikovaná sekretářka má konkurenční doložku ve výši 10 milionů Kč. Ve výši 10 milionů Kč, což je pro kvalifikovanou sekretářku částka, která nedává žádný smysl.

Také je zajímavé, že ty největší odměny neměl sám šéf té společnosti, ale jeho podřízení. Jak k tomu došlo? Co se zatím dělá?

---

Předseda Správní rady pojišťovny a policejní prezident Martin Vondrášek řekl, že vyplácení odměn v pojišťovně ministerstva vnitra nyní prověřuje dozorčí rada pojišťovny i ministerstvo financí.

Podle Vondráška správní rada dohlíží na generálního ředitele, nevidí do smlouv jeho podřízených a Kostka je o výhodných kontraktech neinformoval. Takže doufejme, že to policejní prezident, který shodou okolností předseda dozorčí rady, nějak vyšetří – měl by mít na to nějaké nástroje.

Ale jeden z klíčů k té situaci je to, že ta dozorčí rada, správní rada se dívala pouze na smlouvy, které měla s tím generálním ředitelem, s tím nejvyšším. Ty astronomické částky, které byly zmíněny v reportáži, se týkaly jeho podřízených a mnohonásobně převyšují odstupné, konkurenční doložky, které měl ten nejvyšší. To je zvláštní.

To znamená, ten šéf měl nějaké podmínky a jeho podřízení měly podmínky mnohonásobně lepší. To zavání něčím podivným. To zavání tím, že on s nimi tyto smlouvy podepsal – podepsal je tedy bez dozoru, patrně bez vědomí správní rady, dozorčí rady. S tím, že možná když budou ty smlouvy doplněné, když si ty peníze začnou vyplácet, tak se o to rozdělí. Tyhle se občas děje takovéhle praktiky.

Tak doufejme, že se tam ty věci vyšetří. Ale i když se to vyšetří v této jedné konkrétní zdravotní pojišťovně – zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra – tak ani nemůžu říct, že to je špička ledovce. To je jenom krystal na špičce ledovce.

Na špičce ledovce, která se jmenuje veřejné zdravotnictví a která představuje jeden z nejzkorumpovanějších sektorů nejen v české společnosti, ale v každé jiné – německé, americké a dalších. Proto já jsem třeba rád, že Američanům se podařilo postavit do čela zdravotnictví někoho, jako je Kennedy Junior, který se pokouší o nějaké změny.

Abychom měli představu o tom rozsahu: když se podíváme na finanční toky ve zdravotnictví, kolik se vydává u nás v České republice ročně na zdravotnictví, tak přijdeme k částce, která se pohybuje kolem nějakých 700 miliard Kč. To jsou samozřejmě částky, které jsou mimo představitelnost běžných smrtelníků, mezi které se také počítám.

A vždycky, když se setkám s takovouhle částkou, tak se ji snažím s něčím porovnat. Věřte, že na zdravotnictví 700 miliard, na obranu 200 miliard. To znamená obrana se všemi těmi pochybnými zakázkami, se stíhačkami pro Američany, s muniční iniciativou, s vším pro pana Strnada, pro jeho spolupracovníky a zase s tím, co pan Strnad vyplácí těm nejrůznějším úředníkům – tohle všechno je 200 miliard.

Zdravotnictví je 700 miliard.

Když to srovnáme s energetikou – firma ČEZ, skutečně ten gigant, který tady všechno ovládá – to je 300 miliard. To znamená, když mluvíme o zdravotnictví, tak skutečně mluvíme o sektoru, který svou vahou převyšuje cokoli jiného.

No a také víme z těch občasných útržků a záblesků, že ti lidé, kteří tam přehazují ty desítky a stovky miliard, to rozhodně nejsou žádní morální giganti. Jen si vzpomeňme na nemovitosti někdejšího ministra zdravotnictví Arenbergera. Zase to byl jenom takový záblesk. Prostě schopný doktor, který si dokázal nahospodařit. Ale to je tam každý druhý.

Ministerstvo – resort zdravotnictví je rezort, kde kvete zločin bílých plášťů, kde kvetou nejrůznější lobisté a šmejdi.

