Město se má o nejslabší starat. Nebezpečné cyklopruhy. Ideologie vs pragmatismus. | Radek Mikšík

Mým dnešním hostem je Radek Mikšík, zastupitel a bývalý starosta Prahy 7, který se znovu rozhodl kandidovat do čela městské části.

Problémy sedmičky tak probereme očima člověka, který zná věci jak z vedení radnice, tak i z opozice.

Proč se z ní stalo nebezpečné dopravní hřiště?

Jak zkrotit developery a vážně žijí na Letné jenom hipstři?

Tak na to nám doufám Radek odpoví.

Ahoj Radku, vítej u nás ve studiu na Jižňáku.

>> Ahoj Ondro, díky, že jsi mě pozval.

>> Takhle střelou od boku, když seš tady u nás na Jižňáku, nechtěl by sis radši žít tady u nás, než na Sedmici, když vidíš, kam se tvoje městská část řítí?

>> Hm, hm, hm.

Já jsem přijel MHD a přijel jsem ji chvíli dřív, abych měl kdyžtak časový prostor si to tady projít a musím říct, že to je tady hezký, ale sedmička je taková moje osudová městská část.

Já jsem se narodil na Štvanici ještě, když tam byla porodnice, takže zůstanu věrný Praze 7.

>> O tý si budeme hodně povídat.

A když se řekne Praha 11, kde teďka točíme, kde mám studio, tak si lidi představí asi paneláky, velké panelákové město.

A když se řekne Praha 7, tak se ti představí asi Stromovka, výstaviště.

Co je pro tebe Praha 7?

>> Tak je to můj domov především.

Stromovka, výstaviště, Sparta, fotbal, Sparta, hokej, Štvanické kurty tenisové, prostě všechno, co k té Praze 7 patří.

Ano, Praha 7 prošla obrovskou proměnou po povodních, po těch velkých povodních. Tak vlastně třeba z Holešovic, dřívka dělnické čtvrti, se stala úplně luxusní, lukrativní nová městská čtvereč s velmi drahými, luxusními byty.

Ne všechny změny byly k lepšímu.

Aspoň co mi lidi říkají.

Je to tak?

>> No, 90 % změny bylo k lepšímu.

Ty původně prostě přinesly ohromné příležitosti.

Ty Holešovice se změnily zásadním způsobem.

Ten rozvoj tam je prostě každodenní.

Já když třeba jdu ráno okolo Sohy, to je taková ta nová výstavba, tak prostě každý den je tam nové patro. Takže ty Holešovice jdou dopředu, ale má to ten negativní dopad, že ty ceny těch nemovitostí tam vystřelily do prostě absolutně neakceptovatelných sum pro ty lidi, kteří tam žijí.

>> Eh, málo se to asi ví.

Myslím si, že spousta lidí zapomněla.

Mlada, ta mladší generace to neví.

Ty jsi byl před 20 lety dokonce starosta na Praze 7.

>> No, je to skoro čtvrt století.

No, já jsem poprvé kandidoval za KSČM, teda v roce 98, následně 2002, takže jsem ty povodně zažil z pozice radního městské části Praha 7 a pak jsem od roku 2002 byl starosta, takže jsem vlastně ty povodně zažil jakoby z toho osobně. Takže to postihlo i mou firmu, která byla teda totálně vyplavená.

Eh, a městskou část.

No, takže mám tu zkušenost jako velmi, velmi dobře prožitou.

>> To je zajímavý.

To jsem ani sám nevěděl.

Řekni nám něco z té doby.

Jaký to byly výzvy, co jste tam opravdu reálně tehdy řešili?

>> To se pamatuje.

Největší výzva bylo asi – když já myslím, že to bylo 13. srpna, když přišla ta velká voda. Jak původně měla být desetiletá, pak stoletá, pak přišla tisíciletá. Že se spodní část Prahy 7, to znamená Holešovice, musela vystěhovat.

Museli jsme si sehnat školy pro ubytování těch lidí.

Ta čtvť byla zavřená, měli jsme omezenou dopravu.

