Michael Kocáb: Komunisty jsme měli zakázat! Neměli by mít možnost kandidovat na prezidenta...

[hudba] Jak se vlastně dneska máte? >> Možná to může být ještě o hodně horší. >> Já jsem zapřísáhlý antikomunista. >> No, no to já teh jsem to takhle ještě nemyslel a teď to myslím. Vymlouvat se. >> Toho bohdá nebude. >> Že se [smích] nám ty komunisti budou okrikou zase do těch vlád vracet. Samý dožinky, samý tancování, aby v Německu po vádce šly hitlerovské týdeníky. >> Já myslím, že ne. Univerzální příjem, marxismus. >> Já už to nerozeznám od člověka. radí mi úžasným způsobem. >> Použili to u soudu. >> Já třeba patří mezi ty, kterým se to líbí. >> Můžou jít do vaší historie. >> Kdyby sis uvědomila svoji vlastní existenci, tak nám to neřeknete. >> Filozofická otázka. Co vlastně bude člověk dělat? >> Ale co ty miliardy lidí zedničit roboti všude. >> Přátelé, já vás opět vítám u nejlepšího podcastu. Děkuju vám všem, kteří nás podporujete na www.vocz. 37 let od sametové revoluce a 25 let od 11. září. Co vše se změnilo? AD má 44 %. Jedná se o vzpouru voličů nebo návrat k extrémismu, který jsme už jednou viděli. A může AI opravdu potenciálně vyhladit lidstvo, jak varují někteří odborníci? Nejen tato, ale i mnohá další témata probereme sý s mým velmi vzácným hostem, já bych se nebál říci legendou, Michaelem Kocábem. Dobrý den. >> Dobrý den. Dobrý den. Je pro mě velkou ctí, že jste přijal moje pozvání. Možná začneme, já začnu takhle otevřeně. Jak se vlastně dneska máte? [frknutí] No, tak jak se tak rozvíte, tak já jsem jako rozpoucená bytost. Když to vemu z hlediska rodiny, tak se mám dobře. Mm. >> Mám čtyři děti, nějaký vnoučata, všichni žijem téměř na jedný hromadě, takže se s nima vidím, tak to je super. Jo, >> pražský výběr koncertuj je. >> Pražský výběr koncertu je. To je v pořádku. Když to vemu z hlediska eh politiky, tak se mám jako dost špatně a možná to může bejt ještě o hodně horší a abychom nepřeháněli, >> ale není ten vývoj dobrej. Není. Prostě zejména, když jste uvedli teda to rozmezí, že jo, tak ono to takhle pomaloučku jde dolů >> a [frknutí] eh ta společnost opět lehce je vedená. Ona tam sama nemíří, ale je vedená autoritářskému principu vlády. Jo, ona má si při svoje stále více kompetencí. O to možná >> potom můžeme mluvit. Dokonce to dělá tak, že hraničí s ústavností. Jo. A eh a když to vemu z z hlediska obecného, což samozřejmě každý občan taky musí, možná, že to je občanské hledisko. H eh co se děje ve světě, tak to je opravdu alarmující. To je o strach, jom >> zejména ty eh výhrušky třeba ruského ministra zahraničí, že taky by mohl tedy Rusko zahájit opravdovou válku. Toto byla jenom omezená vojenská akce, jo? Mají ty jaderné zbraně. Už se taky objevily takové výhrušky, různé napadání států na to. Napadání ne ještě, ale takové ty testíky, že se tam občas zabloudí nějakej ten dron a tak dále. Jo, když si vzmeme severské státy zbrojí, jak o život, o překod, jo, zkoušej dokonce ve Švédsku, myslím dokonce i vyzkoušeli odvoz mrtvejch. No to jsem se úplně zděsil, jo. Jak jak rychle odvážet mrtvý a tak d. No tak ta situace je výbušná ve světě >> a to nás všechny eh samozřejmě přivádí e k takovým jako myšlenkám eh co dělat, kdyby se to skutečně spustilo. [odkašlání] Jo. No, tak to je různý. >> Tak k tomu se dostanem a začneme tím prvním okruhem. To je 37 let po sametové