Na ☕️ s Vojtěchem 12. 09. 2026 www.doktorvajicko.cz

Krásné sobotní odpoledne, vážení přátelé, vážení chcemíři, vyjádřené i vlastenci.

Já vás všechny moc vítám u vašeho oblíbeného pořadu Na kávě s Vojtěchem.

Přátelé, pevně věřím, že máte čas si udělat dobrou kávu a že se společně zamyslíme na tématy, která vás zajímají, která vás trápí, o která si píšete, den dění a tak dále.

Dobrou chuť, přátelé.

Dnešní téma je naprosto jasné a je na přání několika z vás, protože vám neunikl duel, který byl v takzvaném nejlepším podcastu mistra Kubelíka. A tedy se smál jsem se velmi, kdy proti sobě seděly dva naprosto rozdílné světy.

Na jedné straně byl Jindřích Rajichl, poslanec, právník a velmi inteligentní člověk. Znáte ho určitě i z našich živých vysílání v neděli jednou, dvakrát měsíčně. A naproti němu byla slepá vývojová větev. Podle mě je to čistě můj názor. Nemusí to být pravda, neberte to jako fakt. Člověk, který sotva dosahuje dvouciferného IQ, a to je pan Jakob.

A my si to musíme pustit a potom vám vysvětlím, o co jde, přátelé, protože se na to nasmějeme.

>> Bláboli. >> To je bláboli. >> Český statistický úřad, pane Jakobe. Český statistický úřad. >> To jsou vaše… počkejte. Chcete říct, že český stát, český statistický úřad jsou blábor? Tohle je tabulka z ČSÚ. >> Já nevím, co já nevidím na tu vaši tabulku někde tam. >> Ne, to je neskutečné. Jako jste nevzdělaný a neinformovaný, ale to je jedno. Takže český statistický úřad. >> Dobře. Já vás začnu taky urážet. >> Český… >> Vy to klidně můžete, mně to je od vás úplně jedno. Pro mě je to dokonce, bych řekl, podprůměr.

Takže Český statistický úřad. Ominem útoky si nechme případně do pozdější části debaty. Říká mínus. Statistika OECD říká jasně, že jste byli poslední zemí v Evropě, která se dostala v HDP na úroveň post předcovidového období v roce 2019. To je OECD. Tohle je český statistický úřad, že to neznáte. To je hodně smutné. Vy podle mě ani nevíte, jak se počítá HDP. Totiž kdybyste se tak…

>> Ale… >> Zkuste to. >> Ale… jak se počítá HDP? >> Tak mě to pověz, ne? Řekněte to vy. >> Já to… já to řeknu. Řekněte to vy. Vy to nevíte. Vy mi tady nebudete dávat otázky trapné, co to tady povídáte. Řekne, ale vy mě tady nebudete urážet. Váš klasický… pane Jakobe, víte, jak se počítá HDP? >> Já samozřejmě vím, jak se počítá HDP. Já vím, jak se počítá, ale… ale nepoložím se tady od vás nechávat zkoušet. Já, váš útěk, když nevíte. >> Pardon. Položil jste otázku, nechte mě reagovat. Argumentační model, který je shodou okolností… >> Můžete mi říct, jak se počítá? >> Úplně stejný, jako je model argumentace ruský. >> Vy jste… vy jste úplně stejný, jako byla Kateřina z biomas. >> Stejný na R. Vytáhněte Rusko. Jasně. Ne, vy se mě tady nebudete ptát. Vy ne. Vy, který… vy to tady předvádíte s těmi čísly. Vy máte model argumentační… rozdíl od vás. >> Vy vytáhnete nějakou skutečnou obavu, která lidi tíží. Potom… potom mi dramaticky zkreslíte… vy… čísla… tedy řádově čísla… to srovnání mezinárodní, kde jste si účelově vytrhl jenom některé… některé… >> Ne, to není. To je… to je… co tvrdá data? >> Pak vyvoláte pocit ohrožení. >> Vy jste tady říkal dlouhá brzda. Pak pojmenujete domácího nepřítele. V tomto případě… >> Ne. Vy mě vůbec nezajímáte. V… >> Vyvoláte nedůvěru v instituce a pak voláte po politickém… >> Vy… vy pro mě nejste nepřátel. >> Víte, jaký je to, víte, jaký je to argumentační rám? Přesně ten, jaký tady používá… ruská… zazněl tady argument, když to je… stejný… fakty… je to stejný rámec, jako má ruská… propad. >> Nesmysl, absolutní. Samozřejmě na to nemá ani cenu reagovat. Víte, opozice vždycky, když neví kudy kam a když je argumentačně zoufalá, tak použije Rusko. >> Neřek… reálné mzdy mínus…

