Michal Gulyáš - Večer plný satiry ve Slovenském domě - Drákula: Potíže v roce 2026

[potlesk] Já vám chci nesmírně poděkovat. Já jsem opravdu nesmírně potěšenej, že jste dorazili. Já jako ani nevíte, jakj význam to pro mě má. Ne jenom ten osobní, že samozřejmě člověk si říká, dobrý, tak ne není ta práce, kterou do které jsem se pustil ve svých pomalu 60 letech a udělal jsem ten přestup z toho mainstreamu do do téhle eh do téhleté eh skupiny lidí, kteří přece jenom eh nahlížejí na věci, na svět, na politiku, na společnost. Ještě zase jinak, že to není marná práce. A já jsem dneska absolvoval krásnej rozhovor s Petrem Hájkem, eh, kterej, kterýho si nesmírně vážím. Vy víte samozřejmě, o koho jde. Petrájek je nesmírně vzdělaný a eh světa znalý, politiky znalý, společnosti znalý člověk a my jsme dneska rozebírali takový ty věci ohledně kultury, čehož bych se potom chtěl, až dočtu ty komentáře. Já jsem vybral nejlépe hodnocené komentáře, ale tak aby nebyly nejvíce hodnocené, jsou vždycky na prezidenta. Já nevím, čím to je teda. Ale eh kdybyste někdo přišel na tu příčinu, tak mi ji pak sdělte a já jí budu říkat a budu dělat, že to napadlo mě. Já fakt nevím, protože to >> uklizečky dělají svojí práci dobře. >> Uklizečky dělají svoji práci dobře v jeho kanceláři. Ne, já teď te počkejte, promiňte, ale teď mě normálně ta souvislost, ale s uklizečkama. No vidíte, budu nad tím přemýšlet víc. Donutil jste mě, abych přemýšlel. Tak ale přátelé, tak jsem vybral tři komentáře a thleten byl na úplným začátku, kdy vlastně to začínalo, kdy já jsem nevěděl, já nebudu říkat svoji historii o tom, jak jsem skončil v mainstreamu. Bylo to náhle a bylo mi to jasně řečeno a potom mi to bylo jasně i předvedeno. Ale já z toho vůbec nejsem smutnej ani nějak jako vyřízenej. jenom si říkám, že v 60 letech je to docela zvláštní věc, když člověk vezme svůj život, všechno, co z něho jako měl a takhle to vyhodí z toho vlaku, co jede životem. Tak já jsem to udělal. Vlak se nezastavil. chvíli musím říct, že jsem polikal šutry, protože nejhorší je, když si hrajete na hrdinu. Opravdu jsem polikal šutry, probouzel jsem se s velice nepříjemnejma pocitama, ale mám úžasnou manželku. Eh, musím teda říct, že je to několikát manželka. Mám tři děti se třema ženama, abyste to věděli, ale byl jsem dvakrát ženatej a dvakrát jsem měl takovakový zásahy. A tadle je poslední, ale už jsi mě nechala 25 let. Je to ta nejúžasnější žena na světě. Já jsem chtěl, aby přišla, ale ona nesnáší, když se exhibuju úplně, jo. Ona je skromná, pracovitá dáma velice. A ona mi řekla: "Pro Krista Pána, tak to se nezblázníme, nějak to dáme." A když jsem se tohle dozvěděl vlastně vodní z jejich úst, tak to bylo to nejvíc, protože tohle je nejvíc, co se můžete vlastně nebo čeho se můžete dožít. Když vám přítel nebo manžel, manželka, druh, otec řekne: "Nepoděláme se z toho, nic se neděje, život jde dál a my jsme tady s tebou." Tak to jsem se dojal, promiňte, ale už to převrátím. [potlesk] Chtěl jsem tímto vzdát hol své ženě, protože si ho zaslouží. A věřte, že doma u nás to nevypadá tak, jak si myslíte, že to vypadá. Já jsem založením cholerik. Jo, takže si dovedete představit. Má to ale tu výhodu, že nelžu. Já opravdu neudržím nic. Proto se přede mnou taky některý věci neříkaj a vůbec nechápu, že jsem se dal do politiky, ale to jsem se taky trošku dal, protože prostě když už něco kritizujete a chcete něco změnit, tak nemůžete jenom stát a dělat holuba, co posílá eh vzkazy dolů na zem, ale musíte zkrátka zvednout křídla a