revoluci. A já možná začnu tím, eh, že bych vám takhle veřejně vyslovil poklonu. Děkuju. Děkuju. >> Protože já si to můžu dovolit. Já jsem tady neomezený diktátor, takže já i můžu říkat, co myslím, co si myslím a a co jsem opravdu dělal. >> Já [frknutí] jsem si vás, nejen že bych si vás vážil už předtím, ale velmi jsem si vás začal vážit po prezidentské volbě, protože já se veřejně přiznám, že já v prvním kole jsem volil, ale v druhém kole jsem nevolil, protože já jsem zapřísáhlý antikomunista. Hm. >> A toho Boh dá nebude. I kdyby mě mučili, abych já někam vhodil hlas komunistovi. >> To je jedno prostě, kdo to je, jak to je. Kandidovali tam dva komunisté a vy jste byl jeden z mála neřkulí jediný >> hm >> z umělců, kteří se tak vyjádřili >> nebo z veřejných osobnostřej veřejných. >> Umělci samozřejmě, ale ani politici a nikdo k tomu jako neměl. Ano, toho já jsem si obrovsky cenil, protože mně přijde, že se trošku ztrácí ta debata o principech a je to na osobních sympatiích či antipatiích. Čili jednak jsem vám chtěl říct tu poklonu a druhák, e, jak se to, respektive jak se vám s tím pak žilo, protože přece ten tlak musel být obrovský, přece jenom z obou stran. >> Hm. >> Grilujete a zasáhla vás fialová drahota. Špikují vám masochirurgové z dvozu, zabrali vám gril Ukrajinci, tak si hlavně nekupujte omáčky mistr za plyn. Chutná to jak lané žezda osa a pálí to, vole, jak banderovcí do poláku. >> Prosím vás, a už jste to vůbec ochutnal? >> Ne, ale přišlo mně to mailem. >> Chcete si udělat tak dobrou grilovačku, že o ní napíšou v blesku? Chcete, aby se o vašich burgerech psalo v řetězových mailech? Chcete být prostě za hvězdu? Tak běžte nahopvoxtv.cz a objednejte si sadu omáček mistrík. Cožte to nech to smazou. >> Griluješ a nechybí ti omáčky? Když to, když začnu jenom nepatrně, budu se snažit být krátký, jo, protože jak Havel říkal, já když začnu, jak jsem línej skončit, [smích] tak prostě mě vždycky přerušte, tak eh si to vemte. Tak někdy dejme tomu, dejme tomu v září 89 jsme navázali spolupráci nějaký čtyři měsíce před zásadem na Národní třídě Vác Havlem >> a pak jsme spolu jeli až do jeho smrti. Hm. >> Jo, byl jsem ve fedálním shromážděním, pak jsem byl 10 let jeho poradcem externím a tak dále a potom, když skončil prezidentskou prezidentské období, tak taky jsme byli tak přátelé velice jakoby hlubocí a eh [odkašlání] a eh to všechno mě v podstatě ve mně utvrdilo myšlenku, že a to jsem si od něj trošku vzal, že člověk vě by měl setrvat na svých zásad, >> na svých zásadách, jo. A že by neměl v průběhu času číst něco, o čem by říkal, no jo, no to já teh jsem to takhle ještě nemyslel a teď to myslím a a vymlouvat se na to, co já nemám nic žádnej článek z minulosti, kde kterj byste jim předložil, vy jste říkal todle. Já prostě a jedna z těch zásad byla, my jsme měli čtyři pilíře sametové revoluce, že jo, a ta ten první pilíř byl zbavit se komunistické nadvlády, jo. Druhý byl zbavit se Sovětskýho svazu, pak bylo vynést do popředí oblast lidských práv a Evropská unie NATO, jo, nějaký čtyři píře. Ale ten komunismus, kterej nás nejvíc poškodil a v jehož v důsledku jehož panování tady byli mrtví, popravený, žalářovaní a bylo desítkách až stovkách tisíc zkažené lidské osoby, osudy, tak ten komunismus byl něco, co jsme chtěli vyvrátit od základu a nepočítali jsme, že se nám ty