Takže přátelé, toto bylo výborné, nehledě na to, že tedy následně odešel pan Jakob. Neunesl to a musel jsem se tedy opravdu smát, takže kdo to chce vidět, tak nejlepší podcast mistra Kubelíka a nemá to chybu absolutně.

No a z toho samozřejmě je otázka úplně jasná: jak se tedy vlastně počítá to HDP.

Já jsem si to tady pro vás připravil, protože naprosto chápu, že pro drtivou většinu lidí je to španělská vesnice. Mně jako makroekonomovi se to povídá, protože samozřejmě to znám. A tak jsem to zjednodušil, co nejvíc to šlo. A pak si ještě dáme takový příklad. Irsko. Takže káva bude dlouhá, přátelé, ale velmi potřebná.

Jak se vlastně počítá HDP?

Mnozí lidé si to pletou s DPH, ale pozor. Že si to plete obyčejný občan, to nevadí, to je normální, ale pletou si to i političtí a to tedy já osobně považuji za naprostou hrůzu.

A co nám říká o České republice a Evropské unii?

Dneska si dáme ekonomii, ale nebojte se, nebudeme potřebovat kalkulačku, nebudeme dělat zkoušku z makroekonomie. A já se pokusím vysvětlit jednu věc, kterou slyšíme každý den a kterou také ve všech zprávách říkám prakticky. HDP, neboli hrubý domácí produkt. Hrubý domácí produkt České republiky vzrostl. Hrubý domácí produkt České republiky klesá. Dluh představuje tolik procent HDP, neboli z HDP. Kolik Česká republika dosahuje určitého procenta průměru Evropské unie.

A co to vlastně HDP je a hlavně jak se skutečně počítá? Protože na to neexistuje jednotná metodika. Já tady velmi často upozorňuji, že se, když se to hodí, tak se to počítá úplně jinak. Já osobně vždycky zmiňuji paritu kupní síly, ale to si vysvětlíme. Protože někdy vzniká dojem, že někde na ministerstvu sedí člověk, sečte tržby všech českých, moravských a slezských firem, připočte státní rozpočet a dostanete HDP. Ne, tak to vůbec není.

Co to je hrubý domácí produkt?

Velmi zjednodušeně vyjadřuje peněžní hodnotu finálních statků a služeb vytvořených v ekonomice za určité období, za určitý úsek. Důležitá jsou především slova finálních statků a služeb. Proč? Protože kdybychom jednoduše sečetli všechny obchodní transakce, počítali bychom stejnou hodnotu několikrát. Z logiky věci. Ukážeme si to na úplně obyčejném chlebu.

Zemědělec vypěstuje obilí a prodá ho mlýnu. Mlýn z obilí vyrobí mouku a prodá ji pekárně. Pekárna z toho upéče chléb a obchod, nebo obchodní řetězec, nakonec prodá zákazníkovi.

Proto se velmi často mluví o marži a mluví se o něčem, co tedy mně přijde zvláštní, ale je to tak, a to je takzvaná přiměřená marže. Protože co je přiměřená marže? Kdybychom jednoduše sečetli cenu obilí, mouky, chleba prodaného v obchodu a potom ještě cenu chleba zaplacenou zákazníkem, jednu ekonomickou produkci bychom započítali několikrát.