lítat. Tak ten první komentář, který zaujal a má skoro 600 000 shlédnutí a měl toho už od začátku, tak ten byl právě o panu prezidentovi, a jmenuje se panovník prezident. Vy, kteří to sledujete, tak možná víte, ale já vám ho tady teďka online, jak se říká moderně, online ve 3D, 4D, v jakým D vlastně jsme? Ve tři vyjde to určitě, ne? Pan ředitel je fyzik. Pane řediteli, v jakým jsme vlastně? Jsme ve 3D nebo ve 4D? >> No samozřejmě najméněj v 4D, ale v tom v případě, jak neplatí teoria superstrů, potom [odkašlání] jsme možno v 32 dimenziách, z kterých, hele, většina je ztěných samých do seba. [smích] Pan ředitel slovenského domu, potlesk pro něho, prosím. [potlesk] Teď, teď už tady můžu říkat jakýkoliv kraviny, protože my jsme tomu dali konečně ten správný rozměr. Prosím, pane řediteli. >> Ano, že až budete hovoritoukol šialenost, teoretickou [odkašlání] fyziku se nechytá. >> Ano, ano, ano, ano, ano, ano. A věděte co? Ještě vám povím taku než eh eh než to začnu číst, já miluju slovenštinu, takže my s panem ředitelem jsme si teď popovídali ve slovenštině. Já jsem hrál pár slovenských pondělcích, ale to bylo v době, kterou si pamatujeme samozřejmě třeba Dušan. Nevím, pamatuješ si to, Dušan, ty seš mladej ještě, viď? Ty jsi klub, >> ne? Pamatuješ si to? A a ta a prostě jsme vyrůstali v tý slovenštině, takže já jsem ještě zároveň šťastnej, že se to odehrává tady. Tak a teď už panovník prezident, pojďme si povědět pohádku o Pánovi, co je na hradě a myslí si, že když je na hradě, je pánem větším, než by si pán měl uvědomit. Protože tenhle pán si začal hrát na Pána, co bude rozhodovat o tom, co jeho panstvu nepřísluší. A snad ho omlouvá jen to, že propadl panskému pocitu, že každý pán, co je na hradě, je pánem [frknutí] veškerého panstva i damstva z podhradí. On pán je totiž pan prezident. A jak se cítí býti pánem na tom hradě? Snad duchové minulosti mu při jeho občasné rozumové slabosti vnutily představu, že je panovník. Jenže my panovníky už nějakých 100 let nemáme v té naší zemi, kde hlavnímu městu vévodí ten krásný hrad, co tam ten pán propadl té sugesci, že si může dělat, co chce, když mu ústava, což je nejvyšší zákon té naší země, jasně určuje, co je Pánovi dovoleno a do čeho je mu tak nějak hospodsky řečeno prd. Omluvu pro toho pána, co není panovníkem, ale prezidentem, můžeme mít pouze v tom, že kromě té jeho občasné rozumové slabosti, že za ním stojí jiní páni a pánovi dávají rozkazy, činí takto praktickou. Teď se jistě pobouří ti, kdož mají svátost prezidentského úřadu v úctě, že pomlouvám, že dezinformuji, že si dovoluji. Ano, dovoluji. Když si dovoluje ten, který má jít příkladem, tak si dovolím ten jeho příklad kopírovat po svém. A řeknu rovnou, že ten pán byl tak nějak celý život zvyklý poslouchat rozkazy a rozkazy dávat. To bylo tak všechno, co se naučil. Pak ještě možná někoho špiclovat, zmlátit, nahlásit, rozdělat oheň bez zápalek, někoho nehlučně paralyzovat a podatení v azbuce. Když přišla správná chvíle, vyměnil azbuku za angeličtinu a dotáhl to v těch rozkazech na hodně vysokou funkci, což mu ve světě zelených trenírek, vytahaných gum, zapocených uniformem a poněkud neformálního přístupu k životu bylo bez urážky kecti. Ale na hrad se to hodí jen jako doplněk k rituálu výměny stráží. Jako prezident to úplně neštimuje. I když se to vystyluje, nafotí milionkrát v pozici bystrého, moudrého a všeobjímajícího vůdce, prostého lidu na motorce, v hypermarketu, na poušti a kdoví kde. Aby se ukázalo, jak je to všestranné, roztomilé, dokonalé a