Opozice odvolala Armagedon a Pavel stále pomlouvá. Ale co Korejci? | Řek a Chachar #12

Dobrý den, vážení diváci.

Vedle mě sedí řek Thomas Kulidakis.

Já jsem Chachar Marek Stoniš.

Tak z toho vyplývá jednoznačně, máme tady další díl našeho pořadu Řek a Chachar.

Tento týden byl bouřlivý na mnoho politických událostí.

A jistě se těšíte, co si o nich s Tomasem myslíme.

Vítej, Tomasi.

Já děkuju za přivítání a za úvodní slovo.

Vidíte, jak se střídáme, kdo začíná.

A děkuju, hlavně děkuji, a děkujeme.

Děkujeme za sledování, za podporu, za všechno, a můžeme na to.

Tomasi, tak já nemůžu začít jinak než tím, co se stalo ve středu. To znamená ve středu se stalo to, co jsme asi všichni čekali, nebo soudní lidé čekali.

Vládní většina přehlasovala prezidentovo veto zákona o rozpočtové odpovědnosti, nebo jak to nazvat.

Čeká nás podle opozice zjevně Armageddon. Armageddon jednak pro budoucí generace, naše děti, děti našich dětí.

Všechno to budou splácet a celá naše všechny veřejné finance budou utraceny za splácení dluhů, jsem pochopil.

Já jsem se těšil, že když až přijdeš, že nám to vysvětlíš.

Jo, tak jako bych se pustil do kroniky očekávané události, jo?

No, já mám rád knížku Gabriela Márqueza. Eh, Kronika ohlášené smrti.

A tam je od začátku jasné, co se stane. Ono se to stane.

A to mi připomíná naši opozici.

No a to jsi mi právě přesně viděl do hlavy, protože přesně na tuto knížku já jsem si vzpomněl, protože ji mám taky rád.

No, takže teďka jsem toto právě parafrázoval jako kronika očekávané události – bylo přehlasování veta Petra Pavla.

Eh, shrnu to v kostce. Začnu formu a pak k obsahu, jo.

Nebo nejdřív obsah a pak forma.

Eh, forma ovlivňuje obsah, jo, říká se.

Tak začni formu.

No, obsah taky formu.

Eh, tak forma, jo. Musím říct, že když po přehlasování, jo, tak si udělala tiskovku celá opozice. Byli tam všichni.

Já jsem seděl v televizním studiu na CNN Prima News.

Bylo to jako výživné.

Ano.

A teďka, když to začalo, ze zákulisí, normálně, když jsem je tam viděl, tak promluvil první a hned se tam hrnul druhý.

Já jsem se normálně jako říkal: „Ježišmarj, o nich budou mluvit všichni."

Hm.

Taky že jo.

Hm.

Eh, normálně v tu chvíli mě napadla takzvaná metafora. Až se mi málem proměnily před očima. Sem si představil pět kolovrátků, které prostě motají to samé, a jediné, v čem se liší, jsou ty ornamenty, jo. Protože sice byly jiné tváře, jinak mluvili v podstatě všichni to samé, a bylo to vlastně kopírování toho, co se dělo v patnáct a třicet hodin ve sněmovně.

Úplně mě tam dojal Zdeněk Hřib, který si stěžoval, že to byla zvůle, pevné hlasování, že on nemohl mluvit.

Tak já teda mám pocit – buď jsem se díval špatně, nebo ne – ale podle mě tam mluvil a trapačil tam s tou kreditkou, s tou kreditní kartou.

Ano.

Jo.

Což jsem chtěl teda nominovat na bizar týdne. Teď jste mi předběhl, tak už se na to ještě vrátíme.

Ne, ne, ne. To klidně, prosím, řekni, proč je to bizarní, ne?

No, tak, ale já se k tomu dostanu až potom.

To je bizar.

Dobře, tak bizar týdne je to proto.

Eh, to si všimněte, vážení diváci, že v takto exponovaných rozpravách parlamentních teď vytahuje opozice. Zatím to dělá jenom opozice, mám pocit.

Vytahují velké plakáty, velké rekvizity, jak se tomu říká. Vytahují rekvizity a jsou velké.

Jen tam měl Zdeněk Hřib kreditní kartu a někdo tam měl trhací kalendář.

Já nevím, myslím, že to bylo obrovské, ale oni to nedělají proto, aby to viděli poslanci, nebo aby to viděl někdo z galerie.