Ta doba byla jakoby opravdu, opravdu ošklivá.

Ale musím říct, že se podařilo, že tam nebyly žádné ztráty na životech.

Eh, škody uhradily pojišťovny.

Eh, přineslo to vlastně ve výsledku jakoby vyčištění té městské části a její rozvoj.

A ještě víc to bylo vidět v Karlíně, který před těmi povodněmi byl taková, řekl bych, hodně zanedbaná městská část a po povodních se ten Karlín rozjel ještě víc než ty Holešovice.

>> To teda musím říct, že jo.

Tam je to dneska nádherný.

Jakým výzvám čelí dneska Praha 7 za tebe?

>> Za mě tam jsou tři zásadní věci: parkování, doprava a to, jak se budou vyvíjet bytové domy.

To jsou tři věci, které si myslím, že trápí všechny, včetně mě.

A tam je potřeba prostě soustředit všechny síly, eh, udělat s tím něco, protože tak, jak to je teď s parkováním a dopravou, tak to je prostě neakceptovatelné.

>> Začneme tou dopravou, rozebereme si ji.

Říkáš, že to je neakceptovatelné.

Co s tím?

Co by se dalo udělat s dopravou, s parkováním?

Co si myslíš, že udělala špatně ta reprezentace Honzy Čižinskýho, který tam vládne poslední tři volební období, a co by se dělalo jinak?

>> Já bych to rozdělil na dvě části.

Jedno je doprava, což si myslím, že je spíš jakoby magistrátní záležitost, a jedno je parkování.

Tak jestli chceš, můžeme začít parkováním, nebo asi to parkování trápí lidi víc.

To co se mi to stává, že často krouží třeba klidně 40 minut na Letné kolem dokola, posílají mi videa, že prostě nemají kde zaparkovat a ještě platí za to, aby mohli zaparkovat.

>> Tam je vlastně vydáno víc parkovacích kartiček, než je parkovacích míst.

Takže chápu, že když člověk přijde z práce v 5, 6 hodin, těší se domů a teď má ten psychologický problém, jestli zaparkuje za 10 minut nebo za půl hodiny a je to každodenní věc, tak je to strašně, strašně ubíjející.

Eh, to se tam ještě nějaká parkovací místa možná ubírají, než aby se přidělávala. Já jsem teďka se procházel po Letné a tam se dělají teda jako pěkné zelené nějaké záhonky se stromy, ale v zásadě to ještě ubírá místa.

Je to tak, ne?

Myslíš Milady Horákové?

No, tak tam bylo třeba 10, možná 12 parkovacích míst.

Teď tam budou hezké stromy, stálo to hodně peněz.

Eh, mě na tom trápí to, že to jsou jakoby nevratné kroky.

Ty parkovací místa už tam nikdo zpátky nedá.

Jo.

>> Hm.

Podle mě je potřeba po volbách, pakliže budeme v nějaké koalici nebo budeme úspěšní, eh, udělat revizi těch parkovacích míst.

Já jsem třeba včera šel v jedné ulici, kde prostě zmizelo 20 parkovacích míst díky sloupkům. Kde se někde dodržuje hranice 5 m od přechodu na parkování a na tom samném přechodu je auto až u toho přechodu, jo, čili vlastně levá část přechodu je jinak řešená než pravá a chybí tam třeba díky tomu tři parkovací místa.

Takže takhle by to chtělo projít celou Prahu 7, vzít si odborníky na dopravu k tomu a vytipovat všechna místa, kde se dá parkovat, aby se tam dalo parkovat.

To je podle mě zásadní věc.

Už jenom z psychologického hlediska, že ty lidi, když viděj, že tam jsou sloupky a mohli by tam zaparkovat a nezaparkují tam, tak nemají pocit, že ta radnice je prostě na jejich straně.

>> Těma sloupkama mi přijde, že Praha 7 je vůbec proslulá. Říkají mi to prakticky všichni.

Já jsem měl setkání s občany a vlastně ty sloupky zmiňovali.