vzrušující, aby to vzývali zejména dámy středním věkem počínaj, já se omlouvám, ale bohužel je to tak. a konče někde tam, kde zaznívá poslední zvon zájmu o chlapství. [smích] Ano, chlapství nám chce ten pán ukázat, že není jen pán, ale taky chlap. Chlap to možná je, ale moudrost nepobral, když dělá vofuky a strká, do čeho mu nic není. Samozřejmě se může vyjádřit, ale možná jen mezi čtyřma očima, aby nebyl za chlapíka, co líže pěnu v hospodě u stolu pro obecní osly. Chápu, že se chlapovi nelíbí páni a paní, co teď budou dělat jinou politiku než ti páni a paní, co zaplať Bůh prohráli a teď jen společně přitápí pod kotlem ze vzteku, že už nebudou moci bagrovat tuhle zemi, fízlovat lid a lézt do zadnice Evropské unii, která co nevidět ten svůj mohutný svěrač povolí a bude po velké, drahé a devast ující legraci. Jo jo. Kdyby pán z hradu nebyl jen automat na rozkazy, na velký příjem a minimální výdej, kdyby měl třeba jednou za čas nějakou tu inspirativní, možná i filozofickou myšlenku, kdyby ho navštívil závan zdravého rozumu, mohl by to být pán, co by se mu s hrdostí říkal: "Pane prezidente, vy jste fajn. Takhle se bude říkat pane Pávek, praskla vám guma u zelených trének. [smích] Ještě takový dodatek. Jestli nám tu vládu, pane z hradu, nepošlete tam, kam patří, tedy do Strakovy akademie, jak vám ukládá ústava, tak si budeme oprávně myslet, že vám jde o nějaký ten konflikt, ve kterém byste mohl dát rozkaz k boji, k paralyzování nespokojeného lidu, když už jste u minulého panstva z té Strakovy akademie schvaloval špiclování. No, u prezidentů se o tom pomlčuje. To je slušnost, ještě z dob panovníků a pánů. A tak si závěrem pokládám řečnickou otázku. Co je to za Pána na hradě, co podporuje rozkol zemi, které má být příkladem? Co je to za Pána, co stojí proti lidu, když lid rozhodl? A v té souvislosti položím ještě jednu otázku. Co je to za lidi, co v tom toho pána z hradu podporují, instruují a co o co jim vlastně jde? Nechci odpovídat, ale myslím si, že o nás, o lidi z Podhradí jim asi vůbec nejde. Rozhodně mi to však nebrání v tom popřát vám hezké dny v naději, že náš majestátní hrad bude stát i poom, co páni, co si myslí, že jsou panovníci, jednou zmizí a po tom nedýchatelném zápachu po nich zafouká vítr. Co to vyvětrá? Tento komentář není vytvořen umělou inteligencí, jak se snaží v komentářích občas dezinformovat různí trollové, agenti, rozrači, rozvraceči, provokatéři na sociálních sítích. Já totiž jako autor píši 51 let a nosím si svou inteligenci, možná umělou, já nevím, pro literární práci tady v hlavě. Tak to byl první. [potlesk] Jak vidíte, je skutečně je to skutečně přes rok staré, protože protože to byla ta situace, kdy se dělal ten, ten problém problém, kdy vlastně bude vláda, nebude vláda, bude vládnout. Turek je řek. Řek není Turek s Turkem do okokurek a podobně jako jo. Turek hajluje a pak hází jogury. Jo, jogurty házel nedávno. To on je házel taky dřív, ale oni to nedávno vytáhli. Oni to tak mají. No, Turka nám oddělali, aby nebyl prezidentem. To víme samozřejmě, protože tam na to trošku asi bylo zaděláno. Přátelé, pokud jde o to, aby tam na tom hradě byl nějaký pán, budeme se muset hodně snažit, abychom vygenerovali někoho, kdo bude. Já říkám, prezident nemusí umět anglicky, prezident musí umět česky. Prezident, český prezident musí umět česky. Si neumím představit, že bysme měli prezidenta, který by neuměl česky. Ale eh možná jsou na hradě lidi, kteří by to dokázali zařídit dneska, ale budeme opravdu se muset porozhlédnout po lidech, kteří