Mé dnešní vyjádření k rozhodnutí Ústavního soudu na CNN Prima NEWS (24.6. 2026)

Do debaty dorazili Barbora Rázga z hnutí SPD.

Ano, dobrý večer.

>> Krásný večer.

>> Děkuju, že jste tu.

Jindřích Reichl, šéf poslanců za SPD.

Dobrý večer.

>> Krásný dobrý večer a děkuji za pozvání.

>> I vám díky.

Předsedkyně poslanců hnutí STAN Michaela Šebelová.

Dobrý večer.

>> Dobrý večer.

>> A lidovec Jan Bartošek.

Přeju pěkný večer.

>> Pěkný večer i vám.

>> Děkuju, že jste dorazili.

Paní Rázga, berete nyní jako fakt, že Petr Pavel pojede do Ankary?

>> Ano.

Eh, čekala jste to dnešní rozhodnutí?

Já se přiznám, že jsem ho trošku čekala. Přijde mi absurdní, nebo nevím, jaké mám použít jiné slovo. Ta rychlost toho rozhodnutí. Vlastně jsem přemýšlela dnes i nad tím. Kdyby takhle probíhalo jakékoliv rozhodnutí soudů, tak vlastně bychom nemuseli neustále čelit těm zdlouhavým soudním řízením. Eh, zajímalo by mě, jestli by taková rychlost byla například tehdy u valorizace důchodu nebo u dalších sporů. Takže přijde mi trošku zvláštní, že to rozhodnutí proběhlo takovou rychlostí.

>> Tak argumenty jsme slyšeli. V pátek se uzavírají ty akreditace, je středa, je to předběžné opatření. I tak vám to připadá.

>> Já rozumím, že to rozhodnutí o tom předběžném opatření je nějaký obvyklý nástroj v soudnictví. Eh, nicméně myslím si, že je relevantní otázka, jestli je to vhodné použít to při tomto sporu nebo u té kompetenční žaloby. Myslím, že i ti dva ústavní soudci, kteří hlasovali proto, odůvodnili nebo psali v tom rozhodnutí, že to není úplně běžné použít, je to nestandardní. Takže takové otázky si myslím, že je naprosto relevantní si klást.

Vy jste očekával ten výsledek.

>> Víte, já mám ve zvyku, že nekomentuju rozhodnutí soudu, ať už je kterýkoliv ústavní nebo jakýkoliv jiný. Toto je o tom, že soud rozhodne a my jsme právní stát jako Česká republika. Je to o tom, že rozhodnutí soudu respektujeme a v případě, že s ním nesouhlasíme, můžeme se odvolat. To, že Ústavní soud využil to předběžné opatření, je potřeba říct, že on nerozhodl. Ústavní soud teprve rozhodne a samotní Ústavní soudci řekli, že není možné přejímat, jak to bude vypadat a ani jakým způsobem se do budoucna bude vláda a prezident chovat.

Osobně si myslím, že to předběžné oatření bylo potřeba, protože v okamžiku, kdyby ten summit proběhl, tak by řada těch podání k Ústavnímu soudu už nebyla platná a ztratila by relevanci. To znamená, chápu, že to vyvolává řadu emocí na jedné i na druhé straně, ale z mého pohledu je potřeba respekt k Ústavnímu soudu, respektovat, protože to, co se děje, že například je zpochybňován Ústavní soud, tak to je ta největší škoda, která je páchaná na demokracii České republiky, že vlastně někdo kope do soudců a do soudu jako takových a říká, oni jsou takoví nebo takto zmanipulovaní a proto, že jste je vtáhli do politiky věcí.

>> Eh, samotný fakt, že někdo zpochybňuje soudní moc, je samotný útok na samou podstatu demokracie. Já jsem přesvědčen, že například ministr Macinka by měl být odvolán na základě jeho vyjádření v okamžiku, když mluví o Ústavním soudu.

>> Eh, pane Reichle, připomenu, že to předběžné opatření požadoval tedy hrad, stejně tak doprovázel tu žalobu tady ta žádost o předběžné oatření. Argumenty tou časovou posloupností známe. Vy jste čekal, že to tak se vyvine?

