Několikrát bojoval o ŽIVOT! Jak si poradil čert s naší výzvou? 😈

Grilujete a nevíte, jak na to, tak si to ukážeme. Připravil jsem si pro vás dnes vynikající palestinské chamaso. >> Ale kon chamaso přece není košer. >> Ale koukaj roubíček, na to přeci máme boží řešení. Připálil jsi kůžičku? Chybí ti omáčky na grilování? Chceš povýšit svoje grilování na nový lévy? Běž na eshopoxtw.cz. cz a objednej si sadu omáček mistr kubelík i kdy by sis na to měl půjčit griluješ a nechybí ti omáčky >> nemůžeš ve 12 přijít za paní čudovkou a říct nerozdala byste si to já bych vás sežral a kolegyni taky klidně pojďte >> tys byl jako takový divočáě problém já chce tě mrtat no já jsem málin čtyřikrát třeba přišel o život takže jsem narazil hlavu do písku ale přehlíd jsem u toho slavnýho jezdu, kde se prostě utopilo plno lidí takovou tu velkou ceduli jako kráva nebezpečí smrti nebo utonutí nebo nevím Hm. >> Kecaj. >> Takhle jsem viděl, jak v párko tu loď, jak udělala celá nahoru a pak už byl mixér. >> Jak to děláš, že jsi pořád mezi námi? >> To já nevím. A právě proto mi nebylo problém taky dát tu ledvinu. >> Já mám růžové, protože jsem buat. >> A čurůáci mají jaký? Já >> ne, ne, ne, jako já. >> Já dlouhý. Já zkusím všechny tři. No, >> dárce orgánů, skoro herec a masový vra, kterého fascinuje lidské tělo a kterého viděli očití svědci, mimo jiné v Lidicích nebo dokonce i ve Špindlu. Dnes přišel trpět nemocný houbař a taky trochu herec Karel Zima. Ahoj, Karle. >> Dík. Skvělý představení. >> Já začnu mojí klasickou otázkou. Jak jsi na tom s pálivým jídlem? >> To seš na správný adrese, protože já jsem jako vlastně celej život miloval pálivý. De jí to zhruba půl roku, asi tři čě, protože jsem měl nemoc králů dnu, ale do tý doby celej život jsem měl rád hodně pálivý. Jako hodně pálivý. >> Vlastně jako nic pro mě nebylo moc a vyzkoušel jsem všechno možný ty nejpálivější věci, >> takže tohle pro tebe bude úplná brnkačka. >> No uvidíme. >> Takže na zdraví a uvidíme, jak jsi na tom teda. Zatím to vypadá, že jsi favorit. >> Zdraví. To uvidí. Ale musím uznat, že ne, že by to nebylo pálivý. >> Až takhle. >> Tak to mám radost. >> A to je začátek, takže ví, možná pohořím úplně. >> No tak já začnu možná tvoji nejslavnější nebo nejslavnější, to by znělo blbě, ale zeptám se takhle. Co se ti vybaví, když řeknu Jitka a Marcela? >> Jasně, tak to se mi vybavj dvě ledviny. No, >> dvě holky. >> Dvě, dvě, dvě holky. Marcelu mám já. >> Mm. >> A Jitku, tu už nemám. Měl jsem jí, ale má ji kamarád Karlovaněk. >> Jo, takhle. Ono už je to pár let nebo je to osm let, ale dozhodil jsem se, že kluk, kterýho jsem viděl dvakrát někde na place pracovně produkční, že prostě zkolaboval, odlezli ho do nemocnice, eh nevěděl vůbec, že má dědičký dědiční onemocník ledvin, policistická se to tomu říká hromady tisíce malinkejch cit prostě, který je vlastně ta ledvina prorostla a je nedá se to řešit operativně, takže ledviny mu jel na 5 zjistil, že od teď vlastně musí chodit na dialýzu třikrátě, ať bude čekat na dárce. >> Mhm. >> Ale asi za dva týdny na to úplně na jiný akci na natáčení někde v Ostravě mě napadlo, jestli bych mu ji vlastně nemohl dát jednu, protože protože mě vždycky říkali na všech operacích, nebyl jsem málokrát operovanej, docela jsem si v nemocnicích různě položel, ale jinak jsem v pořádku. >> Různý nehody a tak úrazy. >> Mhm. Tak mi říkal, že má prostě velký a zdravý ledeny. >> No, napsal jsem mu to a on mi odepsal: "Už nechlastej hovaďáku." Takhle doslova. No tak jsem mu zavolal, aby