ODS ztratila tah na branku a řídí ji strach o přežití. | Filip Dvořák

[hudba] [hudba] Filip Dvořák je naším hostem.

Dobrý den.

>> Dobrý den.

>> Pan Filip Dvořák je muž, který se objevil v médiích před pár dny, týdny, protože byl vyloučený z Občanské demokratické strany.

Dodám, že je podnikatel a pražský politik.

Dlouhá léta vedl sdružení ODS na Praze 1.

Je to tak.

A ve letech 94 až 2002 byl radním pro hospodářskou politiku hlavního města Prahy.

>> Souhlasí.

>> A jste činný také v České Hospodářské komoře?

>> Ano, v Hospodářské komoře České republiky.

Přesně tak.

>> Eh, je ve vás, pane Dvořáku, hořkost?

>> Vůbec ne.

Já to považuju za nějaké vyústění vzájemného vztahu a hlavně každá změna v životě je výzva do budoucna.

Já to vidím jako změnu, která mě posunuje k nějakým jiným lidem, k jiným zážitkům, k jiným výsledkům.

>> No dobře, ale vy jste dlouhá léta vlastně žil s tou ODS na krku v pozitivním slova smyslu.

Teď vám to nechybí.

>> Mně to nechybí, protože postupně ten vztah z mého pohledu degradoval a za symbolickou tečku, takovou tu emocionální, považuju loňský semafor ODS, kdy jsem dobrovolně vzdal svoje modré barvy a vzal si na triko oranžovou a zelenou.

Ty barvy taky rád v různém kontextu, ale rozhodně mně to nic neříká v souladu nebo v souvislosti s ODS.

Ta modrá je také součástí mého života.

Co se děje uvnitř ODS dlouhodobě, že to končí zaprvé takovým volebním výsledkem?

Eh, zadruhé tím, že spousta občanů teď považuje ODS za progresivní stranu.

>> Progresivistickou stranu.

Progresivistickou, téměř levicovou stranu.

Eh, no a navíc tedy svého dlouholetého člena.

Vy jste říkal před vysíláním, že jste spolu zakládal ODS.

>> Ano, v roce 91.

>> A teď vás vyloučí.

Tak co si o tom mám myslet?

>> Je to hlavně nedoručování výsledků.

Tak já to vidím.

To znamená mnoho slov a málo výsledků práce, čili realizací.

To znamená, aby bylo včas hotovo to, o čem se hovoří.

Pro mě tím symbolem a často jsem o tom hovořil je třeba válka na Ukrajině, kdy Česká republika i ODS vlastně symbolicky osobou našeho premiéra se obrovským měrou připojila k obraně Ukrajiny.

Ale když si to vezete dneska, tak ta válka trvá déle než druhá světová válka od vstupu Ameriky a Sovětského svazu do druhé světové války.

To trvá déle už dneska.

A na druhé straně, když jsem viděl, že třeba Evropská komise přijímá už 15 sankcí, já jsem vlastně nerozuměl tomu, proč ty sankce nebyly v jeden okamžik a všechny najednou, proč se jako utahovaly šrouby, jestli jsme to mysleli vážně.

A to byla třeba moje osobní dezilúze z toho, že ta slova, která jsem slyšel, tak vůbec neodpovídaly činům.

A pak to řeknu v jednom symbolickém příspěvku, který se týká české kotliny.

Eh, před volbami tehdejší ministr dopravy Kubka natolik sugestivně otevíral neexistující silnice, například obchvat vedle mladé Boleslavy, že dva mladí, které jsem mu vozili do Špindlu, se ptali, že ho tam hledali a on tam není, přestože se bude stavět až letos.

>> Rozumím.

No, ještě navíc tedy eh podle posledních průzkumů už to vypadá, že definitivně ODS předběhl STAN.

Nevím, jestli sledujete a jestli to považujete také za důležité, protože ne každý.

Eh, co se ale děje v té ODS ty roky?

Válka na Ukrajině, jak jste říkal, jedna věc, ale po tom, co vlastně Petr Fiala, možná ještě vedení před ním se chopili vesla, tak spousta lidí říká, chybí Václav Klaus.

No, ale nikdo nemohl předpokládat, že Václav Klaus je věčný jako Lenin, že jo.