Prahu 7 tak jako neprostupnou oblast.

Chlapi tomu říkají kulochy, že do toho prostě slepí nevidoucí narazí.

Jo.

Čím to je, že máte tolik sloupků?

>> Eh, si nevím.

Tak záměr radnice je, aby se nemohlo někde parkovat, kde se teda nemá.

A ty sloupky se dávají, myslím si, do prostřed těch přechodů, aby tam nikdo nemohl vjet.

Nevím, jak tam pak zajížděj ty čistící stroje a takové. Jak tam třeba zajede sanitka, to ji asi porazí.

Nemyslím si, že to je správná cesta.

No a ještě když jsi říkal, co mě jakoby evokuje Prahu 7, tak všichni známí mimopražští nebo z jiných částí Prahy, když přijedou na sedmičku po Hlávkově mostě, tak vidí ty kuželky do tý cyklostezky a říkají si: "Ty vole, kde, kde, kde to jsme?"

Kde to jsme?

Jo, tak to je práce.

A i já jako zkušený řidič mám občas trošku strach, protože v ten moment si jako úplně nevybavím, odkud může přiletět kolo nebo chodec.

Je to pro mě jako extrémně nebezpečné na některých místech, že tou snahou vstřícit cyklistům a všem jakoby těm moderním trendům se vlastně vybudovalo takové, řekl bych, docela nebezpečné dopravní hřiště.

Praha 7 je v tomhle taková, řekl bych, laboratoř dopravy. A kdyby bylo za mě, tak udělám audit a ty stezky, které nedávají smysl, protože po nich stejně nikdo nejezdí.

A i kdyby, tak cyklistická sezóna je třeba šest měsíců, takže ty náklady a to nebezpečí pro ty cyklisty, motoristy je prostě tak vysoké, že to podle mě nemá cenu.

A každej to objíždí nudou, jo.

Čili podle mě to je jenom nějaký reklamní tah, abysme mohli říct, že jsme postavili tolik a tolik cyklostezek.

Nevím, ve Veletržní ulici tam jezdím každý den a nepotkал jsem tam cyklistů snad někdy.

No, já mám úplně stejnou zkušenost.

My jsme dělali kampaň na Hlávkově mostě vlastně nad Vltavskou na magistrále.

Tam je taky cyklopruh.

A byli jsme tam asi dvě hodiny a nepotkali jsme jediného cyklistu vyjma našeho figuranta, statečného starosty Zdeňka Kučery z Letňan, který tam jezdil na kole, abysme si mohli vůbec natočit a vyfotit ty absurdní prostě obrázky.

A do dneška vidím, jak jsem měl jako fakt hrůzu v očích, když jel po tý cyklotrase a za ním byl prostě rozjetý velký náklaďák a on sotva jako šlapal, aby mu ujel. A takovýdle situace podle mě by tam byly běžné, kdyby ty cyklisti tam byli.

Naštěstí tam nejezdí.

Takže dá se říct, že mi budeš pomáhat, pokud se dostanete na radnici Prahy 7, ty nebezpečné cykloprůjezdy z těch silnic vymazat.

Osobně si s tebou vezmu kýbl s barvou a obejdeme sedmičku a tam, kde to nemusí být a nedává to smysl, tak to spolu super postříkáme, zamalujeme, zrušíme.

Další téma, který teďka hodně rezonoval na jaře, je Štrosměrovo náměstí, jeho vlastně změna, revitalizace do nějakého jakoby moderního města.

Zase se na mě obrátili hodně nevědomí, handicapovaní, starší lidé, že je to pro ně dneska vlastně neprůchozí oblast, jak se tam zrušil semafor.

Jaký na to máš názor?

Takhle, ten Štrosměrak je teďka vypadá hezky, ale když se to rekonstruovalo, tak si někdo asi neuvědomil ty dopady pro ty nejslabší, to znamená seniory, postižené, nevědomé.

