NA ROVINU s Karlem Havlíčkem. Ptejte se na aktuální témata.

Přeji vám krásné odpoledne.

Vítejte u mého pravidelného a jak jinak živého pořadu.

Na rovinu: se sedmým rokem už takto odpovídám na vaše dotazy. Pojďme rovnou na ně.

Já dneska začnu dotazy, které mi přišly z Instagramu, aby se tak nebyly naštváni naši fanoušci i z tohoto média.

Dobrý den. Jaký je váš názor na železniční most Vítoň? Je přece hloupost ho opravovat.

No, neverending story. Už když jsem byl ministrem dopravy, tak jsme tehdy rozhodli, že se postaví nový most. Dívali jsme se na to z toho stavebního úhlu pohledu. Měli jsme na to dostatek posudků, všechno. Pak přišla tedy nová vláda. Ta zvolila variantu jinou, čili rekonstrukce. Nechal se přesvědčit různými spolky, které tvrdily, že se to dá zrekonstruovat. Samozřejmě z toho stavařského pohledu je to silně diskutabilní. Musí o tom rozhodnout ministr dopravy současný na základě aktuálních podkladů a hlavně už se nemůže odkládat to rozhodnutí.

Tak pane Havlíčku, mně se dvakrát nelíbí, že by v roce 2027 měl být vyšší schodek než letos. Ptá se paní Kocourková.

No, musíme si říct, co chceme všechno. Protože na jednu stranu v České republice, a možná i vy, paní Kocourková, chcete, aby se stavěly jaderné elektrárny. Ano, to jsou desítky a desítky miliard Kč ročně navíc, se kterými se v minulosti nepočítalo. Jinými slovy, jsou vůči tomu, co třeba bývalo v těch minulých vládách, něco, co je navíc. Nemluvím o výdajích spojených s obranou.

Ještě v roce 2014 to bylo 40 miliard Kč. V roce 2021, když jsme končili s naším vládnutím a měli jsme ministerstvo obrany, tak jsme to zdvojnásobili. Byli jsme skoro na 90 miliardách a nyní jsme na někde okolo 155 miliardách jenom ministerstvo obrany. Celkové výdaje spojené s odolností, obranou a infrastrukturou jsou na úrovni 185 miliard Kč. A všichni nás tlačí k tomu, aby to bylo ještě více, aby se to přibližovalo ke 200 miliardám, dokonce ještě navíc.

Teď si vezměte dopravní stavby. Určitě mi odsouhlasíte, že chcete, aby se dostavěla silniční síť, myslím dálniční, aby se dotáhly obchvaty. Minimálně to, co je všechno rozestavěno, co jsme zahájili ještě za naší bývalé vlády, pokračovala v tom vláda minulá a tak dále. Jenom opět podotýkám, když jsem byl ministrem dopravy v roce 2000, kdy jsem přišel na dopravu, tak byl rozpočet 83 miliard Kč plánován a dneska se pohybujeme někde na úrovni 180 miliard Kč. Já jsem končil jako ministr, bylo to 132 miliard.

Co tím chci říct? Že to jde razantně nahoru, ale ten výkon toho státu není takový, aby se to všechno z toho pokrylo. A současně všichni říkají: „No, ale musíte snižovat ten schodek." No, to se nedá. To se nedá.

V tomhle případě musíme si tedy říct, a já jsem toho názoru, že pokud to půjde do investic těch, které jsem zmínil, nebo do zdravotní infrastruktury, vzdělávání, výzkumu, tak v ten schodek se nedá uhrát nižší, než jak byl. To je v podstatě vylučené. A kdo si vezme papír a tužku, tak musí dojít ke stejnému závěru.

Pokud se společnost shodne na tom, že nechce ty silnice, nechce ty peníze na obranu a nechce nové jaderné elektrárny, ano, potom budeme mít nízké schodky. Ale nemůžeme chtít všechno, to prostě se nedá.

Který ze 13 experimentů, které poletí s Alešem na ISS vás nejvíce zaujal?

Myslíte astronauta? Už se dneska říká kosmonaut, astronauta Aleše Svobodu. Úžasná akce, které jsem se zúčastnil tento týden.