A tak mě zajímá, co se děje uvnitř, co tam je za atmosféru, když sledujeme a já to řeknu, my, co jsme celoživotně volili ODS, ten sesuv, něco se tam vevnitř musí dít.

To není jenom Ukrajina a názor na Ukrajinu.

>> Je to ta vnitřní eroze.

Tak si vezměte dva dlouholeté, vezměte si dva dlouholeté členy výkonné rady.

Martin Kuba a já.

Oba jsme tam roky a roky proseděli v té výkonné radě.

On odešel dobrovolně, já jsem byl vyloučen, ale vlastně ta ODS ztratila tah na branku i vnitřní diverzitu.

Zavládla klauze.

ODS byla opravdu stratifikovaná podle zájmu v regionech, v obcích, ve vládě, čili byla hodně barevná, rozmanitá.

Eh, dneska je to hodně koncentrovaný organismus, který vlastně je vříznut takovým, řekl bych, strachem o přežití, takhle bych to nazval.

Eh, a vlastně nevůlí čelit nějakým problémům.

Já třeba svůj případ vnímám jednoduše: prostě trochu se větvička, tak jsme radši porazili strom, aby nám náhodou se z toho nic nestalo.

A když si vezete ten příběh a já ho mám zmapovaný vlastně minutu po minutě, tak vyšly dva články na nějakém serveru a pak už vlastně jenom celá ta kauza jela na podvozku: ODS chce vyloučit Dvořáka.

Pak už další týden se nic jiného nepsalo a ODS převzala tu iniciativu, přestože vlastně ty články skončily, jak začaly.

Eh, s vámi tady sedím docela v dobré náladě.

Nic špatného jsem neprovedl, žádné vyšetřování, nic takového se neděje.

>> Rozumím.

A pane Dvořáku, proč právě lidé, jako jste třeba vy nebo jako je pan Kuba a jiní, už dávno nekřičeli a neříkali těm voličům, kteří roky drželi ODS?

My jsme tady, nebojte se, dopadne to dobře.

Vy jste z mého pohledu na tu palbu nasedli s tím Fialou a dokud to šlo, tak jste se vezli.

>> Vidíte to chybně?

Já to vidím jinak a to je prostě eh třeba chci to vysvětlit na heslu, který mám nad svým počítačem, protože vyjadřuje můj názor i to sepětí s ODS a to je: lojalita na všechno kromě cti.

To znamená v tu chvíli, když jste na té lodi, tak se snažíte tomu kormidelníkovi říkat, co si vy myslíte, že se má dít jinak, ale nekřičíte to přes palubu.

Pro vás to asi může znít chybně.

Ale jinak prostě by ta strana nebyla vnímána mnou jako soudržný prvek, ale ta vnitřní diskuze a ta vnitřní kritika samozřejmě jsou nepohodlné a řekl bych, že to je i důsledkem mého konce, ale já, jak bych řekl, se neumím chovat jinak.

Já když se mi něco nelíbí, tak o tom hovořím.

Taky kvůli tomu mám dostatečně politicky otřelé tělíčko a je to prostě součást mé osobnosti.

>> Do jaké míry bylo zlomové pro Občanskou demokratickou stranu to společné smluvení se na té koalici spolu, protože tam já jako volič cítím největší zradu.

>> Já bych s vámi nesouhlasil.

Já jsem to považoval za velmi takticky správné řešení shromáždění sil na určité části politického spektra, co tam považuji za naprostou chybu, a to je ztráta leadershipu po vítězství.

Jakmile spolu uspěly před pěti lety, tak v tu chvíli měl premiér začít lídrovat a začít vést tu vládu jako ODS.

V tu chvíli měla ODS ukázat svoji sílu a výtlak a nikoliv se jenom přizpůsobovat běhu dějin.

>> A to je ten důsledek, o kterém jste hovořil.

To je teďka STAN.

Jste měli na krku vlastně pro mě trošku extrémní nebo extrémistickou stranu TOP 09, nezlobte se.

A prapodivnou stranu Lidovci.

>> Už se už jim nešlo nic dělat.

>> Hele, je to možná váš pohled na tu věc.

Já si myslím, že eh ten úspěch, ten úspěch dokazuje tu slávu.

To znamená, že se podařilo určitého výsledku dosáhnout.