Já jsem měl to štěstí, že se tam dělala nějaká akce, tak jsem se toho zúčastnil, kdy jsem si mohl vyzkoušet to jít přejít se slepeckou holí a s kuklou na hlavě a přejet si to i na invalidním vozíku.

A musím říct, že pro tyto spoluobčany to je prostě dopravní peklo, jo. Ta tramvaj, když jede zezora z Mladé Boleslavi, vyřítí se velmi rychle. Jste tam na vozíku, tak nemáte šanci.

Takže je to velká komplikace.

Já si myslím, že by stálo za to a myslím si, že k tomu i současné vedení dospěje, protože všichni víme, že je špatně. Udělat nějaký audit toho, vzít si dopravní odborníky a dát tam zpátky ty semafory.

Samozřejmě to bude velmi nákladné, to je jasné, to si je potřeba uvědomit, ale je potřeba to udělat.

Takže seš zastánce toho, že Praha by měla být přístupná i pro ty slabší jedince, ty, kteří neměli tolik štěstí, mají nějaký handicap. Protože pan Zelenka, místostarosta za Prahu sobě někde říkal v České televizi – to mě úplně jako dostalo – že běžní lidé, obyčejní normální lidé s tím nemají problém. Čím vlastně řekl, že je mu úplně jedno, že je tady nějaká menšina, drťavá menšina, která s tím ten problém má, a jeho vlastně nezajímá.

Já jsem neslyšel pana Zelenku, jak to říká, v jakém to bylo kontextu, ale prostě je fakt, že městská nebo každá společnost, která je rozvinutá jako jsme my, se musí postarat nejdřív o ty nejslabší, kteří mají ten handicap.

Ty musíme umožnit, aby prostě žili spokojnej, spokojnej život, když už mají ten handicap.

Co se týka dopravy samotné, tak co říkáš na oblast dneska výstaviště?

Jak se to tam zneprůjezdnilo, upravilo?

Vůbec tomu nerozumím.

Postavil se asi za 3 miliardy nebo za kolik ještě za pana starosty Ječmenka Most Trojský, který měl udělat spojení mezi severní částí Prahy na Šesku.

Ten most fungoval. Lidi přijeli prostě stroji, jeli ulicí u elektrárny, výstaviště, pár obytných domů, policejní prezidium, hřbitov, palác Domovka a byli na Veletržní.

Ta cesta trvala 10 minut.

Dneska to je neprůjezdné, takže kdo pojede přes Trojský most, tak musí na Ortenovo náměstí, Plynárnu, Bubenskou a Veletržní.

Takže jede čtyřikrát tak dlouho.

Stojí na těch semaforech tam, takže všechny ty exalace jdou do těch obytných domů, co tam je.

Pár lidí u výstaviště má možná hezký výhled, ale ten jeden problém se strojnásobil a přesunul se jinam na Praze 7.

Čili myslím si, že naštěstí tahle varianta je vratná.

Tam se to dá vyřešit jenom změnou dopravního značení.

A první věc, kterou bysme dělali, je, že se na to zaměříme.

Chápu, že třeba když tam jsou nějaké akce, tak chtěli, aby tam nejezdily auta, aby se ty děti v tom nemotaly.

To se dá vyřešit semafory, že se to prostě třeba na 4 hodiny uzavře a ty lidi to budou objíždět.

Jo, je tam velký koncert, dá se to všechno řešit, ale musí to být v souladu s těmi potřebami lidí, co na Praze 7 žijou.

Já myslím, že ty rezidenti by měli být vždycky na prvním místě, ne?

Že uspokojujeme projíždějící návštěvníky a na ty své lidi trošku zapomínáme.

Tak to bych chtěl otočit. Ať myslíme na ty naše lidi a ty ostatní návštěvníci se budou třeba muset uskromnit nebo trošku omezit.

Přesně tak. To je jako to je skvělé, protože musíte dělat hlavně pro ty lidi, kteří tam bydlí.

Čím si myslíš, čím si jako vysvětluješ, že se to takhle zvrtlo a jste takovéto dopravní laboratoř?

Je v tom nějaká ideologie nebo nekompetentnost?