komunisti budou oklikou zase do těch vlád vracet. Jo, už tedy ne jako zástupci komunistické strany, ale jako lidé, kteří v té straně byli v různých postaveních a zase jsou tady pronikli do byznysu, pronikli samozřejmě do parlamentů a do oblastních zastupitelství a tak dále. A teďko prostě už nám nezbylo nic jinýho nebo teď už budu mluvit jenom o sobě, jo. Vá s tím taky teda problém, musím říct. To nezbylo nic jinýho než každý z těch osudů posuzovat samostatně. Víte, oni i když byli ty lidé v komunistické straně, tak to neznamená, že budou úplně špatný, jako někteří tam byli mladý, nestačili jakoby nickazit. Někteří tam dokonce přišli i s myšlenkou ty nejmladší, tedy, že to budou nějakým způsobem zkoušet reformovat. Jo. Pak tam zase byli komunisti z 50. let. Jo, to to byla složitější záležitost. Někteřístoupili do strany a v roce 8 vystoupili, staly se disidenty, takže nelze je strčit do jednoho pytle. A a vytvořil jsem si zásadu. Dobře, ať má tedy každý prostor, jo, tak nejsme jako oni. No, to byla mimochodem zásada francouzské revoluce, taky, která se potom zvrhla v gilotiny. Jo. >> U nás se nic takového nestalo. Naše revolce byla skutečně jedinečná v nějakém tom historickém kontextu, protože tady skutečně ani jedno okno snad nebylo proraženo >> ani omylem. Jo, to bylo něco neuvěřitelného, ale říkal jsem si, dobře, ať si žijou, ať pracujou, ať dosahují různý funkcí, ale ne vedení státu. To už je jako laďka, která by měla být jako nedostupná, >> jo, pro demokrati, jo. No a teď se samozřejmě objevil pan prezident Pavel, že jo, tak jsem si říkal:„No, tak to je přesně ta hranice, za kterou já už jako nemůžu jít." Tak jste to určitě cejtili taky, že jo. A když byl ještě tehdy eh ve štábu na to, tak jsem s tím neměl problém, jo. Tak byl to dobrej voják určitě a tak dále. [frknutí] Eh a prostě jsem to jasně řekl a stál jsem si za svým a postupně odpadali všichni. Až jsem skutečně těch známějších lidí já si nepamatuju. i pan Blažek nakonec nějak trošku jako to byl velký teoretik tohodle toho problému, ale stejně potom řekl:„No tak kontumačně prostě. No tak todle jsem udržel." No jenže ta věc se zkomplikovala. On k dnešnímu dni se stává opět jednou z mála zár, že ta demokracie bude nějak pokračovat nerušeně. Hm. >> On se vlastně chová dobře >> a tomu jář a tomu já rozumím, ale já já ještě to vrátím k tomu principu, protože to mě zajímá váš názor. >> Eh, jednak opravdu jste asi zůstal jediný, což ten tlak musel být neuvěřitelný, ale druhák, já mám takovou zásadu nebo rád bych, že prostě stejně jako v Německu nemůže být bývalý nacista prostě premiérem či prezidentem, tak proč to nejde u nás jako z principu? Já rozumím tomu, že někdo je hodný, někdo je zlý, nebo jsou takové ty debaty. Někdo je někomu sympatičtější, někdo nesympatičtější, někdo si to odpracoval, neodpracoval. Ale proč se nevyhneme tady těm debatám tím, že řekneme principiélně ve vedení státu prostě nemůže být člověk >> s komunistickou minulostí a já třeba osobně nevěřím tomu, že bychom nenašli dostatek jiných lidí, kteří prostě neměli. Samozřejmě nejdem, to je mimo diskuzi. To je mimo diskuze. Proč to u nás nejde podle vás, to >> jsou kampaně, které vynášejí ty lidi, že jo. Já bych mohl jmenovat tolik vynikajících lidí ještě z té starší generace sametové rovce, kteří by byli skvělými prezidenty, jak mimořádně kvalifikovanými