No, proto by bylo potřeba mít v čele toho rezortu někoho, jako je Kennedy Junior mladší.

No, Andrej Babiš tam dosadil Adama Vojtěcha.

Adama Vojtěcha, který dělá přesně to, co Andrej Babiš potřebuje. To, co potřebují ty různé skupiny, ti velcí hráči, kteří se v tom českém zdravotnictví pohybují.

Pro nějaké desítky miliard, v nějaké desítky milionů v nějaké zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra, to jsou malé ryby. Klidně proto to předhodí veřejnosti, abysme se my nad tím rozhořčili a oni nás ujistili, že se s tím bude něco dělat.

Ale ty skutečné problémy nejsou v těch desítkách milionů. Jakkoliv to, co si tam rozdali, je nehorázné a doufejme, že z toho budou vyvozeny nějaké důsledky.

A ty skutečné problémy nejsou v řádech desítek milionů, ale desítek a stovek miliard.

A já tady nevidím politickou sílu, která by chtěla do českého zdravotnictví sáhnout.

Evropské automobilky nejsou v dobrém stavu. Česká ekonomika je na nich závislá. Jejich problémy jsou proto i našimi problémy a o žádné to neplatí více než o Volkswagenu, majiteli mladoboleslavské Škodovky.

Poprosím o s ním.

Problémy německého automobilového koncernu Volkswagen už pociťují i čeští dodavatelé. Kvůli omezení výroby jim v posledních měsících klesly objednávky o desítky procent a další nejistotu přináší oznámená rozsáhlá restrukturalizace automobilky.

Volkswagen přistupuje k reorganizaci kvůli vysokým nákladům, nadbytečným výrobním kapacitám, rostoucí konkurenci čínských automobilek i dopadům amerických dovozních cel. Koncern chce přizpůsobit výrobní kapacity současné poptávce přibližně na 9 milionů vozů ročně. Zatímco před pandemií covidu disponoval kapacitou téměř 12 milionů automobilů.

Evropské automobilky jsou v problémech. Proč?

Tak jsou tu vlastně takové tři velké skupiny problémů. První skupina problémů je Green Deal. Samozřejmě nesmyslný Green Deal, který eh podvazuje veškerou průmyslovou výrobu a podstatná část evropského průmyslu je právě automobilový průmysl. To, že si Evropa podřezává větev, na které sedí Green Dealem – o tom dnes nemusíme nějak zvlášť rozvádět.

Druhý problém, který je s tím spojený, jsou protiruské sankce. Evropské automobilky, evropský průmysl byl závislý na levných energetických surovinách Ruska. Od těch jsme se odřízli.

Jak Green Deal, tak protiruské sankce je něco, co jsme si vytvořili v Bruselu. To není pohroma, která by přišla zvenku. To je něco, co jsme si v Bruselu zařídili sami, odhlasovali sami, včetně mimochodem Andreje Babiše, včetně Petra Fialy, včetně našich vlád. Naše vlády v tom jedou stejně jako všichni ostatní.

Pak je tu třetí faktor, který je složitější, a to je technologické zaostávání. Prostě evropské automobilky technologicky zaostávají za čínskými a dalšími a v té konkurenci to budou mít těžší a těžší.

Co dalšího z toho se týká Volkswagenu?

Poprosím o další sním.

Český automobilový průmysl se přitom podílí na hrubém domácím produktu zhruba 9% a přibližně čtvrtinou na její průmyslové výrobě. Zároveň představuje asi čtvrtinu českého vývozu zboží. Je tak naším nejvýznamnějším exportním odvětvím.

Do Německa loni směřovalo téměř 31% exportu českého automobilového sektoru.

To, co jsou nebo aspoň byly pro Guatemalu banány, pro Ghanu kakaové boby, je pro Česko automobilový průmysl. My jsme vsadili na tuhle kartu.

Česká ekonomika vsadila na výrobu automobilů. Spíš než bychom sami vyráběli automobily, tak dodáváme díly do těch automobilek. A samozřejmě nejdůležitější část té sázky je sázka na Volkswagen.

Volkswagen, který koupil Škodovku. Škodovku, kde skutečně ještě automobily vyrábíme. Nevyrábíme je, nejsou to naše automobily, jsou to německé automobily, ale vyrábí je Češi a v Česku je výzkum a vývoj.