Oni to dělají proto, aby si natočili video a dali to na Twitter nebo na Instagram.

To jsou prostě vystoupení pro sítě. To už je normálně organizovaná videotvorba.

A to nemá s parlamentní debatou nic společného.

Pak se to objeví na těch sociálních sítích a oni si myslí, že tím získají voliče.

Mhm.

A nezískávají.

Nezískávají.

No, ale v čem je to bizarní? Jako, tak to není proti ničemu.

Stávající vláda, když byla opozice, si taky točila videa tam.

Eh, teďka, když je to vláda, tak si taky točí videa.

No, no, zvlášť s tou kreditní kartou v podobě české vlajky.

Pamatuju, Piráti to mají nějak rádi tu českou vlajku.

Pamatuju si, kdy ještě byl Lipavský pirátem a šli do průvodu Prague Pride a tam měli českou vlajku, která byla z poloviny česká vlajka.

Byl tam ten modrý klín a proměňovala se v duhovou vlajku a držel to Lipavský, Hřib a ještě někdo Bartoš.

Jo.

Eh, no, takže jsem to neviděl jenom já, takže mluvil. Tak nevím, proč si stěžoval, že nemluvil, když mluvil.

To je bod jeden.

Eh, bod dva – to přišlo samozřejmě s tou kreditkou.

Já jsem si nejdřív říkal, že mě napadlo slovo šaškovat, ale šaškování má být vtipné.

Tohle bylo spíš jenom trapné.

Bylo takové pikantní, že on odmítal dát tu jakousi obraznou kreditku předsedovi vlády Andreji Babišovi a Aleně Schillerové, ministryni financí.

Kdežto předseda TOP 09 Ondřej Havel – ten svůj trhací kalendář chtěl dát.

Mhm.

Jo, ale ta Alena ho nechtěla, tak si to vzal Petr Macinka a udělal to slavné gesto.

Točil si prstem u spánku, když tak listovat.

Já jsem viděl titulek někde na internetu na nějakém webu. Viděl jsem titulek: Petr Macinka se šklebil.

Jo, šklebil jsem.

Šklebil jsem doopravdy.

Eh, no, ale já bych to dokončil, jo. Ty argumenty, co tam zaznívaly, jo. K té formě, co mě úplně fascinovalo, teda, jo, to, že se opozice málem ufňukávala. Já už jsem si pak z toho dělal trochu srandu, tak jsem si říkal, že jim tam chybí, ať to trošku rozmnožit, rozpálIt, jo. Ať jako říkají už nejenom naše děti a vnoučata a budoucí generace, ale ať se ukážou, jak umí pěkně vládnout rodným jazykem. Ať řeknou: „Vnoučata, vnoučat, vnoučat našich vnoučat, vnoučatem učit našich vnoučat našich dětí."

Ano.

Našich dětí.

Mhm.

Třeba.

Jo.

A takhle daleko sice nešli, ale je to škoda.

Mohli nám ukázat, že umí češtinu.

Mhm.

Eh, jinak ty argumenty.

No a co mě teda dojelo úplně nejvíc – oni vlastně ten první den trvalo 10 hodin, než se schválil program schůze, jo.

Mm.

A fakt tam říkali: „Hele, všechno," jo. To bylo takové volné pásmo jako na hranici radikalismu.

Jsem si říkal, já jsem to vydržel sledovat asi 6 hodin.

Jo, 6 hodin.

Ztratil jsem 6 hodin svého života, to jo. Ale už jsem měl tik z toho, víš, už to nešlo. Bylo to už jako.

Eh, ale co mě dojelo – ten druhej den, když se hlasovalo o tom, co oni nazvali pohromou a tak dále.

No jasně.

Takže tam prostě nedorazili.

Jo, jo.

Chybělo jim 20 poslanců.

Chybělo jim. Je jich 92 a bylo jich 72.

A jak jsem já to zjistil?

Eh, já jsem se pak pousmál, protože večer nějak. Včera my natáčíme ve čtvrtek, že jo, tak ve středu večer jsem viděl video Aleny Schillerové.

Viděl jsem taky, která tam jako na to poukazovala, ale já jsem si toho všiml už dopoledne, víš jak?

Ne, protože já jsem byl v tu středu a potom jsem si to jako pustil v rámci přípravy na pátek — pardon, v tu středu. Tady jsem sledoval celej ten den a pak ve středu to schvalovali, takže jsem si to pustil jako na přípravu.