za všechny řeknu třeba Ivana Gabala, Honzu Urbana a a další lidi, různé ženy, že jo, Honu Marvanovu, to jsou všechno kvalifikovaní lidé. Često i právníci, tak to by jsme našli. To o tom nemůže být řeči, >> ale tady máte právě se rozbor těch minulých 30 let, jo. Podívejte se, tak například Česká televize, kterou já mám velmi rád. >> Možná to nedomysleli, ale oni nás během těch 30 let v různé míře, v různých obdobích zásobovali těmi komunistickými týdenníky. >> To je vlastně pravda. které byly to byla sam samý dožinky, samý tancování, samá radost. Jo. A ty lidi, kteří třeba měli holouběj do kapsy a nebo se jim zrovna v životě nedařilo, říkali:„Podějte, von tak špatný nebylo." Jo, já jsem už od samého začátku to mohlo bejt nějak jako dva tři čtyř roky poci, říkal:„Prosím vás, komentujte to, když už to chcete dávat, ne? Prostě to šlo za sebou. Bylo by myslitelný, aby v Německu po vádce šly hitlerovské týdeníky? Já myslím, že já myslím, že ne. >> Naprosto nemyslitelný. Jo. A vidíte si a a tudy se opět dostávala do lidí taková ta smřlivost tím minulým režimem. Objevaliy se samozřejmě i různé dokumenty, které zvýrazňovaly to zlo komunistické, ale nikdy ne tak intenzivním způsobem, jak by si to zasluhovalo. Možná parichy, abych abych nekřivdil. Jo. To znamená, že my jsme trošku bagatelizovali tu komunistickou minulost, jo. >> Pak jsme nechali sedět v parlamentu komunistickou stranu v roce 90 měsíc. eh necelý měsíc potom, kdy se Václav H stal prezidentem, tak jsme eh s Jirkou Křižanem oslavili Václava a říkali: "Vašku, musíme něco udělat pro to, aby byla komunistická strana zakázaná." Jo, sešli jsme se tehdy ve velké skupině na vikárce, jsou to i fotografie. [frknutí] Tam jsme to přednesli. Mohli bysme tři, že jo, Křižan, Vol já. A narazili jsme na nepochopení a na argument, nechme je v parlamentu, budeme mít pod kontrolou. >> Mhm. >> No tak to s tím pod kontrolou to známe. To byl slavnej pápen německej. Taky Hitlera nechal projít na kancléře, že ho obklopěj. Takoví kvázi demokratě, že ho umít pod kontrolou a Hindenb. >> Pardon. Myslíte, že to byla chyba? Já vím, že ono zpětně se to se to >> naprostá chyba zn jako kdybyste nechal pod kontrolou parlamentu nacistickou stranou. Vždyť my máme ten předobraz. Já vím, že se říká nesrovnávejme, ale řekněme si na rovinu, je opravdu nacistické zlo a to komunistické zlo tak nesrovnatelné? No někdo byádě až 50 milionů mrtvých. Ano, >> někdo byř, žeunismus bylonce úspěšnější než nacismus mině >> vyvražov existoval v delším časovém období. Dobře, ale umírají lidi v milionech, jo, čili to nejsou nesrovnatelné položky, jo. Nacismus se možná proměnil takovým tím technologickým vyvražďováním. To komunisti jako nedělali, ale zase tam byly ty šílený hladomory a střílení lidi a tak. To bych do toho bych se nepouštěl. Na to existujou knihy a existujou promeny. >> Ale k tomu já jsem vždycky říkal, že když je teda zakázaný hákový kříž a je to zcela správně, tak ale proč tady můžeme nosit Marxe nebo jaksi srb a kladivo? Když tak tak to zakažme obojí. A teď je právě teď jsou nějaké důsledky, protože podle výzkumu STEM 35 let demokracie vzrostl podíl lidí, kteří dnešek považují za horší než před rokem 1989 na 31 %. A demokracii preferuje podle toho výzkumu jen 48 % Čechů. >> No tak vidíte možné. No. No tak vidíte. Tak jeden z těch důvodů se vám