Osobní TAJEMSTVÍ? 😮💔 #pi #interview #news #love #retro

Taky jste si občas všimli, že piju ze zavařovací sklenice. Proč tomu tak je? Tohleto má svůj příběh a je to pro mě velká připomínka. Teďka vám prozradím, jaká. Do zhruba svých 29 let jsem žil způsobem života, který mnozí z vás vůbec neznáte. Eh, když mě bylo cca 20 let, tak jsem se odstěhoval do Prahy, kde jsem studoval Karlovu univerzitu, mezinárodní vztahy [hudba] a historii. Ovšem ve třeťáku jsem zjistil, že to není to, co chci, protože jsem nechtěl vstoupit do politické strany a stát se diplomatem. Pak jsem začal brouzdat a přemýšlet, [hudba] co budu dělat dál. Můj kamarád tehdy dělal marketing a já jsem se to od něj začal učit. Vznikla z toho firma, která se stala postupem času velmi úspěšná. Pomáhali jsme lidem s onlinem, řemeslníkům, drobným podnikatelům českým a všem možným druhům řemesel, prostě všeho možnýho. V té době jsem také vydal knihu Snačka, která se stala na portále Kosmas bestseller. [hudba] Nicméně tenhleten můj život byl plný eh smutku, nenaplnění, potlačovaných tužeb, snů a přání a tak jsem se upíjel. Stal se ze mě alkoholik, závislák i na dalších drogách. kdy jsem hodně žil nezdravým způsobem života, párty, peníze, luxus, no a žádné koudné vztahy, přátelství, nic z toho. Tohleto všechno se nastřádalo do mých 29 let, kdy jsem zjistil po telefonátu s mým kamarádem Petrem Havlíčkem, kterého jistě znáte, že mám kontinuální pálení žáhy rok, dva, [hudba] vždycky strašnou bolest a toho večera jsem nemohl vypít [hudba] sklenici vody. Začal jsem zvracet. No a Petr Havlíček mi řekl, že mám s největší pravděpodobností náběh na rakovinu, možná už ji mám, rakovinu žaludku. A tehdy se všechno změnilo. Bylo mi tehdy 29 let a já jsem se rozhodl, že budu žít. I kdybych zemřel mladý, tak ať to stojí za to. No a tak jsem přišel do firmy, řekl jsem, že končíme. Veškeré vybavení jsme poslali azylovému domu v Teplicích. Něco jsme rozprodali. Přišel jsem domů v Praze do Košíř, kde jsem bydlel. Začal jsem také prodávat všechnek, všechno, co jsem měl. a řekl jsem si, že si splním [hudba] svůj životní sen, začnu cestovat. A to se děje dnes. Proto mě dneska vidíte jako spisovatele na cestách, píšu knihy a žiju svůj dětský sen. Tak kdy jsem ovšem nevěděl, že přežiju díky bohu se má nemoc a bolest vyléčila během tříč let a dneska jsem zdravý a žiju svůj sen. Todle je pro mě připomínka začátku, když jsem pro vás začal vysílat [hudba] hosty. Vzniklo to úplně náhodně. Nebyl to plán. Bylo to na přání vás, fanoušků a diváků, kteří jste mě sledovali. A tahleta zavařovací sklenice bylo to poslední, [hudba] co mi zbylo na bytě, který jsem rozprodával a rozdával svým přátelům. Proto z ní občas piju. Připomínám si tak to, jak je život pomivý a jak čas je to nejvzácnější, co máme, ne majetek. Na zdraví. M.