Marek Obrtel - Beseda s občany Lipníku a petice proti devastaci Hané 2.10.2026

No a teďkom teda bych nějakým způsobem chtěla vás všechny tady teda osobně eh teda už přivítat na setkání s lídrem do senátu panem doktorem Markem Obertelem. Takže mu předávám teďkom slovo, aby tak nějak vám pohovořil [odkašlání] o svém programu, s čím vlastně do senátu nebo proč vůbec se rozhodl kandidovat do senátu, co ho tíží. A stejně potom po této besedě eh bych samozřejmě dala i eh slovo našim tady zastupitelům do městského zastupitelstva, aby se vám představili a aby stejně tak jako řekli pár slov, co tíží Lipník a zároveň prostě s čím do lipenské kandidatury jdou a proč vlastně se rozhodli podpořit naši kandidátku. Mezitím samozřejmě si objednávejte občerstvení podle vašeho gusta a přeju vám příjemný poslech a zábavu. Děkuju. >> Takže hezké odpoledne i ode mě. Já především děkuji za pozvání, že jsem se mohl zúčastnit tédleté besedy a něco vám povykládat taky, jak už bylo řečeno o svém programu a podobně. jenom na úvod bych vás rád poprosil, pokud se tak už nestalo, jestli byste byli ochotni nám se zvěčnit tady na tu naši petici proti stanovení těch akceleračních zón vlastně, který tady budou trápit Bíškovicko, Kelťsko, až vlastně po fršták a podobně. Jestli mezi vás můžu poslat ten eh podpisový arch, budu moc rád. A druhá ještě potom záležitost je tady, to je vlastně petice týkající se vody a vodního vlastně celého vodohospodářství tady na střední Moravě, protože opět se objevují tlaky jako převzít tu záležitost do soukromých rukou, tak jak se to stalo v mnoha místech naší republiky tady na Zaplať pánbůh na střední Moravě eh tomu tak není a byli bychom rádi, aby to tak vydrželo, protože tam, kde se to stalo, tak pochopitelně to přináší svoje trbké ovoce. Takže já bych [frknutí] tady s dovolením eh poslal mezi vás oba ty archy. Poprosil bych jenom, samozřejmě je to pochopitelně dobrovolné a poprosil bych jenom, kdo se kdo se teda bude chtít podepsat, abyste nepoužívali zkratky. Možná, že Lipník NB by prošel to, jo. Lipník NB, jo, ale aby to nebylo třeba LNB a podobně, jo, protože to nám potom vyhazují. Tak jestli můžu začít třeba od vás tady, jestli budete tak hodní a posunete to potom dál. To je voda a to je vlastně ty akcelerační oblasti. Tak a teď už teď už k samotnému tomu mému jaksi programu. Já nevím, asi mě všichni úplně neznáte, tak já bych si dovolil krátce eh aspoň nějaké trošku představení, co jsem vůbec zač. Eh, já teda pocházím tady z Rokytnice Upřerova, kde jsem do vlastně odchodu na vysokou školu bydlel. E, potom jsem studoval vlastně vojenskou medicínu v Hradci Králové, kterou jsem ukončil v 91. roce a dá se říct, že jsem se potom 25 let toulal někde po světě v rámci armády, potom už i mimo vlastně armádu a tak a nakonec jsem se do té své rodné vsi zase vrátil a už vlastně dalších 14 let tam opět žiju tady v Rokytnici Upřerova vlastně v tomto okrese. No, já jsem se pro tu školu vojenskou nerozhodl náhodou. Já jsem víceméně to měl tak jaksi od malíčka v krvi asi po dědovi nosit uniformu a chtít sloužit prostě jak jako lékař i jako voják zároveň, což se mi dařilo až do jaksi odchodu v roce 2006, ale řekl bych, že už vlastně ten můj těžký zlom nastal v roce 2004, protože jsem si v rámci armády prošel spoustou těch zahraničních misí, eh vlastně vše dá se říct většinou, kterou tehdy armáda, eh, nebo ten náš expediční sbor, to už to už moc armáda potom ani nebyla, eh, který kterou vlastně prošel, to znamená přes ty přes Bosnu, Afghanistán, Irák, něco