Jo, tak jako zpožděně. To je lepší než zrychleně. A nějak z nějakého vnuknutí jsem si řekl: „Ty jo, teď mě tak důležitě zajímalo, kolik jich tam je?" Tak jsem si pustil rychlostí 1,75 ze záznamu na YouTube, že tam taky vysíláme.

Jasně, tam taky jsme.

No, tam taky jsme.

Tak jsem si pustil i ty omluvenky na začátku, což normálně přeskakuju, jo. Teď jsem si říkal: „Ty jo, jsem ty rychlosti asi špatně slyšel, jo." Tak jsem to pustim ještě jednou — 1,5 pro jistotu.

Říkám: „Ty jo, fakt to tam je?" Tak jsem to pustil normálně.

Slyšel jsem: Eva de Croa, osobní důvody, nepřítomná. Jo.

Eh, Ivan Bartoš, Piráti, nepřítomen, osobní důvody, celý den.

Eh, pan Volpe za piráty, osobní důvody, nepřítomen, celý den.

Evička Dekrára taky nepřítomná, celý den.

Marek Výborný, který tam tak burcoval ten den předtím, aby všichni tam byli, že to je důležité — nepřítomný, osobní důvody, celý den.

Jo, řada jich tam prostě takhle nebyla.

A jsem si řekl: „No tak, když je to tak důležitý a čeká nás taková armagadonizace, tak vy jste si asi natočili ta videa ten první den, ne? A tak už tam jako nemusíte, tak jste tam nepřišli hlasovat. Tak proto byl ten výsledek 72 proti, protože tam 20 poslanců opozice normálně nepřišlo do práce."

Tak já nevím. Jestli to tedy buď je to opravdu armagadon, tak se radši šli rychle schovat, takže už je neuvidíme — jsou někde zalezlí, kde mají připravené ty konzervy — nebo to armagadon není a prostě mají ještě do práce a není to tak důležitý.

Ale od ODS byla celá, ne? Tam taky chyběla. Tak Eva Decrá. Já jsem řekl, že nebyla. Ona si o sobě tvrdí, že je KSČM, ale pořád je členkou ODS a její poslankyně ODS, že jo.

No a tak. Takže tínová ministryně. Jo. Takže takhle kolovráci, kteří tam prostě nepřišli — tak to je úplně hotové.

Proč kolovráci?

Oni si ty argumenty jako cyklili a podobně, jo.

Eh, podle mě křičí na zrcadlo, že odraz v něm je křivý, že má křivá ústa. Jo. A proč?

Bod jedna: To, co se přijalo, je zákon o rozpočtových pravidlech a zákon o rozpočtové kázi. Tak, eh, ta hlavní věc, proti čemu tak bojovali — respektive Petr Pavel a oni tam — v podstatě víceméně papouškovali to, co Petr Pavel vykládal, jeho myšlenky, jo. Tak vlastně je tam nějaká koordinace.

Všiml jsem si, že jejich samozvaní mediální propagátoři, kteří na to mají právo říkat, co chtějí, tak ty argumenty se taky shodují. Ale to je podružné teďka.

A aby si řekl, že to je vůči opozici — prezident Pavel, to se mu nelíbí. Nelíbí se mu to.

No, tak bohužel je to pravda. Pravda se mu nelíbí. Evidentně se mu nelíbí. Hlavně, že tam má — co je tam napsaný na tom hradě v tom erbu — slovo prezidenta.

No, víme. Víme. Co?

No, vítězí pravda, že jo.

No.

A no, takže se to opakovalo — ty argumenty. Jako abych nebyl úplně negativistický vůči opozici, musím přiznat, že jedinej, kdo tam měl nějak žrát, jo, v těch argumentech, byli lidovci. Mezi nimi vyčníval tedy Marian Durečka — to se musí přiznat. A když odpustíme ty urážky o bankovní lupičce paní ministryni Schillerové od Jana Skopečka — ten měl taky trochu ráci. A to byly jenom dva z 10 hodin, jo.

A zbytek to byl hroznej kafe, mlejnek.

Ale o co jde? Vždyť to původně byla harmonizace práva — implementace z Evropské unie, kterou si navrhla bývalá vláda Zbyňka Stanjury. Čáry se tam načmrkal. Měl tam tu výjimku na zbrojení a obranu do roku 33, takže paní ministryně Schillerová to proto prodloužila na rok 36, jo. Takže pan ministr Sander — 33, paní ministryně — 36, jo.