>> Bohužel jsem čekal, eh, protože skutečně v současné době jsme svědky rozhodnutí, které zcela vybočuje z tradice Ústavního soudu. Je to podruhé v historii, kdy v podobném typu řízení, v podobném typu sporu použil soud nástroj předběžného opatření. To je zcela výjimečný nástroj. Koneckonců oba dva soudci, kteří publikovali to disentní stanovisko, tedy jak pan Wintr, tak paní Řepková, jasně a jednoznačně řekli, že toto ustanovení, tedy tento nástroj má být používán jenom ve velmi výjimečných případech, kdy hrozí mimořádná škoda.

Prosím vás pěkně, to, že Petr Pavel pojede do Ankary nebo nepojede do Ankary, tam hrozí nějaká mimořádná škoda?

>> No v žádném případě ne. A já tady navážu na kolegyně Rázgu. Kde byl Ústavní soud, kdy se rozhodovalo o valorizaci důchodu? Proč tehdy, proč tehdy nevydal předběžné oatření a neřekl: vyplácejte ty valorizované důchody, protože s nimi senioři počítali. Je to opravdu mnohem podle mého názoru závažnější dopad, než to, jestli Petr Pavel pojede nebo nepojede do Ankary a teprve potom my rozhodneme.

No nic takového samozřejmě nebylo. Nechali, nechali je čekat. Takže já z mého pohledu považuji zneužití právě toho institutu, předběžné oatření, ke kterému dnes došlo.

A co se týče té politiky, jenom podotknu, pardon, že v tom čase mluvíte o té valorizaci důchodů, tam bylo podání, ale nikdo nepodal návrh na předběžné oatření.

>> Jé, ale ten soud může vydat to předběžné oatření i sám z vlastní iniciativy. Ale jedna podstatná věc, když jsme se bavili o té politizaci, my se tady jakoby bavíme o tom, jak kdyby my jsme do toho ten Ústavní soud vtáhli. Ale pardon, pan předseda Ústavního soudu Josef Baxa se v roce 2019 zúčastnil demonstrace Milionů chvilek pro demokracii a podepsal tam tehdy výzvu, která se jmenovala Chvilka pro rezignaci, která požadovala demisi vlády Andreje Babiše. Tohle by se prostě žádný soudce by se neměl dopustit této věci, protože on sám se tím přece zpolitizoval. V momentě, kdy se zúčastní demonstrace, která se mu podle jejich slov velmi líbila. No tak pardon, ale v tu chvíli se zapojuje do politického.

>> Ale shodneme se na tom, že rozhoduje 15 soudců, dva připomínám hlasovali proti, mimochodem spolu s těmi dissenty, s těmi disentními stanovisky, protože ty jsou naprosto, naprosto jsou dvě, a připomenu, že jsou to tedy lidé, které jmenoval Ústavnímu soudu Petr Pavel.

>> Ale to já, to já nespochybuju. Paní Šebelová, eh, jak jsem řekla, 13 ústavních soudců, dva byli proti. Soudci Wintr a Řepková. Zpravodajem byl pan Šámal, Našimu, vašemu pohledu nebo našemu pohledu muž, kterého jmenoval do funkce Ústavního soudu ještě Miloš Zeman. Tak je potřeba tady říct, že Ústavní soud je nestranný. Všichni bychom měli rozhodnutí Ústavního soudu respektovat. Absolutně se tady vymezuju proti slovům pana Reichla, že tady Ústavní soudci snad něco zneužili, zneužili své pravomoci. To považuju za naprostou nehoráznost.

Na to, co říkala paní Rázga, já souhlasím s tím, že ten krok je nezvyklý, ta rychlost je nezvyklá, protože ta situace je nezvyklá.

>> Je to odůvodnění odpovídající stavu věcí, že to museli udělat teď, protože v pátek se uzavírají ty akreditace a že by byl vlastně prezident teoreticky krácen na právech, zatímco tímto rozhodnutím vláda krácena na právech není.

E, já si myslím, možná, že tady padla ještě jedna věta od Jindřího Reichla. Já ji použiju. On ji řekl u těch soudců, že rozhodnutí Ústavního soudu zcela vybočuje z dosavadní praxe. A já bych mohla říct, že rozhodnutí vlády, které znemožnilo panu prezidentovi se zúčastnit samitu NATO, zcela vybočuje z dosavadní praxe.