No a na tom Volkswagenu, na té Škodě závisí podstatná část české ekonomiky.

Jo, ti experti spočítají, že 9% hrubého produktu a čtvrtina průmyslové výroby, čtvrtina našeho exportu, 31% exportu českého automobilového sektoru jde do Německa.

Být dodavatelem do Škodovky bylo považováno za terno. Bylo považováno za terno pro český průmysl.

V českém průmyslu je řada subdodavatelů, kteří žijí ze Škodovky, ale už řadu let, v těch posledních letech, prožívají velmi těžké období.

Proč?

Protože oni se mění ze samostatných firem na nevolníky. Volkswagen jim předepisuje takové podmínky, které znamenají, že musí se nechat zrentgenovat finančně. Volkswagen ví naprosto přesně všechno, co se o nich děje účetně a stanovuje jim marže. Stanovuje jim tak nízké marže, aby sotva přežili.

Pak už jim nezbývá na výzkum a vývoj.

To znamená být dodavatelem do Škodovky – to dneska znamená v podstatě pokračovat, potvrzovat, reprodukovat tu neokoloniální strukturu, která se tady vytvořila.

Samozřejmě ten samotný Volkswagen, kterému tohle vyhovovalo, kterému tohle těm českým dodavatelům nadiktoval, ten samotný Volkswagen se dostává do těch velkých problémů, o nichž jsme mluvili, a hledá východiska.

Jaká východiska hledá Volkswagen?

Poprosím o další.

Automobilka Volkswagen údajně vyjednává s izraelskou skupinou Rafael o možné výrobě komponent protiraketového systému Iron Dome v západoněmecké továrně Osnabrück, které by jinak mohlo hrozit zavření. Ta aktuálně zaměstnává kolem 2300 zaměstnanců a vyrábí první generaci modelu Trock v otevřeném provedení kabriolet.

Automobilka však představila již druhou generaci, kde se s kabrioletem ani nepočítá.

V minulosti měla automobilka jednat s německou společností Rheinmetall, která se rovněž pohybuje v obranném průmyslu. Jednání o prodeji však začala váznout.

Jednání s izraelskou společností, která stojí za systémem Iron Dome, tak představuje další vítanou příležitost, jak zachránit pracovní místa a pomoci ekonomice.

Tak dřív docházelo k tomu, že pluhy se překovávaly na meče. Dnes dochází k tomu, že kapacity, které měly automobilky a které už nedokážou využít, tak tyto kapacity se snaží využít pro výrobu zbraní.

Samozřejmě výroba zbraní a výroba automobilů – to jsou dvě dost odlišné věci.

Určitý problém s výrobou zbraní je, že nákup zbraní je závislý na státních rozpočtech. To znamená zátěž pro veřejné rozpočty. Vede to k zadlužování.

Jinak samozřejmě sám nákup zbraní. Na tom není nic špatného. To je potřeba. Každý stát musí mít určitou samozřejmě schopnost se bránit.

Nicméně v okamžiku, kdy by se skutečně podstatná část automobilového průmyslu, evropského automobilového průmyslu, přeorientovala na zbrojní výrobu, tak hrozí to, že nejenom Evropu, ale svět těmi zbraněmi zahltíme.

A pak je samozřejmě otázka, jaké to bude mít další důsledky. Tedy nejenom důsledky pro veřejné rozpočty, že se prostě státy budou zadlužovat, ale otevírá se tím otázka, jaké to má důsledky pro světový mír.

Eh, určitě uslyšíte přívržence obranného průmyslu, kteří říkají, že pokud chce někdo zachovat mír, má se připravovat na válku.

Na tom samozřejmě něco je, protože pokud je někdo bezbraný, tak ti může dokonce válku vyprovokovat. Pokud je někdo ozbrojený a ví, že protivník ví, že se bude bránit, tak s ním do té války třeba nepůjde.

Nicméně platí i jiný argument, že přebytek zbraní válku vyvolává. V okamžiku, kdy si nakoupíte všechny ty moderní, dobré, spolehlivé, efektivní zbraně, utratíte za to podstatnou část státního rozpočtu, kterou jste mohli dát na zdravotnictví, na školství, na leccos jiného.