Eh, energetická infrastruktura — do dneška je to na stránkách ministerstva financí. Když se na to podívám, myslím, že poslanec Hora Havránek tam tenkrát měl ty PPP projekty a podobně, takže oni vlastně obohatili ten původní návrh, jo.

Tak pak asi armagadon i ta bývalá vláda teda chystala, jo.

Eh, to je další věc — navýšení v případě tedy krizové situace vysvětlovala tam tedy Alena Schillerová, že jako kdyby nedejbůh nějaká válka a podobně — o 10 %. Eh, diskutovali jsme ve sněmovně, že o to žádali ozbrojené složky a bezpečnostní služby, tajné služby a tak dále, jo.

E, mně to přijde ze strany opozice vlastně i od prezidenta pokrytecké, nevěrohodné. Eh, a myslím si, že to tak vnímá i veřejnost. Protože kdyby — kdyby to byla autentická opozice, která by za sebou neměla čtyři roky vládnutí — ale je to prostě copy-paste, stejné strany byly ve vládě, dovládly loni na podzim, zvýšili daně, eh, a zvýšili zadlužení této země o 1,3 bilionů.

A tady tihle lidi mě těžko přesvědčí o tom, že máme myslet na vnoučata, vnoučata našich vnoučat a podobně, jo. To je prostě — to je základní problém. Já skoro nejsem schopen se s nima ani do té debaty pustit, jo.

To je ten — i když mi pan Petr Pavel, eh prezident, vypráví o tom, že je třeba být odpovědný, eh, ekonomicky nebo hospodářsky vůči budoucím generacím, to je hezké. Ale v druhé větě mi řekne, že 2 % HDP na obranu je málo.

No, ale jak to chce udělat? Já tomu fakt nerozumím. Je to — jsou to protichudné argumenty. Jednak víme to, co Petr Pavel podepisoval za rozpočty Petru Fialovi, že jo. A v jedné větě řeknou: „Eh, nesmíte takhle zadlužovat" — i když to je jenom ten zákon o rozpočtu nebo rámci a pravidlech, ne? Že to není ještě rozpočet samotný. Ale v druhé větě ti řekne: „No, tak dejte 3,5 % na zbrojení."

No, ale kde to chce vzít? Já nevím. Tak ať řekne, komu bude škrtat.

Počkej, tak tam je ještě jeden protimluvek. Já jsem slyšel, že na jednu stranu řekl, že nebude vetovat rozpočet, že hospodářská politika je v rukou vlády.

Hm.

A pak vetuje teda tady tu úpravu — o tom, jak se rozpočet sestavuje a podobně.

Tak — buď je hospodářská politika v rukou vlády a nevetuje nic, nebo není, má s tím problém, vetuje všechno. Ale ne, že jedno vetuje, druhé ne, že jo? Tváří se, že tam prostě — eh to proti sobě není vůbec konzistentní.

To člověka — co se týče těch opozičníků, já s nima nemám problém debatovat.

Mhm.

Ale jsou tam jednotlivci, jo. Jako tam jednotlivci, kteří ještě mají nějakou ráci, jo. Ale naprostá většina z nich — to už jsou jenom výkřiky, jo. To jsou taková — jak ty říkáš — na té RSK, jo.

Takže jsem schopen se pustit do ekonomické debaty — já nevím, s Janem Skopečkem, určitě, klidně s panem Činčelou, jo — to je od lidovců — dejme tomu. Eh, s paní Evou Pavlovou, ne? To je manželka vícepředsedy opozice.

Já jsem to popletl.

Pardon.

>> Já jsem slyšel Pelovou.

>> Pavlovou.

No tak to možná, o co ona byla v té československé armádě.

>> Ona byla, eh, to byl takový ten, jak se tomu říká, nebo ty si pamatuješ, jak se tomu říkal.

Politruk, vím já, ale jak se to říkal oficiálně?

>> Politím.

Politruk se tomu říkal.

Neříkal se politický pracovník nebo >> no, něco takového.

>> Pracovník politický mu >> vedoucí politický mužstva nebo něco, nevím.

Fakt nevím.

>> No, politruk, politruchka.

No, ale to ne, to je jedno.

To byl hloupý vtip.

>> Eh, hrozný.

>> No, hrozný jsem.

Eh, ale jinak, jako to byly taková výkřiky, jako kdyby si neviděli opravdu na špičku vlastního nosu, jo.