věděl, že to myslím vážně. No, eh, on to řekl v tý nemocnici, tak tam tomu taky trochu nevěřili, protože myslel, že si s nich děláte legraci v té nemocnici, že jo. Nepletu, >> jo? Když on jim řekl, že jsem herec, tak si mysleli, že to není nějaká skrytá kamera. Mě, mě zajímá ten okamžik toho rozhodnutí, kdy jako cizí pro tebe cizí člověk jako, ale já vím, přemýšlíš o tom, napadne tě to, ale pak se prostě rozhodneš a co je to, co tě k tomu přivede. Řekneš, tak já dám tady tomu frajerovi svoji ledvinu a zbytek života dožiju bez ní. >> No takhle to asi máme v rodině. I s maminkou prostě, když můžu, tak pomůžu. Tak kriticky říkala. A a já jsem vlastně neviděl jedinej důvod, proč to neudělat. Neřešel jsem v tu chvíli vůbec, eh, že to není blízkej člověk, že to není její rodina. Nechápal jsem, že tak velká část lidí to nechápe, že se dá něco udělat bez toho, aniž by jsi měl vnuknutí, oslovení, osvícení, potkal j v ve snu panenu Marii, která by ti řekla, pokud to neuděláš, je to, chceš si vykoupit všechny hříchy, udělit tole nebo já nevím, cokoli a nebo nebo jo, když toho člověka neznáš. A já prostě jako velmi lakonicky všem jako odpovídal, ne? Ne, ne, nemám nic takovýho. Nemám. Je to jako technická věc vlastně jako já jsem mál čtyřikrát třeba přišel v životě o život. V životě o život. Tak proč bych to nemohl jako jednak vrátit? Už jsem tady dávno nemusel bejt zaprvé, za druhé s tou ledvinou jednou prostě se dá žít. E nemluví o tom a tak jsem ani nepřemýšlel v tý době, že když má člověk jednu ledvinu, tak už na sebe myslí trošku líp a víc. Přestal jsem závodit s autama, kdo ví. Možná bych se vyboural na nějakým závodě. Eh, tak proč by to vlastně jakoby člověk jako nemoh udělat jako. No >> tak to je to ti k tomu gratuluji a pokud nepřišlo to vnuknutí od panenky Marie, tak věřím, že přijde teď. >> Teď je to bliský to >> je taková vzpomínka důchodců na mládí. >> Mě baví se to jde se mnou. Jinak to by to byločný. >> Mhm. Děkuji. >> Když se takhle podíváš třeba na mapu a vidíš třeba řeku Ohři, co to s tebou tak jako udělá? >> Seš dobrej. Seš dobrej? >> No na na na mapě to >> já jsem vodák, víš? Tak mě to tak napadlo, že ze všech těch řek zrovna, co třeba s tebou ohře udělá, když j uvidíš, >> že jo. Ty jdu jako už se mě ptal na ledacos, ale na tohleto se nikdo nezeptal. Tak to se >> No, tak to je jedna prostě z těch to byl jedna z těch událostí, kde jsem právě málem to nepřežil. No, jezdíme teď letos jsme byli zase s tou partou a zjišťovali jsme, jak dlouho vlastně jezdíme, tak je to okolo 25 let. >> Mhm. >> A já jsem prostě ne, že bych dělal frajera, ale přehlíd jsem u toho slavnýho jezu, kde se prostě utopilo plno lidí, takovou tu velkou ceduli jako kráva. >> 2x 2 m nebo kolik to má prostě. si člověk nevšimne, že jo. To jak >> no prostě a tam je to široký, protože eh pak je tam ten náhon a takže já jsem se tam prostě nepodíval a tam je tam je nebezpečí smrti nebo utonutí nebo nevím. >> Kecaj. >> No já bych mohl říct kecaj, protože tady sedím, >> ale takhle se rouhat nechce teda fakt. >> No a a oni všichni jako a nikdo mi neukázal na tu cedy. Já jim to nechci vytýkat zpětně, ale eh z děcek všichni říkej, ty to fakt jako jedeš, jo? Říkám, jo jo, tak to nevypadá úplně, že by se to nedalo. Byl to ten jezd byl takovej padal třeba tak 13 třeba, ne? 1,5 max, to ne, jako 120, 130 a jak smetana takhle v takovýmhle úhlu, prostě takovýmhle docela jsem si říkal, tak tam skočí maximálně naberu nějakou vodu. No. No tak e eh jsem jel, oni všichni koukali na mě, stáli na tý