Ostuda pro Česko? Holec a Šándor OSTŘE o summitu NATO!

Já tady budu zastávat pana prezidenta a hájit ho.

Mně to přišlo takový nedůstojný.

Palba mezi hradem a Strakovkou pokračuje.

Petr Pavel nevlastní hrad. Andrej Babiš nevlastní strakovku.

Nitročeská fraška zastínila to, co se mě dělo na samitu na to.

Takhle já bych nikdy neargumentoval.

Kouřováclo na bizarní kulisy.

Petrem Pavlem se znám. Nejsme spolužáci.

Petr Fiala byl usvědčenej ze lži.

Já se svým způsobem ani nedivím, že ty Rusi nenávidí.

Článek pět je taková modla, že kdo použije strategický jedeny zbraně první, tak žije o 20 minut dýl.

Co by se stalo, kdyby k tomu došlo?

Trumpovi by se nechtělo vyhazovat peníze, přátelé, je to neuvěřitelné, ale je nás tady 100 000 k dnešnímu dni. Konkrétně už 102.

Já vám za to moc děkuji všem, co jste tady s námi a jako takové poděkování jsme si pro vás připravili letní akci, kdy Vox TV dostanete na sedm dní úplně zdarma.

Čili doufám, že se všichni uvidíme dneska ve Vox klubu, protože po celé léto máte celý Vox na sedm dní zdarma.

Tak to bylo takové poděkování od nás pro vás.

A teď už půjdeme k dnešnímu nejlepšímu podcastu, kde se budeme jako vždy i dnes zabývat nejaktuálnějšími tématy, které hýbou nejen českým mediálním prostorem.

A i dnes mám pro vás připravené dva naprosto unikátní hosty.

Já začnu po mé pravici. Dnes u nás poprvé historicky politický komentátor a publicista XTV Petr Holec. Dobrý den.

Dobrý den.

A po čase bývalý generál ve výslužbě, bezpečnostní poradce a komentátor Andor Šandora Andor. Dobrý den, pane generále.

Dobrý den. Tak ne bývalý, ale pořád.

A jestli dovolíte, nejlepší podcast ten mám já, kterej jsem začal asi před měsícem.

Já mám taky nejlepší podcast. Všichni máme nejlepší podcast. Všichni jenom já jsem byl dostatečně drzý na to, že bych to tak nazval.

Jak se jmenuje váš podcast?

Vidíte, asi Andoršandor, ale jinak se to jmenuje Postřehy a zkušenosti generála.

Ale pro diváky je to jasně.

Váš máte taky nějaký podcast?

No, mám podcast, kterej se jmenuje, jak jste před chvílí zmínil, na férovku. Ale neděláme to jako Česká televize.

Tak přátelé, dneska to bude, já bych dneska udělal takovou rád, takovou krásnou tečku za tématem, které nás tady provázelo čtyři měsíce a nepamatuju si moc jiných témat, které dostal takový mediální prostor, jako bylo Summit NATO.

A já začnu asi takto, takovou otevřenou otázkou, jestli to celé stálo vůbec za to. To, co se kolem toho dělo.

Začnu u vás, pane generále.

Já to nechci připodobňovat k takové vážné věci, jako byla operace Aliance Amerických v Afghánistánu, abychom odstranili Tálibán, aby se tam po 20 letech vrátil. To naštěstí ta lehota trvala jenom čtyři měsíce, aby to, co prezident požadoval, a teď je úplně jedno, jestli to bylo po právu nebo po právu, aby dostal to, co požadoval, nebo nějakým způsobem si zařídil to, co požadoval.

Myslím si, že hlavně ta debata ukázala, že zastínila ten skutečný obsah, co se v té alianci probírá, že zastínila tu vážnost té situace, že dobře zastínila to, že jenom, že nedáváme 2 % HDP a můžeme se o tom bavit, do jaké míry tyhlety administrativní čísla mají smysl.

Ale co ukázala nebo zastínila, že my neplníme ani ty závazky, který jsme si dali sami. My často říkáme závazky pro spojence, ale to je závazek hlavně pro nás, jako abychom měli fakt skutečně těžkou brigádu v hranicích, která je těžká ve skutečnosti a nejenom na papíře. A to střední i tu střední brigádu v žáci.