Protože dosavadní praxe po dobu 30 let byla taková, že z 20 případů 19krát se účastnil a vedl tu delegaci prezident.

A to je to, na co upozorňuje Ústavní soud, že tady je určitá tradice.

Jednou se stalo v době, kdy byl pan prezident Zeman vážně nemocen, takže z vážných důvodů nejel. Jakákoliv vláda tady byla, jakýkoliv osobní vztah měla k prezidentovi, zda se shodli politicky nebo ne, vždy se dokázali dohodnout, protože respektovali vzájemně ta nastavená pravidla, že na vrcholné summity NATO vede delegaci prezident a na vrcholné jednání představitelů Evropské unie vede delegaci premiér.

A samozřejmě, že nějaká taková pravidla se dají změnit, ale je to potřeba udělat dohodou lidí.

A my jsme tady dlouhodobě vyzývali k tomu, že přece by se měli pan prezident a pan premiér dohodnout a najít společné řešení.

Pan prezident o to usiloval.

Pan premiér na jeho dopisy nereagoval.

Je ve vleku pana ministra Macinky.

Bohužel celá ta situace je vyvrcholením toho, že pan prezident si dovolil nejmenovat Filipa Turka.

Je to prostě osobní msta a motoristů a poškozuje nás to jako Českou republiku všechny i v zahraničí.

A to mě na tom velmi mrzí.

>> Paní poslankyně, fakt je ten, že Andrej Babiš vystupoval vůči hradu korektně, ty vztahy byly vzájemně korektní a že vždycky to nakopl, ledově řečeno, právě Petr Macinka nějakými vyjádřeními.

Jsou tam možná na začátku někde tyto důvody.

Nicméně dneska řešíme situaci, kdy ústupnost, neústupnost Petra Pavla byla označována za dětinskost.

Výsledek je ten, že v tuto chvíli ta dětinskost se překlopila v předběžné opatření, které, jak zdůrazňují soudci, nepředjímá ten výsledek.

>> Já myslím, že ten výsledek je už jasný, jo, už v tom rozhodnutí o tom vydání toho předběžného opatření.

>> Čeho tak usuzujete?

Tak v podstatě šlo o to, ten spor pojede, nepojede a to už tím předběžným opatřením se stane.

Takže to už co bude následovat potom bude tedy nějaké vymezení kompetencí v oblasti zahraniční politiky.

Já to takhle vnímám.

>> Nehraji se o něco zásadnějšího, jestli někdo někam pojede nebo nepojede, ale o to, že tady je nějaká hierarchie, nějaká ústavní zvyklost a bavíme se o tom tím, že není ta ústava napsaná jako zákon, ale je to ústava.

Jak se to má chápat?

Já jenom ještě navážu ještě na to, co říkala paní kolegyně Šebelová a vlastně i vy - ten zvyk nebo ta zvyklost není přece důvodem. A já ten důvod - myslím si, že nikdo z nás neznáme, proč pan prezident tak lpí na tom, že pojede na ten summit.

Pan prezident absolvuje zahraniční cesty.

Tuším, že za naší vlády jich bylo více než 10, tuším 12.

A my neznáme ten důvod a já opravdu nerozumím, proč se to vyhrotilo až do této situace.

A přesně, jak jste vy teďka zmínila, ta ústava je nějak napsaná.

Je napsaná v nějakém rámci a prostě vždycky je - a myslím, že si to tady všichni přejeme - aby prostě došlo k té shodě a došlo k těm narovnáním těch vztahů.

>> Dovolíte mi, já zareaguju na to?

Říkáte, neznáme důvod, proč pan prezident na tom trvá.

Ano, ptejme se, proč na tom tak trváte, ale přeci - známe důvod, proč to ta vláda tak vyhrotila.

Je to na začátku nejmenování Filipa Turka, nebo ne?

>> Já to tak vnímám taky.

Samozřejmě.

>> Ale stojí to za to?

Jenom se zeptám, protože opravdu už řešíme to tři měsíce, je to mimořádná blamáž. Na tom se shodneme.

>> Rozumím.

Myslím, že už jsme z toho všichni unavení a já jsem - mě je také velmi líto - samozřejmě, že to došlo až do tohodle stádia.

Nicméně mně přijde i trochu nezvyklé, nebo úplně nezvyklé, že ústavní činitelé na sebe navzájem prostě dávají kompetenční žaloby.