hrázi a pak už se začalo odehrávat něco, co jsem nikdy v životě pak už vlastně jako nezažil. Ani předtím, že se změní čas. >> Mhm. Hm. >> Totálně, že vlastně celý to trvalo několik desítek vteřin, ale pro mě každá vteřina byla teda tak dlouhá. Já jsem seděl vzadu, že jo, normálně a teď jsem tam jako sjel, trošku to šplíchlo, fakt jako trochu vody do do tý lodi, ale byl zhouplo se to. Pořád jsem byl na vodě. >> Mhm. >> Na hladině. Udělal jsem takhle dvě tři tempa a dostal jsem se normálně od toho jezu vlastně od toho válce třeba 2 t met >> a najednou koukáš před tebou ježíš ne >> ne a já jenom koukám na straně na všechny směju se že jako super a oni všichni se přestali smát a udělaliá ty vole ty vole ty vole něco. A já jsem vůbec nevěděl proč řvou. No oni viděli něco, co mně nedošlo. Jak jsem přestal pádovat a podíval jsem se na ně, tak ještě jsem nebyl prostě pryč a ono mě to jako už jsem couval, už mě to vzalo zpátky. Takže já jsem se podíval akorát jenom dopředu, co se to jako děje a takhle jsem viděl, jak párátko tu loď, jak udělala do celá nahoru a pak už byl mixér. Mixér se všema těma věcma, kdy jsem byl dole. A a vlastně dobře se na to ptáš, protože jako váže se k tomu taková zvláštní věc. Eh a tím pádem i vlastně e budu edukativní pro všechny diváky a posluchače nebo asi jenom diváky, ne? Tole se jenom nebo to má i posluchače. >> Ano, i posluchač. Oni oni oni nejenom se dívají a občas to slyší uších. Ví já myslím, že to nejede do rádia třeba nebo taky zavřou oči, takových do světových. Ale můžou můžou zavřít oči a máš posluchače. >> No, já jsem si prostě v tu chvíli, protože jsem se nestihl ani nadechnout v tom mixéru a věděl jsem, že já jako vlastní vůlí tam nic nezmůžu. To to, ale to jsou sekundy, ale tohle všechno člověku proběhne hlavou. >> Řeklo by se normálně, kdyby mi to někdo vyprávěl, že přece člověk musí mít šok, ale ne, tam bylo normálně pragmatický uvažování >> a věděl jsem, že se až mě to nechá, tak se musím nadechnout a pak musím dolů. A proč dolů? Protože jsem si to, >> co jsem se chtěl zeptat jako, >> protože jsem si vzpomněl, kolik mi bylo prostě třeba 40, kdy se to stalo. Mě něco pod 40 málo. jsem si vzpomněl na jednu jedinou chvíli, která trvala prostě minutu nebo kolik, kdy nám na základce pan učitel, soudruh učitel ještě tenkrát Havrda a vůbec nevím proč, jak na to došlo v tom přírodopisu právě říká, kdybyste se někdy dostali do válce pod jezdem, tak nesmíte plavat nahoru, čili tam vás to nepustí, ten válec vás táhne dolů. Musíte ke dnu a potom dně pryč. A tohle, já jsem si na to jako prisahám vačku, jak říkají Slováci, do tý doby nikdy nevzpomněl. Nebo že bych to měl v hlavě, nebo že bych, když jsem se blížil Jezu, že bych si říkal, jak to říkal ten učitel na tý základce, no fakt jsem si na to až pod tou vodou. Takže >> tak počkej, to je důležitá informace. To třeba někomu, kdo si teď bude vybavovat tuhle situaci. Takže když jste semlel jez >> když se dostanete do jezu a a ten válec vás stáhne pod vodu, >> tak jakmile už vás stáhne pod vodu a vy nemůže, tak je tak nesmíte nahoru u tý hráze, u toho jezdu, ale ke dnu a po dnu odplavat pryč. No a co následovalo? Nechalo mě to nadechnout. To bylo jenom takový, to bylo takhle, fakt takhle rychle, protože no to je mixér. To je totálně to to jako kdybych vážil jako jak krabička od cerech a zázrak taky i během těch vteřin, že že se mi nic stalo, že si člověk jako loď mě mohla praštit po hlavě, zlomit tvá, zlomit nohu, cokoliv. Nějakým štěstím se nic nestalo ani mně. Ale tady