Přemýšlím nad tím. Já jsem teď měl schůzku se svým synem, ptal jsem se ho, co si myslí o dopravě na Praze sedm.

On mi řekl: "Já mám 28 let – peklo."

Jo.

Nevím, jestli to je nekompetentnost, jestli to je prostě nějaký záměr, ideologický.

Já jsem viděl před asi měsícem nějaký pořad o modrých zónách. Bylo to dlouhodobé. Bylo to jedno z těch míst. Tam byl Singapur, kde mají takzvané 15minutová města, kde se nejezdí auty.

Auta tam jsou prostě zdaněná 1000 procent. Všichni jezděj MHD.

Já mám pocit, že to vedení radnice se zhlédlo v tomhletom modelu, že chtějí, aby všichni chodili pěšky, popřípadě na kole, a ty auta se prostě vytlačily z Prahy.

Ale jsme jiná kultura než Singapur. Jsme jinak založení.

Eh, lidi musej vozit děti do školky, na sporty, mají chaty.

Ale vede to k tomu, že ty auta úmyslně vytlačujou.

Já mám tady kolegyni paní Benešovou, které je 70 let, na tom autě víceméně závislá, a říkala: "Když jedu za dcerou a vracím se, tak hodinu jezdím po letné." Eh, bude to auto prodávat.

Říkala, než abych každý den nebo prostě třikrát týdně měla takové stressy, že pak třeba nezaparkuju, tak to auto radši prodám a budu jezdit Boltem.

Takže myslím si, že tam je možná třeba jenom podvědomě chtějí ty lidi, aby dobrovolně se zbavili těch aut.

No, ale myslím, že to nefunguje, protože jste před čtyřmi lety měli u voleb nějaké referendum o tom, kde vlastně pan starosta Čižinský chtěl výrazně zdražit parkování a sliboval si od toho, že vlastně většina vašich občanů na Praze 7 bude mít podobné smýšlení ideologicky jako on, že se budou chtít zbavit těch aut.

Dokonce to byl nějaký nápad, že když se jakoby zbavíte auta, že dostanete od radnice nějaký benefit — že to, co se vybere z toho parkování, tak ty občané bez aut by měli dostat jako bonus — a vlastně ty lidi to odmítli.

Je to tak?

No, já myslím, že to zkoušel, asi chtěl vidět, kam jakoby ty jeho voliči jsou ochotni zajít nebo co je pro ně ještě přínosné. Eh, udělal si takovou jakoby průzkum veřejný, zjistil, že tudy cesta nevede. Eh, tak asi se z toho nějak poučil, no.

Ale parkování je prostě problém, no.

Další věc, kterou se na mě hodně obracejí lidi, tak je prostě hluk, noční zábava.

Vnímáš to taky jako téma, hlavně třeba nahoře na té letné, že ty starousedlíci tam trpí?

Jsme atraktivní městská část. Prostě noční život k té horní letné patří. Eh, ale musí to být nějak v souladu s těma lidma, co tam žijou.

To znamená prostě dodržovat přesně zavírací dobu v 10 hodin. Eh, myslím si, že když třeba tam je nebytový prostor v majetku městské části, eh, že se to může udělat na 9 hodin.

Samozřejmě ty příjmy pak nebudou takový, ale je potřeba prostě ty obyvatele upřednostnit před nějakýma ekonomickejma zájmama.

Ty jsi zmínil, že velké téma, velká výzva pro dopravu 7 budou Bubny, vůbec budoucí rozvoj, development.

Eh, jak tohle radnice komunikuje s místními?

Eh, funguje tam nějaká participace, že místní přesně vědí, co tam pro ně bude vybudováno, že je to neohrozí a podobně, nebo já ten pocit nemám úplně.

Já ten pocit taky nemám. Eh, když já jsem byl starosta, tak už se Bubny řešily třeba pět let, takže se to řeší řádově 30 let. Eh, nevím, kdy se to dořeší.

Těch zájmů je tam asi prostě tolik, že to na sebe neustále někde naráží.