Takže to se jakoby odklonilo a úplně mi tam a v celém summitu a ve všem chyběla taková debata o tom, jestli opravdu půjdeme jenom cestou zbrojení, kde to skončí, nebo budeme taky uvažovat o tom, že jsou to taky alternativy, že to jsou nějaká vyjednávání, že je tu nějaká dohoda s kýmsi o čemsi. To úplně absentoval.

Jo, to mně přijde úplně špatně.

To, že to absentuje u nás, to je fakt, kterej vidíme dlouhou dobu, ale že se ani někde v tom v tě angaže nenašel nikdo, kdo by zvedl ten hlas.

Podle mě ty čtyři měsíce mně to přišlo takový nedůstojný. Já jsem to v nějakém rozhovoru říkal. Petr Pavel nevlastní hrad, Andrej Babiš nevlastní strakovku. Oni jsou tady z nějaké vůle občanů. Teď pomineme ty volby a podobně, mají nějaké ústavní povinnosti a měli by být schopni se dohodnout.

Já chápu, že to není jednoduché, že jsou tam animozity, které jdou kdoví jak dozadu, ale to nám jako daňovým poplatníkům a občanům může být jako jedno.

Já bych skutečně chtěl mít pocit, že se ústavní činitelé jsou schopni dohodnout v můj prospěch, ne v jejich, v můj prospěch jako občan.

Griluješ a nechybí ti omáčky? Všechno to dopodrobna rozeberem. Ze startu stejná otázka pro vás.

Stálo to za to?

No, já bych navázal na pana Šandora, protože on řekl, že celá ta, já bych řekl naše vnitročeská fraška zastínila to, co se případně dělo na samitu NATO, ale ona zastínila vlastně to vnitropolitické dění a to, co se děje v Česku a ten samit NATO byl jenom, byla taková kouřová clona, bizarní kulisy samozřejmě, ale my vidíme, že od loňských sněmovních voleb tady vidíme snahu hradu a hlavně já říkám prezidenta Petra Pavla, ale on není politickej člověk, on není politickej mozek, to jsou lidi za ním, investoři, kteří ho do té funkce dostali, zaplatili mu kampaň, vybrali ho a tak dál.

A vidíme, že tady vlastně je snaha prezidenta vstoupit do podhradí a spoluvládnout a že je to a teď to korunoval ten verdikt Ústavního soudu, který prostě má víc, já bych řekl, právních profesních děr než ementál.

A řekl bych si, kdyby Ústavní soud, on musel vědět, jaký granát hází nejen do politiky, ale i do společnosti, která už je polarizovaná opravdu úmyslně, takže si dá práci aspoň s tím, aby to nebylo tak napadnutelný. Ale oni si nedali práci.

Ale jde o to, že skutečně prezident, viděli jsme to, bylo odalování jmenování Andreje Babiše premiérem, pak bylo nejmenování Filipa Turka ministrem, byla snaha napsat vládě programový prohlášení.

A teď vidíme, že máme prezidenta skutečně opozičním lídrem, který chce prosazovat opoziční politiku a muselo to narazit samozřejmě na mantinely naší ústavy, protože naše ústava zná prezidenta a nezná prezidenta jako opozičního lídra.

A vidíme, že tady Petr Pavel navazuje na Miloše Zemana a jeho argumentaci. Já jsem přímo zvolený prezident, mám silný mandát. Petr Pavel má přes 3 miliony hlasů za sebou. Miloš Zeman měl o něco míň, ale to jsou jiné volby, jsou určené k jiné funkci.

A ta funkce má jiné pravomoci v našem ústavním pořádku a dělbě moci, než má vláda, která vychází ze sněmovních voleb a která se zodpovídá sněmovně a ve finále voličům.

A to je to celé, co sledujeme a proto to nemůže skončit ta válka, protože sotva Ankara skončila, tak vidíme, že palba mezi hradem a Strakovkou pokračuje a blíží se nám prezidentská volba. Je za necelý rok a půl a to bude jenom ještě gradovat.

A vlastně my vidíme to, že ti lidi, kteří stojí za Petrem Pavlem, tak jsou dost vykolení z toho, že tahle vláda vyhrála volby navzdory jejich veškerým snahám, podpoře médií, neziskovek a tak dál.

