CNN Prima NEWS (25.6. 2026)

Top 09 Jiřím Pospíšilem.

Hezký den.

>> Krásný den.

>> A s námi ve studiu je také poslanec za SPD, předseda strany Pro Jindřich Rajchl.

Dobrý den i vám.

>> Děkuji moc za pozvání.

Hezké dopoledne všem divákům CNN Prima News.

>> Tak pane Rajchle, na úvod, jak to hodnotíte? Překvapilo vás, s jakou rychlostí přišel Ústavní soud s tím předběžným opatřením? Nutno podotknout, že ty akreditace končí už zítra. Takže pokud chtěl zajistit, aby prezident Petr Pavel se účastnil toho summitu, tak v takovém rychlém čase rozhodnout musel.

>> Eh, tomu rozumím, ale mně vadí, že vůbec sáhl k využití toho institutu předběžného opatření. To je velmi výjimečný institut. Eh, v typech nebo respektive ve sporech tohoto typu byl použit Ústavním soudem teprve podruhé v historii a má být použit. A to ostatně v tom svém disentním stanovisku vyjádřili oba dva ti soudci, kteří se eh lišili ve svém názoru – tedy paní Řepková i pan Winterr – eh protože říkali, že se jedná o vlastně mimořádné opatření, které by nemělo být v takové situaci použito, jelikož není odhrazena nějaká jaksi zásadní újma, která by mohla vzniknout. A právě k tomu to předběžné opatření slouží.

Takže já myslím, že tady skutečně došlo jaksi k ústavnímu ofsajdu. Tady ten soud podle mého názoru prostě a jednoduše v těchto v této věci měl rozhodnout až meritorně a určitě by k žádné závažné újmě nedošlo.

>> Nicméně, jak jste sám řekl, to disentní rozhodnutí, respektive ten názor vydali pouze dva ústavní soudci. Naopak 10 jich bylo pro, aby i k takovému kroku došlo. Tedy není zkrátka záhodno respektovat eh tu většinu Ústavního soudu, protože tak Ústavní soud funguje?

>> Já myslím, že nikdo neřekl, že by to rozhodnutí nerespektoval. Nikdo. Já jsem nezaznamenal nikoho, že by řekl: "My se tím nebudeme řídit a my si uděláme, co chceme." I to by byl v extrémním případě určitá varianta, protože vláda, kdyby řekla, že se tím řídit nebudeme, no, tak ji k tomu nikdo nedonutí. Ale to už by byla opravdu právní anarchie.

Já jsem rád, že vláda se k tomu postavila tímto způsobem, ale jedna věc je to respektovat a druhá věc je se na to dívat jaksi z pohledu právě toho ústavního práva a to, co tady bylo řečeno v tom pořadí, jak se na to dívají lidé.

Lidé tady vidí, že často čekají na svá rozhodnutí, která jsou pro ně extrémně důležitá, celé roky. Eh, u ústavní žaloby, která se týkala valorizace důchodů, jsme čekali několik měsíců, což se týkalo milionů lidí v České republice. A tady najednou Ústavní soud během 24 hodin rozhodne o tom, že Petr Pavel má jet do Ankary. Eh, co by se stalo tak hrozného, kdyby tam nejel? To je ten, to je ta základní otázka. A lidé podle mého názoru prostě u nich, u velké části občanů České republiky, to naruší důvěru v nestrannost rozhodování Ústavního soudu i s ohledem na to, že pan předseda Baxa se účastnil demonstrace, několik milionů chvíle pro demokracii. To je podle mého názoru velká chyba.

Eh, >> dobře. Děkuju, pane Pospíšile.

Tak jak vy se stavíte k tomu, s jakou rychlostí rozhodl Ústavní soud? Eh, pochopitelně tato otázka byla ve veřejném prostoru už několik měsíců. Eh, tedy dá se předpokládat, že Ústavní soudci určitě přemýšleli o tom, pakliže by k nim přišla na stůl ta kompetenční žaloba, jak by se k tomu postavili. Eh, s rozhodnutím přišli skutečně velmi promptně. Tak jak to hodnotíte?

>> Pane redaktore, Ústavní soud nerozhodl. Tady opravdu trošku mateme veřejnost. Pan doktor to říká velmi sofistikovaně, ale je to stálo trochu zmást veřejnost.

Ústavní soud užil předběžné opatření. A když se podíváte, v jakých časových limitech soudy, pokud užijí tento instrument, rozhodují, tak to často bývá v řádech hodin a krátkých dnů. To znamená u předběžného opatření ta lhůta není nějak mimořádná, zda mělo či nemělo být užito. Opět zákon to Ústavnímu soudu umožňuje a výrazná většina ústavních soudců – 10 z 12 – zkrátka se domnívá, že tento prostředek bylo vhodné i v tuto chvíli použít.