Samozřejmě také potřeba čas od času ukázat, že celý ten aparát k něčemu je, tím, že třeba vyřešíte nějaký drobný geopolitický problém silou. Takže existuje i opačný argument. Není to tak jednoduché.

Zbrojením si chráníme mír, ale zbrojením se také můžeme dostat do války. Takže to je řekněme dilema, které je spojeno se zbraněmi jako takovými.

A pokud evropské automobilky jdou touto cestou, tak skutečně je potřeba si položit otázku, do jaké míry to ještě může pomáhat míru a od jaké míry to znamená přibližování se velkým konfliktům.

Ale pak je tu ještě další věc, která se týká konkrétně jednání Volkswagenu s izraelským výrobcem, který má na starosti Iron Dome, protože se ukazuje, že to jednání narazilo na nečekaný útes.

Podle nových informací, které přinesl německý magazín Bild, však dohodu zablokovali katarští Šejci. Státní fond Qatar Investment Authority totiž vlastní 17 % hlasovacích práv a 10 % podíl akcií automobilky. Jedná se o třetího největšího akcionáře, který tak může vedení automobilky výrazně promlouvat.

Jeho generální ředitel a dva bývalí členové katarské vlády navíc zasedají v dozorčí radě automobilky.

Takže ten obchod, který měl zajistit továrně v Osnabrucku výrobu raket nebo dalších zařízení pro Izraelce, nyní blokují katarští akcionáři.

Katar je v Perském zálivu. Vědí si o tom, jak vyzbrojování pomáhá míru. To izraelské vyzbrojování. Tam je skutečně toho míru úplný přebytek.

To nám ukazuje globální souvislosti globalizované ekonomiky. Podstatná část naší české ekonomiky závisí na mladoboleslavské Škodovce — jednak na její velikosti a jednak na těch nevolnících v roli subdodavatelů.

O Škodovce se nerozhoduje u nás, nýbrž v německém Wolfsburku. To je centrum Volkswagenu. Ale o samotném Wolfsburku, o tom, co se bude vyrábět nebo nebude vyrábět ve Volkswagenu, se nerozhoduje ve Wolfsburgu, nýbrž v Dauha, hlavním městě Kataru.

Zajímají tam někoho nějací Češi? Zajímají tam někoho nějaké české zájmy? Myslím si, že ne.

A pokud tedy chceme vzít zpátky do rukou svůj osud, tak musíme především dojít k poznání, že tahle struktura není pro nás výhodná, není udržitelná.

Pojďme na otázky.

První otázka: Kdo dokáže přesvědčit Cyrila Svobodu, že musí kandidovat na hrad? Nebo vidíte nějakého jiného člověka schopného vyzvat Pavla a zároveň by výsledky nebyly ještě horší?

Já Cyrila Svobodu rozhodně ke kandidatuře na hrad přesvědčovat nebudu. Na to si najděte někoho jiného.

Co máme dál? Předseda senátu Vystrčil prohlásil, že opozice musí najít kandidáta na prezidenta. Nemyslel tím sebe nebo Fialu. Je to zajímavé.

Já jsem tenhle výrok jako nezaznamenal, protože musím říct, že pan Vystrčil mě moc nezajímá, ale pokud by skutečně tohle řekl, tak by to bylo zásadní vyjádření nedůvěry prezidentu Pavlovi, protože já očekávám, že prezident Pavel bude kandidovat. Vše, co dělá, je v podstatě součást už jeho další prezidentské kampaně.

Pokud se v tom táboře objeví nový protikandidát, tak je to jen dobře, protože se rozdělí. Takže pokud předseda senátu Vystrčil soudí, že je potřeba dalšího kandidáta, který by kandidoval vedle Petra Pavla, tak je to asi poprvé, kdy budu s Vystrčilem souhlasit a řeknu: ano, hledejme takového kandidáta. Je potřeba, aby bylo víc kandidátů z té správné progresivistické liberální atlantické strany.

Jaké je prosím dnes postavení komunistické strany Ruské federace? A může být komunistická strana v Rusku vážným soupeřem Jednotného Ruska, které podporuje prezidenta Putina?