A celý to snažení samozřejmě směřuje ke dvěma věcem, ke dvěma výsledkům. Druhá pětiletka Petra Pavla nebo prohra téhle vlády v příštích volbách a návrat jejich vlády, protože vidíme kontrast mezi chováním prezidenta Pavla vůči Fialově vládě a vůči Babišově vládě.

Tam zaznělo spousta věcí, tak já se pokusím aspoň na dvě z nich reagovat.

První protiargument by byl, že na 19 z 20 summitů to vedl prezident. To znamená, že když to bylo vůbec nutné, tady ten spor, protože to byl nějaký standard.

A co se týče Ústavního soudu, tak to bylo předběžné opatření, tedy Ústavní soud teprv rozhodne tím, že žádnou diktaturu nevydá. Ano, on už ale ten verdikt byl verdikt a nějak rozhodl a z toho rozhodnutí plynula povinnost vlády vzít prezidenta na summit.

Ale zpátky k tomu, co říkáte. Ústavní dělba moci a ústava, to je i soubor tradic psaných, ale ústava je jediný, jako zákon zákonů, kterej nezná sankci. Ona není vymahatelná.

Kdyby se ta vláda tím rozhodnutím, tím verdiktem neřídila, tak se nic nestane. Nepřijde si pro ní policie nic. Prostě ten systém v demokracii počítá s tím, že je to soubor tradic na sebe navazujících a provázaných.

A je to jako kdybych já pana Šandora při odchodu ze studia lehce na kop ve dveřích, tak tím poruším pravidla slušného chování a očekávání, že to neudělám, a on mě možná bude chtít nakopnout zpátky.

A prezident Petr Pavel je první prezident, kterej od voleb a nástupu téhle vlády opravdu vystupuje velmi proti té vládě v zahraničí, kam ho ta vláda pouští. To se nedá říct, že by nepouštěla. Oni spočítali, že byl na asi 60 zahraničních výjezdech, takže se nedá říct, že by ho někde zamkli na hradě.

Tak prostě kritizuje vlastní vládu a vlastní zemi. To to nedělal žádnej prezident. A když budeme brát Miloše Zemana, přímo zvoleného prezidenta, měl rozpory s vládami. Dokonce argumentoval podobně jako Petr Pavel: "Já mám mandát a chtěl bych tady spoluvládnout." Ale to nikde nedělal, že by vyjel do zahraničí a kritizoval svoji vlastní zemi.

Petr Pavel to dělá a vidíme to, že on se snaží prosazovat opoziční politiku. Teď se vrátil ze summitu a řekl, že chce po vládě vysvětlení, jak bude ze státního rozpočtu financovat financování obou státních médií, České televize a Českého rozhlasu. Je mu to nepříslušné. To je vládní program. To byly vládní sliby. Vláda si to udělá po svém.

Ano, prezident má právo veta v legislativě, ale současně sněmovna má právo vetovat jeho. Takže z toho vidíme tu jasnost té ústavní dělby moci u nás.

Tady zaznělo spousta argumentů, nechám vás reagovat.

19 z 20 summitů. Už ten argument, že na summit NATO jezdí prezident, protože nejsou důležité a na summit Evropské unie jezdí premiér, protože je důležitý, mi přijde jako nepochopení celé záležitosti.

Jo. Takhle já bych nikdy neargumentoval, protože tím ukazuji to, že bezpečnost pro mě nemá žádný význam. To zaprvé. Za druhé, já jsem do aliance jezdil, byl jsem ve výboru s zpravodajským, vím, jak ty věci fungují.

Představa, že ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo obrany několik měsíců spolupracuje s naší ambasádou v Severoatlantické alianci na těch podkladech, že potom přijede někdo a při nějaké té debatě řekne úplně něco jiného, mně přijde jako, pokud by se to tak stalo, tak je to strašné.

Jo, vidíme nebo viděli jsme, že Andrej Babiš nakonec dostal tři minuty, ve kterých toho nemůže moc ani pokazit, ani vylepšit. Jinými slovy, to, co se na tom sumitu projednává, je v mnohém připraveno a vlastně ta skupina těch hlav států tam nějakým způsobem tomu dá to oficiální tím hlasováním, že to jakoby podpoří.