malinčko v Makedoni a nakonec jsem to završil teda kosovskou misí, která pro mě se stala přelomovou, protože mi tam tak nějak jako došlo eh to všechno, co jsem celý ty roky slýchal, o čem jsem tam slýchával a tak dál, o čem jsem si i myslel, že třeba je nadnesené, že to ani nemusí být všechno pravda, že to je pohled z jedné strany třeba té skupiny obyvatelů, e, se kterými jsem tam hodně mluvil, což byli převážně třeba Srbové v Bosně i potom v Kosovu. No a nakonec jsem se přesvědčil, že to tomu tak není, že všecky ty věci, o kterých jsem tam slyšel, jsou ještě mnohem horší, než jsem si vůbec uměl představit. A to mě vedlo k tomu, že jsem vlastně s tou politikou eh toho té severoatlantické aliance a vůbec té vlastně novodobé armády naší prostě jsem se jaksi nedokázal zžít, takže jsem armádu opustil nerad, protože skutečně říkám, byla to bylo to pro mě poslání sloužit jako vojenský lékař, ale nedalo se prostě. čímž pádem jsem se stal už jenom civilním lékařem a v té civilní medicíně už vlastně 35 let pracuju nepřetržitě, protože i v době, kdy jsem byl vlastně ve vysokých funkcích armádních, tak jsem pořád jako v té první linii pracoval formou služeb třeba na záchrance nebo nebo v praktickém lékařství a podobně na urgentních příjmech a tak dál. Takže já jsem potom, když po odchodu do civilu ještě musím říct, že jsem vybudoval vlastně záchranku Pardubického kraje, která byla poslední necralizovaná, takže tak na Zelené louce de facto jsem tam nějakým způsobem čtyři roky vlastně budovala se jakoby odpiky, když to tak řeknu. Eh, myslím, že dodnes ještě tam ty moje stopy i po těch mnoha letech, protože jsem z ní 2010, odešel jsem zpátky na Moravu, tak pořád ještě tam ty moje stopy jsou znát, což což mě těší. Teď to znovu poznávám, protože tam opět jako nějaký nějaký služební povinnosti mám. No a odešel jsem tady na Moravu a dělal jsem vlastně Lipník byl v podstatě můj rajon, protože jsem sloužil jako vedoucí lékař záchranky eh v hranicích na Moravě. No a nakonec mě přesvědčili do Kromě říže. Tam jsem dělal 11 let primáře pro okres Kroměříš a teď jsem si dovolil se vzdat všech funkcí už, protože už mě to přišlo, že 32 let mít stále nějaké podřízené stačilo. No a eh já aj a i a tak abych si i uvolnil ruce prostě pro jiné věci, tak jsem z těch funkcí odešel a teď dělám jako řadového lékaře prostě prvolinního opět e u té záchranné služby Pardubickýho kraje. Něco v Přerově, něco ještě v té v tom Kroměříží a tak. No a takže to je tak ve stručnosti. Ještě bych měl teda říct, že a to možná už přejdu k tomu, co mě motivovalo vůbec se pustit na tady tu trnitou cestu té senátní kandidatury, která teda vůbec není jednoduchá už teď. No, ale víceméně jsou to tři důvody a jeden z nich ještě souvisí s tím mým životopisem a ten je asi nejsilnější pro mě osobně a to je to, že já vždycky říkám a tady to řeknu slušně, tady je hodně dám, tak tak to řeknu jako slušně, že my starší už bychom to vydrželi i s bodákem v zadku, jak se říká po vojensku, ale problém je prostě, že já jsem teda e hrdým otcem sedmi dětí, takže eh To je pro mě obrovská motivace, protože si nedovedu představit, do čeho v podstatě vyrůstají a co je čeká, když si shrneme vlastně všechny ty oblasti toho našeho každodenního života, tak si myslím, že ta situace není vůbec růžová a hlavně hlavně ta budoucnost, která se která se pro ně jako chystá, tak ta už vůbec ne. Takže to je zároveň můj první důvod jakoby, který mě motivuje k tomu nesedět doma se založenýma rukama a snažit se něco změnit. A to právě tam, kde