Asi jste zaregistrovali, že jsme kosmické aktivity přetáhli sem na Ministerstvo průmyslu a obchodu. Budeme z toho tvořit silné ministerstvo hospodářství a tuto činnost tady máme dnes pod naší kontrolou. A ano, ta vlastní cesta do vesmíru bude spojená s 13 výzkumnými projekty, které se budou dělat vlastně na té stanici ve vesmíru.

Všichni tam vlastně teď představovali svoje projekty. Co mě tam zaujalo nejvíc? Asi je to věc, která je citlivá velmi, ale je to důležité: zkoumání rakoviny. Poté se mi tam líbily projekty, kdy vlastně se bude zjišťovat, jak jsou v tom prostředí schopny růst konkrétní rostliny, které tam byly představeny. Tak to je taky třeba zajímavé. Jsou tam neskutečně zajímavé věci a ti lidé, kteří tím žijí, jim fandím a jsem rád, že se to spojí s těmi výzkumnými projekty.

Tak a poté je tady dotaz: Dal jste pamlsky od VŠB na tom vesmírném dni? Ano. Otíkovi a Betině.

Mám je doma, ještě jsem nepředal, učiním tak dnes. Děkuji za ně, protože je vidět, že sledují i ti výzkumníci a ti vědci a ti inovátoři moje sociální sítě. Betina, to je celebrita velká a začíná se stávat, i když to nikdy nepropaguju, známá. I Otík, to je ten kocor, jehož jméno jsem zapomněl v pořadu s panem Babišem. Tak se z toho stal samozřejmě hit z mé zapamětlivosti. Tím pádem dostávám dneska pamlsky nejenom pro Betinu, ale teď i pro Otíka. Děkuji za to.

Je to doma. Zatím je to zabalené a snad jim to večer dám. Jenomže já se vždycky vracím už zatmě a všichni chrní a odjíždím a zase skoro zatmě. Taky ještě všichni chrní. No, tak snad jim to dneska zvládnu dát.

Pojďme na další dotazy tady přes YouTube, které padají.

Dobrý den. Prosím o stav tenderu PPP D35. Já už fakt nevím, proč to není. Pět vlád si nebere schopnost zahájit další finiše na 231. Náročnost už jako výmluvu neberu. Kdy se předkládají nabídky?

No, není to pět vlád. Tender na PPP, abych byl přesný, D35 se začala připravovat za vlády minulé a dokončí se tedy nyní. Konkrétní otázka, konkrétní odpověď: v tomto roce. To znamená, já doufám, že v tomhletom roce se to celé uzavře a může se začít stavět. Rozhodne se tady o tom, kdo to bude dělat.

Dobré odpoledne, pane ministře. Žiji dlouho v nevědomosti. Až mi otevřela oči Česká televize. Pan Remek je první evropský kosmonaut. Máte na to názor stejný jako ČT?

Já se přiznám, že nevím, co o něm říkala Česká televize. Ale tím, že kosmický průmysl je dneska pod naší odpovědností, byl jsem teď na tom zahájení de facto těch finálních příprav cesty Aleše Svobody, našeho astronauta do vesmíru, která by měla proběhnout na konci příštího roku. Tak to bylo velké show na výstavišti v Holešovicích. Bylo to zajímavé a byl tam i pan Vladimír Remek.

Já k němu mám vztah mimo jiné domovský, protože jsem rodák z Českých Bodějovic. Narodil jsem se v Bodějcích a bydlel jsem v ulici, která se jmenuje Roudenská, a vedlejší ulice je ulice Bodovatelská. Koukal jsme si do oken a v té bydlel právě pan Remek. Takže pro nás to tam byl samozřejmě obrovský zážitek, jeho cesta do vesmíru v roce 1978.

Je to neuvěřitelný.

Eh, kolik je to, kolik je to let?

Ale to je strašný, no.

Prostě se mi to připadá jako včera — 48 let.

Rád si pamatuju, jako dneska, jak jsem byl na té ulici, jak ho teda všichni vítali a jak jsme ve škole všichni kreslali kosmonauta.

Jak říkám, pro nás to ještě bylo o to zajímavější, že to byl náš soused.

Takže ano, byli jsme třetí zemí, která vlastně vyslala svého kosmonauta po Američanech a tehdy Sovětském svazu.