Představa, že najednou někdo se postaví proti těm zpracovaným dokumentům, mi nepřijde úplně reálná. Takže teď je otázka, do jaké míry. A já jsem to říkal několikrát a nebojím se toho. S Petrem Pavlem se znám, nejsme spolužáci, jak to někdo říkal, ale to není podstatné. Ale udělal řadu chyb, které se mu teďka prostě vymstí.

To znamená od toho, jak Babiše ponížil tím, že po něm chtěl, jak vyřeší střet zájmů, pak vlastně neprozíravě řekl, že to je dobře. Tak jako co, já bych si nikdy takovouhle věc na krk nevzal. Nejmenovath teoretika.

Tak to jsou takové věci, které byly zbytečné. Vyžadovat nějaké programové prohlášení vlády, které nemá oporu nikde. Nikde není napsáno, že musí zpracovat. Myslím, že ten, kdo radí Petrovi, tak ho buď nastrčil někam, kam neměl být, ale toleto si jako udělal úplně zbytečně sám.

Ale to, že Andrej Babiš řekne, že za ním chodili diplomati a představitelé státu a říkali mi, co tady ten člověk dělá, to jsou hrozné věci. Tohle se nestane. To nikdo neudělá z těch západňáků. Já jsem tam jezdil. Oni vás nikdy nebudou takhle kritizovat.

My jsme zvyklí, že nám někdo řekne: "To děláš, hochu, dobře jo?" Ne, v nás nebude ani nikdo chválit nějak, ani kritizovat, ale dají nám to najevo úplně jinak. My nerozumíme té diplomacii. My se ho pořád nenaučili, jak vnímat ten postoj těch lidí.

A tohle podle mě myslím Andrej Babiš zbytečně řekl, že za ním někdo chodil a říkal mu a ještě, že tam prezident dělal ostudu. Tohle je fakt velkej boj, kterej, jak jsem řekl, kdyby Strakovka byla Andreje Babiše a Pražský hrad Petra Pavla a stálo to mimo nás, tak fajn, ať si to tam kluci jakoby rozdávají. Ale je to součást tohodle státu a mně to vadí z pohledu.

Dobř.

Tak pánové, vy jste mě teďka odsunuli do role, že já tady budu zastávat pana prezidenta a bránit ho. Dobrá, budu to dělat hrdě.

Takže první protiargument by byl přece, že to, co dělá pan prezident, je standardní. On pouze nechce, aby mu někdo omezoval, respektive ne jemu, ale v principu funkci prezidenta omezoval jeho pravomoci, protože tam jezdil. Co řeknete na tenhle protiargument?

Já jsem s tím v té mé předchozí odpovědi, kde jsem naznačoval, jak se tvoří stanovisko toho státu, jsem naznačoval, že mu to příliš velký prostor ani nedávalo, aby tam řekl něco jiného, aby vlastně nepopřel. A natolik Petra Pavla znám, že je inteligentní, že by toleto neudělal. Aspoň doufám. Takže takhle asi ano. A mně to přišlo zbytečné. Fakt mi to přišlo zbytečné.

Mhm. Totéž ten samý protiargument pro vás. Prezident Pavel pouze chce, aby za úřad prezidenta měl ty samé kompetence, jaké měl doposud, tedy bojoval pouze za to, aby se mu nebyly odebrány nějaké pravomoci prezidenta.

No a tady se musíme bavit o tom vlastně, co to je ta kompetence, co z ní vychází, protože předtím to byla prostě jakási dohoda. Dohoda není kompetence.

Prostě my jsme nikdy neměli tak polarizovanou vládu versus opozici a teď se nám podařilo i to, že máme polarizovanou vládu versus prezident.

Ta polarizace bohužel pokračuje. Dokonce máme i Ústavní soud, do jehož čela Petr Pavel jmenoval v podstatě aktivistů na svoji podporu. Josef Babiš chodí na demonstrace na podporu prezidenta Pavla. Dokonce na to hrdě přispívá finančně a stojí v čele instituce, která nakonec rozhoduje takhle důležitej spor mezi prezidentem a vládou. Takže tady vidíme taky vychýlenost určitou.

Prostě Ústavní soud se zpolitizoval. To už začal Pavel Richter, bohužel. Ale zpátky k tomu byla nějaká spíš tradice než kompetence, bych řekl, že tam prezidenti jezdili. Ale jak jsem řekl, Petr Pavel začal porušovat některé tradice jako běžného výkonu funkce prezidenta a přišla reakce.