by to změnit mohlo jít. I když nejsem přehnanej optimista, nemyslím si, že mávnutím kouzelného proudku tam jeden člověk něco změní, ale snaha je právě, aby se to kvórum tam navýšilo natolik, aby těch v uvozovkách, doufám, když to řeknu jako takhle e neskromně těch rozumných lidí, aby se tam sešlo víc a aby prostě nějakým způsobem dokázali ty věci začít měnit a nebo o nich aspoň otevřeně mluvit, protože senád je zrovna ukázkou nebo byl dosud ukázkou toho že prostě každý každá dobrá myšlenka tam jaksi e byla nakonec utopena nebo upadla v zapomnění, že jo, vzhledem k tomu jako jaké obsazení jsme tam často sledovali. Takže já jsem vlastně od těch občanských aktivit a různých eh spolkových aktivit, když to řeknu a tak dál, přešel k tomu, že je potřeba teda opravdu se vrhnout na tady tu horkou půdu vlastně zákonodárnou a mít prostě tu pravomoc, aby člověk mohl do těch věcí mluvit jaksi z pozice jiné než než jenom té občanské, kterou což jsem za 15 let svého snažení v mnoha oblastech zjistil, že je to, že je to velice náročný a ty k těm výsledkům se člověk dopracuje jenom velmi velmi zřídka. To je druhý důvod. No a třetí potom je ten, že já jsem členem e tři roky tedy pouze byl jsem vždycky nestranníkem. Já jsem nikdy v žádné straně nebyl, ale tři roky jsem vlastně členem strany české strany národně sociální národních socialistů vlastně druhé nejstarší československé strany, když to řeknu takhle popravdě. estarší sociální demokraté vlastně, kteří tehdy jaksi zklamali tu národoveckou scénu, tak vlastně se z nich vyčlenili národní socialisté, kteří tu národně sociální jako linii eh vždycky táhli poctivě dál. Projevilo se to v mnoha těžkých obdobích našeho státu, jak za Rakouska, tak potom za první republiky a za války, kdy v podstatě to byly vždycky mimo jiné národní socialisté, kteří byli vždycky terčem útoku za to národovectví, za tu sociální stránku a tak dále. Takže my nemáme žádné skandály za sebou jako strana. Myslím, že máme naprosto čistý štít. Takže já jsem se potom neubránil ani tomu, když jsem byl na posledním dubnovém vlastně sjezdu zvolen druhým místopředsedou strany. No a to vlastně jaksi byl ten můj e odrazový můstek k tomu, že jsem byl nominován vlastně do tédleté kandidatury i tou mojí stranou. Takže to je asi tak k tomu, jak jsem se k tomu vůbec dostal. No a co bych jak co by co bych chtěl řešit? Samozřejmě těch těch oblastí na řešení je moc. Já si troufnu říct, že celý život jsem schopen se nějak vyjadřovat eh po té odborné stránce ke dvěma oblastem a to je oblast vlastně obrany a bezpečnosti, co by moje jako dlouholetá minulost vojáka, eh, vojenského lékaře a potom samozřejmě zdravotnictví, protože to je můj primární obor, takže tam si troufnu říct, že to jsou to jsou věci, do kterých bych mohl vnést něco pozitivního a udělat tam kus dobré práce, myslím si. Proto i tu svou kandidaturu jsem koncipoval především tak, že v ní sleduju hlavně eh celou vlastně oblast zdravotní, jak bych to řekl, zdraví populace, ale zdánlivě je to úzká záležitost. E, někdo by si pod tím představil jenom ty nemocnice a ordinace, ale to tak vůbec neberu. Eh, mě, já totiž asi těch 35 let, co jsem v praxi, tak sleduju obrovský, když to řeknu lidově sešup prostě zdravotního stavu populace jako takové. Protože to, co na co jsme byli zvyklí kdysi, jako v 91. roce, když jsem třeba promoval, jaký byl standard prostě zdravotního stavu populace, tak dneska jsme úplně, ale úplně někde jinde a eh spěje to k tomu vlastně, že my dnes nezřídka vidíme 45leté eh občany nebo