>> Eh, ale zároveň přiznávají někteří z nich, jo, že oni jsou pro ty investice, jo, třeba ta infrastruktura, jako jo, to právní, že to je potřeba, jo.

>> Tak zase buď jsou nebo nejsou.

Tak já ano, já když se ptali, co z toho budou mít děti našich dětí a tak dále, tak už já z toho budu mít. Jestli se opravdu dostaví aspoň ty dálnice, tak už já když se projedu po dálnici, tak rozhodně budu radši, než když se bude zase hele, tady nám to >> z režie našli zástupce velitele pro politické věci, zkráceně ideolog, školitel.

Takže >> Takže to byla paní Pavlová.

Ano, to byla paní Pavlová.

To byla soudružka Paulová.

Teď už je to paní.

>> Teď už je to paní.

>> To byl soudruh Pavel.

Teď už je taky p.

No, >> pan.

Už je to pán.

>> Eh, tak takže už já z toho budu mít, když se podaří dostat infrastrukturu dopravní, a teď ta faktická debata, kdyby byla.

Jo, >> můžeme debatovat naprosto zcela v pohodě.

Legitimní debata, jestli multiplikátor >> dopravní infrastruktury je vyšší než jedna.

Hm.

>> Kdyby tady seděl docent Ševčík, bude tvrdit, že ne.

A stejně tak to bude tvrdit Skopeček a já budu třeba tvrdit, že ano.

>> Jo a můžeme o tom debatovat, vést debatu.

Eh, tak místo toho prostě slyšíme — ještě nebyli nápadití, teda já nevím, jim fakt asi buď chybí kreativci nebo témata — že říkali, že to je pan Kubka, že to je demolice veřejných financí, nebo co.

>> Tak jim se říkalo pěti demolice.

Oni nejsou ani schopni si vymyslet nové slovo.

Jo.

>> Hm.

Tak já na první dobrou bych řekl destrukce.

Jo, a už je to jiný.

Hm.

A to není nové slovo.

>> Co?

>> To není nové slovo.

>> Ale je to jiné než demolice.

>> No to je >> je to synonymu.

>> Ale není to tak jako demolice — to fakt vezmeš bagr nebo takovou tu železnou kouli a boříš, prostě. Bagr srovnáváš se zemí.

Přijde armageddon.

>> Ale destrukce, destrukce, tak to je málo.

To je abstraktní.

>> Když přijde armageddem, tak je to destrukce.

Tak.

>> No, eh, já jsem teda — já, eh, asi asi by se o tom dalo mluvit dlouho.

>> Počkej, poslední větu, jestli můžeš, >> no.

Můžeš jako mluvit.

To je tvůj pořád poslední věta k tomu, >> jestli to bylo k užitku či nebylo.

>> Mm.

>> Rozsoudíme my voliči v roce 2029 u voleb.

Ano.

>> Jo.

Eh, pobavil mě Marián Jurečka, teda.

Já se musím trochu pochválit, ale pobavil mě tím — pobavil mě, jak on vyzýval >> ministryni financí, ať mu řekne, kolik se zadlužuje celá vláda, ať mu řeknou, kolik se zadlužila za ty čtyři roky — jako kdyby požadoval, aby mu věštili z křišťálové koule.

Jo, tak, protože ty nevíš, jestli se nestane, já nevím, povodeň, nebo naopak se bude dobrá úroda. Zaprší málo, hodně. Jestli někde někdo se rozhodne bombardovat a zrovna má suroviny nebo aspoň ovládá cestu k nim, nebo ne.

Rozumíš, že jo?

To přece nikdo neví.

Jediný — a zrovna Marián Jurečka byl teda v čele toho — když oni tvrdili, že celá země věděla, že je inflace jak blázen, že jo.

Všichni to věděli, takže všichni očekávali legitimně zvýšení důchodů valorizací, včetně těch penzistů.

Jenom vláda bývalá se tvářila, že ona to jediná neví, a pak byli hrozně překvapení. Že jsou, tak šli potom se sekaly ty valorizace podle tehdejší pozice, odrbali.

>> Byl, tak byl spokojený ten důchodce z Vysočiny od paní Decker.

Byl spokojený ten z Fotobanka od paní Deká.

>> Myslím, že pan >> Václav P.

Ano.

>> Pana Václava P.

Už jsme několikrát viděli v jiných konotacích.

Ano.