Je to nedůstojné.

Tehdy pan premiér, co se týká konfliktu vlastně ohledně Filipa Turka, jen nejmenování to také neudělal.

Myslím si, že to je nedůstojné obou opravdu, že to je takhle vyhrocené do této absurdity.

>> Blamáž to je.

Na tom se shodneme určitě všichni.

A já se zeptám - tyhlety argumenty, kompetenční žaloba, to už je vyhrocení situace, zásadní vyhrocení situace.

>> Zaslouží si, summitu na to tohle vyhrocení situace v tuto chvíli.

>> No, jenom pro kontext, proč se o tom bavíme?

Toto je ústava České republiky, kapesní vydání, a v článku 63 se hovoří, že prezident republiky dále zastupuje stát navenek a dále, že je vrchním velitelem ozbrojených sil.

To znamená v tomto kontextu si myslím, že na samitu na to místo má mít.

Co se týká celého sporu, já si dokonce myslím, že Andrej Babiš by dohodu upřednostnil.

Já si myslím, že on by uvítal, kdyby k dohodě došlo.

On nemá zájem hrotit vztah s prezidentem.

To, co se v praxi ukazuje, je, že on projevuje slabost vůči lidem, kteří jsou agresivní, kteří v podstatě ho tlačí do kouta. Ministr zahraničních věcí tlačí do kouta premiéra.

Osobně si myslím, že to je slabo.

Stejně jako na úřadu vlády premiéra řídí Tinde Barta, jeho poradkyně, tak tady v podstatě se ukazuje a rozbíjí protidrogovou politiku, tak tady se ukazuje, že on v podstatě ustupuje lidem, kteří jsou rétoricky a při vyjednávání agresivní, jako je Tomio Okamura, jako je pan Macinka, jako jsou řada dalších poslanců.

Osobně mezi ně řadím i pana Reichla.

A prostě on v okamžiku, máli si vybrat, že nějakým způsobem ustoupí na vládě těm svým v uvozovkách kolegům, nebo se domluví s prezidentem, tak on ustoupí na té vládě.

A je potřeba také říct, že jemu se to v podstatě v kontextu toho, co bysme reálně skutečně řešit měli - a teď se patrně na mě budete zlobit - ale neřešený střet zájmů a vyplácení peněz jeho holdingu ze státního rozpočtu.

>> Já jsem o nic jiného nečekala.

A další rozvrat veřejnoprávních médií, rozvrat veřejných financí, destrukční politika na různých ministerstvech, kam prostě povoláváte nekompetentní lidi.

To je to, co poškozuje Českou republiku.

Osobně si myslím - a tímto ukončím tuto svoji část - že to, čím nejvíc poškozujete Českou republiku, je skutečně to, jakým způsobem útočíte na soudy.

Ne, než vám to vrátím, otázka.

Pan premiér se v tom vyjádření mimo jiné podivil nad tím, že jeho Ústavní soud nepožádal o nějaké vyjádření k tomu opatření, což považuje zase pan premiér za neobvyklé.

Udělal to Ústavní soud správně?

Zkrátka a dobře - procesně správně.

Jsme si tím jisti?

>> Já nejsem ústavní soudce, ale jsem přesvědčený o profesionalitě toho, že ví, co dělají.

A já znovu říkám, já nekomentuju rozhodnutí soudu, ať už jsou jakákoliv.

A to, že rozhodli rychle - mě to ta rychlost překvapila.

Říkám ano, překvapila mě.

Na druhou stranu to předběžné oatření není nic mimořádného.

>> Na tom se shodujete.

Překvapila ta rychlost, krátká reakce, pak dostat.

Hlavně toho předběžného opatření nebývá obvyklé, že strany jsou pozvány ke vyjádření.

Nicméně ani ústavní právníci se v tomto případě na tom neshodnou.

Ale jenom krátká reakce.

Pane Bartošku, ta společnost dnes je již rozdělená jako blázen.

Myslím, že to vnímáme i ve způsobu jednání v té poslanecké sněmovně.

Myslíte, že tímto rozhodnutím to pan prezident nezhoršil?

No, zhoršil.

Jaký je to prostě jako vzkaz té společnosti?