Jo, to je to tak, že když máte provázený systém tradice, jak jsem říkal, a někdo poruší v tom systému jednu tradici, tak se vám začnou bortit další tradice. Stejně jako každou akci následuje reakce.

A vlastně to, co my teď vidíme, já bych řekl, už jsou jenom reakce na reakce a není to — není vlastně nemyslím si, že by bylo možné to zastavit do těch voleb.

>> Mhm.

Bylo to podle vás nutné takhle eskalovat? Nemohly se Andrej Babiš a Petr Pavel takzvaně domluvit prostě tak říkajíc u kafe a dohodnout to politicky?

>> Jak je vidět, tak ne. Tož prostě to z těch hlavně vyjádření z Andreje Babiše.

>> Pardon.

Vy to čtete jak? Protože veřejně to prezentuje Petr Pavel, že on byl ochotný dojít ke kompromisu.

>> To věříte mu?

>> Tak koneckonců si sedí na židli v druhé řadě. Eh, já jsem zase říkal, že když je někdo hlava státu, tak by měl být i hlavou té delegace. Jako to mě to jako úplně nejde do hlavy, aby to bylo obrácené, jo.

Ale nakonec k tomu kompromisu, aspoň já to takto čtu, eh, já kdyby byl prezidentem, bych to neudělal. Já bych to prostě neudělal. Jo, jak se znám se svoji povahou, takhle bych neuhnul, jako.

Mm.

>> Ale znova říkám, to není jejich hra. To není jenom jejich hra. To je hra, kterou oni vedou, ale za sebou mají 10 milionů lidí, na které by si občas měli vzpomenout, že by to mělo být — protože kam to povede? Povede to jenom ty příkopy budou širší. Eh, aby premiér řekl, že nemá čas se scházet s prezidentem, to jsou přece strašně silné výroky.

A tehdy si vzpomínáte, tak se sešli 8. května. Andrej ještě přijel nějak pozdě, Babiš, že jo.

No, >> no, tam šlo o časy a já si právě — a to zase je kontraargument — protože Andrej Babiš tehdy den předtím žádal prezidenta Pavla, aby to mohli posunout, protože oni se odněkud vraceli. Eh, oni mu nevyhověli. On tam přijel a myslím si, že už mu tím dal najevo, že si stejně přijede později, aby dal najevo, že není jeho podřízený.

A Petr Pavel tam měl to — byli jsme na půl. Ne, domluvený. Ještě si taky na tom dal záležet. A to vlastně už je jedno gesto za druhým, kdy vlastně vy to hrajete tak silově, že té druhé straně nedáváte šanci couvnout, protože by z toho vyšla fakt jako poražená. Tak takhle to je, když to rozehrajete takhle. Když to řeknu brutálně. A teď vidíme výsledek.

>> My to rozebereme i to, co vlastně bude následovat. Ale ještě by mě zajímalo. Eh, tam byla jedna fotka slavná, kdy vlastně oba dva stáli — Andrej Babiš i Petr Pavel — na opačných koncích té delegace. Všimli si toho jak politici, tak turecká média psala o tom. Eh, nezpůsobili jsme tím mírnou mezinárodní ostudu celým tímhle summitem?

>> Já věřím, že ne. Já myslím, že my přeceňujeme furt to, jak nás někdo vnímá v zahraničí a že to někdo řeší. To je taková nějaká, já nevím, jestli to vychází z toho, že jsme relativně malá země, eh furt za sebou jakoby táhneme i ten komplex z té postkomunistické země, že jsme někde jakoby nové nebo trošku menší než ty ostatní a furt si říkáme, ježíšmarja, co o nás řeknou v zahraničí. Tak se podívejte do zahraničí, co se děje ve velkých etablovaných demokraciích politicky, je mnohdy horší než u nás. Takže já bych si s tím vůbec nelámal hlavu tolik.

Jako >> já mám asi stejný postoj. Spíš jde o to, že kdyby ti dva lidé — prezident a premiér — říkali, pokud jde o tu bezpečnost a to základní, tu orientaci něco jiného, tak to by nás asi hrozně nějakým způsobem devalvovalo. Jo.