Pane ministře, proč budete platit za televizi a rádia? Rodiny by si to mohly zaplatit. Určitě by je to nezruinovalo a ty peníze byste mohli využít na potřebnější věci.

Beru to samozřejmě jako názor. Neberu názor, když nám někdo říká: "Ohrožujete svobodu slova." To si myslím, že každý — i polotemnomyslný člověk — ví, že je to blbost.

Je to jenom záminka pro eh naše věčné kritiky, aby tvrdily, že chceme zbavit veřejnoprávní média svobody slova.

Přecházíme na systém, který funguje ve většině zemí Evropy, čili není to systém, který by byl nějakým způsobem škodlivý, který by likvidoval ta veřejnoprávní média, ale ano, jde o to, že se určitá částka, která ještě není finálně dohodnuta, eh přinese na státní rozpočet.

Ano, já respektuju, máte pravdu. Je to dopad na státní rozpočet. Na druhou stranu tam tlak té veřejnosti byl poměrně silný. Je to velmi citlivé téma — nejenom v České republice, ale i v ostatních zemích.

Nepolítalo se to i v Německu? Dokonce tam nedošlo ke zvýšení těch koncesionářských poplatků, protože tam o to byla velmi emotivní diskuze.

Eh, my jsme se rozhodli, že tady půjdeme tou cestou, jako ke které se kloní většina evropských zemí — jinými slovy tedy přes rozpočet.

Ano, respektuji to, co říkáte. Ten rozpočet to zatíží. Není to úplně fatální částka, protože víte, kde se dneska pohybujeme a musíme si to umět zodpovědět nejenom teď našim voličům, ale všem, protože je to samozřejmě výdej — ten je jasný.

Eh, na druhou stranu očekáváme od toho, že skončí ta emotivní diskuze, kdy vlastně lidé se rozčilovali, že vlastně mají, ano, takhle nepřímo — přímo — platit eh za třeba Českou televizi, český rozhlas, když principiálně s tím nesouhlasí, nechtějí se na to dívat, dokonce k tomu mají třeba nějaký odpor a tak dále.

Takže ano, je to vlastně z tohoto důvodu.

Tak Méďa Béďa se ptá: "Dobrý den, pane ministre. Nevíte, proč lidé často s láskou vzpomínají na dobu socialismu? Včetně mě — že to byla jejich nejlepší léta, nejlepší léta jejich života. Proč tady musel nastoupit kapitalismus, který každý ví, pokud chodil do školy, že je to ta nejhorší forma státního zřízení pro národ? Je to jen výhodné pro majetné lidi a ostatní lidé spadnou dolů jako otroci. Vám se líbí kapitalismus?"

Eh, já vás asi zlamu, protože já jsem člověk, který jednoznačně vnímá kapitalismus jako v podstatě systém, který umožní eh dostatečný — nejenom ekonomický růst — ale růst společnosti.

Je to zřízení, které je založeno na konkurenci a posilování konkurence a posilování kvality, ať už výrobků, služeb nebo čehokoliv jiného — na základě férové soutěže.

Já nevím, jestli si vzpomínáte na socialistické vlastnictví, jakým způsobem to fungovalo. [Odkašlání] Eh, jak to bylo demotivační.

Eh, neříkám, že všichni lidé ve státních podnicích byli neschopní. To si nemyslím. Ale ale ten přirozený impuls k tomu zlepšovat se, ten tam prostě nebyl. Jednoznačně taky proto jsme zaostávali za světem. To přece musíme vědět.

Ano, byli jsme třeba dobří v některých věcech, co se týká energetiky a tak dále. Nastavili jsme dobré stavby. Eh, s tím souhlasím, ale musíme všichni jaksi vědět, že pokud tam není ta soutěž, pokud tam není ta přirozená konkurence, pokud to není založeno na principu nabídky a poptávky, na tom, že — já neříkám možná řeknete slabší a já říkám ti horší — je to založeno na tom, že jde o nějakou kvalitu a nutí nás to se zlepšovat.

V čem nás nutil socialismus se zlepšovat? V ničem nás nenutil.