během toho krátkýho okamžiku jsem zaznamenal všechny ty lidi, jak tam stojej a nechápal jsem, proč mi nejdou pomoct, když já umírám. >> Proč pro proč tam jako stojej? O cožde, proč tam jenom? No ne, proč proč jako stojej? Oni vypadali vyděšeně, ale proč něco nedělaj? >> Úplně vlastně to to taková nelogická, že jo, úvaha, protože oni neměli co dělat. Pak teda i začli. Bylo tam nějaký takový záchranný s uzlama a jeden z nich Michal, do dneška teda děkuju. Naštěstí jsem nepotřeboval pak už jeho pomoc, ale ten se teda vrhnul po tom laně a že jsem plaval, mně přišlo, že strašně dlouho na pokraji. Fakt jakoby já jsem byl vždycky dobrej s dechem a dokázal jsem přeplavat třeba podně eh bazén, jo, i 60 mj. Kdybych byl normálně v bazénu, tak upal už strašně dlouho a trvá to. Tady to prej trvalo 10, 12 vteřin, říkali mně oni nahoře. No a pak jsem se vyškábal nahoru, holky brečelyi, že jo. Některý představovali si, co ty děti, chudáci moji, co byli v Praze doma, >> ty vole, tatínek někde mysleli na na neonáška, na jagátku. No a my jsme tamhle vůbec neměli zůstat, ale tak nějak ta atmosféra byla taková. Ty holky byly z toho tak přepadlí nebo lidi, že jsme tam se utábořili, měli jsme plout dál. No a poslední, co k tomu řeknu, že jsme seděli okolo vo večer a najednou šel nějaký kluk, takový fousatej, mladší ode mě, vozskej aš my jsme seděli takhle na tom na tom bobku, že jo, prostě nebo na na tý zemi a on jenom postavil přede mě absolutku vodku, celou fašku a říkát máš tu akci kámo dneska, co jsme viděli >> a vypils to na ex aspoň,že >> to už si nepamatuju na ex ne, ale určitě jsme to vypili. Určitě jsme to vypili. si to nepamatuješ. Je vysoce pravděpodobné, že jste to vypěli. >> Dobrou chuť. Dobrou chuť. >> Mhm. Ta omáčka. Mhm. >> Je to Hellfire. >> Mhm. To se zčíná podobatý první. >> No vidíš, už to začíná jako výcítit trošku. Jo, začíná to vycítit. >> Jo, ale jo. Aspoň člověk ví, že že jí něco pálí, >> ne? Ale já jsem chtěl pogratulovat k tomu, žees to přežil. Takový vlastně ojedinělý a unikátní incident, protože nic podobného se ti v životě skoro ne nedělo. Jenom se zeptám, eh, umíš ještě pořád námořníka? >> Jo, >> ty seš dobře, dobře, dobře nabrífovanej. No, myslím si, oím. >> Děkuji, děkuji. Já mám telefon přímo na Satana, víš. Já si vždycky volám, on mi dodá to info. Compro na na hosty aš. >> Dobrj, seš faj námořník. Ale tak námořník není těžkej, že jo. >> Není, že jo. >> Prostě šipka. Bez rukou. >> Šipka bez rukou. E, >> ruce za záda. >> To zní moc bezpečně. >> Po hlavě se skočí. >> No, do hloubky je to bezpečný samozřejmě, ale tenkrát >> a skáče se to i někam jinam nebo >> tenkrát eh No, já jsem to třeba skočil do malý hloubky, no, protože a nevěděl jsem to. Bylo mi řečeno, že tam je 2,5 m a bylo tam nějakech 90 cm nebo tak. No, takže jsem naštěstí Jaký to je mlíko? >> To je bílé, >> polotučné. >> Polotučné. >> Tak čau. >> Od kravičky domácí. Hm. Ale ty máš nějaký sladký. >> Ano, já mám růžové, protože jsem zrant. >> Tak to jo. A čůci mají jaký >> č? Já >> ne, ne, ne, jako já >> já dlouhý. >> No, takže takže tak, takže jsem narazil hlavu do písku. Naš >> to z těchů pěkně překlenul. Jako to bylo pěkný. >> No jasně. No, přišlo mi, že už jsme o tom řekli dost. Pak se k tomu vrátíme zas. >> Tys nechtěl mluvit o tom krátkém, že jo? Chápu. Rozumím tomu. V pořádku. Akceptuju. Můžeš pokračovat. Ne, >> já já jsem šťastnej za co za to mám jako >> je to prostě za všechno celkem jakoby nechci nic kratšího ani delšího. Šili jsme reklamu a e byla to součást tý