Takhle myslím, že převážilo to, že ta vláda má nějaký postoj, který vede k nějakému cíli, který si asi nějakým způsobem eh přejeme. A taky bych to nepřecňoval, ne? To nejsme opravdu důležití.

V médiích se kolem summitu řešilo téměř vše, včetně pomalu co bude na menu. Moc se neřešilo to, o čem ten summit ve skutečnosti je. Čili já bych se teď chtěl přesunout k tomu, o čem byl a co se tam skutečně dohodlo.

>> Já myslím, že to nejdůležitější je, že Donald Trump potvrdil, že chce zůstat v alianci.

>> Pardon, překvapilo vás, že nepřišel, jak všichni očekávali, že postaví takzvaně členy na to doplatit?

Tak ono >> byl velmi smířlivý.

>> Ono na začátku ne. To on si četl sýru, to jo. Ale tak to je jeho způsob, jak prostě se chová. Vidíme, že to je egomaniák. Prostě to prostě takový druhý člověk. Neznám nikoho takovéhoto. Ale potvrdil, že Spojené státy chtějí zůstat součástí aliance.

Nepochybně Mark Rutte ho musel mýdlit celou dobu, co to šlo, aby byl Donald spokojený. Hráli mu na tu správnou roli. Andrej Babiš se ho ptal, co film Melanie. Mně to připadalo jako pokračování karavaného festivalu, nikoli summitu NATO.

A potvrdili to, že budou dávat alianci zpravodajské informace strategického charakteru. Že zůstane ten strategický jaderný deštník ochrany. A zároveň byl zřejmě přesvědčen — a Evropa se snažila — že převezme konečně kus své role za tu obranu, což já se vůbec nedivím.

Hele, v roce 89 byl poměr nákladů na alianci 50 % Američané, 50 % zbytek. Před nedávnem to bylo 75 % Američané a 25 % zbytek. Takže já se ani nedivím, že ty Američané to prostě nechtějí platit a že to musíme platit my. Mně to přijde jako docela normální. Taky přece nikdo vám nikde nedává nic zadarmo, ne? Akorát my jsme se tak tvářili, že to tak je.

Takže já si myslím, že ten summit nakonec dopadl dobře. A možná si Donald Trump uvědomil, že v rámci té své politiky nebo strategického zaměření Spojených států bude stále potřebovat Evropu. Protože on přece se nemůže stáhnout z Evropy, zrušit všechny základny. Jak by potom fungoval ve směru na Blízký východ, do kterého se zabředl zbytečně?

On vlastně Spojené státy jsou jediné dneska už nejsilnější podporovatel Izraele a tím zůstanou. Takže já si myslím, že i on tu Evropu přece jenom nemůže úplně opustit. Takže z tohohle pohledu pro mě jako docela dobře.

>> Eh, než jsme očekávali.

>> O čem byl ten summit? A já to ještě rozšířím, protože tady čtyři měsíce jsme o tom viděli každodenní boj. A nakonec Andrej Babiš řekl, že se bavil vlastně o filmu Melanie s Trumpem na té slavné večeři, o kterou se tady léta bojovalo. Eh, tedy to bylo — o tom to celé bylo. Ten spor.

No, já myslím, že dopředu nikdo nevěděl, o čem to doopravdy bude, jak to dopadne a že to mohlo dopadnout pro Evropu v rámci na to hůř.

Prostě Amerika je samozřejmě mnohem silnější vojensky, ekonomicky. Neničí se taky jako my Green Dealem a podobně.

Takže chápu se panem Šandorem, že když sem Američani přijedou zvlášť do západní Evropy na dovolenou a vidí to bohatství, tak si říkají: „Proč na vás máme platit, sakra, plaťte si to sami taky. My to nebudeme doplácet." Takže o tom to bylo.

Donald Trump je impulzivní narcistní člověk. Jedná instinktivně a nikdo nevěděl opravdu, s jakou náladou přijede do Ankary. Mohl přijet s horší, jako antiatomovou náladou. To už jsme u něj viděli několikrát. Takže v tom to dopadlo dobře.

Já bych řekl, že byla tam dávka realismu. Za mě v té finální, závěrečné deklaraci už nelžou a nepřestírají Ukrajině, že bude přijatá do NATO. To prostě za mě bylo hanebné lhaní — jak nám, tak Ukrajincům, že je tam vezmou, protože všichni věděli, že ne.

