Na ☕️ s Vojtěchem 04. 08. 2026 www.doktorvajicko.cz

Krásné úterní odpoledne, vážení přátelé, vážení spoluobčané, drazí slušně věřící, neznámí.

Já vás všechny moc vítám u vašeho oblíbeného pořadu Na kávě s Vojtěchem.

Přátelé, pevně věřím, že máte čas si udělat dobrou kávu a že se společně zamyslíme nad tématy, která vás zajímají, která vás trápí, o která si píšete, den ze dne a tak dále.

Dobrou chuť, přátelé.

Dnes mám téma, které je průřezem všech generací a ovlivňuje nás, ať chceme či nechceme, ať se zajímáme či nikoliv o politiku, tak je to disciplína, která bohužel – někdy říkám bohužel – ovlivňuje naše životy více, než bychom si přáli a než bychom si připustili.

Přátelé, dejte si kávu, pohodlně se usaďte.

Dnes se nebudeme hádat o tom, jestli je lepší pravice či levice, ODS, SPD, Piráti nebo kdokoliv jiný.

Dnes se podíváme na něco mnohem zajímavějšího – na lidskou paměť, protože politika je v skutku zvláštní řemeslo.

V žádném jiném povolání nemůžete 20 let opakovat stejné sliby a přesto znovu získat důvěru milionů lidí, i když jste ty sliby nenaplnili.

A přitom se to děje pořád dokola.

Když jsem přemýšlel o dnešním tématu, uvědomil jsem si jednu věc.

Mě je přes 40, mnoha z vás 60, 70 nebo dokonce i více.

Většina z nás už zažila prezidenta Václava Havla, Václava Klause, Miloše Zemana i Petra Pavla.

Bohužel.

Zažili jsme vlády sociální demokracie, ODS, ano i různé nesourodé koalice a přesto, když přijde volební kampaň, jako bychom pokaždé začínali od nuly.

Už teď během prázdnin vidíme billboardy, protože jsou podle mého názoru to nejdůležitější volby – komunální volby.

No a ty se většinou doplňují se senátními volbami do jedné třetiny senátu podle toho, jak to vyjde, a pak se to vždycky otočí jednou za čas a vyjdou samostatně ty senátní volby do třetiny, což je momentálně například záležitost Českého Krumlova, protože tady teď doplňující senátní volby nejsou a budou uprostřed volebního období za dva roky.

Přitom kdybychom si pustili záznamy z televizních debat a já to velmi často dělám, například z roku 2006, možná bychom se pousmáli.

Víte proč?

Protože bychom slyšeli téměř stejná slova, jako slýcháváme dnes.

Budeme bojovat proti korupci, snížíme byrokracii, postavíme více bytů, zlepšíme zdravotnictví, zvýšíme důchody, snížíme věk odchodu do důchodu, zjednodušíme a snížíme daně, zefektivníme stát.

Nepřipadá vám to povědomé?

Já se u toho uculuji, ale do smíchu mi moc není, protože vlády, které to myslely vážně, bych spočítal na prstech jedné ruky.

Ještě bych si mohl čtyři prsty useknout.

A teď se vás zeptám: kolikrát jste za posledních 20 let slyšeli, že stát bude konečně fungovat plně digitálně?

Já už to ani nespočítám.

Vždycky se řekne, že už nebudete běhat po úřadech, že všechno vyřídíte z pohodlí vašeho domova.

Jenže pak člověk stejně stojí na úřadě, bere si pořadové číslo a čeká, a kolikrát se na něj ani nedostane.

Pamatujete si, kolikrát jsme slyšeli, že stavební povolení bude otázkou maximálně několika týdnů a jednoho razítka?

A kolik lidí dnes čeká měsíce nebo roky na to, aby si postavili garáž?

Víte, přátelé, že postavit garáž v České republice je prakticky to samé jako postavit dům, že ta průměrná doba je devět let a že místa, kde se dá stavět, tam mizejí samozřejmě.

Kolik dneska stojí metr čtvereční stavební parcely?

Klidně i 20, 30, dokonce i 40 000 Kč za metr.

A co důchody?

To je snad největší takzvaný evergreen česko-moravsko-slezské politiky.

Každá vláda tvrdí, že důchodový systém zachrání.

Mezitím ho dvakrát vykradli.

Každá opozice říká, že to vláda dělá špatně a že bychom to dělali lépe.

Jenže demografie je neúprosná.

Ta se nás neptá, kdo sedí ve Strakově akademii.

Lidé stárnou, rodí se čím dál tím méně dětí a účet za to jednou přijde, kdo ho zaplatí.

To samé zdravotnictví.