Já čtu denně na sociálních sítích, slýchávám to na těch debatách i těch předvolebních debatách, že prostě ty lidé nemají důvěru v soudy, nemají důvěru v právní stát.

A mě velmi mrzí, že právě tímto krokem pan prezident toto ještě proáče.

Já jsem řekl, že jsem přesvědčen, že premiér se domluvit chce.

Rozdělená společnost.

Slyšíme to od momentu, kdy se toto opatření vešlo ve známost.

Váš pan poslanec Ševčík říkal, prezident je Kašpar a ústavní soudci jeho poskoci.

Navazuju na paní Rázga.

To naznačuje jaksi, že nedůvěřujete těm rozhodnutím, nedůvěřujete justici, nedůvěřujete tomu, kdo tady hlídá tu ústavnost v této zemi.

To je obvyklý argument, kdy v podstatě v momentě, kdy dojde k jakémukoliv chybnému soudnímu rozhodnutí, tak hned se přijde s tím, že se zpochybňuje, jestli je chybné.

Je chybné a já se k tomu hned vyjádřím.

Pan Bartošek tady odcitoval nám ústavu, ale bohužel jaksi zapomněl na ten podstatný odstavec číslo tři toho článku 63, protože podle odstavce jeden prezident zastupuje zemi navenek, ale podle odstavce tři vyžaduje rozhodnutí dle odstavce jeden, tedy i to zastupování navenkou souhlas vlády, spolupodpis předsedy vlády nebo pověřeného člena vlády.

O tom hovořil i pan profesor Gerloch, že ta situace je naprosto jednoznačná.

Ta ústava je tady naprosto flagrantně přesně formulovaná.

Tady není prostor pro jakýkoliv výklad.

A dovolte mi ještě jednu věc, která je podstatná a která velmi často nezaznívá.

Tady žádný úzus není. Není.

A já vám to vysvětlím.

Ale není dobré, promiňte, že proto o tom rozhoduje tedy Ústavní soud, jak vlastně tu ústavu číst.

Můžu to jenom doříct?

Prosím pěkně.

Podívejme se na tu současnou situaci.

Úzus byl, kdyby prezidenti jezdili na summit NATO přes nesouhlas vlády.

Ale takový stav tady nikdy nebyl.

Ani jeden jediný prezident nejel na summit NATO bez souhlasu vlády.

Tudíž nevznikla tady žádná ústavní zvyklost.

Pardon.

A právě proto, že to je precedens, tak Ústavní soud nemůže odkazovat na ústavní zvyklost.

To je prostě absolutní protismysl.

Oba dva soudci, kteří publikovali své stanovisko, to velmi správně formulovali.

A poslední věc, víte, co rozděluje nejvíc společnost?

To, že ti lidé to vidí, že tohle je faul.

Oni to vidí.

Já jsem dneska dostal stovky a tisícovky naštvaných SMSek a Ústavní soud dnes zásadním způsobem poškodil důvěru v právní stát této zemi a to je největší chyba.

Poprvé vůbec nevím, jak může pan Rechl vědět, kolik já dostávám zpráv a dopisů.

To teda fakt vůbec nevím.

Kdy se divíte, že jich jsou tisíce, já jich dostávám tisíce.

Tak používejte formulace na rozdíl od vás.

No, když se tomu divíte, tak se tomu divím, předpokládá se dohoda.

Všechny dosavadní vlády, přestože měly odlišné názory na pana prezidenta, respektovali, že je úzus, že jede prezident a vede delegaci NATO.

Takže to je asi prezentované tou vládou.

Co vy jste řekla, co rozděluje společnost?

Myslíte si, že teda vláda nepomohla tomu rozdělení společnosti tím, že porušila tu dosavadní praxi a naprosto dětinsky?

Z důvodu naprosté frackovitosti ministrů nedovolila panu prezidentovi je. To jsou totiž vaše slova.

Vládní, vy jste někde, ne vy osobně, ale Babišova vláda řekla, my jsme dovolili panu prezidentovi již 12krát vyjet.

My jsme mu dovolili 12 zahraničních cest.

Nedovolili.

Já jsem řekla, že se to stalo.

