Načapal jsem Lipavského: Cenzura médií a fízlování diplomatů. Důkazy zde

Cenzurní praktiky na ministerstvu zahraničí nebo fízlování vlastních velvyslanců.

Na Jana Lipavského vyplavaly podivné a velmi nestandardní praktiky, kterých se jeho úřad dopouštěl v době, kdy byl ministrem zahraničí České republiky.

Popsala to v rozhovoru se mnou celá řada zaměstnanců ministerstva zahraničí včetně vysoce postavených českých diplomatů.

V tomto videu se také dozvíte, co na tohle všechno po konfrontaci řekl sám Jan Lipavský v současné době.

Mé jméno je Radim Padenka a vítám vás u svého pořadu Nekompromisně.

Na závěr tohoto videa se dozvíte novinky, které pro vás chystám na tomto kanále, včetně vysvětlení názvu tohoto pořadu a toho, co vás čeká do budoucna.

Před několika málo týdny jsem v jednom z videí na tomto kanálu a odkaz na něj najdete dole v popisku tohoto videa, rozebral důvody, proč ministr zahraničních věcí Petr Macinka nevpustil na svoji tiskovou konferenci na téma změny vedení českých center aktivistku vydávající se za novinářku Zdislavu Pokornou, zvanou Zdíšu z deníku nenávisti, tedy jak se trefně říká, deníku N, který se vydává za Nezávislé noviny, ale ve skutečnosti je to opoziční a prohradní PR agentura.

Takový folklorní pozorovatel dnešní doby se nebojím říci.

Ministerstvo zahraničních věcí a Macinka za ten krok, že jednu konkrétní novinářku na jednu konkrétní akci nepustil, kritizovala opozice a hlavně celá ta protivládní mediální fronta s jejich neziskovkami, které jsou v reálu úplně bezvýznamné a slouží jenom jako nátlakové organizace v případě jako je třeba tento a samozřejmě na ně navázaní aktivisté.

Vydávali to za konec demokracie, za smrt žurnalistiky v Čechách, za proruské rozhodnutí a podobné nesmyslné věci.

Ačkoli to kritizovala opozice, jeden opoziční politik mlčel.

Neřekl na to vůbec nic.

Nenapsal ani čárku na své sociální sítě.

Víte, kdo to byl?

Ano, byl to Jan Lipavský, Macinkův předchůdce v úřadu ministra zahraničí, dnes poslanec zvolený za ODS, také bývalý pirátský politik a jak jsem řekl, naštěstí již bývalý ministr zahraničí.

Nedávno ministr Macinka vystoupil v živém vysílání kanálu Xaver Live.

Zdravím mistra Xavera.

Tam prozradil, že ministerstvo zahraničních věcí za Lipavského vedení mělo neformální černou listinu pro ně nepohodlných médií.

A tato média měla zákaz vstupu na oficiální akce ministerstva.

Patřily mezi ně Parlamentní listy, kde už 15 let pracuji, ale patřila mezi ně například i Mladá fronta dnes, která v té době ještě patřila holdingu Agrofert Andreje Babiše.

A víte, co je paradoxní?

Zákaz vstupu na Ministerstvo zahraničních věcí měla za Jana Lipavského i tehdejší novinářka Seznamu a dnes šéfka tiskového oddělení tohoto ministerstva Iveta Křížová.

Samozřejmě tady k tomu všemu nebyla vydána žádná písemná instrukce, ale šlo o ústní pravidlo.

Ono je to vcelku pochopitelné, protože v takovém případě by hrozilo, že takový písemný dokument může uniknout nebo že v budoucnu po výměně vedení ministerstva se ho toto vedení ministerstva nové najde, zveřejní a tak dále.

V praxi to probíhalo dvojím způsobem.

Zaprvé ministerstvo zahraničních věcí za Jana Lipavského těm špatným v uvozovkách médiím vůbec neposílalo běžné emaily, ve kterých jsou avizovány různé veřejné akce, tiskové konference a něco podobného.

Takže tato média, včetně třeba nás v Parlamentních listech, jsme se o těch akcích dopředu nevěděli, tudíž jsme se nemohli přihlásit o akreditaci a účast tam a zjistili jsme, že se konaly až po jejich skončení, kdy jsme si přečetli články v těch správných médiích, třeba právě v tom deníku nenávisti.

Potom zadruhé, pokud se náhodou novináři těch pro Lipavského úřad nepohodlných médií včetně Parlamentních listů a dalších o konání třeba tiskové konference dozvěděli a požádali o akreditaci, aby se mohli zúčastnit, pracovníci tiskového oddělení ministerstva měli zadáno, aby jim odpověděli, že jejich účast už bohužel z důvodu plné kapacity není možná.

Tak to jsou tedy dvě věci, jakými to ministerstvo postupovalo.

A pozor, já tady mám citaci jednoho ze zaměstnanců ministerstva zahraničí, který tam pracoval už tehdy za Jana Lipavského, pracuje tam stále a z toho důvodu ho nebudu jmenovat, který to ještě upřesňuje.