>> A pak teda osekali ještě k Ústavnímu soudu a ten řekl, co?

Ano, oni měli legitimní očekávání asi, ale protože hospodářská škoda — jakože ti benzisté, no — tak mají smůlu.

Jo, takže jestli takhle — ano, takhle možná pokračoval, postupoval spolu s ostatními dnešními opozičníky, když tvrdili, že oni jediní nevědí, že je inflace a proto ti důchodci nedostali.

Jo, takže když to shrnu, jo: jestli se podaří pozvednout růst ekonomiky, přebytek z platby dluhů a klidně si pořídit případně ty zbraně třeba — tak, eh, fajn.

V roce 29 může vláda říct stávající: nám se to povedlo, zvolte nás znovu.

Když se jim to nepovede, může dnešní opice — když spojíte se jim to nepovedlo — tak už je nevolte, jo.

>> Mhm.

Ale jinak jako já musím říct, že obecně prostě oni ani na to hlasování prostě jich tam chyběla jako čtvrtina.

>> Osobní důvody měli, osobní důvody na hlasování, ne?

Tak někteří z nich měli důvody — jako pochopíš, ta paní Demetrašvili z pirátů byla na pracovní cestě třeba.

Jo.

>> No, myslím, že se fotila někde na Ukrajině.

Mám pocit.

>> Nevím, kde byla.

Eh, >> ale můžu se plést.

Viděl jsem je někde s tím svým, >> nevím, nevím, kde byla.

Prostě ve sněhu — mě uvedla pracovní cesta — tak to ještě jako dejme tomu zahraniční.

No, ale osobní důvody jako nepochopíš.

Prej se je třeba bránit Armagedonu a prostě stahují zbytečně před brodem.

A možná, že to ani není tím, že mají dobrý kreativce, jo.

Prostě spíš to vypadá, že Tápové nemají moc program, no.

Ať nám nabídnou teda fakt alternativu.

Jo.

>> Hele, tak když to poslouchal, já se přiznám, že ať >> ať mi nabídnou, jak oni by sestavili přísně rozpočet.

>> Já se přiznám našim divákům, že jsem tu parlamentní debatu nebyl schopen poslouchat.

Viděl jsem jenom Rilska Rivky.

>> Neviděl jsi ani hodinu.

>> Ne, hodinu asi ne.

Ale mě zajímá jenom jedna věc — jestli tam opravdu někdo konkrétně >> prosím tě, já jsem se po hodinách musel jít dívat chvilku na Modré.

Bl.

Jestli někdo něco konkrétního z opozice navrhl, jak to řešit?

Ne.

>> Ne, že, eh, já jsem — já jsem zvědavý, aby >> nebo tak možná, že jo, protože já jsem se díval 6 hodin z 10, >> už nám to uniklo.

>> Ono se to tam hrozně opakovalo potom, že jo.

Takže to jako kritika byla, >> ale konstruktivní kritika nebyla.

Konstruktiv — jak to udělat konstruktivně lépe — jsem zas jako zahodíte neslyšel.

Ale oni se tak ještě tvářili. Mám, ještě před tím hlasováním se tak tvářili, že se jim možná jakože mají šanci někoho dostat na svoji stranu z té koalice, což bylo úplně absurdní, že jo.

Pak tam dvacet lidí nepřijde.

>> Absurd, ale oni hlavně — jako hlavně — už chodili sami sebe tím, že tam pak nepřišli, že jo.

Jako co si má myslet jejich volič — když oni jeden den varují před Armagedonem a druhý den tomu Armagedonu se neobtěžují zabraňovat?

Hele, my tady rozebíráme rozebíráme ten zákon — o tom o těch rozpočtových rámcích a tak dál — v české sněmovně.

Dneska proběhla jednání. Dneska je čtvrtek, vysíláme v pátek. Dneska ve čtvrtek navštívil Českou republiku člověk, který je velmi významný.

A já jsem přesvědčený o tom, že to česká média příliš nezaznamenají, protože to vypadá jako vlastně banálně nebo nudně, ale byl tady předseda Evropské rady Antonio Košta. Košta se jmenuje Portugalec. Našel si nás na mapě. Sešel se s Andrejem Babišem a jednali v Kramářově vile o něčem, čemu se říká rozpočtový rámec Evropské unie.

Od roku 2028 do roku 2035.

Pan Košta, tímto na dálku nezjistil jsem si, jak se čte, říkal, že on je socialista jako takový, jako hodně velký levičák, jinak by se přece předsedy Evropské rady nemohlo stát.