lidi, kteří vlastně odcházejí do invalidních důchodů. Jsou jim vyměňovány klouby, že chodí na endoprotézy. Prostě často končí už třeba v 50, v 60 letech v domovech pro seniory s nějakými Alzheimery a prostě těžkýma stavama neurologickýma a podobně. A toleto jsou všecko věci, který jsou bohužel daní doby eh to těch posledních 35 let, kdy v podstatě jsme se, kdy jsme absolutně rezignovali na to, abychom prostě, aby to zdraví té populace nějakým, abychom ho nějakým způsobem podporovali tak, že začíná to třeba u zemědělství, pokračuje to přes potravinářství k obchodním řetězcům až po to samo až po tu samotnou oblast vlastně té zdravotní péče, ale hlavně výchovy třeba vůbec mladé generace k tomu zdraví a podobně, protože tak jak se nám obrovským způsobem zdevastoval vlastně trh s potravinama díky tomu, jak vypadá zemědělství, jak vypadá potravinářský průmysl, tak my potom sklízíme ty důsledky vlastně v tom zdravotnictví, kdy teda, jak už jsem řekl, čím dál mladší vlastně [odkašlání] lidé přicházejí s těžkými diagnózami v rámci takzvaných civilizačních chorob, které v podstatě nás kosí potom a ve v souvislosti s tím Asi víte, jak vypadá, jak vypadá v současné době stav prostě, když to řeknu, porodnosti u našich jako v našem národě. Každý rok nám klesá teď od roku 22 o 10 %. Prostě se narodí méně dětí. Teď samozřejmě ty invalidace, o kterých jsem mluvil a do toho v podstatě ještě e když si vezmeme vlastně co ty děcka vlastně od toho mladého věku do do dospělosti vlastně co co zažijí v rodinách, ve školách, v tom systému a tak dál, tak je jasný, že prostě se řítíme někam do eh nějaké takové nedobré doby, do do propasti, ze které nebude asi asi úniku. A začíná to všechno u toho, že eh cesta ke zdraví prostě není v ordinacích, není v nemocnicích. Mimochodem [odkašlání] je to moje druhé takové životní zklamání, který jsem zažil, protože jedno bylo ta armáda, když prostě jsem zjistil, čemu jsme tam sloužili vlastně v tom zahraničí a co byla podstata všech těch konfliktů, e, kterými jsem si prošel. Eh, tak [odkašlání] podobně to bylo potom v té medicíně, když de facto jsem naznal, že dá se říct po listopadu se k nám k nám vtrhly velké farmaceutické giganty, které nám začaly diktovat de facto, e, jak máme léčit, čím máme léčit a koho máme léčit. A když nakonec zjistíte po letech, že de facto všecko, že se to zdravotnictví proměnilo na čistokrevný byznys, no, tak to je potom další, to bylo pro mě další taková docela rána. A já jsem si prostě řekl, že se začnu, že se začnu zabývat kromě toho, co dělám normálně, standardně v té první linii, e, kdy teda [odkašlání] pracuju v urgentní medicíně, jak už jsem říkal, na záchrance, na urgentech a podobně, takže se začnu ještě zajímat o to, jak skutečně prostě ten zdravotní stav té populace zlepšit. Do toho samozřejmě je spousta dalších věcí, kdy já jsem třeba po těch besedách teďka jezdil i s tím, abych přesvědčil třeba starosty obcí, jak si mají v podstatě eh zakoupit na obce třeba takovédlety tady automatizované přístroje pro oživování vlastně ty automatické externí defibrilátory a tak dál, protože to jsou, jo, tím jenom říkám jako, že to je opravdu široká oblast, to jsou věci, který taky dokážou zachránit život do příjezdu záchranky, takže to tam je spousta spousta jako dalších a dalších věcí, kterýma já bych se chtěl zabývat tak, aby ty aby v těch obcích skutečně třeba i tato vybavenost byla a když už ten člověk je teda nějakým způsobem vážně nemocný, aby mu bylo i takhle pomoci, ale jinak všecko začíná v podstatě