Proto ekonomové pracují s takzvanou přidanou hodnotou. Ano. Tak každý článek řetězce vytvoří určitou dodatečnou přidanou hodnotu a součet těchto přidaných hodnot nám umožní zjistit hodnotu výsledné produkce, aniž bychom ji započítávali několikrát.

Jsou tři způsoby výpočtu.

HDP můžeme vypočítat třemi základními způsoby: výrobní metodou, výdajovou metodou a důchodovou metodou. Teoreticky bychom se měli dostat ke stejnému výsledku, protože se pouze díváme na jednu ekonomiku ze tří různých stran.

Výrobní metoda sleduje vytvořenou přidanou hodnotu.

Důchodová metoda sleduje důchody vznikající při výrobě, například odměny zaměstnanců nebo takzvané provozní přebytky.

Pro naše dnešní vysvětlení je ale nejlepší třetí metoda. To je výdajová metoda.

A tady přichází nejslavnější rovnice k výpočtu HDP. Takže HDP = C + I + G + (X - M).

Nic složitého.

C znamená spotřebu domácností, I znamená investice, G znamená vládní výdaje na statky a služby, že opravdu jako podstatná část. X znamená vývoz, M znamená dovoz, takže export, import, spotřeba plus investice plus vládní výdaje plus čistý vývoz.

A teď si jednotlivé části rozebereme.

Spotřeba domácností.

Začneme tím, co známe všichni. Jdete do restaurace, necháte si opravit auto, zaplatíte kadeřníka, koupíte potraviny, zaplatíte určité služby. Mluvím tady vždycky o takzvaném spotřebním koši. Ten dělá nejvíc, je to největší podíl na HDP, až 67 % z celkového množství.

To všechno představuje takzvanou ekonomickou aktivitu. Spotřeba domácností je proto obrovskou součástí ekonomiky.

A tady vidíte první zvláštnost HDP. Když lidé začnou více utrácet a produkce tomu odpovídá, HDP jde nahoru. Je to růst takzvaný. Když domácnosti dostanou strach, začnou šetřit, což se děje teď a je to v určitých vlnách a omezí spotřebu. Firmy tím prodají méně, omezí výrobu a ekonomická aktivita může klesnout. V tom nejhorším případě se úplně zastaví.

Proto je spotřebitelská důvěra pro ekonomiku nejdůležitější. Dvakrát podtrhuji.

Investice.

Druhou částí jsou investice. Firma koupí nový stroj, postaví výrobní halu, rozšíří sklad, vznikají nové budovy, podnik nakoupí zařízení potřebné k další výrobě. To jsou investice.

A investice jsou důležité ještě z jednoho důvodu. Neovlivňují pouze dnešní hrubý domácí produkt. Mohou zvýšit také budoucí výrobní schopnosti té dané ekonomiky. Když firma postaví novou továrnu, v době výstavby vzniká takzvaná ekonomická aktivita a následně může továrna dalších 20 let vyrábět.

Proto je rozdíl mezi ekonomikou, která pouze spotřebovává, a ekonomikou, která zároveň investuje do budoucí produktivity.

Vládní výdaje.

To je jedna vůbec nejdůležitějších částí. Tady bývá velmi častý omyl. Do HDP se nepočítá jednoduše celý státní rozpočet. Když stát zaplatí stavbu silnice, objedná službu nebo financuje poskytování veřejných služeb, jedná se o součást ekonomické produkce. Ale když stát pouze někomu převede peníze, například prostřednictvím některých sociálních transferů, nejde samo o sobě o nově vytvořený statek nebo službu.

Rozumíme si, přátelé?

Typický příklad, tak ten je úplně jasný. Je to ta největší zátěž pro HDP, a to je samozřejmě důchod. Vyplacení důchodu není samo o sobě vytvořením nové produkce. Když ale důchodce ty peníze následně utratí za zboží a služby v tom daném státě, tak tato spotřeba se samozřejmě v ekonomice nutně musí projevit.

Takže pozor, státní výdaj a příspěvek do HDP nejsou automaticky totéž. Dvakrát podtrhuji.

Export mínus import.

To znamená vývoz mínus dovoz.