Já neříkám, že vy, ale formulace vládních představitelů Babišovy vlády byla: co se on diví, proč se tak tlačí na ten summit, když my jsme mu dovolili už 12krát vycestovat? To nemá být o žádné dovolení a pardon, ty vaše oportunistické vyjádření ministrů a poslanců za SPD, kdy komentujete Ústavní soud a výrok podle toho, jestli se vám hodí nebo ne, to je naprosté zpochybňování demokracie, právního státu a principu.

Myslím si, paní Rázga, vzhledem k vám s výroky typu vazalové pana prezidenta Okamura, ústavní půjč, ústavní soud by neměl existovat. To jsou přece výroky, s kterými nemůžete souhlasit ani vy.

Tak o výrocích se tady můžeme bavit hodiny.

O nich se budeme bavit, ale ty narušují tu důvěru, o které jsme se bavili velmi zásadním způsobem.

Témuž tématu už za malý okamžik.

Díky, že jste s námi.

Sledujete 360° na CNN Prima News.

Děkujeme, že nás na CNN Prima News sledujete.

Vyhlášení války vládě, pokus o ústavní puč.

Ministr zahraničí Petr Macinka tak reaguje na dnešní rozhodnutí Ústavního soudu.

Ten vyhověl návrhu prezidenta na předběžné opatření ohledně jeho účasti na summitu NATO.

Právě Petr Macinka je zřejmě nejhlasitějším odpůrcem účasti prezidenta Pavla na červencovém summitu NATO.

Dovolte mi, abych se vyjádřil tady k tomu pokusu o ústavní puč, který se včera rozehrál na Pražském hradě a dneska pokračuje v Brně.

Dostali jsme usnesení Ústavního soudu, které mimo jiné ukládá vládě, ministrovi zahraničních věcí a ministerstvu zahraničních věcí, aby bezodkladně notifikovalo nebo notifikovali Severoatlantickou alianci o tom, že součástí delegace bude i pan prezident Petr Pavel.

Takže samozřejmě usnesení Ústavního soudu je třeba brát vážně, i když je to předběžné opatření.

Takže my zítra doakreditujeme soudruha prezidenta jako člena delegace, která bude vedena předsedou vlády na summit NATO.

Co se týče toho, jakou přesně roli bude mít Petr Pavel v Ankaře, tak o tom rozhodne vláda v pondělí na svém pravidelném zasedání.

Já vnímám tady tu situaci celou tak, že prezident prostě vyhlásil válku vládě a svými kroky také nekonečně rozeštval celou českou společnost.

To podle mého názoru není úlohou prezidenta.

To je spíše chování nějakého politického nájezdníka, který se snaží dobít nějaké území.

Silná slova budou komentovat ti, kteří tady se mnou zůstali.

Barbora Rázga, Jindřích Reichl, Michaela Šebelová a Jan Bartošek.

Děkuju za to.

Ústavní puč a tak dále.

Mají ta slova podle vás co dělat s realitou?

Já myslím, že ta slova byla použita velmi silně.

Nicméně rozhorčení pana ministra Macinky chápu, ale vlastně rozhorčení celé vlády.

Vláda i podle ústavy rozhoduje o zahraniční politice nebo rozhoduje o směřování České republiky v zahraniční politice.

A já to tak beru a beru to jako fakt.

Je ta situace opravdu nešťastná a já jsem to tady zmiňovala.

To, že na sebeurčitě ústavní činitelé podávají žaloby, je naprosto bezprecedentní a mě to celé velmi mrzí.

No dobrá.

A když slyším z televize od ministra zahraniční ústavní puč, tak nezakládá to na poplašenou zprávu?

Nemyslím si.

Je to nešťastná situace, kterou vnímají myslím negativně už opravdu všichni, i občané.

Eh, já si dovolím tvrdit, že ji prostě způsobil pan prezident tím, že se rozhodl tu kompetenční žalobu podat, že Ústavní soud dnes rozhodl o tom vydání toho předběžného opatření a je to nešťastné a poškozuje to Českou republiku.

Hm. Reakce jsou tvrdé. Tvrdá slova.

Pane Bartošku, já se musím trochu usmívat, protože vidím tady paní kolegyni poslankyni za hnutí. Ano, to řekněte vráska. Jak já to taky znám, že občas, když jste ve vládě a váš kolega ve vládě řekne nějakou hrůzu a vy jste vyslaný do médií to nějak obhájit, tak jste ve složité situaci.