uvedl, jo. Druhý uved, druhý důvod byla soudní soustava, jo. Eh, plná bývalých soudců a možná i prokurátorů, a přesně nevím, určitě nějakých obajců z obdob z toho období. Těm se nechtělo ty svý bývalý soudruhy soudit a určitě ne exemplárně. To znamená, že nedošlo k potrestání, dostatečnému potrestání i konkrétních výniků. My jsme řekli, že budeme velice schovívaví. To jsme byli až moc. To se nám dneska vyčítá právem jako. Jo. >> No, chtěli jsme zakázat tu stnu. Te nám to nevyšlo. No tak to budiž. Dobře, ale celá ta justice byla prolezla durch undurch, prostě bývalými komunisty, takže se nevytvořil model trestu pro STBáky. Jo. A pro nějaké prostě vyšší komunistické pohlaváry, které vyloženě, kteří vyloženě poškodili poškodili lidi. Jo, tak to byl další problém. Pak existoval ještě i jiný jiný eh jiný aspekt eh který nám říkal, ale fakt nesuťme ty lidi úplně přesně, protože bylo několik pár komunistů, které nám, kteří nám pomohli v průběhu sametové revoluce a bez jejž pomoci bychom to měli těžký. To byl třeba premiér Adamec nebo o tom premiér Čalfa po něm Čalfa taky poradce Adamcův Oskar Krejčí eh generál Zachariáš, velitel západního vojenského okruhu, se zachoval úplně skvostně, když řekli, že dokud on bude ve funkcech nezaútočí proti demonstrantům. Jo, taky si to odskákal osobně, tedy velice těžce. Jo, takže byly i takové příklady, které nás brzdily v tom ház všechny do jednoho pytle. Ale pokud nebyla ta generální vůle potrestat ty skutečné výniky a teď se baví teda o justici, tak průšvih. >> Další oblast podnikatelství. Jo, oni byli schopni, protože byli vycvičený z toho z té normalizace jako nakládat s velkými podniky. Často se dostali do vedení velkých podniků a vytvořili si závislost zaměstnanců na sobě. Jo. A opět ten vliv mohli různým způsobem uplatňovat. No tak těch věcí bylo hodně. Prostě jsme to vzali příliš jako jako prih nějaké základní hlubší základního hlubšího etického pohledu na věc. A teď my jsme teď samozřejmě naštvali bratrů takových nadpoloviční většinu České republiky, protože jedna část volila Petra Pavla, další část volila Andreje Babiše, další část o tu klempíře, takové ty nejhlavnější osoby. A teď eh já položím tedy kacířskou myšlenku, jestli vůbec je to téma, jestli prostě už není normální, že prostě lidé s komunistickou minulostí prostě budou v Česku vládnout. To ne, to vyřeší, to vyřeší čas. >> Myslíte, že to vyřeší čas? >> Samozřejmě. No tak to je jasný. To všechno starší lidé. Todleto za nějakých 20 let todle téma odpadne. >> A pardon. A jste si tím jistý, protože mezi mladými, byť ono e ne komunismus, ale marxismus, třeba v Londýně, když jsem tam byl naposled, tak se tam pořádal eh konference Marxismus 2026, kde si přednáší vlastně teze z marxismu, které jsou úžasné a které by chtěly implementovat. Čili jste si jistý, že že se nám to nevrátí, když to vyhodíme oknem? Nevrátí se nám to dveřmi? Tak jistý si člověk nemůže být ničím, že jo. Ale fakt je, že od francouzské revoluce už jako nikdy neustali ty pokusy marxistů různé Brizance, že jo, v Itálii, ve Francii a všude jsou i v Americe byla nebo dodnes je komunistická strana, že jo. Eh, znova nějakým nějakým způsobem nebo tedy dostat se k moci. Sovětuům se to povedlo. Jo, na Kubě se to povedlo. To nebudu jmenovat, všichni víme, kde se to povedlo. V Číně, že jo, a tak dále. Ale představa, že by