u těch u u těch eh u toho jídla a životního stylu de facto, což jsem se pokusil potom shrnout na takovém dárku, který bych vám tady rád věnoval. Někteří už to ho možná znáte. Je to takový hrníček, kde v podstatě jsem shrnul ty základní zásady, které by měl člověk dodržovat, aby tedy zdravý byl, ale jak říkám, to, co je na tom hrníčku, by si především mělo uvědomit ten takzvaný stát, protože není tak daleko ta doba, kdy ještě děti v podstatě ve školách dokonce dostávali povinně, to si ještě jako pamatuju i já, když jsme dostávali ve školách povinně na lžičku rybí olej, brali jsme nějaký pangaminy, že jo, prostě a takov takovýhle věci a to jsou vlastně přesně ty věci, který máme na těch hrničcích, jako kterej jsem se tam pokusil nějak zvěčnit. Dneska se musí o to starat eh rodič nebo to ten nebo to dítě samo. Tehdy to bylo jako záležitost systémová a nebylo [odkašlání] to jen tak, protože opravdu je to je to základní kámen ke zdraví. No a já já si myslím, že než než aby pan ministr Vojtěch dával dětem pilulky na hubnutí, což možná někteří jste zaznamenali, že to je teď nový trend, že prostě objevil cestu, že dětskou obezitu, ale to podotýkám obezitu těch nejmenších dětí, chce řešit tím, že jim, že jim dá zadarmo prostě předpis na pilulky na hubnutí. No tak na to já už jako nemám ani co říct, protože protože to je prostě prasárna, když to řeknu, nejhrubšího zrna, že jo, tady toto. Takže cesta je jinde. [odkašlání] Když už chceme pomoct, tak bychom měli pomoct tak, aby aby do té stravy se nám vrátily ty věci, který na tom hrníčku si potom můžete přečíst a který jsou tím základním, co jsme kdysi v té potravě měli, protože jsme nekonzumovali geneticky modifikovaný potraviny, nekonzumovali jsme prostě nějaké vyšlechtěné prostě druhy obilovin, který mají v sobě to, co chtějí pekaři a to, co má jako mít nějakou kalorickou hodnotu, ale ty plodiny kdysi měly tu výživovou hodnotu. Dneska ji prostě nemají a je potřeba, aby se aby se to národní hospodářství vrátilo k té k té zemědělské politice, která tady kdysi byla. To znamená, že zemědělství má nasytit náš národ, ne? Ne, že má prostě produkovat na kšeft prostě věci někam. Tak jak mně říkají chlapi v hospodě, když sedíme občas na pivu a bavíme se, že mi zase za barákem kvete řepka, tak oni vždycky říkají:„Dej nám prachy a my ti vypěstujem, co chceš." Jo, ale my jsme závislí na tom, co nám zadotují. No a to my pěstujeme, že jo. Tak říkám, tak jako dobře, ale když dotace, tak pojďme dotovat to, co nasítí jako národ, že jo, to co to, co bude víceméně nějakým způsobem eh zdravé, když to tak řeknu, ty potraviny. A oni vždycky říkají:„ A jak bys chtěl nasytit zeměli?" A já říkám: „No, já nechci sítit zeměkouli. Myslím, že úkolem našeho zemědělství je prostě, aby se uživilo obyvatelstvo tady a přebytky prodávejme, kam chceme. No, takže [odkašlání] já jsem se tím snažil říct, že to je tak obrov, že to je tak obrovský záběr věcí, že když se řekne prostě boj proti civilizačním chorobám, tak to vlastně je e v podstatě dá se říct kdejaká oblast nebo skoro všechny oblasti našeho života a společenskýho. Takže toto je věc, kterou já jsem si přece vzal. No a teď tam vyvstal samozřejmě takový takový akutní problém a proto si možná mnozí myslí, že já jsem se ráno vzbudil a řekl jsem si, mým volebním tématem budou větrné elektrovsku. Ale to není to není vůbec tak. Já když říkám, že prostě mě zajímá to to zdraví populace, tak to s tím souvisí taky velice úzce, ale kromě zdraví to samozřejmě souvisí se spoustou a spoustou dalších