toho scénáře. E takhle to bylo kdysi dá. To je vlastně 25 let. Teď už to můžu říct, >> protože myslím, že i reklama má nějakou lhutu pro mlčení, ne? Takže bylo to na staropramen. Aha. >> Před 25 lety. A ta kampaň se jmenoval, byla to docela jako velká kampaň, asi tříletá, čtyřletá. chlapi sobě. Zlý jazykové psali chlapi v sobě. No a byli jsme takový desítníci, takový uniformy jsme měli a na hlavě jsme měli zádky jakoby zelený >> čepice. Víš to fakt? >> No jasně. To byla to byla jako >> možná byl ti tři roky, ne? >> Ty vole, to zas ne. To jako já jsem poměrně starý a já klamu svým starým. >> Tako. Uleželý. Uleželý víš jako. Dozrálí. >> Uležel. Dozrálí. Vasně ta celá ta jedna z těch mnoha reklam spočívala v tom, že někde u Mimoni na tom rybníku postavili lávku a my jsme stáli vedle sebe, bylo nás pět, myslím, ta parta a postupně jsme tam jako naskákali s nějakejma vtipnejma replikama >> a já jsem měl skákat jako první. Eh, a já jsem, jestli umím námořníka, se mě Tomáš Maší zeptal, kterj to režíroval, jsem říkal, že umím, ale jenom mi řekněte, kolik je tam vody, protže se otočil na nějakýho chlapíka, e, co to měl na starosti tu stavbu celou a to a ten řekl, že tam je 240 nebo kolik. Řekl, tak to je v pohodě. A to je ono přesně. No, došla prostě došlo na komunikační vlastně šum >> ztraceno v překladu trošku nebo ztraceno po cestě, >> bych řek, protože ten chlapík nevěděl, na jaký místo se ten Tomáš ptá. On se ptal samozřejmě na místo, kde já stojím >> a když máte břeh, z něho vede lávka a stojí tam pět chlapů a já jsem první od břehu. Tak samozřejmě tady je ta hloubka jiná, než u toho, co stojí na konci. Takže na konci lávky opravdu prej bylo 2, a >> Mhm. >> Ale já tam měl těch 90 nebo kolik centimetrů, takže jsem to skočil. Viděl jsem poprvé v životě, jak se říká ty hvězdičky. Tak já jsem tomu říkal prskavky. Jako fakt jako, že takhle přelítávají takový prskavky. Začly mě trošku brnit prsty eh u rou u rukou a ale jinak dobrý. A jo a nemohl jsem hejbat hlavou samozřejmě jako páteř. Krční pátr jsem měl jako takhle jsem se z toho pozděl. Vždyť oni viděli, že jo, samozřejmě, jak ty nohy asi trčely celý. museli. No, takže hned jako ke mně běželi, byla tam nějaká sanitka nebo co. No a prostě tam jsem měl zase kliku, no. Velkou kliku. Doktorka říkala, že že je dobře, že jsem měl hlavu jako v ose s tělem, takže to absorbovala ta páteř. Takže došlo k tomu, že jsem neměl nic zlomenýho, ale 12 obratlů bylo rozházenejch. Dostal jsem takovej ten prostě límec. Chodil jsem na nějaký e chiropraktický narovnávání, já nevím co všechno. Eh měsíc na to jsem si myslel, že mám infarkt v noci a to bylo tohle, jak se to prostě různě přeznívá a různě se to ozývá jako >> se zpožděním. Říká, kdybyste měl jenom trošku vlastně byl jste předkloněnej třeba nebo záklonu, kamkoliv, cokoli dopadá, tak už tady spolu nemluvíme, >> protože by, protože by ty dva, na který by to bylo, obrato, to by nevydrželi prostě. V Zoml bych si vás, ale tím, že jste byl v rovině pěkně, tak >> ty deformační zóny, tak tu. >> To ne, protože ono třeba na Xu je plné video tady těchhle skokanů, kteří pak vyplavou a už jako vyplavou na druhém břehu. A to my bychom vlastně mohli tady sedět celý díl jenom o tvých úrazech. >> Hm. >> Jak to jako takhle? Jak to děláš, že jsi pořád mezi námi? To >> já nevím. A právě proto mi nebylo problém taky dát tu ledv. No, >> takže jsme se dostali k tomu, že vlastně >> ne, že bych na tom myslel v tý první chvíli, ale no, >> že nad tebou někdo drží prostě ochrannou ruku, takže