Cituji: "Bylo to dáno ze strany vedení ministerstva v rámci vnitřních procesů. Pochopitelně to nebyl písemný interní předpis, aby se vyloučil jeho možný únik a obvinění z cenzury. Týkalo se to celých médií nebo některých jednotlivců z těch médií, která jinak byla pro Lipavského přijatelná."

To mi řekl stále ještě zaměstnanec ministerstva zahraničních věcí, který to tam celé zažil.

Ale pozor, to není všechno.

Teď se dozvíte ještě něco dalšího.

A já si myslím, že to je možná stejně nebo v některých případech i závažnější.

Lipavského ministerstvo zahraničí kromě zákazu účasti některých médií na svých akcích činilo i další kroky.

Nařizovalo velvyslancům, se kterými médii se smí bavit, nebo dokonce naopak, se kterými médii by se ti velvyslanci bavit měli.

Zákaz byl poskytovat ze strany velvyslanců rozhovory nám v Parlamentních listech a naopak doporučení bylo dávat rozhovory komu jinému než deníku N.

Toto mi osobně potvrdilo několik tehdejších velvyslanců České republiky ve světě, z nichž někteří jsou stále v aktivní službě našemu státu.

K tomu tady opět jedna citace jednoho významného diplomata a velvyslance.

Cituji: "Přišlo to prakticky od počátku. Bylo mi sděleno, že by velvyslanci měli při komunikaci s médii preferovat deník N a naopak se vyvarovat jakékoliv komunikace s vámi, tedy s Parlamentními listy.cz."

Těch, kterým se to nelíbilo, nebylo zrovna málo.

Byli jsme zvyklí komunikovat se všemi a navíc předtím platilo, že velvyslanec může nejen komunikovat s jakýmkoli médiem, ale nepotřebuje k tomu žádné schválení.

Později se to změnilo a každý mediální výstup velvyslance musel být předem schválen ministerstvem zahraničí, respektive vedením ministerstva zahraničí.

No, takle to fungovalo, dámy a pánové.

A stále ještě to není všechno.

Vy si říkáte, že už snad nic dalšího Lipavského úřad vymyslet nemohl, ale vymyslel.

Opět se to týká, stále se to týká médií a týká se to také názorů, soukromých názorů některých velvyslanců.

Poslouchejte dobře.

Jde totiž o to, že někteří čeští velvyslanci za Lipavského vedení tohoto úřadu byli šmírováni svými podřízenými, kteří často na to ministerstvo zahraničních věcí nastoupili právě za Jana Lipavského.

Poslouchali tito lidé soukromé názory velvyslanců a když se tyto názory vymykaly, řekněme, oficiálnímu pohledu vedení ministerstva a tehdejší Fialy vlády, no tak tito lidé to na své vlastně nadřízené, na velvyslance, hlásili podle mých zjištění na ústředí do Prahy.

No a tito velvyslanci potom měli například zablokován různý další kariérní postup nebo jim byl dalšími způsoby komplikován život.

Jeden z velvyslanců mi řekl, že byl osobně svým podřízeným nachycen, jak si čte parlamentní listy ve své kanceláři.

Přitom ten jeho podřízený ho prý varoval, že to úplně není dobré, aby něco takového četl. Pak to také nahlásil do Prahy, že velvyslanec je čtenář parlamentních listů a že by se měli zamyslet nad tím, jak bude fungovat dál.

No, to vidíte.

Postupně, protože o tom, co je osobně Jan Lipavský na tom ministerstvu dělal a čeho se dopouštěl a co naopak nedělal, o tom už na mém kanálu byla řeč v předchozích videích. Já možná i ta další videa dám do popisku dole pod videa, abyste je nemuseli hledat a abyste je měli po ruce a případně si to mohli připomenout.

Ale ukazuje se, že postupně na Jana Lipavského vyplavávají další a další praktiky, které ukazují, že nejen on, nejen jeho úřad, ale že celý ten Fialův režim – a protože nijak jinak už o tom mluvit nejde – byl si v mnohém podobný s různými totalitními režimy ve světě, kde se vyžaduje bezpochybná, nezpochybnitelná názorová uniformita a každé vybočení z oficiální linie je trestáno.

Tak a teď ta reakce Jana Lipavského na tohle všechno.

Já jsem Janu Lipavskému, dnes poslanci za ODS, poslal prostřednictvím SMS poměrně rozsáhlou otázku, kde jsem položil jasně formulovanou otázku, aby bylo zřejmé, na co se ptám.

Ta otázka se týkala všeho, co jsem před chvílí popsal, a obsahovala konkrétní otázku, zda se tohle všechno za jeho působení v roli ministra zahraničí dělo na základě jeho vlastní iniciativy nebo jestli to třeba vymyslel některý z jeho podřízených.

No, jak si myslíte, že zněla odpověď Jana Lipavského?

Na ty konkrétní otázky bývalý ministr a dnes poslanec za ODS nereagoval. Odpověděl tak, že napsal jednu stručnou, jednu holou větu.

Cituji: „Je to absolutní lež." Konec citátu.

No to nám ten pán ministr moc neřekl. Já jsem se ptal na konkrétní věci, na které nereagoval. On jenom řekl, že je to absolutní lež.