neduhů, které nám to přináší. A hlavně je to problém, který se musí víceméně vyřešit teď, protože pokud se nevyřeší teď a někdo by teda zrealizoval ten záměr tak, jak jsou akcelerační oblasti na větrný elektrárny navrženy, no, tak už to nikdy nikdo nevrátí zpátky. To je prostě nevratná věc, která není žádným způsobem eh naší společnosti prospěšná, tak jak se tvrdí sice v mainstreamu, tak že že je to zelená energie, kterou potřebujeme, abychom se zbavili uhlí a podobně, tak je to obrovská lež, protože eh pochopitelně, že tydlety větráky nás žádného uhlí nezbaví, protože když si vezmete skutečný eh přínos energetický vlastně těch větrných elektráren, tak do tak dojdete k tomu, že vlastně instalovaný výkon těch těch elektráren neodpovídá ani zdaleka tomu, co vlastně by měl vyrobit, kolik je energie, ale můžete si to úplně směle podělit pěti a to je ten skutečný výkon, který tý elektrárny prostě poskytnou. To znamená, když vám někdo řekne, že ta elektrárna [odkašlání] má výkon 2 MW, tak celoročně zjistíte, že ona v průměru vyrábí 400 kW. Jo, asi tak. Takže když vlastně by se měla nahradit energie z tepelných elektráren, nedejbože z jaderných, jako tak to už je úplný, to už by bylo, to už by bylo pominutí smyslu, ale prostě z tepelných elektrárny, kdyby měla nahradit větrníky, tak byste si je asi museli dát na tu svou zahradu. Asi bysme museli úplně všichni a ještě to by nestačilo a mělo by to samozřejmě další a další dopady. Takže energeticky je to propadák. Ekonomicky to pocítíte všichni do jednoho nebo pocítíme všichni do jednoho na svých peněženkách, protože tak jak nás v podstatě fotovoltaika stála, myslím teď tu fotovoltaiku na polích, že jo, ty solární barony. V podstatě nemyslím to, když má někdo tři panely na baráku, to to je jiná kategorie, ale teď myslím ty obrovský plochy té orné půdy zabrané vlastně těmi fotovoltaickými panely, tak to nás stálo jako daňový poplatníky nebo občany 800 miliard z našich kapes. To už se zaplatilo zbytečně, [odkašlání] protože jak všichni víte, tak neže nejen že ta fotovoltaika poskytuje pouhý necelý 2 % v tom energetickým mixu. za prvé, ale zadruhý v podstatě nese více náklady v tom a to bude přesně otázka i těch větráků teďka do budoucna, že ten ty společnosti jako ČS, EON a podobně, oni musí naopak ještě kompenzovat ty výkyvy v té síti, který tam vznikají tím, jakmile když je pod mrakem, že jo, slunce nesvítí, vysvitne obrovský náraz do té sítě, protože [odkašlání] ty panely začnou prostě okamžitě vyrábět. No a co s tou energií, že jo? Takže pak se investuje, jestli víte někdo, co jsou to mařiče. Mařiče elektrické energie, to je prostě takový obří fen, který si dáte na zahradu. Čest vám za to bude platit ještě, že to tam máte, takže to zase platíme my samozřejmě. A v tom kontejneru je takový radiátor prostě a tím radiátorem se mění ta elektrická energie prostě na tepelnou a ta se pouští do luftu. Takže to je ta ekologie vlastně. >> [odkašlání] >> která kolem toho kolem toho panuje, když teda mluvíme o tom globálním oteplování a tak dál a tak dál, že jo. Takže v podstatě tak to bude i s těma větrnýma, protože tam zase fouká, nefouká, začne foukat, přestane foukat, obrovský výkyvy a ta síť na to musí nějakým způsobem reagovat. A ta reakce je ta, že se tam musí nainstalovat spousta spousta věcí, různých regulátorů, prostě tady těch mařičů a dalších věcí. A to samozřejmě všechno ten daňový poplatník ten občan zaplatí, jo. [odkašlání] Takže jak jsem řekl, energeticky je to o ničem. Ekonomicky jste možná teď