to chtěl vrátit >> zpátky trošku, >> no. To to nebo to mi to potvrdilo, že jsem dělal dobře. >> Jsou leckdy vody, které opravdu nevidíš a dokážou překvapit takhle. >> Eh, za zatím zatím dáváš ty oslý můstky nádherně. No, krom toho ještě pak si dělá taky jako kaskadéra. Samozřejmě to ještě >> respektive kaskadérské kousky řekně. >> No dobře, dejme tomu. >> Ale taky taky jak jsem řekl na úvod velmi vtipně. E taky trošku hraješ >> hcky. Jak ses to pochválil? >> Ano, to musíš. Jinak to on by to třeba někdo nemusel pochopit, tak musíš říct, víš, že to byl vtip. ho tady začíná bavit. >> A vzpomeneš si na to, co bylo ten první spouštěč jako když se stát hercem? >> No jasně. >> A proč to byl Jirka Korn? >> Dobře. Ty no, protože on v tý televizi právě v nějakým kouzelníkovi nebo když jsem byl u babičky, tak e on tam tancoval, zpíval, stepoval, hrál nějaký scénky, improvizoval, vtipnej byl. >> Byl to teda Jirka Korn. Byl to Jirka Korn. >> Se ti tak jako chtěl jsi být Jirka Korn teda. >> To ne. Eh, nebo z části, protože pro mě prostě ty Bozy byly vždycky Kaiser Labus a ještě jako Olda ještě byl úplně >> totálně top. Patřil do trojice. Olda Kaiser pro mě patřil do trojice lidí. H, to jsem možná nikdy jako veřejně neřek nebo e kterých už jsem neměl jako za lidi. Myslel jsem si, že je nemůžu ani potkat. >> Mhm. >> Absolutně jsem je adoroval. Jako to to mělo něco jako to je to byla úplně ještě jiná úrově než třeba sex nebo tak a ten byl pro mě hodně důležitý celej život a je tohle bylo úplně mimo všechny kategorie a to byl Olda Ivan Landle a Steve McQueen. Tydle tři lidi pod mě vlastně eh předčili všechny ostatní. Takže >> ne, ale on byl jako ti, co si pamatujou Jirku Korna v dobách kouzelníka, tak on byl fakt jako sex symbol, že jo. >> Ježišmar. To ale říkám jako >> po něm letěly všechny ženské >> to jo, ale vedle Olika Kajra já i kdybych měl Elvise Presleho, chápeš, tak bude druhej. >> Čili tam byl ten první impuls a ono jsou jako různé typy herectví, že jo. A třeba ve 12 >> čekám na ten oslí. Pojď, pojď, pojď. >> Jsou různé typy herectví. Co jsi tak třeba ve 12 chtěl dělat za herectví? Bylo nějaké konkrétnější jako Shakespeare nebo tak něco? >> Eh, no >> taky jsou zahraniční herci třeba Rosenberg. Ano, ano. A já jsem to prostě kdysi řek a je to samozřejmě vděčný téma. >> Je to i na ČSFD napsané. Bacha na to. Eh, >> fakt. No, jako mně to nevadí, protože to jako byla svým způsobem pravda. Když pomenu, že nejenom já, myslím si, že mnoho, mnoho chlapců v různý, v různým věku eh prostě si představovalo, jaký by to bylo bejtnoherec samozřejmě a dělat tyhlety příjemný věci ještě za to brát prachy. >> No, takže >> No počkej a tys to ve 12 zavrhl, ale tu kariéru >> já jsem zavrhl i gynekologa, herce. >> No a to mě zajímá, ale proč tě proč tě co tě vedlo k tomu zavrhnutí? Chápu tu touhu, ale nechápu to zavrhnutí ještě v takhle malém věku. Taková klasická jako každý chlap chce být prostě nebo kluk popelář nebo kosmonaut a stejně není. >> No počkej, ale mě tam zajímá, protože tys o tom mluvil ve víc rozhovorech, že tahle část, nemyslím to herectví, ale to co je předtím, jako ten ta blízkost té toho druhého pohlaví je pro tebe důležitá. Čili mě zajímá, jak se v tomhle ohledu dospívalo v komunistickém Československu. Ono to šlo ruku v ruce, jo. Ono to nebylo, že by bylo touha poherství a předtím byla jiná touha. Já jsem fakt chtěl bejt h celej život. Jako nějak jsem se předváděl, že jo. Prostě rád jsem říkal vtipy, uměl jsem na spaměť různý desky, ještě tenkrát