znova došlo k takové jakoby sociální komunistické revoluci, já to nepředpokládám, ale rozumíte, tady můžete jenom, musíte jenom věštit z koule. To se nedá žádným způsobem předjímat. Můžeme si, ukažme si to na příkladu třeba toho Německa a Dádka, pokud budete chtít, jo, až se k tomu třeba v té debatě dostanete, tam vám to jakoby tam uvidíte, jakým způsobem se tedy jakým způsobem o tom přemýšlím. >> Mhm. Tak já to s dovolením rozšířím. Poprosím druhý slaj. Mamdám, před 25 lety spáchala Alkaida ten teroristický útok a newyorský muslimský starosta Zoran Mandami a kongresmanka Alexandraho Kortézová byli zachyceni, jak se během čtení jmen obětí smějí, což vyvolalo ostrou kritiku. Ještě předtím mandámy rozpoutal pobouření, když pijetní pero z podpisu výnosů k výročí předal svému hlavnímu právníkovi Ramzimu Kassemovi, jenž dříve zastupoval vězně s guantanáma napojeného na jednoho z pentagonských únosců. [frknutí] >> Debata se přenesla i do škol a médií. Kanadská CBC nejdřív radila novinářům neoznačovat 11. září přímo za teroristický útok a po tlaku mimo jiné lídra opozice opozice, pardon, Oliviera, pokyn stáhla. A mě teď zajímá, protože to se pořád týká toho našeho původního tématu. Zoran Mam dámy pro ty, kteří by se v tom úplně neorientovali, má velmi blízko ke komunistickým myšlenkám a některé členky jeho týmu dokonce otevřeně [frknutí] glorifikovaly marxismus i komunismus. Ta jedna dokonce tweetovala, že potřebujeme víc komunistů a tak dále. Jak tohle vnímáte? Protože já třeba rozumím tomu a teď teď to nevím, ale myslím si, že třeba nějaké jeho sociální aspekty, jeho politiky vám můžou být blízké. >> No samozřejmě, no. Ono je to [smích] já jsem byl ministr politická práva, že jo. >> A tam ten sociální aspekt třeba >> já cítím jako hodně, >> to musím říct, že to tam mám, ale on plyne i z křesťanství. Jo, celá. To bysme se museli odpíchnout od francouzské revoluce a od zakladatele komunismu faktického Babéfa, že jo. On byl taky gelotinovanej. Marx ho ale ve svém kapitálu jmenuje jako jediného, který přicházel s takovým tím idealistickým idealistickým návrhem eh sociálnější společnosti. Já ho znám docela dobře, pak jsem ho něčet, ale to bychom se dostali jinam, ale za všechno řeknu, že on už tehdy nabízel recept na Ultra Rich. >> Mhm. Ty extrémně bohatý, kdey to byly feudálové, že jo, který [odkašlání] by se vám dneska hodil. On říkal něco v tom smyslu, nechte je válece v tom svým bohatství. Oni ho oni se ho stejně nevzdají a pošlou na vás armády. To nemáme šanci. Ale až umřou, tak ten jejich majetek zestátníme a použijem ho na sociální potřeby. Jo. A to znamená, že dneska by jakoby dneska by se to dalo přeložit tak, že kus prostě majetku, dejme tomu, nad miliardu, co převyšuje, já nevím, Maska třeba, tak ještě ještě by jich tam bylo 999 nebo kolik. Jo, >> teď měl trilion. No, >> no, jo, jasně. No, trilion by šlo do státní kasy a hned by situace byla jiná. Josef I měl taky tydlety tendence. poslat majetek svého otce císaře do státní kasy. Říkám, mami, Marjizie, my my stejně 12 veče jí nesežereme. Jo. >> No a teď je ta, ale tam je ta filozofická otázka, kde je ta hranice mezi nějakým socialismem, sociálním státem a tím komunismem, protože v okamžiku, kdy chcete někomu sahat na peníze, tak je to vždycky velmi nebezpečné. že ty ten ten kapitalismus se výrazným způsobem v období