pochopili, že to je taky propadák. Ekologie to je lež, protože ta elektrárna prostě oni jasně oni řeknou, že tady vítr něčím točí a že to prostě je ekologický. No tak když si vezmete celý ten proces vlastně od výroby těch větráků, což pomíjím jako, ale teď kolik musíte vykácet hektarů lesa, zničit hektarů orné půdy, prostě jedna ta větrná elektrárna, která se má stavět tady na Biškovicku a vlastně v celým tom prstenci kolem hostýna, tak jedna ta elektrárna, aby stála, tak spotřebuje 3 000 tun železobetonu jedna. Jo, tak si to představte to obrovský množství. To se zabetonuje do země, zničí se plocha zhruba jednoho fotbalového hřiště kvůli tomu, že jo, kvůli tomu, aby stála jedna tadle obluda a na tom Podhostinsku jich má stát 92 těch elektráren. Takže to je něco strašnýho. Tak >> 250 m vyšší. >> 250 m vysokých. Přesně tak. Takže teď ještě bych měl říct, že vlastně rostoucí výškou a výkonem, tak roste samozřejmě úměrně tomu rostou veškerý ty nežádoucí účinky. Takže jak jsme řekli, energeticky, ekonomicky, ekologicky je to o ničem, protože ještě jsem teda zapomněl říct, že každá ta elektrárna už dnes vlastně ty ty, které stavěli doteďka, tak měla zhruba 600 l třeba oleje v převodovce. Jo, sám člověk, který pracuje ve výrobě chlazení pro ty elektrárny, tak teď jestli to včera, př včera, včera zrovna, tak nám to říkal, že dělá ve firmě, která prostě vyrábí chlazení a říkal, myy nejsme schopni to prostě utěsnit tak, aby ten únik té chladící kapaliny z toho prostě neexistoval. To nám řekl člověk, který to dělá. Takže říkal ten glykol a tady toto všecko, co čím se to chladí, vlastně to se to naprosto běžně uniká prostě do přírody. Tam všude, kde to stojí, tak tam prostě to volně oni to musí doplňovat samozřejmě, takže hektolitry toho chladiva prostě trvale vlastně mizí někde někde v půdě a podobně a tak dál. S tím olejem je to podobně. Teďka jsme viděli v Žipotíně, že když ta převodovka praskla, tak 600 l oleje skončilo někde na poli. Kdyby to bylo třeba v lese někde na skalních půdách a podobně, tak tam zatečením vlastně do té skalní, do toho masivu, tak je to navždy. To už neodstraní prostě nikdo nikdy, že jo. Kontaminuj to pochopitelně spodní vody a tak dál. No, takže těch neduhů ekologických teď, když vezmu jako živočichy, ptactvo, prostě spodní vody a všechno, který jsou tím zničený a důležitá věc ještě počasí. Vlastně mění to výrazným způsobem to mění klíma. Když postavíte ty větrný parky. Jedna elektrárna na hostýně nezmění nic, ale když postavíte [odkašlání] ty větrné parky této výšky a tohoto výkonu, tak vám to vlastně zničí klíma v celé krajině, protože logicky se nejedná o perpetuum mobile. Je to prostě je to normální stroj. A asi jste se všeci ve škole učili, že energie nemizí, ani se nezískává z ničeho. Energie se pouze přeměňuje. To znamená, když ten vítr fouká, roztočí tu vrtuli, tak logicky se ta energie toho větru změní na energii elektrickou, že jo, nebo mechanickou a elektrickou. No a za tou za tou elektrárnou prostě je jí daleko bíň nebo nic, že jo. To znamená všechny ty srážky, který k nám ze západu přicházely vždycky, teda ukazuju na východ, tak chtěl jsem říct tam jako ze západu, tak ty prostě přestaly přicházet. A to je možná taky jeden z důvodů, neříkám, že jediný, proč vlastně teď zažíváme suché roky a podobně, protože máme-li v cestě tom těm západním větrům 97 GW vlastně výkonu těch elektráren, no tak je logický, že prostě 97 GW, když má, když má roztočit vítr 97 GW prostě ve vrtulích, no, tak pochopitelně zeslábne a ty srážky