gramodesky jako od Bohdálku křemek Pochomůka. Kupu jsem uměl z paměti, ale zároveň vlastně úplně od toho u tý věku ruku v ruce prostě mně ty ty ženy se strašně líbily a fascinovaly mě a eh je to do do tý doby, dokud se to ne nestane to zblížení reálně prostě nebo kdy o to nepřijdeš nebo kdy nemáš po první nějaký zkušenosti, první líbání a tak, no tak je to samozřejmě těžkej život, že jo. Je to diagnóza. Je to je to, je to brutální, jako není nic horšího, si myslím. Eh, akorát já nevím, jak to mají ostatní nebo o tom nemluvěj, ale když něco tak strašně chceš a nemůžeš, protože prostě nemůžeš ve 12 přijít za paní učitelkou a říct: „Nerozdala byste si to, já bych vás sežral." Jo. No a kolegyni taky klidně pojďte. Hm. >> Jako můžeš to zkusit. Jaké budou následky. >> Může v roce nebo kolik, kdyby bylo 12 nebo 83, e, to by skončilo asi jako ostře. No, tak >> ale třeba dneska v zahraničí jsou i případy, kdy to klaplo. Myslím, že v Británii byla nějaká taková učitelka, která >> měli případy a tak minimálně by by nevyhodili z práce tátu za to, že jo. Určitě v Británii dneska třeba nebo bych nešel do pasťáku. Nebylo to možný o tom moc mluvit. za za toho totáče, jak ses ptal, eh ještě to ty všechny tyhlety témata byly ještě o to větší tabu, tak samozřejmě dneska už se dá s mnoha lidma mluvit o všem, eh, a je to dobře a naopak jako edukuje se v tom smyslu, že že je to, že že si zajěte a řekněte právě mluvte o tom všech svejch problémech včetně tady těch. Jenže já jsem neměl >> problém, já jsem neměl problém. Já se těat. No a no >> to hezky tak jako špačkovsky řek to není problém, který by moh jakoby se měl nějak vyřešit ve mně. To se nedalo jako špačkovsky. Dobře, tak to řeknu slušně. Chtěl jsem taky lízat někdy, ale eh ne chtěl jsem cokoliv pochopitelně. No a na prsty pršáky. Ale >> Mhm. To byl nějakej fá >> Karolína Reaper 16 %. >> 16 % Karolinky. >> No tak to už je slušný. >> První a třetí zatím mi chutnou nejvíc. >> No prosím tě, my jsme e vůbec se nedostali vlastně k tomu herectví. Já bych to, já jsem vlastně ten úvod řekl správně. Skoro herec nebo taky trošku herec. >> Eou ty bys řekl, že je tvoje nejslavnější role, protože ty jsi toho hrál jako tuny? No docela dost jako >> jakože ČSFD tvoje je skvoucí jíráskova temna. Tam to jako je to to je na tři pergameny. >> Jo. No tak jako včetně těch malých rolí toho bylo hodně, ale eh nejslavnější jako co do nějaký popularity nebo co co hodně lidí zná nebo tak, tak je čertová nevěsta pohádka. Čertová nevěsta pohádka prostě Zdeněk troška režie. Sabina Laurenová královna. Myslím si, že poprvé hrál krávnu. No a já jsem měl tu čest jako si poprvé životě zahrát čerta, na kterýho už dlouho jsem si jako myslel a říkal jsem si, ty vole, vždyť já jsem čert, ty vole, proč mě nikdo nezavolal na černi mi říkali: „Ty vole, to se ti bude točit to se Zdenkem trošku to je to je dovolená a to musím potvrdit. >> Mhm. >> Že to bylo strašně krásný natáčení a nechal mě tam trošku se i vyblbnout a a jakoby improvizoval. Tak tak to je toleto lidi znaj. No a pak se z pak znají jako zejména z posledních let jako fandové seriálu prostě toho povaleče ze sluneční a teď toho chaloupku z kamarádů. >> No a já když jsem tě vlastně představoval, tak jsem tě představoval jako darce orgánů skoro, pornoherec, co jsme probrali a masový vrah. O tom jsi jako eh často už mluvil, ale já jenom v rychlosti, protože tobě tehdy bylo tuším nějakých 19 let. >> 18 jsme točili. 