Tomu se říká koaliční vládnutí. To všech, eh ano, přesně tak. A je to potom bolest to vysvětlovat a to se týká těchto vyjádření.

Eh, osobně si totiž myslím, že slovní spojení ústavní puč je zahrání úplně všeho.

Porušuje to demokratické principy a útočí to na samou podstatu svobodu a demokracie a respektu orgánům demokratickým v této zemi. Za mě osobně ministr Macinka do té funkce nedorostl ani mravně, ani morálně, ani osobnostně. A v okamžiku, když se někdo tímto způsobem vyjadřuje, tak by ve své funkci skončit. A je v zájmu premiéra, aby takového člověka z funkce odvolal, protože jestli tak neudělá, tak legitimizuje to, co říká ministr zahraničních věcí a on říká, že v České republice proběhl pokus o ústavní puč, což je samotná podstata útok na demokracii. A to se v České republice nestalo. To znamená mlčením a necháním ve funkci Andrej Babiš souhlasí s tím, co řekl ministr zahraničních věcí. A to je velmi velmi zlé pro Českou republiku.

A není v rozporu s tou emocí Petra Macinky to, že Andrej Babiš řekl: „Respektujeme to, dohodl se rozhodnutí, považuje za absurdní. Zahraniční politiku na summitu má hájit vláda, která je za ni podle ústavy odpovědná. Proto si myslím, že rozhodnutí Ústavního soudu jde proti zájmům České republiky." To je věcné, věcný komentář a je to ten, kdo je hlavou té vlády. Proto říkám. Já si myslím, že Andrej Babiš by se ve své podstatě domluvit chtěl.

Víte, ono totiž reálně neexistuje důvod, proč by prezident neměl jet. Tam není nějaký důvod, že by byl... Já to dokončím. Tam se jedná o to, že celý ten spor vznikl na základě malicherného ješitného postoje ministra zahraničních věcí na základě nejmenování vládního zmocněnce pro jednání s Tureckem ministrem. To znamená, já jsem moc rád, že to pan prezident neudělal. Na druhou stranu tam byly jisté nedoumělosti eh v interpretaci naší zahraniční politiky. To se na tom shodneme, obranné politiky. Na tom zkrátka dobře se neshodli i ministři této vlády s prezidentem velmi čast.

Předchozí vláda se na některých věcech taky nesla s ním.

Pane, vy jste přeci právník. Tak tady jsme daleko za hranou nebo ne? Nebo co z toho pro vás, z té bramboračky, která z toho vzešla, jako pro koaličního partnera vyplývá? Co teď udělá SPD? Co chcete, co budete říkat?

Já si jenom s dovolením, eh rád okomentuju právě ta silná slova. On teď pan Bartošek nám tady také předvedl emoce. Ty emoce potom zakrývají skutečný problém, který tady vznikl. Ten problém je opravdu to vybočení Ústavního soudu z toho ústavního rámce, ke kterému došlo a otevření pandořiny skříňky. Tohle je prostě velmi nebezpečný precedens.

Ono nás to rozhodnutí totiž posouvá ze stavu parlamentní demokracie do režimu prezidentské republiky a to je to, co je tady na tom, pardon. Je to nákrok tomu, aby se tak stalo. A já vám znovu vysvětlím proč, protože samozřejmě já to nemám za zlé paní Šebelové, že tomu nerozumí a já jí to rád vysvětlím.

Podívejte se, někdo usiluje o změnu našeho řízení situace, ne? To rozhodnutí samotné je prostě nákrokem ke změně k prezidentskému systému, protože stejně tak jako prezident potřebuje souhlas k tomu, aby mohl vycestovat na summit NATO. Souhlas vlády podle článku 63 odstavec 3 ústavy. Stejně tak potřebuje například souhlas senátu na jmenování Ústavních soudců. Stejně tak potřebuje rozhodnutí poslanecké sněmovny na odvolání vlády a prostě v momentě, kdy prezident odmítá tato ústavní pravidla dodržovat a Ústavní soud mu to posvětí, tak nám tady selhává ta pojistka ústavnosti.