sem nedojdou. Takže jedna [odkašlání] z příčin sucha je tady toto. Zažívá to jižní Morava naplno. Tam vlastně jaksi náhodně v uvozovkách náhodně se stalo, že když postavili vlastně ty větrné parky Rakošáci vlastně za hranicema směrem k Vídni a podobně, tak najednou na na jižní Moravě začalo být sucho, že jo, protože jestli jste tam mnozí jeli, znáte to [odkašlání] tam, tak jsou tam tři linie prostě větrných parků a těch vrtulí tam stojí stovky. To jsou prostě opravdu stovky, které stojí v cestě tomu větru odihu, který ta jižní Morava vlastně dostávala srážky i odtud. V Čechách ne, protože tam se to chytí na Pohořích, že na Alpách a podobně, ale ta jižní Morava to dostávala ty srážky tímhle způsobem. Dneska je nedostává, takže další další výrazně ekologický prostě dopad. No a do toho všeho pak jsou tady ty zdravotní důsledky vlastně těch elektráren, což by vám nejlépe po povykládali oči nebo očití i tělesní svědci toho, jak se žije pod větrným větrnými elektrárnami. zejména, ne? Zase říkám, nemusí to být u jednotlivých elektráren, ale pod těmi větrnými parky, tak tam máme spousty svědectví prostě lidí z Německa, z Dánska, eh z Ameriky, že jo, z těch zemí, kde vlastně tu větrnou energii měli už dávno před námi a teď od ní zoufale ustupují, snaží se to nějakým způsobem likvidovat, zbavit se toho a tak dál. A je [odkašlání] to velmi těžký, protože jak jsem řekl na začátku, ty změny jsou nevratný v mnoha ohledech. ty 3000 tun železobetonu to vám garantuju, že už nikdo nikdy z té země prostě nevyndá. Jo. A co bylo pro mě šokující ještě zjištění, to vám ještě musím říct, když já jsem si myslel, že na tom piedestalu, kde jedna elektrárna doslouží, tak [odkašlání] ji dají pryč a postaví tam novou, ne? nepostaví ten statik, to nepovolí, protože to betonový podloží, tam jsou obrovský vibrace, že jo. Takže ty vibrace vlastně toho 250 m monstra, který tady naštěstí ještě nestojí, že jo, ale který se tady má vlastně v tom počtu 92 kusů tady kousek od nás stavět, no, tak to tak zničí vlastně ten betonový podstavec, že postavit na tom nový novou vlastně tu větrnou elektrárnu prostě nelze. Takže to znamená znovu udělat díru, znovu tam nalít takovýhle kvanta železobetonu a postavit to vedle. No tak to jako. No, takže to jsem se vám [odkašlání] jenom pokusil přiblížit, proč teda se mi jako nosem stalo teď toto. Protože my už jsme tak 5 minut po 12 teď a musíme skutečně udělat maximum pro to a já tvrdím, že se to prostě nesmí stát. Jako oni jsou tady různý návrhy, kterých se teda trošku dopouští i kraj, kterého jsem zastupitelem krajským a mám tam na jsem vlastně členem i výboru pro zdravotnictví. Taky to tam řešíváme eh některé tady ty dopady, ale řeší se to tak, že se říká, vždyť to někdo omezil. Jo, mělo tady být 111 akceleračních oblastí, máme 61 akcelerační oblasti. Já říkám: "Ano, a kolik jich ubylo tady na Moravě? Ani jedna." Jo, možná na Kroměříšku zredukovali u věžek, protože tam zabralo UNESCO a tam jedna bojovnice prostě docílila toho, že díky tomu, že prostě ta oblast kromě říšska zámek a okolí je prohlášená jako památka UNESCO, tak díky tomu tam teda nebudou ty vrtule stát vlastně poblíž toho eh toho Kroměříže, ale samozřejmě ty další oblasti tam zůstávají dál. Eh, takže [odkašlání] jako na Moravě, Morava byla takzvaně obětována, co se týče akceleračních zón. V těch Čechách [odkašlání] tam něco skutečně málo ubylo, ale všechny ty rozhodující oblasti zůstaly. Přijde mi to, jako kdyby někdo cíleně těch oblastí navrhl tolik hodně, aby potom, když teda budou