mají na to ten správný fundament, tu schopnost a ještě budou dokázat nebo dokážou eh ovládnout eh lidi a to nejenom lidi, řekněme, kteří mají zdravý rozum a lidi, kteří mlčí a taky asi mají zdravý rozum, Ale nechtěj se do ničeho plést. Ale i ty, jak já říkám a teď prosím vás zase já nevím, jestli to mám říct, ne? Já dámy, abych ne, já nebudu to říkat, ale jeho faninky, já pro ně mám speciální výraz. Vy, kteří sledujete moje komentáře, víte, že jsem pro ně vymyslel. A já to nemyslím špatně. Je báječný, když už nemáte žádnou naději a najednou vám svitne v podobě Petra Pavla. To jako je báječná záležitost vlastně. Dokonce bych řekl, že to je jeho jedna z velkých předností. [smích] Takže prosím vás, já mám tady další komentář, ale ten přečtu jako poslední, protože thleten vás maličko zase unudí, ale thleten by vás moh rozveselit, ale tenhle tenhle jsem vybral. Republika na posledním místě není tak dlouho. Není to úplně ten top, který lidi ocenili, ale já myslím, že je docela aktuální, že bychom si to měli jako velice uvědomit. A chtěl bych vás jenom naorientovat na velmi čerstvou záležitost, která se jmenuje americké volby, které teď proběhly a tam můžete sledovat, jak ten, kdo říká, že jeho země na prvním místě, udělá chybu a jak se mu ta chyba vymstí. Tak republika na posledním místě. Srdečně vás zdravím, drazí přátelé, a hned na úvod musím uvést na pravou míru název v záhí dnešního komentáře. Ten totiž vyjadřuje vztah téměř veškeré elity až na několik výjmek k našemu národu a státu. Záměrně nebudu historický ani literárně hysterický, ale nehodlám být ani patetický nebo snad schovívavý k těm, které budu popisovat konkrétně a vyjadřovat svůj pohled na obecné jevy a skupiny, které byly a jsou hnací silou napjatého období, v němž se ocitáme a které je pouze skutečným začátkem změn, jež budou následovat, ať už se to někomu, kdo těžil z uplynulého období, líbí, nebo nelíbí, přičemž toho protivného pro labužníky neoliberalismu bude přibývat. Čtyři roky vlády nejodpornější politické cházky pod vedením teflonového tanečníka v politickém obkročáku Petra Fiali rozdělilo již tak rozdělenou zemi téměř v občanský Verdén s tím, že Iperit, který pouštěla na svobodomyslné občany, měl po celou dobu dostatečnou sílu a ještě k tomu mu na pomoc přitáhla k převratu připravená vojenská chunta, jejíž představitel se po porážce v minuloročních volbách stal hlavou opozice a zůstal trčet na hradě jako ten proslavený kůl v plotě, jako živý artefakt byznysového primitivismu založeného na krvavém výdělku z ukrajinské války. Svět se ale otřásl. Evropa sežene k podstatě, které se říká pěkně po židovsku plajte, což v německém kontextu nedávno vmetla Alice Wejdl idiotům z CDU a CSU při projevu před volbami dozemského sněmu v Sasku Andhaltsku do Gesichtů, stejně jako [smích] do protáhlého obličeje Friedricha Merce a pojmenovala to pro všechny ještě srozumitelněji, že totiž konkrétně Německo je v bank. bankrotu. No, plajte. Tyto německé zemské volbyly další již několikátou ranou do slabin i českých neoliberálů a progresivistů. Copak se to s nimi děje? kde je ta jejich arogantní suverenita, se kterou skrze drzého sociopata, ve funkci strategického komunikátora pojmenovali skupiny vlastenců a rebelů, e, který pojmenoval skupiny vlastenců a rebelů za svině. Včera jsem shodou okolností s Otíkem shlédl rozhovor, kde bral zpátečku z toho označení občanů sviněmi. Nevychovaný arogantní narcistický exot hanobící českou uniformu nacistickým symbolem se náhle kroutí a mele hovadiny, které bych