A teď se dostáváme k mimořádně důležité části pro Českou republiku. X - M. Export mínus import.

Česká republika je velmi otevřená ekonomika a zahraniční obchod je pro nás naprosto zásadní. Když se v České republice vyrobí automobil a prodá se například do Německa, česká produkce se projeví v našem hrubém domácím produktu. Když si naopak koupíme výrobek dovezený ze zahraničí, nechceme jeho zahraniční výrobu přepisovat českému hrubému domácímu produktu. Proto se dovoz v rovnici odečítá.

Tady ale pozor na jeden velmi oblíbený omyl. Dovoz není automaticky pro ekonomiku špatný. Jde o tu vyváženost taky, přátelé. Ano, česko-moravsko-slezské firmy dovážejí součástky, technologie, suroviny a stroje, které používají k další výrobě. Bez dovozu by část českého exportu vůbec nemohla existovat.

To znamená, musí tam fungovat takzvaný symbiotický systém, nikoliv parazitický systém.

Dáme si praktický příklad, to je vždycky nejlepší.

Představme si automobil vyrobený v České republice. Škoda Auto. Řekneme, že výsledná cena automobilu je milion Kč včetně DPH. Bylo by chybou říci, české HDP právě vzrostlo o milion Kč. To je blbost. Pokud významná část vstupů pochází ze zahraničí, motor nebo jeho části mohou pocházet odinud. Elektronika může být dovezená. Některé komponenty taky.

V české ekonomice proto připisujeme hodnotu vytvořenou v české ekonomice, nikoliv zahraniční předanou hodnotu schovanou uvnitř toho výrobku.

A to je velmi důležité pro pochopení českého průmyslu. Můžeme mít obrovský export, ale zároveň musíme sledovat, kolik domácí předané hodnoty v něm skutečně zůstává.

Česká republika versus Evropská unie.

Tady už to začíná být mnohem zajímavější.

A teď konečně naše srovnání.

Když někdo řekne, Česká republika má takové a takové HDP a Evropská unie zase takové, musíme se okamžitě zeptat, jaké HDP, protože existuje několik způsobů, jak číslo vyjádřit.

Máme celkové HDP, máme HDP na obyvatele, máme nominální HDP a máme také reálné HDP. Máme také HDP na obyvatele přepočtené pomocí takzvané parity kupní síly. To je to, co já tady říkám prakticky denně, respektive standardu kupní síly používaného při evropských srovnáních.

A každý ukazatel odpovídá na trochu jinou otázku.

Celkové HDP versus HDP na obyvatele.

Celkové HDP říká něco o velikosti ekonomiky. Jenže Německo má přes 80 milionů obyvatel. Česká republika přibližně 11 milionů obyvatel. S tím se pojí i to zadlužování vůči HDP. To tady velmi zdůrazňuji. Často to tu říkám.

Proto je samozřejmé, že německá ekonomika bude jako celek několikanásobně větší. Pokud ale chceme přibližně porovnávat ekonomickou výkonnost vzhledem k počtu obyvatel, použijeme HDP na jednoho obyvatele a už se k tomu dostáváme.

Vezmeme HDP země a vydělíme ho počtem obyvatel.

Ani tím ale náš problém nekončí, protože máme nominální a reálné HDP.

Představte si ekonomiku, která jeden rok vyrobí 100 výrobků po 100 Kč. Produkce logicky je 10 000 Kč. Další rok vyrobí zase přesně 100 výrobků, ale každý už stojí 110 Kč, takže máme 11 000.

Nominální HDP tedy vzrostlo o kolik, přátelé? Ano, správně, o 10 %.

Jenže fyzicky jsme nevyrobili ani o jeden výrobek více, pouze přírůstek ceny. Proto existuje reálné HDP, které se snaží změny cen odfiltrovat.

A teď ještě k tomu samozřejmě byste mohli rovnou říci, aha, tak za ten rok je tam například 10% inflace. Může tomu tak být a také tak být? Nemusí. Takže v období vysoké inflace je tento rozdíl naprosto zásadní.