18, když jste točili a to bylo a tam to přece bylo zajímavé, že tys kolik čtyři roky předtím nebo jak to bylo o tom o tom spartaki vrahovi. >> No. No vlastně pět let přesně předtím byla poslední spartakiáda. P ano. >> V 90. a v 85. Poslední spartakiáda, na který já jsem cvičil. Eh, byl jsem někde v nějaký tý sedmý třídě nebo nevím, v Liberci a byl jsem tam za starší žáky. taky klika nebo co? Protože cvičila celá země, že jo, a z těch základek se vždycky vybralo třeba jenom pár, z některý nikdo. A ty šly do okresního kola, ty zase do krajskýho a z nich zase se jenom část dostala do tý Prahy. Tak jsem se dostal do tý Prahy. Zážitek jako prase samozřejmě. A celý to bylo podkreslený tím, že všichni měli strach a že se prostě v tý atmosféře se nacvičovalo, že po pravze prostě lítá nějakej jako maniák, nějakej úchyb. Kdy ještě neviděl, že je takhle mladej. Jo, proto taky nemohli dlouho vlastně jako najít, chytit, protože byl nezletěli, bylo mu 16. My jsme si prostě normálně myslel, že to je nějakej chlap, kterj jde po těch ženskejch. On měl 11 pokusů a tři jako zabil. Opravdu. Myslím, že to říkám takhle správně, doufám. A prča je, že já jsem byl ještě na byl jsem na základce, vůbec jsem nemohl vědět, že se dostal konzervatoř na to, že se bude nějakej takovej film o něm točit a že zrovna na tý konzervě půjde ten Raja někde, mě uvidí takhle z jednoho patra do druhý, že budu stoupat, zeptá se mě, sem a jak se jmenuješ? A kolik ti je? A todle je to byl dobrý typ na vrh na chvilinku na na kameru a >> a vlastně, že ho pak budu hrát. A jak je na tom teďka český film, kdybys to měl říct tak jako obecně? >> Jinak teda se necejtím vůbec zodpověnej na to, abych já to říkal, ale řekl bych, že je na tom rozhodně líp český seriál než český film. Eh, to neznamená, že mezi českýma filmama nejsou nejsou e pěkný věci, ale není jich moc. Není jich moc, no, protože je tady celá jedna promiň kategorie, to musím říct jako komedií. Taky jsem se na tom podívil a tak dál. A ty komedie vykazujou si myslím jako podobný znaky, eh, a nepřekročují moc svůj stín, jako jsou samozřejmě mezi nima i lepší a i horší. >> Ale jaký bys ty popsal největší problém českého filmu? Protože já mám svůj typ, který jsem měl ještě jako >> scénáře. >> Trefa >> scénáře, >> že jo. Jednoznačně. >> Já já si pamatuju >> teda za mě. Já >> no, já se právě, to byl můj přesně můj point, protože já si pamatuju, když jsem viděl, tam hrál Oldřich Kaiser, Jiří Lábus a myslím, že Pier Rišár nebo někdo takový. >> Jo, to jsem neviděl. To vím, že tak. >> Geniální film, skvělá kamera na geniálně zahrané ze všech stran. Geniální hudba a scénář úplně na Já říkám, o čem ten film je? Hm. >> Oni oni hráli jak o život, ale neměli co, nebyl tam příběh. To prostě byla taková taková ta momentka, která neplyne od nikud nikam. >> A jsem si říkal, ty jo, tohle mít jako dobrý scénář, tak to je na Oskara. To je normálně jako Oskarový film tohle. A pro mě to byl scénář. Takže souhlasíš? >> Myslím si, že jo. Myslím si, že na tomto s tím to stojí a padá, že že všechny složky filmový tady máme prostě na vysoký úrovni. že jsou tady skvělí herci, kterým bohužel ale se nedávají zajímavý a nebo pro role proti proti typu nebo tak. >> Promiň, čím to je? Čím si myslíš, že tady jako není dosténá nebo a malá snaha riskovat? ziskovat jako myslím směrem k divákovi. Jo. Eh, mně občas přijde, že že tady točíme tak jakože ten divák pomalu by měl rozhodovat o tom, jak to má celý vypadat. A jestli my to chcem trošku jinak, tak jo, ale ne moc, aby jako jsme ho nenasrali na tý pohovce, aby to aby, ab aby vole, tady už by se nechytal. b