A druhá otázka je, co mně tam chybělo. Za evropskými lídry na jejichž našem kontinentu probíhá ta válka, ne na americkém, na našem.

>> A my to platíme na dvojí frontě — jednou za NATO, kdy kupujeme americké zbraně s přirážkou a přeposíláme je na Ukrajinu. A z druhé strany to platíme formou Evropské unie, nejrůznějších půjček, které musíme platit. A jestli to chtějí evropští lídři předstírat, že toto je finální řešení, že to takhle budeme platit do nekonečna z peněz, které nemáme sami, tak já bych tam čekal, že od Evropy zazní mnohem větší apel na vyjednávání o ukončení toho konfliktu. Ale tam nic.

Vlastně bych pochválil Andreje Babiše, že kromě filmu Melánie, zmínili to. Já jsem tady neslyšel slova — nikde jako snahu jednat o konci války na Ukrajině.

>> Mhm.

Eh, jak čtete tu půjčku a platí to, že budeme donekonečna vlastně půjčovat Ukrajině na nekonečnou válku?

>> Já nevím, jestli bych to nazýval půjčky. To spíš dary. To jsou dary.

>> To jsou nějaké dary. Zadruhé mi vždycky vystane na mozek vyhlášení nějakého mexického prezidenta — „my dodáme zbraně." Jo, to mi přijde v kontextu hrozně špatně.

Když se podíváte, že Evropa není schopná najmenovat lídra, který by jednal s tím Putinem, že jo. Na jednu stranu máme Donalda Trumpa, kterej řekne, že s ním hodinuapsál mluví, že měli lavely telefon, že to je jako super. Jo, a Evropa. Na jejich území se to koná a jejího území ten konflikt může zasáhnout, když to fakt přeženeme tou podporou, která opravdu je samozřejmě pro ty Ukrajince dobrá. Ale teď nevíme, jestli to ty Rusy donutí k tomu jednání. Bylo by fajn. Já se obávám, že to tak nebude. Nebo je donutíme k nějaké silné protireakci. A tohle bysme si jako Evropa měli uvědomit, že se můžeme dostat do nějakého konfliktu.

Takže taková ta představa — budeme prostě jim dávat peníze, dávat peníze. A oni opravdu uvěřili tomu narativu, že ten Rus nejenom, že překročí Dněpr, ale že vstoupí do Polska, do Pobaltí a půjde kamsi až. Je to prostě šílený, jak k čemu jsme uvěřili.

A na druhé straně jedním slovem říkáme, že se jim tam nedaří, že to jsou břídily. Tak jako — co je pravda? My se sami sebe mate a myslím, že v tom Kremlu — a to já myslím, že mě zas někdo nakope — ale neseděj blbci. Ti lidi v tom Kremlu to poslouchají a vyhodnocují a dělají ty opatření.

A jak jsem řekl na začátku, proč tu není nějaká debata o tom — když ten konflikt jednou skončí, to Rusko tu bude, ať se nám to líbí nebo se nám to nelíbí. Je to velikánská země. Má svoje životní zájmy, má svoje bezpečnostní zájmy a záruky a vidíme, že když s ním nechceme o tom mluvit, tak udělá co? No, vezme si to. Vezme si to silou. Tohle — když někdo nechápe, že tohle je módu operandy, který je zničující, tak potom opravdu se nedostaneme nikam dál. Než budeme mluvit 3,5 %, 5 %, bude to za 10, 8 % nebo kam to chceme celý dostat?

Ale na druhou stranu, když se podíváte na vývoj na frontě, tak teďka už to pocítili i obyvatelé Moskvy, což může podkopat určitý vliv nebo postavení Vladimíra Vladimiroviče. To to může vést i k tomu jednacímu stolu. V okamžiku, kdy on bude mít horší výchozí pozici, tak je jasnější nebo je podobné, že když přistoupí na mír, nebo přitlačí na té frontě.