Je potřeba ty místní lidi do toho zapojit. Je potřeba, aby prostě se tam, když se tam budou stavět byty, aby tam byly k tomu školy, školky, sportoviště, eh, zázemí prostě obchodů, služeb, jo, aby tam bylo hodně zelených ploch.

Samozřejmě tu městskou část to zásadním způsobem změní, jo. To prostě — jestliže dneska je 40 000 na Praze 7 a přibyde tam 20 000 bytů, eh, bude to úplně jiná městská část, úplně jinou dynamiku bude mít.

Eh, přinese to asi plusy, ale přinese to podle mě i jakoby mnoho mínusů.

Já kdybych si mohl zahrát na, eh, prsten Arabely, tak bych z toho udělal park jako je Central Park v New Yorku.

Tak to asi ty developery podle mě nepřesvědčíš.

Nepřesvědčím. Ani je nebudu přesvědčovat, ale to by byla taková moje vize.

Ale to se mělo říct před 30 lety.

Hm, no. To jsme přesně — jak říkáš, před 30 lety, ta divoká léta, že se prodaly ty nádraží a ty Brownfieldy. To prostě byla chyba, protože na západ od našich hranic — já když jsem byl v Hamburku, v Kodani, dalších městech — tak ty staré přístavy, nádraží jsou prostě majetkem státu nebo toho města a potom to město má 100% kontrolu nad tím, co tam chce.

To v tomhle ideálním světě nejsme, takže bude potřeba teďka s těma developery prostě jednat, aby to jenom nevytěžili, nepostavili, neodešli, aby tam vznikla nějaká veřejná vybavenost.

Když se řekne Bubny, zátory — pro mě vlastně takový vstup, portál do toho území má být Vltavská filharmonie, nová velká budova magistrátu.

Ty seš podporovatel nebo jaký máš názor?

Já nejsem moc přítel filharmonie z toho důvodu, že ty náklady se vyšpávají dneska někam na 13 miliard.

Stát už skoro 20, dneska přiznávají.

Skoro 20.

No, eh, stát je v deficitu. Eh, filharmonie bude prostě ročně stát desítky, možná stovky milionů. Je to věc podle mě zbytná.

Umím si představit, že eh máme vnější okruh, vnitřní okruh, máme prostě dostavěné metro, máme dokonalou MHD, zbyde nám 30 miliard, postavíme si filharmonii. Ale stavět ji teď, když nemáme ty základní věci, jako je vnitřní a vnější okruh, eh, stavbu takovéhle rozsahu podle mě nemá zdravý rozum.

Jak je na tom třeba Praha 7, co se týká kapacit školek, škol?

Myslíš si, že je připravena na ten velký rozvoj?

Tak je to — ty místa tam jsou napjatá, ale myslím si, že to Praha 7 zvládá.

Eh, ale je potřeba samozřejmě, když tam bude velký rozvoj, jak už je i teďka, tak plánovat prostě s předstihem, s předstihem, tak aby ty děti měly místa ve škole, ve školkách.

Teď se plánuje tam úvodní stavba velké školy, tak to určitě jakoby pomůže, jo.

Ale jde o to, kolik nových bytů se tam dostaví a jak ta škola bude velká.

Čili to je velké téma, protože všechny rodiče, eh, to bude zajímat.

Ještě mě napadá jedno téma, za kterým za mnou chodí občané Prahy 7, a to je diskuze o Rohanském mostu.

Eh, furt se mluví o jeho různých trasách a vůbec, jestli má vzniknout, nemá, jestli je potřeba nebo ne.

Na to máš nějaký názor?

No, na to mám jasný názor. Já už jsem chtěl Rohanský stavit před 25 lety.

No, tenkrát ta moje vize byla taková, že by vlastně jak je ulice Komunardů, tak ty koleje by pokračovaly do Karlína.

Teď se to trošku posunulo a vlastně by to mělo logiku, protože Hlávkův most je v takovém stavu, v jakém je. Libeňák je ochromenej v tuto chvíli, čili tenhleten most Rohanský to mohl zachránit.