Ne, nemůže. Nemyslím si, že komunistická strana Ruské federace má postavení, které by bylo jakkoliv významné. A ve srovnání s tím, co představuje aparát a politické zázemí prezidenta Putina, tak jsou naprosto zanedbatelní. Není potřeba se jimi nějak moc zabývat.

Dnes vydala vláda poměrně ostré vyjádření vůči postupu Ústavního soudu ve věci kompetenční žaloby. Kdo má silnější karty v ruce a má vláda šanci zvrátit politický aktivismus Ústavního soudu?

Jestli má šanci, to vlastně nevím, protože víte, je to spor mezi vládou a Ústavním soudem. A kdo ten spor rozhoduje? Ústavní soud. To znamená jedna ze stran toho sporu. Takže o šancích mluvit bych řekl, že je velmi ošemetné.

Ale na druhou stranu si myslím, že vláda vede velmi důležitý boj. Velmi, velmi důležitý boj. A držím vládě palce. Myslím si, že je správné, že si vypracovala tak komplexní a podložené stanovisko a je potřeba, aby se velmi rázně ohradila vůči soudcokracii, vůči soudcovskému zasahování do politiky a aby skutečně odkázala prezidenta do těch mezí, které mu předepisuje Česká ústava, a aby nenechávala Ústavní soud tímhle způsobem Českou ústavu měnit.

Je to spravedlivý boj, ale soudcem v tom boji je Ústavní soud.

Je možné získat Škodovku zpět?

Nevím, to je otázka, na kterou nejsem úplně připraven, ale je to také otázka vůbec, do jaké míry by to v této chvíli bylo žádoucí. Do jaké míry v podstatě výroba tohoto druhu automobilů představuje nějakou budoucnost.

Pokud by se stát měl v něčem angažovat, tak by možná měl vsadit na nějaká odvětví, jejichž budoucnost je trochu jistější než výroba tohoto typu automobilů.

Máte tip na prezidenta?

Nemám tip na prezidenta. Prezidenta do určité, do velké míry bude mít v rukou Andrej Babiš. Prostě záleží, koho on bude nominovat. Kdo bude ten člověk, kterého postaví proti Pavlovi, popřípadě proti Vystrčilovi nebo nějakému kandidátu pana Vystrčila. To bude docela klíčové, protože tam se pak soustředí ten velký boj těch stovek milionů. Pro občanské kandidáty to nebude jednoduché.

Jakou výplatu, odměny si pobíral sám Ondrášek?

Nevím, nevím, jak je to s platem policejního prezidenta, ale myslím si, že to je snadno zjistitelné. Je to dohledatelné. Nečekal bych, že by to byly částky, které by se blížily tomu, co měli ti vykukové v té zdravotní pojišťovně. To ale říkám, ty částky nevím. Očekával bych, že to budou nějaké statisícové částky — měsíční plat v řádu statisců, nikoliv v řádu milionů. A nečekal bych, že tam budou nějaká astronomická odstupna.

Jak prosím vidíte budoucnost KSČM pod novým vedením pana Rouna? KSČM prý posiluje preference okolo 4 až 5 %.

Nejsem v té věci moc optimistický.

Myslím si, že Roman Rone je určitě politik, který představuje realistický pohled na věc. Nic proti němu, ale nemyslím si, že budoucnost české levice by měla být, by se měla uskutečňovat pod značkou KSČM.

Éra vláků a tramvají se značkou Škoda končí. Plzeňský výrobce začal hledat nové jméno i logo. Proč myslíte, že to dělají a co to znamená?

Tak bohužel to, co se stalo s plzeňskou Škodovkou, to byl jeden z velkých zločinů české transformace. To byl velký prosperující podnik, který dokázal dodávat investiční celky do celého světa. Byla to určitá chlouba českého průmyslu a v 90. letech jsme to tady zničili.

To, že dneska se vzdávají loga, to už je pro mě jenom taková symbolická — to už je takovej symbolickej škrt, protože reálně z té české, z té plzeňské Škodovky nezbylo skoro nic.