Jako já si myslím pořád, že ta válka, která je opotřebovací, tak pořád ten Rus těmi reakcemi uvažuje o tom, aby nepodporoval tu antiruskou hysterii na straně západu. Že tam můžou nasypat ještě mnohem víc, aby zničili Kyjev, já nevím co všechno. Jo, my si pořád myslíme, že to je jako nějaká hra nebo něco, ale já myslím, že jsme ve vážném stádiu.

A ano, tak jak můžou občané Moskvy, kteří už to pociťují, Petrohradu, tak tam jsou lidi, jako je Karaganov, Dugin a tyhle lidi, kteří od samého začátku konfliktu mluvili o použití jaderných zbraní a podobně. Dneska jsme četli, že to řekl Zelenský. Ale otázka je, jestli to skutečně řekl Putin Rusům, aby nepoužili jaderné zbraně a podobně. Ale my se obtížně i v tom orientujeme.

Jako já bych řekl ještě jednu věc. První obětí každé války je pravda. Jo, a to je teď — to je brutus propaganda. A teď jsme najednou četli Zálužného.

>> Podle mě to už je předvolební střela, kde řekl, že Rusko zdaleka neprohrává.

>> Jasně, že tím ukazuje, že Zelenský lže. A proč by to ten člověk říkal, kdyby to nebyla pravda? To bylo důležité vyjádření, protože on varoval západ. Nepodlehejte zase té iluzi, že Rusko prohrává na frontě jenom kvůli tomu, že Ukrajina je schopná zasáhnout drony Moskvu nebo rafinérii. Ona je schopná to zasáhnout — on dokonce napsal — ale za ohromnou cenu finanční i munice. Protože je to vlastně z Ukrajiny — to je i politická propaganda, gesto, současně gesto pro západ: „Dejte nám další peníze."

Zelenský si na tom postavil svojí možná už věčnou kariéru, téměř prezidentskou na Ukrajině, ale na frontě se situace zas tolik nezměnila. Prostě ty Rusové tam nějak někde pomalu pokračují a nic dramatického tam se neděje.

Rusko to ekonomicky samozřejmě bolí, když jim trefíte rafinérii nebo tak, ale pořád nejde ekonomicky do kolen, jak nám taky nejrůznější experti říkali, že se to stane záhy po začátku války a tak dál. Jo.

Takže z toho vycházím, že okamžitě tady na západě se začalo v médiích šířit — „ty Rusové už snad utíkají z Ukrajiny" — a za chvíli to skončí. Není to pravda. A vlastně zase se musíme vrátit k tomu, o čem byl ten summite NATO — čili další navýšení výdajů — našich peněz, daní na zbrojení, jenom jako reakce na Ukrajinu a na Rusko. A kdyby to skončilo, tak skončí tím pádem ten ohromný tlak.

Mimochodem pan Šandoro zmínil Marka Ruteho, který přežije sám sebe jednou. To je prostě top oportunista.

Eh, a on vlastně, jak se domluvilo, těch 5 %, jako 3,5 % hardwaru, když to řeknu, a 1,5 % softwaru, že si tam dáte nemocnice, mosty, tunely a tak dál, tak to spolu vyjednával s Trumpem on, aby se vlk nažral, koza zůstala celá, protože Evropanům současně řekl: „Tak jsem to domluvil a vy si tam prostě dáte nějaké náklady, který stejně byste měli jinak, byly by ne vojenské, ale teď to můžete nějak dát do vojenských nákladů." Takže to je všechno reakce na válku na Ukrajině a proto bych i řekl, proto prostě se ať se Evropa snaží to ukončit co nejrychleji a hlavně ať si nenalhává falešnou realitu, jako si naše opozice nalhávala s tou cinklou fotkou toho handschacku slavného Babiš Trump, jo, když celej národ mohl vidět to video, jak to bylo ve skutečnosti, tak to je za mě, já nesnáším prostě předstírání.

Předstírání většinou končí velkým problémem.

K tomu se dostanem.

Jenom ještě ten argument.

Co řeknete na to, že samozřejmě teď nikam neutíkají, ale ty peníze, pokud půjdou třeba na ty drony, které budou opravdu létat do Moskvy, do Petrohradu a ten běžný ruský občan to pocítí, tak to bude vyvíjet vnitropolitický tlak na Vladimíra Vladimíroviče, aby sednul k tomu jednacímu stolu?

Já tomu nevěřím extra, že to něco zlomí.

Samozřejmě, že je to tlak.