Takže já si stojím za tím, že to je správná cesta. Já netvrdím, že je bezchybná. Já netvrdím, že všechno je ideální — to rozhodně ne — ale jsem přesvědčen, že je to správný směr a dělíme všechno proto, abychom ho nejenom udrželi — to jako já nepochybuji ani na minutu, že se udrží — ale v tom, abychom obstáli i ve světě. Abychom na principu té konkurence a konkurenceschopnosti a zlepšování byli úspěšní.

Eh, přirozenou odměnou pro ty, kteří jsou úspěšní, jsou nějaké benefity. Já myslím, že to je spravedlivé.

Stejně tak souhlasím s tím, že je třeba, aby ty výdobytky, které máme, tak abychom dokázali eh z nich vytvořit i solidní zázemí pro ty, kteří jsou v situaci, kdy se nemohou pracovat, kdy mají nějaký závažný problém zdravotního charakteru, případně když už jsou ve věku, kdy si práci neseženou.

Jinými slovy, eh, měli bychom vytvořit dostatečně kvalitní sociální systém, eh, který lidem, kteří se nemohou nějak bránit, nemohou se zapojit do běžného ekonomického cyklu, umožní důstojný život.

Já jsem přesvědčen, že se to zvládnout dá.

Tak Klára, dobrý den, pane Havlíčku. Od června má platit migrační pakt? Česká republika má výjimku rok — co bude dál následovat — i když jste odmítli pakt — žádný muslim nechci a tak dále v Belfastu?

Eh, platí to, co jsme řekli. Migrační pakt pro nás je nepřijatelný a nebudeme ho implementovat. Podobně jako řekli Poláci.

Bedřechu, dobrý [odkašlání] den všem důchodcům. Přidat 4500 Kč, ale pouze invalidní.

Tak děkuji za názor. Neumím vám to slíbit. Vydržte jenom.

Eh, a ještě jsem tady viděl, já jsem neodpověděl — se omlouvám — v médi Béďa se ptal, proč lidé často s láskou vzpomínají na dobu socialismu.

Já si nemyslím, že vzpomínají s láskou. Je tam samozřejmě možná nějaká nostalgie — že pokud jste vyrostli eh v nějakém prostředí, tak samozřejmě se k tomu rádi vracíte — ale ta nostalgie ještě neznamená to, že to bylo lepší prostředí. Možná pro někoho bylo jednodušší, ale rozhodně nebylo lepší a rozhodně nesmělo — nespělo k větší prosperitě a eh ekonomickému růstu a tak dále.

Tak to jenom ještě, aby jsem se vrátil k tomu, proč k tomu někteří lidé vzhlížejí.

Dobrý den. Odvolání primátora, FM Petra Korce. Eh, je prý odplata hnutí? Aby nekandidoval namísto senátora na podzim 26 — je hnutí?

Ano.

Tak sveřep. Děkuji a fandím.

Já se přiznám, že neznám ten detail, eh, ale uvěřím si. Ale určitě to není proto, abysme se někomu jako mstili — tak to to fakt nevím, jo.

[Frknutí] Eh, pojedeš Havlíčku?

Ptá se Johnny: "Na Krym i s Richlem?"

Eh, nechystám se Johnny na Krym, ale byl jsem v roce 2019. To bylo. Byl jsem eh na Ukrajině. Tenkrát jsme tam jednali i se prezidentem Zelenským.

Byl jsem tam dokonce dvakrát — jednou sám. Jednou jsem tam byl s prezidentem — pardon — s premiérem Babišem.

Eh, a tehdy jsme byli jedni z prvních, kteří odsoudili agresi Ruska na Krymu.

Jednoznačně jsme to tam řekli, myslím si, že jsme jedni z prvních, kteří tam jeli na oficiální návštěvu.

A nebáli jsme se to říct tehdy.

I když ne všichni to tak otevřeně a veřejně říkali.

Tentokrát to na té Ukrajině velmi pozitivně zarezonovalo.

No a později, asi o rok poté, jsme vypoklonkovali z České republiky ruské špiony po Vrbětících.

Na to si možná také vzpomínáte.

Byli jsme v té době, ehm, byli jsme druzí po Američanech, kteří byli na takzvané černé listině Moskvy, Ruska.

Dneska jich tam přes 50.

No, pochopitelně, protože poté, co Rusko napadlo Ukrajinu, tak se tam přihlásil kdekdo.