Když slyšíte, že ekonomika reálně vzrostla o 2 %, znamená to něco jiného, než prosté zvýšení její korunové hodnoty. Pozor na to.

Tak proč je důležitá kupní síla?

To je podle mě vůbec jedna z nejdůležitějších věcí.

A ještě jeden problém při srovnávání České republiky se západní Evropou. Stejné množství peněz nemá v každé zemi stejnou kupní sílu. Jinými slovy, co tady říkám, přátelé, vás má zajímat, co si koupíte za Palackýho, když jdete do obchodu.

Teďka některé služby mohou být v České republice levnější než například v Lucembursku, Dánsku nebo Německu.

Kdybychom pouze převedli české HDP běžným měnovým kurzem na eura a porovnali ho s bohatšími zeměmi, část rozdílu životní úrovně bychom značně zkreslili a bohužel to mnozí politici dělají.

To si řekneme u Irska potom.

Proto se používá parita kupní síly.

V evropských statistikách se setkáváte například s HDP na obyvatele ve standardu kupní síly. Tam je zkratka PPS.

Průměr Evropské unie se nastaví na hodnotu 100. Pokud má země hodnotu 90, znamená to, že jí HDP na obyvatele po zohlednění rozdílu cenové úrovně odpovídá přibližně 90 % průměru Evropské unie.

Na tom je Česká republika. Například právě proto můžete někde vidět jeden údaj o českém HDP na obyvatele a jinde úplně jiné číslo. Obě ta čísla mohou být správná. Jeden může být ukazatel v eurech podle běžného kurzu a druhý v paritě kupní síly.

HDP není státní kasa.

To bych, přátelé, nepotrhl dvakrát, ale čtyřikrát.

Ještě jednou: HDP není státní kasa.

Když řekneme, že české HDP činí několik bilionů korun, neznamená to, že Česká republika má tyto peníze automaticky k dispozici. HDP není účet ministerstva financí, není to státní majetek, není to suma peněz ležící někde v trezoru. Viz zmrazená ruská aktiva.

Je to měřítko ekonomické produkce za určité dané období. Já říkám fiskální rok, to jest od 1. ledna do 31. prosince daný rok. To je prosím pěkně fiskální rok.

Tak stát z ekonomické aktivity získává prostřednictvím daní a dalších příjmů pouze určitou část. Proto je naprostý nesmysl zaměňovat HDP, státní rozpočet a bohatství státu. To jsou tři naprosto rozdílné věci.

A co státní dluh v procentech vůči HDP?

Teď pochopíme další údaj, který často slyšíme. Já ho tady často říkám.

Dluh představuje například určité procento HDP. To neznamená, že stát vlastní HDP a z něj může dluh okamžitě zaplatit. Ne, ne, ne. Je to takzvaný poměrový ukazatel.

Dluh porovnáme s velikostí ekonomiky, protože větší ekonomika má zpravidla větší schopnost vytvářet příjmy, z nichž může stát vybírat daně a dluh obsluhovat.

Je to podobné jako když u člověka nehodnotíte pouze velikost jeho hypotéky. Milionový dluh znamená něco úplně jiného pro člověka s příjmem 20 000 Kč a pro člověka s příjmem 200 000 Kč.

U státu je princip podobný, i když samozřejmě je mnohem komplikovanější.

Co HDP neumí změřit.

A tady se dostáváme k největšímu problému.

HDP je nesmírně užitečný ukazatel, ale nesmíte z něho dělat mantru. Není to ukazatel naprosto všeho.

Představte si dvě země se stejným HDP na obyvatele. V první zemi jsou příjmy rozděleny relativně rovnoměrně. Ve druhé připadá obrovská část příjmů a majetku pouze malé skupině lidí.

Typický případ je třeba Severní Korea. Když budeme brát Severní Koreu, tak tam to největší bohatství patří opravdu malé části. Ale ono to nemusí být ani Severní Korea, můžeme jít do Spojených států amerických. Ale rozšířením té střední třídy se to postupně rozmělňuje.