Samozřejmě Škoda Transportation, která dodává tramvaje, to je určitě něco, co má svojí váhu. Nejsem si jist, jestli už se tam ujasnily ty vlastnické vztahy, že ji nějaký čas vlastnila nějaká podivná entita z Kypru. Na ní se schovávali samozřejmě nějací čeští šíbři, ale dobře, vyráběla nějaký reálný produkt, což samo o sobě má svoji váhu. Ale samozřejmě s tím, co představovala Škoda Plzeň, už to nemá vůbec nic společného.

Takže to, že jdou nějakým jiným směrem i z hlediska loga, se mi spíše zdá logické.

Máme ještě poslední otázku. Co říkáte na ten cirkus z hradu?

To je hrozné, co se děje. Myslím, že ministr to dělá dobře. S pozdravem Vašek.

Já souhlasím s tím, že je dobře, že ministr spravedlnosti se podílel. Myslím, že to bylo na ministerstvu spravedlnosti, kde vypracovali ten rozbor k Ústavnímu soudu a je to skutečně boj, který je potřeba vést. Takže řekněme 1:0 pro ministra Tejce.

Írán počátkem července zatím zažil největší projev lidové podpory vládnoucímu režimu. Desítky milionů se zúčastnily pohřbu imáma Chamajního, který byl zavražděn při americko-izraelském útoku počátkem roku.

Američané si tenhle úspěch iránského režimu vyložili po svém. Porušili memorandum, které uzavřeli s iránským režimem, a zahájili novou vlnu útoků na Írán. Už druhý týden se v Íránu bombarduje.

Americké ozbrojené síly oznámily novou vlnu vzdušných útoků proti Íránu devátou noc po sobě. Íránská média mezitím informovala o útocích na Tabríz, Bandar, Makián a další města. Americký prezident Donald Trump hovořil o velmi tvrdých úderech jako pomstě za zabité americké vojáky.

Iránské revoluční gardy uvedli, že zastavili dva ropné tankery, které se pokoušely proplout Hormuzským průlivem nebezpečnou jižní trasou, ke které je vybízela americká armáda. Gardy varovali, že vodní cesta zůstane nebezpečná, dokud bude pokračovat americká agrese v regionu, a vyzvali americké vojáky, aby se připravili na trestnou operaci.

Následně uvedli, že zaútočili na jordánské letiště Akaba, kde jsou transportní letadla C17 a průzkumné letouny P8, s tím že několik z nich bylo těžce poškozeno.

Tak trochu shrňme tu situaci. Když prezident Trump a premiér Netanjahu zahájili válku proti Íránu před několika měsíci, si mysleli, že iránský režim se zhroutí a že buď tam vypukne občanská válka, nebo si tam dosadí nějakou svoji houtku. No, po několika týdnech zjistili, že to tak není. A navíc zjistili, že Írán má schopnost blokovat Hormuzský průliv, jímž prochází podstatná část světového obchodu ropou a plynem.

Prezident Trump zjistil, že se mu to politicky nehodí, že v tom nemá smysl pokračovat, a vedla se nejrůznější jednání. Ty dohody, pokud se něco dohodlo, v zápětí to bylo porušeno spíše z americké strany než z iránské strany.

Poslední dohoda byla 17. června. JD Vance, americký místopředseda, se s irányými vyjednavači dohodl jakési memorandum o porozumění. JD Vance byl od začátku proti té válce, ale Trump ho z rozhodování vynechal, protože dal větší váhu hlasu izraelského premiéra Netanjahua a ředitele Mosadu Barnije. Takže v půlce června JD Vance prosadil ve Washingtonu, že zkusí něco s Írány dohodnout. Dohodl memorandum o porozumění.

To memorandum o porozumění mělo od začátku určité body, které byly pro Američany těžko přijatelné. Jeden z nich se týkal toho, že Írán řekl, že příměří v regionu se netýká pouze útoků Američanů a Izraelců na Írán a iránských útoků na státy v zálivu, ale týká se i izraelských útoků na Libanon. Řekl prostě — Libanon je součástí problému — a pokud Izrael bude útočit na Libanon, tak žádné příměří není.

Izrael od začátku dal najevo, že se tímto necítí být vázán. To znamená, v Libanonu se střílí memorandum či nememorandum. Izraelci se necítili vázáni tímto memorandem. Takže to byl jeden problém.