Takže podle mě je potřeba soustředit všechny síly na stavbě Rohanského mostu, protože když se odřízne Libeňák a Holešovice prostě od metra Palmovka, tak najednou z toho vznikne takové mrtvé město.

Já si pamatuju, když tenkrát čtyři pět let eh byla eh, byl Libeňák kompletně zavřenej pro pěší, pro všechny, tak to bylo najednou mrtvé město.

Hm.

To prostě dopadlo na všechny, co tam žijou, na všechny podnikatele.

Bylo to hrozné.

Takže tomudle je potřeba se vyvarovat a to by ten nový most vyřešil.

Kdyby bylo na mě, tak bych postavil těch mostů tam klidně pět, protože nevím — Praha má 170 miliard na účtech, most může stát 3 miliardy, takže kdyby v Praze bylo plus osm mostů, eh, nic se nestane a tu dopravu a ten život to prostě zásadním způsobem zlepší.

Tvořivostný most, který je, řekl bych, architektonicky nádherný, tak stál 2 miliardy. Měl stát miliardu. To bylo schváleno radou. Nakonec se to vyšplalo na 2 miliardy.

Máš pravdu.

U toho Hranského mostu jsou tam občani, kteří tam mají nějaké bytovky a mají strach, že vlastně jedna z těch tras, o kterých se uvažuje, že by znamenala nějaké rampy před jejich okny a balkóny.

Tak doufám, že tomu se vyvarujeme.

Každopádně jsi se ještě dotknul Libeňského mostu. Nemůžu se nezeptat: co se stalo kolem toho příběhu po těch skoro 10 letech, stálo to za to?

Myslíš ten aktivismus, pokusit se zachránit most?

Já myslím, že ne, že dneska už to všichni vidí, že to za to nestálo, že bylo potřeba se rozhodnout, prostě postavíme nový. A jestli by to byla replika, která by vypadala úplně stejně, nebo byl – tomu to dneska mimochodem směřuje – jako není v řešení.

No, no, no.

Tak já, když jsem se bavil s lidma z toho Kloknerova ústavu, tak říkali: „Hele, to se nedá zachránit. To prostě jsme dělali sondy a kamarád architekt říkal: ani po tom radši nejezdi."

A nepřijde ti absurdní, že ti samí lidi, kteří vlastně na tomhletom totálně vyhořili – jako je Adam Schinha a Piráti, kteří vlastně vybojovali záchranu mostu, který nejde zachránit – tak dneska to samé opakují u Vítoňského mostu pod Vyšehradem, kde vlastně to vypadá, že to je úplně stejný příběh a lidi jim to stále berou?

Já bych řekl, že prostě ten volič se nějak rozhoduje. Buď mu ta jejich argumentace přijde, že mu dává smysl, a pak je volí. Jestli budou opět volit, pak je to demokracie a chtějí to asi tak občané Prahy.

No, pro mě je to opravdu bizardní, protože ten Libeňský most – kdyby byl postavený nový, jak bylo naplánováno – tak už minimálně pět let je prostě kompletně dokončený, možná déle. A stál by rozhodně buďto polovinu nebo třetinu toho, co to teďka daňového poplatníka bude stát.

A ještě dneska vlastně vůbec nevíme, kdy to bude hotové, protože do toho hodil viditel antimonopolní úřad, soud.

Jo, jenom pro vysvětlení: vlastně pan Schinha, Piráti a spol. vlastně prosadili, že se Libeňský most bude opravovat takzvanou citlivou rekonstrukcí. Všichni odborníci – Kloknerův ústav, co jsi zmínil, a podobně – Čev říkali, že to nejde, že to byl nekvalitní beton od našich předků a že to bude velký problém. Oni si to prosadili citou rekonstrukci.

Takhle vysoutěžili společnost, která měla udělat tu citovou rekonstrukci.

No a tak, když tam přijela s bagrama a s bičáky, tak zjistila to, co jsme věděli všichni – že to prostě opravit nejde, že se musí zbourat a postavit vlastně replika.