Dobře, tak teď si můžete říct, komu víc věřit. Jestli budete víc věřit Janu Lipavskému, že je to všechno absolutní lež, nebo že budete věřit všem těm zdrojům, za které ručím, dámy a pánové, které mi to všechno, co jsem před chviličkou popsal, sdělili, že se dělo.

A často mi ti lidé řekli vlastně stejné věci, naprosto nezávislé na sobě, protože jsem se jich ptal samozřejmě jednotlivě. Jsou to diplomaté, kteří pracují jak v Praze na ministerstvu zahraničí, tak i naši velvyslanci, kteří slouží tomuto státu v zahraničí na úplně jiných místech světa. A těžko by se na něčem takovém domluvili – proč by to taky dělali, koneckonců? Proč by si to vymýšleli zaměstnanci stále ministerstva zahraničí, kteří tam pracovali už za Lipavského?

Proč by mi vyprávěli konkrétní příběhy o tom, jak třeba právě ta dnešní šéfka komunikace ministerstva Iveta Křížová měla zákaz vstupu? To by vypadalo na obrovskou konspiraci – obrovskou konspiraci naprosto kolosálních rozměrů – a všichni tihleti lidé by se spykli proti chudákovi Janu Lipavskému, který jediný mluví pravdu.

Já to nechám na vás, komu budete věřit. Já z toho žádný závěr dělat nebudu.

Ptám se jenom na to, co tedy podle Jana Lipavského je lež. Jsou to přímá svědectví, která mi poskytli úctyhodní diplomaté, kteří pro Českou republiku pracují klidně dlouhá desetiletí a slouží našemu státu?

Nebo je lež, že ta uvedená média na akce ministerstva zahraničních věcí pouštěna nebyla? No to těžko. To bychom to asi věděli, nebo hlavně v parlamentních listech by si to dobře pamatovali, ne?

A nebo je lež, že tehdejší, jak už jsem říkal, novinářská, dnes šéfka komunikace úřadu nesměla na ministerstvo? Že by si to jako dnes vymýšlela? No tak to by tam asi na těch tiskových konferencích přece byla, ne? A nikdo by neměl za potřeby vymýšlet chabé lži. Vždyť je to směšné. Ta reakce, pane poslanče Lipavský, je to směšné.

Ale směšná či spíš nikoliv směšná, ale hned se to dozvíte, byla i reakce některých mých zdrojů právě z toho ministerstva, když jsem jim vyjádření Jana Lipavského na moji otázku přečetl.

Jeden z nich řekl, že ho to vůbec nepřekvapuje, že předchozí ministr tímhle způsobem reaguje, ale že samozřejmě lež je to, co tvrdí Lipavský.

No a ten druhý nejdřív dostal záchvat smíchu, když jsem mu přečetl, že Lipavský říká absolutní lež. Dodal, že pan bývalý ministr je schopen popřít i to, že ráno vyjde slunce, když se mu to zrovna hodí.

Takže to by bylo k té věci. Vidíte to. Takový člověk byl součástí české vlády. No, už naštěstí není. A ke štěstí tedy doufejme celé České republiky už nikdy nebude.

Tak a teď ještě, abych splnil svůj slib ze začátku tohoto videa, kde jsem vás přivítal u pořadu Nekompromisně.

Proč pořád Nekompromisně? Za měsíc a půl uplyne rok od doby, kdy pro vás točím tato videa na mém youtubovém kanálu. Kromě toho, že je to nějaká doba a že vlastně ta videa se nijak nejmenují, tak na tomto kanálu chystám pro vás novinku. Doufám, že ji oceníte a že se vám bude líbit.

Je to nový pořad. Budou to rozhovory, které si troufnu tvrdit, že jinde neuvidíte. Třeba i proto, že v některých médiích, která jsou třeba podobného názorového ražení, na takové rozhovory není úplně čas. Budu se snažit se svými hosty jít místy až na kost, jak se říká.

No a první z těch rozhovorů, jak doufám, uvidíte už za, no, možná za dva, maximálně za tři týdny právě na tomto mém youtubovém kanálu. Takže ho hlavně prosím odebírejte, aby vám to neuniklo.

No a protože na tomto mém kanálu už potom budou dva typy pořadů, tak jsem se rozhodl, že je potřeba, aby všechno bylo jasné. Tento můj pořad, kdy sedím tady u sebe doma v pracovně za stolem a komentuji aktuální kauzy, aktuální věci a případy, je potřeba, aby měl svůj název.

No a protože ty komentáře jsou často nekompromisní, na čem si zakládám, tak jak jinak by se měl jmenovat? Proto Nekompromisně.

Děkuju vám. Lajkujte prosím tohle video, komentujte ho, řekněte mi, co si o těch praktikách Lipavského úřadu myslíte.

No a odebírejte můj kanál, dejte si tam zaškrtnutý i ten symbol zvonečku, aby vám chodilo upozornění na moje nová videa.

A budu se těšit příště a budu se těšit i na nové pořady. Stejně tak na tento pořad Nekompromisně.