Dva soudci mají pocit, že takovýto instrument by se použít neměl, protože ta situace – když to parafrázuji – trošku není až tak závažná.

Takže já tady nevidím nic atypického, nic podivného. Ústavní soud řekl, že si vyžádá stanoviska všech stran. Takže pan premiér, pokud tvrdí, že je divné, že nebyl požádán o stanovisko, ono bude požádán. Vláda se k tomu vyjádří. A teprve na podzim – to znamená v řádech měsíců, týdnů – Ústavní soud meritorně rozhodne.

Kdyby Ústavní soud teď předběžné opatření zamítl nebo nepoužil a pak na podzim teoreticky – nevíme, jak rozhodne – vyhovil prezidentovi, tak by to v zásadě bylo již alibistické a následné a už by to neměl dopad na ten reálný sport.

Takže tady použiji slovo, myslím, profesora Šámala, který je zpravodaj, že to rozhodnutí – to nemeritní procesní rozhodnutí – jaksi je odvážné. Ano, je, protože pokud tu situaci měli řešit, ti advokáti či nec strany pana prezidenta, tak museli rozhodnout v řádech hodin takovýmto procesním instrumentem. A nebo v zásadě to mohou nechat úplně být a jenom akademicky na pozvu řešit vztah prezidenta, vlády a výklad článků 62, 63 ústavy.

Takže já to nevidím jako problém. Chápu, že to vládní politici kritizují, ale jsem rád z pohledu ústavního práva a hlavně právního státu, že byť to zástupci vlády kritizují, tak jsou připraveni to respektovat. Že nejde tady k nějakému – téměř v uvozovkách – právně válečnému stavu.

>> Hm. Eh, rozumím, pane Pospíšele. Nicméně dá se uvažovat i o té variantě, že potom v tom konečném rozhodnutí, kterého se dočkáme zřejmě až někdy na podzim, by Ústavní soud mohl rozhodnout jinak?

Teoreticky to možné samozřejmě je. Někteří advokáti, jak čtou ty články, předjímají, že to naznačuje názor Ústavního soudu na to samotné meritorní rozhodnutí. Já si to úplně nemyslím, protože Ústavní soud odůvodnil vydání toho předběžného rozhodnutí pouze zavedenou praxí, ne výkladem ústavy a toho, jaké pravomoci prezident má.

Zkrátka bylo 20 summitů, na kterých se účastnili zástupci České republiky, a na 18 byl prezident. A dvakrát tam nebyl, protože prezident – byl to konkrétně Miloš Zeman – byl nemocný.

Takže tahle zavedená praxe je chráněna v tuto chvíli Ústavním soudem předtím, než se meritorně posoudí, kdo může o tom rozhodovat a tak dále. To znamená, já to fakt beru pouze jako ochranu eh toho stavu, který tady mnoho let je od našeho vstupu do NATO, jako jakousi zvyklost. Teď ji neposuzuje, jaký má právní charakter, ale toto je to, co je chráněno – zvyklosti. A teprve pak se posoudí, jaká jsou pravidla.

>> Rozumím. Děkuju.

Eh, pane Rajchle, bude o tom konečném rozhodnutí také rozhodovat, respektive bude na to mít vliv, jakým způsobem bude vystupovat prezident Petr Pavel na tom samotném summitu v Ankaře? Protože u těch předběžných opatření se eh poté, pakliže to rozhodnutí zní opačně, eh také dívá, respektive se zohledňuje, zda nebyla způsobena nějaká škoda či újma, a tu by ten případný navrhovatel pak musel nahradit.

Tedy pokud by došlo k nějakému incidentu na tom summitu, by prezident Petr Pavel za to nesl odpovědět.

Rozumím vaší otázce, ale tady takhle to nebude v tomto případě.

Tohle platí u obecných předběžných opatření, ale tady se bavíme o kompetenčním sporu.

To znamená, že Ústavní soud má rozhodovat o tom, kdo je jaksi kompetentní v dané věci rozhodnout.

Takže to, jak se bude Petr Pavel chovat na summitu, to je jenom ukázka Petra Pavla samotného.

A pokud by samozřejmě nebyl v souladu s vládou, tak ten Ústavní soud bude čelit ještě vyšší míře kritiky, než v současné době.

Ale dovolte mi jenom krátce zareagovat.

Já s panem kolegou Pospíšelem debatuju rád, protože ty debaty jsou vždycky kultivované. On je to velmi vzdělaný člověk.