To znamená, HDP na obyvatele může vypadat podobně, ale život běžného občana může být diametrálně jiný.

HDP také přímo neříká, kolik máte na účtu, jestli si můžete dovolit koupit byt, jak drahé máte energie, jak dostupné je zdravotnictví, jak kvalitní jsou školy, kolik máte volného času, jaký je majetek domácností, ani jestli se lidé cítí spokojení.

Proto bych nikdy nepoužíval HDP jako jediný ukazatel životní úrovně a proto to také nedělám ve svých vysíláních.

Další paradox HDP.

A teď trochu provokativní příklad. Přijde velká povodeň, zničí domy, silnice, infrastrukturu. To je samozřejmě obrovská společenská a majetková škoda.

Potom ale začne obnova. Stavební firmy dostanou zakázky, prodává se stavební materiál, opravují se silnice, lidé dostávají práci, staví se nové domy, ekonomická aktivita roste. Část této obnovy se samozřejmě musí nutně projevit v HDP.

To ovšem neznamená, že povodeň byla pro společnost dobrá. Pouze to ukazuje, že HDP měří ekonomickou aktivitu, nikoliv společenské štěstí nebo celkový blahobyt.

Stejně tak dopravní nehoda může vytvořit ekonomickou aktivitu: oprava automobilů, zdravotní služby, nový automobil. Nikdo rozumný ale nebude tvrdit, že více nehod je lepší společnost. To je samozřejmě demagogie.

Co tedy sledovat u České republiky?

Pokud chci vědět, jak se České republice skutečně daří, nedíval bych se pouze na jedno číslo. HDP je pro mě takový odrazový můstek, začátek.

Vedle něj mě zajímá reálný růst ekonomiky, HDP na obyvatele, produktivita práce, reálné mzdy, inflace, zaměstnanost či nezaměstnanost, investice, veřejný dluh, saldo veřejných financí, zahraniční obchod, ale hlavně kupní síla obyvatelstva.

A pokud mě zajímá životní úroveň lidí, musím přidat také disponibilní příjmy domácností, ceny bydlení a další životní náklady.

Teprve potom dostanu mnohem plastičtější obrázek.

Takže v tomto závěru, přátelé, když vám někdo příště v televizi řekne, že české HDP vzrostlo, první otázka by měla být o kolik reálně, druhá na obyvatele nebo celkem, a co si za to koupím.

Tak a teď mantra Irsko.

Ono to velmi často používá i Jindra. Vy víte, že já vždycky trošičku to brzdím a teď vám to vysvětlím, proč.

Není lepší příklad než Irsko, když se z HDP začne trošku lhát.

Představte si Irsko. Na první pohled ekonomický zázrak.

Když se podíváme na HDP na obyvatele, Irsko patří dlouhodobě k absolutní evropské špičce. Je výrazně nad průměrem Evropské unie a podle běžného HDP na hlavu může vypadat jako země, jejíž obyvatelé jsou několikanásobně bohatší než Češi.

Jenže tady přichází zásadní problém.

V Irsku sídlí evropské centrály a představitelství velkého množství nadnárodních firem a korporací, především technologických. Tady sídlí šéf Google, farmacie a další globální korporace.

Část jejich ekonomické aktivity, zisku a především duševního vlastnictví je z účetního statistického hlediska přiřazena právě Irsku.

A protože HDP měří produkci vytvořenou na území dané ekonomiky, nikoliv to, komu nakonec peníze patří, irské HDP má obrovský nárůst, zhruba 14 %.

Přátelé, Severní Korea má teď 3,5 %, jenom tak jako abychom měli nějaké srovnání.

Udělejme si jednoduchý, schválně zjednodušený příklad.

Americká nadnárodní společnost má evropskou strukturu v Irsku. Google.

V Evropě prodá software, služby nebo léčiva za miliardy eur.

Část přidané hodnoty je v národních účtech zaznamenána kde? No, v Irsku samozřejmě.

Co tím roste? Irské HDP.