Pamatujete si, kolikrát jsme slyšeli, že nebude nedostatek lékařů a zdravotních sester, že se zkrátí čekací doby, že nebudou lidé zbytečně umírat, zvláště u onkologicky nemocných.

Přitom zkuste dnes sehnat některé specialisty v některých regionech.

Je to otázka měsíců.

U některých operací je to otázka let, jako třeba totální endoprotéza.

Bydlení.

Každé volby slyšíme, že mladí budou mít dostupnější byty.

Jenže ceny mezitím rostly rychleji než platy.

A dnes mnozí mladí bez hypotéky a pomoci od rodičů nebo vysokého příjmu vlastní byt pořizují jen skutečně velmi obtížně.

Je to v podstatě nedosažitelné.

No a pak tady je byrokracie.

To je kapitola sama pro sebe.

Každá vláda slibuje méně papírů, ale podnikatelé často říkají pravý opak.

Přibývají formuláře, povinnosti, evidence, něco se digitalizuje, ale zároveň vznikají nové, mnohdy velmi nesmyslné požadavky.

Víte, co je na tom nejzajímavější?

Ne, že politici slibují – to je jejich práce.

Zajímavé je, že některé problémy jsou tak složité, že je nedokáže vyřešit jedno volební období a někdy ani dvě.

Jenže volební slogan musí být jednoduchý.

Nikdo na billboard nenapíše: tohle bude trvat 15 let a možná se to také nepovede.

Já si myslím, že tohle je vůbec největší problém našeho volebního systému.

Říkal jsem to tady už několikrát.

Je to velmi kontroverzní, ale já bych byl pro volby jednou za 10 let s tím, že by byla odvolatelnost a zodpovědnost těch politiků, což se mimochodem teďka stalo v Argentíně.

Jo, pak přišel covid. Ať už si o jednotlivých opatřeních myslíme cokoliv, jedno je jisté – přepsal rozpočty celé Evropy i celého světa.

To, co bylo plánováno v roce 2019, najednou přestalo platit.

Nebylo to důležité.

Do toho energetická krize, kterou jsme si sami vyvolali, inflace, válka na Ukrajině, což je velmi často mantra všech politiků napříč politickým spektrem a skvělé alibi pro to, proč něco nejde.

Některé sliby prostě narazily na realitu všedního dne.

To ale neznamená, že bychom měli rezignovat.

Naopak, právě proto je důležité politiky hodnotit podle výsledků, ne podle billboardů.

Politikům se nevěří. Politiky musíme hlídat, jak říkával Karel Kryl. V politika věří jenom idiot.

Věří se v Boha a mamince.

Každá vláda má něco, co se jí podaří a něco, co se jí nepodaří.

To platí bez ohledu na stranickou příslušnost.

A víte, co bych jednou rád viděl já?

Aby před každými volbami existovala jednoduchá brožura.

Na jedné straně volební program z minulých voleb, na druhé straně seznam toho, co bylo splněno, co bylo splněno jen částečně a co se nesplnilo vůbec – bez nějakých emocí, bez urážek.

Stačila by mi prostá fakta, protože občan není fanouškem fotbalu.

Občan je zaměstnavatel, politik je zaměstnanec.

Na to se velmi často zapomíná.

A zaměstnanec se hodnotí podle práce, podle výkonu.

Když se něco podaří, je fér to ocenit.

Když se něco nepodaří, je fér se na to zeptat a kriticky to hodnotit.

Možná právě to v česko-moravsko-slezské politice nejvíce chybí.

Méně marketingu a více dlouhodobé odpovědnosti, méně hesel a více odvahy říkat lidem i nepříjemnou pravdu.

A možná bychom měli být náročnější i sami na sebe.

Nevěřit prvnímu videu na sociálních sítích, nevěřit prvnímu titulku.

Tonoucí se z tébla chytá.

Přečíst si program.

Kdo čte program, přátelé? To mě tedy napište do komentáře. Kdo opravdu čtete program?

Podívat se, jak kdo hlasoval a hlavně si to pamatovat. Máme krátkodobou paměť, přátelé, protože největší zbraní voliče není hlasovací lístek. Největší zbraní nás je paměť.

A když budeme mít dobrou paměť, budou muset mít lepší paměť i politici.

Tak přátelé, to byla dnešní káva. Schválně mi napište do komentářů, na který politický slib za posledních dvacet let si vzpomínáte vy a který vás nejvíce zklamal, nebo naopak vás příjemně překvapil. Myslím, že tahle diskuze bude stát skutečně za to.

Pište do komentářů.

Mějte se krásně, přátelé, a brzy zase na viděnou.