od bývalého strategického komunikátora nečekal. nadprůměrné IQ, které ho mělo údajně zdobit, jakoby zalezlo pod gauč a čekalo, že se to všechno přežene. Jen ta ovce, co uvěřila v sílu [odkašlání] západního vojenského zázraku. Žádný zázrak. Jen kšeft, co se pro Evropu stal prodělečnou investicí s mementem možná 3 milionů mrtvých, jedno jedno na čí straně padli. První signál úprku neoliberálů z pozic vydal Václav Moravec, když to sbalil ve výkrmě České televize, protože dobře pochopil, že přijde tsunami a ona přijde. Dobrý pozorovatel cítí ticho předbouří. Byť se nám světí jakž takž ve stejné kondici. Omyl. Svět si uprdne a kdo nebude připraven, bude udušen. První signál. Aha, to jsem se vrátil, promiňte. Když jsem viděl úprk ze studia Honzíka Jakoba, prezident neandrtálců, [smích] místo předsedy TOP 09, jak téměř anticky na doktora Rajichla pokřikoval něco o Ruskem trolovi, trolovi, že nepatří do veřejného prostoru. Připomnělo mi to e Sašenku Vondrovi e Sašenku Vondrovic, který před časem taky utekl ze studia úplně stejným způsobem před slovenským europoslancem. Já ho zdravím na Slovensku. Je to odvážný muž Blahou. Víte, kdo to je? Ano, potlesk pro něho, [potlesk] který mu vmetl do očí jeho zaujetí pro bombardování íránské školy, ve které zemřelo několik desítek děvčátek. >> Přesně. >> Co se to děje? Proč taková nervozita? Vždyť ti neoliberálové to měli tak pěkně v ruce. vedli procesy s lidmi rozdílných názorů, vymysleli ty krásné nálepky jako dezinformátor, proruský troll, konspirátor, dezolát. Intelektuálové umělci titulované figurky se s nimi fotografovali a každý si přál na toaletě alespoň jednou týdně vytlačit fialový bobek s nápisem Jsem Demokrat. [smích] A při jeho vytlačování s vykulenýma očima fanaticky opakoval: "Slava Ukrajině! [smích] Řeknu vám, co se s nimi děje. Chytá je pajtlovák. Komé říkám, když dohraju, když dotočím, když dopíšu knihu, hru nebo komentář. A přesně tohle se teď můžou neoliberálové naučit a zamávat na pozdrav, až budou chlastat ze žalu, utápět se z nenávisti, páchat sebevraždy a obecně opouštět scénu světa i to naše malé české jeviště, na kterém se řada z nich chtěla stát velkými šíbry politiky. Uvidíte doslovně chcípat aroganci, sebestřednou nadutost. Uvidíte ještě několik útěků ze studií a uslyšíte jen to jejich zázračné se s váma nebudu vůbec bavit. To je jejich největší argument. Já se s váma vůbec nebudu bavit. Hovado, které bylo do politiky zafouknuto jen proto, aby se nemuselo s nikým bavit, jen s těmi, co jsou na úrovni, co jsou stejné myšlenky, jejíž filozofická podstata je tato: "Já jsem víc než většina. Já jsem vyvolený. Já jsem úspěšný. Já jsem pod ochranou. Zbytek je povl. Proto mám právo a ten povl by neměl ani volit. taková byla a je podstata Jakobů, Vondrů, Foltýnů, Fialů, Pavlů, Kolářů a Beškerenstva neoliberální myšlenky, nadřazenosti v tom nejdemokratičtějším slova smyslu podle jejich, dneska už bych napsal výkalu, ale ono tam bylo výkladu. [smích] Poslechli ďábla, tohle se s nimi děje. Upsali se a teď se diví, že to nefunguje. Můžu je ale uklidnit. Funguje to. Ďábel po nich vztahuje pařáty a jejich konce budou grosovské, topolankovské, kalouskovské, Havlovské a tak dále a tak dále a tak dále. Nažrali se kus světa a ten je teď rozežere zevnitř zaživa. Postskriptum zaplatí všichni, i ti nejmenší, co tomu byli nápomocni. [potlesk] Já vím, že eh já jsem to dneska říkal Petrovi Hájkovi, že bych měl spíš opravdu začít šířit eh skutečnou pravdu a velkou lásku, ale eh já si říkám, že nejlepší v této době