studen války a bipolarity socializoval. To znamená, že kapitalistické státy mají široké sociální eh zabezpečení pro svá obyvatelstva. Jo, někde to jde úplně jakoby na nepochopitelný rámet v Japonsku. [odkašlání] Ono se to může měnit, ale tak jak já jsem znal Japonsko, tak tam bylo e zdravotní zadarmo, školství zadarmo a tak dále, jo. Eh čili ono to lze, to znamená, že i ty kapitalistické státy mají v podstatě sociální program takovej, jako by si možná bývali představovali bolševici na začátku své revoluce. Jo. >> Jo. Hlubokej sociální program. méně třeba v Americe, ale více teda ve skandinávských zemích, ale i v Německu, ve Francii, ve Španělsku, nevím přesně jak to mají a tak dále. Jo, takže tyto myšlenky, o kterých mluvíte, toho mandáho, ty nejsou v pravém slova smyslu komunistické, ale dejme tomu s určitým socialistickým nádechem, ale to je směr, ke kterému nutně bude muset směřovat každá kapitalistická společnost. Taky už se neužívá slabo kapitalismus. Všimněte si moc. Jo. Je to prostě tržní hospodářství, svobodná liberální demokracie. Pokud ne, tak se dají očekávat další sociální revoluci. Jo. >> A jste si jistý, že to je ten směr, protože já nechci zabívat úplně do americké politiky, ale třeba Bill Mar, eh, celoživot, >> celoživotní podporovatel demokratů a tak dále označuje Mandámyho za komunistu faktického. >> No tak já jsem na mandáho jsem nepřišel připravenej. [smích] Jas ne jasně jsem říkal, že nechci, že nechci tam zabíhat je komunista nebo ne, ale umím si představit naprosto bezpečně, že v tom americkém pojetí svobody a e amerického života by se opravdový komunista nedostal prostě tak vysoko na žebříčku toho. Jo, já si to překládám tak, že socialistické tendence, které ale tam můžete potom i Obamu tím nařknout. Obamace to byl jiného než pokus o nějaké levnější e až bezplatné zdravotnictví pro ty nej ty nejnižší sociální vrstvy. Jo. Tak [odkašlání] takže si umím představit, že tyto jeho tendence jsou okamžitě nesprávně označeny za komunistické, >> víte? [frknutí] A to už je potom jako jiná písnička, protože starat se, to je výsadou demokracie, že se dokáže postarat o ty nejpotřebnější. To prostě tole nemůžete vymazat. To je prostě základní princip lidských práv. Všichni jsme se rodíme si rovni, jo, to z francouzské revoluce. Pak se to rozrůzňuje různě, jo, a když někdo zůstane na dně, tak mu musí být pomůženo. To vyplývá křesťanství. Takže s tím já nemám absolutně žádný problém. >> Není to o panu Mandám a jenom jeho člen členové týmu se jasně vyjádřili, že potřebujeme víc komunistů. Čili proto jsem se na to ptal. Ale to bylo proto, že jsme se chtěli bavit o 11. zářízí. >> Pojďme ještě teďko jenom krátce říctř >> krátce k tomu komunismu. >> On to je Marx, že jo. Tak možná se čet kapitál. >> Ano. >> Eh, >> je to zajímavé čtení. Taková krásná fikce. >> No, to a jste to řekl přesně. Jo, tam jako to uchopit se moci násilím, není to tam tak úplně zvýrazněno, ale je to tam. Tak to s tím se souhlasit nedá. Ale jinak jako ta představa o tom je fiktivní, nesmyslná, ale nedá se říct, že by to bylo, že by to bylo špatně nebo od zlýho, od ďábla. To není prostě, to je jiná představa uspořádání společnosti. Takže o jakém komunismu se vlastně bavíme? My se bavíme o bolševismu, protože pak tady byli ještě Menčevici a Eserové. To byli taky socialisti. Jo. A o čem my se bavíme? O