Ale v době, kdy to tak úplně populární nebylo, tak my jsme byli za naší vlády na černé listině Rusů společně se Spojenými státy.

Takže prosím pěkně, neškolte nás tady.

Děkuji.

---

Dobrý den, pane ministře.

Zajímalo by mě, proč nikdo nebyl z České republiky v Petrohradu, když tam bylo zastoupeno Německo.

Nevím, jak tam bylo zastoupeno Německo.

Mám ten pocit, že tam byl bývalý německý kancléř Schröder, který nějakým způsobem udržuje kontakt s Putinem.

Snad dokonce je tam diskuze, jestli by neměl být nějakým vyjednávačem, pokud mám správné informace.

Jinak pokud mám správná data, tak tam nebyl nikdo významný, ať už z ekonomů nebo státníků ze světa.

A spíše to byla taková jakoby domácí akce s pár osobnostmi, ale spíše pseudoosobnostmi ze světa, která neměla žádnou valnou úroveň.

---

Alena Sobolová, dobrý den.

Doufám, že to jako vláda ustojíte a Pavel na summit nepojede.

Držím palce.

Počkejte, prosím, ještě 14 dní.

---

Výtona industriální památka, píše Eliška Hlavsová.

Ano, před 100 lety se říkalo totéž — že vlastně ten původní most, který tam vyjel, je industriální památka. A tehdy našli tu odvahu k tomu, že to tady vyměnili celé.

Myslím si, že tam vznikl skvělý další most, ale je vždycky k diskuzi, co nás bude stát to, pokud ho budeme opravovat, na jak dlouho se to udělá, kolik to bude stát peněz a jestli v dané chvíli — protože i když je to industriální památka, tak to je v uvozovkách jen, nevím, 100 let stará památka nebo 100 let starý most — jestli není lepší tam vybudovat most úplně nový, který ale ponese prvky toho, jak třeba ten most vypadal.

Já si myslím, že ty návrhy nejsou špatné, ale je to odborná diskuze, odborná debata, kde se musí dát na stůl všechny argumenty, protože není tak úplně jednoduché snést ten starý most, dát ho někam na tu náplavku a tam lítovat.

Otázka je, kdo to bude dělat, jsou na to kapacity, jak to bude vůbec logisticky dělat, kolik nás to bude stát.

Takže já tím jen chci říct, že ta oprava samozřejmě určitou možností je, jak to dělat.

To nemůžu říct, že ne, ale není to tady vůbec jednoduché a je otázka, co nám to přinese a na jak dlouho nám to přinese.

Takže jen třeba férově o tom diskutujme.

---

Lukáši, četl jsem nový fiskální strukturální plán.

Ten uvádí, že příští rok bude deficit 2,8 % HDP, to je asi 330 miliard.

Na rok 2028 má být deficit 2,1 % HDP, asi 250 miliard.

Toho dosáhnete a budete se tímto plánem řídit?

Teď ještě, Lukáši, já nechci dělat žádné závěry, protože teď se teprve dávají dohromady všechny požadavky.

Tak jako to bývá vždycky, ty požadavky jsou poměrně vysoké a teď si musíme říct, jaké jsou priority a co musíme zvládnout.

Stále je to o tom, že musíme hlídat jak státní rozpočet, tak inflaci, tak hospodářský růst.

A pokud se soustředíme jen na jednu z těch oblastí, může nastat to, že třeba nebudeme mít hospodářský růst a za rok, za dva, za tři budeme ještě v horší situaci, protože nakonec ty výdaje musíme od něčeho odečítat — logicky od příjmu. A ty příjmy musíme nějakým způsobem zabezpečit.

Je to jako doma. Můžete stokrát šetřit, ale nakonec se musíte taky soustředit na to, abyste vydělali nějaké peníze, protože když je nebudete vydělávat, tak za chvíli budete stejně v záporech.

---

Silvie, krásný dobrý den, pane Havlíčku.

Nechci se na nic zeptat, jen vám chci poděkovat a popřát vám jen to nejlepší.

Jste úžasný.

Mockrát děkuji, Silvie.

Moc si toho vážím.

---

Petr Suchopár, zdravím.

Mám jen otázku.