Ale jde o to, jak dále ten úspěch rozvíjíte.

Jo, to je možná vojenské, eh vojenská názvosloví, ale tam je nezbytné neusnout na Vavřínech, jo.

To znamená, tam já vidím tu zásadní chybu toho, že se dosedlo do pozic. Možná i ta koalice spolu byla trošku překvapená, že to dopadlo, a tomu pak odpovídaly i ty výsledky. To znamená rozpaky a přešlapování na místě, místo toho uchopení té situace a běh na bránu.

Ještě jedna věc k tomuto.

[frknutí] Řekněte, když teď vidíte ty výsledky, ty průzkumy, tedy eh výsledky průzkumů, tak to vypadá, že pan Kubka, co by předseda, že to nebyla taková trefa do černého. Nebo se mýlím?

To se vůbec nemýlíte, ale já se vrátím ještě k tomu, kdy jsme tam zapomněli ten mezičlánek, to, o čem já hovořím, a to ztráta té dynamiky po vítězství koalice Spolu z hlediska ODS. Ztráta dynamiky a nynější důsledky: ANO přesprintoval ODS, protože dneska teprve vidíme ty důsledky.

To máte, když nezasejete, tak nesklidíte. To se neděje ze dne na den.

To ano, ale když jdu za někým a řeknu: „Hele, já tě beru do partii, protože stojím o tvoje 2 % a o tvoje 3,5 %," tak musím počítat s tím, že když se to povede, tak se s nima dělím i o to vítězství.

Ale počkej, to vůbec nezpochybňuji. To je, myslím si, naprosto samozřejmé, ale taky je otázkou, nakolik proměním tu svoji majoritu v tom týmu.

To je pravda. A o tom hovořím.

A to by asi musel být někdo jiný než Petr Fiala, který je na to příliš smířlivý.

Přesně tak.

Ale řekněte, co budete, pane Dvořáku, teď dělat vy?

Já osobně jsem eh založil, když si to takhle nazvat, svůj volební projekt nebo volební stranu. Abysme používali správnou terminologii, která se jmenuje Modrá pro jedničku.

Eh, je to takový můj srdečný životní projekt, protože mě opravdu, doopravdy jde. Tím já to dokládám a symbolizuji, že jsem se na to nevykašlal. Že to nebylo jenom, že jedu někde v balíku v pelotonu ODS a když se mě ODS baví, tak vlastně... pardon, pardon, pardon, já jsem tady vlastně byl omylem, ne?

Já tím dokazuju to, že co jsem za poslední víc než čtyři roky dělal. Že jsem chodil interpelovat, že jsem posílal [interpelace] 106, že jsem kritizoval, jak se špatně vede Praha 1. Že jsem hovořil s lidmi, co tam žijí. Tak to myslím vážně a chci Praze 1 přiníst budoucnost, protože Praha 1 v tuto chvíli stojí na obrovské křižovatce, která má tři různé výjezdy.

Buď je to pokračování stávající stagnace. To znamená další bojení s Airbnb, další bojení s nepořádkem v ulicích. Vždyť to vidíte, když chodíte po centru každý den, jak ty ulice vypadají. A další pokračování v tom, že lidi, co na Praze 1 žijí, reálně nezaparkujou. Obchody, který tam jsou, nejsou schopny zásobovat jinak, než vjedou na chodník ty zásobovací auta. Vidíte to každý den v centru Prahy.

Pak je to druhá cesta z té křižovatky a to je aktivismus. Tam je cesta, kterou vedou zelení, Praha Sobě, piráti. Koloběžky, kola, eh, zničte auta, eh, budeme mít palestinské vlajky, jo. Jestli jste to zachytil, jeden dokonce z těch lidí chodí se palestinskou vlajkou na zastupitelstvo Prahy 1. Což jako podle mě tam vůbec nepatří. To je zastupitelstvo, které se má starat o čisté ulice a spokojenost obyvatel. To nemá vyjadřovat žádný světonázor.

A pak je to třetí cesta a tu za mě reprezentuju já. A to je tvrdá práce a odvaha. Odvaha věci změnit. A já třeba tvrdím a jsem o tom přesvědčenej díky svému životnímu nastavení, že ten nepořádek, kterej v ulicích Prahy panuje, tak jsem schopen zařídit, že se otočí čudlíkem volume o 40 % doprava. Prostě jde to. Nejde to na nulu, to už nikdy nebude. Praha 1 jako za mého mládí, kdy jsme tam turistů potkávali náhodou. Prostě to už se nestane. Ale dá se s tím něco dělat.