a v době, kdy se to všechno probouzí, je zapotřebí eh vzbuzovat ironii, eh podněcovat lidi k tomu, aby přemýšleli, aby vás třeba neměli rádi, ale aby reagovali. Já vám pak řeknu, co se mi stalo, ale eh přečtu ještě tento komentář a než ho přečtu, tak bych rád chtěl jenom eh zdůraznit. My jsme se taky o tom dneska s Petrem Hájkem bavili a on říká: „To je strašně dobře. Víte, tady chybí satira. Já vím, že jí dělá, že jí dělá Petr Jablonský, ale Petr je výborný interpréta jako imitátor není nad něho, ale je to velice opatrná satira. Taková ta, co pohladí i toho toho, který je jako kritizován, protože ten řekl: „Vy jste mě ale dobře napodobil." No to je jo. A pak dá říká:„Opravdu jsem takovej blbec, ne? Nejsi. To byla jenom taková legrace, že jo. Tak e ale dělá to Petr dobře. Ale pak je tady paní Bubílková, která už to dělá, protože má prostě tam má ten punc toho eh toho mistra opravdu, kterej si prošel věcma, který tady už bohužel mezi námi není. Já bych ho chtěl vidět, co by teďka on dělal. Já myslím, že by se No, on byl šikovnej, rozumnej a ale já myslím, že že by snad udělali všecko proto, aby ho zakázali. Si nedovedu představit, že on by že on by se do toho nepustil, když si uvědomíte 68 všechny ty věci, 60. léta eh Slávek Šimek, že jo. >> A výborný, eh, Slávek Jandák. >> Slávek Jandák je vynikající taky. Ten se vůbec nebál a byl to výbornej ministr eh. Měl říct ministr vnitra, co by on tam asi tak dělal, že jo. Ale byl to ministr kultury výbornej. Zachránil pohyblivé divadlo v Českém Krumlově. On ho zachránil. A to je jako to je, jestli by Slávek Jandák neudělal nikdy v životě nic, jakože udělal eh už od vodho vodho metráčka, tak e potom ta veliká kariéra, tak ta záchrana toho divadla byla úžasná. Pro Ano, ano, ano, Peťo, >> já jsem tam letoval to. >> Ano, ano, ano. Výborný. Tady máme dirigenta Petra Chromčáka, velkou legendu. Zatleskejte mu. [potlesk] Přítel, báječný člověk. Taky eh taky taky trošičku hubatej, takže >> tr No, já já jsem tady nechtěl přehnat, víš, abych tě rovnou ne neoznačil za superdezoláta jako. Ale je to tak. Petr je taky odvážný. Takže každopádně já teď přečtu takový odlehčenější. Eh, s dovolením se napiju, protože eh je to zvláštní. Vyscháme. V dabingu nám vždycky vysychalo, když jsem jel ty dokumenty krásný, tak vždycky to bylo se suchou hubou. další. >> No, já já teda musím říct, že že tam byla chyba, že tam nebylo nařízeno, že bysme se měli líbat s mladejma kolegyněma, aby nám trochu zavlhlo v tý puse. To Česká televize teda nikdy nenařídila toleto. Tak EU nám nabízí Dolfyho koule. Tak konsumenten ich zástupce Evropské korporace pro cukrářské produkty, které máte velmi rádi a libují si na n všetka ty lojte lojte jako lidi na celém světě. Dnes bych vám velmi rád jako českým konzumentům představil nový cukrářský produkt pro vaše zaludeční radost. Jmenuji se Adolf Bal, neboli Dolfyho koule. Tento skvělý produkt nafazuje na historicky výjimečně úspěšný produkt Mozartovy koule. Na rozdíl od Mozartových koule jsou Dolfyho koule rozmanitejší ve své chuti. A jak jste mohli vidět na prezentačním obrázku, který tady pochušel nemám a jiné koule vám ukazovat nebudu, [smích] i designově jsou pro sakníka pochopitelnější. Zatímco při konzumaci Mozartovy koule, když se rozplývá čokolatová poliva a mcha se s marcipánem, snívám v uších melodie folkangových opér. Při konzumaci Dolfyho koule vás provází rázný marš. Když jsme při našem probí proen na konzumný zkoušce rozdali Dolfyho kouem malým kinder konzumentům. Začali si tyhle pískat