No a do toho hodil, poprávu podle mě, Antimonopolní úřad veto a řekl: „Ne, ne, ne, vy chcete stavět zakázku úplně jiného rozsahu a úplně jiného zadání, než jste vy soutěžili. Že jo."

A dneska jsme v katastrofě, že vlastně není vůbec nic, ani žádná vize.

Já musím říct, že to má i dopad na ty přilehlé prostory. Kdyby tam ten nový libeňský most stál, tak bylo upraveno prostě to okolí, které dneska se tam válí stříkačky, žijí tam bezdomovci. Je to tak, řekl bych, Praha 7 má ohromnou výhodu, že má vlastně velkou část podél vody, ale tam je to prostě absolutně nevyužité a je to velká škoda.

Ty kandiduješ teďka ve volbách v říjnu v komunále na Praze 7 jako lídr na starostu. Pokud by ji uspěl se svým týmem a byl jsi na radnici, tak co jsou nějaké ty hlavní priority, které bys chtěl změnit hned? Protože volební období je krátké, jsou to jenom čtyři roky. Teďka jsme se tady pobavili o strašně širokém spektru všech problémů.

Tak co by byly ty priority?

Tak já mám priority tři.

Jedna: parkování. Společně budeme vybarvovat ty nebezpečné cykly. Já bych potřeboval nebezpečný, protože někdy dávají smysl. Doprava – to znamená vyřešení prostě vnitřní, vnější pražský okruh. To je podle mě zásadní věc prostě pro Prahu 7.

Samozřejmě doprava – třeba řešení ulice u výstaviště a těhletěch jakoby drobností, ale hlavní je to prostě ten okruh.

A třetí věc je vrátit Praze 7 zdravý rozum – teď do těch rozhodování. Mám pocit, že dneska se to řídí hodně ideologicky nějakýma vizema, s kterýma já třeba nesouzním. Chápu, že někdo s nima souzní, a proto my těm voličům nabízíme nějakou alternativu. Jestli budou chtít jít dál tou cestou, kam jde Praha 7 dnes, no, tak pak starosta Čižinský obhájí svůj mandát a bude rozhodovat dál. Nebo ty voliči si řeknou: tudy nechceme jít, zkusíme jinou alternativou – a to jsme my, co jim nabízíme.

Takže řekněme, když to zjednoduším, tak nabízíš pragmatismus a manažerské řízení proti ideologii, kterou vlastně mají na prvním místě dneska.

Řekl jsi to líp, než bych to řekl já.

Supr.

Tak já ti držím palce.

Ještě mi řekni poslední věc pro moje diváky, kteří třeba Prahu 7 tolik neznají. Jaký tam máš nejoblíbenější místo, kam si jdeš třeba čistit hlavu, kde trávíš volný čas?

Fitko Soho v Holešovicích, Max Fitness. Kdyby jsi chtěl asi někdy zacvičit, tak tě zvu – a tam je to bezva. Mám rád plzeňské pivo, takže nebudu říkat žádnou hospodu, ale rád si zajdu na točené plzeňské pivo.

Klidně řekni, uděláme reklamu nějakou. Co máš? Hospoda u přístavu, kde to je, jak kdyby se zastavil čas v roce 1982.

OK.

A pivnice u Holíše, kde mají tankovou Plzeň.

Znám, znám. Byl jsem tam.

Znám.

A třetí místo je asi Štvanice, kde byla porodnice, kde jsem se narodil. Já jsem hrál celý život volejbal, hraju dodnes, a takže jsem tam odehrál mraky zápasů, tréninků, turnajů. A pak mé děti tam hrály tenis na Štvanici, takže jsem tam vlastně chodil celý život. Takže třetí věc je Štvanice.

Supr.

Děkuju za konkrétní tipy, kam se můžou i naši posluchači přijít podívat. A já ti držím palce, ať tu Prahu 7 překopete, ať začne konečně fungovat.

Díky.

Děkuju. Děkuju.