Druhý problém se týkal samotného Hormuzského průlivu. Podle memoranda měl Írán umožnit svobodnou plavbu Hormuzským průlivem s tím, že se bude jednat 60 dnů o tom, jaký bude režim Hormuzského průlivu. Írán si to vyložil tak, že prostě v Hormuzském průlivu vytyčí koridor a každá loď, která bude tou průlivem proplouvat, se musí u Iránců, u iránského úřadu registrovat. Ten jí vytyčí plavební trasu a tak to bude fungovat.

Američané to pochopili jinak. Od počátku nabádali lodě, aby nerespektovaly iránské úřady, aby pluly mimo koridory, které vymezily iránské úřady. No a iránské úřady po určité chvíli, po opakovaných varováních, přikázaly iránským vojákům, aby na tyto lodě zaútočily — na ty lodě, které nerespektují iránské instrukce. To znamená, padly tam varovné výstřely vůči lodím, které se odchýlily od plavebního koridoru vytyčeného Íránem.

Pro Írán je otázkou životního zájmu, aby měl kontrolu nad Hormuzským průlivem, protože kdyby tuto kontrolu neměl, tak už Američané Írán dávno zničí. Takže taková je situace.

V okamžiku, kdy Írán střílel, tak Američané začali provádět masivní bombardování iránských cílů. To je skoro dva týdny, to je situace před 14 dny. A od té doby se v Perském zálivu opět střílí. Od té doby je Hormuzský průliv opět neprůjezdný. Ceny ropy jdou nahoru.

No a aby toho nebylo málo, tak od včerejška Husíové v Jemenu na opačné straně uzavřeli Rudé moře, aby se od těch arabských šejků už žádná ropa nikam nedostala.

Jemenské hnutí Ansar Alláh, známé jako Husíové, vyhlásilo v pondělí odpoledne námořní blokádu Saudské Arábie. Oznámil to mluvčí hnutí Yahya Sárí. Již dříve iránské revoluční gardy ohlásily, že se chystají ve spolupráci s Husií uzavřít průliv Báb al-Mandab propojující Rudé moře a Adenský záliv, který je po Hormuzském průlivu druhou nejdůležitější energetickou tepnou světa.

Šítské povstalecké hnutí podporované Íránem, které ovládá někdejší území Severního Jemenu, opatření zavedlo v odvetě za útok na letiště v hlavním městě Sana z minulého týdne a na blokádu jemenských přístavů a letišť, kterou podle povstalců provádí Saudská Arábie.

Tak samozřejmě Husiové mají na Saudské Arábii spadeno, protože se je pokoušeli v několik let neúspěšně vyhladit. Nepodařilo se jim to a pak mezi nimi by bylo nastoleno určité příměří.

Írán z těžko pochopitelných důvodů minulý týden to příměří porušil, protože když se husijská delegace vracela z pohřbu imáma Chamenejho, tak ze Saudské Arábie přišel raketový útok na letiště Sana a to letadlo, které bylo ve vzduchu, muselo složitě hledat, kde přistát. Nakonec přistáli na místě, které ani nebylo standardním letištěm, ale přistát se jim podařilo.

A Husiové, kteří jsou spojenci Íránu, samozřejmě řekli, když tohle Saudská Arábie udělala, tak v této chvíli my jim uzavřeme Rudé moře. To znamená, Saudská Arábie nedostane svoji ropu ven skrze Perský záliv. Tam to uzavřel Írán a nedostane tu svoji ropu ven ani skrze Rudé moře, protože to uzavřeli Husijové.

Otázka je, proč se Saudové vůbec do něčeho takového pustili? Otázka je, proč Američané se rozhodli tak zásadním způsobem to memorandum smést ze stolu, aby Trump mohl vítězoslavně prohlásit, jakoby navzdory JD Vensovi. To memorandum je úplně na nic. To, co ty jsi, JD, vyjednal, je úplně na nic.

Co se zatím skrývá? Nemáme na to nějakou jednoznačnou odpověď, ale JD Vens, který to memorandum vyjednal, řekl minulý týden k celé věci své.