Tak říkal, že jednali o tom rozpočtovém rámci 2028–2035 a že každý rozpočet je kompromisem a že každý z těch lídrů Evropské unie si přeje, aby byl přijat.

Něco jsem si o tom rozpočtu načetl a těším se na to, až se ozvou ti, kteří varují před tím, že ožebračí tato vláda naše vnoučata a vnoučata našich vnoučat, až se ozvou proti tomu rozpočtovému rámci, který chystá Evropská unie. To je úplně — vážení diváci — to je náš rozpočet úplné nic proti tomu. To je děsivé čtení.

Ten rámec se sestavuje trošku jinak. Není to klasický roční rozpočet, jak známe, protože z principu to není.

Evropská unie se chystá na těch sedm let rozpočet ve výši dvou bilionů eur. Nepředstavitelné číslo.

Takže to máš zhruba 48 až 50 miliard Kč. Něco proteče tím. A je to naprosto děsivé číslo, které předpokládá, že se zvýší evropské daně. Bilionů, což je nepředstavitelné.

Bilion.

Ten stávající rozpočet byl 1,3 bilionů. Teď je to téměř dva. Je to naprosto fantazmagorické číslo, které předpokládá, že se zvýší evropské daně.

Evropa zase nemá jednotnou fiskální politiku, ale může zvednout nějaké emisní povolenky, může — tyhle věci.

Já si vůbec nebudu představovat, jak tento blázinec může někdo ofinancovat. To se už o tom jedná, protože to je složitý mechanismus, ale proti tomu bychom se měli ozvat.

Proti tomu by se měli ozvat ti, kteří se bojí, že žijeme na dluh a to nedopadne dobře.

A my si tady můžeme říkat, co chceme.

Jak Ruská unie má nějaké své vlastní příjmy — pár — jako si uloupává nějaký kousek z některých daní.

A tisknou prachy k tomu.

Ale samozřejmě berou příspěvky od členských států.

My už někdy v roce 2029, 2030 máme být čistým plátcem, což teprve začne roli — a to je bod jedna.

Bod dva: pokud si dobře pamatuju, tak je to nějaké malé procento z — nevím, jestli spotřební nebo DPH, jedno z toho plus táčka, že jo. Ale je to na dluh, jo?

Já jsem teď viděl, že poslali peníze na zbraně — samozřejmě na dluh — jako si půjčili na to — čas si na to půjčili na Ukrajinu, že jo.

Teď ta poslední trančí: 147 miliard. Jsem se zamyslel, kdyby nám někdo poslal 147 miliard, tak máme půl schodku z krku, že jo.

A jen tak mimochodem, to byla jenom jedna trančí, ale oni si normálně zadlužují. Normálně prošla možnost, aby si Evropská komise půjčovala za celou — jakože celá unie půjčuje a pak se to přerozděluje — to je příšerné.

A my dáváme záruky za to.

Jo, ale jednou si půjčíš na obnovu po covidu.

Pozor, já jsem četl, že tam je Evropský soudní dvůr — ne — finanční dvůr v Lucemburgu — který kontroloval, že Evropská unie si půjčila zhruba 900, téměř bilion eur si půjčila na rozvoj ekonomik po covidu, které byly prostě totálně zničené.

No a to bylo rozkradené. To bylo úplně — mluvčí těch účetních kontrol tak říkali, že se někdo musel zbláznit tím, jak jakým způsobem to utratili. Naprosto neúčelně — a půlka je rozkradená.

To je úplně nesmysl.

Bilion eur.

Když zveřejnili ten návrh toho rámce, tak měl někdo zavolat Chocholouška.

Už měli přijet do Bruselu. To není možné.

Projde mi bilionek navíc.

Tady ne, ale tam. A to jako upozorňoval na to Andrej Babiš a nejenom on — europoslanci taky na to upozorňují. Že se to hlavně říká poslanci europoslanci — ano, jako z Patriotů — a myslím, že se možná přidal ERC, kde je teď minimálně Staša Vondrá. Nejsem si tím jistý.

Nechci kecat těch patriotů — si, protože jsem prožil na ty rozhovory hodně, nejenom s nimi samozřejmě — ale myslím, že se Sašou Vondrou jsem řešil něco jiného zrovna.

No, myslím, že ale že jo, že OD za ano — no, jestli se nepletu. A samozřejmě nezávislá Kateřina Konečná.