Nicméně tady se dopustil opravdu jedné trošku manipulace.

On přece ví, že to rozhodnutí není meritorní rozhodnutí, ale je to rozhodnutí se zásadními dopady a stejně tak moc dobře ví, že to rozhodnutí už bude konzumováno.

To znamená, že to, co on říkal, že když by jaksi poté vyhověl prezidentovi, tak už by do Ankary nemohl jet, tak ono je to i obráceně.

Pokud nevyhoví prezidentovi, no tak už do Ankary bude a to rozhodnutí už bude fakticky v tu chvíli jaksi z hlediska účasti na summitu už bude prostě zcela obsoletní.

A já musím se ale opravdu ohradit k jedné věci a to je to, že tady bylo řečeno, že je to ustálená praxe.

Není, není žádný takový zvyk. Tady nebyl, protože je tady jeden podstatný rozdíl.

Každý ten prezident jel na summit NATO po výslovném souhlasu vlády. On byl do té delegace zařazen.

Ještě nikdy se nestalo, že by prezident neměl ten souhlas vlády.

To znamená, jedná se o bezprecedentní situaci, na kterou se ta zvyklost nevztahuje.

Je to stejné, jako kdyby prezident republiky, který jmenuje Ústavní soudce se souhlasem senátu, řekl: „Já tentokrát jmenuju ty soudce bez souhlasu senátu, protože to je zvyklost." a vy mě to posvětíte tím předběžným opatřením a pak teprve uvidíme.

Takže ne, takováhle situace tady ještě nebyla a proto to zvykové právo nemělo být použito. To právě bylo součástí toho dissentního usnesení těch dvou ústavních soudců.

Nicméně, abych vám oponoval, tak to, že s tím nevyslovili nesouhlas, neznamená, že tam ten souhlas z jejich strany 100% byl.

Zkrátka jenom se k tomu nevyjádřili.

No, já myslím, že z toho dissentního stanoviska to plyne, že ten nesouhlas byl vyjádřen a to je jednak z toho procesního důvodu, kdy oni v podstatě tvrdí, že neměl být využit ten institut předběžného opatření, což je naprosto správně.

A právě i z toho druhého, tedy z toho meritorního pohledu, z toho věcného pohledu, že jaksi se nejedná o zvyk, neboť prostě ta situace je jiná, než byla v minulosti.

A v neposlední řadě, a to je ohled, který tady ještě nebyl zmíněn, mně na tom vadí to, že vlastně ten Ústavní soud ukládá povinnosti vládě.

Ten Ústavní soud by měl rozhodnout buďto derogatívně, to znamená, že něco zruší, případně konstitutivně, že řekne, rozhoduje ten nebo onen.

Ale to, aby Ústavní soud říkal „notifikujte, že tady na to, že pan prezident přijede, akreditujte".

No to už mně jenom chybí, že pan prezident příště, že to rozhodnutí bude, že bude sedět v šesté řadě v letadle u okýnka.

Takhle ten Ústavní soud podle mého názoru jednat nemá a z mého pohledu opravdu velmi vybočil z té zavedené praxe, z té tradice a u občanů to vyvolává velkou nevoli.

Velkou zájem se o to dostaneme, jaká ta role prezidenta na tom summitu vlastně bude.

Na první pohled prezident momentálně zvítězil, ale z dlouhodobého hlediska může ztratit část podpory.

To k tématu řekl politolog Jan Kubáček v našem vysílání.

Dodal, že někteří jeho voliči jsou ze sporu mezi vládou a prezidentem zklamaní.

Na první pohled prezident momentálně zvítězil, ale jsem přesvědčen, že dlouhodobě ho to bude stát body, protože je to na sílu.

Uvidíme, co uslyšíme na podzim jako verdikt Ústavního soudu.

Je to vnímáno trošku jako trucovní podnik.

Bude samozřejmě také ještě zajímavé sledovat, jak přistoupí k té národní delegaci a jestli opravdu bude ctít mantinely vlády České republiky.

No a řekněme si otevřeně, že někteří, kteří dříve ho volili a spíše uvažují středově a nemají rádi konflikt, tak cítí zklamání, protože jsou přesvědčeni, že ta urputnost, která tady byla předvedena jak prezidentem, tak vládou, tak měla být napnuta úplně k jiným tématům, mnohem závažnějším tématům.

A jsem trochu fascinován tím, že Ústavní soud byl tak rychlý, tak aktivistický a přál bych si jako občan, aby byl takto rychlý i v našich běžných trablech.