Proč nezrušíte financování ČT a ČRO úplně?

Ať se živí jako ostatní TV a rádia, ušetřily by se potřebné peníze i cirkus od opozice?

Tak to je zase názor jako hodně extrémní.

Prostě proto, protože veřejnoprávní média jsou v každé zemi nositeli určitých programů a vysílání, které se nedá přesunout na komerční stanice, aby se jim nevyplatily. A každá vyspělá země má veřejnoprávní média.

Jediná diskuze v těch zemích je, jakým způsobem se financují.

V méně zemích už je to přes ty koncesionářské poplatky, ve více zemích — tak jak se chystáme udělat my — to znamená přes rozpočet.

No a je potom na managementu těch jednotlivých stanic, aby si řekli, v jakém formátu to bude, jaké programy tam budou a tak dále.

Do toho by jim ten politik neměl vstupovat.

Samozřejmě, že ta nervozita, která je, ta není z nějaké svobody slova. Je z toho, že se sahá na peníze, protože ano, je pravda, že těch peněz bude zřejmě méně, než bylo v roce 2024.

My se chceme předběžně někde odrazit od toho roku 2024–2025.

Uvidíme, jak se to bude vyvíjet ještě ta diskuze, ale já tím chci říct, ať už to dopadne jakkoliv, že je přece normální, že se v diskutuje snížení nákladů na veřejnoprávní média.

Diskutuje se to ve Velké Británii a je z toho samozřejmě taky emoce — tam tuším 15 %, 500 milionů liber.

Diskutuje se to ve Francii, diskutuje se to v ostatních zemích.

Jestliže říkáme, že se má šetřit a to je asi regulérní jako požadavek, tak tady na tomto resortu já jsem musel ušetřit přibližně 10 % lidí.

Zjednodušeně řečeno, od doby, co jsem sem nastoupil, tak se muselo odejít přibližně z necelé tisícovky asi 90 lidí.

A taky se mi to nedělá lehce, taky to není úplně jednoduché.

A jdeme dál.

Dáváme dohromady celou řadu institucí pod námi a taky je vůči tomu určitý odpor.

Dáváme dohromady všechny zkušební ústavy.

Všichni mi říkali, že to není možné, že přece tady je historicky šest zkušebních ústavů.

Strojírenský, textilní, stavební a tak dále.

Dřevařský.

Ano.

Já jsem říkal, ale proč jich je šest?

Proč to nemůžeme dát do jednoho?

Národní zkušební ústav.

Ušetříme nepochybně nějaké náklady, pojďme to zefektivnit.

A prosadil jsem to a taky samozřejmě jsem byl pod tlakem.

Samozřejmě ne takovým silným celospolečenským, ale tím odborným nepochybně. Tak, 20 let se hovoří o tom, jak se to svikne dohromady, proč to nikdo nikdy neudělal.

My jsme to udělali. Od 1. srpna by to mělo fungovat. Čili spojili jsme dvě agentury do jedné agentury.

Takže racionalizujeme řízení výzkumu a tak dále. A ano, lidé jsou někteří naštvaní, ale to ještě neznamená, že to je chyba.

Naopak, já jsem přesvědčen, že to je správný krok.

Beru tedy na vědomí, že to zatím rozpočet.

To už jsme si tady řekli, ale já jinak si myslím, že jsem k tomu asi řekl všechno už. Ale není možné to udělat úplně tak, že by se to vůbec nefinancovalo. To ne.

Moc se těšíme. Pardon, to jsme tady byla.

To už jsme tady byly. Tak Petrohrad jsme taky řešili, fiskál jsme řešili. No, tady jenom znova sjíždím, abych na nikoho nezapomněl.

Moc se těšíme na větrník, který zničí naši krajinu, našich i cenu našich nemovitostí. Moc u nás nefouká, takže asi dotační podvod. Navrhuji třeba Zličín, tam fouká a může to navíc být krásné pozadí přehrady. Píše Eva.

Tak Evu mohu uklidnit. Pokud to nebudete chtít, my to nijak netlačíme. My jsme to zdědili po minulé vládě, ale jsou tady nějaké závazky, které se musí naplnit. Nicméně pokud si daný region, daná obec řekne, že to nechce, tak to nikde stát nebude. Buďte úplně klidná.