Že tam vlastně je nejhorší na tom — ale nejvíc do toho šel Andrej Babiš — jakože to předseda vlády teďka — že ta Evropská unie si chce vzít více pravomocí, rozhodovat o větším podílu z toho přiděleného rámce pro ty členské státy — že teď je to zhruba dvě třetiny — a ona chce ještě víc teď.

Takže se vlastně půjčí peníze. Čas se vyberou od nás — nejenom od nás — čas se půjčí a tam bude sedět někdo, který bude mít kufry peněz.

A viděli jsme to v případě jiných zemí, jak je fiskálně udusili.

No, tak čistému plátci to může být OK, že jo, ale to pro něj není tak náročné jako ty, kteří nejsou čistí plátci.

Takže jestli se blíží krach, jo, tak ten větší rámec — to je masivní.

Chápeš to?

Já to ne, vůbec to nechápu.

Jako člověk s fantazií si představuje asi miliardu, si myslím.

Jo.

A to už musím mít bujnou fantazii.

Máš bujnou. Ale představíš si biliardu, ale bilion.

Co bys si koupil za bilion?

To je mimo.

To je mimo rozpočtový dáme bilion eur.

Já myslím bilion korún.

To je úplně jedno.

To je, chápeš? To je úplně mimo, jak je ten rámec, tak to je mimo můj rámec uvažování. Jako český státní rozpočet 2 biliony 225 miliard, že jo.

Hm.

No, takže to nás čeká, vážení diváci.

No, tak dobré.

No, nic.

No, tak ať to není taková plačka.

Máme tam ještě něco jiného, ne?

Zaujalo tě něco?

Eh, zaujalo mě. Eh, myslím si, že to není zas taková sranda, ale bylo to zajímavé sledovat. Jednoročně, jednoročně si vždycky ministerstvo zahraničí sezve své vyslance. No, má s nima poradu, ministr zahraničí jim něco řekne a eh je to taková tradice.

Eh, tak to se stalo teď právě. A na ministerstvu zahraničí měl k těm velvyslancům projev Andrej Babiš, Petr Macinka a nakonec Petr Pavel.

No a byli tam i jiní.

Byli tam jiní, ale Petr... Zase nás tam byl. Zase tam byl ten pan Mistr.

Dobrý, promiň.

Hm.

To je úplně jako jedno.

Ale důležité je to, co říkal samozřejmě ministr zahraničí, který měl k těm velvyslancům velmi sebevědomý státnický projev o prosazování eh našich národních zájmů eh ve světě. Což je vlastně hlavní náplní práce. Kromě toho, kromě pomoci eh občanům českým v zahraničí v nouzi, ale prosazování českých národních zájmů.

Byla to politika nebo byl to projev o politice, kterou bych čekal od této vlády.

Eh, takže mě to vlastně potěšilo, že máme konečně ministra zahraničí, který pochopil ten úřad, k čemu slouží a k čemu má.

Nevím, do jaké míry to padlo na úrodnou půdu velvyslanců, ale předpokládám, že jsou profesionálé.

Eh, Petr Pavel. Petr...

No, tak jasně.

Ale Petr Pavel ten eh v kontradikci. Takže jako by to chtěl napravit, tak jim eh tam byl takovej projev o tom, že česká zahraniční politika musí mluvit jedním jazykem. Že nechce mít dvě zahraniční politiky. Jednu, kterou pravděpodobně myslel, reprezentuje hrad, a druhou eh vláda.

Ale zase v ústavě je to jasně dáno, že politiku určuje vláda, vykonává ministerstvo zahraničí a prezident reprezentuje v zahraničí eh svůj stát.

Takže českou zahraniční politiku opravdu netvoří nějakej odbor zahraničí na hradě, ale vláda.

Eh, já jsem si představil, jak by to asi vypadalo podle představ prezidenta.

A to by asi česká vláda měla jezdit do zahraniče a říkat to samé, co on. Nebo nejezdit vůbec a nechat ho, ať nás reprezentuje. Nebo on... já to vůbec nechápu, protože on třeba dělá obchodního cestujícího z letadly, které nemáme.

Jo.

No jasně, ale mohl se zeptat, že jo.

Rozumím.

No, takže eh... Nebo ani říká, že chceme euro a nechcem právo. A věta chceme eh Spojené státy evropské, aby druhý den říkal, že si umí představit konstituční monarchii.