Pane Pospíšele, tak pojďme teď tedy k tomu, jakou roli může zastávat prezident Petr Pavel na tom summitu.

Od Petra Macinky zaznělo, že o tom bude v pondělí rozhodovat vláda.

Nicméně kdybych se vrátil ještě k tomu rozhodnutí, respektive odůvodnění Ústavního soudu o tom předběžném opatření, tak oni tam argumentovali tou zvyklostí a zvyklost také bývala, že právě prezident byl vedoucím té delegace, což v tomto případě podle mě s tím se počítat nedá.

Já si myslím, že ta zvyklost byla vyložena 10 z 12 ústavních soudců, tak že se účastní jednání summitu NATO.

Zvyklostí bylo také, že to vláda vždycky tak rozhodla.

To znamená, jede se v nějaké zaběhlé praxi, zda to je či není praxe.

O tom můžeme tady vést s panem kolegou polemiku, ale 10 z 12 ústavních soudců to tak posoudilo a mně to připadá logické.

Chápu, že panu kolegovi nikoliv.

Jestli pan prezident, jak říkal pan kolega Kubáček, kterého velmi cítím jako zkušeného, vzdělavaného sociologa a politologa, má pocit, že pan prezident může oslabit.

No, může to taky tak být.

Já chápu.

Prezident pouze kladl věnce a jen se usmíval, asi by tu podporu většinovou měl větší, ale já na něm oceňuji, že bojuje za myšlenky, kterým věří, které považuje za důležité v době války na Ukrajině a považuje za důležité, aby vrchní velitel ozbrojených sil byl součástí.

Já to neberu tak, že to je nějaký jeho osobní trucovní podnik, jet se podívat do Ankary.

On věří tomu principu, že v této chvíli je v zájmu České republiky, aby vrchní velitel ozbrojených sil byl na tom jednání.

Tak já to čtu a jak to bude probíhat tam, nemám důvod nevěřit panu prezidentovi, že bude ctít mandát vlády a že tam se nebude chovat nějak dizonantně.

Co řekne, to vždycky platí a myslím, že budeme koukat, že to bude fungovat, jak on předem říká.

To znamená, bude ctít mandát vlády.

Pane Rechle, co vy očekáváte od prezidenta Petra Pavla?

Protože už několikrát bylo zmiňováno to, že v zahraničí, konkrétně v Estonsku a v Litvě, se vyjádřil kriticky ke krokům vlády.

Tak co očekáváte od jeho účasti na summitu v Ankaře?

No, tak já myslím, že bude on samozřejmě pokračovat v té své retorice.

Asi nikdo nečeká, že tam přijede a bude říkat, že je správné, že vláda dává méně než 2 % HDP na obranu letos.

Že je správné, že vláda nedává peníze českých daňových poplatníků do munační iniciativy.

No, ne, nicméně nedá se ani od Andreje Babiše očekávat takováto rétorika, protože on sám změnil svoji pozici, když říká, že se budeme snažit o to, aby ty věci... Ale on řekl, že letos to nesplní a představa, že prezident Pavel přijede do Ankary bude říkat, že to je v pořádku, no, nebude.

To samé o té muniční iniciativě. Tu právě kritizoval v tom Estonsku, což se absolutně nedělá v zahraničí, aby prezident kritizoval vládu.

Ale k panu Kubáčkovi, já myslím, že on má absolutní pravdu. To totiž lidé vnímají jako osobní trucovný projekt Petra Pavla. Pojďme si říct na rovinu, co on tam vyjedná navíc, než by tam vyjednal Andrej Babiš? No vůbec nic.

Z pohledu běžného českého občana, z pohledu toho, kolik bude stát zítra chleba, z pohledu naší obranné schopnosti – Petr Pavel tam je naprosto bezvýznamný. On tam jede proto, že mu to prostě nařídili jeho sponzoři pan Dobrovský a spol., a jede tam kvůli sobě samému.

A to ti lidé vnímají a tomu u těch voleb spočítají. Já v to pevně doufám, protože z mého pohledu opravdu je to jedna věc, kdy vidí, že se věnuje svým osobním preferencím namísto záležitostí jejich a záležitostí naší země.

A za druhé, víte, když už jsme byli u toho fotbalu, lidé nemají rádi, když někdo někomu připískává. A ten převažující pocit je, že tady skutečně ten rozhodčí Petrovi Pavlovi připískl a to velmi zásadně.

Poslanci Jindřich Rajchl a Jiří Pospíšil teď byli našimi hosty. Děkuji za to, pánové. Hezký den.

Děkuji za pozvání. Hezký den všem divákům i vám.