Ale chce to aktivitu, zájem o tu věc a výsledky. A to v tuhletu chvíli vůbec nevidíte.

No a také to chce místa v zastupitelstvu, ne?

No to je samozřejmě součástí. Proto makám ve dne v noci.

Jak to chcete udělat?

No, jsem připraven eh si udrhnout já, jak tomu říkám, v rámci volební kampaně, přesvědčit lidi, kteří mě ještě neznají, že to za to stojí. A hlavně využít toho, že jsem kluk z Prahy 1 a když chodím po ulicích, tak v každé ulici někoho potkám, koho znám. Podám si s ním ruku, proberem, jak se nám posunuly životy.

Kdo jsou vaši důležití lidé v tom novém projektu?

Já řeknu jednu takovou pikoška. Na posledním místě je můj spolužák ze základní školy, který zved a zavolal mě: „Hele, nechceš pomoct?" To je třeba člověk, kterého znám nejdýl ze všech těch lidí, co jsou na kandidátce.

To je ta pikoška.

To je ta pikoška. Takoví jsou to lidé, který Prahu 1 prostě mají rádi jako já a prostě nedali se.

Dobře. A tak vy jste relativně známá osobnost, ale já se ptám, kdo bude dvojka, trojka, čtyřka.

Eh, ten základní tým tvoří bývalí členové ODS Praha 1, kteří mě nedali, takhle bych to asi mohl formulovat, a kteří přešli se mnou z kandidátky ODS na moji kandidátku.

Kolik to je lidí?

Je to celkem devět lidí a ty tvoří ten drive, ten tým, který ví, jak je ta kampaň připravena, jak je nastavená. My jsme spolu strávili, kolik je to od dubna? Čtyři měsíce v ulicích. Eh, my jsme tu kampaň vlastně nesli těmi ulicemi, protože jsme chodili o víkendech po ulicích, stáli jsme na ulicích, hovořili jsme s lidmi. Čili ta kampaň opravdu byla vidět v ulicích Prahy 1. Byla to vlastně jediná kampaň v celé Praze. A eh tito lidé přešli se mnou na tu kandidátku Modrá pro Prahu 1.

A já věřím, že tenhleten tým, který je rozběhaný, tak s sebou je schopen strhnout i ty další, kteří, kteří se k nám přihlásili.

Do jaké míry vás zajímá Velká Praha?

Velká Praha mě zajímá z hlediska kohabitace, to znamená spolupráce na řešení věcí. Furt Praha 1 není ostrov, je součástí Prahy. Ale zase na Praze 1 všechno začíná, končí. A je potřeba hledat rozumné výsledky.

Na co já jsem připraven a nastaven? Jsem schopen Velké Praze, Radě Hlavního města Prahy neustále předkládat k projednání rozumné návrhy s cílem zlepšit život nejen v Praze 1, ale i v celé Praze. Protože já kdysi dávno, když jsem pracoval na radnici Prahy 1 na začátku 90. let, tak jsem pochopil, že všechno, co je možné na Praze 1, tak je možné v Praze a je možné v celé republice. To znamená, když něco zvládnete na Praze 1, tak jste schopen to replikovat všude možně.

Na Praze 1 jsou neuvěřitelné tlaky, je to složitý systém. Když něco na Praze 1 stavíte, tak je to schodek. Když něco stavíte jako lodičku vláhy. Prostě je to všechno složité a když už to zvládnete, tak zvládnete všechno.

Mým snem je vrátit Prahu 1 do té kondice, že bude nastavovat standardy a že bude určovat tempo. Dneska je dávno za zenitem.

Pane Dvořáku, jak to chcete udělat s tím parkováním? Já jsem si přečet jednu kandidující stranu do městského zastupitelstva, že chce dynamicky měnit ceny a takové věci.

Tam se musí začínat od vymáhání respektu k těm pravidlům. To tam všude chybí, ale tím já naopak začínám.

Protože když nemáte nalinované hřiště a není tam rozhodčí, který je schopen aktivně zasahovat, tak jakákoli pravidla jsou vám k ničemu.