Akcelerační zóny nejsou o tom, že tam budou stát věterníky. Akcelerační zóny jsou o tom, že kdyby se někdo rozhodnul, že ho tam udělá, domluvil se s danou obcí, získal na to veškerá povolení, tak poté v celý ten proces toho povolování je rychlejší. To je celá logika akceleračních zón. Ale neznamená to, že když tam máte akcelerační zónu, že tam budete mít větrník. Takže buďte klidná. Pokud to tam nebudete chtít vaší obce, tak nic mít nebudete.

Tak dobrý den, pane Havlíčko. V mém okolí se diskutuje, že na hradě mají nového kandidáta na prezidenta. Proto se Pavel chová tak, že mu je všechno jedno. On prý nechce být dále prezident. Co vy na to?

Já takovou informaci nemám a mám ten pocit, že pan prezident chce být prezidentem a že už prezidentskou kampaň de facto zahájil. Ale možná jsem něco přehlédl.

Jaroslav Beneš se ptá: "Pane doktore, dokážete si představit jiné seskupení kromě rady vzájemné hospodářské pohromy, která by nějakým způsobem spojila víčka s pet lahvem?"

Tak jako víčka s pet lahvem? V Americe to není to ta pet lahev spojená se svíčkou. Pořád je to normální. Tak co vám na to můžu říct? Beru to samozřejmě jako s nadsázkou, to co píšete.

Zdravím, píše Vladimír. Jak to bude se sazbou na jističe na tepelná čerpadla? Je něco v plánu?

Děkuji. Dělá se teď nová tarifní struktura. Popraví tedy se to tak, že pro maloodběratele se nebude nijak měnit. Bude tam pouze dobrovolný režim pro to, abyste si zabezpečil vlastní kapacitu a případně na tom něco ušetřil, ale bude to dobrovolné. Zatímco u firem vysokého napětí tam se bude ten tarifní režim měnit. A to tak, že vlastně ten, kdo bude mít zarezovanou určitou kapacitu a nebude ji využívat, tak ji buď bude muset přenechat jiným, což se vlastně bude znamenat snížení té dotované složky za energii, nebo bude muset zaplatit nějaký poplatek.

Je to asi stejné, jako když si rezervujete stůl v restauraci a ten stůl nevyužijete a druhý den si ho zase zarezervujete a zase ho nevyužijete. Tak když to uděláte po pět, po deset krát, no, tak samozřejmě přijde ten vrchní a řekne: "Tak já už vám tady nic rezervovat nebudu, protože já díky tomu tady mám neobsazeno, mám menší výdělky a musím zdražit jídlo ostatním hostům." A logicky vás požádá o to, abyste si to buď nerezervoval, nebo abyste zaplatil nějaký poplatek, který v případě, že to nevyužijete, tak propadne. Já myslím, že to je asi celkem logické a takhle se budeme chovat k těm větším.

U těch menších to tak není. Tam je to na tom dobrovolném režimu. Vzpomínejte si, jak se tady to všechno rozhádalo kvůli cirkulárkám na chatě někdy před deseti lety. Tak k tomu jsme se chtěli vyhnout.

A co se týka toho tepelného čerpadla, tam je to tuším číslo 50, myslím sedmička nebo 58. Asi vím, na co narážíte, protože ta minulá vláda vlastně udělala to, že to srovnala s D02. Vlastně to jsou běžní uživatelé a ti, kteří měli tepelné čerpadlo, měli určitou výhodu v tom tarifu. Ale protože ti běžní potom na to by v účtech dopláceli, tak se to vlastně v průběhu doby srovnalo. Zjednodušeně řečeno, majitelé tepelných čerpadel nemají tu výhodu, která jim byla slibována. Jinými slovy očekávali nějakou návratnost za to tepelné čerpadlo a nemají to. Tak v tuto chvíli se nechystá žádná změna v těchto tarifech pro spotřebitele.

Česká televize dala už třista milionů, píše Lukáš, na platy z rozpočtu, protože říkali zaměstnanci, že už dlouho nezvyšovali platy.