takovou melodii [pískání] a šikovali se nám. Jo, [smích] měli pumpečky, hezky byly košilky, ohníčky, bylo to krásný. Už jsem to někdy zažil, číž jsem si to nepamatoval. Už se vzpomínám. Začaly si tyhle. Ano, přesně. A hned seřadili, jak jsem to řekl, faklcuk, tedy pochodu s ohnivými loučemi. To jsem tady řekl. Naši cukrářskífinda jako vynálezci se z toho úspěchu radují a vzkazují do celé Evropy, že je hrdosti na co navazovat. Když se při rozbalení kuličky před vložením do tlamy místo dobrou chuť popřeje ha hetl. [smích] Cítíte se jako výjimečný člověk, i když jste malek kinda. Alobal pěkně sešmouláte do malé kuličky a takhle ho vyhodíte. [smích] Jo, tady to je takové pěkné rituální gesto navazující na historické úspěchy. Exportujeme taky mimo Evropu. V USA se bude náš produkt prodávat pod značkou Donalds Canon Bells, čili Donaldovy dělové koule. A třeba čínskí konzumenti si budou produkt kupovat pod názvem Mašusu datente vejce s trička má. Ruský distributor prodej Sumitl s odůvodněním, že v těchto časech nám naopak nabízí ochutnat produkt pod názvem Orešník. [smích] Německo a Evropská unie si na tu lahůdku z chuti počká. Rusko bylo vždycky divný. Já bych se osobně jako evropsky civilizovaný cukrk candle distributor přimlouval, abychom na Rusko zaútočili a naše cukrovinky jim tam nacpali do huby třeba násilím, aby Rusi pocítili naši civilizovanou chuť. Dolfyho koule ovšem budete těžko hledat v Izraeli, protože by se to muselo jmenovat Bibi Zapid Bals, Bibho dětská taška Smíčky, [smích] což se vzhledem k mezinárodnímu tabu v tuhle chvíli nějak nedoporučuje. Ovšem mezi námi, aby kšeft nezmrzl. Na veřejných záchodcích u Zdinářků to na tajňačku distribuje nějakj Egonstein, takže si tam na koulích taky pochutnáte, ale musím upozornit, že s vysokou turistickou přirážkou [smích] a bez alobalu. Takže na to pěkné gesto taky zapomenete. [smích] Připravujeme novou sladkost pro naše, která se už eh teď jmenuje Ursulino pochlazení. Bude to pěkná krabička v designu modré urny lemovaná šlutými hvězdičkami s obsahem sedmi bonbónů. Na pondělí sladký, na úterý sladkokyselý, na středu kyselý, na čtvrtek mandlový, v pátek hořkomantlový, v sobotu ochotnáte hořky a v neděli si do úst vložíte všechny chutě týdne dochucené kanovodíkem. [smích] Jsem rád, že jsem vám mohl představit naše nové cukrářské produkty. My se velmi těšíme, že jednotná Evropa bude cucat Dolfyho koule jako jeden muž, protože my věříme, že i fašismus může být sladký. A Fen loučí se s vámi Herman Jedlicka ředitel expedice flakových souprav pro naše konzumenty. Přeji vám krásný pracovný den pro Evropskou unii. [potlesk] Přátelé, já jsem já sám se tímhletím eh jde já tvrdím jednu věc. Eh jsou tady píšecí lidi taky určitě. Takže eh já mám pocit, že to vždycky člověk odněkud dostane a pak si to po sobě přečte a říká: „No, tak měl jsem štěstí, je na mě napojenej někdo, kdo za koho se nemusím stydět. Ale každopádně ta satira je opravdu v současný době strašně potřeba. Je to probouzející se probouzející se eh útvar eh obor. A já budu hrozně rád, když se vytvořej, my jsme, já nevím, vy, kteří čtete Tčko, znáte ho, tak my jsme vytvořili eh takovou eh skupinu, která se jmenoval jmenovala Popcorn. A já jsem proto napsal většinu těch věcí. Měl jsem velice talentovaný lidi. Bohužel se to rozpadlo jako se rozpadají třeba hudební skupiny. My jsme točko takzvaně roztlačovali a a skončilo to prostě nějakejma rozepřema ani ne finančního rázu. To v žádným případě. Skupiny se většinou rozpadají kvůli prachům. My jsme se