A v tomhle zmatku dneska se nachází dohled nad parkováním a nad vymáháním pravidel.

Přestože nám všem na Praze 1 sebraliy ty modré tvrdé kartičky, podle čeho jsme se poznali – ten sem patří, ten sem nepatří – vlastně to zmizelo.

Navíc ještě víte, co vám sebrali.

Krátce fungoval přístup na ověření na aplikaci, že jste si tam naťukal tu značku a vyste zjistil, má či nemá zaplaceno.

I to město zakázalo, že to se nesmíte na to koukat.

Čili to město neustále dalším a dalším postupem vlastně těm lidem znemožňuje vůbec vědět, co se děje v jejich ulicích.

To je třeba základ mého programu.

Ten naše ulice – protože ulice je základní meeting point nás, co tam bydlíme. Jde mi o to, aby byly čisté, přehledné, bezpečné, aby se dalo zaparkovat, aby prostě každý si tam maximálně mohl žít podle svého, ale nepřekážel těm jiným.

A jsme zpátky u toho parkování.

Čili to město tím systémem, který změnilo z těch viditelných parkovaček na ten neviditelný IT systém a znemožnilo tu kontrolu, tak není schopno ho ani vymáhat.

Myslíte si, když v ulici přistane u nás před domem auto s zahraniční poznávací značkou, stojí tam dva dny a vy víte, že si legálně můžu zaplatit jenom hodinu – no, tak vidíte, že to je prostě špatně.

Mhm.

Když se rozhlídnete, kdo všechno bude kandidovat na jedničce, s kým vy jste vlastně ochotni potom tvořit tu vládu Prahy 1?

My máme první zájem a to jsou ty výsledky pro Prahu 1.

Já mám skouknutý všechny kandidující subjekty napříč.

V každém subjektu je někdo, kdo umí zabrat.

V každém je samozřejmě i spousta lidí, kteří jsou tam v uvozovkách a nechci se nikoho dotknout jako do počtu – to znamená vystuzují tu kandidátku – ale bez toho to nejde.

Prostě nejsou všichni na všechno přesně předurčeni.

A myslím si, že když to vidím napříč, tak to zastupitelstvo, když voliči správně rozhodnou, by se rozumělo sestavit.

A jde o ty výsledky a ne hlavně o politikaření.

Jde o to, že musíme se domluvit na tom, že nám jde o Prahu jednat.

Takhle to chci nastavovat – s lidmi, kteří jsou třeba v tuto chvíli zastupitelů, s lidmi, kteří tam kandidují.

Já se s nimi potkávám v rámci volební kampaně na ulicích a nezvolte se, že bysme se jich teďka začali jmenovat, stejně jako neznáte.

Já >> najdete, najdete společnou řeč třeba s některými kandidáty za Piráty, eh, za ODSU.

Já vás překvapím.

Třeba, eh, s lídry pirátské kandidátky – s oběma jsem přesvědčen, že najdu rozumnou řeč.

Oni jsou v tuto chvíli jako občanští aktivisté, nejsou členy zastupitelstva, ale pravidelně chodili na jednání mé komise.

Já jsem vedl komisi pro územní rozvoj veřejný prostor v rámci městské části Praha 1.

Pravidelně se jí zúčastňovali, pokládali rozumné dotazy a hlavně viděli, jak já tu komisi řídím.

Nikdy k tomu neměli výhradu, takže sledovali moji práci, takže jsme se vzájemně poznávali.

Já si myslím, že nejlépe se člověk pozná u práce, ne v hospodě.

Dobře, možná ano.

Tlačí nás čas.

Přesto ještě jedno téma.

Zkuste mě odpovědět nějak stručně.

Je možné, že ten váš projekt, který je pro Prahu 1, pro volby postavený, nějakým způsobem přeteče ještě někam jinam a bude z toho třeba řekněme celonárodní nová politická strana?

Já mám pouze konkrétní cíl.

To je Praha 1.

To je můj první postupový cíl.

Nechci hovořit o dalších výškových táborech.

Jsem rád, že jste přišel.

Držím vám palce.

Děkuju vám moc.

Na shledanou.

Děkuju.

Naším hostem byl Filip Dvořák.

[hudba]