Já nevím, komu dali peníze nebo nedali peníze. Si to dali z rozpočtu roku, předpokládám roku dva tisíc dvacet šest. Teď se hovoříme o rozpočtu roku dva tisíc dvacet sedm. Ale každý manažer, ať už je to manažer v privátní firmy či veřejnoprávní firmy, notabene takhle vysoce postavený manažer, jako jsou šéfové České televize, Českého rozhlasu, tak musí být lidé, kteří musí umět reagovat na to, co se odehrává. V běžných privátních firmách se musí reagovat na daleko, daleko složitější a horší situace, kdy najednou jste v situaci, že vám třeba klesne výroba.

Já si to vzpomínám. Já jsem z průmyslu a vezměte si, že třeba v roce dva tisíc osm, devět, deset, bylo to, když byla světová hospodářská krize, tak já jsem byl generálním ředitelem průmyslového holdingu. Měli jsme pod námi, já nevím, patnáct výrobních společností a najednou jste šli prostě na třicet procent výroby. Měli jste úvěry, museli jste to ustát a ti manažeři těch výrobních firem prostě museli najednou reagovat na to, že najednou mají třeba třetinové příjmy a museli jsme splácet všechny úvěry. Zvládli jsme to, bylo to náročné, bylo to kruté období a tak dále.

Co tím říkám? Manažer je od toho, aby byl schopen reagovat na to, co se odehrává. Samozřejmě na požadavky vlastníků, na to, co se děje na trhu. Takže kvalitní manažer v Českém rozhlasu nebo v České televizi musí umět zareagovat na to, že třeba bude mít, já nevím, deset procent méně zdrojů. To není žádná tragédie. Jestli manažer není schopen vyjít s tím, že bude mít třeba o deset procent méně zdrojů, tak pak já tvrdím, pak to není kvalifikovaný manažer a nemůže tu práci dělat. Jakkoliv chápu, že to není populární. To já vím. Ale jako šéfové takovýchto institucí to nedělají kvůli popularitě a pokud to někdo dělá kvůli popularitě, pak se minul povolání. Měli by dělat něco úplně jiného.

Manažerská práce je nesmírně náročná práce a musí s tím ti lidé počítat, že to nebude jenom o tom, že svítí sluníčko, ale taky o tom, že je někdy náročnější období. A tam se projevuje kvalita jejich řízení. Jakým způsobem to komunikují dovnitř, jak tam ustojí tu atmosféru, jakým způsobem to komunikují vůči vlastníkům nebo akcionářům. To je jedno, jak to nazvu.

Tak Lukáš nám zde říká: "Poplatky se zvýšily po sedmnácti letech. Řeší za ty platy dělat nemohou. To jsou dvě různé věci."

Ano, poplatky se zvýšily po mnoha letech, ale také ta struktura těch nákladů je jiná.

Na jednu stranu chápu, že rostou výdaje spojené s odměňováním do splaty. Stejně tak rostou například výdaje na energie. To chápu, ale zase co se týká výdajů třeba na techniku, na obsluhu té techniky a tak dál, tak je to úplně něco jiného.

Já chodím do televizí už, já nevím, 30 let skoro. Jsem předtím byl 20 let šéfem asociace malých a středních podniků a jezdily za mnou štáby, které, které, já nevím, měly jednu kameru a přijeli tam tři, čtyři, pět lidí. Dneska vám přijede s kamerou jeden člověk a ta kamera je už úplně něco jiného, než jak to bývalo.

Jinými slovy, zase někde se dokáže třeba ušetřit.

Jak bude Česká republika investovat do umělé inteligence? Úkolem vlád nebo vlády je vytvářet infrastrukturu, to znamená vytvořit podmínky pro to, aby ti, kteří AI využívají ve veřejné sféře, případně ve vědě, a to je částečně taky veřejná sféra, a nebo podnikatelé, tak aby měli možnost tu infrastrukturu využívat.

Jinými slovy, dnes investujeme do takzvaných AI factories a zvažujeme i tu velkou AI Giga factory, ale čekáme na finální podmínky. A to jestli tedy společně s privátním sektorem půjdeme do budování této skutečně robustní, odolné infrastruktury. Mě by se to líbilo, musíme to dopočítat všechno. Teď o tom je živá diskuze a chtěl bych, abychom tady tuto infrastrukturu budovali.