my se bavíme o tom zmršeném, stariném a leniném a trockým zmršeném bolševismu, jom >> který prostě >> se taky označoval jako státní kapitalismus. Určitá skupina lidí, nejvyše postavenejch, se prostě rozsala, šila v Kremlu a svým způsobem vystřídala eh vystřílela své dcery. Jo. Jo. A a ostatní žrali zem a jedli ten chudinskej chleba. Já teď nevím, jak se to jmenovalo, ale vím, že to vyrábělij Ukrajinci, takže smíchali půlku mouchy, půlku hlínym, >> dali dohromady a z toho udělali teda ten chleba, jo, aby vůbec jako něco měli. No, tak asi to byla nějaká dobrá ta úrodná ukrajinská, ale hlína prostě. Jasně. Jo, >> já nevím, chuděcký chlebíček nebo takle nějak se tomu říkal, už si to nepamatuju. Jo, čili, čili jakj komunista by to byl ten mandá, jo? Pokud by to byl ten komunista s tím idealistickým prvkem, že je potřeba pomoct lidem, ale komunismus se zdiskreditoval díky Stalinovi a a vzhledem k Stalinovi, Číně, Severní Koreji a tak dále. No, ale tam je přece ten argument a on se vztahuje i na socialismus následně, [frknutí] že to je nejneúspěšnější ideologie historicky, že to není jenom Čína, to bychom mohli Kuba a tak dále, že vlastně všude vždycky historicky to vedlo k tisícům než kvůli milionům mrtvých. >> To je prostě nativní výsledek, >> že to stojí na myšlence teroru. >> To je to, co ten Babev právě už tehdy pochopil. My jim to násilím nevememe, když to Mars to nevím, ale Lenin zejména potom říká, my jim to vememe násilim, jo? [odkašlání] >> My jim to vemem. My a uděláme to nejlépe, tak když se zbavíme jejich kritického hlasu tím, že je prostě vyvraždíme. Mhm. >> Takže dává příkaz eh nějakýmu jistýmu NKV: "Zajď do támhle tý vesnice a pověz 100 kulaků na viditelná místa, tě všichni viděj." On mu píše nazpátek telegram, říká:„Já jsem jich nenašel, 100, tady jsou čtyři. To je jedno. Tak vyber nějaký vesničany, ale 100 jich musí vyset pro výstrahu. Jo, to bylo úplně brutální brutální systém. Nebo vymejšlí trocký, když e když jdou když jdou, když jde když jdou jde rudá armáda proti Janikinovi, to byl velitel bílý armády, že jo, tak říká," ale oni tam nechtěj jít ty Pytěrové, to byli jako Petěrbuští dělníci, oni nechtějí proti němu jít. Oni se ho bojej. No tak vem samopady a střílej tý rudý armádě dozad. Jo, tak on jim stříleli dozad prostě. No, to jsou příšerně brutální postupy. >> Tak přátelé, tady bohužel naše YouTube část končí, ale vy víte, že jsme prodloužili akci Vox TV na sedm dní zdarma až do konce září. Takže pokud chcete vidět i druhou půlku tady této velmi výživné debaty podle mě, tak klikněte na odkaz pod videem. Uvidíte tam mimo jiné toto i duchovní profesor. >> Faráři to určitě nekoupěj. Stojí robot před kostelem, říká: „Tak jsem měl dneska dobré kázání. Jářku, to je konec lidstva. >> Byli jsme ve Scifi a teď půjdem zpátky >> na Slovensku, Bulharsku, k Rumuně a tehdy bylo varováno před nástupem Hitlera. Navázat vztah s Ruskem a já ani nechci vyslovit. >> Měli takové bílé košile? >> Více zbaní lidem. >> Teď to pojďme rozebrat. Bojíte se vyslat vlastní děti do školy? Dvěhromadná znásilnění deně hromadná >> za Hitlera se taky objevily ty myšlenky začne jít do tuhého. >> Šíří ho muslimská komunita. >> To bylo i tehdy. >> Jak byste to řešil? >> Nacizovat a fašizovat Evropa nehonestat si Židů. >> Já si myslím, že skončíme ve schodě s většinovou společností. Ah.