Jak to můžou, jak to můžou vnímat lidé v momentě, kdy tady poslouchají několik dní nejslovutnější profesory ústavního práva, jako je pan profesor Gerloch, který říká, ta situace je naprosto jednoznačná. Ústavní soud nemá o čem rozhodovat, protože kompetenční žaloba má být pouze o tom, kdo má k rozhodování. Prosím, já to chci říct celé. Není, neříkej to všichni. Já jsem neřekl všichni. Já jsem řekl Aleš Gerloch.

Vy jste ne, vy jste řekl nej... Jak jste to řekl, ano?

Významní ústavní právníci typu a já považuju Aleše Gerlocha za profesora ústavního práva, za nejvýznamnějšího profesora, za nejvýznamnějšího znalce ústavního práva v České republice. Jakým způsobem to lidé mají vnímat, když on jim říká, ta ústava je v tomhletom zcela jednoznačně precizně naformulována. Ústavní soud nemá o čem rozhodovat.

Pochopili to, co říkáte. Jak je možné, že potom na jednu stranu... Rychle, že by mohl prezident bez schválení parlamentem odvolat vládu. K tomu to naznačujete, vysvětlete, co jste řekl?

Já jsem vám to teď se snažil vysvětlit. Pokusím se ještě jednou. Ta situace je taková, že tady otvíráme prostě nebezpečnou pandořinu skříňku k tomu, aby prezident se vždy snažil vytrucovat si určitý krok nebo možná kompromis ze strany vlády bez toho, aniž by měl na to ústavní kompetenci. A Ústavní soud si teď může být jist, že Ústavní soud mu to posvětí. A to je obrovská chyba.

A já znovu říkám, ti lidé to vnímají úplně stejně a nemusí být právníci. Oni to cítí a jsou neskutečně naštvaní. A to je největší porušení dnešního dne, že prostě lidé opět ztratili důvěru v právní stát této země. To je největší problém.

Pak je tady řada lidí, kteří v to, v tomhle spolu fandí panu prezidentovi.

To jsou rozleskávači lídra opozice Petra Pavla. Ano.

Paní Šebelová například. A to jsou ale taky voliči.

Samozřejmě, ale pokud jsou ochotni jaksi rezignovat na vládu práva jenom za cenu toho, že vyhraje její favorit, tak je to stejné jako když ve fotbale chcete, abyste vyhráli přes vrbovku a já už musím začít jednu větu... Jednu větu to pak zareagujte. Je to stejné.

Já jsem ještě nedomluvil tu větu. Já jsem nedomluvil tu větu. Pan Šebelová, respektujte moderátor.

Je to stejné jako když na fotbale chcete vyhrát, protože vám rozhodčí píká. Budeme chtít ráno vyhrát a možná se stane zázrak. Tak paní Šebelová, teď máte slovo. Prosím.

Pane Rajchle, vy se na mě tak usmíváte. Mě nerozhodíte. Vy jste možná proč vy jste mě nepotřebuju rozhodit. Vy jste rozhozená sama, takže v pořádku. Promiňte, pojďme to nehrotit osobně. Tady jde o poměrně vážný problém, že vy máte nějaký problém a pojďme, pojď.

Já mám s ženami velmi pozitivní vztah.

Pojďme zpátky na strm. No to jsme viděli. Ano. Já myslím, že paní stačilo.

Pojďte poslouchejte.

Vy jste hlavně to, co tady předvádíte, je naprostá demagogie a rozvracíte tady důvěru v právní stát.

Je potřeba naprosto zásadním způsobem odmítnout to, co vy tady říkáte.

Ústavní emoce. Šebelová: 13 soudců nějak rozhodlo. Dva dali dissentní stanovisko.

Ano.

Jestli něco jako politici nemáme dělat, tak nemáme zpochybňovat nezávislost Ústavního soudu.

To je velmi šikmá plocha. Je to šikmá plocha směrem k zpochybňování právního státu.

To je to, co vy tady děláte, protože vy jste rozvrači společnosti, populisti, a je to naprosto nehorázné. Je velká škoda, že lidé jako vy se dostali do poslanecké sněmovny.

Bohužel takto voliči rozhodli.

Vy jste obešli zákon. Vlastně měli jste koalici, nekoalici. Kdybyste byli přiznávaná koalice, v životě byste ty procenta nepřesáhli.

Ale já bych ještě chtěla okomentovat. Paní Šebelová: Necháme mluvit pana ministra.