rozpadli ideově, protože některým mým kolegům už se to nelíbilo. Měli pocit, že to je moc a chtěli dělat jednodušší věci. A a já jsem říkal, jednodušší věci můžeme dělat kdykoliv, ale teď je doba dělat věci, kdy se lidi učí šplhat po špatných terénech a nebo slézat. Jak ono se to řekl, Dušane, já bych to měl znát, jak lezeš do těch paleontol, ne paleontol, ty jak se jmenujou ty, co lezou do jeskyň? >> Jesňář >> spele speleol. No vidíte, já to ani neřeknu. Speleologové. Děkuju. Jo, že by lidi vlastně měli objevovat vrstvy v humoru, protože satira je skutečně zbraň. To jsem pochopil. Můžu vám říct, že jsem, já jsem to říkal dneska Petrovi a Lukášovi tomu jeho asistentovi, říkal, je to já jsem vůbec netušil, když jsem se do toho pouštěl jako co to bude znamenat. Já jsem velmi otrlej, takže se mnou to jako necvičí. Jo, choděj mi různý věci, ale představte si, já to teď pustím, to je takovej případ. Představte si, že ředitel základní umělecké školy v Příbrami, kde já jsem působil a nechci se chlubit, ale musím to říct, eh, příbranské divadlo existuje díky tomu, že v 90. respektive 80. 90. roce, kdy bylo byl tlak na to zrušit, to moje žena pracovala v lidové straně a eh první starosta po listopadovi byl můj kamarád. My jsme udělali úplně všecko pro to, aby divadlo bylo zachovaný. To se povedlo. Zaplať bůh. A já jsem tam pak ještě nechal stopu malej projekt Malý divadlo, který tam se dneska hraje v tý malý scéně. To byl můj projekt, protože já jsem dělal autorský divadlo tam. Tak thleten člověk, který je o rok mladší než já, to znamená mu je 59, mi poslal jeden halíř na to ten účet jakože podpořte, chcete, nechcete, tak mi a napsal Guliášist s měkkým i je to inženýr, upozorňuju, jo, to znamená vzdělaný člověk. a napsal Guliáši, ty jsi jenom ubohý hovado. A já jsem já bych to za normálních okolností bych to takže já jsem zjistil, kdo to je. Já jsem mu zavolal. Teď nejhorší je, že já mám jako spojení nějaký na ten na tu příbramu. A poslouchejte, já mu říkám: „Člověče, omluvte se mi, já to zahodím a vykašlu se na to. Nebudu z toho nic dělat. Ale uvědomujete si vy jako vzdělanej člověk v této pozici, co jste proved? Vy jste přestoupil zákon způsobem, který a ty lidi si mysl oni ani jsou Já jsem vám chtěl projevit svoj říkám, to jste mohl v komentáři napsat mail. Já js na to zvyklej. Píšou mi takový lidi, já to blokuju nebo nic si z toho nedělám, protože to je moje práce. Ale vy jste udělal něco, co se nesmí a vy jste v téhle funkci. A on furt furt furt. No, jak vám říkám, jsem cholerik. Naštěstí nikdo nebyl doma. Čtvrt hodiny jsem na toho člověka zval. Jediný sprostý slovo jsem nevypustil. A ten člověk byl takhle malinkj. Furt jenom se mi to uhří a já říkám: "Nočte, protože oni si totiž mysli" a tady můj eh kolega spolupracovník Miloš říká ononi si o nás myslej, že jsme vysavač, sekačka nebo eh ruční mixér. Když to vypnou, tak to odložej a má to bejt tam, aby si to zase oni pustili, kdy to potřebujou. Oni takhle nás vnímají. Vnímají lidi, nejen mě, já jsem superdezou, jako. Jo, já se za to nestydím. Já dokonce je tím provokuju. Eh, to je pozice, do které jsem jako vlastně chtěl jít, protože prostě kdo, když už máte tu odvahu bejt blázen, tak to dělejte veřejně. A [smích] správně zasmál. Víte, co mám na mysli? Ono to má ještě právě ten speleologickej význam. A já jenom chci říct, že prostě představte si, že jsou to tyhle lidi a ten člověk vychovává malý lidi, mladý lidi, učí je hrát na kytaru. On mimochodem má jako AC/DC. Já ho tady práskám, protože on samozře