Jenže to neznamená, že ty miliardy dostali irští zaměstnanci nebo irské domácnosti. Podstatná část zisku nakonec ekonomicky náleží zahraničním vlastníkům společnosti. Odsávání, dividendy a tak dále.

Vidíme to tady. Ročně je to řádově stovky miliard. Rekordy tu byly za vlády Petra Fialy.

A právě proto je potřeba rozlišovat HDP — hrubý domácí produkt — a HND — hrubý národní důchod.

HDP se ptá, kolik ekonomické hodnoty vzniklo v domácí ekonomice, kdežto hrubý národní důchod se více blíží otázce, kolik důchodu připadá rezidentům této země.

A u Irska je rozdíl mezi těmito veličinami mimořádně důležitý.

Ještě zajímavější je, že irský statistický úřad používá také ukazatel — to se pokusím vysvětlit — s zkratkou GNI, modifikovaný hrubý národní důchod. Byl vytvořen právě proto, aby lépe odfiltroval některé obrovské účetní efekty nadnárodních společností. To my u nás nemáme, to není potřeba, oni to potřebují.

To krásně ukazuje absurdní situaci, která nastala v roce 2015. Oficiální irské reálné HDP tehdy vyskočilo — přátelé, to se podržte — za fiskální rok o 26 procent. Představte si to. Ne o 2 procenta, ne o 6, ale o čtvrtinu.

Neznamenalo to samozřejmě, že by Irové během jediného roku postavili o čtvrtinu více továren, restaurací, domů, silnic nebo že by jejich životní úroveň během 12 měsíců vzrostla o čtvrtinu. Významnou roli hrály přesuny aktiv a duševního vlastnictví nadnárodních společností do Irska.

Ekonom Paul Krugman tehdy pro tento statistický fenomén použil slavný výraz — Leprechaun Economics.

A teď to stáhněme na Českou republiku.

Česká ekonomika má opačné specifikum. Máme velký průmysl a obrovské množství podniků, které jsou vlastněny zahraničním kapitálem — automobilky, banky, pojišťovny, obchody, průmyslové podniky. Jak často říkáte, co nám tady vlastně v České republice ještě patří?

Jejich výroba na území České republiky se samozřejmě započítává do českého HDP, ale pokud zahraniční vlastník vytvořený zisk získá jako svůj důchod — například prostřednictvím dividend, o kterých tady velmi často hovořím — dostáváme se k rozdílu mezi domácím produktem a národním důchodem.

A proto můžete mít dvě země se zdánlivě podobným HDP na obyvatele, ale obyvatelé těch zemí vůbec nemusí mít podobnou životní úroveň. Do hry totiž vstupují mzdy, ceny, kupní síla, daně, vlastnictví kapitálu, náklady na bydlení, veřejné služby, rozdělení příjmu a tak dále.

A to je podle mě nejlepší pointa dnešní kávy.

HDP není ukazatel štěstí. HDP není mzda. HDP není bohatství domácností. HDP dokonce není ani množství peněz, které má stát. Je to především statistický ukazatel hodnoty ekonomické produkce vytvořené za určité období — fiskální rok.

A Irsko je učebnicovým varováním. Proč bychom neměli říkat, že tahle země má dvojnásobné HDP na hlavu, takže její občan je dvakrát bohatší? To je naprostá blbost. Tak jednoduché to není.

Česká republika může mít nižší HDP na hlavu než Irsko, ale rozdíl v reálné životní úrovni průměrného Čecha, Moravana a Slezana a průměrného Ira rozhodně není tak gigantický, jak by člověk usuzoval pouze z nominálního HDP na obyvatele.

A proto bych to dnes uzavřel.

HDP je výborný teploměr ekonomiky. Problém nastane ve chvíli, kdy z teploměru začnete dělat rentgen celé společnosti. A přesně Irsko nám ukazuje, proč musíme vědět nejen kolik HDP je, ale hlavně co se za tím číslem vůbec skrývá.

Přátelé, 30 minut. Víc to zkrátit nešlo.

Já vám všem přeju, ať máte krásný den, úspěšný den, ať se vám moc daří a pište do komentářů brzy zase.